Špit 45

Page 1

6. 11. 2012

čí sl o 45

cen a 10, ­ Kč

Š KO L NÍ ČAS O P I S G Y MN Á Z I U M Š P I T Á L S K Á , P R A H A 9

DO ŠKOLY V UNIFORMÁCH │ RYCHLOST DOBY ŠPITÁLSKÉ VÝZVY │NA KŘÍDLECH FANTAZIE C E R N │ H U R I K Á N N A D P R A H O U 9 │ K O MI K S Obrázek: www.wikipedia.org



Milí čtenáři, rok se s rokem sešel a vy po prázdninové pauze znovu držíte v rukách školní časopis Špit. Pro některé z vás je to nová zkušenost, stejně tak jako je pro mě nové psát úvodní slova a řídit redakci časopisu po Jakubu Cepníkovi, který se povinností šéfredaktora na začátku roku vzdal.

Za minulý rok zažil Špit pár temných chvil. Ve dvou číslech zmizela hlavní témata, zavedly se nové rubriky a pár z těch starších a úspěšných se vytratilo. Hledali jsme inspiraci a po maturitě se naše řady ztenčily. Dokonce se chvíli ve vzduchu vznášel návrh časopis zrušit. Ovšem s novým školním rokem přišla do redakce čerstvá vlna elánu a nadšených redaktorů. Díky tomu se pomalu ale jistě stavíme na nohy a věřím, že postavíme znovu na nohy i váš oblíbený časopis. Téma 45. čísla načrtnu jen v rychlosti – je jím totiž rychlost sama. Ta fyzikální veličina, nebo číslíčka na tachometru v autě, rychlost tikajících hodin na stěně učebny při nudné hodině, nebo třeba rychlost větru. U nás naštěstí nižší než v Americe.

I Špit má svou rychlost. Jestli jde o rychlost želvy nebo geparda, už je jiná otázka, posuďte sami při rychločtení dnešního čísla. S pozdravem,

Josefína Kurfürstová

3


Obsah čísla: 5 7

DO ŠKOLY V UNIFORMÁCH INTERVIEW

11 DROBNÉ POSTŘEHY Z CERNU 13 HURIKÁN NAD PRAHOU 9 14 RYCHLOST DOBY

16 (NEJEN) KAVÁRENSKÝM POVALEČŮM 18 ŠPITÁLSKÉ VÝZVY

19 NA KŘÍDLECH FANTAZIE 21 ARNOLD

22 LEZECKÁ STĚNA

24 OTÁZKOVÁ KOPANÁ

26 RYCHLOST V ČÍSLECH

27 JAK ŠNEK NEMOHL TAM ANI ZPÁTKY 28 RYCHLOVKA NA ZÁVĚR

28 POEZIE PRO STUDENTY 29 WHAT'S UP

4


informativní článek

V

Do školy v uniformách Jakub Cepník

edení školy přišlo s nečekanou novinkou. Již v září příštího roku se zřejmě vypravíme na vyučování oděni ve školních uniformách. Revoluční myšlenku nemá na svědomí nikdo jiný, než pan profesor Gottwald. „Škola dostala grant, tak jsme přemýšleli, jak ho nejlépe využít,“ řekl nám. „Vzhledem k tomu, že v posledních letech jsme hlavně zlepšovali vybavení školní budovy, rozhodli jsme se tentokrát investovat přímo do studentů.“ Jak by měly uniformy vypadat? „Budou jednoduché a vkusné. Dívky budou nosit halenku, sukni a podkolenky. Pánská uniforma se bude skládat z tmavých kalhot, košile, oblekové vesty a samozřejmě z kravaty s logem školy,“ prozradil nám pan profesor, sám nadšený sběratel kravat. Vedení s návrhem souhlasí, nyní tedy záleží pouze na tom,

5


zda jej schválí školská rada.

Podle mínění mnoha psychologů jsou uniformy ve školách výborná věc. Studenti z horších sociálních poměrů nezávidí těm bohatším drahé ošacení a kolektiv tím pádem lépe funguje. Kromě toho mají rodiče usnadněn výběr oděvů pro své ratolesti a nemusí utrácet kvanta peněz za všemožné módní výstřelky. V Anglii, kde jsou uniformy běžnou praxí, si je školáci nemohou vynachválit. Co si o tom ovšem myslí naši studenti?

