Issuu on Google+

ZIMNÍ SEMESTR Zimní semestr ČASOPIS PRÁVNICKÝCH ZDARMA PRO CELOU PRÁVNICKOU Časopis právnických fakultFAKULT Zdarma pro celou právnickou obecOBEC

Revoluce v ústavním pořádku pořádku-– přímá volba prezidenta JUDr. JanKudrna, Kudrna Ph.D Ph.D.o opřímé přímévolbě volbě JUDr. Jan Co může může přinést? přinést? Co Cood odní nívlastně vlastněčekáme? čekáme? Nový zákon zákonoomediaci mediaci Nový IniciativaZrušme ZrušmeZákon! Zákon! Iniciativa ELSA: Sekce SekceSport Sport ELSA: BilateralStudy StudyVisit Visit- Istanbul - Istanbul Bilateral Vítěznápráce práceEssay EssayCompetition Competition Vítězná


KALENDÁŘ AKCÍ

Job Fair Kontakt Místo konání: PF ZČU Datum: 31. 10. 2012 Krátký popis akce: prezentace advokátních kanceláří na fakultě a možnost pro studenty se s nimi seznámit, popř. předat svůj životopis za účelem odborné stáže/ zaměstnání. Kontaktní osoba: reis@elsa.cz

OBSAH

LawTech Europe Congress (LTEC) 2012 Místo konání: hotel Clarion Congress, Praha Datum: 12.11.2012 Krátký popis akce: jednodenní mezinárodní konference na téma Elektronické dokazování, Forenzní vyšetřování počítačů, Technologie pro právníky, v pražském hotelu Clarion Congress. ELSA Plzeň zprostředkuje účast členům na akci. Kontaktní osoba: morozova@elsa.cz

Eskalátor Místo konání: PF UK Datum: prosinec 2012 Krátký popis akce: Tradiční studentský maraton do schodů. Kontaktní osoba: balousek@elsa.cz International Council Meeting Místo konání: Cologne, Germany Datum: 7-14 dubna 2013 Krátký popis akce: Mezinárodní sjezd členů ELSA. Kontaktní osoba: info@icm-germany.org

Partneři elsa brno

Partneři elsa plzěň

Úvod do studia

6

Jessup Příležitost přiblížit se právu jinak

10

Účast v soutěži mi přinesla další životní šanci Rozhovor s Branislavem Hockem, vítězem v Essay Competition Allen & Overy 2012 13 Jessup Příležitost přiblížit se právu jinak

10

GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR

Partneři elsa praha

4

Zákon o pohřebnictví v aplikaci na případ Mauzolea padlých Jihoslovanů v Olomouci Tomáš Vachutka 7

PARTNEŘI

Hledá se právník do týmu 27 O vzniku Sekce Sport ELSA Olomouc

PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA A LOKÁLNÍCH SKUPIN

Editorial, tiráž

Partneři elsa olomouc

O přímé volbě prezidenta 39 Rozhovor s JUDr. Janem Kudrnou Ph.D.

Pochybení práva Komunistické procesy

48

Význam „investic“ v arbitrážích podle mezinárodních smluv o ochraně investic Branislav Hock

14

Research Group Competition Letošní RGC zná svého vítěze

23

CMCC Czech Moot Court Competition z občanského práva 2012

24

CMCC Olomoucké lokální kolo CMCC si porota pochvalovala

25

Hledá se právník do týmu. Zn.: Nadšení podmínkou Rozhovor o vzniku Sekce Sport ELSA Olomouc

27

Bitva o slávu a čest Moot Court z Římského práva

28

Zrušme zákon! Studentská iniciativa chce bojovat proti přebujelé byrokracii

30

Na co si právníci vlastně hrají? Nadšenci z pražských práv založili divadelní spolek

31

Panevropská vysoká škola z pohledu studentky Jak to vidím já - Petra Dlouhá

33

Nový zákon o mediaci přináší nové možnosti řešení sporů Prostředek mimosoudního řešení

34

Přirozené právo, síla hodnot a ideálů Odborná studie studenta PF UP

36

O přímé volbě prezidenta s odborníkem Rozhovor s JUDr. Janem Kudrnou Ph.D.

39

Přímá volba prezidenta Stručně a trochu jinak

42

Souboj identit a ideologií Francouzi si zvolili levicového prezidenta

43

Planning: Projects And Life

44

Cesta do země slunce a jednoleté koncipientské praxe aneb Bilateral Study Visit s ELSA Istanbul

46

ELSA a přímá volba prezidenta Série odborných přednášek

47

Národní konference Pochybení práva v komunistických procesech 3. - 4. 5. 2012 Právnická fakulta MU – ELSA Brno

48

Devadesát šest hodin ve Vilniusu Report z litevské letní školy

50

3


EDITORIAL

KARIÉRA

Vážení a milí, Zdravím Vás v novém akademickém roce! Upřímně doufám, že pro nás všechny bude klidný, úspěšný a bez zbytečných stresů. Určitě to znáte – sotva se člověk ráno probudí, napůl nestíhá; semináře, přednášky, mimoškolní aktivity, práce, a dokonce – navzdory čtyřiadvacetihodinovému režimu dne – osobní život (byť je tento pojem pro studenta práv jakkoli relativní). Nejednou jsem se dostala do situace, kdy jsem zatoužila mít superschopnosti komiksového hrdiny, který nikdy nespí nebo dokázal být ve stejnou dobu na dvou místech. Nebudu určitě sama, kdo si nejednou pokládal otázku: Jak to, že se mezi námi objevují lidé, kteří potřebují velikost XL svého diáře, s litrem kávy denně a tříhodinovým spánkem mají výraz svaté spokojenosti, úsměv na tváři a ještě se jim daří? Nebýt při studiích jen „čekatelem na titul“, znát své možnosti a jejich hranice stále posouvat – to je oč tu běží. V této souvislosti se můžete dočíst o několika inspirativních studentech ale i absolventech, kteří se nespokojí s rutinou a „vyždímou“ ze svých dní maximum: Účastníci simulovaného soudního jednání v mezinárodním právu veřejném, členové iniciativy Zrušme Zákon!, pečliví a ambiciózní studenti, kteří se již se svou první seminární prací na právech účastnili soutěže a mnozí další, o nichž je v tomto čísle zmínka – ti všichni mohou být i pro Vás inspirativní. Nejsem si úplně tak jistá, že jsem pronikla k „zaručenému receptu“ všehozvládání za permanentního entuziasmu, ale zjistila jsem zásadní – přátelé, vše je o time-managementu! Vše totiž trvá jen tak dlouho, jak sami chceme. Souvisí to s úsilím, energií, zapálením, ale hlavně – schopností správně si zorganizovat den. Proto jsme se s redakcí rozhodli věnovat se (mimo jiné) v podzimním čísle PrímaLEXu plánování a time-managmentu.

Nikomu z Vás jistě neuniklo, že náš ústavní pořádek čeká zásadní změna, nazvala bych jí malou revolucí. Přímá volba prezidenta. Několikaletá nedůvěra v politiky a jejich počínání vyústila v seriózní jednání a vyslovila potřebu volit prezidenta České republiky přímo – námi občany. Víme ale, co od něj chceme? Víme, jak velkou odpovědnost jsme na sebe vzali? O tom Vás čeká článek Samuela Krále a rozhovor s předním odborníkem na ústavní právo, JUDr. Janem Kudrnou, Ph.D. z PF UK. Přímá volba může skýtat mnohé důsledky, o nichž se na poli akademickém i politickém zatím jen diskutuje. Kandidáti nezapomněli vyvolat určitý rozruch mezi nejrůznějšími skupinami společnosti. A jako správní kandidáti na prezidenta někteří z nich komentují, co mohou. V PrímaLEXu Vám také přinášíme komentáře k některým zásadním legislativním změnám. Mezi právními názory je nám potěšením uvést např. advokátního koncipienta M. Sedláčka z advokátní kanceláře Achour&Hájek. Ondra M. Škrabal Vás pak seznámí i s poněkud jinak aktivní tváří právníků a uvede divadelní soubor, jenž působí v Praze. Toto číslo je prostě plné inspirativních lidí i projektů. A nakonec, za spolupráci a tvorbu podzimního čísla bych chtěla poděkovat celému redakčnímu týmu, jenž se značně rozšířil o spoustu schopných a skvělých lidí, národnímu výboru ELSA Česká republika, našim partnerům, bez nichž by toto číslo nevyšlo a v neposlední řadě i Vám – čtenářům. Vždyť právě pro Vás PrímaLEX děláme.

Moje rada nakonec zní: Jděte na vše přímo, s elánem a energií, nechte se inspirovat svým okolím a hlavně – nezapomeňte si vše pečlivě naplánovat.

Krásný začátek akademického roku přeje Bára Červenková Šéfredaktorka

Redakční tým PrímaLEXu pro akademický rok 2012/2013: Samuel Král (samuel.kral@elsa.cz) Ondřej Škrabal (skrabal.ondrej@volny.cz) Naďa Pračková (prackova@elsa.cz) Eliška Toužimská (Ella712@seznam.cz) Jakub Míšek (misek@elsa.cz ) Helena Morozová (morozova@elsa.cz) Monika Marčíková (monika.marcikova@email.cz) Michaela Prokopová (prokopova@elsa.cz) Lukáš Herma (Lukas.Herma@seznam.cz)

Editoři: Daniela Wurzlová žurnalistka na UP, studentka práva, (daniela.wurzlova@gmail.com) Jitka Straková (strakova@elsa.cz)

4

Jan Dobeš Daniela Wurzlová Blanka Hrdinová Lenka Novotná Daniela Wurzlová Jitka Kučová Petra Dlouhá Tereza Heraltová Lenka Pekařová

Jazyková korektura: Martin Šufajzl (martin.sufajzl@gmail.com) Jan Kozák žurnalista na UP, odborná konzultace

(jd.jan.dobes@gmail.com) (daniela.wurzlova@gmail.com) (hrdinova@elsa.cz) (novotna@elsa.cz) (daniela.wurzlova@gmail.com) (kucova@elsa.cz) (dlouha@elsa.cz) (tereza.heraltova@peuni.cz) (pekarova@elsa.cz)

Grafické zpracování: Iveta Vildová odborná konzultace – odpovědná grafička Aleš Helísek – kompletní grafické zpracování, sazba, odborná konzultace (aleshelisek@gmail.com) Roman Bezděk – grafické zpracování: titulní strana (romec9@gmail.com)

Úvod do studia

Soutěž seminárních prací studentů 1. ročníku PF UP V akademickém roce 2011/2012 byla poprvé vyhlášena soutěž seminárních prací studentů 1. ročníku. Na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci totiž všichni studenti 1. ročníku povinně zpracovávají seminární práci na vybrané právní téma v rozsahu cca. 10-12 normostran. Výsledkem je ročně asi 300 seminárních prací, a to už je nějaké číslo! Mezi odevzdanými pracemi jsou často velmi podařená díla, která by bez okolků mohla být kvalitním základem pro diplomovou práci nebo sama o sobě stála za publikování. Vyučující povinného předmětu Úvod do studia, v jehož rámci studenti dané seminární práce zpracovávají, se proto ve spolupráci s ELSA Olomouc rozhodli uspořádat soutěž těchto seminárních prací. Tři nejlepší seminární práce budou odměněny mimořádným stipendiem. Do soutěže mohli seminární práce nominovat vyučující předmětu Úvod do studia, studenti však do soutěže mohli svoji práci přihlásit i sami. Celkově soutěžilo 21 seminárních prací, což představuje téměř 10 % odevzdaných seminárek. Výsledky soutěže budou zveřejněny na elektronické nástěnce PF UP a na

Teoretické znalosti jsou však bez potřebných dovedností jako stavební kameny bez malty webových stránkách předmětu Úvod do studia. Autorům vítězných prací budou ceny slavnostně předány na první přednášce předmětu Úvod do studia. Bude to tak pomyslná třešnička na dortu, kterou se završí jejich celoroční úsilí investované do předmětu Úvod do studia. I když to tak nemusí na první pohled vypadat, je předmět Úvod do studia klíčem pro další studium na fakultě, čemuž odpovídá i jeho náročnost.

„Kdo chce stavět vysoké věže, musí se dlouho věnovat základům...“ (Mathy) „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, zajistíš mu potravu pro celý život.“ (čínské přísloví) Toto známá přísloví vystihují také podstatu a smysl právního vzdělávání. Právnická fakulta by svým studentům měla poskytnout potřebné vědomostní základy, na nichž pak jako budoucí absolventi budou v praxi moci stavět. S každým vyřešeným případem se tyto základy budou upevňovat. Teoretické znalosti jsou však bez potřebných dovedností jako stavební kameny bez malty. Dovednosti osvojené již v průběhu studia na právnické fakultě mají pro absolventy výhodu v tom, že je v praxi budou využívat

po celou dobu své kariéry, na rozdíl od některých znalostí, které s častými legislativními změnami zastarávají. Díky několika projektům financovaným z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR nabízí Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci ze všech právnických fakult v ČR nejpropracovanější a nejkomplexnější systém dovednostního a praktického vzdělávání. Dovednostní vzdělávání začíná na PF UP již od prvního semestru, tj. v zimním semestru 1. ročníku, a to v povinném předmětu Úvod do studia. Tento

Nejpropracovanější a nejkomplexnější systém dovednostního a praktického vzdělávání předmět se na PF UP vyučuje již od jejího obnovení v roce 1991. V akademickém roce 2010/2011 došlo k významné inovaci tohoto předmětu, díky které se předmět stal základem dovednostního vzdělávání na PF UP. Cílem povinného předmětu Úvod do studia je vybavit studenty 1. ročníku magisterského studijního programu klíčovými dovednostmi, které budou potřebovat v průběhu celého studia a stanou se základem pro rozvoj profesních dovedností potřebných pro právní praxi. Tomu také odpovídá způsob výuky, která je založena na interaktivních seminářích, kde si studenti jednotlivé dovednosti osvojují a zároveň je procvičují. Jádrem předmětu, od kterého se odvíjejí témata jednotlivých seminářů a získávané dovednosti, je zpracování odborného právního textu na téma, které si studenti sami zvolí. Pro účely zpracování závěrečné seminární práce se studenti v průběhu zimního semestru učí správně strukturovat text, vyhledávat odborné právní informace, osvojují si základní pravidla, jak se vyhnout plagiarismu a jak správně citovat odborné zdroje, učí se přesvědčivě argumentovat a prezentovat výsledky své práce. Základem pro úspěšné absolvování Úvodu do studia je nejen aktivní účast na seminářích, ale také samostatná práce mimo výuku. Studenti v průběhu zimního semestru zpracovávají čtyři dílčí seminární úkoly, které jim mají napomoci ke zpracování kvalitní závěrečné seminární práce. V rámci seminárních úkolů se studenti např. učí pracovat s rozhodnutími soudů – poznají nejen jejich strukturu, ale učí se v několikastránkových judikátech vyhledat a stručně shrnout podstatné informace o právním sporu, který je v daném judikátu řešen. Přidaná hodnota seminárních úkolů spočívá v tom, že učí studenty hned v prvním semestru zvykat si na náročné vysokoškolské studium, jehož základem je kvalitní a dobře časově zorganizovaná samostatná práce a příprava na výuku. Dovednosti time-managementu a organizace práce využijí studenti v druhém semestru, kdy mají za úkol samostatně zpracovat závěrečnou seminární práci v rozsahu cca. 3000 slov, která vychází z dostatečného množství

5


KARIÉRA

KARIÉRA

Zákon o pohřebnictví v aplikaci na případ Mauzolea padlých * Jihoslovanů v Olomouci

Pro špičkový výsledek je třeba být motivovaný, iniciativní a precizní, což je mimo jiné také základem úspěšné profesní kariéry odborných pramenů a splňuje veškeré formální náležitosti. Předmět Úvod do studia je hodnocen známkou, studenti však neabsolvují závěrečnou zkoušku či kolokvium. V průběhu zimního semestru získávají body za aktivní účast na seminářích a za dílčí seminární práce, případně za dobrovolné aktivity jako je např. účast na školení v knihovně PF UP. Body získané v zimním semestru se pak v letním semestru přičítají k bodovému hodnocení závěrečné seminární práce a v celkovém součtu dávají výslednou známku za předmět. Výsledná známka tak

Dovednosti time-managementu a organizace práce využijí studenti v druhém semestru je projevem celkové snahy a práce v průběhu celého akademického roku, nikoli výsledkem náhody a štěstí ve dvaceti minutách zkoušení.

(pozn.red.: práce byla zkrácena pro účely publikace)

Tomáš Vachutka Úvod Studenti, kteří Úvod do studia již absolvovali, by mohli potvrdit, že získat z tohoto předmětu „Áčko“ stojí hodně úsilí a vyžaduje velkou investici volného času. Rozhodně nestačí si odsedět semináře a na poslední chvíli odevzdat odbytý úkol nebo seminární práci. Naopak, pro špičkový výsledek je třeba být motivovaný, iniciativní a precizní, což je mimo jiné také základem úspěšné profesní kariéry. V dnešní době, kdy ze všech právnických fakult v ČR ročně vycházejí stovky absolventů, projít studiem cestou nejmenšího odporu k získání dobré práce nestačí. Kdo chce být úspěšný, musí se naučit dělat vždy něco navíc. JUDr. V. Tomoszková, Ph.D

Soutěž seminárních prací studentů 1. ročníku Právnické fakulty UP má své vítěze! V soutěži závěrečných seminárních prací zpracovaných v rámci povinného předmětu Úvod do studia, o níž vás informujeme v jiném příspěvku na stránkách tohoto čísla PrímaLEXu, vybrala hodnotící komise z 21 soutěžních prací tři vítězné práce a jednu práci, která získala studentskou cenu. Na prvním místě se v soutěži umístil Tomáš Vachutka, který se ve své práci zaměřil na zcela originální téma regionálního významu, a sice Mauzoleum padlých Jihoslovanů v Olomouci. Existenci této opomíjené kulturní památky nacházející se v Bezručových sadech v Olomouci analyzoval její autor z pohledu zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Na druhém místě byla oceněna seminární práce Ivany Rejzkové na téma Možnost osvojení registrovanými partnery v České republice a na třetím místě pak seminární práce Markéty Horové Klamavost reklamy na Preventan. Studentskou cenu v soutěži získala Alice Tabačíkové se seminární prací na téma Rychlost účinné právní regulace v oblasti zákazu „legálních“ drog. Všichni vybraní studenti byli oceněni mimořádným stipendiem. Na tomto místě vám nyní přinášíme vítěznou práci Tomáše Vachutky, která svým tématem zaujme nejen olomoucké čtenáře, ale mohla by být inspirací pro všechny, které čeká třeba volba

6

V seminární práci se věnuji problematice regionální zchátralé památky, která ve svých prostorách ukrývá lidské ostatky. Mauzoleum padlých Jihoslovanů představuje problémy pro město Olomouc prakticky od svého vzniku, což je už skoro 100 let. Ačkoliv je mauzoleum spíše cílem zájmu publicistů, historiků či pracovníků olomouckého magistrátu, snažil jsem se do problematiky vnést „trochu právního světla“, neboť se domnívám, že právní pohled (byť i třeba komplikovaný) by mohl napomoci řešení tohoto jedinečného případu a zároveň by mohl znamenat konec některým spekulacím a mýtům, které se nad mauzoleem vznáší. …

1. Mauzoleum padlých Jihoslovanů v Olomouci 1.1 O mauzoleu obecně Přímo uprostřed historického centra Olomouce se nachází stavba, která, ač k tomu nebyla předurčena, stala se smutným mementem dějin 20. století. Ti, kteří procházejí olomouckými Bezručovými sady kolem zchátralé, rozbité kolosální budovy s antickým sloupovím a vybledlým zlatým nápisem „LJUBAV ZA LJUBAV1“ na štítě, ani často neví, že se jedná o mauzoleum, v němž jsou uloženy ostatky 12002 jugoslávských vojáků z I. světové války. Mauzoleum chátrá, nikdo se o něj nestará a bývá často cílem vandalů či jiných podvratných živlů naší společnosti. Při náhledu do katastru nemovitostí3 zjistíme, že jejím vlastníkem je Království Jugoslávie, které však v současnosti neexistuje. Mauzoleum tak nikdo nespravuje. Magistrát města Olomou-

*) 

Zleva na fotografii: Tomáš Vachutka (vítěz), Ivana Rejzková, Markéta Horová, Alice Tabačíková

tématu diplomové práce. Základem úspěchu totiž mj. je vybrat si originální téma, jehož zpracovávání vás bude bavit. Na seminární práci Tomáše Vachutky se mimo to ukazuje ještě jedna zajímavá věc - pokud do své práce vložíte čas, energii a nadšení, může se stát, že i seminární prací zpracovanou v 1. ročníku budete mít vliv na to, co se děje kolem vás.

Rád bych poděkoval PhDr. Arnoštu Skoupému Csc., Mgr. Miroslavu Papouškovi, Ing. Bohumilu Vachutkovi, paní Anně Polívkové, starostce obce Jindřichovice a pracovníkům Magistrátu statutárního města Olomouc za poskytnuté konzultace a materiály, které umožnily vznik této práce. 1  VĚRNOST ZA VĚRNOST. 2  Přesný počet uložených ostatků není nikde evidován. Podle dokumentu zaslaného r. 1931 jugoslávské vládě se jedná o ostatky 1188 vojáků, z toho ostatky 173 vojáků bylo exhumováno z černovírského vojenského hřbitova v Olomouci, ostatky ostatních 1015 vojáků byly exhumovány z dalších vojenských hřbitovů po celé Moravě a Slezsku. SKOUPÝ, Arnošt. Vznik jihoslovanského mauzolea v Olomouci, Časopis Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, 1970, roč. 60 č. 2-3., s. 42 3  Informace o stavbě, [online]. nahlizenidokn.cuzk.cz, [cit. 9. února 2012]. Dostupné na < http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ZobrazObjekt.aspx?encrypted=6pZZ_ hpAdv9k0UafaBPB0-OknwwrY7WdLEZy2MnnPIYl2aWEiIq8dY_H6LfnAQ4HAmgU7dX8ASpEs4GbFcMxuoKApKaBIQQEjk5FzY5KJ74ucYKMo7kUMQ== >.

ce se vyjádřil, že nebude investovat své prostředky na opravu a údržbu stavby, která není v jeho majetku. Rovněž zájem nástupnických států rozpadnuvší se Jugoslávie o tuto budovu není nikterak valný4.

2. P  rávní ochrana hrobů a lidských ostatků 2.1 O  becná charakteristika právní ochrany hrobů a lidských ostatků Lidské ostatky a pozůstatky5 mají ve vnímání naší společnosti specifické postavení. Dá se říci, že současná evropská společnost, tj. společnost mnohonárodní, zaujímá k otázkám pohřbívání, hrobů, či lidských ostatků i pozůstatků (až na ojedinělé výjimky) vesměs stejné postoje a přístupy. Je to dáno především společným civilizačním, kulturním i společenským vývojem. … V současných platných českých právních předpisech není „posvátnost“ ve smyslu zvláštního právního postavení lidských ostatků ani hrobů nikde výslovně deklarována. Přesto se však v našem právu vyskytuje, o čemž svědčí např. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2773/20046, který říká, že mrtvola nemůže být považována za věc, ačkoliv to současný občanský zákoník jasně nedefinuje. … Z výše uvedeného jsem pro případ olomouckého mauzolea vyvodil především závěr, že při řešení otázky této práce je důležité neopomenout rozdělení problému na právní ochranu mauzolea jako hrobu (v tomto případě hrobky/pohřebiště) tzn. věci, kterou někdo vlastní (v případě mauzolea přichází v úvahu Srbsko, ČR, jiné státy bývalé Jugoslávie, nebo také nikdovlastnickou otázkou se stále zabývám), se kterou může vlastník zacházet v mezích zákona dle svého uvážení atd. a právní ochranu ostatků jugoslávských vojáků, které jsou v mauzoleu uloženy a nemají právní povahu věci, zato však mají specifické 4  HORKÁ, Simona. Mauzoleum ve Výpadu: návštěva Srbů s  opravou nepohnula, [online]. olomoucky.denik.cz, 30. prosince 2008, [cit. 11. listopadu 2011]. Dostupné na <http://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/ani-zajem-srbu-rekonstrukci-mauzolea-neuspisil.html>. 5  § 2 zákona č. 256/2001 Sb. o  pohřebnictví a  o  změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje, že lidskými pozůstatky se rozumí lidské tělo nebo jeho části do pohřbení a lidské ostatky jsou lidské pozůstatky po pohřbení. 6  Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2773/2004.

7


KARIÉRA

právní postavení v našem právním řádu a podle nového Občanského zákoníku i právo na integritu7. 2.2 A  plikace zákona o pohřebnictví na případu olomouckého mauzolea 2.2.1 Úvod do aplikace V této kapitole bych se rád věnoval již aplikaci případu na konkrétní právní předpis. … Zákon o pohřebnictví jsem zvolil právě proto, že se jedná o nejdůležitější, klíčový zákon, který bezprostředně upravuje problematiku pohřbívání a nakládání s lidskými ostatky a zároveň je natolik univerzální a obecný, že teoreticky postihuje všechny případy, což vyhovuje povaze mé seminární práce. Zákon podle důvodové zprávy navazuje na vyhlášku č. 19/1988 Sb. o postupu při úmrtí a pohřebnictví. 2.2.2 Ustanovení § 2 Velmi důležitý je § 2. Ten vymezuje základní definice. Především pak písmena a) a b), které od sebe odlišují lidské ostatky a pozůstatky. Zatímco za lidské pozůstatky je považováno mrtvé lidské tělo nebo jeho části do pohřbení, lidskými ostatky se rozumí mrtvé lidské tělo a jeho části od pohřbení. Vzhledem k tomu, že těla vojáků byla napřed řádně pohřbena na vojenských hřbitovech, následně pak (podle zákona) exhumována a opět řádně pohřbena do budovy mauzolea (tzn. došlo k řádnému pohřbu)8, domnívám, se že o statutu ostatků v tomto případě není pochyb a proto budu užívat k označení uložených těl vojáků pouze termín „ostatky“. 2.2.3 Ustanovení § 3 § 3 téhož zákona se zabývá neveřejným pohřebištěm (jedná se o novinku v právní úpravě pohřebnictví na našem území). Domnívám se, že na základě tohoto ustanovení lze mauzoleum považovat výhradně za neveřejné pohřebiště a to i přes skutečnost, že se nachází na veřejném místě (Bezručovy sady). Mauzoleum bylo totiž zřízeno v r. 19269, což je prokazatelně před 1. 1. 2002, jak vyžaduje zákon. Můj předpoklad, že se jedná o neveřejné pohřebiště dokládá také definice pojmu veřejného pohřebiště10, která veřejné pohřebiště popisuje jako „prostor určený k pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení zpopelněných lidských ostatků v podobě míst pro hroby a hrobky nebo úložiště jednotlivých uren nebo rozptylové či vsypové louky nebo jejich kombinace“ Vycházím z předpokladu, že je-li neveřejné pohřebiště (samozřejmě beru v úvahu datum zřízení) definováno jako prostor k pohřbení pozůstatků „uzavřených členů“, pak pohřebiště veřejné je prostorem k pohřbení či uložení ostatků všech dalších lidí (bez jakýchkoliv povinně vyžadovaných vzájemných vazeb). … … Vzhledem ke skutečnosti, že v mauzoleu jsou uloženy ostatky vojáků, kteří zemřeli v moravských a slezských lazaretech,

KARIÉRA

dá se vzhledem k dobovým poměrům předpokládat, že někteří (ba většina z nich) nepodlehli válečnému zranění, nýbrž nějaké epidemické chorobě jako je břišní tyfus, úplavice, španělská chřipka atd. Zajímavostí určitě je, že na hygienická rizika spojená se zřízením mauzolea upozorňoval již v době jeho vzniku katolický časopis Našinec, který zastával názor, že tato stavba ve veřejném parku je nehygienická11. … Obrátil jsem se tedy na Krajskou hygienickou stanici Olomouckého kraje, s dotazem, jakým způsobem provádí dozor nad jihoslovanským mauzoleem. Bylo mi odpovězeno, že Krajská hygienická stanice nemá ke kontrole mauzolea žádné kompetence, a proto kontroly mauzolea neprovádí. Tento postoj však podle mého názoru odporuje § 84 zákona o ochraně veřejného zdraví v návaznosti na odstavec 3 § 3 zákona o pohřebnictví, čímž reálně hrozí, že výše uvedená zdravotní a hygienická rizika pro zdraví obyvatelstva nebudou zavčas rozpoznána, což by mohlo v konečné fázi mít nežádoucí následky.

V této souvislosti by šlo aplikovat i § 359 trestního zákoníku14, který zásah do osobní integrity mrtvého kvalifikuje jako trestný čin hanobení lidských ostatků. Dále písmeno j odstavce 1 § 26 zákona o pohřebnictví jako přestupek hodnotí i zacházení s lidskými pozůstatky nebo lidskými ostatky „způsobem dotýkajícím se důstojnosti zemřelého nebo mravního cítění pozůstalých a veřejnosti“ …

2.2.4 Ustanovení § 4 Další paragraf zákona o pohřebnictví, který hraje v případě mauzolea důležitou roli je § 4. Odstavec 1 tohoto paragrafu mimo jiné praví, že „S lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky musí být zacházeno důstojně a tak, aby nedošlo k ohrožení veřejného zdraví nebo veřejného pořádku...“ Soudím, že v případě mauzolea došlo k porušení tohoto ustanovení. Současný stav mauzolea jakožto i ostatků v něm uložených (měl jsem možnost si prohlédnout fotografie pořízené přímo z krypty) považuji za tristní, v rozporu s jakýmikoliv náznaky důstojnosti a piety. Objekt je zanedbávaný, chátrá, vnikají do něj cizí osoby. O ostatky vojáků není nijak pečováno a byly donedávna ponechávány na milost či nemilost bezdomovcům, narkomanům a nepřizpůsobivým občanům12. Domnívám se též, (jak vyplývá z výše uvedeného), že je rovněž ohroženo veřejné zdraví (nebo to aspoň zatím není nikým vyvráceno) a veřejný pořádek. Nynější stav mauzolea je také v rozporu s dobrými mravy13.

Při aplikaci zákona o pohřebnictví na případ jihoslovanského mauzolea jsem odhalil výrazné rozpory současného stavu s tímto právním předpisem. Olomoucký kraj a další instituce na krajské úrovni15 zanedbaly svou kontrolní činnost. … Pochybilo taktéž vedení města, které nevyvíjí dostatečnou aktivitu, nedokáže se v problematice pohnout z místa16 a další orgány státní správy, jež v zájmu „nevyřešených vlastnických vztahů“ dopouštějí porušování zákona. Zcela bylo narušeno právo na tělesnou integritu pohřbených, doházelo k protizákonným

3. Závěr

14  Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen trestní zákoník). 15  Krajská hygienická stanice. 16  Stále se zaměřuje pouze na vlastnickou otázku.

