přednášky a cvičení měli často lidé, které téma nezajímalo nebo mu příliš nerozuměli – došlo k odtržení dialogu mezi kvalitními studenty obou jazykových prostředí. Machův koncept dvojjazyčné univerzity, kde by bylo možné snadno pozvat zahraniční hosty, kde se mohou setkávat a vzájemně ovlivňovat nejlepší studenti, byl ve své době naivní a neudržitelný. Mach po rozdělení univerzity resignoval na rektorský post a dále se věnoval jen vědě a pedagogické praxi. Dvojjazyčná výuka se opět jako téma na všech stupních českého vzdělávání aktivně vrací a může být zajímavým diskusním příspěvkem směrem ke studentům a jejich představě o tom, jak by měla dobrá škola vypadat, tak směrem k určité strategii školy a jejímu dalšímu směřování.
Empiriokriticismus Mach je vnímán jako jeden z velice netradičních, ale výrazných filosofů, kteří měli velký vliv na formování moderních a postmoderních myšlenkových schémat či škol. Základní myšlenkou jeho přístupu bylo, že vše, co nebylo možné ověřit ze zkušenosti, zavrhoval, pouze jako pomocné myšlenkové konstrukty. Jediným předmětem studia fyziky i psychologie jsou tak smysly přijímané počitky, jímž ale věda nemůže dávat žádný význam. Spolu se švýcarským filosofem Richardem Avenariem (1843–1896) je považován za vrcholného představitele tohoto pozitivistického směru. Takový přístup je pak označován jako empiriokriticismus, i když sám Mach zdůrazňoval, že neexistuje žádná jeho filosofie nebo psychologie, ale jen poctivá, experimentem podložená věda. Empiriokriticismus jednoznačně odvrhuje metafyziku, jako konstrukci zcela smyšlenou, umělou a zbytečnou. Jeho cílem je vytvoření přirozeného konceptu světa, k čemž může využívat pouze a jedině smyslové zkušenosti. Smyslem vědy pak není vysvětlení jednotlivých fenoménů, ale pouze odkrývání vztahů mezi nimi. Je zajímavé, že představoval dost možná posledního filosofa, který ke své teorii byl schopen vybudovat fyziku, rozvinout psychologickou teorii poznání a pěstovat konzistentní vědní teorii. Tento postoj se pak samozřejmě objevuje v celém jeho fyzikálním i psychologickém díle – bojuje proti atomistické teorii, neboť nikdo žádný atom neviděl a v jeho době pro něj nebyl žádný experimentální argument. Staví se proti konceptu absolutního času a prostoru, neboť jde jen o pomocné konstrukty axiomatického charakteru, nikoli o něco, co by mělo spojitost s experimentem atp. Experiment je tedy jediným argumentem, který je ve vědě relevantní a smysluplný.
Atomy, relativita a akustika Školsky zřejmě nejzajímavější je Machovo dílo fyzikální, ze kterého si dovolíme upozornit jen na některá vybraná témata. V roce 1887 se věnuje problematice pohybu projektilu vystřeleného ze zbraně, což je objekt pohybující se typicky rychleji nežli zvuk. Teoreticky odvozuje, že vzniká rázová akustická vlna. Ta má kónický tvar a úhel s osou je dán vztahem , kde c je rychlost zvuku a v označuje rychlost projektilu. Úhel byl později nazván Machův a poměr rychlostí je dnes 49