„Konečně zas budeme mít něco extra. Přece jen, turnikety už jsou neaktuální,“ soudí Anna Kozáková ze sexty, „proti uniformám nic nemám. Mažou rozdíly sociálních vrstev, takže je jedno, jestli máte mikinu od Vietnamců naproti baráku, nebo z nové kolekce Adidas.“ Jiný názor má Martin Bartůněk, proslulý absolvent našeho gymnázia: „Školní uniformy? Takový úpadek! Pche! Takový zásah do osobní svobody! Chtějí zlomit naše odhodlání a zničit náš osobní rozvoj. Rozdílné oblečení z nás dělalo lidi a zrušením jeho různorodosti nám berou naše osobnosti. Stáváme se tak tupým uniformovaným stádem bez možnosti špetky invence. Odteď se stávají frajery pouze ti, kteří si vezmou každou ponožku jinou.“ Inu, ať už zastáváme jakékoliv stanovisko, zbývá nám jediné: vyčkat příštího setkání školské rady, která o všem rozhodne. O dalším průběhu věcí vás budeme sanozřejmě informovat. Fotografie: www.wikipedia.org

6


interview

You can, guys, sit down, please! Our lesson is beginning

T

Denisa Šenkýřová

his is the favourite sentence they usually use when they come to the class. All of you already know them, they are at our school since September, you can meet them every day at school and say hello! But the question is: Who are they? Our new native speakers Nathan Lovin and Gary McGhee! * Hello guys, to start with, don’t think I am weird, bud the first question is directly, as we say, „on the body“. How old are you? N: I’m 24 years old. G: I‘m 23.

Do you have a pet?

N: I do! We just got a new cat. She likes to snuggle a lot.

G: My family has a dog, a retriver/collie cross called Samwise. Where are you from? Where were you born?

N: I was born in Oklahoma in the USA, but my family is from the East Coast (North Carolina and Virginia).

G: I was born in Prestwick and grew up in Ayr, towns on the south west coast of Scotland. I think students could be interested about what is your education. Which school and which country have you studied in? Or are you still studying? 7


N: I studied Political Science and History at Virginia Tech (the largest state university in Virginia with 28,000 students). I also studied at Philipps­Universität Marburg in Germany for a year. I’m currently applying to PhD programs in the US for Comparative Politics. G: I studied English Language & Literature at the University of Glasgow, and graduated in June 2010. Do you speak any foreign languages besides English? N: I speak German fairly well.

G: I speak some French, but only a little bit of Czech. You probably like your job as a native speaker, but all of us have had our own dream job, so what was your dream job in childhood?

N: Haha ­ I’ve actually wanted to be a university professor since I was very young, so actually, I’m still pursuing that dream. G: When I was a kid I was very interested in space, and wanted to be an astronomer or an astronaut. Have you worked in another foreign country than the Czech Republic?

N: I worked in Germany as a bar tender while I was studying. G: No, I haven’t.

Why did you choose Prague to work in and how long have you already stayed here?

N: I found a good TEFL program here in Prague, and I had always wanted to visit the city. I ended up liking it a lot and I’ve 8


been here ever since ­ a little over two years now.

G: I had two choices for places to do the TEFL teaching course – Prague or Barcelona. I asked my friend, who had lived in both cities, which city she would recommend. She said Prague. I am very glad I followed her advice. I moved here 2 years ago, one or two months after graduating. What do you like the most about czech people, czech cuisine, ordinary day or… night life in Prague?

N: I love the Czech people’s sense of humor – it’s often drier and more quirky than Americans‘ sense of humor. Also, svickova is delicious.

G: I agree with Nathan, the Czech sense of humour is also very similar to Scottish humour, and Czech manners and attitudes are a lot like home too. I‘m a fan of Czech food, I don’t understand people who don’t like it! It looks like our sense of humor is international, we would say, so certainly! I can not help asking, have you had any funny experiences with cezch people or have you experienced anything crazy since the time you have lived in Prague?

N: One morning, I was leaving to go to work, and I found my neighbour passed out with his bicycle leaning against my door. Apparently, it had been a long night. Do you like working in our school, do you like the students, the proferssors and the atmosphere here?

N: I do like working at Spitalska. It’s way more relaxing and fun than some of my other jobs. G: The teachers have been extremely helpful and the students pleasant. I finished high school 6 years ago, so the 9


atmosphere feels like a slightly futuristic version of my old school. What do you, guys, think about our English? What do you think we could do more for to make our English better?

N: Most of my students have pretty good spoken and written English. It’s always important to practice speaking and to expand your vocabuarlies, but the biggest thing you can all do is improve your listening understanding. Try watching YouTube videos (with NO czech subtitles) or listening to podcasts in English.

G: The average standard of English in the school is much, much higher than the standard of foreign languages in U.K. schools. I am amazed at how good the average Czech student’s English is. Oh! That’s nice to hear these positive words from you! Do you have experience with another students from another school in the world or here in CR? Could you compare us with them in English and generally by likeability? N: Like I said earlier, you guys are way more fun and relaxing than my other classes.

G: I have classes in two gymnaziums this semester and last year also worked in an art & textiling school here. I am lucky in that I’ve never had unlikeable students, so I cannot compare them! Well, the last question is, what are your plans for the future? For how long can we look forward to work with you in our school? 10


N: Hopefully, I’ll be in a PhD program this time next year so I’ll be with you through this school year, but then it’s time for me to move on. I’ll miss the CR a lot though (and I’ll be back for sure) G: In July 2013 I’m going back to the U.K., and I’ll probably do a Masters. Thank you very much for this interview! See you next English lesson and good luck for you and for all of us! * We tried to reach Jack Burchenal too, but the communication went wrong. Don´t worry, he is still teaching at our school.