2.2.5 Ustanovení § 26 Další paragrafy zákona o pohřebnictví nepovažuji za důležité pro svou práci. … Mnohem zajímavější však pro mou práci je hlava IV označená jako „Sankce“, která definuje přestupky v oblasti pohřebnictví a určuje za ně následné sankce. Dle odstavce 1 § 26 se přestupku dopouští ten kdo: „upravuje lidské pozůstatky osoby, která byla v době úmrtí nakažena nebezpečnou nemocí“ (písmeno a). Podle fotografií které jsem si měl možnost prohlédnout, mohu konstatovat, že s ostatky bylo nezákonně manipulováno. Tento názor je i v souladu se svědectvím lidí, kteří kryptu mauzolea osobně navštívili a toto stanovisko mi nezávisle na sobě potvrdili.

7  Právo na integritu myšleno nikoliv ve smyslu ostatků samotných, nýbrž ve smyslu jejich nositelů. NOZ tamtéž.

11  SKOUPÝ: Vznik jihoslovanského mauzolea..., s. 40.

8  V tomto případě dokonce dvakrát.

13  § 3 odst. 1 zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

9  SKOUPÝ: Vznik jihoslovanského mauzolea..., s. 40.

2.2.6 Ustanovení § 28 Na závěr k zákonu o pohřebnictví ještě zmíním odstavec 3 § 28, jenž ustanovuje, že příslušný krajský úřad (v případě mauzolea se jedná o Krajský úřad Olomouckého kraje) je oprávněn požadovat poskytnutí informací pro výkon dozoru (písmeno a), vymáhat splnění požadavků stanovených tímto zákonem (písmeno b) a případně sankcionovat nesplnění svých požadavků.

zásahům do ostatků a k manipulaci s nimi. Mauzoleum rozhodně nepřipomíná pietní místo, které je vhodné pro uchování lidských ostatků. Současný stav mauzolea je v rozporu se zákonem, dobrými mravy, veřejným pořádkem, obecným zájmem i základy humanity. Přístup vedení města k mauzoleu považuji za laxní a bezohledný. … Cílem této práce však není kritizovat vedení města, zástupce nástupnických zemí Jugoslávie, či hledání viníků, kteří nesou na současném stavu odpovědnost. Bylo by to zbytečné. Touto prací se snažím dát podnět k důkladnému zvážení stavu věci a vyřešení tohoto problému. Jediné možné řešení současné situace, je co nejdříve začít jednat, neboť momentální stav mauzolea, byť na první pohled stabilizovaný, není dlouhodobě udržitelný. Bude potřeba napřed posoudit míru zdravotního rizika pro obyvatelstvo a zavést pravidelné kontroly objektu. Otázka, jak naložit s mauzoleem má dvě možná řešení. Prvním z nich je zrušení mauzolea, exhumace ostatků, jejich řádné uložení na jiném místě, které by jim zaručovalo větší ochranu a pietu, a následná likvidace mauzolea. Pozemek, na němž mauzoleum stojí, by se pak po 100 letech opět vrátil do vlastnictví města Olomouce. Toto řešení však považuji za nešťastné a z právního pohledu komplikované a zdlouhavé, jelikož mauzoleum je státem chráněná památka a má navíc status válečného hrobu, takže by k případnému zrušení této stavby bylo potřeba souhlasu kompetentních úřadů. Druhým možným řešením, k němuž se osobně přikláním, je rekonstrukce objektu. Pakliže se nevydaří jednání s vlastníkem (případně jeho nalezení), je třeba využít všech možných právních prostředků k převedení mauzolea do majetku města či státu a zahájení bezprostředních stavebních prací pro záchranu této památky. Není příliš od věci tvrdit, že rekonstrukce mauzolea je v zájmu všech stran...

12  Než Flora Olomouc nechala venkovní vstup do krypty zabetonovat.

10  § 2 d, zákon o pohřebnictví.

8

9


KARIÉRA

KARIÉRA

Jessup

Příležitost přiblížit se právu jinak The Philip C. Jessup International Law Moot Court Competition – zkráceně „Jessup“ – simulované soudní jednání v mezinárodním právu veřejném. Týká se téměř všech právnických fakult ve světě a nejen v Evropě jde o prestižní soutěž mezi studenty práv. Cílem soutěže je vytvořit prostředí jednací síně a konfrontovat se s těmi nejlepšími znalci a soudci v oblasti mezinárodního práva veřejného. Jde o správně zpracované písemné podání, přesvědčivé uchopení argumentace pro řešení případu, řečnické schopnosti a znalosti. Bezesporu je velmi důležitým faktorem motivace, nadšení a zapálení pro věc. Protože u vůle a entuziazmu to všechno začíná… Pro ty z vás, které podobné soutěže (nebo právě Jessup) lákají, přinášíme rozhovor s olomouckým týmem, který se Jessupu účastnil minulý akademický rok – jak časově náročné to celé je? Zbyde vám čas na školu? Jsou očekávání účastníků vždy shodné s realitou? Nechte se inspirovat zkušenějšími, kteří si touto soutěží již prošli (účastnili se ústního kola na národní úrovni a jako tzv. exhibition tým zamířili i do Washingtonu DC, kde se odehrávala mezinárodní úroveň této soutěže mezi desítkami studentů právnických fakult z celého světa). Načerpejte od nich nadšení i inspiraci pro postoj, že studium práva nemusí být jen o strohé systematice, dikci zákona a večerech v knihách. Rozhovor poskytli Tadeáš Vraspír a Vuk Đukič, oba studenti třetího ročníku PF UP. Za informace a odpovědi rovněž děkujeme Tomášovi Zimolkovi a Katěřině Šrytrové, kteří se rovněž zúčastnili. V týmu byl dále Tomáše Brožek, kterému gratulujeme k úspěšnému ukončení pětiletého studia a přejeme mnoho úspěchů v dalším studiu nebo praxi. Všem přejeme spoustu studijních úspěchů a stálé zapálení pro vše, do čeho půjdou tak dobře, jako právě do Jessupu. Jak jste se k Jessupu dostali? Vuk: Já si vzpomínám velmi dobře. Přes našeho spolubydlícího na koleji, Tomáše Brožka. Tade: Zkrátka jako „slepí k houslím“. Už na začátku studia jsme se potkali s Tomášem (Zimolkou, pozn.red.), který bydlel s Tomášem Brožkem na koleji. Ten dělal Vis Moot, Jessup, zkrátka každý rok se kromě prvního ročníku věnoval nějakému moot courtu. Zimi to od něj pochytil a tím nalákal i nás. Když kamarád o něčem mluví, začnete o tom přemýšlet i vy. Mimo jiné byla někdy v květnu našeho prvního ročníku zakládající schůzka ILSA. A řešilo se i to, kdo by chtěl nebo nechtěl do Jessupu. A my, tím jak jsme byli „nalákaní“, a říkali jsme si, že to nemá žádná negativa a jednoduše jsme se zapsali. (společný smích) Katka: Dostala jsem nabídku od JUDr. Hrnčiříkové, která kontaktovala studenty, kteří část svého studia absolvovali v zahraničí. Víceméně to tedy byla náhoda.

10

Zimi: Na začátku letního semestru, tehdy prvního ročníku, jsem se dozvěděl o ustavující schůzi ILSA Chapter Olomouc. Právě na této schůzi to bylo poprvé, co jsem se dozvěděl o Jessupu. Strašně mě tato soutěž zaujala a nepopírám, že možnost vyrazit si do Washingtonu byla velkým lákadlem. Takže vás motivoval kamarád? Zimi: Ano, zejména kamarádi (Vuk, Tade a Tom Brožek) byli velkým hnacím motorem, ale právě také zmiňovaná možnost navštívit hlavní město Spojených států. Tade: Přesně tak. Ani jsem to vlastně nezvažoval. Jen jsem si položil otázku, zda by mě to bavilo nebo ne. Vuk: Naprosto souhlasím. Nikdo z nás nepřemýšlel, jak na tom jsme nebo budeme s angličtinou, nebo jak dobře známe mezinárodní právo veřejné. Ani nás to vlastně v té době nenapadlo řešit. Katka: Mě motivovalo především to, že jsem studovala a absolvovala stáž v zahraničí. Jessup tak byl ideální možností, jak zúročit získané zkušenosti. Pokud si tedy nikdo není jistý angličtinou a láká ho cizojazyčný moot court, nemá se čeho bát? Dá se znalost jazyka v průběhu zlepšit? Vuk: Upřímně řečeno, maturitní úroveň by to chtělo… Tade: Důležité je i to, aby byl člověk „ukecaný“. Aby dokázal mluvit a reagovat, byť jen v češtině. I o něčem, co nezná. Já osobně jsem se v angličtině hodně zlepšil. Vzpomínám si, když jsem viděl první zadání případu – každé páté slovo jsem si překládal. Vuk: Ale to tak asi je, pokud člověk do té doby nijak angličtinu „nedrtí“… Tade: Jenže po čase to pak šlo samo… Vuk: Ano, což jde vidět například na tom, když člověk začne číst anglické články bez problému. Jakákoli „běžná“ angličtina je po absolvování Jessupu skoro jako čeština. To je jeden z nesporných kladů a za tím si stojím. K vaší představě o soutěži – shodovala se s praxí, nebo jste byli takříkajíc „hozeni do vody“? Vuk: My jsme do toho šli s tím, že až na Tomáše Brožka nikdo z nás netušil, co to mezinárodní právo je. Jde tady o nadšení a motivaci. Vše ostatní přijde samo. Člověk získává nové a nové znalosti. Tade: Já osobně jsem konkrétní představu rozhodně také neměl. Když to řeknu s nadsázkou, věděli jsme jen, že se spor týká vztahů mezi státy. Tomáš nám to tehdy připodobnil ke zrovna tehdy probíhajícímu konfliktu v Lybii. Vuk: Věděli jsme, že do toho jdeme s kamarády, a že to bude stát za to. Tade: O časové náročnosti nám říkali, nikdo nás „nekrmil“ tím, že je to nenáročné, nebere to volný čas, apod. Pokud si tím člověk neprojde, na začátku nedokáže pojmout, o kolik času skutečně půjde. Katka: Upřímně řečeno, žádné konkrétní představy jsem o celém průběhu neměla. Tušila jsem ale, že příprava bude časově náročná.

Tým soutěžících v celé své kráse, zleva: Tomáš Z., Vuk, Katka, Tomáš B., Tadeáš

Zimi: Nedokázal jsem si představit, co všechno to bude stát, ale stálo to za to. Ničeho ale nelituji. Lze časovou náročnost generalizovat? Tade: Podle toho vzhledem k čemu a co všechno člověk dělá… Katka: Náročné je to poměrně dost. Kluci byli ale šikovnější, už tím, že bydleli spolu, Jessupem žili od rána do večera. Já jsem navíc před ústním kolem onemocněla, fungovala jsem tak spíš jako takový „back-up team“.. Zimi: Právě období před národním kolem bylo nároční. Měli jsme např. meetingy každý den, dolaďovaly se detaily atp. Jak se to tedy odrazí například na studiu? Na soukromém životě? Jak jste to vnímali komplexně – vy a moot court? Zimi: Určitě měla účast v soutěži dopady na studijní i soukromý život. A to jak pozitivní, tak negativní. Soutěž po člověku chce obrovskou pozornost, spoustu času, takže je zřejmé, že není tolik volného času a že není tolik času na přípravu na seminář. ALE znovu opakuji, ničeho nelituji! Jdu do toho zase! A na studium se teď dívám trochu jinak. Přestal jsem si stěžovat. Směju se teď, když někdo brečí, že toho má moc… Vždycky si říkám… A co jako? Je to tvoje volba. Však můžeš chodit na šestou do borgesky, nikdo ti v tom nebrání… Vuk: Nebudeme si nic nalhávat, žrout času to je. Generalizovat to nelze – záleží i na tom, co jsme zrovna dělali ve škole. Pokud člověk nestíhá tam, trochu „ubere“ Jessupu s vědomím, že jde o doplňkovou aktivitu. A naopak… Vcelku náročné bylo zvládnout zkouškové. Časově se totiž láme dokončování memoranda a začátek zkouškového. To je v zásadě asi nejkrizovější moment, ale zvládat se to dá relativně v pohodě… Katka: Mám říct, že za 15 let chci být předseda ICJ? :-) Rozhodně mě ale Jessup utvrdil v tom, že se chci mezinárodnímu právu veřejnému v budoucnu věnovat mnohem více. Z toho důvodu jsem se i rozhodla změnit si téma diplomové práce. Tade: Já třeba už teď vím, že s tím, co jsme udělali minulý rok v memorandu (písemné podání, které se v rámci první fáze moot courtu odevzdává za obě strany sporu, pozn.red.) dnes už spokojený nejsem. Vypiloval jsem jisté části, ale memorandum se hodnotí jako celek. Kriticky řečeno, mohl jsem se do toho víc položit, jako do ústního kola, ale to člověk vidí až s odstupem. Vuk: Hlavně – kdyby nás Ondra Svaček (supervizor a vedoucí zvláštního semináře, který je veden za tímto účelem, s názvem

„moot court“, pozn.red.) nesměroval tím správným způsobem, tak sami vše nevymyslíme. Jsme hrozně rádi za jeho ochotu a pomoc… Tade: Ano, mlhavá představa o mezinárodním právu není všechno. K národnímu kolu ústního kola – jakou část zabrala improvizace a v jakém duchu se klání neslo? Vuk: My dva s Tadeášem jsme šli jako poslední ze všech. Byli jsme ve stresu v podstatě celý den. Tade: Vukova první reakce byla taková, že když mluvili kluci – Tomáš se Zimim – my jsme seděli v publiku. Soudce senior začal mluvit a položil dotaz. Vuk se na mě otočil se slovy: „on umí francouzsky?“ Věděli jsme o něm, že studoval v Americe, je bezprostřední… ale na národním kole jsme mu za začátku prostě nerozuměli. Samozřejmě své dělala tréma, ale říkali jsme si – sakra, ten u nás snad sedět nebude… A jak jste se drželi svého podání? Tade: Myslím, že jsme se vcelku drželi toho, co jsme si nachystali… Vuk: Na národním kole jsem se držel osnovy „zuby nehty“. Soudci se do projevů sem tam vloží s otázkami, ale v zásadě je dodržena linie, kterou stanovíme. Argumentace byla připravená a částečně naučená. Člověk se musel orientovat „v každé minutě“ svého projevu. Tade: V Olomouci na národním kole to šlo. Ondrou Svačkem jsme byli „vycvičení“ na to, že přijdou otázky od soudců, poznámky, apod. – ale jde o taktiku. Vzpomínám si, že jsme měli nachystané i popsané kartičky, kterými jsme v dlaních otáčeli pro „udržení nitě“, ale více méně jsme mluvili „zpatra“. Vuk: Pokud se nepletu, příprava na toto ústní kolo je zhruba měsíc. Ke konci přípravy na toto národní kolo jsme se snažili „naverbovat“ kdekoho z fakulty, aby náhodně na naše jednání chodil a pokládal nám náhodné otázky k případu. Tade: Nejlépe někdo, kdo ten případ vůbec nezná. Raritně se nám stalo, že nám byla v rámci přípravy položena otázka, která pak padla i z úst soudce. A ve srovnání s mezinárodním kolem Jessupu, kam jste také jeli, je průběh jaký? Vuk: Tam už je to jiné. Soudci, které jsme potkali my, nás úplně „rozebrali“. Tam musí člověk umět skákat z bodu do bodu případu. Člověk vůbec nemá ani čas přemýšlet, jestli nějakou nachystanou osnovu měl. Tade: Je pravda, že jsme zpočátku nevěděli, co Ondra Svaček myslí

V ulicích Washingtonu na mezinárodním kole, s koučem a rádcem, JUDr. Ondřejem Svačkem, Ph.D., LL.M.

11


KARIÉRA

tím, že pojedeme do Washingtonu a „načerpáme atmosféru“ mezinárodního klání. Čekali jsme, že to bude podobné jako v národním kole – dvacetiminutový projev, pár otázek od soudců, na které jsme znali odpověď. A člověk skončil v čase i bodě, ve kterém chtěl. Vuk: Na mezinárodní úrovni to probíhalo odlišně – padli na nás tři mladí a impulzivní soudci. Tade: Já jsem začal tak, jak jsem to měl naučené: „V průběhu mé dvacetiminutové řeči budu mluvit o …“ Soudce mě přerušil a řekl, že tyto body dnes slyšel již zhruba osmkrát. Ať to přeskočím. Zeptal se, zda se budu věnovat celou dobu něčemu, co jsem upřímně řečeno chtěl zmínit jen na okraj… V tu chvíli na to člověk připravený není. Vuk: Otázky padaly před sebe. Než se člověk dostal ke slovu, pamatoval si poslední dvě z těch zhruba šesti. Přiznám se, že jsme se své osnovy drželi zhruba dvacet vteřin, z dvaceti minut! Šlo o rozhovor. Soudci se ptali a člověk odpovídal.. Co tedy celkově motivuje člověka k tomu do toho jít? Vuk: Celý průběh akademického roku s Jessupem je úplně super. Podstatné je, že jsme byli kamarádi a bydleli jsme spolu. Zimi to řekl jednou dobře – je lepší trávit večer takto, než někde nad pivem a řešit politiku… Když něco člověk dělá s kamarády, je obohacen, baví ho to, a když z toho má jako „bonus“ prospěch v podobě cesty do Washingtonu, tak je to úplně ideální! Tade: Dělali jsme věci, které nás bavily a samy o sobě byly motivační. K lidem kolem Jessupu – jaká byla atmosféra na národním kole? Co mezinárodní úroveň? Může být vidina kontaktů a poznání nových lidí důvodem, proč se Jessupu zúčastnit? Katka: Bohužel v kontaktu s účastníky moc nejsme - práce, škola.., mě v září čekají státnice…., každopádně, kluci mají do dalších ročníků moji plnou podporu! Zimi: Rozhodně. Až na výjimky se na všechny zase těším. Tade: Vidina kontaktů a poznání nových lidí? Rozhodně. Ikdyž národní kolo bylo hodně „své“… Vuk: Je to rozhodně tím, že v naší malé republice jsou čtyři právnické fakulty a jejich studenti se navzájem při takových soutěžích vnímají jako konkurence. Tade: Soutěživé prostředí na národním kole bylo až v nevyhovující míře, ve srovnání s Washingtonem. Tam se také soutěžilo,

KARIÉRA

ale na úrovni, u pultu – pak byli všichni kamarádi. Na národním kole se nesprávně soutěžilo u pultu i všude jinde. A o tom to nebylo. Vuk: Na národním kole je ta soutěživá atmosféra projevem toho, že tým, který zvítězí se na rok cítí „jako pán“.. Na druhou stranu, když jsem potkal vítězný tým z Kolumbie, necítili to jako dominanci, ale spíše jako štěstí. Možná jde ale jen o náš pocit. Na závěr, bez přemýšlení: Které dvě věci byly na Jessupu nejlepší? Vuk: Dobrá otázka… Tade: Zkušenosti, které člověk nabyl v mezinárodním kole. Jak se celé mezinárodní kolo odehrálo. Vuk: Ano, to člověka nejvíce „položilo“ – ve všech smyslech. I mýtinky během roku – pět kamarádů, kteří po večerech s ochotnou výpomocí řeší případ z mezinárodního práva. Tade: Také možnost zažít něco „navíc“, co „normální student“ nezažije – pamatuji si, že nás vždy o půl osmé večer vyhazovali, že musí zamknout fakultu. Co byste vzkázali těm, kteří ohledně Jessupu váhají? Katka: Že účast rozhodně stojí za to. Pokud někoho mezinárodní právo veřejné skutečně baví, je pro něj účast v Jessupu jako dělaná. Ani sebelepší seminář totiž nenahradí pocit, že jste skutečně „agent representing a party to a case before the ICJ“. Vuk: Pro člověka, kterému záleží na jeho osobním růstu, kariéře a na rovinu řečeno „položce do životopisu“ je to určitě skvělá příležitost. Tade: Jsem přesvědčen o tom, že když někdo nechce dělat nic navíc, nikdy ho o ničem takovém nepřesvědčíme. Pokud to někoho skutečně zajímá a má tu vůli, ať do toho jde, protože to za to určitě stojí! Zimi: To si musí každý v hlavě urovnat sám. Nemůžu a ani nechci nikoho lámat, to by k ničemu nevedlo. Je třeba, aby si každý uvědomil, že právníků bude spousta, a že je v dnešní době třeba být něčím výjimečný. titul bude mít spousta dalších. Jessup Vám právě toto poskytne. Dá Vám možnost vyniknout a ukázat ostatním, co ve vás je. Žádná jiná soutěž Vám nedá tolik, co právě Jessup. Kontakty po celém světě, zlepšení angličtiny a právní argumentace (jak písemné tak i ústní) a v neposlední řadě Vás to začne bavit. Není to totiž „šrocení“ paragrafů a pouček, ale opravdu to, proč všichni právo děláme, pro zábavu přece. B. Červenková

Účast v soutěži mi přinesla další životní šanci

Rozhovor s Branislavem Hockem, vítězem v Essay Competition Allen & Overy 2012 Vítězem letošního ročníku Essay Competition, již tradičně pořádaného advokátní kanceláří Allen & Overy, se stal Branislav Hock. Student pátého ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy si ocenění převzal 21. března na veletrhu advokátních kanceláří Job fair Kontakt. Nyní vám s ním přinášíme slíbený rozhovor. Setkal jste se s oblastí mezinárodněprávní ochrany investic během studií, nebo jde čistě o Váš zájem? Během studia jsem výrazněji na tuto oblast nenarazil, nicméně zhruba půl roku jsem se zabýval tématem započtení v mezinárodní obchodní arbitráži. Konkrétně jsem řešil otázku nalezení limitů přípustnosti započtení protipohledávky, o které by tribunál nebyl obyčejně příslušný rozhodnout. Právě otázka příslušnosti hrála v soutěžní práci významnou roli. Měl jsem tedy již určitý základ. Co Vás motivovalo k účasti zrovna v tomto ročníku soutěže? Byl jsem tou dobou na studijním pobytu na univerzitě v Tilburgu. Zaujala mne možnost studovat program LLM Research Master in Law, který se vyučuje střídavě v Tilburgu a v Leuvenu. Vzhledem k tomu, že bylo pro studenty mimo Nizozemí a Belgii vyhrazeno pouze sedm míst, považoval jsem potenciální úspěch v soutěži jako možný odrazový můstek pro přijetí. Téma mi bylo sympatické a v budoucnu se mu chci dále věnovat. Očekával jste, že vyhrajete? Očekávání jsem jistě měl. Pokud by mým očekáváním byla pouhá účast a nikoliv výhra, pravděpodobně bych nevyhrál. Jste osobně s obsahem své práce spokojen? S obsahem spokojen jsem. Snažil jsem se přistoupit k práci originálně, což v procesu psaní a přemýšlení o práci vzbuzuje často nejistotu. Právě tato nejistota však musí v určité míře existovat. Pouhá odlišná formulace cizích názorů by k úspěchu jistě nevedla. Zároveň jsem ale chtěl jasným a přesným způsobem odpovědět na zadané otázky. Výsledek jsem podložil veškerou existující judikaturou Mezinárodního centra pro urovnávání investičních sporů ICSID za poslední tři roky. Konkrétní připomínky jsem však zatím od nikoho nedostal. Zajímal by mne především pohled odborníků na můj závěr ohledně rozdělení objektivní kategorie na přístup deduktivní a přístup intuitivní, který podle mne ve světle nových rozhodnutí ztrácí na svém významu a stává se z něj do značné míry otázka argumentační metody. Jak dlouho Vám trvalo celou práci napsat? Je to dlouhodobější záležitost, nebo se dá práce napsat během několika dnů? Samozřejmě bylo nutno vyjít z odborné literatury, nicméně nová

rozhodnutí jsem musel podrobit vlastní analýze, a to trvá určitý čas. Příprava tedy trvala zhruba 14 dní. Samotné psaní práce pak dalších 14 dní. Konzultoval jste práci s někým dalším? Ne, práci jsem před odevzdáním s nikým nekonzultoval. Co dalšího Vám účast v soutěži přinesla? Doporučil byste zúčastnit se ostatním? Díky soutěži jsem se mohl setkat se zajímavými lidmi a profesionály ve svém oboru. Byl jsem nejen pozván na konferenci týkající se investiční arbitráže, ale také do Londýna, kde jsem mimo jiné navštívil centrálu Allen & Overy. Soutěž mne nastartovala k určité aktivitě a motivovala mě udělat něco navíc. Využil jsem možnosti svého pobytu v Nizozemí a podnikl několik studijních cest do The Peace Palace Library v Haagu. Úspěch v soutěži také jistě přispěl k mému přijetí na zmíněný program v Belgii a Nizozemí. Největší přidanou hodnotu účasti v soutěži nespatřuji v možnosti konkrétního vítězství, ale spíše v samotném procesu, který byl s dosažením cíle spojen. Tedy v určité osobní aktivizaci, se kterou přicházejí další životní šance. Redakce PrímaLEXu vám gratuluje! B. Červenková

Vyhlášení výsledků soutěže Essay Competition

Prostředí mezinárodního kola, Washington D.C.

12

13


KARIÉRA

KARIÉRA

Význam „investic“ v arbitrážích podle mezinárodních smluv o ochraně investic Branislav Hock 1. 2. 3. 3.1. 3.1.1 3.2. 3.2.1 3.2.2 3.3.

Úvod Pojem investice v dvoustranných dohodách Pojem investice jako klíč k mechanismu ICSID Analýza rozhodnutí tribunálů za období 2009-2011 Rozhodnutí založená na subjektivním přístupu Je subjektivní přístup obhajitelný? Rozhodnutí založena na objektivním přístupu (Saliniho test) Deduktivní přístup Intuitivní přístup Charakteristiky investice podle Úmluvy

Úvod „Poznání je v konečném důsledku založeno na uznání.“1 Svět vnímáme a rozumíme mu pomocí jazyka. Právě jazyk je základním komunikačním mechanismem, který zajišťuje uspořádání našeho světa. Jsme jím obklopeni. V každodenním životě užíváme nekončící množství pojmů, kterým určitým omezeným způsobem rozumíme. Omezenost našeho poznání však nemusí nutně vyjadřovat naší neznalost, ale spíše vývoj společnosti, která mění limity slov v objetí své dynamičnosti. Pojem investice představuje vstupní bránu, která střeží přístup k mechanismu, který byl založen Úmluvou o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (Úmluva)2. Čl. 25 odst. 1 Úmluvy zakládá podmínku příslušnost Mezinárodního centra ICSID3, která se vztahuje „na každý právní spor vznikající přímo z investice mezi smluvním státem…a občanem jiného smluvního státu, o němž strany ve sporu písemně souhlasí, že bude předložen Středisku.“ Úmluva však pojem investice nedefinuje, a tak je především na vůli stran, jak si ve svých bilaterálních dohodách o ochraně investic pojem investice vymezí. Centrum kontroverze spočívá v otázce, zda má být pojem investice určen pouze vůlí stran v dané bilaterální dohodě, 1  WITTGENSTEIN, Ludwig.:On certainty. Oxford: Blackwell, 1979, par. 378. „Knowledge is in the end based on acknowledgement“(překlad autor). 2  Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států (Úmluva ICSID), sjednána ve Washingtonu dne 18. 3. 1965, vyhlášena pod č. 420/1992 Sb. 3  Mezinárodní centrum pro urovnávání investičních sporů (International Centre for Settlement of Investment Disputes: ICSID).

14

3.3.1 3.3.2 3.3.3

Přínos, doba a riziko jako hlavní prvky investice Přínos pro hospodářský rozvoj hostitelského státu a pravidelnost zisku Zákonnost a dobrá víra Závěr Použité zdroje Monografie Odborné články Internetové zdroje Mezinárodní smlouvy Rozhodnutí tribunálů ICSID

nebo zda obsahuje i autonomní znaky dané Úmluvou. Některé tribunály ICSID zvolily jako jediné kritérium pojmu investice její definici v dané bilaterální dohodě. Jiné tribunály vymezily ve svých rozhodnutích určité krajní limity, které musí dané transakce splňovat, aby je bylo možné považovat za investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy. Uznání existence těchto limitů a následné vymezení jejich rozsahu se však podstatným způsobem liší, což představuje značnou nejistotu v určení příslušnosti ratione materiae daného tribunálu. Neshoda panující v této oblasti je vnímána jako jeden z největších problému souvisejících s rozhodčím řízením v rámci investičních smluv.4 Cílem této práce je na základě analýzy rozhodnutí tribunálů ICSID a relevantní odborné literatury rozebrat základní přístupy k problematice vymezení krajních limitů pojmu investice. Práce také odpovídá na otázku, zda je možné jednotně vymezit určité základní znaky, které transakce musí obsahovat, aby byla vnímána jako investice ve smyslu Úmluvy. Předmětem analýzy jsou především rozhodnutí tribunálů ICSID v období mezi 1. 1. 2009 až 31. 12. 2011. V této době bylo vydáno celkem 17 rozhodnutí, která se přímo týkají otázky vymezení pojmu investice. Cílem není podat všezahrnující výčet jednotlivých rozhodnutí, ale postihnout a porovnat nejdůležitější přístupy posledních let tak, aby 4  Viz např. DUPONT, Pierre-Emmanuel. The Notion of ICSID Investment: Ongoing „Confusion“ or „Emerging Synthesis“?. The journal of world investment & trade. 2011. roč. 12, č. 2, s. 245 a násl.; GAILLARD, Emmanuel. Identity or Define?: Reflections on the Evolution of the Concept of Investment in ICSID Practice. In: SCHREUER, Christoph H. a BINDER, Christina. International investment law for the 21st century: essays in honour of Christoph Schreue. New York: Oxford University Press, 2009, s. 403-416.

bylo možno zjistit, zda současný vývoj směřuje k urovnání nejisté rozhodovací praxe, nebo zda stále přetrvává chaos a nejistota.

