24. 2. 2010
ãíslo
32
Cena 10,- Kã
ŠKOLNÍ ČASOPIS Gymnázium Špitálská, Praha 9
DobrodruÏství ve ‰kolní jídelnû Téma ● Taháky ● Br˘le, ãi nebr˘le ● Dalibor Mato‰ka Oáza klidu ● Orientaãní smysl ● ChuÈ: paní S˘korová Zdravá svaãinka ● Smysl Ïivota ● Braillovo písmo
VáÏené ãtenáfiky, váÏení ãtenáfii! Právû se psal rok 1880, kdyÏ se v malé vesniãce ve Spojen˘ch státech narodila Helena Kellerová. Krátce po narození onemocnûla a pfii‰la o zrak i sluch. Pomocí prstové abecedy se v‰ak hluchoslepá dívka dokázala dorozumívat s ostatními lidmi. Mûla obrovskou touhu poznávat svût, i kdyÏ nemûla k dispozici v‰echny smysly. Pozdûji se dokonce nauãila mluvit. Musela vÏdy nejdfiíve prsty nahmatat polohu jazyka a rtÛ své vychovatelky pfii vyslovování urãitého písmene. Ty potom dlouho napodobovala, neÏ se nauãila vyslovovat celou abecedu. Díky svému obrovskému nadání Helena vystudovala gymnázium a posléze i Harvardskou univerzitu. Mluvila plynnû anglicky, francouzsky, nûmecky a latinsky. Byla také nad‰enou posluchaãkou hudby, kterou vnímala cel˘m povrchem tûla. Neumím si pfiedstavit, Ïe bych pfii‰la o nûkter˘ ze smyslÛ, natoÏpak o více z nich. Nechápu, jak je moÏné nauãit se mluvit, kdyÏ jste nikdy v Ïivotû nesly‰eli ani hlásku. Nechápu, jak je moÏné znát jména tolika vûcí, které jste nikdy nevidûli. Nechápu, jak je moÏné Ïít bez zvukÛ a barev. MoÏná právû z bezmezného obdivu k lidem, pro které tma a ticho nejsou jen vzdálenou pfiedstavou, ale tvrdou kaÏdodenní realitou – moÏná právû z obdivu k nim si na‰e redakce pro toto ãíslo vybrala téma „Smysly“. Za celou redakci ãasopisu ·pit pfieji pfiíjemné ãtení a tû‰ím se na vidûnou, sly‰enou, hmatanou, ãichanou a chutnanou u pfií‰tího ãísla! Laura Haiselová
3
Obsah ãísla: 5 6 7 8 10 11 12 14 15 16 17 22 24 25 26 28 28 30 31
4
Téma Zrak: paní vrátná Taháky Br˘le, nebr˘le, to je oã tu bûÏí Sluch na‰í ‰koly: Dalibor Mato‰ka Oáza klidu, nebo zdraví a sluchu nebezpeãné místo? Orientaãní smysl Arnold ChuÈ: paní S˘korová Zdravá svaãinka DobrodruÏství ve ‰kolní jídelnû Smysl Ïivota Pan ‰kolník: osoba s ãichem a pro ãich Genius Loci na‰eho gymnasia V˘chovné pfiedmûty - zbyteãné známky? Hmat: Matûj Rosík Braillovo písmo Zpovûì studenta stfiední ‰koly Ce sta vla kem
Téma Klára Zlomková ãemu nám jsou? Jak to pfiírodu vlastnû napadlo, vytvofiit nûco tak geniálního? Dovedeme si bez nich Ïivot vÛbec pfiedstavit? ¤eã je o smyslech. V‰ichni víme, Ïe jich existuje minimálnû pût (pojem ‚‰est˘ smysl‘ asi není nikomu neznám˘). Ale pfiedstavme si, Ïe by nám nûjak˘ chybûl. Nebo tfieba dva. Tím nejcennûj‰ím je vût‰inû lidí asi zrak. Je to krásn˘ pocit vidût svût kolem sebe. AniÏ bychom si to uvûdomovali, tak nás dokáÏe pohled na úsmûv, dokonale sladûné obleãení ãi zasnûÏenou krajinu pohladit po du‰i. Zkusme v‰ak na chvíli zavfiít oãi a zaposlouchat se. Teprve se zavfien˘ma oãima si mÛÏeme naplno uÏívat zvuky. Právû sly‰ím vrãící poãítaã a pfiedení kocoura. Tenhle zvuk mám obzvlá‰È ráda. Je‰tû radûji mám hlas milého/milovaného ãlovûka ãi zpûv ptákÛ za jarního dne. Krásné to pocity, ale jen ty nám nestaãí. Kolikrát potfiebujeme vûci/lidi také cítit. Právû ãich hraje v mnoha ohledech velice dÛleÏitou roli. KdyÏ nám NùCO nevoní, tak se jen tûÏko pfiemÛÏe-
K
me. Hor‰í to je, kdyÏ nám NùKDO nevoní. No, pfiitulte se k nûkomu, koho va‰e hormony zarytû odmítají Cítit mÛÏeme také chuÈ a právû tento smysl je pro mnohé z nás velice pfiíjemn˘. Na‰e chuÈové pohárky jsou nároãné potvÛrky. Jako naschvál se totiÏ chtûjí nechat rozmazlovat ne pfiíli‰ zdrav˘m jídlem. BohuÏel se to pak mÛÏe velice nehezky projevit na na‰em zdraví a vzhledu. TakÏe si to radûji s tûmi fastfoody a cukrárnami rozmysleme. Na druhou stranu nûkdo si rád sáhne i na nûjak˘ ten faldík. Ano, snaÏím se dostat k poslednímu prokázanému smyslu – tedy ke hmatu. âást lidí se právû hmatem snaÏí nahradit zrak, o kter˘ pfii‰li. Pomocí dotekÛ mÛÏeme poznat okolní svût. Také si mÛÏeme vychutnat rÛzné pfiíjemné materiály, masáÏe, pohlazení ãi hlazení druhého. Na hmatu je fascinující, Ïe se jeho receptory nacházejí po celém tûle. TudíÏ si pfiijíman˘ch vjemÛ mÛÏeme uÏívat na sto zpÛsobÛ – od pfiátelského poplácání po milenecké spojení dvou tûl v jedno.
5
Zrak: paní vrátná Petra Bafitipánová aní Hana Stránská pracuje jako vrátná na na‰í ‰kole uÏ ‰est˘m rokem. Na práci vrátné se jí líbí, Ïe je stále legrace. Studenti jsou veselí, ale nûktefií nepofiádní. Vût‰inu studentÛ z na‰í ‰koly uÏ má „v oku“, ale na zaãátku ‰kolního roku, kdyÏ pfiijdou první roãníky, si zpoãátku nepamatuje ty nové tváfie, ale brzy se zaãne orientovat. Mezi její nejvût‰í vá‰nû patfií ãetba knih v‰elijak˘ch ÏánrÛ a toulání po lese. Kdyby si mûla vybrat, jakou osobnost by chtûla vidût, tak by to byl pan Tesla, protoÏe ji ohromují jeho objevy. Televizi má paní vrátná spí‰e jako zvukovou kulisu, nepatfií mezi televizní nad‰ence, ale na zvífiata (napfiíklad na veverky) která se toulají na na‰em ‰kolním dvorku se ráda podívá.