A

Drobné postřehy z CERNu

reportáž

Anna Holanová

č to někteří úplně přehlédli, již podruhé se uskutečnil zájezd do CERNu. Název mohl mást ­ výlet nebyl jen pro fyzikální nadšence, ale navštívili jsme i jiná krásná místa ve Švýcarsku. Mimo CERNu to byla například města Luzern, Ženeva, Annecy, Lausanne, Bern, sýrárna, čokoládovna v Gruyéres a hrad tamtéž. Učinila jsem několik postřehů vážících se k celé akci. ● „Až se zítra probudíme, budeme ve Švýcarsku,“ tak docela neplatí, protože na školních akcích se v autobuse, navíc cestou tam, opravdu nespí. Luzern, první nákupy: Švýcaři jsou milí, rozumí i mluví anglicky, německy i francouzsky, dalo by se říci, že jsou nadšení, když mohou někomu pomoct. A to je chvíli po osmé 11


ráno.

● Film o surikatách promítaný v dopravním muzeu v Luzernu pochopí i neněmčináři. Stačí znát slovo Erdmännchen (surikata). Dan Brown v Andělech a démonech pěkně kecá. Antihmota nikdy nebyla uchována a ani ze všech srážek dohromady jí nevzniklo takové množství, aby zničila celý Vatikán. Být vědcem, stážistou nebo vůbec pracovníkem v této říši divů musí být fajn. Už kvůli té atmosféře zde a lidem, ochotným cokoli předvést a vysvětlit, je­li to možné.

● V Ženevě se dá švýcarský nůž koupit na každém kroku a ani není potřeba se u každého krámku ptát, kdy to bude umožněno. Nicméně kebab se zde shání opravdu těžko. ● Jedna bageta je večeře pro dva i více lidí. Po hodině zápasení se svou polovičkou jsem ji bohužel nerada odložila a přiznala, že ten blbej rohlík nade mnou vyhrál.

● Přímo k urychlovači částic se žádný člověk nedostane. Nejblíže jsme mohli přijít na pět metrů vzdálenosti vyplněných betonem a olovem. ● Ačkoli je Annecy francouzské městečko, pravidla pro komunikaci, zejména co se jazyků týče, jsou zde stejná jako ve Švýcarsku. ● V sýrárně v Gruyéres je paní, na kterou můžete mluvit jakýmkoli jazykem, ale odpoví vám vždy německy. ● Hrad v Gruyéres je tak nějak podobný našim Velharticím. Jen ty kopečky za ním jsou několikrát vyšší. ● Čokolády se dá přejíst. Ti, kteří nevěřili, se přesvědčili. S pár kily čokolády ale odcházeli všichni.

● Ačkoli je Bern hlavním městem, byla to asi nejméně zajímavá zastávka (za to částečně mohla i únava). Na hlavní ulici mají čtrnáct kašen ­ marně přemýšlím, k čemu.

12


nevěříte? věřte!

Hurikán nad Prahou 9 Jakub Cepník

V posledních dnech je tisk zaplaven děsivými zprávami o hurikánu Sandy pustošícím východní pobřeží Spojených států. Mediální pozornosti však zcela unikla podobná klimatická anomálie, která se objevila 7. září nad Prahou 9. „Malý orkán se zformoval v ranních hodinách nad pražskou čtvrtí Vysočany,“ řekl nám odborník na slovo vzatý, přední český klimatolog Johan Pretl. „Bylo to jako blesk z čistého nebe. Ještě kolem půl deváté nebylo na obloze ani mráčku, načež se během okamžiku spustila strašná bouře.“

Silný déšť a vítr o rychlosti kolem 200 km/h trvaly naštěstí jen pár minut. Jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Oko hurikánu Vladislav, jak mu přezdívá místní komunita, se totiž nacházelo nad osmiletým gymnáziem, v jehož nejbližším okolí se rozkládá pouze park a fotbalové hřiště. Jediným následkem tedy zůstává stolička zavátá větrem doprostřed vysočanského parku a fakt, že mladí studenti, kteří se toho dne vraceli z adaptačního kurzu, museli být vysazeni na Černém Mostě místo ve Vysočanech. „Takovýto atmosférický jev je v mírném pásu a ještě k tomu nad pevninou naprosto ojedinělý,“ sdělil nám pan Pretl. „Máme proto podezření, že ho uměle vyvolal člověk dobře znalý fyzikálních zákonů. Policie již vyhlásila pátrání po muži menšího vzrůstu s tmavými vlasy, brýlemi a italskými rysy tváře.“ Pokud jste tedy někoho takového viděli, bez prodlení vytočte 158.

