Z vystoupení Michaala Mayse na sérii Wakushoppu v roce 2013
býval, ale myslím, že to má hodně společného se založením člověka. A jestli tyto věci na tebe působí, logicky se to musí někde projevit – třeba i v hudební tvorbě, ale i v povaze, náboženství, či světonázoru. Jestli jsem na něco napojen? Nevím, nepřemýšlím o tom. Faktem je, že mě často napadají věci, které nemají pragmatický podklad a původ, prostě to jenom tak přijde. A jestli se to pak podaří udělat, je to hezký. Nahráváš si svou hudbu sám? Od jisté doby ano. Je to způsobeno jednak tím, že pak ti do toho nikdo nekecá a uděláš si vše po svém – výborně nebo blbě, ale po svém. Nikdo ti neříká, co tam máš dát, jak to má být dlouhý, co to má vyjadřovat a spousty podobných rozumů. Hudba mě živila akorát pár měsíců v začátcích, teď mě neživí a myslím, že nikdy živit nebude. Vydělávám si na živobytí jinak a muzika tak může být pouze koníčkem, i když velice silným a co se týče času, velmi nenasytným. Jaký je další osud tvé hudby? Dostane se mezi lidi, třeba mezi tvé přátele? Byly doby, kdy jsem alespoň sporadicky své věci předváděl v klubech, nebo na soukromých akcích, teď se to již téměř neděje. Nemám tu potřebu všechno „tahat ven“. K přátelům se některé věci dostanou, občas něco pošlu někam na soutěž i když představa soutěžení v hudbě se mi vlastně zdá divná. Žánrově se jedná a velice různorodé věci – od písniček s doprovodem klavíru, nebo kytary, přes jednoduš-
34
HIS VOICE 2. 2014
ší komponované věci, skladby rockové, elektroakustické a jejich různá spojení až po zvukové manipulace. Co se počtu týče, nikdy jsem je nepočítal, ale odhaduji to tak na pět set věcí, povětšinou nějak nahraných. „Nějak“ znamená, že ne vždy je výsledek dle mých představ, protože doma máš samozřejmě spousty technických omezení a výsledkem často bývá kompromis. Například smyčcový kvartet musím nahrávat postupně „bez smyčců“ a vše různě simulovat. Samply, zvuky, glissanda, vibráta atd. Klávesy a elektronika udělaly za posledních padesát let neskutečný skok, ale jestli má někde znít akustických nástroj, pak každá jeho simulace bude marná. Ani ten klavír, který reprezentují gigabyty samplů a matematické modelování průběhu zvuku a dozvuku, není ještě schopen stoprocentně nahradit jeho akustickou předlohu. A to se bavím jenom o běžném hraní, nemluvě o různých možných experimentech jako například využití preparovaného klavíru. Máš vůbec ambici vystupovat na veřejnosti, nebo je pro tebe lepší zůstat ukryt a hudba je pro tebe spíše soukromou radostí? Nepřemýšlí teď o tom. Když jsem před lety potkal bývalého spoluhráče na bicí z kapely, tak se mně zeptal jestli a kde hraji. Popsal jsem mu v jedné větě, co je mým současným hudebním záběrem, a on odpověděl: „Víš, když někomu jednou tleskali, chce to slyšet dál“. Přemýšlel jsem o tom, že u někoho to tak může být a že potlesk málokomu udělá špatně. Ten člověk hraje to, co hrál před třiceti lety a snaží se tím živit. Každému, co jeho jest.