P
6
Taháky Vûra Hujerová
Tahák... co to je? To jsem nikdy nepouÏil… - Také se cítíte nevinnû? Nebojte, já Vám to pfiipomenu: Nelze studovat bez tahákÛ a opisování (18.807 fanou‰kÛ) Uãitelé tomu fiíkají „TAHÁK“ My tomu fiíkáme – Peãlivá pfiíprava na hodinu (57.413 fanou‰kÛ skupiny na Facebooku)
Tahák je oznaãení pro text, kter˘ lze tajnû vyuÏít jako pomÛcku pfii testu, zkou‰ce a podobn˘ch pfiíleÏitostech. (Wikipedie, otevfiená encyklopedie) A teì já: Myslím, Ïe pouÏívat tahák je hloupé. Konec koncÛ studujeme, protoÏe chceme dosáhnout svého cíle… vût‰inou se ne‰prtáme od rána do veãera jenom kvÛli povolání Ïumpafie nebo popeláfie. Na druhou stranu studentÛ, ktefií v Ïivotû nepouÏili tahák, je minimální mnoÏství, protoÏe kdykoli mÛÏe nastat situace S.O.S. a v dohledu není jiné v˘chodisko. Také s námi mÛÏe lomcnout puberta nebo lenost a na druh˘ den se zase vracíme k tomu stejnému v˘chodisku.
Typy tahákÛ: - popsaná lavice - popsané ãásti lidského tûla - taháky na Ïidlích - texty psané kfiídou na ‰kolní tabuli - taháky pod silonkami (zejména u holek) Nicménû Vám pfieji, aby jste se tomuto v˘chodisku vyhli nebo aspoÀ vyvázli bez pûtek za pfiíli‰ peãlivou pfiípravu na hodinu… nic se nesmí pfiehánût! 7
Br˘le, ãi nebr˘le, to je oã tu bûÏí Martina Kune‰ová
B
r˘le má zhruba polovina lidí na svûte. Mají své v˘hody i nev˘hody. MoÏná jsou hezk˘ módní doplnûk, i kdyÏ pfii sportu by je vût‰ina lidí nejradûji ani nevidûla. V kaÏdodením Ïivotû ale tolik nepfiekáÏejí a krátkozrací i dalekozrací lidé by mûli b˘t rádi, Ïe alespoÀ s br˘lemi pofiádnû vidí.
V¯HODY:
Jste v˘raznûj‰í
Skryjí Va‰e pocity
MÛÏete vypadat jako Harry Potter Vypadáte chytfiej‰í
8
NEV¯HODY: Musíte je pofiád ãistit Máte men‰í zorné pole
KdyÏ se chcete poprat, musíte si je sundat
Musíte odpovídat na otázky typu “Kolik prstÛ ukazuju?”
9
Sluch na‰í ‰koly: Dalibor Mato‰ka Laura Haiselová alibor Mato‰ka. UÏ od roku 1994 pÛsobí u nás ve ‰kole. Vyuãuje hudební v˘chovu - stejnû jako jeho manÏelka, která je vystudovaná zpûvaãka, absolventka AMU. „Svoji drahou Ïenu jsem poznal za studií na Konzervatofii, kde mû zaujala ‰armem, barevn˘m hlasem a v˘born˘mi umûleck˘mi v˘kony,“ fiíká pan profesor. Se svou Ïenou má dva syny – Martina a ·tûpána. Jeden je ekonom a druh˘ lékafi, oba v‰ak mají hudbu jako koníãek.
D
Má témûfi absolutní hudební sluch. Je velk˘m hudebním nad‰encem a sbûratelem hudebních nástrojÛ. Na vût‰inu z nich dokáÏe i zahrát. SvÛj hlasov˘ rozsah hodnotí jako normální, nikoliv v˘jimeãn˘. Poslouchá kaÏdou dobrou hudbu bez rozdílu Ïánru. Práce u nás ve ‰kole ho baví, protoÏe má rád spolupráci s mlad˘mi inteligentními lidmi, ktefií na gymnáziu studují, setkávání se studenty povaÏuje za pohodové. Kromû na‰í ‰koly vyuãuje je‰tû na ãtyfiletém sportovním gymnáziu Pfiípotoãní. Kromû podagogické ãinnosti se vûnuje také koncertování. 10
Oáza klidu, nebo zdraví a sluchu nebezpeãné místo? Petra Svobodová luk je zvuk ‰kodliv˘ svou nadmûrnou intenzitou a mÛÏe zpÛsobit váÏná po‰kození sluchu. Jeho intenzita se udává v decibelech. Práh sly‰itelnosti pro ãlovûka b˘vá 0 dB, práh bolestivosti 130 dB. Vybavena hlukomûrem jsem se vydala zjistit odpovûì na palãivou otázku: je na‰e ‰kola oázou klidu, nebo zdraví nebezpeãn˘m místem?
H
Na startující letadlo v‰ak i pfies svÛj úctyhodn˘ v˘kon 20 dB ztrácí. Pfiesto nastavil laÈku tak vysoko, Ïe uÏ nebyl v celé ‰kole pfiekonán.