13


černobíle

Z

Rychlost doby

koušeli jste se někdy zastavit při přestupu z jedné linky metra na druhou? Pokud ano, tak jste si nejspíš všimli, že to, co proudí kolem vás a neúprosně vás táhne s sebou, nejsou lidé, nýbrž dav. Dav, odpradávna nejhorší zbraň lidstva. Dav nemyslí, dav koná a je mu jedno, jaké bude mít jeho jednání následky. Člověk v něm ztrácí svou individualitu, lidskost a schopnost sebereflexe. Zastávám názor, že dav může vzniknout mimojiné i tím, že se na člověka (např. na studenty) nakládá tolik povinností, až se postupně jejich dny promění v jednu velkou změť všelijakých testů, zkoušení, písemek a domácích úkolů. Jednoduše řečeno: dělají všechno najednou a ve výsledku neumí nic. Navíc si myslím, že tak ostré tempo není zdravé ani pro naše tělo, natož pro psychiku (čekárny u nejrůznějších psychologů, psychiatrů, terapeutů a bůhvíčeho ještě se zdárně zaplňují). A jak to pak vypadá, známe všichni: Ženeme se za rádoby důležitými věcmi a ani si nevšimneme, jak se kolem nás všechno mění ­ lidé, názory, city, okolnosti, prostředí a nejvíce my sami. Tlačíme se ve frontě, aniž bychom zaznamenali, že slunce pomalu zapadá. Ztrácíme nejvzácnější okamžiky, ale dojde nám to většinou až příliš pozdě. Zkrátka někdy zapomínáme, že nejrychlejší není vždy synonymem k nejlepšímu. Zkusme si tedy zapsat za uši následující: V některých chvílích se vyplatí zvolnit a užít si je na sto procent, vždyť život přece není závod formule 1. Domnívám se, že bychom měli co nejdříve zatáhnout za záchrannou brzdu a trochu zvolnit, přece jen žijeme jen 14


jednou, tak ať si to pořádně užijeme a ne aby z nás byl jen automaty na práci. Tak tedy: Zastavit stát, raz dva!

Č

Jana Dubská

asto slýchávám lidi, zejména ty starší, jak si stěžují na dnešní dobu. Tvrdí, že je příliš rychlá a uspěchaná. Že jsou lidé nervózní, pořád někam spěchají a nejsou schopni zvolnit tempo. Všichni jsou prý kvůli tomu podráždění a upachtění. Moderní doba však skýtá spoustu výhod. Nerozuměli jste výkladu ze zeměpisu? Podívejte se na internet a zjistěte si o tom více. Potřebujete sdělit kamarádovi, že výlet se přesouvá až na čtvrtek? Zvednete telefon a hned mu všechno můžete říct. Potřebujete se někam rychle dostat, ale venku zrovna prší? Využijte auta nebo MHD (i když ta občas s rychlostí nemá mnoho společného). Chyběli jste ve škole? Kamarádka vám pošle e­mail a vy se všechno doučíte dřív, než by vám poštou došel dopis.

Lidé kolem nás sice občas působí uspěchaně a lhostejně, ale i oni mají určitě své důvody. Například žena, co na mě byla protivná v knihovně, se zrovna pohádala s manželem, muž, který mě málem porazil, třeba nepospíchá do hospody nebo do práce, ale ke své nemocné ženě. Přiznávám se s čistým svědomím: pospíchám. Pospíchám do školy, domů i na sraz s kamarádkou. Častokrát se přistihnu při tom, jak v autobuse vnímám jen ciferník hodinek. Ale co je na tom tak špatného? Zastávám názor, že trocha pospíchání nikomu neuškodí. Naopak znám spoustu lidi, kterým by trošku zrychlit naopak prospělo. Rozhodně nesouhlasím se zažitou rovnicí uspěchaní = bezcitní. Podle mě to nijak nesouvisí a tato 15


slova by se nikdy neměla zaměňovat.

Moderní vymoženosti nám usnadňují život. Dříve než je úplně zavrhnete, radši se zamyslete nad tím, co byste bez nich dělali. Bez většiny se možná obejdeme, ale není to zbytečně složité? Proč uvíznout na mrtvém bodě, když pokrok spěje kupředu? Linda Havrdová

námět

(Nejen) kavárenským povalečům

M

Anna Stuchlá

ožná by se dalo polemizovat o tom, zdali je moudré nechat psát do Špitu na téma rychlost člověka, jenž stále váhá, jestli byl v minulém životě spíše želvou, nebo lenochodem. Dle mého názoru však nemůžete nesouhlasit s tím, že si v dnešní rychlé době každý z nás potřebuje občas vydechnout. V mém případě se zpravidla jedná o klábosení s kamarádkou, které však trvá i několik hodin a ty následně jen horko těžko doháním. A tak mě napadla ďábelská myšlenka: nedal by se ten čas v kavárně nějak využít? A světe div se, dal! Na Vinohradech se v Korunní ulici nachází kavárna se zajímavým názvem Maluj. Je otevřena od úterý do čtvrtka vždy od 14 do 22 hodin a její návštěvníci si mohou u některého z nabízených nápojů vyrobit něco hezkého – hrníček, svícen, talíř nebo třeba i misku pro psa. Stačí si vybrat keramiku a barvy a můžete se pustit do práce. Pro začátečníky je k dispozici návod, různé šablonky, obyčejné tužky na předkreslení motivů a hlavně dobrá rada obsluhy. Malovat 16


