FILMOVÉ DĚDICTVÍ DAVID WILLS Včetně příspěvků
NANCY, TINY A FRANKA JUNIORA SINATROVÝCH Editorka fotografií
AMANDA ERLINGEROVÁ Návrh
STEPHEN SCHMIDT
ÚVOD Historie filmu je plná hvězd, které byly de facto produkty filmových studií. Tito herci byli pod přísnou kontrolou, museli se neustále přizpůsobovat měnícím se nárokům svých nadřízených a donekonečna se učit. Mnozí z nich toho však v sobě měli mnohem víc, než se zdálo na první pohled. Hodně jich mělo talent od přírody, někteří pouze osobní kouzlo a jiní byli neobyčejně pohlední. Jednou za čas se však navzdory tehdy obecně přijímané představě hvězdy objevil interpret, který zbořil všechny zažité konvence a stal se slavným prostě díky tomu, jaký byl sám od sebe. Zářným příkladem tohoto fenoménu je Frank Sinatra. Sinatra byl bavič, který se věnoval i hraní, herec, jenž byl i producentem, a producent, který byl samozřejmě také světoznámým zpěvákem. Ukázal se být neobyčejně všestranně nadaný a i mezi největšími hollywoodskými hvězdami jen těžko najdeme někoho, kdo by se mu v tomto směru mohl rovnat. Byl natolik talentovaný, že se dokázal přizpůsobit měnícím se érám, takže jeho image vždy odpovídala dobové představě o tom, co je cool. Stačí vyslovit jeho příjmení a každý okamžitě ví, o kom je řeč. Sinatra se stal ztělesněním pojmu „opravdová hvězda“ ve smyslu člověka nadaného jen těžko postižitelnými vlastnostmi, jako je sympatický zjev, charisma, talent a jakási osobní přitažlivost. Sinatra se téměř nikdy nezastavil, aby si svůj úspěch vychutnal, ale naopak postupoval stále dál jako nejspíš nikdo jiný. Ze svého tempa neslevoval v práci ani ve volném čase a mezi jeho současníky, kteří se často stávali pouze nástroji sloužícími k naplnění očekávání publika, nemá jeho odkaz obdoby. Většina velkých hvězd filmového plátna jako Cary Grant, Marylin Monroe, John Wayne, Bette Davisová nebo Charlie Chaplin ve svých rolích vycházeli stále z téže typické postavy. Jejich nevýhodou pak bylo, že de facto hráli pořád tutéž roli. Sinatra se však se svojí charakteristickou image dokázal uplatnit ve snímcích mnoha různých žánrů. Nejprve na sebe upozornil jako zpěvák a tanečník v komických představeních, později jako představitel hlavních rolí v dramatech a romancích a nakonec jako drsňák a akční hrdina. Dařilo se mu zkrátka ve všem. Revoluční navíc byla i jeho herecká technika. Ačkoliv mu jeho pokora velela učit se od svých starších kolegů, nikdy se nepřestal řídit instinktem. Za svůj neotřelý, přirozený 4
projev byl v roce 1953 oceněn Oscarem, což bylo vzhledem k tomu, že v té době tuto cenu dostávali buď herci, jimž se dostalo klasického dramatického vzdělání, nebo ti, kteří ve své práci vycházeli z tzv. Strasbergovy metody, velice neobvyklé. Tento zpěvák tklivých milostných písní si sice vždy dával záležet na tom, aby žádnou z nich neuspěchal, jakožto herec byl ale vzhledem k tomu, že musel být neustále v pohybu a na víc než jednu nebo dvě klapky vůbec nebyl čas, mnohem netrpělivější. Peter Lawford při vzpomínce na natáčení filmu Dannyho jedenáctka z roku 1960 řekl: „Pamatuju si, že si zvukař v jednom kuse stěžoval na prolétající letadla, kterých tam tehdy bylo opravdu nezvykle moc. Slyšel je už ve sluchátkách, takže bylo jasné, že nakonec budou slyšet i na záznamu. Když se jeden záběr točil asi počtvrté, což u Franka opravdu nebývalo zvykem, řekl prostě: ‚Vykašlete se na to! Každý pozná, že jsou to letadla!‘ S tím jsme museli všichni souhlasit – co má ale letadlo co dělat v koupelně?“ Přestože se jednalo o jeho projekt, ve svojí hlavě už s tou scénou skončil, a tak nějaké čekání jednoduše nepřicházelo v úvahu. Filmování je často velice pomalý proces, Frank byl ale zvyklý pracovat tak rychle, že ve chvíli, kdy se ostatní teprve rozehřívali, on už byl v nejlepším.