ato bûhem krátk˘ch desetiminutov˘ch pfiestávek se hlukomûr rozhodnû neztrhal. Na chodbách i ve tfiídách namûfiil nûco kolem 70 decibelÛ, coÏ odpovídá hluku ako první jsem si pona ulici nebo pu‰tûné telesvítila na zvonek vizi. Mnohem vy‰‰í ãísla jsem v prvním patfie. ·kolní oãekávala od velké pfiestávzvonûní vyvolává v liky, ta v‰ak pfies v‰echna oãedech rozporuplné pokávání hofice zklamala. Pfiefivácity, vût‰inou velmi vající se studenti na schodech neblahé, spojené se i malí gamblefii v poãítaãové zaãátkem vyuãování. uãebnû vytáhli hodnoty na disOv‰em kdyÏ stojíte u nástûnky v 1. pleji „jen“ na 80 dB a zÛstali patfie a jeho náhl˘ fiev vás na oka- na úrovni velmi hlasité hudby ãi mÏik zcela paralyzuje a najeÏí zapnutého vysavaãe. v‰echny chlupy na tûle, je zvonek proklínán je‰tû více neÏ pfii oznaále pfii‰lo na fiadu vyuãomování zaãátku hodiny fyziky. Nevání. Zde hlukomûr potvrní divu, v té chvíli nám u‰i rve rov- dil to, co jistû ví kaÏd˘ student n˘ch 100 dB. Kdyby zvonek nahra- i kantor – Ïe o vyuãovacích hodidila sbíjeãka, vy‰lo by to nastejno, nách o Ïádném dokonalém tichu alespoÀ co do poãtu decibelÛ. opravdu nemÛÏe b˘t fieã. ÚroveÀ
Z
J
D
11
hluku byla jen o nûco málo niωí neÏ o pfiestávkách - pohybovala se mezi 60 – 70 dB, pfiitom profesor pouh˘m zv˘‰ením hlasu hravû dokáÏe tyto hodnoty zvednout o dal‰ích 10 dB. VÛbec to v‰ak neznamená, Ïe by vyuãování bylo tak hluãné, vÏdyÈ kolem 60 dB mívá bûÏn˘ hovor. Trochu pfiekvapiv˘ rekord padl bûhem testu z francouzského jazyka, kdy úroveÀ hluku klesla na neuvûfiiteln˘ch 40 dB. V tomto tichu takfika hrobovém by znûl nepfiirozenû hlasitû i tikot budíku, o oáze klidu se ale v tomto
pfiípadû rozhodnû mluvit nedá. ídelna se sv˘mi 80 dB nijak zvlá‰È nepfiekvapila ani neoslnila a dosáhla pouze kvalit velké pfiestávky a vysavaãe. Také zvonek, kter˘ v prvním patfie trhá rekordy i u‰i neboh˘ch studentÛ, není o tfii patra v˘‰ témûfi sly‰et, neboÈ tam jeho jekot vykazuje o 25 dB ménû. Na záchodech ve 4. patfie hlukomûr nakonec namûfiil pûkn˘ch 50 decibelÛ, coÏ bylo po dûsivé francouz‰tinû druhé nejniωí ãíslo, a dost neãekanû se záchody ukázaly jako nejklidnûj‰í místo na ‰kole.
J
Orientaãní smysl Anna PodrouÏková
„Kde to sakra je?“ Tuhle vûtu si urãitû poloÏil kaÏd˘ z nás. Potfiebujeme se dostat na nûjaké urãité místo, ale stále ho nemÛÏeme najít. Já mám vÏdy v takov˘ch situacích pocit, Ïe mû opustil orientaãní smysl a nahradil se totálním nesmyslem. VÏdy si vybere tu „správnou“ chvíli… émûfi pokaÏdé, kdyÏ nûkam pospíchám, si sbalí kufry, udûlá pápá a mû nechá napospas neznám˘m ulicím a mapû, která mi stejnû nic nefiekne, jen mi ukazuje barevné ãárky, písmenka a ãísla, kter˘m bez orientace nerozumím.
T
12
íká se, Ïe Ïeny orientaãní smysl nemají. Omyl, pánové! Îeny orientaãní smysl mají, jen se to o nich pofiádnû neví… I kdyÏ znám mnoho dívek, u kter˘ch by se dala potvrdit tato pohor‰ující fáma. Uvedu pfiíklad: Jedna dívka jde do módního obchodu. Obleãení vidí, ke kabinkám se dostane, kasu také najde bez problémÛ, dokonce i vyjde z krámu ven. Ale pak nastává zásadní moment a dilema: „Kudy jsem pfii‰la?“ Nevím proã, ale vût‰ina z nich jde stejnou cestou, jakou pfii‰la, a pak se diví, Ïe tam jsou stejné obchody, které uÏ vidûly…
¤
le abych nepomlouvala jen holky, o klucích bychom také mohli ledasco fiíct. Mnoho klukÛ kolikrát ani nedává znát, kdyÏ se ztratí. Stále se snaÏí najít správn˘ v˘chod, ale málokdy se zadafií. B˘vají pak rozãilení, vytoãení, na‰tvaní… Pak uÏ je jen jedin˘ zpÛsob, jak se dostat z labyrintu ven, staãí se zeptat na cestu kolemjdoucích. Tedy, pokud se kolem vás nûjací zrovna nacházejí, pokud ne, tak vám pomáhej pánbÛh.
A
rientaãní smysl máme prostû v‰ichni. BohuÏel se to hold stává, Ïe se ne vÏdy projevuje, jak bychom si pfiáli. TakÏe pro pfií‰tû, nezapomeÀte si s sebou vÏdycky brát mapku, kompas a nûjakou teplou deku s termoskou horkého ãaje, kdybyste bloudili aÏ do noci.
O
V pátek 26. února pofiává studentská rada vefiejnou debatu p ‰kolním fiádu. Studenti zde budou mít moÏnost vyjádfiit své pfiipomínky, ãi návrhy na úpravu nûkter˘ch bodÛ ‰kolního fiádu.
V‰ichni jste srdeãnû zváni! 13
Arnold Îáci ãasto sáhnou nechtíce, aniÏ by o tom vûdûli, na vûc, které nikdy více dotknout by se nechtûli.
Co se t˘ãe vychování, jsou na tom Ïáci mizernû, povûst jim nijak nezachrání Ïidle ve ‰kolní jídelnû.
Pak s v˘kfiikem „Fuj! UÏ zase!“ popfiípadû „Které prase?!“ zjistí, Ïe opût smÛlu mûli, loktem se v jogurtu opfieli.
Není to jen vinou pryÏe, jsou v tom jiné faktory, na krajích kutálí se r˘Ïe, hrá‰ek, drobky, brambory.
Îv˘kaãky nalepené zjevnû na lavicích i Ïidlích v‰ech, rády ulpívají pevnû na botách ãi na zádech. Okupují zdi i stoly, v‰ude, kam se zrak obrací, tak hyzdí tváfi na‰í ‰koly odporné gumy Ïv˘kací.
Polévkou je Ïáci zlili bez svûdomí a morálky. Problém by snad vyfie‰ily odtokové kanálky. Podobn˘ch hrÛz tu máme dosti, dále pokraãovat mohu - zkrátka tyto odpornosti najdeme na kaÏdém rohu.
Takhle to vidí Arnold. Souhlasíte s ním? Chcete s ním diskutovat? Chcete mu dát pûstí? Máte ho rádi? Líbí se vám? Rádi byste mu nûco vzkázali? Chcete mu zapálit vlasy? Chcete ho podrbat za uchem? Chcete mu poradit? Chcete ho kritizovat? Tak mu to napi‰te! Arnold sdílí e-mail s redakcí - redakce.spit@seznam.cz. 14
ChuÈ: paní S˘korová Bronislav âíÏek do by tuhle charizmatickou dámu neznal. Pracuje u nás na ‰kole jiÏ 19 let a je vedoucí ‰kolní jídelny. Nestará se ale jen o kuchyÀ. Objednává také ãistící prostfiedky na celkov˘ úklid ‰koly. Do ‰koly dochází kaÏdé ráno na sedmou. Je vzdûláním dietní sestra, málokdo v‰ak ví, Ïe je velmi sportovnû zaloÏená. Jezdí ráda na hory lyÏovat a v létû provozuje cyklistiku. Jejím velk˘m koníãkem je cestování, ale ne jen tak se rozvalit na pláÏ, preferuje aktivní dovolené.