1. Pojem investice v dvoustranných dohodách Pojem investice je používán téměř denně. Zaznívá z úst politiků, podnikatelů, právníků a novinářů; ačkoliv většina z nich pojmu určitým způsobem rozumí, není pravděpodobně mnoho těch, kteří by byli schopni podat jeho přesné vymezení. Ve světě neexistuje jednotná definice, investice je totiž pojmem multidimenzionálním, který stojí na pomezí ekonomie, práva a mezinárodních vztahů. Investice není navíc pojmem stabilním, jelikož rozvoj mezinárodního obchodu a mezinárodních investičních operací s sebou přináší jeho postupnou evoluci. Z mnoha dostupných definic lze vybrat například tu, kterou uvádí encyklopedie Oxford Reference Online, která vymezuje investici jako „nákup a držení aktiv s cílem získat příjem nebo kapitálový zisk.“5 Lze z ní vypreparovat tři základní prvky; vynaložení určitých prostředků na koupi aktiv, která jsou držena po určitou dobu s tím, že návratnost vynaložených prostředků je nejistá. Právní vymezení pojmu investice je závislé na předmětu a účelu rozdílných investičních nástrojů. Dřívější dvoustranné dohody o ochraně investic volily spíše užší vymezení pojmu investice. V posledních letech však lze pozorovat, že většina dohod vymezuje investici co nejširším možným způsobem. Za investici je v současnosti považován jak hmotný a nehmotný majetek, tak i administrativní práva nezbytná k provozování investice.6 Někteří autoři odůvodňují tento trend liberalizací pohybu kapitálu ve světě.7 Jiní poukazují také na stírání rozdílů mezi právem mezinárodního obchodu a mezinárodním investičním právem, což se odráží v přesahu okruhu chráněných vztahů v rámci jednotlivých režimů ochrany.8 Investice je v dané bilaterální dohodě často vymezena jako „veškerá majetková hodnota, investovaná v souladu s hospodářskými aktivitami investorem jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany.“ 9 Toto široké vymezení je obvykle následováno demonstrativním výčtem oblastí, které pojem investice obsahuje.10

Zahrnuty jsou především11: 1) Movitá a nemovitá majetková práva a jiná věcná práva. 2) R  ůzné formy účasti ve společnosti: obvykle je zahrnut dluh a vlastní investiční kapitál. 3) P  eněžní pohledávky nebo nárok na jakékoliv jiné plnění mající ekonomickou hodnotu: pojem investice tak zahrnuje nejen majetek, ale i práva vyplývající ze smluv. 4) P  ráva z oblasti duševního vlastnictví: začlenění duševního vlastnictví do bilaterálních smluv o ochraně investic bylo a je kritizováno řadou rozvojových zemí, nevládních organizací a autorů.12 5) Veřejnoprávní oprávnění. Je nutné poznamenat, že ne všechny bilaterální úmluvy jsou konstruované takto široce, nicméně někteří autoři uvádějí, že téměř všechny státy, které k Úmluvě přistoupily, jsou stranou alespoň některé bilaterální dohody, která vymezuje pojem investice v širokém kontextu, podobně jak bylo uvedeno výše.13

2. Pojem investice jako klíč k mechanismu ICSID Mechanismus založený Úmluvou představuje ve světě nejvyspělejší instrument ochrany zahraničních investic. Jeho unikátnost je dána především specifickou silou rozhodnutí vydaných danými tribunály. Každý smluvní stát má povinnost uznat nález vydaný podle Úmluvy a vymáhat na svém území plnění peněžitých závazků, které jsou v rozhodčím nálezu uloženy, a to takovým způsobem jako by se jednalo o konečné rozhodnutí soudu.14 To však neznamená, že by mělo být vykonáno každé rozhodnutí; výkon daného rozhodčího nálezu se řídí zákony, které se týkají výkonu rozhodnutí soudu v daném státě.15 Přesto je však prostor národních soudů pro odepření výkonu rozhodnutí ve srovnání s klasickým rozhodčím řízením daleko užší. Jako příklad může sloužit situace, kdy by výkon nálezu mohl být v rozporu s veřejným pořádkem dané země.16 Jak uvádí Bělohlávek právě vyloučení pravomoci (příslušnosti) obecných soudů

11  Viz např.: Dohoda mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic č. 103/2000 Sb.

5  Oxford Reference Online – premium collection. [online]. [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.oxfordreference.com. „Buying and holding assets to earn income or capital gain .” (překlad autor). 6  Viz KALIŠ, Roman. Mezinárodní investice jako předmět ochrany poskytované mezinárodním právem investičním. Právní fórum. 2008, č. 11. 7  SORNARAJAH, Muthucumaraswamy. The Definition of Foreign Investment. In: QURESHI, Asif H. International economic law. London: Routledge, 2011, s. 153-154. 8  MOLINUEVO, Martín. Protecting investment in services: investor-state arbitration versus WTO dispute settlement. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012, s. 257-265. 9  BAKEŠ, Milan a kolektiv. Finanční právo. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 445. 10  Pozn. autora: podle Šturmy tyto výčty neimplikují specifičnost ochrany, ale především zdůrazňují zahrnutí veškerého majetku investorů. Viz ŠTURMA, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. Praha: Linde Praha, 2001. s. 16-17.

12  Pozn. autora: problém především spočívá v přesahu ochrany, která je zaručena standardy TRIPS a z toho plynoucí nabourání rovnováhy, která je touto dohodou zajištěna. Srovnej např.: BERNIERI, Rosa Castro. Intellectual Property Rights in Bilateral Investment Treaties and Access to Medicines: The Case of Latin America. The Journal of World Intellectual Property. 2006, roč. 9, č. 5, s. 548-572. 13  Viz LEGUM, Barton a MOUAWAD, Caroline. The Meaning of „Investment“ in the ICSID Convention. In: BEKKER, P. H. Fredericus a kolektiv. Making transnational law work in the global economy: essays in honour of Detlev Vagts. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, s. 345-348. 14  Viz čl. 54 odst. 1 Úmluvy ICSID. 15  Viz čl. 54 odst. 3 Úmluvy ICSID. 16  Viz čl. 5 odst. 2 b) Úmluvy o  uznání a  výkonu cizích rozhodčích nálezů (New Yorská úmluva) ze dne 10. 6. 1958, vyhlášená pod č. 74/1959 Sb. Pozn. autora: New Yorská úmluva umožňuje domácím soudům odmítnout vykonat rozhodčí nález z několika důvodů, příkladem je rozpor s veřejným pořádkem dané země. Blíže také MORTENSON, Julian Davis. The Meaning of „Investment“: ICSID´s Travaux and the Domain of International Law. Harvard International Law Journal. 2010, roč. 51, č. 1, s. 263-267.

15


KARIÉRA

k rozhodování o případném návrhu na zrušení rozhodčího nálezu je hlavním důvodem volby mechanismu ICSID.17 Unikátnost řešení investičních sporů založená Úmluvou však musí být podpořena i spravedlivým a předvídatelným nastavením přístupu stran k tomuto mechanismu. Klíčem, který otevírá bránu k ICSID, je pojem investice, který však není Úmluvou definován. Tribunály zprvu zaujaly velmi liberální postoj, kdy uznávaly svou příslušnost převážně na základě pojmu investice, tak jak byl vymezen stranami v jejich investiční dohodě. Pokud byl rozsah konkrétního předmětu investičního sporu užší, nežli byla definice v dané dohodě, pak měl daný tribunál jurisdikci.18 Situace se však výrazným způsobem změnila poté, co některé tribunály začaly vnímat investici jako pojem, který má svůj autonomní význam v kontextu Úmluvy. Tyto tribunály používají tzv. dvojí test (two-fold test), kdy zkoumají, zda transakce splňuje pojmové znaky investice vymezené v dané dohodě, a zda je zároveň investicí ve smyslu č. 25 odst. 1 Úmluvy. Někteří autoři nazývají tento přístup jako „objektivní“19, či „autonomní“20. Za zásadní mezník lze v tomto směru považovat rozhodnutí ve věci Salini v. Maroko21, jehož argumentační linie je také někdy nazývána jako tzv. Saliniho test. Investice je podle tohoto přístupu tvořena čtyřmi prvky: 1) Ekonomickým přínosem (contribution). 2) Minimální dobou (duration). 3) Rizikem, které plyne z nejistého výnosu a možného podílu na ztrátách (risk). 4) Přínosem pro hospodářský rozvoj hostitelského státu (contribution to the development of the host State). Rozhodovací praxe vyvinula různé variace Saliniho testu, kdy například ve věci RSM Production Corp. v. Středoafrická republika tribunál odmítl kritérium přínosu pro hospodářský rozvoj hostitelského státu a vymezil jako nutná pouze tři zbývající Saliniho kritéria22, podobně bylo rozhodnuto i ve věci Saba Fakes.23 Ve věci Phoenix v. Česká republika tribunál naopak ke čtyřem klasickým Saliniho prvkům přidal požadavky zákonnosti a dobré

17  Viz BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Způsoby řešení sporů v souvislosti s ochranou mezinárodních investic. Právní rozhledy. 2006, č. 2. 18  Viz MORTENSON, Julian Davis. The Meaning of „Investment“…. cit. sub. 14, s. 269 – 271. 19  Viz YANNACA-SMALL, Katia. Definition of „Investment“: an Open-ended Search for a Balanced Approach. In: YANNACA-SMALL, Katia. Arbitration under international investment agreements: a guide to the key issues. New York: Oxford University Press, 2010, s. 254-258; Pozn. autora: tento přístup bude dále v práci označován jako objektivní. 20  Viz LEGUM, Barton a MOUAWAD, Caroline. The Meaning of „Investment… ,op. cit. sub. 11, s. 331. 21  Salini Construttori SpA and Italstrade SpA v. Maroko, ICSID No. ARB/00/4, rozhodnutí o příslušnosti, 23. 7. 2001; Pozn. autora: veškerá rozhodnutí (na výjimky je upozorněno) tribunálů ICSID jsou přístupná na: International Centre for Settlement of Investment Disputes. [online]. [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http:// icsid.worldbank.org.

KARIÉRA

víry.24 Ve věci RSM Production v. Grenada byl pak vymezen požadavek „pravidelnosti zisku“ (regularity of profit).25 Objektivní přístup, přes svoje různé modifikace není přístupem jediným. Stále se, a to v nezanedbatelné míře, ještě objevují rozhodnutí, která odkazují především na vůli stran vyjádřenou v dané investiční dohodě. Příkladem může být rozhodnutí ve věci Alpha Projektholding v. Ukrajina, které Saliniho kritéria odsunulo do ústraní, když tribunál dospěl k názoru, že by pojem investice, který je vyjádřen v dané investiční dohodě, měl být jediným jurisdikčním kritériem.26 Někteří autoři tento přístup označují jako „subjektivní“27, jiní pak v protikladu k autonomnímu přístupu jako přístup „závislý“28.

3. Analýza rozhodnutí tribunálů za období 2009-2011 Zdá se býti faktem, že mechanismus ICSID má v současné době více vchodů, klíč má však každá ze stran pouze jeden jediný, záleží tak před jakými dveřmi se stěžovatel ocitne. Rozhodčí tribunály jsou si této neutěšené situace samozřejmě vědomy. Značné obavy se současnou situací vyjádřil například ve svém rozhodnutí ze dne 14. 7. 2010 tribunál ve věci Saba v. Turecko, kdy uvedl, že přes řadu rozhodnutí, která byla vydána tribunály ICSID, se nepodařilo dosáhnout v otázce pojmu investice jednomyslnosti. Naopak, nabízená řešení jsou nejenže nekonzistentní, ale často dokonce protichůdná.29 Situace nemusí být kritickou, jak se může na první pohled zdát, nicméně se lze shodnout na tom, že absence alespoň minimálního konsenzu může výrazným způsobem ohrozit efektivní fungování systému založeného Úmluvou. Jak uvedl Manciaux, i přes značné výhody mechanismu ICSID, by se totiž strany mohly v budoucnu od rozhodčího řízení ICSID odvrátit a využít raději jiných možných režimů rozhodčího řízení, které nabízejí jistější a konzistentnější rozhodování v otázce příslušnosti ratione materiae.30 Z výše uvedených příkladů značné „bohatosti“ rozdílných vymezení krajních limitů pojmu investice lze na první pohled usoudit, že je velmi nepravděpodobné, že by se z rozhodnutí tribunálů daly vypreparovat její obecné společné znaky. Situace se však nemůže hodnotit na základě pocitu prvotního chaosu. Mnohost přístupů nemusí a priori implikovat jejich protichůdnost. V první řadě je nutno se řídit faktem, že v období od roku 2009

31  Phoenix Action op. cit. sub. 21, par. 79. „…it is very easy to ascertain the existence of an investment: for example, nobody would contest that the construction and operation of a power plant is an investment.“ (překlad autor).

kého přispění, času ani rizika. Společnost Saba podle tribunálu neměla nikdy v úmyslu, aby údajný převod obchodního podílu nabyl účinnosti.39 V posledním negativním rozhodnutí Global Trading v. Ukrajina bylo zřejmé, že se o investici nemůže jednat v žádném rozumném smyslu tohoto slova. Strany pouze sjednaly smlouvu o dodávce drůbeže. Tribunál tak judikoval, že se jednalo o pouhou obchodní transakci. Skutečnost, že obchod s danými výrobky představoval prosazování politických priorit kupujícího, neznamená kvalitativní změnu ekonomického přínosu pro daný stát. Pouhá směna zboží za peníze nemůže nikdy naplnit pojmové znaky investice.40 3.1. Rozhodnutí založená na subjektivním přístupu Subjektivní přístup je založen na předpokladu, že pojem investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy není pojmem autonomním, a musí tak být definován výhradně vůlí stran. Otázka toho, zda „investor“ uskutečnil „investici“ je pak závislá výhradně na obsahu dané dohody o ochraně investic. Je na místě připomenout, že značné množství investičních dohod skutečně definuje investici velmi širokým způsobem.41 Tento fakt může v konečném důsledku znamenat, že si strany mohou ve svých investičních dohodách sjednat takovou „investici“, která prakticky zahrnuje veškerou ekonomickou činnost. Investice by byla v takovém případě virtuálně bez jakýchkoliv hranic či limitů. Je faktem, který musí být připomenut, že se v období let 2009 až 2011 vyskytly celkem čtyři rozhodnutí, která byla založena na tomto přístupu. V rozhodnutí ve věci Bernardus Henricus v. Zimbabwe, týkající se vyvlastnění investic souvisejících s rozsáhlými zemědělskými statky, tribunál vůbec na pojem investice ve smyslu Úmluvy neodkázal a spokojil se s konstatováním, že strany ve své dohodě použily velmi širokou definici pojmu investice, která zahrnuje veškeré majetkové hodnoty. Provedl pak pouze analýzu s ohledem na danou bilaterální dohodu a rozhodl o své příslušnosti pouze na jejím základě.42 V ATA Construction v. Jordánsko tribunál uvedl, že „Úmluva ICSID ponechává definici pojmu investice v rukou stran, kterým je umožněno určit její rozsah a aplikaci na základě vzájemného souhlasu v dané investiční dohodě.“ 43 V Malaysian Historical Salovors v. Malajsie tribunál zrušil předchozí rozhodnutí o odmítnutí příslušnosti, kdy dospěl k názoru, že dohoda stran podřídit spory vyplývající z jejich vzájemného vztahu výhradně mechanismu ICSID by se stala bezpředmětnou, pokud by byly aplikovány omezující limity pojmu investice. Autoři Úmluvy nevymezili podle tribunálu pojem investice záměrně, aby měly strany absolutní volnost rozhodnout o tom, které

24  Viz Phoenix Action Ltd v. Česká republika, ICSID No. ARB/06/5, rozhodnutí, 15. 4. 2009.

32  Pantechniki S.A. Contractors & Engineers v. Albánie, ICSID No. ARB/07/21, rozhodnutí, 30. 7. 2009.

25  RSM Production Corporation v. Grenada, ICSID No. ARB/05/14, rozhodnutí, 13. 3. 2009. par. 240. [online]. [cit. 2012-02-22]. Investment Treaty Arbitration. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://italaw.com/documents/RSMvGrenadaAward.pdf.

33  Malicorp Limited v. Arab Republic of Egypt, ICSID No. ARB/08/18, rozhodnutí, 7. 2. 2011.

26  Alpha Projektholding v. Ukrajina, ICSID No. ARB/07/16, rozhodnutí, 8. 11. 2010. par. 313.

34  AES Summit Generation Limited and AES-Tisza Erömü Kft. v. Maďarsko, ICSID No. ARB/07/22, rozhodnutí, 23. 9. 2010.

39  Viz Saba Fakes op. cit. sub. 20, par. 84.

35  Inmaris Perestroika Sailing Maritime Services GmbH and others v. Ukrajina, ICSID No. ARB/08/8, rozhodnutí o příslušnosti, 8. 3. 2010.

40  Global Trading Resource Corp. and Globex International, Inc. v. Ukrajina, ICSID No. ARB/09/11, rozhodnutí, 1. 12. 2010, par. 54-59.

36  RSM Production Corporation…op. cit. sub. 22, par. 255. „Even if the Agreement’s provisions…were to constitute only a “preliminary agreement” within the Agreement, the Tribunal considers that they were a fundamental part of an overall project.”

41  Srovnej s. 5-6.

27  Viz YANNACA-SMALL, Katia. Definition of …op. cit. sub. 16, s. 261-265; Pozn. autora: tento přístup bude dále v práci označován jako subjektivní.

22  Viz RSM Production Corp. v. Středoafrická republika, ICSID No. ARB/07/02, rozhodnutí o příslušnosti, 7. 12. 2010.

28  Viz LEGUM, Barton a MOUAWAD, Caroline. The Meaning of „Investment…, op. cit. sub. 11, s. 331.

23  Viz Saba Fakes v. Turecko, ICSID No. ARB/07/20, rozhodnutí, 14. 7. 2010. [online]. [cit. 2012-02-22]. Investment Treaty Arbitration. [online]. [cit. 2012-0222]. Dostupné z: http://italaw.com/documents/Fakes_v_Turkey_Award.pdf.

30  Viz MANCIAUX, Sébastien. The Notion of Investment: New Controversies. The journal of world investment & trade. 2008, roč. 9, č. 6, s. 443.

16

v majoritní většině případů tribunály uznaly, že daná transakce splňuje kritéria investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy. Ve většině případů není vůbec potřeba podrobovat danou transakci hluboké analýze, její charakter investice je totiž zřejmý. To potvrdil i tribunál ve věci Phoenix Action v. Česká republika, když uvedl, že ve většině případů je „velmi snadné zjistit existenci investice: například nikdo nebude zpochybňovat, že výstavba a provoz elektrárny je investicí.“31 Lze tak uvést například rozhodnutí Pantechniki v. Albánie, kdy byla smlouva o výstavbě dálnice označena bez podrobné analýzy za investici.32 Dále také v Malicorp Limited v. Egypt33 a RSM Production v. Středoafrická republika byly závazky výstavby letiště, resp. provedení ropného výzkumu považovány za investice. V AES Summit v. Maďarsko byla za investici bez dalšího považována akvizice energetické společnosti.34 Na druhou stranu je však nutné upozornit, že řada situací zřejmých není. Většina transakcí, které nemohou být považovány za zcela jasné, byla přesto označena za investice ve smyslu Úmluvy. Například v Inmaris Perestroika v. Ukrajina byl za investici označen soubor smluv o pronájmu lodi.35 V rozhodnutí RSM Production v. Grenada byla předběžná dohoda o udělení licence na provedení průzkumu výskytu ropy a zemního plynu označena jako „podstatná část celého projektu“, a tudíž byla označena za investici, a to i přesto, že daný projekt nedospěl ani do fáze vývoje.36 V GEA Group v. Ukrajina byla za investici označena smlouva na roční dodávky nafty. Podle tribunálu se nejednalo o pouhou smlouvu o dodávce nafty, jelikož GEA asistovala s provedením dodávek, logistikou a řešením obvyklých komplikací, vznikl tak komplexní vztah vedený společným zájmem.37 Je však také nutné uvést, že v období od roku 2009 se vyskytla celkem tři rozhodnutí, v nichž dané tribunály zjistily, že nutná kritéria, která musí transakce obsahovat, splněna nebyla. V rozhodnutí Phoenix Action v. Česká republika dospěl tribunál k závěru, že účelem dané „investice“ bylo pouze převést již probíhající domácí spor do režimu ochrany ICSID. Z toho důvodu se nemůže jednat o investici, která je chráněna v rámci režimu ICSID, jelikož transakce nebyla učiněna v dobré víře.38 Ve věci Saba Fakes v. Turecko tribunál nezjistil přítomnost kritérií ekonomic-

29  Viz Saba Fakes v. Turecko…op. cit. sub. 21, par. 97.

37  Viz GEA Group Aktiengesellschaft v. Ukrajina, ICSID No. ARB/08/16, rozhodnutí, 31. 3. 2011, par. 149-152. 38  Viz Phoenix Action op. cit. sub. 21, par. 142.

42  Viz Bernardus Henricus Funnekotter a  ostatní v. Zimbabwe, ISCID No. ARB/05/6, rozhodnutí, 22. 4. 2009, par. 95. 43  ATA Construction v. Jordánsko, ICSID No. ARB/08/2, rozhodnutí, 18. 5. 2010, par 111. „The ICSID Convention leaves the definition of the term investment open to the parties, allowing them to determine its scope and application pursuant to mutual agreement in the relevant BIT.” (překlad autor).

17


KARIÉRA

spory budou předmětem rozhodčího řízení ICSID.44 Posledním příkladem subjektivního přístupu je rozhodnutí ve věci Alpha Projektholding v. Ukrajina. Toto rozhodnutí se však od předchozích liší tím, že neaplikovalo subjektivní přístup v čisté podobě. Tribunál v první řadě zdůraznil, že je nutné spoléhat především na vymezení investice v dané bilaterální dohodě, avšak připustil, že Saliniho kritéria mohou být použita, ale pouze v případě, že by pojem investice v rámci dohody stran byl vymezen natolik široce, že by zahrnoval i transakce, které zjevně nemohou být považovány za investice v jakémkoliv smyslu tohoto slova.45 3.1.1 Je subjektivní přístup obhajitelný? Subjektivní přístup je preferován nezanedbatelným počtem autorů. Například Barton a Mouawad podali podrobnou analýzu problematiky ve světle Vídeňské úmluvy o smluvním právu (VÚSP).46 Podle jejího čl. 31 musí být smlouva vykládána „v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy.“ Autoři dospěli k názoru, že investice je pojem proměnný v čase, a byl tak autory Úmluvy ponechán nevymezen, aby byla zaručena maximální volnost stran.47 Je však nutné poznamenat, že o skutečném záměru autorů Úmluvy panují dohady, Zpráva výkonných ředitelů uvádí, že „Nebyl učiněn, žádný pokus definovat termín investice…“ 48, což řada autorů v opozici s Bartonem a Mouawadem chápe jako výsledek neshody o konečné podobě definice pojmu investice.49 Podle mého názoru musí být v prvé řadě pojem investice vymezen s ohledem na účel obsažený v dané dohodě, je však nutné podotknout, že zohledněn musí být i cíl a smysl Úmluvy, která musí být vykládána s přihlédnutím k jejímu „předmětu a účelu“. Právě tato poslední slova čl. 31 odst. 1 VÚSP vkládají do obecné interpretační techniky zavedené VÚSP teleologický a funkční prvek. Tyto prvky odkrývají podle Dörra princip efektivnosti, který je zde klíčový, jelikož nepřipouští výklad, který by jakýmkoliv způsobem narušil praktické účinky dané smlouvy nebo by její část učinil nadbytečnou.50 Na základě tohoto předpokladu musím odkázat na preambuli Úmluvy ICSID, která vymezuje dva základní protipóly smyslu 44  Viz Malaysian Historical Salvors, SDN, BHD v. Malajsie, ICSID No. ARB/05/10, rozhodnutí o návrhu na zrušení, 16. 4. 2009, par. 62. 45  Viz Alpha Projektholding…op. cit. sub. 23, par. 313. 46  Vídeňská úmluva o smluvním právu (VÚSP), sjednána ve Vídni dne 23. 5. 1969, vyhlášená pod č. 15/1988 Sb. 47  Viz LEGUM, Barton a MOUAWAD, Caroline. The Meaning of „Investment”… op. cit. sub. 11, s. 326-356. Pozn. autora: podobného názoru je také MORTENSON, Julian Davis. The Meaning of “Investment”…op. cit. sub. 14. 48  „No attempt was made to define the term „investment (překlad autor). International Centre for Settlement of Investment Disputes ICSID. ICSID Convention Regulations and Rules: Report of the Executive Directors. Washington, D.C.: ICSID/15. 4. 2006, s. 44. [online] [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://icsid.worldbank.org/ICSID/StaticFiles/basicdoc/CRR_English-final.pdf. 49  Srovnej například: YALA, Farouk. The Notion of „Investment“ in ICSID Case Law: a Drifting Jurisdictional Requirement? : some „Un-Conventional“ Thoughts on Salini, SGS and Mihaly. Journal of international arbitration. 2005, roč. 22, č. 2, s. 105-126. 50  DÖRR, Oliver a SCHMALENBACH, Kirsten. Vienna Convention on the Law of Treaties: a commentary. Heidelberg: Springer, 2012, s. 545-548.

18

KARIÉRA

celé Úmluvy. Na jedné straně zdůrazňuje „…význam soukromých mezinárodních investic“ a „…potřebu mezinárodní spolupráce pro ekonomický rozvoj“. Na druhé straně z ní lze dovodit nutnost zaručit odpovídající mechanismus řešení možných sporů. Daná dohoda stran zakládající příslušnost ICSID a samotná existence tohoto mechanismu mají tedy dva společné cíle, a těmi jsou podpora investic a vytváření podmínek, které budou motivovat investory ekonomicky přispět do hostitelského státu. Daná dohoda stran a Úmluva, ač pocházejí z dvou různých perspektiv a na první pohled se nepřekrývají, jsou tedy ve skutečnosti komplementární. Lze tedy dovodit, že tyto společné cíle spojují definici investice obsaženou v dané dohodě s mechanismem založeným Úmluvou. V obou případech je tak nutné směřovat k ekonomickému rozvoji, který má ze své podstaty potenciál generovat určité ekonomické výnosy, které jsou hodné ochrany. Objev této komplementarity má podle mého názoru dvojí význam. V první řadě výrazným způsobem zpochybňuje subjektivní přístup, který uznává pouze definici investice obsaženou v dané dohodě stran. Zadruhé podává důkaz nutných minim pojmu investice, kterými jsou téměř bez pochyby ekonomické přispění a dále i potenciál generovat ekonomický výnos, což představuje určité časové období (kritérium minimální doby), kdy návratnost vkladu je nejistá (kritérium rizika), ale možná. Neopodstatněnost subjektivního přístupu podtrhuje i jeho ignorace mimosmluvních prostor v kontextu vymezení pojmu investice v dané bilaterární dohodě. Pokud dohoda obsahuje například ujednání, že všechny ekonomické transakce jsou investicí, nelze rozumně předpokládat jeho automatickou validitu a navíc ani skutečnou vůli stran, co má být vlastně za investici považováno. Je sice pravdou, že dohoda stran je srdcem rozhodčího řízení, nicméně každá dohoda i její jednotlivé prvky by měly být vnímány v širším kontextu a obsahovat právní a společenské základy. Kým mají být tyto základy rozpoznány? V rámci subjektivního přístupu musíme odpovědět, že dohodou samotnou. Je ale zřejmé, že taková odpověď vede k mrtvému konci, který připomíná smluvní verzí Epimenidova paradoxu, kdy smlouva sama o sobě bude obsahovat pravidlo typu „dohodli jsme se, že jsme se dohodli“. 3.2 Rozhodnutí založena na objektivním přístupu (Saliniho test) Objektivní přístup tribunálů, neboli také Saliniho test se v rozhodovací praxi neuplatňuje jednotlivě. Na jedné straně lze pozorovat vymezení různého množství prvků, které jsou považovány za relevantní. Na straně druhé je nutné upozornit na existenci dvou metodologických přístupů. První, tradiční přístup, označovaný také jako přístup „deduktivní“, se snaží nalézt definici investice pomocí určitých objektivních kritérií. Daný tribunál tak vymezí určité konstitutivní elementy investice, jakožto zákonné podmínky, které musí být kumulativně splněny, aby mohla být daná transakce považována za investici. Druhý flexibilnější přístup, který je nazýván jako „intuitivní“, se snaží identifikovat existenci typických znaků investice v dané transakci.51 51  Viz GAILLARD, Emmanuel. Identity or…op. cit. sub. 4, s. 403-411.

3.2.1. Deduktivní přístup Od roku 2009 byla vydána čtyři rozhodnutí, která přijala deduktivní přístup. V prvním z nich ve věci Phoenix Action v. Česká republika tribunál dospěl k názoru, že musí být splněny jak prvky pojmu investice stanovené v dané bilaterální dohodě, tak kritéria vyplývající z Úmluvy. Strany tak nemají volný prostor k uvážení, co konstituuje investici, jakožto podmínku příslušnosti ratione materiae tribunálu ICSID. V úvahu musí být brána určitá základní kritéria, která nesmí být závislá na vůli stran. Například vůle stran vymezit investici jako pouhý prodej zboží je absurdní a nesplňuje požadavky pojmu investice, které vyplývají z Úmluvy. Základní podmínkou, která musí být v dané transakci vždy přítomna je podle tribunálu „ekonomický přínos“. Určitá „doba trvání“ a „risk“ poté většinou následují a jejich existence je předpokládána.52 Je nutné poznamenat, že tribunál jako jediný v rámci deduktivního přístupu použil v rámci analyzovaného období i další nutná kritéria. Jednalo se o kritérium „přínosu pro hospodářský rozvoj hostitelského státu“ a požadavky „zákonnosti“ a „dobré víry“. V dalších třech „deduktivních“ rozhodnutích tribunály považovaly za nezbytnou existenci „ekonomického přínosu“, určité „doby trvání“ a „risku“. V RSM Production Corp. v. Středoafrická republika se tribunál pouze omezil na konstatování, že první tři Saliniho prvky jsou jedinými opravdovými kritérii a musí být splněna kumulativně.53 Podobně tribunál argumentoval i v GEA Group v. Ukrajina.54 V rozhodnutí Saba Fakes v. Turecko byla tato tři kritéria označena jako dostatečná, ale zároveň i nezbytná. 3.2.2 Intuitivní přístup Intuitivní přístup k Saliniho testu je v období od počátku roku 2009 bezesporu nejfrekventovanější. Saliniho kritéria byla označena jako pomocná měřítka či vzory u celkem devíti rozhodnutí. Například v rozhodnutí ve věci Malicorp Limited v. Egypt tribunál v prvé řadě shrnul, že různé modifikace Saliniho testu ve svém nejširším pojetí zahrnují kritéria 1) ekonomického přínosu 2) který trvá určitou dobu 3) jehož podstatou je generovat výnosy 4) s určitým rizikem 5) a existuje zde přínos pro hospodářský rozvoj hostitelského státu. Tyto prvky však nejsou absolutní a musí sloužit pouze k identifikování investice v rámci dané transakce.55 Podobně uznal relevanci Saliniho kritérií i tribunál ve věci Toto Construzioni v. Libanon, zároveň ale prohlásil, že Saliniho test není závazným, a že konečné rozhodnutí tribunálu jím není striktně vázáno. Tribunál zdůraznil, že s ohledem na chybějící právní znaky investice v Úmluvě je nutné vnímat investici jako ekonomický koncept. Ve své podstatě je tedy pojem investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy naplněn, pokud zde existuje ekonomická operace, která je iniciována a provedena podnikatelem, který využije svých vlastních finančních prostředků na svoje vlastní riziko s cílem dosáhnout během určitého 52  Viz Phoenix Action op. cit. sub. 21, par. 81-85. 53  Viz RSM Production Corp. op. cit. sub. 20, par. 55. 54  Viz GEA Group Aktiengesellschaft op. cit. sub. 32, par .151. 55  Viz Malicorp Limited op. cit. sub. 29, par. 109.

období zisku. Možná dodatečná kritéria se mohou vzhledem ke specifičnosti každého případu aplikovat, nikoliv však jako nutné podmínky.56 Ve věci Bureau Veritas v. Paraguay byla uzavřena smlouva, jejíž podstatou byla povinnost společnosti Bureau Veritas zajistit kontrolu importovaného zboží, a to před jeho odesláním do Paraguaye. Smlouva byla součástí vládního programu, jehož cílem bylo zjistit optimální nastavení právního režimu v této oblasti. Hlavní úlohou společnosti byla nejen fyzická kontrola zboží, vyhodnocení jeho kvality a ceny, ale i tvorba vládní databáze a školení personálu. Tribunál v tomto případě zaujal velmi flexibilní postoj, kdy pouze zjistil, že daná smlouva naplňuje pojem investice ve smyslu dané bilaterální dohody. Další znaky investice v rámci Úmluvy však hledány nebyly; tribunál pouze konstatoval, že argumenty Paraguaye nebyly dostatečné k tomu, aby dokázaly, že daná investice nesplňuje požadavky ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy.57 Především v posledním analyzovaném rozhodnutí lze pozorovat, že tribunál po provedení analýzy dané smlouvy a bilaterální dohody pouze „intuitivně“ kvalifikoval danou transakci jako investici ve smyslu Úmluvy. Nebyl proveden žádný test krajních limitů, a to i přesto, že obecné naplnění pomu investice ve smyslu Úmluvy nebylo absolutně zřejmé. Tento přístup je podle mého názoru nejčistším příkladem celé metodiky založené na intuitivním přístupu, kdy tribunál na rozdíl od deduktivního přístupu, pokud to není nutné, na žádná kritéria nepoukazuje. Jakoby se řídil myšlenkou nadvlády dynamické intuice nad statickou analýzou, tak jak ji představil ve svém slavném díle Bergson.58 3.3 Charakteristiky investice podle Úmluvy Uznání existence určitých nutných prvků pojmu investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy je nezbytným nejen pro nalezení konzistentnosti rozhodování, ale zároveň i pro zaručení určité procesní spravedlnosti mezi stranami. Stern poukazuje především na nutnost nalezení takových mechanismů, které zaručí rovnováhu mezi ekonomickými zájmy investorů a suverenitou států.59 Pokud by měl být přijat subjektivní přístup identifikace investice, rovnítko vah by se přiklonilo jednoznačně na stranu investora. Na druhou stranu nekonzistentní vymezování nutných prvků investice, by vedlo k právní nejistotě, odmítání spravedlnosti, a tím k oslabení pozice investorů.

