Bedrník - koridory a bariéry

Page 1

KORIDORY A BARIÉRY

Č Í S LO 2 | RO Č N Í K 15 | Č E RV E N 2017

HLAVNÍ TÉMA

Č A S O P I S P RO E KO G R A M O T N O S T

VLČÍ HLÍDKY NA ORLICKOÚSTECKU VZDĚLÁVAJÍ ZÁCHRANOU ŽIVOTŮ ROZHOVOR S MARTINEM KŘÍŽEM EKOLOGICKÁ OLYMPIÁDA MIGRACE A TRANSEKT

LÉTO V PŘÍRODNÍ ZAHRADĚ PŘÍLOHA

Mládě rysa přejeté mezi Lidečkem a Lužnou 4. 10. 2015  /  Foto: M. Bojda, Hnutí Duha Olomouc

STOLNÍ HRA DLOUHÁ CESTA LOSOSA


VLČÍ HLÍDKY Pobytové znaky – stopa medvěda Vlčí hlídky v Beskydech

Medvěd hnědý v Beskydech

Portrétní záběr vlka, který se přišel na podzim podívat do objektivu automatické kamery, pochází z jižního Pošumaví. Jedná se o osamělého jedince. Na našem území se pohybuje jedna vlčí smečka v CHKO Kokořínsko − Máchův kraj a druhá na Broumovsku. Další trvalý výskyt vlků v Česku není prokázán, byli však nedávno zaznamenáni i na Šluknovsku, v Krušných horách, Krkonoších, Jeseníkách a Beskydech. Snímek se podařilo získat díky dobrovolnickým Rysím hlídkám Hnutí Duha, které se podílejí na monitoringu a ochraně rysa ostrovida na Šumavě a v Pošumaví již jedenáct let. Za tu dobu se v nich prostřídalo přes 300 dobrovolníků a každoročně přibývají další. V Beskydech, Jeseníkách, Jizerských horách, CHKO Kokořínsko − Máchův kraj a nově i v Krušných horách zase fungují Vlčí hlídky. Fotopasti Hnutí Duha tak doplňují obraz výskytu vlka, rysa, medvěda nebo kočky divoké v České republice. Aktuální poznatky z vědeckého výzkumu v Evropě ukazují na velkou schopnost vlků putovat při hledání nového teritoria stovky kilometrů a přizpůsobit se člověkem pozměněné krajině střední Evropy, roztříštěné civilizačními bariérami. Přírodní podmínky jsou u nás pro vlka velmi vhodné. Je tu dostatek kořisti − jelenů, srnců či divokých prasat. „Vlci jsou důležití pro regulaci zvěře i naše lesy. Pomáhají snižovat počty divokých prasat a také jelenů a srnců, kteří nadměrným okusem poškozují lesní porosty. Případné škody způsobené chovatelům hospodářských zvířat hradí podle zákona stát. Nejlepší ochranou stád hospodářských zvířat jsou pastevečtí psi a vhodné elektrické ohradníky, které odradí šelmu od snadného získání kořisti,“ říká Josefa Volfová, koordinátorka Rysích hlídek Hnutí Duha. Tisková zpráva Hnutí Duha, upraveno (kvá) Více v článku Zelené mosty v rubrice Inspirace na str. 5−6.

Rys ostrovid


Zelené mosty Příběhy velkých zvířat upozorňují na problém civilizačních bariér v současné kulturní krajině.

Migrace zvířat ze Slovenska i Polska může na severu CHKO Beskydy probíhat i díky tomu, že zde velmi frekventovaná silnice I/11 vede na vysokých pilířích, takže ji i velcí savci bezpečně podejdou.