K
aké velmi ráda vafií sobû a svému manÏelovi. Nejrad‰i má slaná jídla, pochutná si na vepfiové krkovici. Na sladké si moc nepotrpí. Îádné jídlo se jí nehnusí, ochutnala by pr˘ v‰e, snad jen ne kva‰ené nápoje africk˘ch kmenÛ, které se pfiipravují podivn˘m zpÛsobem. Do restaurace ji v‰ak jen tak nedostanete. Snad jen, kdyby si mohla prohlédnout tamûj‰í kuchyÀ. Jak sama fiíká, má uÏ jistou pracovní deformaci.
T
Doma se stará o manÏela a svého malého pejska. 15
Zdravá svaãinka Denisa ·enk˘fiová hlavním zásadám zdravé v˘Ïivy patfií pfiedev‰ím pravidelné stravování. Jak u dospûl˘ch, tak i u dûtí. Tak jako by mûla b˘t základem dne tfii hlavní jídla – snídanû, obûd, veãefie, nemûlo by se zapomínat ani na pravidelné svaãiny. Nûktefií lidé to v‰ak neberou v potaz.
K
vají minerální látky. Dal‰í nezbytnou souãástí svaãin jsou obiloviny. Obiloviny podáváme nejãastûji ve formû celozrnného chleba, cornflakesÛ nebo müsli tyãinek. Ale pfiátelé, v tomto pfiípadû není pravidlo, Ïe kaÏdá müsli tyãinka je vÏdy pro organismus pfiínosem. Mûli bychom vûnovat pozornost mnoÏství cukrÛ a tukÛ uveden˘ch na obalu. Mnohé jsou uvedeny jako zcela dietní, ale po kouknutí na údaje zjistíte, Ïe tomu tak mnohdy není. To jsou klamy, Ïe?? Dal‰í dÛleÏitou sloÏkou svaãin jsou mléãné v˘robky (jogurty, smetánky, tvaroh, mléko, s˘r). I zde vûnujeme pozornost mnoÏství tukÛ.
ravidelné svaãiny zabraÀují hladu a dodávají tak potfiebnou energii pro uãení a sportovní aktivity. Podávání svaãin dûtem je velmi dÛleÏité nejen pro jejich správn˘ v˘voj, ale také pro vytvofiení celoÏivotního návyku pravidelnû se stravovat. Smûfiovat dûti k tomuto návyku je v dne‰ní dobû stále sloÏitûj‰í. UÏ na chodbách ‰kol, vãetnû té na‰í, se setkáváme neposlední fiadû je nuts automaty na rÛzné sladké náno vãlenit do zdravé poje a cukrovinky, které mezi svaãiny i dostateãn˘ pfiíjem tezdravou svaãinu rozhodnû ne- kutin. Nejãastûji podávanou tepatfií. kutinou by mûla b˘t voda. Spoo je tedy my‰leno zdra- lehlivû zaÏene ÏízeÀ a pfiitom vou svaãinou pro dûti? neobsahuje kalorie nebo cukry Spolehlivá dodávka vitamínÛ je jako napfiíklad „populární“ cocazejména v ovoci a zeleninû. cola. Minerální vody a perlivé Krom vitamínÛ nám také dodá- vody jsou vhodné zejména pfii
P
V
C
16
sportovních aktivitách. I zde bychom v‰ak mûli vûnovat pozornost mnoÏství kalorií, ty ãíhají prakticky v‰ude a zamûfiit se také na to, zda neobsahují nûjaká barviva. Ovocné dÏusy jsou velmi vítanou tekutinou, pokud jsou ãerstvû vylisované. Mnoho balen˘ch dÏusÛ totiÏ obsahuje velké mnoÏství pfiidaného cukru a konzervaãních látek.
dravá svaãina je dÛleÏitá pro v˘voj dûtí i dospûl˘ch. Nepravidelná a ne pfiíli‰ zdravá strava mÛÏe mít velmi ‰patné následky. Nesprávná v˘Ïiva ãasto vede k fiadû onemocnûní jako napfi. k oslabenému imunitnímu systému, poruchám zaÏívání, rakovinám, diabetu, vysokému krevnímu tlaku, onemocnûní srdce, cév ãi obezitû. A co vy, jíte zdravé svaãinky?
Z
DobrodruÏství ve ‰kolní jídelnû Laura Haiselová
Jaká tajemství skr˘vá ‰kolní jídelna? Kdo je v kuchyni bûhna? Kolik stojí jedna Ïidle? Proã kuchafiky pijí slanou vodu? Co studenti nejedí? áno v osm hodin jsem dorazila do ‰kolní jídelny. V‰echny kuchafiky uÏ krájely ozhodla jsem se strávit denní dávku brambor (180kg), jeden den mezi kuchafi- po kuchyni se rozléhaly zvuky kami v na‰í ‰kole, abych pofiád- rádia Blaník. Dostala jsem svÛj nû poznala jejich práci a zjistila, vlastní slu‰iv˘ bíl˘ obleãek a vyco se vlastnû dûje s jídlem pfied kroãila jsem do mnû neznám˘ch tím, neÏ se mi dostane na talífi. míst – do zákulisí ‰kolní jídelny.
Jeden den v kuchyni
R
R
17
oÏná byste se divili, jak velké prostory se skr˘vají za kuchyní. Mrazicí boxy, ‰atna kuchafiek, kde kaÏdá musí mít vlastní skfiíÀku, loupaãka brambor, komÛrka s praãkou, sklad potravin… KdyÏ jsem si v‰echny ty tajemné komnaty prohlédla, dozvûdûla jsem se nûco z historie ‰kolní jídelny.
ruhá rekonstrukce v reÏii paní S˘korové se uskuteãnila v roce 1999. Byla pfiistavûna celá zadní ãást kuchynû, nakoupeny nové spotfiebiãe. Stará podlaha ‰la pryã, nahradilo ji speciální tvrzené lino. Namísto poniãen˘ch umakartov˘ch Ïidlí a stolÛ pfii‰ly nové – kvalitní oh˘ban˘ nábytek. „To je znaãka – jako kdybys mûla boty Adidas!“ prohlásila paní S˘korová. Paní S˘korová Jedna taková Ïidle stála 2800kã, jeden stÛj 5000kã. vypráví Dneska je celá jídelna a kuchyÀ íte, proã pfii‰la pracovat bezbariérová, v‰echno pfiísluprávû k nám do ‰koly? ‰enství z nerezu. „Chtûla jsem si vybrat tu nejhnusnûj‰í, nej‰pinavûj‰í a nejplesnivûj‰í kuchyÀ ze v‰ech – abych za sebou vidûla nûjakou práci.“ fiíká vedoucí na‰í ‰kolní jídelny. A opravdu – kdyÏ paní S˘korová pfied dvaceti lety nastupovala na na‰e gymnázium, kuchyÀ byla v hrozném stavu. Byla zhruba poloviãní, v místech, kde je teì jídelna byl je‰tû kabiJedna z mála fotek kuchynet nûmeckého jazyka - sídlo nû je‰tû pfied rekonstrukcí. Popaní profesorky Kuãerové. zorn˘ ãtenáfi si jistû v‰imne Dne‰ní ‰atna 4. B pÛvodnû slouprovû‰ené trubky vlevo nahoÏila kuchafikám. Nádobí se mylo fie. Kuchafiky ji musely podpív plastovém lavoru a topilo se rat, aby v‰e fungovalo pod velk˘m kotlem. Tehdy probûhla první rekonstrukce.
