Didaktické zkušenosti a studie | Fonetický plán ve výuce češtiny u francouzsky mluvících studentů
Závěr
Při nácviku výslovnosti se mi nejvíce osvědčily rytmizované texty (zejména dětské básničky a říkanky)13 a texty zpívané, mezi studenty je oblíbená i tichá pošta („arabský telefon“). Učení se nazpaměť krátkých rytmizovaných textů také velice dobře fixuje správnou výslovnost. Důležité je cvičit výslovnost často a krátce a připravit pro studenty co nejpestřejší aktivity, aby tak lépe odpadl stud a strach.
Učitel musí mít na paměti, že každý student má jinou schopnost sluchového vnímání a rozlišování zvuků, osobní zkušenost každého studenta s výukou cizích jazyků je také různá, svoji roli v nácviku výslovnosti hraje i schopnost zvládnutí mateřského jazyka (vady řeči v mateřštině se projevují i v cizích jazycích). V rovině výslovnosti se projevují i osobnostní charakteristiky jedince (jeho temperament, motivace etc.). Učitelé si musí být vědomi, že zvládání výslovnostních a prozodických dovedností při učení se cizímu jazyku je dlouhodobý úkol, který vyžaduje z učitelovy i studentovy strany trpělivost a vytrvalost. Fonetické dovednosti se podle M. Fenclové (2003, s. 81) bohužel nerozvíjí kontinuálně a vzestupně (s čímž mohu jedině souhlasit), ale střídají se tu momenty vzestupu, stagnace i ústupu.
Základní cvičení:
Seznam literatury
poslouchejte a opakujte;14 poslouchejte a doplňte písmeno; vybírejte z možností; poslouchejte a seřaďte; odezírejte (nutno používat slova, která se artikulačně výrazně odlišují); napište, kolikrát jste danou hlásku v určitém textu slyšeli; diktát – při nácviku správné výslovnosti se učitel nevyhne i studenty neoblíbenému diktátu, který slouží hlavně pro upevnění znalostí mezi psanou a mluvenou podobou řeči, vzájemné střídavé diktování i mezi samotnými studenty má pozitivní účinek v tom, že si uvědomí nutnost výslovnostní sebekontroly; hlasité čtení – texty určené k nácviku fonetických dovedností musí být vybírány s ohledem na úroveň znalosti jazyka, pro začátečníky vybíráme texty jednodušší, neboť když student čte neznámý text, čte velice elementárním způsobem, čte bez porozumění; expresivní četba za použití všech prozodických prostředků, dramatizované výstupy; spontánní produkce promluv, kde student aplikuje komplexní řečové dovednosti (výhodné – jak pro studenta, tak i pro učitele – je tyto promluvy nahrávat, chyby na suprasegmentální rovině se obtížněji zachycují); jazykolamy (jen jako zpestření výuky, nejsou vhodné pro vlastní nácvik výslovnosti, neboť se v nich hromadí většinou jen jeden jev, což není pro jazyk přirozené).
12| Poslechem rozumíme recepci mluvené řeči, je důležité rozlišovat schopnost vnímat/rozlišit (percepci) a schopnost slyšet. Schopnost slyšet předpokládá aktivizaci sensoriálních mechanizmů, schopnost percepce předpokládá aktivizaci kognitivních a lingvistických mechanizmů (Fenclová, 2003, s. 64). páté číslo | červenec 2013
Andrášová, H.: Metodické zásady nácviku české výslovnosti pro výuku cizinců. In. Sborník asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) 2006–2007. Praha 2007, s. 79–94. Béchade, H.-D. : Phonétique et morphologie du français moderne et contemporain. Paris 1992. Carton, F.: Introduction à la phonétique du français. Paris 1974. Fenclová, M.: Fonetika francouzštiny jako lingvodidaktický problém. Praha 2003. Hála, B.: Fonetické obrazy hlásek. Praha 1960. Hedbávná, B. – Janoušková, J. – Veroňková, J.: Výslovnost češtiny u cizinců – poznámky k metodám výuky. In. Sborník asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) 2007–2009. Praha 2009, s. 27–34. Hendrich, J. a kol.: Didaktika cizích jazyků. Praha 1960. Léon, P.: Phonétisme et prononciations du français. Paris 2011. Palková, Z.: Základní kurs české výslovnosti (pro cizince). Praha 1989. Palková, Z.: Fonetika a fonologie češtiny s obecným úvodem do oboru. Praha 1994. Šimek, J.: Některé neobvyklé problémy při osvojování českého hláskového systému cizinci. (Ne)problematický vztah „hláska – foném – grafém “. In. Sborník asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) 2012. Praha 2012, s. 129–136. Zíková, M.: Nejčastější výslovnostní chyby v češtině mluvčích slovanských a asijských jazyků. In. Sborník asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka (AUČCJ) 2012. Praha 2012, s. 113– 128.
13| Nejen dětské říkanky naleznete na http://www.logopedonline.cz/ ke-stazeni.html, 20. 4. 2013. 14| Velkou zásobu slov a textů naleznete ve skriptu (Palková, 1989), které je určeno zahraničním studentům češtiny.
didaktické zkušenosti a studie
Učitel by měl dbát na to, aby studenti slyšeli různé mluvčí, neboť hrozí, že si student zvykne jen na svého učitele a má následně problémy porozumět jinému rodilému mluvčímu; B. Hedbávná, J. Janoušková a J. Veroňková tento jev nazvaly „syndrom všemu rozumějícímu učitele“ (2009, s. 33) a upozorňují na to, že mezi učitelem a studentem vzniká podobný vztah jako mezi matkou a malým dítětem – rozumí mu téměř vždy, i když ostatní vůbec netuší, o čem mluví.
62