Hovoří-li se často o inkluzi, je třeba říci, že máloco je tak inkluzivní jako literatura. Různí lidé samozřejmě pro své soukromé účely mohou i v literatuře přísahat na jedno a vylučovat druhé, ale mám podezření, že literatura sama se tomu jen usmívá. A je-li inkluzivní literatura, těší mě, že stejný je i říjnový Host. V tomto čísle integrujeme kvetoucí žakarandy a industrializaci Číny (v důkladném rozhovoru se Stanislavem Komárkem), opatrně odkrýváme dětská sexuální traumata (ve strhující esejistické zpovědi Junota Díaze), případně se dovídáme, že Caravaggio byl nejen mistr šerosvitu, ale také pěkný sígr a slušný tenista (v rozhovoru s mexickým spisovatelem Álvarem Enriguem). Kdepak, není to žádný guláš. Literatura má zkrátka širokou náruč a nekonečné pochopení. Najděte si tedy křeslo, které je na tom stejně, a dejte se do čtení.