56  Viz Toto Construzioni Generali S.P.A. v. Libanon, ICSID No. ARB/07112, rozhodnutí o příslušnosti, 11. 9. 2009, par. 84. 57  Viz Bureau Veritas, Inspection, Valuation, Assesment and Control, Bivac B.V. v. Paraguay, ICSID No. ARB /07/9, rozhodnutí o příslušnosti, 29. 5. 2009, par. 94-96. Investment Treaty Arbitration. [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: http://italaw.com/documents/BIVACDecisiononJurisdiction.pdf. 58  Viz BERGSON, Henri. The creative mind: an introduction to metaphysics. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2007. 59  Viz STERN, Brigitte. The Future of International Investment Law: A Balance Between the Protection of Investors and the States´ Capacity to Regulate. In: ÁLVAREZ, José E. a GÉRARD AHMED, Kamil. The evolving international investment regime: expectations, realities, options. New York: Oxford University Press, 2011, s. 189-192.

19


KARIÉRA

3.3.1 Přínos, doba a riziko jako hlavní prvky investice Po období nejistoty, která panovala v souvislosti s vymezením nutných prvků investice ve smyslu čl. 25. odst. 1 Úmluvy se zdá, že se situace stabilizovala. Ve třinácti ze čtrnácti rozhodnutí založených na objektivním principu bylo v zásadě přijato, že transakce, aby mohla být považována za investici, musí obsahovat ekonomické přispění s potenciálem generovat ekonomický výnos, což představuje určité časové období (kritérium minimální doby), kdy návratnost vkladu je nejistá (kritérium rizika), ale možná. Rozsudek ve věci Saba Fakes v. Turecko tyto požadavky shrnul následujícími slovy: „Tato tři kritéria jsou odvozena z obecného významu slova „investice“ ať je to v kontextu komplexní mezinárodní transakce, nebo vzdělání dítěte: v obou případech je nutno vynaložit určité množství prostředků nebo know-how, přičemž není možné sklidit plody svého vkladu okamžitě, každý musí navíc počítat s tím, že očekávaný prospěch vůbec nestane, jelikož daný projekt nemusí být nikdy dokončen a dítě nemusí naplnit naděje a očekávání svých rodičů.“ 60 Co se týče povahy ekonomického přispění, lze si představit nejširší možné spektrum forem, může se jednat o peníze, práci či know-how. Opuštěn byl dříve se objevující požadavek určité nutné hodnoty, je tak především na vůli stran jaký vklad budou považovat za dostatečně hodnotný k tomu, aby byl považován za investici.61 Jiné limity nejsou v současnosti kladeny.62 Stejně tak nelze stanovit ani přesnou dobu, po kterou má být investice uskutečňována, panuje však v zásadě shoda, že lze a priori vyloučit operace krátkodobého charakteru. Kritérium doby má ze své podstaty povahu flexibilního limitu, který je vnímán v kontextu povahy dané transakce. Kritérium rizika pak úzce souvisí s odložením výnosu, tedy nejistotou návratností vkladu, to zahrnuje jak riziko ekonomické povahy, tak i riziko politické. 3.3.2 Přínos pro hospodářský rozvoj hostitelského státu a pravidelnost zisku Požadavek přínosu pro rozvoj hospodářského státu byl před rokem 2009 několikrát použit jako součást nutných kritérií deduktivního přístupu. Například v Mitchell v. Kongo tribunál neuznal existenci investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy, přestože transakce jednoznačně vykazovala všechna tři základní kritéria. Argumentem byla právě absence přispění k hospodářskému rozvoji Konga. Základem takové podmínky byla podle tribunálu preambule Úmluvy, která se odvolává na „…potřebu mezinárodní 60  Saba Fakes op. cit. sub. 21, par. 110. „These three criteria derive from the ordinary meaning of the word „investment,‟ be it in the context of a complex international transaction or that of the education of one´s child: in both instances, one is required to contribute a certain amount of funds or know-how, one cannot harvest the benefits of such contribution instantaneously, and one runs the risk that no benefits would be reaped at all, as a project might never be completed or a child might not be up to his parents‟ hopes or expectations.” (překlad autor). 61  Pozn. autora: někdy se také hovoří o „podstatném“ či „významném“ vynaložení prostředků. Viz SEKANINA, Ondřej. Salini test a  posuzování existence investice v arbitrážích vedených podle rozhodčích pravidel Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID). Právní fórum. 2008, č. 7. 62  Pozn. autora: Viz Malaysian Historical Salvors, SDN, BHD v. Malajsie, ICSID No. ARB/05/10, rozhodnutí o příslušnosti, 17. 5. 2007, par. 132-133. Pozn. autora: tribunál spatřil nutnost, aby vklad investora byl signifikantní, jinak daná transakce nemůže být považována za investici.

20

KARIÉRA

spolupráce pro ekonomický rozvoj“.63 Tento přístup byl předmětem značné kritiky. Given například poukázal, že přínos pro hospodářský rozvoj je zakořeněn v samotném pojmu investice, tedy v transakci, která vykazuje základní tři nutné charakteristiky investice, není proto důvod jej chápat jako restriktivní kritérium. Autor již v roce 2009 vyjádřil přesvědčení, že toto kritérium bude opuštěno, což naznačovalo i tehdejší zrušení rozhodnutí ve věci Malaysian Historical Salvors, SDN, BHD v. Malajsie, které ze stejného důvodu jako Mitchell v. Kongo neuznalo existenci investice.64 Tento předpoklad se podle mého názoru skutečně vyplnil, jelikož od roku 2009 bylo toto kritérium použito pouze dvakrát, a navíc pouze jako součást rozhodnutí v rámci intuitivního přístupu.65 Lze tak konstatovat, že kritérium přínosu pro hospodářský rozvoj zůstává v rozhodovací praxi tribunálů izolováno. Je nutné ještě upozornit, že se během analyzovaného období objevilo ve dvou rozhodnutích i kritérium pravidelnosti zisku. Jak ve věci RSM v. Grenada, tak i v Millicon v. Senegal však tribunály zvolily intuitivní přístup, což má podle mne pro toto kritérium stejné konsekvence jako pro kritérium přínosu pro hospodářský rozvoj. 3.3.3 Zákonnost a dobrá víra V rámci rozhodovací praxe tribunálů ICSID se objevil i požadavek, aby investice byla učiněna v souladu s právním řádem hostitelského státu. Tento požadavek je jednak přímo obsažen v řadě bilaterárních dohod66, ale také je považován za základní princip mezinárodního práva veřejného. Je však faktem, že od roku 2009 pouze tribunál ve věci Phoenix Action v. Česká republika vnímal požadavky zákonnosti a dobré víry jako jurisdikční kritéria ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy.67 Tento přístup byl na jednu stranu podroben velmi silné kritice, kdy například tribunál Saba v. Turecko uvedl, že principy dobré víry a zákonnosti nemohou být součástí definice investice ve smyslu Úmluvy, investice, která je nezákonná nebo učiněna ve špatné víře pořád zůstává investicí.68 Tento argument, ač mířený přímo proti rozhodnutí ve věci Phoenix, však podle mého názoru není zcela přesný. Například Gaffney poznamenal, že je nutné posoudit situaci v každém případě zvlášť, existují rozumné důvo63  Viz Mitchell v. Kongo, ICSID No. ARB/99/7, rozhodnutí o návrhu na zrušení, 1. 11. 2006, par. 34-44. [online]. [cit. 2012-02-26]. Investment Treaty Arbitration. [online]. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://italaw.com/documents/mitchellannulment.pdf. 64  Viz GIVEN, John P. Malaysia Historical Salvors Sdn., Bhd. v. Malaysia: an End to the Liberal Definition of „Investment“ in ICSID Arbitrations. Loyola of Los Angeles international & comparative law review. 2009, roč. 31, č. 3, s. 497-500. 65  Pozn. autora: Jako doplňkové kritérium byl přínos pro hospodářský rozvoj použit v  Toto Construzioni, op. cit sub. 51, a  Millicom International v. Senegal, ICSID No. ARB/08/20, rozhodnutí o  příslušnosti, 16. 7. 2010. cit. 2012-02-22]. Dostupné z: http://italaw.com/documents/Millicomv.SenegalDecisiononJurisdiction.pdf. 66  Viz například čl. 1 odst. 1 Dohody mezi Českou republikou a  Egyptskou arabskou republikou o  podpoře a  vzájemné ochraně investic, č. 128/1994 Sb. „Pojem „investice“ označuje každou majetkovou hodnotu investovanou…v souladu s právním řádem druhé smluvní strany“. 67  Srovnej sub. 38. 68  Viz Saba Fakes v. Turecko…op. cit. sub. 21, par. 112.

dy jak pro odmítnutí příslušnosti, tak i pro rozhodnutí v meritu věci.69 Skutečně se zdá logické i rozumné například v otázkách validity dané transakce příslušnost odmítnou. Na druhou stranu, pokud není investor v dobré víře, tak jako ve věci Phoenix, měl by být spor rozhodnut v meritu věci.

Závěr Během analyzovaného období byl ve dvanácti ze třinácti rozhodnutí, které jsou založeny na objektivním principu, pojem investice vnímán jako koncept ekonomické povahy, jehož smysl a účel musí být při analýze dané transakce brán v úvahu. Investice je tak nutně tvořena třemi hlavními prvky: 1) ekonomickým přínosem 2) minimální dobou a 3) rizikem. Pojem investice zahrnuje nutnost, aby investor vynaložil určité prostředky po určitou dobu, přičemž návratnost jeho vkladu je nejistá. V zásadě panuje shoda, že podmínkou „ekonomického přínosu“ se míní vklad ve smyslu jakékoliv formy aktiva. Tento prvek zaujímá centrální pozici a další dvě podmínky usměrňují jeho kvalitu. Prvek „doby“ má povahu flexibilního limitu, který je vnímán v kontextu povahy dané transakce, určení jeho existence není předmětem sporu. Prvek „rizika“ je vykládán velmi široce a nezahrnuje konkrétní stupeň nejistoty, ale spíše očekávání budoucího výnosu, které je s určitou mírou nejistoty přirozeně spjato. Další kritéria, která byla tribunály během analyzovaného období vymezena, nemohou být chápána jako nutné podmínky, které musí investice ve smyslu čl. 25 odst. 1 Úmluvy splňovat. Kritéria „pravidelnosti zisku“ a „přínosu pro hospodářský rozvoj hostitelského státu“, která se vyskytla v rámci intuitivního přístupu k Saliniho testu, byla vnímána jako kritéria pomocná, taková, která v případě pochyb měla napomoci identifikovat existenci tří hlavních, obecně uznaných prvků. Tato pomocná kritéria tak v tomto smyslu nelze vnímat jako další dodatečné podmínky, ale spíše jako dodatečné faktory, jejichž existence v rámci dané transakce může potvrdit existenci tří prvků hlavních. Rozdělení objektivní kategorie na přístup deduktivní a přístup intuitivní ztrácí ve světle nových rozhodnutí na svém významu a stává se z něj do značné míry otázka argumentační metody, jejíž použití je z velké části založeno na povaze dané transakce a nemá praktický vliv na rozhodnutí tribunálu. Pokud byla totiž zvolena deduktivní metoda, která ze své podstaty vyžaduje kumulativní splnění zvolených prvků, pak byla vždy stanovena pouze výše zmíněná tři hlavní kritéria. Jedinou výjimku, která zřejmě potvrzuje pravidlo, představuje rozhodnutí ve věci Phoenix v. Česká republika, které vyžadovalo kumulativní splnění všech čtyř prvků Saliniho testu a navíc i požadavek zákonnosti a dobré víry. Právě deduktivní přístup, který vyžadoval splnění některých dalších nutných kritérií a vedl tak v minulosti k zvýšenému počtu případů odmítnutí příslušnosti, byl podle mého názoru hlavní příčinou nejistoty a částečného narušení efektivního fungování mechanismu ICSID. Nicméně analýza rozhodnutí v období od počátku roku 2009 jasně potvrzuje, že tento přístup, lze považo69  Viz GAFFNEY, John P. „Abuse of Process“ in Investment Treaty Arbitration. The journal of world investment & trade. 2010, roč. 11, č. 4, s. 531-533.

vat s výjimkou rozhodnutí Phoenix za opuštěný. Rozpor, který narušuje konzistentnost rozhodování tribunálů tak spíše spočívá v napětí, které přetrvává mezi příznivci subjektivního přístupu a skupinou všech směrů přístupu objektivního. Subjektivní přístup se od roku 2009 vyskytl celkem ve čtyřech případech, a představuje tak nezanedbatelnou menšinu, která musí být brána v úvahu. Lze shrnout, že oba tábory jsou vyzbrojeny velmi silnými argumenty. Chybějící most může být vybudován pouze na základě uznání několika základních společných principů. Poznání své vlastní pravdy totiž není dostatečné, jelikož síla poznání je v konečném důsledku založena na uznání.

Použité zdroje Monografie ÁLVAREZ, José E. a GÉRARD AHMED, Kamil. The evolving international investment regime: expectations, realities, options. New York: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19979362-4. BAKEŠ, Milan a kolektiv. Finanční právo. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-801-6. BEKKER, P. H. Fredericus a kolektiv.Making transnational law work in the global economy: essays in honour of Detlev Vagts. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, ISBN 978-0521-19252-1. BERGSON, Henri. The creative mind: an introduction to metaphysics. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2007, 224 s. ISBN 978-048-6454-399. DÖRR, Oliver a SCHMALENBACH, Kirsten. Vienna Convention on the Law of Treaties: a commentary. Heidelberg: Springer, 2012. ISBN 978-3-642-19290. MOLINUEVO, Martín. Protecting investment in services: investor-state arbitration versus WTO dispute settlement. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2012, ISBN 978-90411-3827-9. QURESHI, Asif H. International economic law. London: Routledge, 2011, ISBN 978-0-415-54330-9. SCHREUER, Christoph H. a BINDER, Christiana. International investment law for the 21st century: essays in honour of Christoph Schreue. New York: Oxford University Press, 2009, ISBN 978-0-19-957134-5. ŠTURMA, P. Mezinárodní dohody o ochraně investic a řešení sporů. Praha: Linde Praha, 2001. ISBN 80-7201-222-3. WITTGENSTEIN, Ludwig. On certainty. Oxford: Blackwell, 1979, ISBN 0-631-16940-7. YANNACA – SMALL, Katia. Arbitration under international investment agreements: a guide to the key issues. New York: Oxford University Press, 2010, s. 243-269, ISBN 978-0-19534069-3. Odborné články BERNIERI, Rosa Castro. Intellectual Property Rights in Bilateral Investment Treaties and Access to Medicines: The Case of Latin America. The Journal of World Intellectual Property. 2006, roč. 9, č. 5, s. 548-572. ISSN 1422-2213.

21


KARIÉRA

Internetové zdroje International Centre for Settlement of Investment Disputes. [online]. [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://icsid.worldbank.org. International Centre for Settlement of Investment Disputes ICSID. ICSID Convention Regulations and Rules: Report of the Executive Directors. Washington, D.C.: ICSID/15. 4. 2006. [online]. [cit. 2012-02-21]. Dostupné z: http://icsid.worldbank. org/ICSID/StaticFiles/basicdoc/CRR_English-final.pdf Investment Treaty Arbitration. [online]. [cit. 2012-02-24]. Dostupné z: italaw.com. Oxford Reference Online – premium collection. [online]. [cit. 2012-02-20]. Dostupné z: http://www.oxfordreference.com. Mezinárodní smlouvy Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, 1958. Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států, 1965.

Vídeňská úmluva o smluvním právu, 1969. Dohoda mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, č. 128/1994 Sb. Dohoda mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o podpoře a vzájemné ochraně investic, č. 103/2000 Sb. Rozhodnutí tribunálů ICSID Salini Construttori SpA and Italstrade SpA v. Maroko, ICSID No. ARB/00/4, rozhodnutí o příslušnosti, 23. 7. 2001. Mitchell v. Kongo, ICSID No. ARB/99/7, rozhodnutí o návrhu na zrušení, 1. 11. 2006. Malaysian Historical Salvors, SDN, BHD v. Malajsie, ICSID No. ARB/05/10, rozhodnutí o příslušnosti, 17. 5. 2007. RSM Production Corporation v. Grenada, ICSID No. ARB/05/14, rozhodnutí, 13. 3. 2009. Phoenix Action Ltd v. Česká republika, ICSID No. ARB/06/5, rozhodnutí, 15. 4. 2009. Malaysian Historical Salvors, SDN, BHD v. Malajsie, ICSID No. ARB/05/10, rozhodnutí o návrhu na zrušení, 16. 4. 2009. Bernardus Henricus Funnekotter a ostatní v. Zimbabwe, ISCID No. ARB/05/6, rozhodnutí, 22. 4. 2009. Bureau Veritas, Inspection, Valuation, Assesment and Control, Bivac B.V. v. Paraguay, ICSID No. ARB /07/9, rozhodnutí o příslušnosti, 29. 5. 2009. Pantechniki S.A. Contractors & Engineers v. Albánie, ICSID No. ARB/07/21, rozhodnutí, 30. 7. 2009. Toto Construzioni Generali S.P.A. v. Libanon ICSID, No. ARB/07112, rozhodnutí o příslušnosti, 11. 9. 2009. Inmaris Perestroika Sailing Maritime Services GmbH and others v. Ukrajina, ICSID No. ARB/08/8, rozhodnutí o příslušnosti, 8. 3. 2010. ATA Construction v. Jordánsko, ICSID No. ARB/08/2, rozhodnutí, 18. 5. 2010. Saba Fakes v. Turecko, ICSID No. ARB/07/20, rozhodnutí, 14. 7. 2010. Millicom International v. Senegal, ICSID No. ARB/08/20, rozhodnutí o příslušnosti, 16. 7. 2010. AES Summit Generation Limited and AES-Tisza Erömü Kft. v. Maďarsko, ICSID No. ARB/07/22, rozhodnutí, 23. 9. 2010. Alpha Projektholding v. Ukrajina, ICSID No. ARB/07/16, rozhodnutí, 8. 11. 2010. RSM Production Corp. v. Středoafrická republika, ICSID No. ARB/07/02, rozhodnutí o příslušnosti, 7. 12. 2010. Global Trading Resource Corp. and Globex International, Inc. v. Ukrajina, ICSID No. ARB/09/11, rozhodnutí, 1. 12. 2010. Malicorp Limited v. Arab Republic of Egypt, ICSID No. ARB/08/18, rozhodnutí, 7. 2. 2011. GEA Group Aktiengesellschaft v. Ukrajina, ICSID No. ARB/08/16, rozhodnutí, 31. 3. 2011.

Research Group Competition

Letošní RGC zná svého vítěze V první polovině letního semestru proběhl již čtvrtý ročník soutěže Research Group Competition (RGC) pořádané studentským sdružením ELSA ve spolupráci s advokátní kanceláří Mališ Nevrkla Legal. K tématu zabývajícímu se odškodněním újmy na zdraví v českém právu se mohli vyjádřit všichni studenti právnických fakult v České republice, a to včetně Panevropské vysoké školy. Téma zadané pro čtvrtý ročník RGC mělo za úkol motivovat studenty právnických fakult, aby se zamysleli nad současnou zákonnou úpravou odškodnění poškozeného, případně jeho pozůstalých. To se v současné době vyplácí podle tzv. „bodové vyhlášky“. Soutěžící tak mohli reflektovat své postoje k nynější úpravě odškodnění v kontrastu s hodnotou lidského zdraví. Prezentovat své názory mohli také v souvislosti s úpravou této oblasti v novém občanském zákoníku. Absolutním vítězem letošního ročníku se stal Pavel Doubek z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Na druhém místě se umístil Richard Boka a na místě třetím skončil Tomáš Nai-

ser. Oba úspěšní studenti reprezentovali Univerzitu Palackého v Olomouci. Slavnostní předání cen se konalo 17. dubna v rámci brněnského Moot Courtu mezi profesionály. Pavel Doubek získal odměnu ve výši 12 tisíc korun. Druhé a třetí místo pak bylo ohodnoceno osmi a čtyřmi tisíci korunami. Účast v soutěži však může úspěšným studentům otevřít také dveře k publikační činnosti. Podle vyjádření prezidenta studentského spolku ELSA ČR Jiřího Kramáře je v jednání zveřejnění vítězné práce v některém z českých odborných periodik. Například v loňském roce znamenalo první místo pro vítěze Karla Uhlíka z pražské Univerzity Karlovy otištění jeho práce v odborném časopise Soudce vydávaném Soudcovskou unií ČR. „Zvažujeme také, že bychom vydali ke všem uplynulým ročníkům včetně toho letošního sborník vítězných prací. Ten by mohl vyjít již letos na podzim,“ sdělila časopisu PrímaLEX Lucie Burdová z advokátní kanceláře Mališ Nevrkla Legal. Studenti se mohli zúčastnit buďto jako jednotlivci, nebo v dvojčlenných týmech. Celkem se do letošního ročníku zapojilo 10 studentů, s jejichž výkonem byla podle Burdové odborná porota velice spokojena. D. Wurzlová

inzerce

Právní služby KPMG Legal KPMG v České republice poskytuje služby v oblasti auditu, daní, poradenství a právní služby • V našem širokém klientském portfoliu jsou české i mezinárodní společnosti • Specializujeme se na korporátní právo, pracovní právo, transakce a regulatorní problematiku • Spolupracujeme úzce s ostatními odborníky (daně, audit, poradenství) z naší společnosti, a díky tomu můžeme klientům nabídnout vysoce kvalifikované služby zahrnující pohled z více oborů Kontakt: Ján Zahurančík Recruitment Supervisor T: +420 222 123 101 E: recruitment@kpmg.cz

22

kpmg.cz

23

© 2012 KPMG Česká republika, s.r.o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative (“KPMG International”), a Swiss entity. All rights reserved.

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Způsoby řešení sporů v souvislosti s ochranou mezinárodních investic. Právní rozhledy. 2006, č. 2, s. 55. ISSN 1210-6410. DUPONT, Pierre-Emmanuel. The Notion of ICSID Investment: Ongoing „Confusion“ or „Emerging Synthesis“?. The journal of world investment & trade. 2011, roč. 12, č. 2, s. 245272, ISSN 1660-7112. GAFFNEY, John P. “Abuse of Process“ in Investment Treaty Arbitration. The journal of world investment & trade. 2010, roč. 11, č. 4, s. 515-538. ISSN 1660-7112. GIVEN, John P. Malaysia Historical Salvors Sdn., Bhd. v. Malaysia: an End to the Liberal Definition of „Investment“ in ICSID Arbitrations. Loyola of Los Angeles international & comparative law review. 2009, roč. 31, č. 3, s. 467-500. ISSN 0277-5417. KALIŠ, Roman. Mezinárodní investice jako předmět ochrany poskytované mezinárodním právem investičním. Právní fórum. 2008, č. 11. ISSN 1214-7966. MANCIAUX, Sébastien. The Notion of Investment: New Controversies. The journal of world investment & trade. 2008, roč. 9, č. 6, s. 443-466. ISSN 1660-711. MORTENSON, Julian Davis. The Meaning of „Investment“: ICSID´s Travaux and the Domain of International Law. Harvard International Law Journal. 2010, roč. 51, č. 1, s. 257-318. ISSN 0017-8063. SEKANINA, Ondřej. Salini test a posuzování existence investice v arbitrážích vedených podle rozhodčích pravidel Mezinárodního střediska pro řešení sporů z investic (ICSID). Právní fórum. 2008, č. 7. ISSN 1214-7966. YALA, Farouk. The Notion of „Investment“ in ICSID Case Law: a Drifting Jurisdictional Requirement? : some „Un-Conventional“ Thoughts on Salini, SGS and Mihaly. Journal of international arbitration. 2005, roč. 22, č. 2, s. 105-126. ISSN 0255-8106.

AKTIVITY STUDENTŮ


AKTIVITY STUDENTŮ

AKTIVITY STUDENTŮ

CMCC

Czech Moot Court Competition z občanského práva 2012 První polovina letošního roku patřila projektu, který každoročně umožňuje studentům práva vyzkoušet si své nabyté zkušenosti v praxi. Jedná se o Moot Court, neboli simulovaný soudní spor, kdy se strana žalující i žalovaná snaží přesvědčit odborný senát o své pravdě ve fiktivní kauze. Ve spolupráci s advokátními kancelářemi PRK Partners a Allen & Overy a pod záštitou Ministerstva spravedlnosti a JUDr. Jiřího Pospíšila připravila ELSA další možnost, jak se při studiu práv realizovat a poměřit své síly se studenty z ostatních právnických fakult. Kauzu spadající pod oblast občanského práva, konkrétně týkající se práva vlastnického, připravil Prof. JUDr. Karel Eliáš. Do fakultních kol, která se v polovině dubna konala na všech čtyřech fakultách, postoupilo na základě písemného vypracování návrhu na doplnění žaloby a vyjádření k žalobě všech 21 týmů. Vítězné družstvo z fakultního finále pak postoupilo do národního kola. Druhou možností, jak se do něj probojovat, bylo získání nejvyššího počtu bodů v písemné části, a to bez ohledu na to, kde účastnící studovali. Celkem tedy postoupily čtyři týmy coby vítězové fakultní části a čtyři družstva na základě bodů z písemného podání. Národní kolo se uskutečnilo 5. května 2012 v Praze na Městském soudu za podpory Soudcovské unie České republiky. Před samotným kláním se konala přednáška místopředsedy unie JUDr. Tomáše Novosada na téma „Jak se chovat u soudu?“ a po ní následoval slavnostní raut pro soutěžící, zástupce partnerů

projektu a pro členy senátů. Sobotní finále začalo v brzkých ranních hodinách a trvalo celý den. Schopnost argumentace, prezentace i pohotovost soutěžících na pokládané doplňující dotazy hodnotily dva senáty. Do finále postoupili Jaromír Zajíc a Štefan Potočňák z Univerzity Palackého v Olomouci (o jejich cestě do finále se můžete dočíst v příspěvku Blanky Hrdinové) a Luboš Mazanec s Vladislavem Novým ze Západočeské univerzity v Plzni, kteří také nakonec zaslouženě vyhráli a odnesli si peněžitou odměnu 25 tisíc korun. Soutěžící na druhém místě získali odměnu ve výši 15 tisíc korun. Obě dvojice obdržely také nový občanský zákoník z limitované edice podepsaný tehdejším ministrem spravedlnosti. Všichni soutěžící si pak odnesli dárky od výše uvedených advokátních kanceláří. Role soudců v národním kole laskavě přijali Prof. JUDr. Karel Eliáš, JUDr. Tomáš Novosad, JUDr. Petr Bezouška, JUDr. Eva Bučková, JUDr. Dagmar Říhová a Mgr. Martin Bílý. Všem tímto velmi děkujeme a náš velký dík patří i soudcům z řad akademiků během kol fakultních. Závěrem by autorka tohoto článku ráda poděkovala všem, kteří se na projektu podíleli, a to především Heleně Morozové, Jitce Kučové, Kateřině Kapkové, Kateřině Kucharovičové, Petře Havránkové a Filipu Balouškovi, bez jejichž pomoci a úsilí by letošní ročník nebyl zdaleka tak úspěšný. Zbývá jen doufat, že i příští rok bude povedený a přinese neocenitelné zkušenosti dalším studentům. L. Novotná

Viceprezident pro Akademické Aktivity ELSA ČR 2011/2012

CMCC

Olomoucké lokální kolo CMCC si porota pochvalovala V druhém pololetí školního roku 2011/2012 probíhal na všech fakultách CMCC v občanském právu. Po pauze se soukromoprávní odvětví do CMCC vrátilo, a to v plné parádě. Letošní téma nemohl vymyslet nikdo povolanější než tvůrce nového občanského zákoníku Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš. Pod záštitou již bývalého ministra JUDr. Jiří Pospíšila a s pomocí dalších osobností vzniklo téma nadčasové a do budoucna lákavé. Mým úkolem je Vás seznámit s průběhem na olomoucké půdě. V Olomouci se přihlásilo 5 týmů. Všichni měli na písemné zpracování čas do 16. března, tedy čas dva a půl měsíce. Kontroloři a hodnotitelé spravedlivě zkontrolovali všechny práce a rozdělili body. Všichni napjatě čekali, kdo postoupí. K potěšení všech

Tým, složený z dvou dívek - Markéty Etlíkové a Adély Bosákové, velmi úspěšně konkuroval druhému týmu, obsazeného výhradně chlapci Narcisem Tomáškem a Karlem Páskem. Nadšená předsedkyně poroty oba týmy velmi chválila postoupily všechny práce. Bohužel jeden tým svou účast v semifinále odvolal. Nic tedy nebránilo, aby se v Olomouci 20. dubna od 9 hodin v rotundě Právnické fakulty konalo lokální kolo s 8 soutěžícími (4 týmy po dvou účastnících). Místa předsedkyně se ujala JUDr. Kateřina Čuhelová, soudkyně krajského soudu v Brně. Dále v porotě zasedli JUDr. Maxim Tomoszek a Mgr. Petr Podrazil. Neměli vskutku lehký úkol. První tým, složený z dvou dívek - Markéty Etlíkové a Adély Bosákové, velmi úspěšně konkuroval druhému týmu, obsazeného výhradně chlapci - Narcisem Tomáškem a Karlem

Páskem. Nadšená předsedkyně poroty oba týmy velmi chválila. Druhý souboj už nebyl v porovnání s prvním tak vyrovnaný. Argumentace čtvrtého týmu, ve složení Lucie Palíková a Jakub Rubeš, bohužel nestačila na zkušený tým číslo tři. Porota rozhodla, že do finále lokálního kola postoupila dvojice Jaromíra Zajíce a Štefana Potočníka. Dvojice Lucie Palíková a Jakuba Rubeše přesto měla co oslavovat, její písemné podání dosáhlo tak skvělého hodnocení, že v souladu s pravidly postoupila do národního kola. Finálová argumentace a slovní vyjadřování obou stran bylo bravurní. Celá porota si klání velmi pochvalovala. Přesto vyhrát mohl jen jeden. Zvítězil nejzkušenější tým Jaromíra Zajíce a Štefana Potočňáka, jenž postoupil do národního kola, kde následně obsadil skvělé druhé místo. Řečníkem lokálního klání byl zvolen Narcis Tomášek a nadějí budoucího CMCC byly označeny Markéta Etlíková s Adélou Bosákovou. Finalisté obdrželi hodnotné dárky od sponzorů a nový tištěný občanský zákoník, podepsaný panem JUDr. Jiřím Pospíšilem.