M
V
18
D
pou do vody sÛl a ãekají, aÏ se napije. KdyÏ k tomu dojde, mají oho si uÏ nûkdy v‰iml asi v‰echny radost. Samozfiejmû kaÏd˘, kdo ve ‰kole cho- kromû té, která se celá poprská dí na obûdy a nenosí plynovou osolen˘m pitím. Ta je potom masku. Tácy pr˘ obãas smrdí vzteky bez sebe a ostatní se proto, Ïe kdyÏ se umyjí a jsou pfiede mnou s úsmûvem obhajumokré, musí leÏet na sobû a ne- jí: „KdyÏ ona nás taky zlobí. Strmohou d˘chat. Vedení ‰koly uÏ ká hadfiíky do hadice, aby nám pracuje na fie‰ení problému. netekla voda nebo nám schováV úvahu pfiipadají dvû moÏnosti. vá vûci…“ První z nich jsou stojany na tácy, ve kter˘ch by mohly volnû Ovoce vs. su‰enky schnout. Takové stojany se ale ûktefií lidé si pr˘ stûÏují, musí vyrobit na míru a je riziko, Ïe su‰enky ve ‰kolní jíÏe typ tácÛ, které pouÏíváme, se delnû by mûly b˘t nahrazeny pfiestane vyrábût a nám zÛsta- ovocem. Není moÏné zavdûãit nou drahé stojany k niãemu. se v‰em, a tak byl uskuteãnûn Druhá alternativa jsou nové experiment. Studenti i profesofii „profesionální“ tácy, které mají dostali na v˘bûr – su‰enku, nenoÏiãky, takÏe kdyÏ stojí na so- bo hru‰ku. Na první v˘dej obûdÛ bû, dostane se mezi nû vzduch. bylo pfiichystáno sto kusÛ od
Tácy, které nevoní
T
N
Jak se baví kuchafiky e je kuchyÀsk˘ personál na‰í ‰koly dobrá parta mi bylo jasné hned od zaãátku. Dokázat si ze sebe udûlat legraci je dÛleÏité. V kuchyni to probíhá tfieba tak, Ïe kdyÏ se jedna kuchafika nekouká, ostatní jí nasy-
Î
19
kaÏdého. Po obûdû zmizely v‰echny su‰enky, ale jen patnáct hru‰ek.
Pfiichází moje chvíle oneãnû jsem dostala opravdov˘ úkol! Do ruky mi dali látkov˘ pytlík, do nûj ãokoládovou pûnu a zdobila jsem mouãníky. Bûhem pûti minut se
K
barva mého slu‰ivého obleãku zmûnila na hnûdou. âokoládu jsem mûla i po obliãeji, byla jsem, omlouvám se za ten v˘raz, ‰pinavá jako prase. Moje první v˘tvory nevypadaly pfiíli‰ ozdobnû, ale materiálu pro trénink bylo hodnû - celkem jsem ozdobila KdyÏ jsem dokonãila své veledílo, uÏ zaãali pfiicházet první studenti a doÏadovali se obûda.
20
Nová noãní mÛra – ‰pinavé nádobí dyÏ pfii‰el ãas v˘deje obûda, kuchafiky si mezi sebou rozdûlily úlohy. Nûkterá dávala jídlo na talífie, jiná doplÀovala pití, dal‰í dostala funkci bûhny – tak se pr˘ fiíká té, která musí pofiád bûhat do jídelny a doplÀovat pfiíbory. Já a paní S˘korová jsme stály u mytí nádobí. Vmáãkly jsme se do malého prostoru u okénka, o kterém pfiedtím jedna kuchafika se smíchem prohlásila, Ïe „je to tam jak pro Somálce – paní S˘korová sem pfiijde a já uÏ se k ní nevejdu!“.
K
„Mû ta stfiíkající voda vÏdycky uklidní,“ fiíkala mi paní S˘korová. Mû osobnû ale cákající proudy a v‰udypfiítomné kaluÏe moc klidu nedodaly. Pofiád totiÏ pfiicházeli dal‰í a dal‰í studenti, ktefií pfiiná‰eli své ‰pinavé talífie. Ty se hromadily v‰ude moÏnû, protoÏe myãky byly zrovna plné skleniãek nebo pfiíborÛ. V‰ude bylo mokro, v‰ichni poletovali sem a tam, skládali talífie do hromádek po pûtadvaceti, odná‰eli je a tfiídili vidliãky a noÏe. KdyÏ
lobûhu nádobí. Dokonce se mi o nûm dal‰í den zdálo. Talífi, talífi, skleniãka, talífi, nÛÏ, talífi, skleniãka, talífi, talífi… Zato paní S˘korová s hadicí v ruce asi na takové my‰lenky nemûla vÛbec ãas. Ruce jí kmitaly od pfiíborÛ k myãce a od skleniãek ke dfiezu. Tohle by asi opravdu nebyla práce pro mû. Kuchafiky se celou dobu nezastavily. jsme pfiestáli nejvût‰í nápor nádobí a já jsem si myslela, Ïe bude na chvíli klid, pfii‰li studenti anglického gymnázia. To znamenalo dal‰í talífie a skleniãky. Musím se pfiiznat, Ïe jsem se pfii mytí moc nepfiedfiela. To proto, Ïe jsem byla naprosto fascinována tím dokonale a velmi rychle fungujícím mechanismem ko-
Souãasn˘ kuchyÀsk˘ t˘m
A malá zajímavost – na devíti vrácen˘ch talífiích z deseti byly brambory. Proã? naÏila jsem se vypadat uÏiteãnû a obsluhovat myãku. Mezitím pfii‰el se ‰pinav˘m talífiem i pan fieditel Zajíc. „KdyÏ má novináfi o nûãem psát, musí si to nejdfiív zaÏít“ fiekl mi, zatímco odkládal pouÏité nádobí. Mûl úplnou pravdu, jeden den ve ‰kolní jídelnû pro mû byl velká zku‰enost. Od té doby ji vnímám úplnû jinak. SnaÏím se jíst víc brambor, nedávám ‰pinavé skleniãky na se be a uÏ se ne houpu na Ïidli.