Před příchodem prvních lidí pokrýval většinu naší země les. Zvířata – nejen velké šelmy − mohla svobodně procházet krajinou, překážkou pro ně byl možná horský hřbet nebo širší řeka… Současná kulturní krajina je však plná překážek. Rozkládají se v ní obce a města, dálnice, silnice, železnice, průmyslové areály a sklady, oplocené plochy zasahují často až hluboko do hor. Některá pohoří se postupně stala zcela odříznutými ostrovy, byť jsou sama o sobě třeba chráněným územím divoké přírody. Jiná jsou propojena posledními nezastavěnými úseky krajiny, kudy zvířata procházejí – těm říkáme migrační koridory. Lidmi vytvořené bariéry zvířatům volný pohyb ztěžují, nebo i zcela znemožňují. Nejsou-li v krajině ponechány či nově vytvořeny vhodné dostatečně velké prostory sloužící jako migrační koridory, dochází k úplné izolaci částí krajiny a živočichů v ní žijících. Následkem může být ROZTŘÍŠTĚNÁ ZEMĚ Projekt Roadless Initiative (www. roadless.online) se na celosvětové úrovni věnuje dopadům silnic na přírodní prostředí. Interaktivní mapy, které vytvořil mezinárodní tým, poukazují na roztříštěnost významných ekosystémů klíčových pro veškerý život na planetě. Z práce výzkumníků také vyplývá, že se ochraně nedotčených přírodních ekosystémů na globální úrovni nevěnuje dostatečná pozornost a podceňuje se negativní dopad otevírání těchto oblastí v důsledku nepromyšleného budování nových cest. Zeptáte-li se někoho, co považuje za nejhorší způsob, jakým člověk ohrožuje přírodu, co myslíte, že odpoví? Globální oteplování? Nadměrný lov? Fragmentaci biotopů? Podle studie publikované v časopisu Science je to ve skutečnosti výstavba silnic – jeho shrnutí najdete v českém překladu na www.selmy.cz. Spojení „výstavba silnic“ zní možná neškodně jako třeba „údržba domu“, nebo dokonce pozitivně, protože navozuje představu podpory ekonomického růstu. Tak jsou mnozí z nás zvyklí o silnicích přemýšlet. V současnosti jich ale nebývale přibývá. Do roku 2050 se očekává dokončení 25 milionů kilometrů nových zpevněných cest. A to je důvod, proč řada odborníků zkoumajících životní prostředí vnímá silnice asi tak pozitivně jako motýl pavoučí síť, do které se právě polapil.

BEDRNÍK 2/2017

V nové studii se tým vedený Pierrem Ibishem z Univerzity pro udržitelný rozvoj v německém Eberswaldu pokouší o ambiciózní počin zmapování veškerých cest a zbývajících ekosystémů na planetě. Hlavním závěrem jejich práce je, že silnice již rozkrájely a rozdrobily světové ekosystémy na přibližně 600 tisíc fragmentů. Více než polovina z nich je menších než jeden čtvereční kilometr. A pouze 7 % těchto území dosahuje rozlohy větší než 100 km čtverečních. TRANSGREEN Aktuálně se plánuje rozvoj sítě dálnic a železnic, které spojují klíčové oblasti České republiky a propojují zemi se zbytkem Evropy. Tato „velká infrastruktura“ má být vybudována napříč horským systémem Karpat, což znamená, že bude procházet cennými ekosystémy v chráněných přírodních oblastech. Hrozí, že dojde k jejich narušení a fragmentaci. Aby se těmto hrozbám předešlo a zmírnila se možná zátěž přírody, snaží se projekt Transgreen v České republice, Maďarsku, Rumunsku, Slovensku a na Ukrajině přispět k rozvoji ekologicky šetrné a bezpečné dopravní sítě. Projekt sdružuje organizace přímo zapojené do plánování rozsáhlých infrastrukturních projektů, jakož i do ochrany přírody, což zajišťuje integrovaný přístup k rozvoji bezpečnějšího dopravního systému v oblasti Karpat, který bude zároveň

šetrný k přírodě: národní a regionální orgány, mezinárodní organizace, výzkumná centra a vysoké školy, dálniční společnosti, ekologické organizace. Tyto organizace mají znalosti, schopnosti, zkušenosti a pravomoci vypracovat konkrétní řešení s cílem snížit dopad na životní prostředí a navrhnout vhodné prvky zelené infrastruktury. Jedním z hlavních cílů bude zachování nepřerušovaných ekologických koridorů, které zaručí volný pohyb druhů nejvíce ohrožených dopady dálnic a železnic: velkých šelem i některých druhů býložravců. Konkrétní opatření týkající se plánování, výstavby, řízení a monitorování velké infrastruktury se zaměří na čtyři pilotní projekty: dálnice přes Vizovické vrchy (Česká republika – Slovensko), dálnice v úseku Tîrgu Mureș – Iași (Rumunsko), železniční trať Curtici – Deva (Rumunsko), dálnice v úseku Miškovec (Maďarsko) – Košice (Slovensko) – Užhorod (Ukrajina). V rámci projektu bude také vytvořen soubor norem pro integrované plánování projektů a bude prosazováno jejich začlenění do principů veřejné správy v celé oblasti. Za Českou republiku se projektu účastní Hnutí Duha Olomouc (Friends of the Earth Czech Republic), Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Centrum dopravního výzkumu a Ministerstvo životního prostředí. Zdroj: www.selmy.cz

5


I N S P I R A C E

přemnožení, či naopak vymření lokální populace živočišných druhů nebo jejich genetická degenerace způsobená příbuzenským křížením.