můžete, jak dlouho chcete, kolik kousků chcete a až budete hotovi, odevzdáte výrobek jednoduše k vypálení. Z vlastní zkušenosti pak vím, že vám nikdo nevyčte ani pomalost, ani nepořádek, který po sobě zanecháte.

A kolik ta legrace stojí? Inu, to záleží na tom, jakou keramiku si vyberete. Ceny se pohybují v rozmezí od 150 do 890 korun. Podrobnější ceník spolu s dalšími informacemi o kavárně a jejích službách naleznete na adrese www.kavarna­maluj.cz.

Na závěr bych vám pak ráda doporučila rezervaci (je bezplatná a přijde vhod zejména před Vánoci) a popřála mnoho tvůrčích úspěchů.

17


Š

Špitálské výzvy Herbert Welcherstein

pitálské výzvy. Úkoly, trofeje, achievementy, challenge. Říkejte si tomu, jak chcete. Nemáte co dělat o volné hodině a chcete zažít něco, co se tak často nestává? Rádi soutěžíte s ostatními? Máte na to překonat sebe sama? Jestli ano, tak toto je článek právě pro vás. The Explorer – Najděte a dotkněte se skříní s nápisem „Knedle Superknedle“ a „Byl jsem tu, Chuck Norris“. High Voltage ­ Zapojte něco do zásuvky u stropu ve třídě 22.

Deutsch macht mir Spass – Dostaňte jedničku z testu s paní profesorkou Kučerovou. Got the balls ­ Objednejte si býčí koule.

Water Elemental ­ Vypijte při obědě osm skleniček barevného pití. Undercovered ­ Přisedněte si během oběda k panu řediteli a snězte celou vaši porci.

It cannot be worse ­ Objednejte si na celý týden přesně ta jídla, která nechcete, a všechna je snězte.

Tommy Angelo ­ Zúčastněte se Špitálské mafie a někoho zabijte. I am sexy and I know it ­ Dejte svou šílenou velkou barevnou fotku na nástěnku v prvním patře na půl dne. Touch the Sky ­ Vyfoťte se v Orlím hnízdě s panem profesorem Pretlem.

Hrnečku vař – Snězte ve školní jídelně v průběhu roku následující jídla – džuveč, katův šleh, lotrinské nudle, myslivecké nudle, cikánská pečeně a maso po špitálsku. 18


High High Five – Dejte si high five s panem profesorem Pretlem (bez použití židle).

Terrorists flooded Saigon ­ Zúčastněte se na jeden den hry bomba/saigon/povodeň. How's Going? ­ Povídejte si 5 minut s Arnoldem.

Forever Alone ­ Stravte celou volnou hodinu ve studentském klubu hraním stolního hokeje. Who the hell is this guy? ­ Vyfoťte se s Vláďou Záveským.

Safety Hazard ­ Přihlašte se na všechny PC v IVT najednou a odejděte. Quest for the sacred Lanýž – Nechte si od Martina Bartůňka vyprávět libovolný vtip. Travel Experiences ­ Zeptejte se profesora Daubnera na řvoucí padesátky a bouřlivé čtyřicítky.

z pera našich studentů

Na křídlech fantazie Viola Bláhová

Fantazie je v každém z nás. Ať chcete nebo ne, snít dokáže každý. I takového morouse někdy potká sen. Tak krásný sen, ze kterého se nechce ani probudit. Ale zrovna takový sen může potkat i toho nejmenšího červíčka.

A jak ten červíček kouše svou hrušku, sní a sní čím dál víc. A jak sní čím dál víc, dostává se do Hruškovic–Peckovic, hlavního města Ovocného království. Celé město je ze šťavnatých plodů hrušní, jabloní a švestek. Platí zde ale zákaz konzumace domů, veřejných staveb a jiných budov patřících 19


městu. Uprostřed náměstí stojí kašna a vedle ní socha prvního červího krále Maxčervína Červoře I. Nemyslete si ale, že zde červíček zůstane. Ten jde ještě daleko dál. Přes Papáňovice a Mlaskanice, kolem řeky Laskominy do Mlsoně a z Mlsoně do Dlabonic. Dlabonice, to je vlastně malé městečko, skoro až vesnice. Ale jak jsou Dlabonice malé, tak jsou slavné. Odolaly totiž všem nájezdům Kosí civilizace i útokům Špaččího bratrstva. Nyní zde žije významný profesor zabývající se červologií Červoslav Předlouhý, mezi jehož vynálezy patří například červí zubní protéza či vrtač děr do ovoce (známý pod zkratkou VDDO či Vrtač 3000).