Celá akce se dá hodnotit jako mimořádně vydařená Celá akce se dá hodnotit jako mimořádně vydařená, a to hlavně díky Viceprezidentce pro Akademické Aktivity Kateřině Kapkové, která na svá bedra převzala organizaci našeho lokálního kola. Jedinou chybičkou v celém zážitku byla malá divácká účast. Proto do budoucna doufám, že další ročník dopadne alespoň tak skvěle jako tento a tou pomyslnou třešničku se stane větší divácký ohlas. B. Hrdinová

25


AKTIVITY STUDENTŮ

Pozvánka na online přednášku v rámci projektu Lawdays.cz

Jak účinně předcházet korupčnímu jednání ve společnostech Úterý 6. listopadu 2012 od 18:00 hodin Přednášející: Markéta Císařová, Seniorní advokátka Více informací naleznete na www.lawdays.cz

Markéta se v Allen & Overy specializuje na spornou agendu a je protikorupční koordinátorkou pro střední a východní Evropu. Zastupovala velký počet klientů z různých sektorů při soudních i rozhodčích řízeních v záležitostech občanského i obchodního práva. Markéta poskytuje též poradenství členům představenstev a vrcholovým manažerům ohledně obchodněprávní a trestní odpovědnosti, jak v osobní rovině, tak zejména na úrovni odpovědnosti právnických osob.

Markéta Císařová Allen & Overy získala ocenění “Vítěz průzkumu TOP zaměstnavatelé 2011 - kategorie Právník” v rámci projektu “TOP zaměstnavatelé” pořádaném Českou studentskou unií

© Allen & Overy LLP 2012

Hledá se právník do týmu. Zn.: Nadšení podmínkou

Rozhovor o vzniku Sekce Sport ELSA Olomouc Sportovní sekce sourozenců Sedlákových, jak ji s oblibou Tomáš a Lucie sami nazývají, vznikla právě před rokem v rámci studentského sdružení ELSA Olomouc. Stala se tak první svého druhu v celé republice. Dnes má již Sekce Sport za sebou mnoho úspěšných akcí, mezi které patří volejbalové zápasy proti vyučujícím z olomoucké Právnické fakulty nebo vánoční punčování na ledě. O jejím vzniku, fungování, ale také o jejím budoucím směřování jsme hovořili přímo se zakladateli Tomášem a Lucií Sedlákovými. Proč jste se rozhodli založit sportovní sekci v ELSA Olomouc? Lucie: Jedním z důvodů bylo, že na Univerzitě Palackého není sport za kredity v rámci fakulty, což třeba na Karlově univerzitě mají běžně. Zapsat se dají jen sporty z Fakulty tělesné kultury, ale ty bývají hned plné. Naše univerzita ještě pořádá sportovní dny, ale ty jsou pouze jednou za rok. Proto jsme chtěli, aby studenti práv, kteří nejsou tolik aktivní, měli také nějaký pohyb a možnost projevit svou soutěživost. Tomáš: Myslím, že nejlepší na celé této sekci je navazování kontaktů, a to, že vznikne nová parta. Hlavně by také mohlo být velkým přínosem, kdyby se nám i nadále dařilo pořádat různé zápasy proti kantorům a udržovat na Právnické fakultě v Olomouci domácího ducha. Lucie: Přesně tak. Je tam taková rodinná atmosféra. A nejvíce ji podpoří, když si pak po zápase jdeme sednout někde na pivo. (směje se) Jak nyní fungování sportovní sekce hodnotíte? Naplnila se vaše očekávání? Lucie: Veškerá naše očekávání byla jednoznačně překonána! Tomáš: My jsme založení Sekce Sport původně brali jako vtip, ale pak už jsme se postupně do toho nápadu nějak navezli a tím to začalo. Lucie: Nápad se sportovní sekcí vznikl o rok dřív na silvestrovské párty, když už jsme byli všichni pod obraz. Pamatuji si, že jsme si tam tehdy dělali legraci z budoucího názvu. Řešili jsme, že všechna pojmenování jsou v české ELSA přejata z angličtiny. A tak nás napadlo, že by bylo docela fajn, kdyby něco znělo německy, protože nám to přijde jako strašně legrační jazyk a bylo by to takové milé. Říkali jsme si, že bychom nebyli „directoři“ pro sportovní sekci, ale že bychom byli „führeři“ für Sportliche Aktivitäten. (směje se) Nejdřív to bylo tedy opravdu bráno s humorem. Tomáš: Když jsme pak slíbili, že představíme na ELSA schůzce prezentaci na Sekci Sport, tak lidi netrpělivě vyčkávali, kdy se konečně ta prezentace objeví. Lucie: To už jsme nemohli couvnout!

Ke sportovním aktivitám ale nemáte vlastní prostory, jak to řešíte? Tomáš: Tak možná je to trochu problém v zimě. Lucie: Zas takový problém to není. V Olomouci je zimní stadion a jinak jsme si hřiště sami nalajnovali vápnem. Ve městě jsou ale jinak také hřiště k dispozici. Míříte touto sekcí pouze na členy ELSA, nebo se chcete soustředit také na širší okruh studentů? Lucie: Na všechny studenty. Právníky i ostatní. Tomáš: Sehráli jsme už i konkurenční volejbalový zápas proti medikům a ti z toho byli nadšení. Takže se určitě nebráníme ani jiným fakultám. Je to zajímavá změna. Lucie: Sekce Sport musí vejít do širokého povědomí! Kdyby si někdo chtěl s vámi zahrát, je potřeba, aby byl sportovně zdatný? Tomáš: Já si myslím, že ti, kteří nás už viděli sportovat, nemusí mít žádné mindráky, že by jim to nešlo. (směje se) Lucie: Hlavní je nadšení! Nadšení a soutěživost. Nic jiného člověk nepotřebuje. Tomáš: My se spíš na zápasech jen párkrát pohádáme, ale to jako sourozenci mezi sebou. Takže nikdo se nemusí bát, že by se tam shodil. Takže při soutěžení mezi vámi funguje sourozenecká rivalita? Lucie: Nee! V žádném případě! (směje se) Tomáš: Totiž ta sourozenecká rivalita se projevuje jen při soutěžení. Lucie: Ano, jenom při sportu. Víceméně nikdy jindy, ale u sportu jsme si schopni utrhnout hlavu. Zatím je Sekce Sport pouze olomouckou záležitostí. Plánujete rozšíření této sekce i na ostatní fakulty v republice s tím, že byste pak třeba mohli pořádat společné akce? Lucie: To ano. Ne, že bychom měli v plánu, aby každá lokálka měla svou Sekci Sport, ale uvažovali jsme o zorganizování volejbalového zápasu mezi fakultami. Třeba v rámci Národního sněmu (NCM) nebo i kdykoliv jindy. Třeba bychom se mohli sejít i v rámci pořádaných Antiplesů a dát jim takový sportovní nádech. Tomáš: Je to takový nápad. Kdyby si třeba chtěl s námi někdo zasportovat. D. Wurzlová

27


AKTIVITY STUDENTŮ

AKTIVITY STUDENTŮ

Bitva o slávu a čest

3. Nepochybuji, že pokud někdo zabil otroka, je poživateli k dispozici obdobná žaloba podle Akviliova zákona.

Již pátým rokem pořádala ELSA Olomouc ve spolupráci s vyučujícími římského práva tříkolové klání v simulovaném soudním jednání. Soutěže, jež začala v pátek 13. dubna 2012, se mohli zúčastnit všichni studenti prvních ročníků, kteří tak mohli projevit svého soutěživého ducha a vyzkoušet si právní argumentaci.

Otázky: a) Teoretická část: 1. Co je právo usufructu? Definujte je a vysvětlete, v čem spočívá požívací právo právě k otrokovi. Jak se liší od jiné služebnosti, která se nazývá operae servorum et animalium? 2. Vysvětlete pojem „konat ve zlé víře“ (dolo malo facere). 3. V čem spočívá noxae datio? 4. Jaká žaloba se poskytuje podle Akviliova zákona? O čem tento zákon pojednává?

Moot Court z Římského práva

Všem zúčastněným redakce PrímaLEXu srdečně gratuluje!

Dvojitý postup. Také jsme byli trochu překvapeni, že při řešení nemůžeme používat žádné publikace. Myslím, že Instituce by se nám určitě hodily. Na druhou stranu chápu, že zde šlo výhradně o naše řešení a argumentaci. Co byste vzkázali budoucím soutěžícím? Nebojte se toho! Vyhrát může každý. Proto neváhejte a řešte i vy finálový fragment pro rok 2011. PrímaLEX vám přeje hodně zdaru při jeho řešení. Zadání a překlad JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D.

M. Prokopová

D 7. 1. 17. 1. - 3. Ulpianus libro 18 ad Sabinum: 1. Ex eo, ne deteriorem condictionem fructuarii faciat propreitaris, solet quaeri, an servum dominus coercere possit. Et Aristo apud Cassium notat plenissimam eum coercitionem habere, si modo sine dolo malo faciat: quamvis usufructarius nec contrariis quidem ministerii aut insitatis artificium eius corrumpere possit nec servum cicatricibus deformare. 2. Proprietarius autem et servum noxae dedere poterit, si hoc sine dolo malo faciat, quoniam noxae deditio iure non eremit usum fructum, non magis quam usucapio proprietatis, quae post constitutum usum fructum contingit. Debebit plane denegari usus fructus persecutio, si ei dui noxae accepit litis aestimatio non offeratur a fructuario. 3. Si quis servum occiderit, utilem actionem exemplo Aquiliae fructuario dandam numquam dubitavi. Překlad: 1. Z toho, že vlastník nesmí poživateli zhoršovat podmínky (tj. stav věci), vzniká otázka, zda vlastník může trestat otroka. Aristo ve své poznámce ke Cassiovi říká, že má plné právo ho potrestat, jestliže to (vlastník) činí bez zlého úmyslu: ani poživatel ho (otroka) totiž nesmí jednáním nebo nevhodným zacházením zkazit (poškozovat), nebo zdeformovat jizvami. 2. Vlastník může vydat otroka na náhradu škody, pokud nejedná (vlastník) ve zlé víře, přestože noxální vydání omezí výkon požívacího práva, ale neukončí legálně požívací právo, stejně jako by je neukončilo vydržení, které by nastalo po zřízení požívacího práva. Je zřejmé, že žaloba na obnovení požívání bude zamítnuta, pokud byla poživateli nabídnuta jako náhrada hodnota požívacího práva během noxálního vydání.

28

b) Praktická část: Kauza: Gaius získal odkazem požívací právo k otrokovi Stichovi, kterého zdědil Maevius. Stichus zabil házením kamení krávu souseda Petronia. Maevius jej za to nechal zbičovat a vydal Peroniovi k odpracování škody. 1. Jak se v této situaci zachová Gaius? 2. Postupovalo by se jinak, pokud by Stichus po zbičování zemřel? 3. Co se stane s výkonem požívacího práva v době, kdy bude Stichus u Petronia?

Foto: Kateřina Kapková, viceprezident pro Akademické Aktivity

Z rekordního počtu 80 přihlášených sestavili pořadatelé dvou až tříčlenné týmy, jež měly za úkol písemně rozebrat fragment z oblasti věcných práv, konkrétně práva vlastnického. Pro týmy, které zvládly nejlépe aplikovat v praxi své znalosti, čekalo v druhém kole právo obligační. V něm nejlépe argumentoval dvojčlenný tým Matěje Flaschky a Martiny Novákové a mužské trio ve složení Jan Peřinka, Martin Vlček a Ondřej Horný. Konečný souboj odstartoval 23. dubna 2012 nejtěžším z fragmentů z oblasti dědického práva. Nyní již nestačilo fragment pouze písemně rozebrat, bylo třeba jej i ústně obhájit před přítomnou komisí, v níž zasedali JUDr. Kamila Bubelová, Ph.D, JUDr. Miroslav Frýdek a v neposlední řadě Mgr. Petr Dostalík, Ph.D. Post porotců přijali také dva loňští vítězové Tomáš Zimolka a Karel Volný. Brilantní znalosti římskoprávní problematiky předvedly oba týmy, nakonec však zvítězila chlapecká trojice. Hodnotné publikace a udělení zápočtu z předmětu Římské právo 2 si však odnesl i druhý tým.

Jak svůj triumf vidí člen vítězného týmu Jan Peřinka, se dočtete v následujícím rozhovoru. Co pro vás bylo rozhodující pro přihlášení se do soutěže? Vidina vítězství to rozhodně nebyla. Měli jsme možnost získat nové zkušenosti a trochu si přilepšit. Tak jsme toho využili a nakonec to vyšlo daleko lépe, než jsme očekávali. Už postup do druhého kola byl pro nás velmi nečekaný. Měli jsme za to, že tím naše cesta MC končí. To, že se dostaneme až do finále, nás nenapadlo ani ve snu. Nicméně tam už byl soupeř jen jeden a tím teoreticky i vyšší šance na vítězství. Tak jsme to nepodcenili a vyplatilo se. Byla pro vás příprava na Moot Court náročná? Chtělo to jen věnovat trochu volného času škole navíc. Každý z nás si nastudoval celou část učiva, kterým se měl zabývat fragment v daném kole. Relevantní části Institucí jsme si rozdělili na třetiny. Na závěrečné klání jste se oblékli do tóg a nasadili vavřínové věnce. Co vás k tomu vedlo? Rozhodně za tím nebyl záměr zviditelnit se na úkor druhého týmu. Jednalo se spíš o recesi. Jeden z nás měl antický oděv doma z ELSA Antiplesu, tak využil příležitost a znova se oblékl. A znáte to, po troše nátlaku to skončilo jeden za všechny a všichni za jednoho. Co pro vás bylo největší motivací? Jednoznačně hojná účast. Myslím, že nás to rozhodně vyburcovalo k lepším výsledkům. Překvapilo vás něco v průběhu soutěže?

Plakát ztvárnil Jakub Motl, viceprezident pro Marketing ELSA Olomouc.

29


AKTIVITY STUDENTŮ

AKTIVITY STUDENTŮ

Zrušme zákon!

Na co si právníci vlastně hrají?

Studentská iniciativa chce bojovat proti přebujelé byrokracii

Nadšenci z pražských práv založili divadelní spolek Skupina studentů na pražské Právnické fakultě si vzala za svá zlidovělá úsloví, že každý právník musí umět trochu hrát a advokát musí být dobrým hercem. Dala tak vzniknout divadelnímu souboru, který u nás nemá obdoby.

Zkostnatělá česká byrokracie může být již brzy minulostí. Nebo alespoň nejhorší zákon, který si dala za úkol sestřelit studentská iniciativa ZrušmeZákon. cz. Rozsáhlá anketa, do níž se může zapojit odborná i široká veřejnost, ukáže, který zákon nejvíce komplikuje každodenní životy občanů a podnikatelů. Poslanci, kteří s iniciativou spolupracují, pak do Sněmovny předloží návrh na jeho zrušení. S myšlenkou zlepšení české legislativy přišli studenti, kteří se poznali na stáži v Poslanecké sněmovně. Během jednoho roku pak vznikla studentská iniciativa, jejíž členové oslovili ke spolupráci poslance napříč politickým spektrem i právní experty. Vytyčený cíl je jasný: najít nesmyslné a zbytečné zákony a pokud možno prosadit jejich zrušení. Ze všech zákonů, které lidé nominují, vybere v prosinci expertní tým pět nejzbytečnějších. Odborná porota bude složena z JUDr. PhDr. Marka Antoše, Ph.D působícího na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, JUDr. Petra Bezoušky, Ph.D vyučujícího na Právnické fakultě Univerzity Palackého, dále člena Britské obchodní komory Kaje Ständera, JUDr. PhDr. Petra Koláře, Ph.D z institutu CEVRO a ekonoma Vysoké školy ekonomické v Praze doc. Ing. Miroslava Ševčíka, CSc. Nominační proces bude probíhat až do 30. listopadu prostřednictvím formuláře, který je k dispozici na webové adrese www.zrusmezakon.cz. Jednotlivci či celé týmy mohou navrhovat jak špatné zákony, tak i jednotlivé paragrafy. Součástí každé nominace musí být také faktické zdůvodnění, proč by si právě tento konkrétní zákon své zrušení zasloužil. Podle Randyho Nováka, tiskového mluvčí iniciativy, bude úspěch projektu záviset především na účasti veřejnosti. „Byli bychom rádi, kdyby se do projektu zapojilo co nejvíce lidí. Počet nominací si nyní netroufám odhadovat, ale tak 200 by už pro nás bylo velmi pěkné číslo,“ říká Novák v rozhovoru pro PrímaLEX. Na základě jakého klíče jste vybírali členy expertního týmu? Členy expertního týmu jsme nevybírali cíleně. Na začátku jsme v realizačním týmu s odbornou porotou ani nepočítali, nicméně kdybychom došlé nominace jako studenti hodnotili sami, nebylo by to ideální. Tím, že jsme oslovili odborníky, jsme chtěli zaručit dohled nad celým projektem a garanci nejen neutrality, ale také odbornosti. V rámci realizačního týmu jsme debatovali o možných jménech. Odborníci, které jsme v úvodu oslovili, nám pak doporučili další jména. Takže tým vznikal postupně. Co je vlastně úkolem expertního týmu? Počítáme s tím, že se v rámci projektu mohou objevit nominace, které by mohly narušit právní řád České republiky, nebo by

30

mohly porušovat práva a povinnosti, které pro Českou republiku plynou z práva Evropské unie. V současné době by například hodně Čechů hlasovalo pro zrušení Senátu. Takováto nominace by však byla v rozporu s Ústavou ČR. Proto jsme vymysleli pravidla, podle kterých všechny došlé nominace posoudí expertní tým a vybere pět návrhů, které postoupí do finálního kola. To proběhne v lednu 2013 a o celkovém vítězi opět rozhodne veřejnost. Znáte vy sám nějaký zákon, který byste rád viděl ve finále? Žádného svého favorita nemám. Navíc jsme v pravidlech stanovili, že členové realizačního týmu nesmí sami nominovat. Chceme tím předejít situaci, že by nakonec byl vybrán zákon, který jsme sami navrhli. To by bylo nevhodné. Odkud čerpáte finanční podporu celého projektu? Snažíme se pracovat tak, abychom potřebovali jen minimum financí. Samozřejmě však nějaké výlohy máme, například v rámci facebookové kampaně nebo na pořádání tiskové konference. Na tyto malé výdaje jsme poprosili o finanční pomoc spolupracující poslance. Plánujete do tohoto projektu zapojit také právnické fakulty? Právnické školy chceme zapojit určitě. Původně, když se projekt před několika měsíci připravoval, měl úplně jinou podobu. Velice silně zde figurovala edukativní část celého projektu, která byla zaměřena převážně na střední školy. To byla jedna z hlavních priorit už od samého začátku – zaměřit se na studenty a na osvětu a vzdělávání ohledně legislativního procesu. Čili seznámit studenty s tím, jak zákony vznikají, ale také s tím – což se naší iniciativy týká nejvíc – jak se zákony ruší. Během podzimu tedy budeme pořádat několik přednášek na středních školách. Máme již připravenou prezentaci, v rámci níž vysvětlíme všechna úskalí byrokracie. Kromě toho školám nabídneme také možnost pozvat si některého ze spolupracujících poslanců, který by se pak podělil o své zkušenosti spojené s touto problematikou. Projekt v současné podobě však míří také na vysoké školy, kde chceme distribuovat letáky a brožury. Jevíme zájem také o právnické fakulty, které vnímáme jako velice důležité, protože do projektu bychom velice rádi zapojili také budoucí právníky. Pokud vás projekt Zrušte Zákon zaujal, více informací naleznete na facebook.com/zrusmezakon. D. Wurzlová

Začátkem minulého akademického roku se za vytrvalého úsilí a s přispěním ELSA Praha začal formovat ansámbl pod vedením Jana Holce a Václava Hodonického. Ti, ač studenti práv, se věnují divadlu dlouhodobě a takřka po celou dobu studia toužili přenést kousek tohoto nadšení na svou několikatisícovou alma mater. Doufali, že tak najdou způsob, jak si školu zpestřit a trochu ji „rozhýbat“. Obří rozměry pražské fakulty si vybírají svou daň, ať už jde o odosobnění výuky nebo vyhroceně soutěživý přístup, který je prý tolik potřebný v praxi. To vše způsobuje, že se studenti navzájem neznají a po ukončení studia si tak stěží vzpomenou, s kýmže to vlastně studovali. I to se snaží nově založený soubor změnit. I když už ze samotné podstaty nemůže pomáhat masově. Divadelní soubor dnes čítá již 24 členů a jsou v něm zapojeni studenti ze všech ročníků magisterského studia. Ani v tak početné skupině však nikdo nemá prostor se nudit. Práce je u divadla vždycky dost. Na počátku všeho se bylo třeba sehrát. Práce s amatéry, natož amatéry-začátečníky, je pro režiséra vždy výzvou. Leckdo by o studentech práv vysedávajících v knihovně a studujících předpisy mohl smýšlet jako o individualistických a nepřístupných stvořeních, neschopných se uvolnit. Opak však byl (a je!) pravdou. Alespoň počet členů souboru je toho důkazem. Po několika zkouškách se ukázalo, že spousta přihlášených studentů zkušenosti s divadlem již má. Ovšem i ti, kteří tvrdili, že nic podobného nikdy nezkusili, se s divadelní prací brzy sžili. Skoro lze tvrdit, že povýšili občas vysmívané klišé o divadelním umění právníků na jinou úroveň. Byl to vlastně malý zázrak. Sen vedoucí dvojice Hodonický – Holec se stal skutečností, když se parta lidí nejprve naučila vnímat divadelní prostor i sebe samé na jevišti. Nebála se uvolnit a dostala základní hereckou a divadelní průpravu vůbec. Teprve postupně v průběhu roku se soubor propracovával od nejrůznějších cvičení a etud k nazkoušení konkrétní hry. Tou se stalo dílo (shodou okolností?) absolventa Právnické fakulty UK Karla Jaromíra Erbena – Kytice. Se svou dramatizací čtyř původních balad - Košile, Dceřina kletba, Poklad a Vodník - přišel režisér Jan Holec. V tu chvíli však už bylo jasné, že se nejedná o konečnou verzi. Práce s verši

a jejich hereckým přednesem na jevišti bývá oříškem i pro profesionální soubory, natož pak pro ty amatérské. Na pomoc při zkoušení byl proto přizván například herec Aleš Petráš či produkční Klára Mišunová. Některé zkoušky se zájmem sledoval i fakultní patron souboru JUDr. Jan Kosek. V průběhu zkoušení tak začal vznikat svébytný tvar, ke kterému měl co říci každý ze zúčastněných. Hledaly se nové výrazové prostředky a často se nacházely nečekané významy či spojitosti. Soubor společně navštívil několik představení v Praze a kromě původního textu studoval i spoustu podpůrných materiálů. Vrcholem pak bylo soustředění v městečku Volyně na jihu Čech. Přestože vedení fakulty bylo s tímto projektem od začátku seznámeno a podpořilo jej, bylo třeba zařídit spoustu věcí, především najít prostory ke zkoušení, sehnat rekvizity a kulisy, zajistit termíny a zapůjčit techniku. Bylo třeba neustále plánovat. Zkrátka, herci se potili, a to je dobře. Pro každý projekt podobného ražení je důležitá určitá vize nebo cíl. Proto celý soubor doufá, že nezůstane jen u pár představení a brzy se bude moci předvést i na některé z divadelních přehlídek. Výsledek veškerého snažení můžete posoudit již 12. a 13. listopadu v Divadle Na Prádle, kde Divadelní soubor Korek představí svou Kytici. Na závěr zbývá připomenout, že soubor je i v novém akademickém roce otevřen všem zájemcům o divadlo. Ať už se zkušenostmi, nebo bez nich. Těšíme se na vás! O. M. Škrabal

31


PRÁVNÍ PŘÍPAD

Panevropská vysoká škola z pohledu studentky Jak to vidím já

Vážení a milí čtenáři, v minulém čísle PrímaLEXu jste se mohli dočíst o činnosti Panevropské vysoké školy (PEVŠ) v České republice v rozhovoru s panem děkanem PEVŠ prof. JUDr. Jaroslavem Ivorem, DrSc. V tomto článku bych na tento rozhovor ráda reagovala z pohledu studentky PEVŠ. Většinu čtenářů bude jistě zajímat, proč jsem se hlásila na soukromou školu, která neměla v České republice velké renomé. Odpověď je velice prostá. Vždy jsem chtěla studovat právnickou fakultu a nic jiného pro mě nepřicházelo v úvahu. Když jsem si v maturitním ročníku podávala přihlášku na vysokou školu, Právnická fakulta Univerzity Karlovy byla jasnou volbou, a to z toho důvodu, že jsem z Prahy. Stejně jako většina studentů jsem si přála studovat na škole, která by měla dlouholetou tradici, vynikající pedagogy a také zvučné jméno po celém světě. V roce, kdy jsem dělala přijímací zkoušky na právnickou fakultu, však došlo ke změně přijímacího řízení ze standardních testů, které si každá fakulta připravovala sama, na SCIO testy. Tento typ přijímacího řízení, který se skládal z testů obecných studijních předpokladů, na základě kterých přijímala jak Právnická fakulta UK, tak i většina jiných oborů, se pro mě stal překážkou, kterou jsem nepřekonala. Stejně jako mnoho dalších uchazečů. Spolužáci na PEVŠ, kteří u SCIO testů neuspěli stejně jako já, však mají i přesto o studium práv velký zájem a také výborné předpoklady pro jejich studium. Hned poté, co jsem dostala vyrozumění o nepřijetí na Univerzitu Karlovu, začala jsem hledat alternativu. Jistě vás napadne, že jsem mohla podat přihlášku na ostatní veřejné právnické fakulty. Ano, to jsem zajisté udělat mohla, ovšem ve chvíli, kdy jsem objevila možnost studia na PEVŠ, jsem se rozhodla právě pro ni, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem byli vyučující Panevropské vysoké školy, kterými jsou přední pedagogové z Karlovy univerzity, což pro mne bylo zárukou kvalitního vzdělání a částečné splnění snu. Když už jsem nemohla být studentkou Univerzity Karlovy, byla zde alespoň možnost, že se mi dostane stejného vzdělání na půdě PEVŠ, která si již tehdy svou tvrdou pílí a kvalitními studenty začínala získávat renomé také v České republice. Druhým důvodem byla finanční stránka věci. Kdybych šla studovat do jiného města a musela si platit ubytování, pak by se finanční částka za akademický rok rovnala školnému na PEVŠ. Skutečnost, že na PEVŠ nebyli přijati všichni uchazeči o studium, pro mne byla zárukou toho, že ačkoliv jde o soukromou školu, je zde kladen důraz na to, aby na svou fakultu přijala studenty, kteří úspěšně zvládnou přijímací zkoušky. V letošním roce jsem mohla sama vypomáhat u přijímacích zkoušek na PEVŠ a musím uznat, že se podmínky pro přijetí ještě zpřísnily, takže

32

nároky školy na kvalitu budoucích studentů se stále zvětšují. Nejenže uchazeči zasílají k elektronické žádosti životopis, ale po absolvování písemné části přijímacího řízení se koná ještě ústní část, ve které uchazeči prokazují znalosti ze všeobecného přehledu. Můj ročník před třemi lety pobočku v Praze otevíral, a proto jsme se velmi semkli a vzájemně si pomáhali. Neměli jsme nad sebou starší studenty, kteří by nám poskytli cenné rady pro studium na právnické fakultě. O to jsme měli počátky studia těžší, a proto se nyní snažíme mladším spolužákům pomáhat a být jim oporou. Na naší fakultě studují studenti v denní i externí formě studia. Konkrétně v mém ročníku denního studia, kdy nás začínalo 50, jsme si okamžitě vytvořili komorní prostředí a všichni se spřátelili. V letošním roce jsem se svými spolužáky z ročníku úspěšně ukončila bakalářský stupeň studia zakončený státní závěrečnou zkouškou. Ta se skládala ze dvou předmětů a obhajoby bakalářské práce. Téma mé bakalářské práce se týkalo pracovní smlouvy a vzniku pracovního poměru. V neposlední řadě musím vyzdvihnout spolupráci PEVŠ se studentským spolkem ELSA, která na naší pobočce v Praze funguje již dva roky. Po celou tuto dobu jsem direktorkou ELSA pro PEVŠ. Tato funkce spadá pod výbor ELSA Praha. Pořádáme na naší fakultě přednášky o činnosti ELSA pro první ročníky. Také jsme společně připravili letáčky o ELSA, které se dostanou do ruky každému studentovi prvního ročníku PEVŠ. V současné době je z řad studentů PEVŠ v ELSA 20 členů, za což jsem velmi ráda a doufám, že vzájemná spolupráce a vztahy Univerzity Karlovy s Panevropskou vysokou školou se budou i nadále prohlubovat. Věřím, že díky spolupráci s ELSA a kvalitou naší školy se dostaneme do hlubšího povědomí právnické veřejnosti a advokátních kanceláří a odbouráme tak mnoho předsudků, které lidé nebo advokátní kanceláře mají vůči soukromé právnické fakultě. Doufám, že nám dají šanci ukázat, co v nás je, a následně si sami udělají úsudek o kvalitě našich studentů a fakultě celkově. Také doufám, že i Česká advokátní komora přehodnotí své stanovisko a dá nám šanci absolvovat praxi jako advokátní koncipienti a pak si naše znalosti ověří u advokátních zkoušek. Závěrem bych ještě ráda zmínila skutečnost, že jsme rovnocennou fakultou ostatním právnickým fakultám v ČR. Vím, že to budeme mít ještě hodně těžké, než nás takto budou všichni vnímat. Na druhou stranu věřte tomu, že pokud dostaneme šanci ukázat, co v nás je, vím, že to zvládneme. Bc. P. Dlouhá

33


PRÁVNÍ PŘÍPAD

PRÁVNÍ PŘÍPAD

Nový zákon o mediaci přináší nové možnosti řešení sporů Prostředek mimosoudního řešení

Ke způsobu řešení sporu prostřednictvím mediace Mediace je obecně metodou rychlého mimosoudního řešení konfliktů a sporů stran za asistence třetí neutrální osoby. Jedná se svým způsobem o neformální proces řešení konfliktů, ve kterém jsou obě strany přítomny dobrovolně. Jejím cílem je jasně formulovaná, srozumitelná a prakticky uskutečnitelná dohoda stran, na jejíž podobě se podílejí všichni účastníci mediačního procesu. Tato dohoda má vždy písemnou podobu a ve svém obsahu za-

Oproti soudnímu řízení má mediace nesporné výhody hrnuje konkrétní postupy řešení, rozdělení odpovědnosti, úkolů a sankcí za její nedodržení. Protože se dohoda stvrzuje podpisy stran sporu a mediátora, může z hlediska závazkového práva nabývat charakteru právní smlouvy. Oproti soudnímu řízení má mediace nesporné výhody. Ponechává účastníkům kontrolu nad procesem řešení sporu a podobou konečného výsledku, je časově a ekonomicky úsporná, protože probíhá bez dlouhých čekacích lhůt a zbytečných finančních nákladů, snižuje napětí, se kterým účastníci obvykle přicházejí k soudu, nevytváří ovzduší napětí „buď já, nebo on“, ale právě naopak vytváří prostor pro případnou budoucí spolupráci, a také uchovává důvěrné informace mezi všemi zúčastněnými. Praxe s mediací v evropských státech Zatímco v zahraničí je mediace uznávaná jako důležitá metoda alternativního řešení sporů mimo standardní soudní řízení s mnohaletou tradicí, u nás tomu bylo dosud jinak. Do přijetí zákona č. 202/2012 Sb., byla mediace spojována převážně s mediací uplatňující se v trestním řízení (upravená zákonem č. 257/2000 Sb., o probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů). Nicméně i přes tuto skutečnost dochází v posledních letech k jejímu stále intenzivnějšímu využití i v jiných právních oblastech. Prudký vývoj v evropských státech v oblasti mediace v netrestních věcech ovlivnil mj. i příslušnou terminologii, která přestává označovat mediaci jako alternativní metodu řešení

34

konfliktů bez zásahu soudu, ale hovoří již o mediaci soudu blízké, případně dokonce o soudně interní mediaci. Praxe v evropských státech rovněž ukazuje, že využití právních znalostí a zkušeností mediátora nebo dokonce autority soudce při mediaci vede k překvapivě pozitivním výsledkům řešení konfliktů. Dnes je v řadě evropských států mediace prostřednictvím mediátorů tak daleko, že zde existuje nejen vysoký počet mediátorů, ale je zde možnost mediaci studovat i v rámci univerzitního studia na právnických fakultách. I přes absenci zákonné úpravy u nás dosud platilo, že strany sporu mohly dobrovolně podstoupit smírčí řízení u kterékoliv osoby, která byla schopná vést je ke smírnému vyřešení jejich sporu. Výsledkem tohoto řízení pak bylo uzavření dohody, resp. smlouvy podle občanského nebo obchodního zákoníku, kterou si mohly strany nechat schválit u soudu jako soudní smír nebo ji sepsat ve formě notářského či exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Taková dohoda pak byla exekučním titulem a byla jako taková vymahatelná. Nesporným negativem byl ovšem fakt, že se na rozdíl od soudního řízení v průběhu mediace nestavila promlčecí doba, a to ani doba pro zánik práva.