Koridory pro život

1   Pro přechod dálnic slouží zvířatům ekodukty. Nejen v Chorvatsku výzkumy prokázaly, že je značně využívají běžné druhy i vzácné šelmy.  2   Hnutí Duha pořádá osvětové akce věnované životu velkých šelem pro školy i veřejnost.  3   Součástí vzdělávací nabídky Hnutí Duha jsou také exkurze do přírody za pobytovými znameními velkých zvířat.  4   Jablunkovská brázda je oblastí jedinečnou a mimořádně významnou pro migraci všech volně žijících živočichů.

Majestátní velké šelmy – vlk, rys a medvěd – jsou zákonem chráněné druhy a chráněno je také prostředí, ve kterém žijí, tedy i migrační koridory. Tyto koridory ale využívají také třeba srnci, jeleni, divočáci, zajíci, zkrátka všechny živočišné druhy, včetně ptáků, obojživelníků či hmyzu, které jsou spletitými ekologickými vazbami propojeny se zelenou vegetací. Ekologické sítě – ostrovy úplné, či aspoň částečné divočiny propojené vhodnými koridory − slouží k tomu, aby žila krajina a ekosystémy, jejichž fungování je životně důležité i pro nás, lidi. Zachování důležitých migračních koridorů a budování zelených mostů pro zvířata prosazuje Hnutí Duha. Programově pomáhá chránit velké šelmy například formou odborné práce a osvěty. Vyvrací pověry, které o velkých šelmách přetrvávají. Pravdivé informace pak napomáhají soužití šelem a lidí v krajině. Radí i chovatelům dobytka, jak účinně zabezpečit hospodářská zvířata před přirozenými choutkami velkých šelem.

1

Co když potkám medvěda? Hnutí Duha také organizuje Vlčí a Rysí hlídky. Jsou to skupiny speciálně vyškolených dobrovolníků, kteří monitorují výskyt šelem a svou přítomností v horách odrazují pytláky. O známkách ilegálního lovu, například nastražených návnadách, informují úřady. Spolupracovat může každý. Pokud při toulkách přírodou narazíte na stopy vlka, rysa nebo medvěda, nebo tyto vzácné šelmy dokonce zahlédnete, informujte na e-mail: stopy@selmy.cz. Vaše údaje poslouží ke zlepšování znalostí o aktuálním rozšíření šelem a k dalším analýzám. Můžete také vstoupit do klubu Přátel velkých šelem. Srozumitelné informace o životě rysa, vlka, medvěda a také divoké kočky, s řadou pěkných fotek z přirozeného prostředí najdete na www.selmy. cz. Dozvíte se, co dělat při setkání s těmito velkými šelmami. Součástí webu jsou i videa, publikace a další informační zdroje, nabídka exkurzí, výstavy, informačních letáků a panelů a rovněž nabídka školních výukových programů pro ekologickou výchovu. Nebo můžete šelmy sledovat na Facebooku, stačí vyhledat FB Ochrana.velkych.selem.  Z www.selmy.cz vybrala a upravila Hanka Kolářová Foto: Hnutí Duha

