téma
Francisco López U bran zvuku Text: Petr Ferenc
Počet alb, kompaktních disků a kazet, která do světa vypustil hudebník a biolog Francisco López, už určitě překročil stovku. Dopátrat se celkového objemu jeho diskografie není úplně snadné – většina nosičů nenese žádné jméno, resp. slovo Untitled a rok nebo číslo skladby. Obaly, mají-li Lópezovy desky vůbec nějaké, jsou skoupé na slovo. Při vystoupeních odmítá vstoupit na pódium a rušit svůj filigránský zvuk vizuálními přílohami. Má ucho citlivé nejen na terénní nahrávky, které vášnivě pořizuje a velmi důkladně zpracovává, ale i na oblasti, do nichž se hudebník vydává ještě daleko méně, třeba pro práci s provokativně neslyšným tichem. Za slupkou nepřístupného tvůrce (na první poslech) zvukových monolitů se skrývá jasně formulovaná tvůrčí filosofie a úcta ke zvuku – základnímu kamenu vší hudby. Zvukově upravené terénní nahrávky tvoří velkou část vaší hudební tvorby. Odkud pochází vaše fascinace zvuky okolí? Fascinující povaha tohoto materiálu mě nutí čerpat z něj pro další tvůrčí práci se zvukem. Pocit vnímání prostoru a času, který zakoušíte ve zvukové realitě i v následných nahrávkách, podle mého vkusu dalece překračuje obdobné pocity zprostředkované
instrumentálním (i elektronickým) zvukovým materiálem. Obrovsky také oceňuji nepřítomnost vstupní kontroly a vědomého přístupu v počátečním syrovém materiálu – v takovém případě se tvůrčí proces totiž přirozeně rodí z interakce s realitou. Pokud si vzpomínám, vždycky jsem byl fascinován imateriálními aspekty reality, které nacházíme ve zvukových událostech.
Podle jakého klíče si vybíráte lokality pro nahrávání? Z konečném výsledku (alba) se to někdy velmi obtížně určuje, z určitých pasáží vaší hudby cítím „přírodní základ“, ale přesnější určení je zahaleno tajemstvím. Pocit, který máte z hotové skladby, je kombinací určitých částí původní „reality“ a jejích mutací a postupného vývoje. Osobně mě nezajímá oddělování těchto dvou aspektů, protože věřím, že posluchač má větší svobodu, bude-li ke zvukovému materiálu přistupovat jako k entitě an sich. Více než lokace si velmi pečlivě vybírám specifické místo (bod), kam umístit a kde zanechat nahrávací zařízení. Precizní umístění na správném místě je pro získání zajímavého materiálu zcela zásadní. I nejdrobnější posunutí onoho bodu může způsobit dramatický rozdíl ve výsledku. Kde vidíte hranici termínu field recordings? Občas mám pocit, že do této kategorie může spadat každá hudba, která není bezezbytku vytvořena na syntezátoru nebo v počítači – například nahrávka hudebníka ve studiu coby specifické lokalitě. Nebo studio není „terénem“? To je opravdu filozofická otázka. Ale myslím si, že termín, který by mnohem lépe pokryl všechny představitelné druhy nahrávek (včetně nahrávek hudebních nástrojů), je musique concrète tak, jak byla původně definována a konceptualizována Pierrem Schaefferem (tedy nelimitována podmínkou „zvuků reálného světa“). Termín field recordings je běžně aplikován na nahrávky „outdoorových“ zvuků (velmi často v přírodě). Mě ale škatulkování všeho druhu nezajímá. Především se ale nedomnívám, že má práce spadá do estetické kategorie field recordings. Zajímá mě zejména kvalita
8
His Voice 02/2007
hisvoice02T06.indd 8
2.3.2007 14:01:36