Foto: Jan Rasch

Ve sbírce zákonů České republiky byl v červnu letošního roku zveřejněn zcela nový a průlomový zákon o mediaci (pod č. 202/2012 Sb.), s účinností ode dne 1. září 2012. Hlavním důvodem právní úpravy mediace byla vyvolaná snaha umožnit všem osobám alternativní řešení jejich sporů metodou rychlého a kultivovaného mimosoudního řešení.

Úprava mediace v novém zákoně Podíváme-li se blíže na nově přijatý zákon, zjistíme, že svým obsahem pokrývá široké spektrum netrestních sporů. Zákon je konkrétně aplikovatelný ve věcech občanskoprávních, obchod-

Nevytváří ovzduší napětí „buď já, nebo on“, ale právě naopak vytváří prostor pro případnou budoucí spolupráci, a také uchovává důvěrné informace mezi všemi zúčastněnými ních, rodinných, pracovních, a nadto by nemělo být bráněno využití mediace i ve správních věcech, v nichž lze věc řešit smírem či dohodou. Podle nově přijatého zákona se přitom mediací rozumí postup při řešení konfliktu za účasti jednoho nebo více mediátorů,

kteří podporují komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohli dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody. Kdo by čekal, že zákon bude obsahovat podrobnou úpravu formálního procesu, je na omylu. Mediace je procesem víceméně neformálním, který se naprosto odlišuje od soudního nebo jakéhokoli jiného řízení a nelze jej proto příliš detailně upravit. Příliš podrobná úprava by v tomto případě mohla být naopak pře-

Využití právních znalostí a zkušeností mediátora vede k překvapivě pozitivním výsledkům řešení konfliktů kážkou efektivní mediace, neboť by hrozilo, že by řada mediací svázaná přílišnou formalizací nedospěla k dohodě nebo dohodu by následně soud pro formální zákonné nedostatky neschválil. V praxi by měl průběh mediace vypadat tak, že strany uzavřou s mediátorem dohodu o provedení mediace, na jejímž podkladě se uskuteční podle potřeby jedno či více setkání stran mediace s mediátorem. Jejím výsledkem by pak v ideálním případě měla být mediační dohoda. Takto zahájení a ukončení mediačního řízení upravuje i nový zákon. Přitom v zásadě platí princip dobrovolnosti mediace. Osoba mediátora a odborná zkouška pro výkon profese Přijatý zákon neupravuje výkon a účinky jakékoliv mediace, ale poskytuje institucionální rámec pouze mediaci poskytované tzv. zapsanými mediátory. To jsou osoby zapsané v seznamu mediátorů vedeném Ministerstvem spravedlnosti, kteří, vedle obvyklého

Se zahájením mediačního řízení staví běh promlčecí doby požadavku bezúhonnosti a vysokoškolského vzdělání, musí složit odbornou zkoušku. V této souvislosti totiž stále intenzivněji vyvstávala potřeba zabezpečit, aby mediační činnost vykonávaly osoby, které by byly odpovídajícím způsobem vyškoleny, složili odbornou zkoušku a mohly se tak stát adekvátními partnery soudců rozhodujících tuto agendu, kteří následně pouze schválí mediační dohodu. Požadavek odborné zkoušky, jejímž obsahem je ověření odborných znalostí z oblasti mediace a souvisejících oborů, včetně příslušné právní úpravy, by měl zajistit náležitou úroveň služeb poskytovaných zapsanými mediátory. K té by měl přispět i dohled ze strany Ministerstva spravedlnosti, a přísné sankce stanovené za porušení mediátorových povinností. Účinky spojené se zahájením mediace Mezi nesporné výhody mediačního procesu nově patří skutečnost, že se zahájením mediačního řízení staví běh promlčecí

doby. Vzhledem k tomu, že mediace může probíhat pouze se souhlasem všech stran sporu, není stavení promlčecí doby jakožto důsledek zahájení mediace na překážku, neboť dává prostor stranám sporu jejich spor vyřešit smírně. Jedná se o významný motivační prvek. Pokud by takové účinky se zahájením mediace spojeny nebyly, mohly by některé úspěšně zahájené a probíhající mediace skončit neúspěšně právě v důsledku běžících promlčecích dob, které by se v tomto případě projevovaly jako zátěž. To samé platí o zjednodušených pravidlech pro doručování mezi subjekty mediace včetně zákonné fikce doručení, kterých subjekty neregulované mediace využít nemohou a nemohou si takovou úpravu mezi sebou ani účinně sjednat. Samozřejmostí je i podrobná a přísná úprava povinnosti mlčenlivosti a dalších povinností mediátora v průběhu mediace. Mediace prováděná zapsanými mediátory by v každém případě měla přispět zejména k obřemenění soudů, kterým nový zákon dává pravomoc nařídit účastníkům řízení setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu 3 hodin. I když si lze jen stěží

V českém právním řádu bylo žádoucí zakotvit právní účinky zahájení mediace a možnost alespoň částečně povinného mediačního řízení představit, že by stranám sporu bylo nařízeno, aby se pokusily uzavřít smír, tedy aby spolu komunikovaly a dohodly se na řešení svého sporu, jeví se v některých věcech, zejména v rodinných, jako vhodné, aby soud měl možnost účastníkům řízení krátké setkání s mediátorem nařídit. Mezi odborníky panuje obecně shoda v tom, že v případě vyhrocených sporů může takové setkání s mediátorem uklidnit situaci a přispět ke smírnému vyřešení sporu. Závěrem Lze shrnout, že v českém právním řádu bylo žádoucí zakotvit právní účinky zahájení mediace a možnost alespoň částečně povinného mediačního řízení (ve formě povinného setkání s mediátorem) jako alternativy soudního procesu a založit tak solidní platformu pro úspěšné působení mediátorů. Cílem nové právní úpravy mediace je bezesporu umožnit spor mezi stranami řešit rychle, efektivně, bez časové a ekonomické náročnosti, na základě dohody, a bez nepřátelských postojů. Nový zákon o mediaci v tomto ohledu představuje významný krok směrem k efektivnímu způsobu řešení sporů a konfliktů stran, zároveň reflektuje řadu nedostatků, na něž v dosavadní praxi účastníci sporu při absenci zákonné úpravy dopláceli. Teprve ovšem čas a aplikační praxe ukáže, nakolik přijetí nového zákona splnilo svůj účel. Mgr. M. Sedláček

advokátní koncipient AK Achour & Hájek doktorand Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

35


PRÁVNÍ PŘÍPAD

PRÁVNÍ PŘÍPAD

Přirozené právo, síla hodnot a ideálů Odborná studie studenta PF UP I. Na okraj úvodem Proč věnovat v této době celý článek přirozenému právu, když právo, které si v každodenní praxi jednotlivec představí, lze vyčíst ze sbírek zákonů? Právo, ať se jej již v průběhu tohoto článku pokusím nastínit z jakékoli stránky, je živé stejně jako společnost sama. Ony vydávané zákony jsou vždy o krok pozadu před vývojem společnosti, jelikož právo se ve svých obměnách vždy přizpůsobuje společnosti a společnost se tak snaží reflektovat či ji regulovat. Již delší dobu jsem se čas od času zamýšlel nad existencí a případnou silou přirozeného práva. Inspirací (a současně částečnou odpovědí na úvodní otázku „proč se přirozenému právu věnovat“) je má vlastní osobní zkušenost vyvěrající z činnosti ve Studentské právní poradně na Univerzitě Palackého v rámci projektu Law4Life, která má zamýšlení dovedla do čiré reality. Při řešení právních případů ve Studentské právní poradně jsem byl u několika klientů, při vypracovávání právní rady, nucen se pozastavit nad jakýmsi odkazem či „propastí“ textů zákonů, které dávaly velký prostor úvahám. Tyto právní rozvahy bývají v obdobných případech však mnohdy tím jediným, k čemu se můžeme při řešení podobných problémů uchýlit. Je to teorie práva a v jejím rámci stále živé právo přirozené, jemuž se v tomto článku budu věnovat s poukazem na některá konkrétní místa (nejen) našeho právního řádu, v nichž může dojít k prostoupení práva přirozeného a pozitivního. V konkrétních rysech bych tak chtěl poukázat na přirozené právo, nad nímž je nutno se zamýšlet nejen z podstaty jeho existence, ale i z důvodu faktické nutnosti jeho aplikace. Inspirován případy ve Studentské právní poradně se pokusím některé příklady demonstrovat konkrétněji a v obecnější rovině se pokusím čerpat z bohaté světové i domácí historie, abych byl schopen alespoň částečně zachytit ono nezachytitelné – mohutnou sílu přirozeného práva, projevující se jak v aplikaci práva na každodenní právní problémy, avšak i tu sílu překračující běžný životní rámec. Zároveň bych chtěl velmi poděkovat dr. Bubelové za její ochotu, čas a věcné připomínky, čímž mi byla oporou při práci na tomto článku. II. Věčný otazník „Co je čas? Neptá-li se mne na to nikdo, vím to; chci-li to vysvětlit někomu, kdo se na to zeptá, nevím to.“ Začneme-li od počátku, pak je nutné položit si otázku „co je to právo“. Většina čtenářů zajisté najde mnoho teorií a znaků, které se pokouší více či méně abstraktně popsat a obsáhnout pojem právo. Při hlubším zamyšlení však nelze aplikovat žádnou z definic, byť se zdá sebelepší, sebesložitější, ať již rozvláčná, či velmi prostá. Na tyto otázky se v průběhu staletí snaží odpovědět nejvýznamnější právní filozofové našich věků. Bezvýsledně. Vždyť takový jeden filozof bortí fakta svých předchůdců a snaží se vybudovat vlastní, více či méně vratký, systém. Budeme-li vycházet z prosté úvahy, že právo je tedy systémem,

36

souborem všech právních norem, pak lze na právo samotné pohlížet jako na klubko vlny, jež je složeno z různých barev. Každé vlákno zasahuje do cest cizích vláken a je tak vytvořen relativně stabilní řád. Od toho, aby ve společnosti byla zodpovězena otázka „co je v daném stabilním řádu klubka vlny vynutitelným pravidlem“, je povolána autorita, aby taková pravidla určila, hájila a střežila jejich dodržování. Při samotném pokusu určit jádro norem, na něž bude pohlíženo s vůlí je prosazovat a jejich dodržování po ostatních vynucovat, je autorita postavena do složité situace. Musí posoudit a prozkoumat veškerá pravidla chování a následně určí, která z nich budou uznána za ono „právní jádro“. Tímto postupem odděluje právně pozitivistická teorie přirozené právo od své vlastní existence, přičemž samotné definice přirozeného práva se velmi silně odlišují ve svém obsahu dle autora (a samozřejmě období, v němž se autor pokoušel definovat přirozené právo). Koncepcí, z níž můžeme vycházet a se kterou budeme nadále pracovat, je definice jednoho z největších právních teoretiků moderní doby, H. L. A. Harta. Jeho teorie tvrdí, že přirozené právo je odvozeno od principů lidského jednání, které čekají na to, až budou objeveny lidským rozumem a právo vytvořené člověkem, má-li být platné, s nimi musí být v souladu. Pojato teleologicky tak přirozené právo má v rukou člověka tendenci se spolu s ním udržovat při životě a svou existenci vyvíjet a přibližovat se tak k optimálnímu stavu, který by měl být obecným dobrem a výsledky tohoto vývoje se tak stávají dobrem přirozeným. V závislosti na vývoji společnosti se tak objevují specifická pravidla, která každá společnost musí mít, aby společnost přežila. Taková pravidla se tak stávají všeobecně uznávanými principy, jež můžeme považovat za minimální obsah přirozeného práva, který je následně sám rozšiřován a který je zároveň základem pro vzletnější ideály konkrétní společnosti – život a jeho ochrana, lidskost, altruismus vlastnictví. Mohli bychom tak pohlížet na pozitivní právo, jako na součást práva přirozeného. Nebo můžeme říci, že přirozené právo je pozitivnímu nadřazeno. Nebo snad, že pozitivní právo obsahuje část práva přirozeného, avšak samo může být čistě synteticky doplňováno o normy a regulativy, které nejsou součástí ani přírody, lidského rozumu, či snad božství. V průběhu naší historie můžeme pozorovat různá společenství, která jsou stavěna na některém ze základních kamenů přirozeného práva. Ius naturale, právo ukrývající svůj původ v přírodě. Ius divinum, právo čerpající z ideálů Boha a víry. A ius rationale, normy, jejichž původ je v lidském rozumu, přičemž rozum sám musí být oddělen od vůle. Přirozenoprávní teorie jsou doposud více uváděny v život zejména v právních kulturách Asie a Afriky. Můžeme říci, že islámské právo je velmi typické pro ius divinum, přičemž právo v Africe a především v primitivních kulturách bylo založeno na směsici ius naturale a ius divinum. Obecně jsou to však tradice, zvyky a rodové odkazy, které jsou schopny vytvořit

stejnou sílu vázanosti jako právo pozitivní. Tyto dvě sféry však nezůstávají trvale separovány. Jedna pro druhou může být hrozbou, inspirací, nebo snad popudem k vývoji. Ani jeden systém není neměnný, jelikož pozitivní právo je tvořeno z vůle autority a přirozené právo je tvořeno rozsahem lidského poznání tak, jak je schopno jej ve vší šíři pojmout. III. České právní prostředí Bezesporu je právo České republiky založeno na koncepci práva pozitivního, jelikož naší autoritou se sílou a mocí zákonodárce je parlament. Onu realizaci provádí zejména vláda a aplikaci norem má na starost mohutná soudní soustava. Každý z těchto ústavních orgánů zasahuje v jednotlivých věcech více či méně do sféry působnosti ostatních orgánů a soustava samotná je tak uvedena v život. Avšak tvrzení, že odkaz na právo přirozené zde absentuje, by bylo značně mylné. Stejně tak jako předpoklad neexistence prolínání těchto koncepcí. Teorie práva a jednotlivé základní teorie, na nichž jsou vybudována jednotlivá právní odvětví, poukazují na jednotlivé právní principy a na právní zásady. Mnohdy jsou ony zásady a principy přímo výslovně zahrnuty do zákonných textů, což je samotné nezakládá, avšak v některých odvětvích jim výslovně dovoluje vstoupit při posuzování jednotlivých vztahů a problémů. Právní principy a zásady se tak mohou výslovně, nebo čistě ze samé přirozenosti jejich existence, na níž byl ten který zákon vystavěn, podílet na utváření práva. Bezesporu nejmocnějším nástrojem se tak právní principy a zásady stávají až v rukou soudů, které prostřednictvím aplikace těchto principů a zásad mohou překlenout mohutné propasti pozitivního práva, nebo dokonce mohou pozitivnímu právu odejmout jeho závaznost, zejména z důvodů vytvoření bezpráví, či narušení hodnot, v něž společnost věří, případně těch, které byly jako základní ideály přijaty samotným pozitivním právem. Avšak nejen právní principy a zásady jsou základním nástrojem soudů.

„Ius est ars boni et aequi.“ V našem českém klubku právních norem, které je uznáno jako ono nutné, dodržované jádro, existují v jednotlivých ustanoveních normy, které pootevírají dveře… zřejmě přirozenému právu. Máme-li možnost pohlížet na lidský rozum, nalezení spravedlnosti, ekvity jako na formu onoho kýženého výsledku, pak lze uznat taková okénka za přímé pozvání přirozeného práva do procesu rozhodování. Příkladem nám může sloužit právo občanské. Zejména § 3 občanského zákoníku, který stanoví, že „výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy“. Dobré mravy jsou podle obecně uznávaných teorií v českém prostředí značně mnohotvárné. Nelze je tedy zcela přesně vymezit. Prof. Švestka sám komentuje dobré mravy jako určitý názor společnosti, přesvědčení, přičemž jednání contra bonos mores je tedy v rozporu s uznávaným míněním, které utváří ve vzájemných vztazích společnost sama. Poukazuje na existenci mravního řádu a zdůrazňuje samotné zá-

sady tohoto řádu – slušnost, poctivost, čestnost, úctu, toleranci, důvěru, apod. Dobré mravy jsou dále specifikovány několikerými způsoby, přičemž určení obsahu dobrých mravů vzhledem k místu a času, tedy vzhledem k historickému úseku, může být pro samotnou specifikaci samotného mravního řádu zásadní. Vlivu času, lidskosti a demokratičnosti společnosti s demonstrací na příkladech práva římského se ve své práci samostatně věnuje dr. Bubelová. Odkaz na dobré mravy je tak jasným důkazem, že přirozené právo má významné místo v právním řádu každé vyspělé země a každého právního řádu, jelikož dává soudům dostatečný prostor k tomu, aby byly schopny zajistit spravedlnost, kterou by pozitivní normy samy o sobě nebyly schopny zajistit, a to díky své hodnotě, která je v jiných případech zárukou té samé spravedlnosti, tedy nemožností samostatně expandovat, svou svázaností. Dalším přímým odkazem může v občanském právu sloužit např. § 142 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že „z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku“. Zde můžeme spatřit relativně neurčitou hypotézu, která taktéž dává soudům prostor, aby obsah důvodů zvláštního zřetele hodných určil svou úvahou a aby tak zohlednil všechny kroky, které by mohly vést nikoli k protiprávnímu stavu, avšak ke stavu nespravedlivému, nemorálnímu a nečestnému. Samotné soudy se tak v průběhu let v konkrétních případech pokouší aplikovat, v různé šíři, tyto zvláštní důvody, pro něž nezruší spoluvlastnictví. Může to být např. vysoký věk, citové vazby či u nemovitostí délka stráveného života. Od některých úvah soudy upouštějí, k jiným se naopak vracejí, avšak i zde je vidět značný vliv přirozenosti volné úvahy soudu, jíž je právo tvořeno. Z práva veřejného lze taktéž přednést ustanovení, které rovněž poukazuje, že spravedlnosti lze dosáhnout spravedlivou rozvahou. Tak např. § 14 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví, že „prodej nebo jiné využití majetku příslušný orgán pomoci v hmotné nouzi nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že jeho prodej nebo jeho jiné využití by nebyly úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud to nelze po osobě spravedlivě žádat“. I zde je ponechána správnímu orgánu určitá míra volnosti, aby správním uvážením rozhodl, zda lze po žadateli o pomoc v hmotné nouzi spravedlivě žádat určité jednání. Např. prodej nemovitosti, který by obecně vedl k příjmu ke krytí životních nákladů. Avšak co když např. z předchozího příkladu onu nemovitost prodat nemůže, kvůli existenci důvodu zvláštního zřetele hodného? Konkrétně tedy příkladem dožívající matky? I zde tedy je vtažena ekvita do rozhodovacího procesu a bezesporu lidský faktor sám následně ovlivní ono správní rozhodnutí, jelikož úředník v tuto chvíli bude zkoumat přirozené právo a jak již bylo zmíněno, přirozené právo odvisí od poznání. Je tedy otázkou jakého poznání se dostalo tomu, který rozhoduje, jaké ideály a hodnoty je schopen jedinec zohlednit. A tedy, zda dá průchod právu přirozenému, nebo zda toho jedinec není schopen, ať již z důvodu nedostatečného poznání, nebo z důvodů jiných, např. zkostnatělosti systému samotného, či zhýralosti společnosti jako takové. Analogicky lze však tuto úvahu vztáhnout samozřejmě i na osoby soudců, kteří jsou sami strážci i oběti systému.

37


PRÁVNÍ PŘÍPAD

IV. Přirozené právo lidu a pro lid V úvodní části bylo řečeno, že držitel moci je autoritou, která rozhoduje o závaznosti práva, tedy určuje právo pozitivní. Ve světě můžeme běžně narazit na takové právní systémy, které za onu nejvyšší autoritu pokládají svého krále, diktátora, imperátora, či jiného vůdce nebo vládnoucí elitu. V našem právním prostředí se však setkáváme s pojetím, které je poněkud odlišné, kdy držitelem veškeré moci je lid, který prostřednictvím konkrétních postupů svou moc deleguje na konkrétní orgány, resp. na své zástupce. Avšak veškeré formy vlády mají jedno společného. Společným definičním znakem je lid, jelikož lid, obyvatelstvo je základním kamenem státu jako takového. Je otázkou, zda přenesením moci lidu na své zástupce a orgány je lid ve své podstatě oslaben a nemůže svoji moc zástupcům odejmout. Stejnou otázkou je, zda lid, který není suverénem, držitelem moci, na sebe může takovou moc atrahovat, zda ji může vládnoucí autoritě, či elitě odejmout. Vždyť stav, udržovaný autoritou, je především udržován prostřednictvím práva. A právo samotné, byť zakládá bezpráví, plní základní mocenskou, imperativní roli, přičemž je lhostejno, zda základem právního systému je ve své podstatě právo pozitivní, či právo plynoucí z mythologie, rodových tradic, či přírody. Konkrétní odpovědi lze však nalézt v historii, v níž můžeme reálně vidět působivé vzedmutí práva přirozeného, práva lidu. Ona síla přirozeného práva totiž nespočívá v nějaké materiální existenci, jelikož přirozené právo je nalézáno vnitřně, případně ve vnějších zdrojích, v zákonech božích, v posvátnosti přírody, apod. Síla přirozeného práva spočívá v idejích, v hodnotách a zejména v počtu věřícího lidu, který je ochoten a schopen pro tuto víru žít, a pro tuto víru případně bojovat. Samotná Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy, základního zákona, stanoví mnohá práva. Realizace těchto práv a zejména též jejich ochrana náleží do rukou státní autority a zároveň spočívá v srdci každého jedince. Vždyť lidská práva, ať jsou již dělena do jakýchkoli etap a řádů, jsou stále jisté hodnoty, v něž lid, společnost věří, že mají být dodržovány a ochraňovány s největší mírou opatrnosti. Jednotlivá lidská práva tak logicky nebyla garantována vždy a za všech okolností. Sám Frédéric Sudre považuje nederogovatelná, neomezitelná lidská práva, jež pramení v samotné podstatě lidského bytí, za tzv. tvrdé jádro lidských práv. Avšak co více, dodává, že tato práva (a můžeme si snad dovolit vztáhnout v rámci práva přirozeného jeho výklad trochu obecněji) „je nutno považovat za nezcizitelné atributy člověka, jež jsou založeny na hodnotách, které se objevují v zásadě ve všech kulturních dědictvích i společenských systémech.“ Lidská práva, obsažená ať v psaných, či nepsaných pramenech práva jsou tak snad nejvznešenějším výdobytkem přirozeného práva, jsou kulturním dědictvím lidstva. A jak vypovídají historické prameny, boj (nejen o lidská práva) většinou začíná u lidu. A to i za okolností, že lid není suverénem a není mu tak dána žádná moc. Tuto hybnou sílu společnosti deklaruje i Listina v čl. 23, kdy občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů

38

PRÁVNÍ PŘÍPAD

a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Víme, že toto je pouhá deklarace, jelikož boj za práva, za demokracii či za spravedlnost nelze nijak garantovat, zejména uvědomíme-li si, že článek je zaměřen výhradně na okolnosti, za nichž je znemožněno použití zákonných prostředků, a ústavní orgány jsou paralyzovány. Toto je však pouhý, Listinou (v našem prostředí) uznaný, boj. Avšak jsou zde další hybatelé. V každé společnosti je základním úkolem autority, která chce zůstat u moci, poskytnout svému lidu chléb a hry, či lépe chléb, víno a hry. Toto může vést ke spokojenosti lidského tvora, jelikož hlad, bída a strádání, byť systém funguje ústavně konformně, jsou jiskry, jež jsou schopné zažehnout nepředstavitelný ničivý požár. V takové chvíli se lid, byť mu není formálně dána žádná moc, chopí vlastního přirozeného práva, mnohdy podepřeného nejen o ideologii naplňující ius naturale pro uspokojení biologických potřeb, ale taktéž o jiná církevní či humanistická hnutí, která brojí proti takovému nedostačujícímu systému. A čím vzdělanější a vyspělejší je společnost a čím příhodnější je doba, tím vyšší jsou hodnoty a ideály, za něž je sváděn boj. Onou silou již tedy není pouhý odpor, ale revoluce, samotný převrat ve jménu hodnot a ideálů, ve jménu přirozeného práva lidu, práva pro lid. Zda však bude docíleno kýženého cíle, je otázkou toho, zda je síla převratu dostatečná, jelikož stávající autorita zapojí veškeré prostředky, byť na právu založené, ale mnohdy nelidské. „Lhali bychom, kdybychom tvrdili, že Francii zachránil teror, ale můžeme potvrdit, že ochromil revoluci.“ Luis Blanc tak svým výrokem poukazuje na teror v letech 1793 a 1794.

„Nikdy nebyla žádná událost tak nevyhnutelná, a přece naprosto nepředvídaná“ A právě tento úkaz, dokazuje, že právo přirozené, je právo živé, které nemusí být vepsáno do kodexů a knih, avšak je součástí každého člověka a celé společnosti, s níž se vyvíjí, či degeneruje. A nelze jej oddělit od práva pozitivního, jelikož je to právě člověk, který právo aplikuje, který jej uvádí svou činností v život. A je to samotné právo, které je vystavěno na principech a ideálech společnosti a jsem si jist, že v budoucnu se tato nejdestruktivnější a zároveň nejkreativnější síla opět projeví a ještě nesčetněkrát pozmění chod společnosti a obohatí lidské poznání. V. Slovo závěrem Přirozené právo, jakkoli se na něj díváme, nemůžeme vypreparovat a podrobit vědeckému bádání do všech detailů. Budeme-li se držet úvodní představy, že právo je „klubíčkem vlny“, tak setřeme veškeré rozdíly mezi právními odvětvími a v jedno se spojí právo veřejné i soukromé, přičemž nepodstatné se stane další vnitřní dělení. Avšak budeme schopni alespoň abstraktně si představit právo pozitivní i přirozené, právo obecně. Vždyť veškeré členění a systematizaci provádíme pro lepší pochopení a studium, avšak právo přirozené je natolik lidské, že nebudou-li odkryta všechna zákoutí lidského poznání a nebude-li ukončeno zkoumání lidské duše, pak nebude odkryto v celé velikosti ani právo přirozené, neb s člověkem jedno jsou. J. Dobeš

O přímé volbě prezidenta s odborníkem Rozhovor s JUDr. Janem Kudrnou Ph.D.,

odborným asistentem na Katedře ústavního práva Karlovy univerzity v Praze O přímé volbě prezidenta bylo již napsáno dost, ovšem málokteré pojednání reflektuje dopady změny způsobu volby hlavy státu na provázanost a systematičnost našeho ústavního pořádku. Přinášíme vám proto rozhovor, který by měl odpovědět na většinu otázek, které se týkají postavení hlavy státu mezi ostatními ústavními orgány a jaký dopad má změna způsobu jeho volby. Začtěte se prosím pozorně do následujících řádků, ať sami zjistíte, jaké nedostatky má náš ústavní pořádek, a které z těchto nedostatků se přímo dotýkají fungování státu, potažmo přímo občanů. Jaký je váš názor na novelu ústavy, která zavádí přímou volbu prezidenta? V ústavě se nachází šedé zóny, které si žádají vyjasnění. Nemělo se tedy raději počkat a přijmout komplexní novelu? To je dost široká otázka. Co se této novely týče, domnívám se, že splnila účel, který se od ní očekával. Otázka je, jakým způsobem to bylo provedeno. Jak jste zmínil, v ústavě je mnoho šedých zón, možná dokonce sporných bodů, a to i co se postavení prezidenta týče. Převážně vznikají spory o tom, nakolik se do ústavního rámce vejde řekněme aktivní prezident. Zejména pokud se jedná o prezidenta ve vztahu k vládě, jeho činnost a nečinnost, ovlivňování fungování vlády a podobně. V tomto směru novela ještě rozšiřuje pole a prostor pro tyto problémy, a dokonce je potenciálně umocňuje.