6

2

3

4 BEDRNÍK 2/2017


CO JSOU A KDE SE VZALY tečně sami, částečně z příhraničního projektu Edugard. Pořád totiž učíme učitele učit v zahradě, děláme projekty na podporu pěstitelských prací, píšeme metodiky. Už je toho tolik, že by bylo škoda nepodělit se s učiteli, nedávat jim nějakou soustavnou pomoc, nedat jim možnost dostat se ke střípkům zahradní pedagogiky. S časopisem, který je zdarma a on-line, bude naše působení o to větší. A pravda, časopis nám pak pomůže s prodejem publikací, seminářů, projektů, ale i realizací školních zahrad. Co pro vás představuje zahradní pedagogika? Po dlouhých diskuzích se zahraničními partnery, Jihočeskou univerzitou a Lipkou jsme rozdělili vzdělávání a výchovu na školní zahradě na tři navzájem se prolínající množiny: Zahradní pedagogika se týká pěstitelství, vztahu k půdě, hospodaření s vodou, ale i principů přírodní zahrady či permakultury, kompostování, práce s rostlinným materiálem nebo podpory biodiverzity v zahradě. Druhá množina je zahradní terapie (prací v zahradě, s hlínou, s rostlinami − relaxovat, odpočívat, léčit se). A třetí množina je výuka v zahradě (matematika, čeština, dějepis, přírodopis), kde zahrada je prostředkem učení, ne cílem. A Chaloupky se zabývají všemi těmito tématy. Já osobně tím třetím. Ten termín jsme si vymysleli společně s našimi výše jmenovanými partnery. Nejde o to, jestli se vžije termín, ale jestli budou vzkvétat a využívat se školní zahrady, o to nám jde především a snad se to i daří. Jaké zkušenosti se zahradní pedagogikou mají v zahraničí, třeba na Slovensku, v Rakousku? Nebo ještě někde jinde? Rakousko se více věnuje zahradní terapii, Slovensko je na tom podobně jako my, pěstitelství žije i v Maďarsku, kam nás letos zvou na celoevropskou konferenci. Pak budeme vědět víc. Ale v metodice, v množství zahrad a v počtu nadšených učitelů, i v tradici pěstitelských prací na školách asi vedeme. Jak na nově objevované a rozvíjené možnosti využívání zahrad ve výchovné a vzdělávací práci reagují učitelé? Jak kteří. Učitelé pěstitelek jsou vděční za každý seminář a novou publikaci, návod, příklad dobré praxe nebo možnost jet se podívat na jinou zahradu. K ostatním učitelům dostáváme nové poznatky, nápady a metody jen pomalu. Sem tam se někdo zasekne, že přece nemá čas s tím objemem učiva ještě běhat po venku. Učitelé prvních stupňů jsou nadšenější, ale podaří se nám přesvědčit i matikáře nebo češtináře, aby to zkusil venku. Potřeboval bych více kolegů, kteří by objížděli školy a učili učit v zahradě celé učitelské kolektivy Ze zvířat máte v oblibě hrocha, z rostlin buk. Proč? Hrochy jsem měl vždycky rád, dokonce jsem je jako malý sbíral. Jsou pomalí, těžkopádní, neohrabaní, roztomilí a přitom nebezpeční, dnes mně nejvíc imponuje jejich hroší kůže. Naopak buky miluju, protože jako Brňák jsem mládí trávil víkendy po lesích po celé Moravě. A když si tu dobu vybavím a zavřu oči, vidím podzimní lesy Chřibů, Bílých Karpat, Javorníků, Vysočiny, Hostýnských vrchů nebo Beskyd.  Ptala se Hana Kolářová Foto: archiv Martina Kříže

BEDRNÍK 2/2017

Biokoridory a bariéry Velkým problémem ochrany přírody v současné Evropě není překvapivě ani tak ztráta biotopů jako v mnoha tropických zemích (vzpomeňme například úbytek deštných pralesů v Indonésii v souvislosti se zakládáním plantáží palmy olejné), ale tzv. snížení migrační propustnosti krajiny. Do Čech se vrací velké šelmy – rys ostrovid a vlk obecný, tedy zvířata vyžadující velké teritorium. Pro udržení životaschopné populace zvířat je nezbytný počet jedinců v populaci minimálně (a s obrovským kusem štěstí) 30 kusů. Obecně platí, že čím menší populace, tím větší riziko výskytu genetických poruch. Pokud například v Krkonoších žijí 3−4 rysi, není možné je považovat za perspektivní populaci. I kdyby byli nepříbuzní, tak jejich potomci se už nebudou moci mezi sebou křížit, protože budou příbuzní. Je tedy životně důležité, aby byli schopni migrovat k jiné rysí populaci. V Česku se znovu objevují savci, kterých bylo po druhé světové válce velmi málo, nebo byli zcela vyhubeni. Vydru můžete potkat téměř v centru Vrchlabí, s bobrem začínají být problémy na Třeboňsku. Na druhou stranu se krajinou šíří a ochranářům nebo myslivcům radosti mnoho nenadělá, nepůvodní psík mývalovitý. Velmi drahá je likvidace invazních rostlin jako například netýkavek, bolševníku velkolepého a dalších. Studium biokoridorů (migračních koridorů) a bariér je klíčové pro pochopení šíření nepůvodních organismů krajinou a udržení životaschopných populací druhů původních. Nyní je střední Evropa protkána hustou sítí dálnic. Ty zvířatům (vyjma ptáků a netopýrů) migraci téměř znemožňují. Po českých dálnicích denně přejede více než 30 000 vozidel, tzn. 21 vozidel za minutu, tzn. každé tři vteřiny jedno auto. Dálnice kategorie D a R jsou široké 27,5, resp. 33,5 metrů. Je snadné spočítat, že teoreticky by zvíře mu-