“ Zlatý kluk V roce 1941, kdy už měl za sebou několik veleúspěšných vystoupení a alb, dostali lidé ze společnosti Paramount nápad, že by tento mladý zpěvák mohl oslovit i filmové fanoušky. Tímto způsobem Sinatra získal roli ve filmu Las Vegas Nights, v jejímž rámci v doprovodu orchestru Tommyho Dorseye zazpíval píseň I’ll Never Smile Again. Následovala Moonlight Bay v muzikálu Ship Ahoy společnosti MGM, kde se Sinatra uplatnil pouze jako zpěvák. Na píseň Night and Day, která se stala titulním songem komedie Reveille with Beverly (1943) společnosti RKO, vzpomíná hlavní hvězda filmu Ann Millerová takto: „Ta scéna začínala záběrem na roztáčející se gramofonovou desku a pak se ozval hlas a kamera začala zabírat Frankovu tvář s big bandem v pozadí. Z jeho hlasu měl člověk husí kůži – už tehdy byl prostě skvělý.“ V témže roce vyslovil Sinatra ve filmu svou první repliku – „Dobrý den, jsem Frank Sinatra.“ Tato věta zaznívá ve filmu Higher and Higher, kde v podstatě ztvárňoval sám sebe. Zazpíval pár tklivých melodií, vybraných přímo pro něj, a měl obrovský úspěch. Kromě toho, že se dočkal mnoha pochvalných recenzí, ho lidé začali přirovnávat k jeho idolu Bingu Crosbymu. Podle vzhledu by ho na filmovou hvězdu nikdo netypo5
„Lidi mi často říkají, že mám sakra velký štěstí. Podle mě je ale štěstí důležitý jenom do té míry, že šanci sám sebe prodat musíte dostat ve správnou dobu. Pak už ale záleží jenom na vašem talentu a tom, jak ho dovedete využít.“ — Frank Sinatra
Sinatra rozdรกvรก autogramy fanynkรกm, Los Angeles, 1943 (foto: Gene Lester)
„Zpěvák slaďáků představu filmového romantického hrdiny jistě nenaplňuje, což pro něho v konečném důsledku může znamenat výhodu. Zdá se být víc v pohodě, než člověk očekává, a jeho postava si v určitém druhu filmů nakonec může najít svoje místo. Crosbymu se to koneckonců podařilo, nebo ne?“ — John L. Scott v recenzi muzikálu Higher and Higher pro Los Angeles Times, 1943
VLEVO: Fotografie z muzikálu Higher and Higher, 1943. NAHOŘE Sinatra s představitelkami hlavních ženských rolí Marcy McQuireovou (vlevo) a Michèle Morganovou.
29
NAHOŘE Plakát k muzikálu Step Lively, 1944. 30
VPRAVO Sinatra v roli Glenna Russella.
„Vzhledem k tomu, že Sinatra Swoon & Squeal Society momentálně ovládá celé Palace Theatre a muzikál Step Lively svoji hvězdu ukazuje v tom nejlepším světle, je někdy těžké se vůbec soustředit na představení jako takové. Sám Sinatra ve svojí roli spisovatele, kterého připravili o jeho hru i o peníze, září víc než kdy dřív. Vypadá lépe, hraje lépe a zachovává si přesně ten styl zpěvu, který ho proslavil. Zdá se, že o jeho velkém hlase ještě uslyšíme.“ — Archer Winstton v recenzi muzikálu Step Lively, pro The New York Post, 1944)
VLEVO A NAHOŘE 1943.
33
„Neuměl jsem ani chodit, natož tančit. Byl jsem ten typ člověka, co prostě vstane a pověsí se na mikrofon… Za to, že jsem se stal hvězdou, vděčím mimo jiné Genu Kellymu.“ — Frank Sinatra
VLEVO Muzikál Anchors Aweigh, 1945. VPRAVO S Genem Kellym jako Clarence Doolittle a Joe Brady.
DETAILNÍ ZÁBĚR NA ZPÍVAJÍCÍHO SINATRU… Když se do své písně opravdu položí, jeho výraz přechází od zamyšleného až k vášnivému. Naší kameře se ho podařilo zachytit uprostřed písně What Makes the Sunset v novém barevném muzikálu společnosti MGM Anchors Aweight. Producentem filmu je Joe Pasternak, režíroval ho George Sidney a vedle Sinatry v něm účinkují například Gene Kelly a Kathryn Graysonová. V této zasněné scéně Sinatra v roli Clarence skutečně působí jako z jiného světa.
„I já jsem jako teenagerka chodila na jeho koncerty v Paramount Theatre a mohla si při nich vyřvat hlasivky. Svoji spolupráci s panem Sinatrou jsem se ale snažila udržet na co nejvíc profesionální úrovni a teď po letech bych řekla, že on nejspíš chtěl totéž.“ — kolegyně z filmu Meet Danny Wilson Shelly Wintersová, 1952
VLEVO S kolegyní z filmu Meet Danny Wilson Shelly Wintersovou, 1952. VPRAVO Plakáty k filmu Meet Danny Wilson.
„Tu knihu jsem zbožňoval, byla naprosto skvělá. Jednou jsem se pak dal do řeči se svým kamarádem Harrym Cohnem, který tehdy vedl Columbia Pictures, a on řekl: ‚Ty sis vlastně ještě nikdy nezahrál vážnou roli, že? Lidi tě znají jenom jako toto kluka, co zpívá a tancuje s Genem Kellym.‘“ — Frank Sinatra NAHOŘE A VPRAVO Plakáty k filmu Odtud až na věčnost, 1953. 64
„Hrál asi v šesti opravdu velkých filmech, ale přesto se nebál začít úplně od začátku. Sláva ho absolutně nezměnila. Celý svět mu sice říkal, že je hvězda, ale on jako by je neslyšel. Bylo mu to zkrátka fuk.“ — Sammy Davis junior
66
VPRAVO Z natáčení filmu Odtud až na věčnost.