S
21
Smysl Ïivota Autor anonymní aÏd˘ fiadov˘ ãlovûk má pût smyslÛ. Asi nemá cenu Vám je tu jmenovat, koneckoncÛ, jste na v˘bûrovém gymnáziu, tak byste to mohli zvládnout sami. âas od ãasu se najde nûjak˘ jedinec – nûktefií fiíkají génius, jiní zase ‰ílenec – kter˘ o sobû tvrdí, Ïe má nûco, co ostatní nemají. Tvrdí, Ïe má je‰tû jeden smysl navíc. ·est˘ smysl. Je zajímavé, Ïe kolik takov˘chto lidí uÏ bylo, tolik má tento „‰est˘ smysl“ variant. A budou samozfiejmû pfiib˘vat. Nûktefií vidí duchy zemfiel˘ch, dal‰í mají empatické superschopnosti, najdou se i takoví, ktefií skrze nûj komunikují s Bohem! To by se dalo docela dobfie nazvat aÏ rouháním!
K
o ale aÈ si rozhodne církev. Pokud jde o mû, fiadím se mezi lidi s „‰est˘m smyslem“. ¤íkejte mi klidnû génius nebo cvok. KdyÏ totiÏ mluvím o sv˘ch smyslech, nesmím zapomínat ke sv˘m
T
22
pûti základním pfiibrat je‰tû „svÛj ‰est˘ smysl“. M˘m ‰est˘m smyslem je smysl mého Ïivota, pro nûjÏ Ïiji kaÏd˘m dnem. Pro kter˘ hofií plamen mého srdce a pro kter˘ nikdy nezhasne. Budu je‰tû otevfienûj‰í a upfiímnûj‰í a budu mluvit konkrétnûji. Tímto ‰est˘m smyslem je jeden ze studentÛ na‰í ‰koly. Ach, nebudu Vám ho dlouze popisovat, kaÏd˘ ho jistû dobfie zná. V‰imnete si ho, kdyÏ projde kolem Vás. V‰imnete si ho, kdyÏ bude postávat v tom nejtemnûj‰ím rohu. V tomto roce nav‰tûvuje sextu, má krátk˘ ãern˘ vlas a muÏné tûlo, jaké byste si dokázali vybavit jen u Homérov˘ch hrdinÛ antick˘ch! Nebudu pokraãovat dál, jistû jiÏ v‰ichni víte, o kom je fieã. Ó, jak já závidím jeho spoluÏákÛm, ba, jeho kantorÛm, Ïe mÛÏou b˘t jemu nablízku! Jak jen závidím té Ïidli, na níÏ den, co den sedá. Závidím téÏ té lavici, na níÏ spoãine jeho unavená, pfienádherná hlava pfii
odpoledním vyuãování. Závidím a Ïárlím na v‰e ostatní, co k jeho Ïivotu má blíÏ neÏli já! Ach, jaké hanebné city se ve mnû probouzejí. Já závidím a Ïárlím. A pfiece miluji. A pfiece zboÏÀuji a srdce mé hofií jasn˘m plamenem. Ne, nebudu pokraãovat dále, jiÏ se mi podlamuje
hlas, ale pfiece jen si dovolím pfiidat takového posla mé lásky, takovou vla‰tovku mého citu. Nenasytné smysly ãtenáfiovy – teì syÈte se m˘m citem, teì laãnû hltejte mé nadûje a rozÏv˘kejte na cucky mÛj smutek. Já jiÏ nemohu dál…
Bfiízy ‰umí u jezera rozpaãitou melodii, ovívají Ïenu, která, na ruce drÏí lilii. Idea se jí honí hlavou, stále jako na hladinû, lekníny beze slova plavou a tak k nim v jedné vtefiinû, vhodí lilii i svoji lásku…
23
Pan ‰kolník osoba s ãichem a pro ãich Vojta Sládeãek istû se nikdo nebude hádat, Ïe ãichem ‰koly je ‰kolník. V na‰em pfiípadû pan Jan ·Èastn˘. Musí vycítit kaÏdou neplechu, vyãmuchat nepofiádek a prostû vyãenichat v‰e potfiebné na ‰kole. „·kolníkuje“ na na‰í ‰kole uÏ dvanáct˘m rokem, a to od roku 1998. Svou práci na ‰kole charakterizoval sám slovy: „Dûlám to, na co mám a na co staãím, jinak to musím koupit.“ Nikomu asi není tajemstvím, Ïe pan ‰kolník má psa. Je to rasa pÛvodem z Japonska a to âiBoKo (aneb âimice, Bohnice a Kobylisy). Tato fenka se jmenuje ·mudla. Nedávno ji vypustil ven, ale místo psinky mu do bytu vtrhl potkan. Asi mu tam vonûl nûjak˘ s˘r. Pan ‰kolník v‰ak nelenil, a vycítil tu správnou chvíli na zlikvidování vetfielce. V boji muÏe proti potkanu samozfiejmû zvítûzil pan ‰kolník. A ·mudla se mohla vrátit do svého pelí‰ku.
J
24
Genius Loci na‰eho gymnasia Metodûj Novotn˘ oslední dobou ãím dál ãastûji cítím... cosi. Pfievaluje se to po chodbách jako pára, huãí to v na‰ich myslích jako fiev líté ‰elmy a nutí nás zam˘‰let se nad vûcmi jako je smysl Ïivota nebo hlen. Je to zápach. Ne ten obyãejn˘, tuctov˘ zápach jak˘ vídáme dennû, ani ten kter˘ mÛÏeme cítit na skládkách. Je to velice specifick˘ zápach, má svÛj styl, svÛj vkus. Zápach o kterém nemÛÏete fiíct jen nûjaké to ,,Tady to smrdí” nebo ,,Fuj!”, byla by to uráÏka jeho osobnosti. Zápach tak hust˘, Ïe snad i plavat by v nûm ‰lo a moÏná novou galaxii stvofiit. Obãas je jen fiídk˘ a vnímáme ho jen jako pozadí na‰eho celkového utrpení, ale obãas zesílí a nedovolí vám myslet na nic jiného. AÏ po okraj naplní na‰e vûdomí a ta zadní ãást mysli, va‰e podvûdomí, se povznese do stavu dosáhnutelného jen po celoÏivotní pil-
P
né meditaci nebo po pÛlminutovém vdechování halucinogenních látek. I smysl pro humor má, tfiebas cel˘ den Ïijete v mylném dojmu, Ïe cítíte nûco s jablky a po pár pfiestávkách je jablko úplnû pryã a na jeho místû se objeví vÛnû ãerstvû poseãené louky, spáleniny, psa, spáleného psa, ãerstvû poseãeného spáleného psa a tak podobnû. evím, kde vzniká. Nevím z ãeho. Vím jen, Ïe po velké pfiestávce b˘vá nejhust‰í a Ïe nejvíce ho b˘vá ve spodních patrech. Opravdu, obãas mám aÏ problém s tím dojít si na toaletu v pfiízemí a k dolnímu vypu‰tûní nepfiidat i horní vrh.