selo uběhnout 30 metrů za tři vteřiny. Muselo by běžet kolem 36 km/h, aby mělo šanci se dostat přes dálnici živé. Pro bezpečnost řidičů vozidel jsou dálnice oplocené, takže i výše uvedený propočet je spíš teoretický než praktický. I když při opravách a budování dálnic v Česku vznikají různé ekodukty a podchody, často chybí další vazba na využití krajiny. Není výjimkou, že na vyústění ekoduktu nad dálnicí vzniká vilová zástavba, která prakticky migraci zvířat přes ekodukt znemožní. Chybí vazby biokoridorů mezi sousedními kraji a státy. Různé organismy vyžadují různé biokoridory. Je zřejmé, že pro vranku bude představovat nepřekonatelnou bariéru jez bez rybochodu, případně rybochod bedlivě hlídaný volavkou. Pro ledního medvěda představuje nepřekonatelnou bariéru v jeho potenciální pouti k jižnímu pólu široký (a hlavně teplý) pás tropů a mírného pásma. Pro ptáky může být bariérou otevřené moře, proto při migraci sledují pevninu a nad otevřenou vodní hladinu se vydávají až v případě, že nemají jinou možnost. Konečně, pro organismy obývající tundru na hřebenech Krkonoš je limitující okolní krajina s výrazně nižší nadmořskou výškou a mírným podnebím. Tato skutečnost je důvodem, proč se Krkonoše někdy nazývají „ostrov Arktidy uprostřed Evropy“.  Zdroj: Ekologická olympiáda – metodika 22. ročníku pro krajské pořadatele Zpracovali: Michal Skalka (Správa KRNAP), Dušan Romportl (PřF Univerzity Karlovy), Jaroslav Síbrt (SMOP ČSOP), upraveno (red)

13


P R O M Ě N Y

FRAGMENTACE

PLOŠKY

ZMĚNA PROCESŮ V KRAJINĚ

PROMĚNA PROSTŘEDÍ OKRAJOVÝ EFEKT

NAVÝŠENÍ IZOLACE

MALÉ POPULACE

GENETICKÁ DEGRADACE

ZMĚNA EKOLOGICKÝCH VZTAHŮ

– ztráta genetické diverzity – inbreeding

INVAZNÍ DRUHY ZMĚNA REŽIMU DISTURBANCÍ

ZVÝŠENÍ MORTALITY

Fragmentace krajiny ZMĚNA SCHOPNOSTI znamená: rozpad krajiny REGENERACE NIKY do stále menších a izolovanějších plošek, které nemohou plnit původní ekologické funkce, a zábor stanovišť vhodných pro různé živočišné druhy. Důsledkem je zvýšená mortalita živočichů. Různí živočichové – hmyz, plazi, Míra fragmentace ptáci savci − mají různou schopnost rozmiskrajiny v EU. ťování v prostoru. Nejohroženější jsou druhy, které mají vysoké prostorové nároky na velikost teritoria, a druhy, které pravidelně migrují. V České republice jsou to zejména velcí savci: rys, vlk, medvěd, los a jelen.

SNÍŽENÍ PLODNOSTI

ZMĚNA POČETNOSTI DRUHU

NAVÝŠENÍ ZRANITELNOSTI PŘI DEMOGRAFICKÉ A ENVIRONMENTÁLNÍ STOCHASTICE

Obrázky jsou převzaty z prezentace RNDr. Martina Strnada (AOPK ČR) Fragmentace krajiny a migrační koridory, určené pro pořadatele krajských kol Ekologické olympiády 2016/2017, a z www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/migracni-koridory. Popisy jsou upravené redakcí Bedrníku.

Významné lidmi vytvořené bariéry v krajině představují silnice, obzvlášť pak dálnice. Zde je vidět hustota sítě silnic v ČR. V současnosti už se dopravní cesty častěji vybavují stavebními prvky, které živočichům umožňují tyto bariéry překonat, například zvířecími nadchody, tzv. ekodukty, podchody, ale třeba i menšími tunely pro obojživelníky a plazy. Pro ptáky představují ohrožující bariéry především dráty elektrorozvodů, které se v současnosti rovněž doplňují ochrannými prvky.

14

BEDRNÍK 2/2017


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.