minirecenze CD
Blind Cave Salamander - Troglobite Shayo Editions Music (www.shayo.ch)
působivý přesný synchoron videoabstrakcí, ale jen ve formátu quicktime. PK
O postrockovém tažení italských Larsen nedávno referoval kolega Petr Ferenc v profilovém článku, takže není od věci říci si pár slov také o posledním albu bočního projektu předáka Fabrizia Modonese Palumba. I zde se setkáváme se spiklenectvím, tentokrát pouze v hudební rovině. Těžký psychedelický povlak desky má v případě Troglobite magicky elektronickou podobu, do které zasahuje především Julia Kent se svým cellem, Fabrizio se věnuje spíše kytarovým podkresům. Pevnou rukou zde vládne syntetický mág Paul Beauchamp, který zajímavým způsobem upravuje do svérázné a ještě tíživější podoby klasiku raných Pink Floyd (Set The Controls For) Heart Of The Sun. Hustý dým z Pompejí létá znovu plenérem. PZ
Fenn O´Berg: In Stereo Editions Mego (www.editionsmego.com)
Autechre: Oversteps Warp (warp.net) Distribuce: Maximum Underground (www. maximum.cz)
Jim O‘Rourke: All Kinds Of People Love Burt Bacharach AWDR (http://awdrlr2.com)
Jubilejní desáté album obdivnou aurou opředené britské vizionářské dvojice (svého času i z recenzentova pohledu) stvrzuje již roky tušené zjištění, že totiž vizionáři stále žijí v polovině 90. let. Ta tvrdošíjnost držet se týchž (dnes již opravdu muzejních) zvukových palet je nepochopitelná a argumenty o osobitosti nemohou obstát. Oversteps je mnohem přístupnější a melodičtější než předešlá alba, to však jen více odhaluje bezradnost a vyčpělost tvůrců. Zůstává sbírka zaprášených syntetických náčrtků bez šťávy, mimo současný kontext. HD Frank Bretschneider: EXP Raster-Noton (www.raster-noton.net) Perfekcionismus a click/noise zvuky známe od berlínského netanečního rytmika už z dřívějška. Na předchozím albu Rhythm ale materiál pulsoval v delších plochách. Tady přichází změna: přepínáme se skrze vzorník rozličných rastrů, za pětatřicet minut se odehraje pětatřicet tracků od čtrnácti vteřin po tři minuty. Jako bychom pozorovali věci kolem sebe a z každé z nich prskala statická elektřina v jiné struktuře. Řekli jsme netaneční, protože mikrozvuky nesvádějí na parket: rytmy tu jdou do reggae i funku, jsou tu klimaxy jako při house party. Druhý datadisk obsahuje
62 HIS Voice 03/2010
Loňská reedice obou starých alb velké laptopové trojky (Fennesz, O´Rourke, Rehberg) byla předehrou k nové nahrávce – defakto první studiové, protože dosud vycházely záznamy z koncertů. Novinka natáčená v Japonsku zní hodně jako akademická elektronika, občas se zajímavě pere o vedení zaseklá smyčka proti vpřed plynoucímu toku, ale úhrnem jako by se návrat soustředil na noisové přibližování akademickým průkopníkům elektroniky. Čerstvost a rozhlížení na křižovatce, tak vlastní laptopovým počátkům před deseti lety, jsou pryč. PK
I jako další krok v hledačství neúnavného experimentátora lze chápat tuto poctu tradiční populární hudbě. Jazzově jemnější interpretaci klasických hitů Burta Bacharacha, z nichž některé zná český posluchač chtě nechtě především z „nezapomenutelných“ podání Heleny Vondráčkové či Ilony Csákové, natočil O‘Rourke s řadou japonských hudebníků, mezi vokalisty ale figuruje třeba i Thurston Moore (Sonic Youth). Vyzdvihnout je nutné hlavně skvělý výkon klavíristy Kyoka Kurody a groovy dalšího „nejaponce“, bubeníka Glenna Kotche (Wilco). Zásadní je též velice citlivá postprodukce hlavního strůjce projektu. O‘Rourke si zde navíc zahrál na basu, rozličné klávesové nástroje, kytary, banjo, v chytrých smyčcových aranžích rozezní i violoncello, v písni Trains and Boats and Planes můžeme posoudit jeho pěvecké schopnosti. Do diskurzu tohoto časopisu takovéto album svým líbivým „easy listening“ stylem zřejmě vůbec nezapadá. V případě Jima O‘Rourka, který mimochodem jednu Bacharachovu píseň zařadil též na svůj titul Eureka, však na další oblast jeho práce stojí zato upozornit, i kdyby ho k ní vedly třeba komerční záměry nebo prostý lidský sentiment. Nebo že by chtěl výchovně poukázat na rozdílnou přirozenou hudebnost popu dnešního a dřívějšího? JF
Gino Robair / Christopher Riggs: Punishment Allows The Evolution Of Cooperation Holy Cheever Church (www.holycheeverchurch. com) Údělem improvizátorů je to, že se dají vměstnat do věty obsahující slova „ten, který“. Takže Gino Robair (nedávno se představil v Praze v triu s gramofonistou Diebem13 a kontrabasistou Georgem Cremascim) je ten, který tak netradičně hraje na perkuse. Používá bubny jako přirozené zesilovače a rezonanční plochy, do nichž netluče paličkami, ale pokládá na ně nejrůznější předměty (vibrátory, kusy činelů a tlumicí hadříky) a manipulací s nimi ovlivňuje vyluzované vibrace a drnčení. Kromě toho používá, jako tolik experimentálních perkusistů, smyčec a s oblibou si zahraje i na mobiliář sálu, v němž zrovna vystupuje. Mladší a zatím ne tak proslulý Christopher Riggs zase pokouší možnosti hry na kytaru – vymyslel si stereokytaru i živou čtyřkanálovou improvizaci, jindy si hru ztěžuje konceptuálními zádrhely a začleňováním řízených náhod. Je majitelem kazetového vydavatelství Holy Cheever Church a při výpravě svých nízkonákladových kazet si libuje ve spreji a šablonkách. Půlhodinová improvizace ze San Francisca je decentní avšak sebejistou drnčivou souhrou, v níž mnohdy není zcela jasné, který hráč vydává jaký zvuk. Chameleónství jejich hry občas vyvolá tázání po komsi/čemsi třetím: Kdo to tam bučí? Hraje na basu? Píská? Kde se vzal ten rybník s kachnami? Pochvalu kromě napínavé hudby zaslouží i kvalitní zvuk, u kazetových labelů věc nikterak samozřejmá. PF Anthony Braxton / Joëlle Léandre: Duo (Heidelberg Loppem) 2007 Leo Records (www.leorecords.com) Na tomto dvojdisku je zaznamenáno setkání dvou kapacit světové improvizační scény, které si spolu zahrály 7.března 2007 v belgickém Loppemu v tamějším klubu Heidelberg Café. Anthony Braxton a Joëlle Léandre se již dobře znají a i s formou improvizačního duetu mají bohaté zkušenosti. Téměř padesátiminutový opus na prvním CD je vlastně přehledem základních výrazových poloh obou protagonistů. Léandre vedle virtuozní hry na kontrabas místy zapojila i vokální vsuvky, Braxton kromě své typické zemité hry na saxofony využil i kontrabasový klarinet, s nímž dokázal podpořit svou spoluhráčku při jejích smyčcových výletech