N
epátrejte po tom, kde se bere. UÏívejte si ho, dokud je tu s námi. On tu jednou nebude, a teprve pak oceníme jeho krásu a pÛvab. Ov‰em i zde musíme mít na pamûti, Ïe v‰eho moc ‰kodí.
N
25
V˘chovné pfiedmûty zbyteãné známky? Laura Haiselová Ï jste nûkdy pfiem˘‰leli, jestli je moÏné propadnout z v˘tvarné v˘chovy? Nemûjte strach. Podle slov paní profesorky PapeÏové to pr˘ teoreticky moÏné je, ale Ïádn˘ rozumn˘ profesor to nedopustí. Proã ale známkovat pfiedmût, ze kterého nelze propadnout? Má známkování v˘chovn˘ch pfiedmûtÛ v˘znam?
U
ezi v˘chovné pfiedmûty fiadíme v˘tvarnou, tûlesnou a hudební v˘chovu. Posláním tûchto pfiedmûtÛ by mûla b˘t – jak ostatnû vypl˘vá z názvu – v˘chova k jednotliv˘m oborÛm. To znamená, Ïe studenti by mûli zkou‰et své schopnosti a moÏnosti, objevovat své vlohy a nauãit se je vyuÏívat. Pokud nadání nemají, pfiedmût by pro nû nemûl b˘t stresující. Tyto pfiedmûty je mají vychovávat k zálibû, aÈ uÏ v hudbû, nebo sportu. Mûly by jim také pomáhat pfiekonávat strach, je jedno jestli z míãe nebo ze zpívání pfied celou tfiídou.
M
yuãující tûlesné v˘chovy se vesmûs shodují, Ïe pololetní známky urãují hlavnû podle úsilí studentÛ. „PrÛbûÏné hodnocení dávám opravdu podle v˘konÛ, aby kaÏd˘ vûdûl, jak na tom je. O pololetní známce naopak rozhoduje snaha,“ fiíká pan profesor ·Èastn˘. MÛÏe se tedy klidnû stát, Ïe atlet s prÛmûrnou známkou 1,0 dostane v pololetí dvojku – kdyÏ bude sabotovat hodiny, flákat posilování, mluvit sprostû a hádat se.
V
hudební v˘chovû, kterou u nás ve ‰kole vyuãují manÏelé Mato‰kovi, se k praktické ãinnosti pfiidává i teorie. Známky uÏ tedy nejsou jen záleÏitostí talentu. “Známkujeme v pfiedmûtu nû-
V
26
kolik odli‰n˘ch sloÏek (teorie, dûjiny, poslechové ãinnosti, praktické dovednosti, hlasovou v˘chovu a referáty) a proto jsem pfiesvûdãen, Ïe kaÏd˘ student má moÏnost prezentovat svoji silnou disciplínu,” fiíká pan profesor Mato‰ka. e v˘tvarné v˘chovû se opût mísí známky z praktické a teoretické ãinnosti. Obû „v˘tvarkáfiky“ na na‰í ‰kole se shodují v tvrzení, Ïe jsou ve známkování shovívavé a Ïe se snaÏí neklást na studenty pfiehnané poÏadavky. „Jak mnozí víte, moje hodnocení je velmi mírné. Uvûdomuji si mimofiádné schopnosti nûkter˘ch z vás, ale snaÏím se ocenit snahu i tûch ménû nadan˘ch pûknou známkou,“ fiíká paní profesorka PapeÏová. Obû vyuãující dávají známkám v˘tvarn˘ch prací stejnou váhu jako testÛm z dûjin umûní.
V
e moÏné maturovat z v˘chovn˘ch pfiedmûtÛ? Ne, není. AlespoÀ u nás ve ‰kole ne. Pro maturitu bychom museli splÀovat minimální poãet hodin v daném pfiedmûtu. ¤e‰ením by mohl b˘t semináfi napfiíklad dûjin umûní, kter˘ by doplnil chybûjící hodiny. Ten ale není moÏné otevfiít hlavnû kvÛli nízkému poãtu studentÛ. Maturitu z tûchto pfiedmûtÛ by ale stejnû muselo odsouhlasit vedení ‰koly.
J
á tedy cenu známkovat pfiedmûty, které nás mají vychovávat a ze kter˘ch nelze propadnou ani maturovat? Podle vyuãujících ano. Známka je nám pr˘ motivací a ukazatelem. „Jsou to pfiedmûty jako kaÏdé jiné a proto musí b˘t známkovány,“ fiíká pan fieditel. Slovní hodnocení studentÛ pr˘ také není moÏné. Na niωím gymnáziu by se k nûmu dalo pfiistoupit, muselo by se v‰ak zavést ve v‰ech pfiedmûtech. Slovní hodnocení je pro vyuãující nároãnûj‰í a existuje riziko, Ïe by se nakonec jen opakovaly stejné fráze dokola, ãímÏ by slovní hodnocení ztratilo svÛj efekt.
M
27
Hmat: Matûj Rosík Anka Holanová ento student oktávy je pravdûpodobnû nejznámûj‰í ãlovûk ve ‰kole. KaÏd˘ se s ním urãitû uÏ nûkdy setkal, a proto má mnoho pfiátel po celém gymnáziu, nejvíce se kamarádí se skupinkou kvartánÛ, ktefií po nûm také pfievezmou techniku a organizaci ‰kolních akcí. K poãítaãÛm se dostal pfies nejdfiíve prohlíÏení a poté i vytváfiení webov˘ch stránek a dnes má firmu Designpro (design internetov˘ch stránek). Mezi jeho nejvût‰í vá‰nû patfií programování a umí Èukat do klávesnice tak rychle, Ïe ani sám neví, jak rychle do ní Èuká. Dále má rád sportovní lezení a hudbu, pfied tfiemi lety zaãal hrát na klávesy ve skupinû NutHouse (dnes Blackout) a hraje na saxofon. Rád poslouchá rock, nu-metal a nebrání se ani jazzu. Po opu‰tûní na‰í ‰koly chce jít studovat management na V·E, ale poãítá s tím, Ïe ho budeme i nadále vídat u nás ve ‰kole. Rád by zde uãil IVT – stejnû jako poslední dva roky.
