k Vratislav Doubek
Pavel Kosatík Jiný TGM Paseka, Praha 2018
Kosatíkův text se vyrovnává s nelehkou úlohou, jak čtivě, poutavě a zhuštěně pojmout biografickou skicu Tomáše Garrigua Masaryka. Bylo třeba desítek let odstupu od příliš silného vlivu symbolu TGM, bylo třeba nesoustavných desítek let vydávání Masarykova díla, bylo třeba desítek více či méně zdařilých odborných prací, aby se otevřel prostor k podobnému přístupu a jeho kvalitnímu zvládnutí. Kosatíkovým textem se po mém soudu konečně dostane ke čtenářům kniha, která plní to, co mnozí jiní slibovali, ale nikomu se to dosud úplně nezdařilo, tedy zjednodušené zpracování tak komplikované matérie, jakou představuje kontext života a díla TGM. Díky své zkušenosti s řadou čtivých a přitom obsažných biografických skic k tomu měl autor všechny předpoklady, které dokázal při samotném psaní v maximální míře využít. Osobně mi nepřišel příliš nápaditý název přislibující nové a jiné podání TGM. Když jsem si pak v průběhu četby kladl otázku, čím je
Kritiky
Kolísavé výsledky hledání jinakosti téma ve svém zpracování vlastně nové, nabyl jsem přesvědčení, že především v jisté vyváženosti. Kosatík nepodává zlidovělého Masaryka, ale Masaryka pro lidi, pro širokou čtenářskou obec, aniž by si zadal s trivialismem či se vážně zpronevěřil obsažnosti tématu. Není to zjednodušení směřující ke schematičnosti či účelovosti, není to oproštění se od TGM, je to snaha o široký, a přesto srozumitelný obraz. To je první a výrazná devíza předkládaného textu. Filmoví hrdinové z dějin
Ruku v ruce s ní jde druhá. Vychází z autorovy schopnosti číst a interpretovat. Heuristickým východiskem práce nejsou v prvé řadě archivní materiály ani sekundární odborná literatura. Nejsilnějším zdrojem jsou paměti, korespondence, svědectví současníků, doplněné o znalost širokého kontextu, ať politického, či kulturního. Autor se svou schopností interpretace tyto zdroje zpracoval podnětným a přemýšlivým způsobem. Jelikož Kosatík své zdroje dovede číst do hloubky a s pochopením, je schopen zrekonstruovat zajímavé souvislosti a podchytit celistvý, přitom v detailu jemně odlišený obraz svého hrdiny. Záměrně užívám tento pojem, protože Kosatík si své figury do jisté míry skutečně až beletristicky formuje do postav dějových hrdinů, kteří plasticky vystupují z textu, jakoby připraveni pro filmový scénář. (Ostatně velice názorně vidíme tento Kosatíkův postup úspěšně aplikovaný na převedení diskusního formátu Čapkových
46
Hovorů s TGM.) Kombinace důkladného osobnostního profilu s dynamikou dějového kontextu (v případě TGM není třeba si jej nijak dobarvovat) vytváří z jeho biografie působivý celek. Psát o dobré koncepci je v tomto případě trochu nezasloužený bonus. Koncepce Masarykova životopisu byla již tolikrát nastavena, že není třeba vymýšlet nic převratně nového. Lze ji jen deformovat chybným pojetím jeho života a působnosti, což se v tomto případě rozhodně nestalo — jen další doklad autorovy schopnosti vnímání, jeho nesporného citu pro téma. Přesto má kniha své osobité interpretační vrcholy. Rakouské předválečné pasáže jsou silné zejména díky skvělému čtení vztahové rodinné situace a celkové tvorbě profilu osobnosti TGM; poválečné pasáže pak zajímavé vzhledem ke znalosti doby, historického kontextu a zajímavým postřehům k rozvolňujícím se vztahům mezi dobovou realitou a schopností prezidenta být stále na výši svého úkolu. Obojí dispozice mají pochopitelně svá úskalí, ne vždy a ne v plném rozsahu zvládnutá. Na straně jedné je zjednodušující výklad vystaven nebezpečí fakticistní nedůslednosti. Masarykovské téma je hodně široké, pokrývá tři naprosto odlišné dějinné etapy. Jeho důsledné a přitom rovnovážné uchopení ve všech třech periodách je pro specialistu historika téměř neřešitelný úkol. K takovému přístupu by bylo třeba svést tým odborníků právě pro jednotlivá období (a z pohledu TGM i pro jednotlivé obory a oblasti působnosti).