Dále má červíček namířeno do Mňamózek, Papulovic a Švestkovic nad Jabloňkou. Momentálně by ve vás mohla ožít mylná domněnka, že sní jenom červi. Omyl! Třeba taková hyena. Ta sní o cestě do Kýtovic, Mastnomas či Kostěnky, ve kterých žádný zákon o zákazu požívání města neplatí. Hyena se všem zákonům jenom směje.

Kýtovice, Mastnomasy a Kostěnka jsou takzvaná města masožravá. Uprostřed každého z měst je velký steak, do kterého je vyřezán nápis „Sněz, co můžeš“, a pod steakem stojí šunka s nápisem „Co nemůžeš, sněz taky“. Tím se všechny hyeny řídí. Města jsou propojena slaninovou silnicí, která vede ještě okolo maloměst Salámovice a Chuťov, jejichž zakladatelkou je Terencie Hyenová–Chechtavá mladší. Podobně jako červi a hyeny sní i mnoho dalších zvířat. A nejen zvířat. Sní tak všichni obyvatelé planety Země. Ale kdo ví? Třeba i mimozemšťané o špenátových polích či dortovém pohoří. Kousek snílka přece bývá v každém z nás.

20


Arnold Když mi zadek pozabolí, tak mi výkřik uniká:

"Kde k té louži pod tabulí mám já hledat viníka?"

Nepřikládám službě vinu za vody zde vylití,

obviňuji pitominu ­

hnusnou houbu na mytí. Sahat na ni je fakt síla,

na ten kousek humusu, tabule je celá bílá

po smazání pokusu.

A nikde tu nevidím...

"Á, támhle je, sláva!"

Pod stolem se nacházím, to nám stěrka mává. Do ohně olej přileje

jen poznámka naivní, že za tabulí přece je no, ta interaktivní.

Kdybychom ji užívali místo trochu hodně,

tak by potom nebývaly ve třídě povodně.

Znáte Arnolda? Je to školní kostlivec, který rád a do všeho strká nos. Když se mu něco nezdá, nebojí se ozvat. Líbí se Vám jeho názory? Souhlasíte s ním? Myslíte si, že je to blb? Máte ho rádi? Chcete s ním kamarádit? Chcete mu pohladit pleš? Podr­ bat ho za uchem? Dopisovat si s ním? Zbít ho? Rozložit ho na jednotlivé kostičky a potom zase sestavit? Diskutovat s ním? Hádat se? Můžete ho kontaktovat! Arnold sdíli e­mail s redakcí, napište mu na ­ redakce.spit@seznam.cz 21


anketa

M

Lezecká stěna

Magdalena Hamáčková álokterá česká škola se může pochlubit tím, že má lezeckou stěnu. Co si ale o té naší studenti myslí?

1) Co říkáš na novou lezeckou stěnu?

2) Lezl už jsi na ni někdy, a pokud ne, přál(a) by sis to? Magdalena Holmanová (1.V)

1) Líbí se mi moc, protože lezení je něco jiného než obyčejný tělocvik. 2) Na té školní bohužel ne, neměla jsem příležitost, ale na jiných už jsem lezla, tak doufám, že si budu moci někdy vyzkoušet. František Štěpánek (3.V)

1) Stěna se mi moc líbí. Když sem se dozvěděl, že budeme mít horolezeckou stěnu, nevěřil jsem tomu, ale pak jsem viděl na internetu fotky, tak jsem byl moc rád a když jsem slyšel o kroužku, tak jsem se hned přihlásil. Podle mě je super, že naše škola má horolezeckou stěnu, protože to každá škola nemá. 2) Na stěně jsem už lezl, chodím totiž na kroužek. Ten se mi moc líbí. Máme super vedení, dokonce si s námi chodí zalézt i sám pan ředitel. Olga Kovaříková (4.V)

1) Určitě je fajn a může zpestřit výuku, myslím, že ani tolik nepřekáží, jak jsem si myslela, takže jsem s ní spokojená.

2) Na té ve škole jsem to ještě nezkoušela, ale rozhodně bych to zkusit chtěla. Se školou jsme jednou byli na Palmovce,

22


na mnohem menší lezecké stěně a to bylo moc fajn, takže bych to určitě chtěla zkusit. Anna Kozáková (6.V)

1) Určitě bych měla větší radost z bazénu. Stěna vypadá dobře, jen mi jako dobrý nápad nepřijde ten basketbalový koš, který je v ní zakomponovaný.