T
Braillovo písmo Anka Holanová raillovo písmo vymyslel Francouz Louis Braille poté, co pfii nehodû pfii‰el o zrak. V jeho dvanácti letech ho voják Charles Barberier zkusil nauãit
B
28
písmo pouÏívané vojáky pro ãtení ve tmû, ale bylo to velmi obtíÏné - písmena mûla aÏ dvanáct tûÏko ãiteln˘ch v˘stupkÛ a jedno písmeno bylo tak rozsáhlé, Ïe
ne‰lo pfieãíst celé najednou. Braille poãet “teãek” zredukoval na ‰est a do finální podoby písmo dospûlo v roce 1824, kdyÏ bylo Braillovi pouh˘ch patnáct let. O pût let pozdûji vy‰la první kniha napsaná tímto písmem. Za jeho Ïivota nebylo písmo navzdory propagaci moc známé, ale ve dvacátém století si lidé uvûdomili, jak˘ to je nenahraditeln˘ pomocník. Dnes máme dokonce i psací stroj, kter˘ pí‰e braillov˘m písmem. raillovo písmo je systém vytlaãovan˘ch teãek na obdélníku 2x3 teãky o rozmûrech obvykle 5x7,5 mm. Dohromady je moÏné sestavit aÏ 63 kombinací bodÛ, kdyÏ pomine-
B
me mezeru (prázdné pole). V souãasnosti se nejãastûji vyuÏívá anglická abeceda, ale máme i abecedu ãeskou se v‰í diakritikou(rozli‰uje se dokonce i ú a Û), ãísla, znaménka nejbûÏnûj‰ích matematick˘ch operací, znaky pro malá a velká písmena i pro fieckou abecedu. fiestoÏe je dnes písmo vytlaãováno hlasov˘mi pfiedãítaãi, má v historii svoje v˘znamné místo. Je uÏiteãné dokonce i kdyÏ vidíte dobfie - pouÏívá se napfi. jako ‰ifrovací písmo pro tajné vzkazy, zprávy, dopisy atd. Já sama jsem jej nûjakou dobu umûla celé nazpamûÈ a je to v˘born˘ zpÛsob, jak potrénovat mozek.
P
29
Zpovûì studenta stfiední ‰koly Michal ¤ehofiek âást druhá - adaptaãní kurz
P
rázdniny uplavaly jako Michael Phelps sv˘m soupefiÛm a já vyrazil natû‰en˘ a opálen˘ do ‰koly (pro pfiiblíÏení mlad‰ím generacím, to byl také rok, kdy tehdy je‰tû neznám˘ Ameriãan Mark Zuckerberg zaloÏil Facebook). První dny byly sice seznamovacího charakteru, ale jediné s ãím jsme se doopravdy seznámili, byl ‰kolní fiád a hierarchie ‰kolního systému, aneb uãitel má vÏdy pravdu. A tak opravdovou moÏnost poznat své spoluÏáky jsme mûli aÏ na adaptaãním kurzu. Ten se konal, alespoÀ myslím, v Jeseníkách a uÏ pfii cestû autobusem bylo vidût, Ïe to bude neobyãejn˘ v˘let. Jen pro pfiedstavu: dûti jeãí a strhávají záclonky, uãitelky peskují a fiidiã se snaÏí uklidnit sama sebe neustál˘m pfiejíÏdûním z jednoho pruhu do druhého. Ani po ubytování nenastalo Ïádné zlep‰ení. Vlastnû to bylo naprosto stejné, jen místo fiidiãe ‰ílel pan správce. A tak pfii‰el ãas na nûjaké ty seznamovací aktivity. Zaãali jsme s krátk˘m v˘kladem o sobû, pokra30
ãovali t˘mov˘mi hrami a oficiálnû jsme skonãili s nevinnou hrou - mlácení novinami po hlavû. Av‰ak jako kaÏdé správné zlobivé dûti jsme pokraãovali po veãerce u nûkoho na pokoji. Brzo jsme poznali, Ïe uãitelky nespí tak hlubok˘m spánkem, jak jsme doufali, a tak na‰e sezení muselo skonãit. Dal‰í dny jsme strávili v podstatû stejnû, v˘jimkou byl den poslední. Na‰e milá krásná dûvãata rozhodla, Ïe se veãer bude konat diskotéka s povinnou úãastí. Následovalo zru‰ení celého odpoledního programu, aby se holky mohly na tuto velkou událost pfiipravit. Kluci odpoledne strávili ping-pongem, fotbalem ãi jinou smysluplnûj‰í aktivitou neÏ je sestavování co nejvíce ladícího obleãení z tak omezeného ‰atníku jak˘m byl kufr. KdyÏ pfii‰el veãer, rÛznobarevná svûtla se odráÏela od bly‰tivého parketu, taneãní hudba dunûla sálem a mezi stoly byla utvofiená cestiãka akorát k baru. Zkrátka v‰e bylo tak jak má. KaÏd˘ se chvástal jak si to uÏije a Ïe to bude „supr“. Nicménû diskotéka nezaãala nejlépe. Hrál se totiÏ hokej a my byli natolik nespole-
ãen‰tí, Ïe jsme radûji sledovali televizi, neÏ abychom tancovali s na‰imi dívkami. Koneãnû na‰i hokejisti prohráli a my se dali do tanãení. Patnáct minut pfied veãerkou, ale pfiece. V podstatû to dopadlo jako správná dûtská diskotéka: nuda, nuda a zase jednou nuda, ale tím si kaÏd˘ musí projít
sám. A tak skonãil t˘den pln˘ trapn˘ch dûtsk˘ch vtipÛ, posmívání a ‰kádlení. Co nám tedy adaptaãní kurz pfiinesl? Bez této akce bychom se nikdy nestali tím, ãím jsme dnes. Pfiijeli jsme jako banda ufivan˘ch ukecan˘ch dûtí a odjeli jako ufivaná ukecaná, ale stmelená tfiída.
Ce sta vla kem TomበNovák
Nic. Ha. V‰ak! Zaã? VÏdyÈ - toÈ... Ha! Pak? Tak. Den, noc? Líp, hÛfi, tak jak? Tak, tak. V‰ak pak. Pak vlak tlak strach. Snad pak? Tak jak? VÏdyÈ - nic tak. Moc nic. Nic moc. V‰ak líp den noc. Moc nic, nic moc. Nic. Nic víc neÏ nic. ToÈ nic. Den i noc. Nic, nic víc neÏ nic. 31
Redakce ·éfredaktor: Bronislav âíÏek (6.V) Vedoucí ãísla: Laura Haiselová (6.V) Sazba a zlom: Pavel Svoboda Redakce: Martina Kune‰ová (1.V), Vûra Hujerová (2.V), Denisa ·enk˘fiová (2.V), Metodûj Novotn˘ (3.V), Anka Holanová (5.V), Petra Bafitipánová (5.V), Bronislav âíÏek (6.V), Petra Svobodová (6.V), Pavel Pospí‰ek (6.V), Klára Zlomková (6.V), Laura Haiselová (6.V), Michal ¤ehofiek (6.V), Vojta Sládeãek (2.B), Anna PodrouÏková (3.B), TomበNovák (8.V);
32