Myslím si, že je čas pro důkladné zamyšlení se nad tím, co vlastně chceme, jaký chceme stát a jak má fungovat Co se týče druhé části otázky, již delší dobu zastávám názor, že uplynulých 20 let ukázalo, že současná ústava byla v jistém smyslu provizoriem a od počátku bylo zřejmé, že určité věci budou vyřešeny později. Z toho plyne její doplňování v pozdější době, ovšem když se přišívá záplata na záplatu, tak se problémy zřídkakdy zmenšují. Spíše naopak. Myslím si, že je čas pro důkladné zamyšlení se nad tím, co vlastně chceme, jaký chceme stát a jak má fungovat. Tím nemyslím ústup od demokracie, či jiných hodnot, ale že bychom si měli položit otázku k čemu nám je bikameralismus, jestliže Senát nemá téměř žádné pravomoci. Pokud se jedná o přímou volbu prezidenta, tak ještě další relativně významnou pravomoc ztratil (impeachment). Podle mého názoru je tedy jedna racionální cesta, a to zrušit jej, čímž se zbavíme části pro-

blému. Nebo je tu ještě druhá cesta - racionalizovat vztah mezi komorami a jeho pravomoci do určité míry posílit. Mám za to, že užitečné by mohlo být svěřit Senátu více kontrolních pravomocí. Např. volit prezidenta a viceprezidenta NKÚ (tím by se přetnul kruh, kdy Sněmovna spoluinstaluje vedení kontrolního orgánu, který má kontrolovat „její“ vládu), kontrolovat složení Bankovní rady ČNB, tvořit vyšetřovací komise. Jsou zde rovněž otázky týkající se soudnictví. Dodnes například nemáme vyřešen problém, který se týká nezávislosti soudců. Konkrétně, že nemohou zastávat žádnou funkci ve výkonné moci. Přitom předsedové soudů ji de facto vykonávají, pokud jde o správu soudů. Stejně tak i otázka nezávislosti soudců nebo otázka Ústavního soudu, kdy by mohl snáze odmítat některé ústavní stížnosti. Rovněž není v pořádku, že o některých typech věcí může rozhodnout pouze skupina tří soudců, tzn. většina dvou soudců. V Německu mají například senáty kolem sedmi členů a věci s obecným dosahem ve většině států řeší plénum nebo větší skupina soudců, aby jejich rozhodnutí mělo větší legitimitu. Dále jsou nefunkční například ty části ústavy, které upravují zajištění bezpečnosti státu. Když se podíváte na čl. 43, domnívám se, že zhruba v jedné třetině jeho rozsahu se v současné době jedná protiústavně, zvláště co se průběhu schvalování přeletů a průjezdů týče, podle čl. 43 odst. 6 vyplývá, že komory mají být informovány předem a mají mít možnost se vyjádřit ke každému přejezdu nebo přeletu a zablokovat jej. Nejen že formulace daných ustanovení není praktická, ale nedává ani smysl. Výsledkem je, že komory jsou informovány zpravidla čtvrtletně o již uskutečněných transferech. Nefunkční je také ustanovení o vyhlašování válečného stavu Parlamentem. Kdyby mělo dojít k vojenskému ohrožení republiky, než by se Parlament sešel, ČR by mohla být již dávno obsazená. A pokud jde o postavení prezidenta? Ústava by i zde potřebovala v určitých místech zpřesnit. My máme ústavu, kterou tuším profesor Cepl označil za „ústavu pro slušné lidi“. Formálně máme demokracii, ale zdá se, že máme nedostatek demokratů. Tento problém však tkví také v samotné společnosti. K tomu přistupuje ta klasická česká fráze „ukaž mi, kde je to zakázané“. To je projev určitého rozkladu společnosti, který probíhá v celém západním světě. Zvláště pak zde, kde skončil jeden hodnotový systém a má být vybudován systém nový. Proto by pro nás mohla být vhodnější podrobnější ústava. Portugalci, Španělé nebo Řekové si v tomto směru iluze nedělali a vydali se právě takovou cestou. Ústava by měla být napsaná tak, aby na trůnu unesla „jak filozofa, tak i kovboje z Texasu“. Když se podíváme do Francie na jejich poloprezidentský systém a vidíme, že prezident a premiér jsou z jedné strany, víme, že bude vládnout prezident. Když vidíme, že jsou oba z různých stran, tak se celý systém chová jako

39


OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ

parlamentní a oba se budou autoritativně vyvažovat. Zajímá nás potom jenom, jak dopadnou volby. U nás ale systém funguje nejen podle toho, jak dopadnou volby, ale také podle toho, jestli je osobnostně silnější prezident, nebo premiér. Pokud je premiér slabý, vládne de facto prezident. Když je premiér silný, vládne vláda. Tohle je mimořádně aktuální v  přímé volbě, která nás čeká a kdy bude ještě méně zřejmé, jaké má který kandidát zaměření a jakého je ražení. Zmínil jste problémy ve vztahu prezidenta a vlády. Co se tedy týče postavení prezidenta a jeho pravomocí, domníváte se, že jsou adekvátní přímo volenému orgánu státu? V novele se neřeší, co se od prezidenta očekává. Publicista Václav Žák tuto myšlenku vyjadřuje tak, že my, Češi, čekáme na dobrého krále Miroslava, který do našeho politického prostředí přinese harmonii. Otázka, jakou funkci má prezident plnit, je však velice obtížná. Není ale vhodné sázet na „správné“ osobnosti, jistější je mít dobré instituce. U nás všichni očekávají, že prezident bude národ stmelovat. Ale i Masaryk, dnes idealizovaný, byl ve své době kontroverzní.

V novele se neřeší, co se od prezidenta očekává Jistě byla jiná doba, jiná společnost, jiná média, tak to nemuselo být tak patrné. Navíc ten mýtus byl ještě posílen pozdějšími, často neradostnými dobami a událostmi. Přesto na podzim 1938 došlo k velkému obratu, kdy byla opuštěna dosavadní liberální a demokratická politika ve prospěch konzervativní, dokonce se sklony k fašismu. Stalo se tak proto, že tyto tendence zde byly, ale byly zastíněny autoritou prezidenta. Poté, co tato autorita zmizela, se situace diametrálně obrátila. Má vůbec prezident šanci po svém zvolení prosadit to, co sliboval ve své kampani? V tuto chvíli je vcelku jasné, že první volba bude atypická. Lidé nenávidí politiky, proto se kandidáti nejspíš také budou snažit tvářit, že s politikou nemají nic společného. Navíc mi připadá, jakoby byly politické strany z různých důvodů paralyzované. Jakoby funkce prezidenta nebyla sama o sobě až tak zajímavá. Přitom opak je pravdou a současný prezident to také ukazuje. O prázdninách vysílali ve Velkém politickém retru mimo jiné diskusi s Václavem Klausem z 18. ledna 2003. Ptali se ho, jestli by zasahoval do vlády, přičemž on tuto možnost odmítl. Vyjádřil se o této myšlence jako o dekonstruktivním a špatném nápadu. Něco podobného se může stát i po této volbě, kdy kandidát prohlásí, že bude stmelovat a prohlubovat spolupráci mezi stranami, a pak se nakonec stane to, co se současným prezidentem. Tedy prezident podle mě může prosadit nebo ovlivnit více, než se mnohým lidem na první pohled zdá. Za připomenutí stojí už to, že složení vlády je v podstatě v rukou prezidenta republiky a že v této věci je, když chce, do značné míry nezávislý na výsledcích voleb. Myslíte si, že by měl mít například pravomoc navrhovat zákony?

40

OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ

Pokud jde o pravomoci a nemá-li jich být prezident spíše zbaven, myslím si, že právo navrhovat zákony je zajímavý nápad. Když má prezident pouze negativní pravomoci, například posílání zákonů k Ústavnímu soudu nebo blokování ratifikace mezinárodních smluv, může v tomto postavení vládu naprosto zablokovat. Velice by mě zajímalo, a tu odpověď nemám, jak si poslanci představují fungování své vlády, kdyby se prezident rozhodl rozsáhle vetovat návrhy zákonů. Potom by se Sněmovna zhroutila, zhroutil by se Ústavní soud, zhroutilo by se jakékoliv vládnutí. Dokážu si představit, že by to nedělal ani u všech zákonů, ale například jen u sociálních. Co kdyby byl na Hradě člověk, který by v kampani slíbil, že občany ochrání proti asociálním návrhům vlády? Nebo co když to bude kandidát, který řekne: „Ochráním vás před eurem.“? V tuto chvíli to je prezident, který je automaticky politikem. Proto se domnívám, že navrhování zákonů, pokud tedy prezident nemá být ve svých pravomocích omezený, by mohlo být pozitivní v tom smyslu, že bude nucen konstruktivně řešit nastalé problémy a plnit sliby, které dá lidem ve formě návrhu zákona. Vláda, pokud tedy bude prezident brzdit její funkci, bude schopna jej vyzvat k podání takového návrhu řešení, který bude schůdný pro všechny strany.“ Pojďte pane prezidente do ringu a ten lepší ať zvítězí.“ Znamenalo by to ovšem dost výrazné posílení funkce prezidenta republiky. Určitou příchylnost k této myšlence mám nepochybně i pod převažujícím dojmem z působení současného prezidenta, který velmi často říká, co nechce a co je špatné, ale méně často přichází s vizí toho, co by považoval za pozitivní. Již jste zmiňoval, že větší problém než v množství pravomocí vidíte v jejich vymezení. Můžete k tomu říct něco více? Co se týče pravomocí, největší problém naší ústavy není to, že má prezident pravomocí hodně, nebo málo. Nemá jich více, ani méně, než bývá v zemích podobného ústavního typu běžné. Problémem je jejich neurčité a nedostatečné vymezení, které by stanovilo, kde běží linie a kdo je pánem moci výkonné. Jestli to je vláda nebo prezident. Již několik let říkám, že dobrým vodítkem může být řešení, které funguje v Polsku. Tam existuje parlamentarismus, kde má prezident reprezentativní postavení, ovšem zároveň je zde stanoveno, že „prezident je strážcem ústavního systému, nezávislosti země a fungování státu“. Pak je zde také druhý odstavec téhož článku polské Ústavy, který říká, že prezident „své úkoly plní v mezích právních předpisů“. Dále tato ústava stanovuje, že vláda je vrcholným orgánem výkonné moci a tvůrcem vnitřní a zahraniční politiky státu. Prezident tedy může dohlížet na to, aby vláda nedělala něco protiústavního. Jednat by mohl pouze v těch nejzávažnějších případech, ovšem pouze v rámci právních předpisů. Kdyby úprava v naší ústavě byla obdobná, došlo by podle mě k jasnějšímu vymezení mantinelů v rámci výkonné moci. I když by nás to automaticky neochránilo od různých sporů, znamenalo by to jasné vodítko pro řešení jednotlivých sporných situací. Pak je taky otázka, kdo nese odpovědnost. Jestliže prezident ingeruje do vlády, a to dokonce do jejího personálního složení, pak jsme v situaci, kdy dělá politiku a nenese za to odpovědnost, protože to ústava vylučuje. To je zásadní

disproporce, protože v právním státě není možné, aby pravomoc a odpovědnost nebyla spojena. Čím větší pravomoc, tím má být větší odpovědnost. Současná novela povede k tomu, že prezident bude mít ještě silnější postavení, ale prakticky žádnou odpovědnost. Myslíte, že by se tento problém dal řešit tím způsobem, že by se podle nové úpravy stala nástrojem k zamezení výstřelků prezidenta žaloba Senátu? Žaloba Senátu se určitě nemůže stát nástrojem pro korekci případných excesů prezidenta. To, co poslanci vytvořili, je paskvil, který osobně nechápu. Přirovnal bych to k případu, kdy budete mít sklad papíru, v něm hasicí přístroje a ty dáte pod dva zámky. Proč je tam potom máte? Na okrasu. Svůj účel plnit nebudou.

Co se týče pravomocí, největší problém naší ústavy není to, že má prezident pravomocí hodně, nebo málo. Nemá jich více, ani méně, než bývá v zemích podobného ústavního typu běžné Dříve stačil k podání ústavní žaloby návrh jedné třetiny senátorů a usnesení nadpoloviční většiny přítomných senátorů, tedy za účasti jedné třetiny z nich. Je jasné, že takováto věc by byla pravděpodobně projednávána v plném počtu, ale byla to nadpoloviční většina v jedné komoře. Za této situace bylo podání dané žaloby průchozí, ale teď, když potřebujete souhlas ústavní většiny obou komor, je to téměř nemožné. Tím je tohle ustanovení mrtvé a je to zhoršení původního stavu. Nemohl jsem si nevšimnout, že došlo k přesunutí abolice (současný článek 62 odst. 1 písm. g)) z článku 62 Ústavy do článku 63. Myslíte si, že je to dobrý krok? Zřejmě to je dobrý krok. V případě abolice, má kontrasignace v zájmu toho mít nějakou pojistku proti neuváženému chování prezidenta smysl. Já přesunutí abolice v rámci ústavního systému nevidím jako primárně důsledek zdravého vyvážení pozice prezidenta. Myslím, že v ústavě je přes deset takovýchto nevyvážených problematických ustanovení, ve kterých by mělo dojít ke korekci a možná i přednostně. To se ale nestalo. V naší ústavní situaci to však byl nevyhnutelný krok, protože to, co současný a minulý prezident udělali, mám na mysli jednotlivé kontroverzní případy zastavení trestního stíhání, je přinejmenším diskutabilní. Každopádně my jsme se dostali do situace, kdy už nekontrasignovaná abolice nebyla déle únosná. Jaký máte názor na institut milosti jako takový? Milostmi by se podle mě nemuselo automaticky plošně šetřit, protože ve vězení sedí desítky tisíc lidí. Ano, provinili se nejrůznějšími věcmi, ale nejsou to všichni násilníci a vrazi. Situace každého vězně je těžká a každý potřebuje naději. Kdyby bylo milostí více než devět do roka, tak by žádná škoda nevznikla.

Udělení milosti navíc vždy neznamená odpuštění celého trestu. Problém spíše než v počtu vidím v kontroverzních milostech, u kterých se často nedozvíme, jaké jsou skutečné důvody pro její udělení. Dle novely skládá prezident slib do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor. Proč zůstala zachována v  ústavě společná schůze obou komor, když je prezident volen přímo? Někomu ten slib skládat musí. Přece jenom je rozdíl, když jej skládáte do rukou konkrétní osoby, než kdybyste to dělal do televize. A proč je to předseda Senátu? Patrně to je určitá úlitba. My vám vezmeme pravomoc sami žalovat prezidenta, podílet se na jeho volbě, ale dáváme vám alespoň maličkatou náhradu, prezident bude skládat slib do vašich rukou. Proč společná schůze? Jsou země, kde se skládá slib předsedovi nejvyššího soudu, nebo ústavního soudu dle té logiky, že ten, kdo by prezidenta soudil, přijímá jeho slib. Nebo lze říct, že je třeba slib složit tomu, kdo reprezentuje lid. U nás tedy Parlament. Takže prezident slibuje zástupcům lidu. V poslední době je také diskutována otázka omezení imunity poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu. Domníváte se, že je omezení imunity na dobu výkonu mandátu vhodné? Nemělo se omezení imunity objevit již v novele ústavy, která zavádí přímou volbu prezidenta? Doživotní imunita se podle mého názoru v současné ústavě neměla ani objevit. V tomto rozsahu je světovým unikátem. Pokud by byla imunita zúžena pouze na trvání mandátu, nedostali bychom se do žádného extrému ve srovnání se zbytkem světa, naopak. Jsou země, které k imunitě přistupují více restriktivně. Omezení imunity je ovšem poněkud kontroverzním a hojně

Doživotní imunita se podle mého názoru v současné ústavě neměla ani objevit debatovaným problémem. Jedna strana tvrdí, že by se imunita měla omezit jenom na projevy v Parlamentu, někteří chtějí možnost zbavení mandátu v případě odsouzení. V současnosti se objevil návrh ústavního zákona o omezení imunity. V tomto případě je podle mě možné tolerovat jednorázovou změnu ústavy, respektive je dokonce žádoucí. Hezky skutečný přístup k omezování poslanecké imunity shrnul v roce 1996, na konci 1. volebního období Poslanecké sněmovny, její tehdejší předseda Milan Uhde. Ten řekl přibližně toto: „Na základě dosavadních zkušeností mám značné pochybnosti pokud jde o naději na schválení omezení imunity. Když je předložen jen tento návrh, jeho oponenti jej odmítnou, protože Ústavu je třeba měnit uceleně. Když je předložena komplexní změna, potom je zásah do imunity odmítnut pro nesouhlas s jinou částí návrhu.“ Po 16 letech je situace také již ve stavu, že neschválení omezení imunity, byť předložené izolovaně, už snad není možné a změny se dočkáme a do jisté míry se opět přiblížíme k tomu, co je v normálně fungujících zemích běžné. S. Král

41


OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ

OKÉNKO PRÁVNÍHO ODVĚTVÍ

Přímá volba prezidenta Stručně a trochu jinak

Podle nového čl. 54 odst. 2 Ústavy, který nabude účinnosti 1. října 2012, bude prezident volen přímou volbou, a to tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. Volby bude vyhlašovat předseda Senátu, do jehož rukou bude také prezident skládat svůj slib. Navrhovat kandidáta bude moci každý občan, starší 18 let, pokud bude jeho návrh podpořen peticí s nejméně 50 tisíci podpisy, nebo bude navržen nejméně 20 poslanci, či nejméně 10 senátory. V souvislosti se zavedením přímé volby byl rovněž přijat vládní návrh zákona o volbě prezidenta republiky (zákon č. 275/2012). Ten upravuje náležitosti kandidátních listin, petice a zároveň stanovuje průběh volby. Rovněž ve svém ustanovení § 23 odst. 5 a 6 zakotvuje povinnost Ministerstva vnitra kontrolovat správnost údajů uvedených v petici. Pokud ministerstvo najde nesrovnalosti, odečte od petice odpovídající procento podpisů. Volba bude probíhat na základě většinového volebního systému. Obdobným způsobem, jakým probíhají volby do Senátu, ovšem s tím rozdílem, že volebním obvodem bude celé území České republiky. To všechno upravuje novela Ústavy České republiky. Mým záměrem však není poskytnout podrobný rozbor průběhu voleb nebo jednotlivých pravidel pro přímou volbu prezidenta, ale spíše zhodnotit dopady novely na postavení prezidenta republiky a poskytnout ucelený pohled na nedostatky současného ústavního pořádku. Myšlenka přímé volby prezidenta není nová. Pokusy o novelu ústavy v tomto duchu sahají až do devadesátých let minulého století. Poslední nedávný pokus o změnu ústavy již byl úspěšný, a to zřejmě z toho důvodu, že se politická reprezentace dohodla na určitém kompromisu, který vyhovuje všem zúčastněným. Je

Je problematické napsat něco nového, co jiní neřekli a zároveň nezabřednout do sféry všednosti, či dokonce nádechu bulvárnosti ovšem v ústavě prostor pro neuvážené kompromisy? Novela sice přináší do ústavy přímou volbu prezidenta, ovšem již neřeší ty části ústavy, které mohou způsobit nemalé potíže ústavním orgánům. Sami vlastně ani nevíme, co od prezidenta máme očekávat. Odpověď na to, co si od prezidenta jako od orgánu slibujeme, se nedopátráme ani v důvodové zprávě k novele, ani ve volebních programech kandidátů, jejichž obsah je poněkud rozmělněný a dle mého názoru nic neříkající. Jediné, co může vzhledem ke svým pravomocem prezident udělat je, že bude například vetovat určité druhy zákonů, že udělí milost určitým lidem, že nejmenuje soudce, kteří se veřejnosti

42

které se koná 14 dní po kole prvním. Pokud kandidát pozbude volitelnosti před konáním druhého kola, postoupí na jeho místo kandidát s dalším nejvyšším počtem obdržených hlasů. V případě rovnosti hlasů v prvním kole volby postupují do druhého kola všichni kandidáti, jejichž počet hlasů se rovná a zároveň je to první, nebo druhý nejvyšší počet odevzdaných hlasů. Pokud nastane rovnost hlasů ve druhém kole, není zvolen žádný kandidát. Předseda Senátu poté vyhlásí nové volby, které se konají do deseti dnů a účastnit se jich mohou i kandidáti, kteří se o post prezidenta neucházeli v prvních volbách. Snad jsem vám ve zkratce poskytl dostatek informací, ze kterých budete moci čerpat v navazujícím rozhovoru s JUDr. Janem Kudrnou, PhD, odborným asistentem na katedře ústavního práva na právnické fakultě University Karlovy. Je problematické napsat něco nového, co jiní neřekli a zároveň nezabřednout

do sféry všednosti, či dokonce nádechu bulvárnosti. Zaráží mě hlavně fakt, že z médií se dozvíte vždy pouze kusé, stále opakující se informace, které neobsahují ani zamyšlení nad celou materií přímé volby hlavy státu. Přesně takto dochází k matení čtenáře, který za účelem získání více informací, musí sáhnout hodně hluboko do sněmovních dokumentů a ústavní zákon č. 71/2012 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů si přečíst sám. Nelze také opomenout vývoj podávání zpráv o tomto ústavním zákoně, kdy média v průběhu hlasování o zákoně přinášela samé pozitivní zprávy o jeho potřebnosti. Jakmile byl ovšem schválen, média obrátila a přinášela veskrze negativní informace o neúplnosti, nekonzistentnosti a nevhodnosti dané úpravy. Přitom stačilo jedno – zeptat se odborníků o něco dříve, než došlo ke schválení. S. Král

Souboj identit a ideologií

Francouzi si zvolili levicového prezidenta nelíbí, že vyjedná určité mezinárodní smlouvy, nebo naopak že takové smlouvy nepodepíše. Současný rozsah pravomocí prezidenta republiky je neadekvátní a neodpovídá pravomocem, které by měl mít přímo volený prezident. Pokud vezmeme v úvahu současný stav, kdy se v podstatě všichni kandidáti tváří apoliticky, můžeme předpokládat, že kandidát, který bude zvolen, naslibuje pro své zvolení mnoho a v rámci znovuzvolení se bude snažit své sliby dodržet. Pokud se tedy bude daný kandidát chtít zalíbit určitému spektru voličů, nebude zřejmě nakloněn reformám, které by jim uškodily a tím pádem se bude snažit, aby tyto reformy neprošly legislativním procesem snadno. Tím v podstatě ztíží práci vládě, která je odpovědná Poslanecké sněmovně, aniž by za to nesl jakékoliv následky. Samozřejmě toto může dělat i nepřímo volený prezident, ovšem ten je zvolen v rámci politického konsenzu a jedná se zpravidla o kandidáta, který je přijatelný pro celé politické spektrum. Aby si prezident nemohl dělat „co chce“, byl novelou zakotven princip, kterým má být toto chování prezidenta korigováno (článek 65 odst. 2). Tato pojistka proti zneužití pravomocí přímo zvoleného, neodpovědného prezidenta je zjevně nedostačující. Jednak je zde opět oslabena pozice Senátu, který může danou ústavní žalobu nově podat pouze se souhlasem Poslanecké sněmovny, a to ještě se souhlasem tří pětin všech poslanců, jednak je zde definován pojem velezrady, který je ovšem pouze převzat ze zákona o Ústavním soudu a nepřináší nic nového. Abych ale pouze nedštil síru na našeho zákonodárce, musím podotknout, že průběh samotné volby je ošetřen přehledně a důsledně. Tedy prezidentem je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech hlasů. Pokud takový není, postupují dva kandidáti, kteří obdrželi hlasů nejvíce, do druhého kola,

„Tak nám ve Francii zvolili socialistu za prezidenta.“ „A kterýho socialistu, paní Müllerová?“ „Ale, milostpane, pana Françoise Hollandeho, toho z Rouenu, toho brejlatýho, ukecanýho.“ Naštěstí to nevypadá, že zrovna tato událost skončí čtyři roky trvajícím konfliktem celosvětového měřítka a deseti miliony mrtvých v zákopech. Nelze však upřít, že jde o událost s důsledky nejen pro samotnou Francii, ale i celou Evropskou unii. François Hollande se stal 24. francouzským prezidentem složením slibu dne 15. května 2012. Okamžikem, kdy vstoupil do Ellysejského paláce, přerušil sedmnáct let hegemonie pravicových hlav státu. A odsoudil Nicolase Sarkozyho, aby se po Valérym Giscardud‘Estaingovi stal druhým prezidentem v historii páté republiky, jenž neobhájil svůj mandát, a dokonce prvním úřadujícím, který nevyhrál první kolo. Sarkozy se měl stát prezidentem pracujícího a vydělávajícího lidu. Jenže se tak nestalo. Nikoho už nezajímá, že to nebylo jeho neschopností, ale především nástupem ekonomické krize a recese. Celý svět se dostal na kolotoč, který nebyl francouzský prezident schopen žádným svým rozhodnutím zastavit. Hollandův první povolební projev se odehrál v Tulle, jeho volebním obvodě, kde sedm let vykonával funkci starosty. Pronesl přitom mimo jiné toto: „Chci být prezidentem všech Francouzů … Jste víc, než lidé, kteří chtějí změnu. Jste již hnutím, které se zvedá v celé Evropě a možná ve světě a které prosazuje naše hodnoty, naše aspirace a naše požadavky na změnu.“ Evropa volá po změně. Třeba ve Francii je nejvyšší nezaměstnanost za posledních patnáct let. A právě proto v tuto chvíli upnuli Francouzi svůj zrak doleva. Z jejich pohledu pravice selhala. Nepřinesla nic jiného, než jen škrty a utahování opasků, řeči o tom,

že v tuhle chvíli se musí šetřit. Obyčejní lidé se cítili zrazeni. Tohle nejsou věci, které by chtěli slyšet. Které by chtěl slyšet kdokoliv. Zůstali s pocitem, že pro ně Sarkozy nikdy nic neudělal. Ať už je to pravda, nebo ne. Hollande slibuje ekonomický růst,podporu drobných podnikatelů, zvýšení minimální mzdy a „vlasteneckou“ milionářskou daň. Ukazuje se, že je mnohem umírněnějším politikem, než byl Nicolas Sarkozy, který se občas prezentoval spíše jako další francouzský císař. Nebo možná nahý císař, jak ho kdysi nazvali američtí diplomaté ve svých depeších. Nový prezident také zatím působí jako protipól k hegemonii Angely Merkelové nad eurozónou. Ta sice s bývalým prezidentem Sarkozym skvěle vycházela, její osoba však ve Francii vzbuzuje značně rozporuplné pocity. Pokaždé, když se objeví problémy a krize, společnost se začne radikalizovat. Posun doleva. Tohle je fakt, který se dá s určitou jistotou předvídat, protože spousta věcí, které se v současné době dějí, má své historické paralely. Stačí si vzpomenout na Ameriku, která také po velké hospodářské krizi opustila liberální ekonomické teorie a zvolila si Franklina Delano Roosevelta a s ním i New Deal. Současná eurozóna, potažmo celá Evropa, v krizi je. Krvácí jako raněné zvíře. Řecko, Kypr, Španělsko, představují jen některé z mnoha ran a neduhů, kterými v současné době trpí. Lidé se pokoušejí najít únik a cestu ven. Což je přirozené. Tohle je ono hnutí, o kterém ve svém projevu v Tulle Hollande mluvil. Stále více lidí je nespokojeno se současným stavem věcí a touží po dalším „novém údělu“. Proto si Francie zvolila levicového intelektuála Françoise Hollandeho namísto pravicového císaře Nicolase Sarkozyho. Tuto logiku mohou v dohledné době následovat i další země. L. Herma

43


FROM OUR ABROAD COLLEAGUES

FROM OUR ABROAD COLLEAGUES

Úvod k článku Říká se, že lidé neplánují selhání, naopak selhávají při plánování. Zvláště my, jako studenti vysokých škol, velmi často na vlastní kůži zakoušíme pravdivost těchto slov. Známe to skoro všichni, jak si se začátkem nového semestru, potom, co jsme jen horko těžko přežili ten předešlý, namlouváme, že tentokrát už bude všechno jinak. Že budeme pravidelně chodit na přednášky a semináře a průběžně se připravovat. Protože tohle peklo už nechceme nikdy zažít. Jenže jakmile semestr začne, ve většině případů tyto plány selžou. Na předsevzetí není ani čas, ani chuť. S dalším zkouškovým obdobím pak přichází strach ze selhání, které má svůj původ v selhání v plánování. A když zkouškové konečně skončí? Opět si slibujeme, že už to takhle daleko nemůžeme nechat zajít a spřádáme nové plány, které ovšem velmi brzy berou znovu za své. Začarovaný kruh. Jak z něj ven? Jak vytvořit plán, který neselže? Dá se to vůbec? Jak s tím začít a jak dále během plánování postupovat? Následující článek vyšel v jarním vydání časopisu Synegry vydá-

unique, to think about the needs of target groups etc.

vaného mezinárodní organizací ELSA. Článek napsala viceprezidentka pro semináře a konference, a její postřehy a typy mají sloužit členům ELSA hlavně jako návod k tomu, jak co nejefektivněji organizovat projekty, zadané jim v rámci této organizace. V několika bodech se můžeme dočíst, jak postupovat, aby naše plány byly prakticky nezničitelné při změně nejrůznějších okolností. Navíc se seznámíme s některými metodami, které mohou pomoci, jak při samotném plánováni, tak při rozhodování nebo sebehodnocení. Článek se dá použít jako průvodce téměř jakýmkoli projektem – od vytvoření učebního plánu na následující semestr, přes psaní diplomové práce až po pořádání velkých konferencí. Autorka se také dotkla ve svém výkladu běžného života, kde má každý z nás menší i větší plány ohledně vlastní budoucnosti. Věřím, že níže uvedené informace budou přínosem nejen pro členy ELSA. Přeji co nejvíce úspěchu při plánovaní! M. Marčíková

Planning:

Projects And Life Through participation in the organisation of ELSA projects active members can gain planning skills which carry them forward in life. By giving the process more thought and structure, results are even better. Steve Jobs once said: “You can’t connect the dots looking forward; you can only connect them looking backwards. So you have to trust that the dots will some- how connect in your future. You have to trust in something – your god, destiny, life, karma, whatever. This approach has never let me down, and it has made all the difference in my life.” How do you understand these words? During my years as an active officer in our Association, ELSA has brought a lot of changes in my life along with valuable life lessons. A great part of what I have learned is Project management which is mainly associated with planning and managing changes in an organisation. Project management methods and tools can be far more widely used than people assume. In the end, our whole life is a big project and the lessons learned at ELSA can be implemented in everyday life: planning who you want to be in 10 years, your education and employment, managing your own business or even such a routine situation as moving into an apartment. The better we are planning, the greater success is waiting for us. You will learn that by planning projects far in advance and looking forward at each step you take, your plans will be fully considered, well-focused, resilient, practical and cost-eff ective.

