Doňa Caridad u telefonu. Paní, co otevřela za mírný dobrovolný poplatek svůj domov několika zvědavým a přidrzlým turistům.
vadesát. A má velmi milý způsob jak na skutečnosti, že od padesátých let si do domu v podstatě nic nového nekoupila, vydělat. Tedy aspoň si přilepšit. Za návštěvu jí můžete do mističky nenápadně položené na stole dát nějaké ty drobné. Mám v kapse v drobných zhruba jeden CUC, tak ho tam nechávám. Mince zazvoní a já opouštím podivnou oázu, kde se opravdu zastavil čas. A není to museum. Je zvláštní, s jakým vkusem a střídmostí kdysi bylo vše zařízené, že i po sedmdesáti letech bych se do podobného domu ráda nastěhovala. Domy v této oblasti jsou v podstatě pořád na jedno brdo, ovšem vkusné a pro zdejší podnebí velmi dobře vymyšlené. Vysoké vstupní dveře vás přivedou přímo do hlavní místnosti. Okna jsou také vysoká, bez skel, jen s okenicemi a mřížemi. Hlavní halou s otevřeným krovem a keramickou podlahou procházíte do malého lehce ze-
79