2) Zatím jsem nelezla, ale nebráním se tomu. Třeba bych díky ní překonala svůj strach z výšek. Tomáš Žaloudek (3.B)

1) S lezeckou stěnou jsem se setkal jen při tělocviku. Vypadá od pohledu moc pěkně a určitě nabízí mnoho variant pro lezení. Je to samozřejmě přinos pro naši školu a fyzickou kondici našich studentů a možná i profesorského sboru. Asi jediná závada je, že při hraní florbalu se musíme trosku krotit, abychom se nějak nezranili o chyty na stěně. 2) Bohužel jsem ještě neměl možnost na ni lézt ve škole. Ale mimo školu jsem lezl na stěnu od stejné firmy, a pokud je alespoň tak kvalitní jako byla tamta, tak se na své první lezení moc těším. Veronika Kuncířová (8.V)

1) Na to, že to je ve škole, to ještě celkem jde. Chápu, že jsou tam omezené prostory, ale např. řešení basketbalového koše mi nepřijde úplně nejlepší. 2) Ne, na tu školní ne, ale už pátým rokem lezu jednou až třikrát týdně, takže mi přijde celkem jednoduchá.

23


V

Otázková kopaná Daniel Kadlec

dalším čísle naší rubriky se bude pan profesor Gottwald ptát Jakuba Cepníka (6.V).

Ahoj Kubo. Ty jsi člověk všestranných zájmů a krom jiného i bývalý šéfredaktor Špitu. To, že bývalý, jsem zjistil teprve nedávno. Kdo je teď šéfredaktorem? Teď je šéfredaktorkou Jožka Kurfürstová. A proč už tuto funkci nezastáváš?

Usoudil jsem, že na to nemám dost času a nedělám to s dostatečným nasazením. Kromě toho Špit funguje demokraticky, takže máme každý rok volby a možná by mě podruhé ani nezvolili. A teď k dané rubrice. Můžeš nám něco říci o její historii?

24

Rubrika Otázková kopaná funguje asi dva roky. Základní myšlenkou bylo dát studentům možnost zeptat se kohokoliv, kdo má něco společného se školou, na něco neobvyklého a zajímavého. Jeden nejmenovaný student celý řetěz přerušil, protože nebyl schopen vymyslet otázky


do dalšího čísla. Takže jsme to museli začít celé znova. Tvým velkým zájmem je hudba. V jakých kapelách hraješ?

První se jmenuje Rhythmic People. Funguje v rámci ZUŠ Prosek a v repertoáru má jen převzaté skladby. Druhé uskupení nese název Zdroj zvuku. Z naší školy v něm hrajou Metoděj Novotný, Tomáš Novák a Jirka Holešovský. Repertoár máme vlastní. Protože tohle číslo je věnováno rychlosti, tak mne napadá: jak dlouho vám asi tak trvá vytvořit jednu písničku, jak rychle ji píšete? To je případ od případu. Například existuje skladba, která začala vznikat asi před třemi roky a dokončili jsme ji vloni. A jiná je zase hotová třeba během jednoho dne.

A pak to secvičování koreluje nějak s délkou tvorby té písničky?

Myslím si, že je to docela nezávislé. Spíš je to podmíněný složitostí té písně a docházkou jednotlivých členů skupiny na zkoušky. Děkuji ti za odpovědi.

25


v číslech

Rychlost v číslech Mikuláš Hobzík

Nejvyšší rychlosti v historii lidstva dosáhl 15. 10. 1997 Andy Green*. Bylo to 1227,986 km/h. Nejrychlejší sériově vyráběné auto planety (Bugatti Veyron Supersport) jede až 430 km/h. Nejrychlejší vlak světa (japonský Maglev) se rozjede až na 581 km/h. Nejrychlejší ryba planety (plachetník) plave až 110 km/h.

Nejrychlejší pták (rorýs svatotomášský) vyvine rychlost až 171 km/h. Nejpomalejší zvíře planety (mořský koník) vyvine maximální rychlost 1,5 m/h.

Rychlost třídy 2.V, když běží na oběd ze třídy 23 je 5,13 km/h. Naše paní kuchařky vydají průměrně za minutu 9 obědů. Rychlost školního internetu je úctyhodných 10 Mbit/s.

Ráno projde průměrně za minutu 1. turniketem 6,8 žáků; 2.turniketem 5,3 žáků; 3.turniketem 4,8 žáků. **

* ve speciálním voze Thrust SSC (jediné vozdlo, které zatím překonalo rychlost zvuku) ** 1. turniket je ten nejblíže ode dveří.

26


komiks

Jak šnek nemohl tam ani zpátky

aneb houby rostou nejrychleji v lesích za vlhka a tepla Michaela Rusková

27


Stalo se:

What's Up

Třídy 7.V a 3.B byly na sportovně­turistickém kurzu v Rokytnici nad Jizerou. Většina tříd si prošla psychologickým a teambuildingem s Martinou a Jakubem.

sezením

Fyzikální nadšenci ze všech tříd navštívili vědecké pracoviště CERN v Ženevě. První a čtvrté ročníky vyplňovaly srovnávací testy VEKTOR.