44

You will also ensure that you learn from every mistake you make, and reflect this in future planning and decision-making. Achievements come more quickly and efficiently when you have set out a written project plan. There is something about writing your plan out on paper or on your computer that makes your goals for a project more real, understandable and achievable. The first thing to do is to spot what exactly needs to be done. One approach is to examine your current position, and decide how you can improve it. There is a number of techniques that will help you to do this, but two of the most helpful might be: SWOT Analysis: This is a formal analysis of your group‘s strengths and weaknesses, and of the opportunities and threats that you face. - Competitiveness Analysis: This helps you to spot project competitiveness, to think how to make it more attractive and

A different approach is to use any of a whole range of creativity tools to work out where you can make improvements. Knowing all pluses and minuses is important not only in projects, but also in everyday life. By doing this you know with what you can “play”, what your main benefits are and what is better to avoid. Once you have completed a realistic analysis of your aims and opportunities, the next step is to work out a strategy how to do it. At this stage it is best to spend time generating as many options as possible, even though it is tempting just to grasp the first idea that comes into mind. By taking some time for this you may come up with less obvious but at the same time better solutions. Just as likely, you may improve your best ideas with parts of other ideas. At this point be creative, link the activities or possibilities. You will learn how to find a way in any situation and not to be afraid of making something extraordinary. Once you have explored the options available to you, it is time to decide which one to choose. If you are planning well in advance, you might decide to evaluate all of your options and to carry out detailed planning: costing, risk assessment, etc. for each alternative plan. Two useful tools for selecting the best option are Grid Analysis1 and Decision Trees2. Grid Analysis helps you to decide between different options where you need to consider a number of different factors. Decision Trees help you to think through the likely outcomes of following different courses of action. The next step is to decide precisely what the aim of your plan is, define the overall objective of the project and summarize it in one or two sentences at the top of your project plan.

By the time you start detailed planning, you should have a good picture of where you are, what you want to achieve and the range of options. You may have selected the option which will most likely yield the best results. Detailed planning is the process of determining who will do what, when, where, how, why and at what cost. When drawing up the plan, look up techniques such as use of Gantt Charts3 and Critical Path Analysis4 which can be immensely helpful in working out priorities, deadlines and the allocation of resources. When writing a project plan, you must be very specific about every detail of the project: lay out hows, whens and whys in a clear, organized format for viewing by every project team member. A good plan will detail the tasks to be carried

out, whose responsibility they are, and their priorities and the deadlines. While you are concentrating on the tasks, ensure that you also think about control mechanisms for monitoring performance. These will include such activities as reporting, quality assurance, cost control, etc. needed to 1  Viz http://www.mindtools.com/pages/article/newTED_03.htm

spot and correct any deviations from the plan. Identify risks and plan contingencies. This allows you to respond to different situations, to have a plan “B”. It will definitely save you time and the work of the team will not stop because of one problem. Consider transitional arrangements – how will you keep things going if someone will drop out of the team. While thinking about this, you will need to make sure that each task description is so clear, that even if a new person will join a team, he or she will always know how to proceed. Therefore, you learn for life how to ensure continuity of the work even if someone has left your team, resigned or so on. Once you have devised a plan you should evaluate whether it is likely to succeed in each point. This analysis may show that your plan may be unclear, may cost too much or may simply not work. It is much better to find this out earlier than later when you have invested time, money and personal standing in the success of the plan. Evaluating the plan now gives you an opportunity to investigate other options that might be more successful. You should also consider whether each team member likes and knows how to deal with the part of work he is responsible for. ”Thinking Hats”5 might be an attractive technique to use to get a comprehensive view of your plan and its implications. It provides a context within which you can examine the plan rationally, emotionally, optimistically, pessimistically and creatively. If your analysis shows that the plan will not give sufficient benefit, then re-think the plan. Once you have completed your plan and decided that it will work, it is time to implement it. Your plan will explain how! It should also detail controls that you will use to monitor the execution of the plan. Do not be afraid to make corrections during the implementation if the situation requires it. Remember to keep all team members aware of the process.

Once you have achieved a plan, you can close the project. It is best to think of planning as a cycle, not a straight-through process. At this point it is often worth carrying out an evaluation of the project to see whether there are any lessons that you can learn. This should include an evaluation of your project planning to see if it could be improved. If you are going to carry out a lot of similar projects, it may be worth developing and improving an Aide Memoire.6 This is a list of headings and points to consider during planning. Using it helps you to ensure that you do not forget lessons learned in the past. You may not understand now how important it is to do planning and learn the best from it. Do it for ELSA, for our members, learn through ELSA and in the end you will understand that it was the best thing you have done for yourself. In the future you will see how the dots will connect, how they are making a difference in our life.

2  Viz http://www.mindtools.com/dectree.html 3  Viz http://www.mindtools.com/pages/article/newPPM_03.htm

5  Viz http://www.mindtools.com/pages/article/newTED_07.htm

4  Viz http://www.mindtools.com/critpath.html

6  Viz http://en.wiktionary.org/wiki/aide-m%C3%A9moire#English

45


REAKCE NA AKCE

REAKCE NA AKCE

Cesta do země slunce a jednoleté koncipientské praxe aneb Bilateral Study Visit s ELSA Istanbul Přijíždíme na letiště do Istanbulu, slovenská část posádky ELSA Praha zaplatí obligatorních 15 eur za víza a Bilateral Study Visit (BSV) začíná. U východu nás čeká milý, hodně špatně anglicky mluvící kluk. Snaží se nám vysvětlit, že nás doprovodí do hostelu a omlouvá se za svou angličtinu. Nasedáme do autobusu a vzhůru do centra. Vystupujeme na náměstí. Lámanou angličtinou se dozvídáme, že pojedeme taxíkem a máme si dávat pozor na věci. Jsme na Taximu – živé tepně nového centra Istanbulu. Denně přes toto náměstí přejde přes tři miliony lidí. Tahám kufr a představuji si, kolik jsou to tři miliony. Dvakrát Praha, třetina České republiky, 66krát město, ze kterého pocházím. Nasedáme do „TAKSI“ a z rádia se ozývá neskutečný hluk. Taxikář navazuje konverzaci: „Ver ar ju from?“ Když zjišťuje, že z České republiky, rozzáří se mu oči a křičí: „Baroš! Baroš! Galatasaray! Hi iz plejing rajt nau!“ A do konce cesty posloucháme turecký fotbalový zápas. Druhý den ráno na nás čeká Mustafa. Skláním se před jeho trpělivostí. Zatímco my jsme si užívali snídani na střeše hostelu přímo pod Modrou mešitou, Mustafa čekal a čekal a čekal. S přibližně hodinovým zpožděním vyrážíme, a jelikož jen někteří z nás četli program, klademe si otázku: Co všechno se dá stihnout v Istanbulu za 8 dní? Program BSV je tradičně rozdělen na několik částí: akademický program, prohlídky města a okolí a společenský program. Zvládnout všechno byla sice výzva, ale díky skvělé práci ELSA Istanbul jsme toho viděli opravdu hodně: Istanbul University – nejstarší univerzita v historickém centru města se zahradami a alejemi. Když projdete bezpečnostní prohlídkou a detektorem kovů u historické brány, můžete se bezstarostně oddávat ležení v trávě nebo rozdávání komunistických plakátů. Mimochodem, právě ty jsou tady podle slov přednášejícího úvodu do ústavního práva velmi oblíbené. Koç University – jeden z nejmodernějších soukromých kampusů na okraji Istanbulu, opevněný jako vojenská základna. Pokud nemáte auto alespoň za milion, využijte raději bezplatný školní autobus. Právě tady jsme zastihli mezinárodní studentské symposium o právu a globálních tématech. Bilgi University – soukromá univerzita přímo v business centru města. Bilgi je zajímavá nejen pro svůj moderní kampus nacházející se uvnitř hradeb. Aktivity jako Vis Moot nebo konference práva mezinárodního obchodu, na kterých se sešla elita světových arbitrů, o kterých jsme měli možnost diskutovat v rámci přednášky o mezinárodních vztazích Turecka a Evrop-

46

kolegy a užili si pravý ELSA spirit. Prostě BSV jak má být. Advokátem snadno a hlavně rychle Pro běžného českého studenta práv je Turecko kouzelné. V době, kdy se u nás diskutuje o prodloužení koncipientské praxe na pět let, v Istanbulu jste advokátem za rok. Když předseda Istanbulské advokátní komory sdělil, že půl roku v advokátní kanceláři a půl roku na soudě je dostatečně dlouhá doba pro získání adekvátní praxe, nejeden student si přál narodit se v jiné zemi. Nicméně Istanbulská advokátní komora s přibližně 30 tisícovou členskou základnou a ročním přírůstkem 10% přemýšlí nad prodloužením této lhůty také - na dva roky. Státní zástupce vs. soudce 1:1 Jsou dny, kdy je člověk opravdu hrdý na právní systém své vlasti. Když na přednášce v justičním paláci soudce vysvětloval, že ještě před několika lety v Turecku fungoval systém jednotného vzdělávání státních zástupců a soudců, byla jsem víc než překvapena. Až do ukončení praxe jste v té době nevěděli, co z vás bude. Pak se losovalo – 50:50, že padne to, co opravdu chcete dělat. Jestli ne, chtě-nechtě jste se museli do konce života věnovat trestnímu právu nebo naopak rozhodování obchodních sporů. Značka ideál.

Istanbul a hromadná doprava Istanbul odedávna trpí problémy s dopravní situací. Jedenáct milionů obyvatel má totiž k dispozici jednu linku metra. Jednu. Aby člověk nekřivdil, je nutno dodat, že je tady možnost využít také jednu linku tramvaje a jednu podzemní lanovou dráhu. Člověk by si pomyslel, že Turci se prostě nechtějí opakovat. Metro máme, tramvaj máme a lanovku taky. Že nás je 11 milionů? Joo, to se nějak vystřídá. Není tohle zakázáno? Jo, ale to je jen zákon... Historický most přeš Golden Horn je každý den plný rybářů. Postávají u svých udic, vykládají, kouří... Ptám se Mustafy, co jsou to za velké nápisy na každém metru mostu. Ten mávne rukou: „To je jen zákaz rybolovu.“ Udiveně se na něho podívám, jak to, že tady loví, když je to zakázané. Odpověď je jednoduchá: „That‘s just a law.“ Na druhý den sedíme v taxíku a předjíždíme konkurenci rychlostí asi 130 kilometrů za hodinu. Uháníme do kopce směrem k Chrámu božské moudrosti. Jedno kolo nadskočí. Taxikář nás ujišťuje, že je to jen kočka. Nesměle se ptám, jestli není v centru nějaké omezení rychlosti. Pán za volantem se na mě dívá přes zpětné zrcátko a zubí se: „Yes, but that‘s just a law.“ N. Pračková

TÉMA ské unie, jsou na univerzitní poměry nadstandardní. Istabnul Bar Association – komoru sídlící přímo na hlavní obchodní ulici člověk lehce přehlédne. Vchod přes knihkupectví nás sice zarazil, ale diskuze o výkonu advokacie spolu s tureckými a nizozemskými kolegy vedená přímo předsedou Istanbulské advokátní komory stála za to v každém případě. Justiční palác – Když člověk vchází do největšího justičního paláce v Evropě, přechází mu mráz po zádech. Vejde do gigantického atria a místní stráž začne obvyklou bezpečnostní prohlídku. Banky, obchody, restaurace, soudní síně, konferenční prostory. To vše na jednom místě, to vše pro komfort turecké justice, která takto sjednotila všechny soudy sídlící v Istanbulu do jednoho komplexu. Turecká advokátní kancelář – prosklený výhled na pražský hrad, na to jsme si už ve větších advokátních kancelářích zvykli. Ale co tak výhled na 1600 metrů dlouhý most a druhý kontinent? Vítejte v Cerrahoğlu - turecké advokátní kanceláři s mezinárodní klientelou. Na zahrádce před vchodem nás čekal příjemný raut a na střeše partnerka, s kterou jsme se bavili o fungování tureckých advokátních kanceláří. Faktem totiž je, že kdo nemá pobočku v Istanbulu a v Ankaře, je z velké hry ven. Kromě právnicky zaměřených aktivit jsme toho však stihli mnohem víc. ELSA Istanbul nám připravila kompletní prohlídku historického centra, výlet lodí po Bosporu, projížďku do Asie či výlet na Ostrovy princů... Všude nás čekaly ochutnávky všech možných variant turecké kuchyně od masových koulí, až po čerstvě vylovené mořské ryby. Večery jsme trávili nad dýmkou, u čaje či u ochucených minipanáků, které jsou mezi místními velice oblíbené. Seznámili jsme se s nizozemskými

ELSA a přímá volba prezidenta Série odborných přednášek Zatím, co celá Evropa obrací svojí pozornost ke stále se prohlubující krizi eurozony, Českou republiku čeká v následujících dnech úkol značně nelehký. Poprvé od existence samostatného československého státu dostali občané možnost vybrat si ze svých řad osobu, která bude v příštích pěti letech určovat směr celé republiky. Na přelomu měsíce ledna s únorem si budou moci zvolit svého prezidenta. Že jde o post opravdu důležitý a vyjímečný dokazuje i každým dnem narůstající počet potencionálních kandidátů. Aby ELSA ulehčila studentům jejich rozhodování, rozhodla se jednotlivé osobnosti, kandidující na tuto nejvyšší pozici, pozvat i do svých řad. První osobnost, která tuto nabídku přijala za svoji se stal Ing. Jan Fischer CSc., který navštíví jednotlivé lokální skupiny v následujících dnech: 1) ve středu 10. 10. 2012 od 15: 00 hod promluví na téma: Právní stát a morálka v politice“ na půdě ZČU v Plzni 2) v úterý 16. 10. 2012 od 18:00 hod se bude věnovat Právnímu státu a morálce v politice na půdě UK v Praze 3) následující úterý 23.10. 2012 od 11:30 hod pohovoří na identické téma na půdě UP v Olomouci Posléze se studenti mohou těšit i na přednášku Ing. Vladimíra Dlouhého, CSc., Prof. Dr. Vladimíra Franze, Mgr. Bohuslava

Sobotky, JUDr. Kláry Samkové, Ph.D. a v jednání jsou i páni Ing. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Každý z oslovených si vybral pro svoji přednášku téma čistě apolitické s ohledem na jednu z hlavních zásad ELSA a také na akademické prostředí, kde budou přednášky probíhat. Věřím, že tento cyklus přednášek, který poběží nezávisle na sobě na jednotlivých právnických fakultách v ČR, pomůže studentům lépe se zorientovat a zvolit si takového kandidáta, který se svého úřadu zhostí na výbornou. H. Morozová

47


REAKCE NA AKCE

REAKCE NA AKCE

Národní konference Pochybení práva v komunistických procesech 3. - 4. 5. 2012 Právnická fakulta MU – ELSA Brno Společný projekt. Tato myšlenka stála na začátku. Vůle a chuť posunout intenzitu a úroveň spolupráce mezi jednotlivými lokálními skupinami ELSA působícími v České republice (tj. Brno, Olomouc, Plzeň a Praha) nás více sblížila, stmelila a dala vzniknout unikátnímu národnímu projektu Pochybení práva v komunistických procesech. Na tomto tématu jsme se s kolegy shodli takřka okamžitě, protože jako mnoho jiných si uvědomujeme nutnost připomínání této nešťastné etapy našich dějin. Jak ostatně nejednou zaznělo na samotné konferenci, připomínat si toto období je nutné zejména proto, abychom v sobě dokázali vyvinout schopnost rozpoznat podobné nebezpečí, kdyby mělo přijít znovu. Společný národní projekt tedy spočíval v uspořádání dílčích akcí na konkrétní témata z oblasti komunistického práva. Takto proběhla jako první přednáška v Olomouci na téma Komunistické rodinné právo pod vedením paní děkanky olomoucké Právnické fakulty UP, prof. JUDr. Milany Hrušákové, CSc. V Brně následovala přednáška na téma „Církevní procesy: nástroj pro ovládnutí a zastrašení protivníka“, na které vystoupil historik a politolog působící na Fakultě sociálních studií MU v Brně, doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D. Zatím poslední v pořadí proběhla na Právnické fakultě UK v Praze dílčí akce na téma Osobnosti komunistických soudců v Praze, kam přijali pozvání novinář Ing. Bc. Luděk Navara a bývalý člen VONSu JUDr. Milan Hulík. V Plzni se zatím bohužel vlivem událostí a momentální složitější situace zatím dílčí akce neuskutečnila, ale pevně doufáme a věříme, že se jim to ještě podaří. Stejnojmenná národní konference, která se uskutečnila ve dnech 3. – 4. 5. 2012 na Právnické fakultě MU u nás v Brně, měla pak z pohledu společného projektu úlohu zastřešující a zakončující. Na její přípravě pracoval asi patnáctičlenný tým zhruba půl roku. Na tomto místě bych ráda poděkovala především tomuto organizačnímu týmu, bez něhož by k uspořádání akce těchto rozměrů rozhodně nedošlo. Dále je namístě poděkovat všem osobám a institucím, které nám laskavě poskytli záštitu a nabídli spolupráci. Jedná se o Ústav pro studium totalitních režimu ČR, Konfederaci politických vězňů ČR (dále jen KPV ČR), Ústav pamäti národa SK, děkanku Právnické fakulty Masarykovy univerzity prof. JUDr. Naděždu Rozehnalovou, CSc., rektora Masarykovy univerzity doc. PhDr. Mikuláše Beka, Ph.D., veřejného ochránce práv JUDr. Pavla Varvařovského, ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila a hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška. Zvláštní dík pak patří těm, se kterými jsme spolupráci opravdu

48

navázali. Naší paní děkance profesorce Rozehnalové, která nám při pořádání akcí vždy ochotně vyjde vstříc a dveře k řešení záležitostí, které souvisí s budovou a chodem fakulty jsou tak díky ní stále otevřené. Dále by tato akce rozhodně nemohla vzniknout bez pomoci milé brněnské pobočky KPV ČR, jež nám zprostředkovala setkání s paní soudkyní Ústavního soudu ČR JUDr. Dagmar Lastoveckou a paní předsedkyní Nejvyššího soudu ČR JUDr. Ivou Brožovou. Těm bych na tomto místě také ráda poděkovala, protože díky jejich podnětům a nápadům k programu a možným přednášejícím jsme získali kontakty, které následně daly vzniknout dalším a dalším a umožnily tak sestavit program tak, jak se nakonec odehrál. Konference by se mohla jen s obtížemi uskutečnit bez finanční podpory, za kterou bychom touto cestou také velmi rádi poděkovali advokátní kanceláři Allen & Overy, která je generálním partnerem národní skupiny ELSA Česká republika a stala se i generálním partnerem projektu a konference. Nad očekávání konference zaujala 77 účastníků. Drtivá většina účastníků byla z domácí brněnské právnické fakulty, což nebylo úplně naším cílem, protože jsme akcí chtěli oslovit všechny právnické fakulty v České republice vzhledem ke společnému národnímu projektu, který konferenci předcházel, ale za

hojný celkový počet jsme samozřejmě rádi. Zejména jsme byli nesmírně rádi, že naše konference také zaujala pražské členy KPV ČR, kteří vážili dalekou cestu, aby se naší konference v počtu šesti zúčastnili. Sami se mile označili za poněkud „starší studenty“. Konference byla dvoudenní, po přijetí a zaregistrování účastníků začal program v 10:00 úvodním slovem z mé strany jako vedoucí organizačního týmu, dále pak paní děkanky Rozehnalové a mé kolegyně Ivy Šimkové, která stála u zrodu myšlenky společného projektu a následně také u koordinace jejího uskutečnění. Poté nám brněnskou dílčí akci v patnácti minutách laskavě shrnul pan docent Balík. Oficiální program konference začal v 11:00 historickým úvodem ze strany Mgr. Branislava Kinčoka, vyslance slovenského Ústavu pamäti národa, který svůj příspěvek nazval „Mechanizmus výroby politických procesov v Československu v letech 1948 – 1989. Následoval příspěvek „Trestní právo v období totality v podání JUDr. Jana Laty, Ph.D. z Městského státního zastupitelství v Brně. Jako poslední v tomto bloku vystoupil doktorand Katedry dějin státu a práva PrF MU, Mgr. et Mgr. Michal Škerle, který nám přiblížil proces s Rudolfem Slánským. Tento příspěvek byl zajímavý tím, jak si komunisté nebrali servítky ani ve vlastních řadách, když se jim to hodilo. Poobědového bloku se společně ujaly tři dámy českého světa justice – paní soudkyně Ústavního soudu ČR JUDr. Ivana Janů a JUDr. Dagmar Lastovecká a s nimi paní předsedkyně Nejvyššího soudu ČR JUDr. Iva Brožová. Blok byl nazvaný obecně „Totalitní právo a justice“. Paní doktorka Janů přispěla svými zkušenosti z členství v mezinárodním trestním tribunálu, který se zabýval zločiny totalitních režimů, tedy z pohledu reparace a postihu viníků těchto strašlivých skutků. Paní doktorka Brožová pak akcentovala účel a důvod toho, proč je nutné se k tomuto tématu neustále vracet. Její pohled se právě zaměřil především na naši případnou rozlišovací schopnost v situacích budoucích. V podobném duchu se nesl i příspěvek paní doktorky Lastovecké, která také zmínila, že všechny tři dámy jsou stejné generace a pochází z rodin pro tehdejší režim stejně nepohodlných. Po občerstvovací přestávce nás čekal poslední bod čtvrtečního programu – téměř tříhodinový maraton s dokumentem „Proces H.“, jehož části nám laskavě přijel promítnout a okomentovat sám pan režisér, Mgr. Martin Vadas. Původně jsme se domnívali, že proces s dr. Miladou Horákovou je natolik známý, že nemůže účastníkům přinést mnoho nového. Potom jsme si ale museli položit otázku, kdo z nás opravdu ví, jak proces probíhal? Tento bod programu byl dle mého názoru při nejmenším stejně přínosný jako všechny ostatní, byl to rozhodně silný zážitek a všichni jsme toho poté měli mnoho k přemýšlení. První den konference jsme zakončili rautem v restauraci [m:juz] ve středu města, kde se ještě dlouho živě diskutovalo o všem, co ten den na konferenci zaznělo. Páteční program jsme zahájili v 9:00 autentickými výpověďmi politických vězňů, členy KPV ČR, paní Miladou Hruškovou a panem Milanem Neradem. Tyto výpovědi byly velmi silné, k takovým životním příběhům není mnoho co dodat. Snad je namístě pouze vyjádřit obdiv nad stávající vitalitou a optimistickým duchem, který si oba hosté a všichni ostatní s podobnými osudy

vůbec dokázali do takto vysokého věku udržet. Po přestávce následoval blok příspěvků s tématy „Totalitní advokacie“ od pana soudce Ústavního soudu ČR, JUDr. PhDr. Stanislava Balíka, poté „Totalitní prokuratura“ v podání JUDr. Lumíra Crhy z Nejvyššího státního zastupitelství, dále „Dění na PrF MU v letech 1948 – 1950“ od vedoucího Katedry dějin státu a práva PrF MU, prof. JUDr. Ladislava Vojáčka, CSc. Tento blok příspěvků uzavřel opět pan doktor Crha, který si pro nás připravil statistiku perzekuovaných obětí komunistického režimu, které byly následně rehabilitovány. Statistika to nebyla veselá. Po obědě jsme měli možnost zažít vykonstruovaný komunistický proces „na vlastní kůži“, který si pro nás formou představení připravila skupina ochotnických, převážně gymnaziálních studentů pod vedením studenta PrF MU. Proces byl představen jako smyšlený, ale po včerejším zážitku z promítání dokumentu bylo jasně patrné, že „Proces H.“ byl aktérům často vzorem a předlohou. Proces trval asi hodinu, zahrnoval přednesení obžaloby, výslechy obžalovaných, závěrečné řeči a vynesení rozsudků, povětšinou s trestem smrti, přesně tak, jak to v 50. letech bohužel vůbec nebylo neběžné. Konferenci jsme zakončili snímkem, který představuje osud totalitního prokurátora JUDr. PhDr. Karla Vaše a především rozhovory s ním z doby nedávné. Ten pán se dnes ohlédne za svým prožitým životem a bez rozmyslu řekne, že „nikdy žádné lumpárny neprovedl“. To člověka nutí k zamyšlení, že takových konferencí jako je ta naše, snad nebude nikdy dost. Dokument ještě není oficiálně hotový, zatím nemá název a jeho části nám představil jeho scénárista a producent, Mgr. Pavel Paleček, Ph.D. V úvodu jsem zmínila, že naší motivací k výběru právě tématu komunistické minulosti pro tento společný projekt bylo připomínat si toto období je nutné zejména proto, abychom v sobě dokázali vyvinout schopnost rozpoznat podobné nebezpečí, kdyby mělo přijít znovu. Na druhou stranu však ústy pana doktora Crhy, že „Zlo má pokaždé jiné šaty“ a v té souvislosti rovněž fakt, že „Jsme vždy připraveni na válku minulou.“ Tyto neveselé myšlenky bohužel stojí za úvahu a nepodporují příliš naši motivační myšlenku. Přestože si uvědomuji bolestnou pravdivost těchto výroků, stále doufám, že pesimismus není na místě a mohu jen dodat: „Mějme oči a mysli otevřené.“ L. Pekařová

49


REAKCE NA AKCE

Devadesát šest hodin ve Vilniusu Report z litevské letní školy Ve středu 8. srpna dopoledne jsme se s kolegou Vinopalem po strašlivé noční cestě po neexistujících polských dálnicích konečně dostali do hlavního města Litvy, Vilniusu. Hned na počátku našeho pobytu se projevila skvělá připravenost a obětavost OC, když nás na autobusovém nádraží vyzvednula milá členka ELSA Vilnius, která nás přivítala s úsměvem a větou: „Sice nejsem tak úplně součástí OC, ale už jsem v ELSA tak dlouho, že nemůžu říct ne,“ a pak nás dovezla malým autíčkem na koleje. Začátek pobytu byl poměrně dobrodružný. Pršelo, což sice byla příjemná změna oproti horkým dnům v Čechách, kdy jsem měl neodbytný pocit, že se mě počasí snaží zavraždit, nicméně člověk by si při tom rád dal i teplou sprchu. Nám se to díky tomu, že jsme přijeli takřka první ze všech, ještě podařilo. Do středeční noci se to však nepovedlo již nikomu dalšímu. Koleje totiž byly výkvětem socialistického stavitelství, a byť údajně procházely rekonstrukcí, ve dvanáctém patře, které jsme měli celé pro sebe, se to zatím nestačilo projevit. Budiž ovšem přičteno k dobru, že vynikaly skvělým umístěním, a to pouhých 50 metrů od Mykolo Romerio university, kde se konaly všechny lekce. Nakonec to však byla první a poslední nepříjemnost v jinak perfektním týdnu. První účastníci se začali sjíždět už v úterý. Celkem nás bylo 30 z devíti evropských zemí. Poměrně rychle jsme začali fungovat jako jeden kolektiv, protože žádný národ nebyl ve výrazné početní převaze. Kromě toho šli OC tvorbě kolektivu naproti, když záměrně umístili příslušníky stejných národů na různé pokoje. K družbě a udržení ELSA spirit přispěla samozřejmě také příjemná cena alkoholických nápojů, ať už těch místních, či importovaných. Pít v centru Vilniusu české pivo za stejnou cenu jako v centru Prahy bylo zkrátka milé. Samotný akademický program byl zahájen teprve ve středu večer. První lekce pak začaly ve čtvrtek ráno. Do neděle 12. srpna jsme celkem absolvovali 20 hodin vydatných přednášek, které byly rozděleny do čtyř tematických okruhů – úvod a jurisdikce, ochrana duševního vlastnictví, ochrana osobních údajů a konečně problematika elektronického obchodování. Konkrétně jsme se zabývali například právem domén, softwarovými patenty, možnostmi filtrování internetu nebo jsme řešili případové studie z oblasti ochrany osobních údajů. To, že popisovaná firma v dané studii až nápadně připomínala Facebook, byla bezpochyby pouhá náhoda. Organizátorům se navíc podařilo získat znamenité přednášející. Rád bych zmínil alespoň profesora Jona Binga (profesor právnické fakulty University of Oslo, hostující profesor na Kings College, University of London, člen Norwegian Academy of Science and Letters a jeden ze zakladatelů internetového práva

50

v Evropě), Agniezsku Kupzok (absolventku Munich Intellectual Property Law Center) či Yifat Nahmias (absolventku University of Oxford, Internet Institute, absolventku postgraduálního programu Intellectual Property na George Washington University Law School a asistentku Berkman Center for Internet and Society při Harvard University). Za takto velkými kapacitami však nezaostávali ani ostatní přednášející, kterými byli převážně mladí litevští advokáti jako například Julius Zaleskis. Druhou velkou kapitolou, kterou také organizátoři z litevské ELSA zvládli bezchybně, byly volnočasové aktivity. Na večer s litevskými národními jídly, zpěvy, tanci a s hrami budu ještě dlouho vzpomínat, a to také díky tomu, že nás učili tančit členové ELSA v krojích. Nezapomenutelným se rovněž stal výlet na kouzelný hrad Traikai, kde jsem měl při večeři výjimečnou možnost blíže se seznámit s profesorem Bingem, který kromě toho, že je právníkem, je také zároveň v Norsku poměrně slavným spisovatelem sci-fi literatury. Závěrem bych chtěl takto na dálku ještě jednou poděkovat všem přednášejícím za hodnotné informace, organizátorům za hodiny a hodiny jejich práce, bezchybný průběh akce a za ochotu a radost, s jakou se o nás starali. Dále také všem spoluúčastníkům za společně strávené chvíle a vyměněné zkušenosti. Cestu zpět přes peklo polských pozemních komunikací si nepamatuji, zcela jsem ji prospal. Ostatně, co dělat jiného po sérii několika nocí, kdy člověk nespočinul déle než čtyři hodiny. Pokud bude i příští rok na litevské letní škole zajímavé téma, neváhám a rád se tam vrátím. Ačkoliv tentokrát bych zřejmě volil raději leteckou dopravu. J. Míšek



PL 2012 WS