Ambient computing

JAN SPĚVÁČEK

Budoucnost našeho života, domovů a existence se jmenuje ambient computing. Nebude se jednat už o životní styl, nýbrž způsob využívání výpočetní techniky a umělé inteligence takovým způsobem, že bude přítomná všude v našem okolí.

Svým způsobem by mohla být krásná jedna věc: už bychom nemuseli nutně všechno řešit skrze jakýkoli zářící screen… Nevím, jak vám, ale mně z obrazovek svítí oči i zpod zavřených víček a v mozku mám vypálenou celou sadu obdélníčků nejrůznějších velikostí. Člověk se stává tak snadno otrokem technologie, algoritmů a obrazovek!

Novinář a specialista na cloud computing Simon Bisson se na ZDnetu nad ambient computingem zamýšlí a nachází paralelu v 31 let (!) starém textu z časopisu Scientific American, který napsal Mark Weiser, tehdejší vedoucí počítačové laboratoře PARC společnosti Xerox. Článek se jmenoval Počítač pro 21. století a místo slova ambient v něm pracoval se slovem ubiquitous. Rozdíl mezi slovy je přitom téměř omračující: okolní versus všudypřítomný. Weiserovi zmizela technika také v pozadí a představoval si komunikaci s ní pomocí záložek, podložek a stěn (tj. tabs, pads a walls). To už nám dnes zní docela povědomě, že?

Prorocká slova Marka Weisera zněla: Nejdříve to byly mainframy (tj. sálové počítače, pozn. red.), sdílené mnoha lidmi. Nyní se nacházíme v éře osobních počítačů, kdy na sebe člověk a stroj znepokojeně hledí přes obrazovku pracovní plochy. Pak přijde všudypřítomná (ubiquitous) výpočetní technika neboli éra klidné technologie, kdy technologie ustupuje do pozadí našeho života.

To už přece ale žijeme. Chytré telefony jsou ty karty, iPady jeho podložkami a obří dotykové obrazovky stěnami. Neustále nás to ale k něčemu nutí, všechna tahle zařízení vyžadují naši pozornost a celé dny jsme vybízeni k nekonečnému řetězci interakcí s nějakými obrazovkami.

My se ale přece chceme cítit svobodně!

Člověk je zvláštní tvor. Ze závislostí zjevných se vždy hodlá vykroutit, a to většinou tak, že ji nahrazuje jinou závislostí. (Vzpomeňme třeba na vaporizéry.) A chce mít pocit, že je pánem tvorstva. (Dokud jej neovládne umělá inteligence, OK.)

Nyní probíhá technologická etapa, která přebírá Weiserovu vizi všudypřítomné výpočetní techniky a mixuje ji kromě jiného s internetem věcí (IoT), strojovým učením a hyperskalárním výpočetním cloudem. A tomuhle mixu se prosím říká ambient computing.

Název vyrostl z hudby Briana Ena, který si vymyslel ambient music jako odlišení svých pomalých skladeb od tradičních popových klipů. Ambient computing jde proti tradičním uživatelským IT modelům podobně jako Brian Eno, který o své hudbě říkal, že je to něco, co musí být stejně tak neznatelné jako zajímavé.

Ambient computing je tedy na první pohled nezajímavý. Je tu, ale skrytý v pozadí (a dělá práci, pro kterou byl stvořený). Je to počítač, který používáte, aniž byste věděli, že ho používáte.

Zdánlivě se to podobá chytrým reproduktorům

Chytré reproduktory jsou jakýmsi úvodem do ambientu. Není to ještě úplný ambient, ale již nepřímo ovládáte hlasem počítač. Používáte ho, aniž byste seděli u klávesnice a mluvili do něj. Když se tento chytrý reproduktor stane rozhraním chytré domácnosti, který reaguje na dotazy a řídí akce (třeba mění teplotu v místnosti), pořád to ještě není ambient.

Podle Simona Bissona si máme představit následující eventualitu: Kdyby tam ten reproduktor vůbec nebyl a ovládání by přicházelo nikoli z vašeho hlasu, ale z chytré domácnosti, která využívá senzory bez vaší vůle? Vejdete do místnosti a světla se rozsvítí, protože senzory zjistí vaši přítomnost, a další sada senzorů ukazuje, že aktuální úroveň osvětlení v místnosti je nižší, než si přejete. (Možná zapadlo slunce, možná prší; důležité je, že systém dodal vámi zvolenou reakci bez jakékoli vaší interakce.)

Život v ambient computingu

Ambient computing ale musí zůstat řízený uživatelem, na základě jeho volby, nikoli systémem. Většina operací probíhá na pozadí, vymazlená jednoduše uživatelem, například topení ve vašem domě, o které se nestaráte prostě vůbec nijak (zapomeňte na termostaty, prosím). Automatizace domácnosti je v oblasti ambient computingu logicky první na ráně, ale možností je mnohem více, nabízí se průmysl, doprava i životní prostředí.

Namísto složitých obrazovek plných informací může mít ambientní rozhraní třeba modrý odstín, který se mění podle toho, jak se mění cena vašich akcií. Je to intuitivní indikátor něčeho, co nemusíte zdlouhavě studovat. Ambient musí být přehledný. Neměl by se složitě nastavovat. Například připojení světla poháněného internetem věcí ke kalendáři znamená, že vaši kolegové a na home officu i rodinní příslušníci poznají, že vás nemají rušit, když jste na online schůzce.

Sci-fi nikdy nebylo reálnější

Všudypřítomné počítače vyžadují stále více naší pozornosti. S jejich vzrůstající výkonností a přizpůsobivostí našim potřebám je tato pozornost stále méně důležitá. Je i na nás, zda se je naučíme v dobrém smyslu slova ignorovat, používat je na pozadí a komunikovat s nimi, jen když je to opravdu nutné. Propojení našich počítačů a mobilů (zní to tak nějak všedně, že?) nejen se senzory a akčními členy internetu věcí, ale i s cloudem a umělou inteligencí dává velký smysl. To vše se organicky spojuje, aby se stalo dalším velkým krokem k ambientní budoucnosti, ve které prostředí kolem nás bude reagovat na naše potřeby ještě dříve, než víme, co chceme.

Zdroj: Zdnet.com