Konalo se školní kolo zeměpisné soutěže Pražský globus. V obvodním kole budou naši školu reprezentovat Adam Kulich, Adam Cepník a Petr Hajduk. Děje se:

Dnes, šestého listopadu, se od 17:30 konají třídní schůzky.

Tento pátek se koná školní kolo logické soutěže Matematico. Zúčastnit se může každý bez rozdílu třídy či matematických schopností (je potřeba umět pouze napočítat do třinácti). Zájemci, hlaste se u paní zástupkyně Evy Přechové. Od 22. do 24. listopadu bude v kongresovém centru probíhat prezentace středních škol. Pokud máte pocit, že byste mohli něčím přispět, nebo byste se prostě jen rádi zúčastnili, případně se na něco zeptali, stačí zajít za paní profesorkou Hanou Papežovou nebo Petrou Štěpánovou.

Jako již dvakrát, i letos se uskuteční projektový den. Líbil se vám některý z předchozích ročníků a chcete se zapojit? Máte nápad? Nebo jen volný čas? Jestli ano, nahlašte se paní profesorce Barboře Hejnové nebo Janě Pavlisové. Studenti již pracují na přípravách dne poesie. Zapojte se také a věnujte někomu báseň. Podrobnosti najdete

28


na zvláštních plakátcích. Datum a téma zatím není upřesněno. Stane se:

Maturanti mají poslední týden na rozmyšlení svých maturitních předmětů. Přihlášku k maturitní zkoušce je potřeba odevzdat nejpozději ve čtvrtek 15. listopadu. Tento týden ve čtvrtek a v pátek proběhne školní florbalový turnaj ­ ve čtvrtek třídy nižšího gymnázia, v pátek starší ročníky. V úterý 11. prosince se uskuteční den otevřených dveří naší školy. Pro mnoho z nás to znamená jenom odpadlé odpolední vyučování, ale jestli vás baví pokusy, lhostejno zda fyzikální, chemické či biologické, nebo jen máte volné odpoledne, neváhejte a zapojte se. Ochotných rukou bude potřeba hodně.

V posledním předvánočním týdnu proběhne školní přebor ve skoku vysokém a také vánoční akademie ve středu 19. prosince v Salesiánském divadle v Kobylisích. Začněte tvořit svá vystoupení, není tolik času, jak se zdá.

29


poezie pro studenty

Metoděj Novotný Měsíc.

Vyměním ho za jeden stříbrný,

a prodám na burze sběrných surovin jako lhůtu odtahu.

30


Rychlovka na závěr aneb co jste (možná) četli Vážená a milá obci čtenářská, prázdniny jsou tytam a myslím, že mluvím za většinu z nás, když řeknu, že utekly rychle. A právě rychlostí jsme se zabývali v prvním postprázdninovém čísle. První číslo neslo několik změn, kromě několika nových posil redakce převzala otěže časopisu Josefína Kurfürstová. Vymaní časopis z recese? Přejme jí hodně štěstí a trpělivosti. Jak moc rychle je rychle? Jak málo rychle už je pomalu? Je pět minut moc rychle? Chlapci říkají, že to stačí. Dívky zase, že je to málo.

V rychlosti soupeří lidé odjakživa. Buďto jde o to v co nejkratším čase udělat nějaký úkon, nebo za určitý čas nějaký úkon co nejvícekrát zopakovat – například v soutěži pojídání vajec. O všem takovém jste se dočetli. Počkat, cože, vynechali soutěž v pojídání vajec? Může osm let uběhnout moc rychle? Studenti v primě si to nemyslí. Studenti vyšších ročníků jim to vyvrací. Chlapci ve středních ročnících mající moc práce s dospíváním, by vám maximálně řekli, že pět minut je až až. Adios u dalšího čísla, amigos, Metoděj

31


Prostor pro poznรกmky

32


33


Šéfredaktorka

Josefína Kurfürstová (6. V) Redakce

Linda Havrdová (2.V), Viola Bláhová (2.V), Daniel Kadlec (2.V), Dan Unzeitig (2.V), Mikuláš Hobzík (2.V), Magdalena Hamáčková (3. V), Lucie Rudolecká (3. V), Martina Kunešová (4.V), Adam Cepník (4. V), Denisa Šenkýřová (5. V), Věra Hujerová (5. V), Adéla Poláčková (1.B), Petra Chaloupková (1.B), Vojtěch Zítko (1.B), Michaela Rusková (6 .V), Josefína Kurfürstová (6. V), Jana Dubská (6.V), Anna Kozáková (6.V), Metoděj Novotný (6. V), Jakub Cepník (6.V), Jan Holan (6.V), Jan Zhouf (6.V), Anna Stuchlá (7. V), Anna Holanová (8. V)

34



Sudoku těžké

S u d o ku l eh ké


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.