Špit 56 by Špit

číslo 56

Kone

18. 6. 2015

10 Kč

? y l o k š c n a ší

Hra: Pouť do Santiaga | Kultura na léto Studium v Británii | Jak nenávidět svou školu Soutěžte se Špitem | Anděl, pán a havran

Časopis Špit získal na pražském kole soutěže Školní časopis roku ve své kategorii druhé místo a zvláštní ocenění za obsah a v prosinci se účastníme celostátního kola. Děkujeme Vám za Vaši přízeň!

Když jsem na začátku roku usedal do šéfredaktorského křesla tohoto časopisu, které, přiznejme si to, není nějak nadmíru prestižní, dal jsem si jedno předsevzetí – psát úvodníky o něčem a hlavně ne o tvorbě samotného časopisu! Nadešla ona hrozná chvíle – nejen, že to udělám, ale budu psát úvodník o psaní úvodníku. Moje inspirace zřejmě zavětřila blížící se konec školního roku a vyrazila někam předčasně na prázdniny. A já tu zůstal sám a smolím si cosi v koutku. Ona obecně ta inspirace je pěkná mrška – většinou vás něco napadne, zatímco číslo už je dávno v tisku, slohová práce odevzdaná či snad dokonce knížka dopsaná (poslední případ jsem samozřejmě osobně nezažil). Jindy vám něco přijde na mysl v úplně náhodný moment, bez žádných jasných souvislostí s přítomnou chvílí. Situace v případě, že to chcete později využít, je velmi prekérní – víte, že tam ta idea někde sedí, ale nedokážete si ji s ničím spojit a zaboha si na ni nemůžete vzpomenout. „Měl jsem geniální nápad, jen netuším o co šlo,“ říkáte si pak v tu chvíli. Když pak vyhrabete z hloubi vzpomínek onu slávu, zjistíte zpětně, že to vlastně byla pěkná blbost. V hodině češtiny nám bylo vysvětleno, že ten, komu bývá svěřen úvodník, je už „pan někdo“. S dodatkem, že v posledních letech se to zhoršuje. Tento úvodník je dalším projevem všeobecné degradace tištěných médii. No jo, nikdo je nečte, tak si tam ti redaktoři píší úplně co chtějí. Jen mně napadá – nepíšou redaktoři některých internetových portálů, a to včetně masově čtených, občas také nějaké nesmysly? Ale sveďme to všechno pěkně na tu inspiraci, mršku malou, stejně se to na své dovolené nedozví. Vážené čtenářky a vážení čtenáři, i vám přeji pěkné prázdniny, snad se jich dočkáte. A ať jsou pro vás ony, nebo nedej bože snad toto číslo školního časopisu, inspirací, Daniel Kadlec

6 7 8 9 10 11 12 14 16 18 21 24 26 27 28 29 31

Nesnášenlivost

Konec naší školy?

Dopis z GMHŠ Doma špatně, v zahraničí lépe? Prázdninová anketa Filmový klub Co dříve dělala Eva Caletková? Nesnášenlivost 10 rad absolventa Konec naší školy? Hra: Pouť do Santiaga Rok ve Velké Británii Kultura Anděl, pán a havran Arnold Otázková kopaná Dýdýho vaření Soutěžte se Špitem! What's up?

Hra: S Daubnerem na konec světa

Co dříve dělala Eva Caletková?

Rok ve Velké Británii

jak to chodí jinde

Dopis z GMHŠ

Kdykoliv se někde zmíním, že navštěvuji hudební gymnázium, tedy Gymnázium a Hudební školu hlavního města Prahy na Komenského náměstí, všechny zajímá, co to obnáší. Tak tedy…

Na první pohled jsme zcela normální osmileté gymnázium – učíme se vše co na jiných školách. Navrch k tomu máme ale ještě předměty týkající se hudební teorie, dějin hudby a sluchové výchovy. A pak samozřejmě nástroj. První čtyři roky nezáleží, jestli jste třída A nebo B (každý rok naše škola přijímá 36 žáků, které dělí do dvou tříd). Máte 3 vyučovací hodiny nástroje týdně; zpěváci od primy, ostatní nástroje (vyjma klavíru) od tercie ještě hodinu klavírního praktika. Na konci kvarty se pak znovu dělíme do dvou tříd – kdo se chce věnovat hudbě více, dělá talentové zkoušky do „áčka“ (bere se ovšem jen 15 nejlepších) a zbytek jde do „béčka“. Ve třídě A se potom vyučuje více hudebních předmětů i hodin nástroje, třída B zůstává na třech hodinách nástroje týdně. Třídě A přitom ale odpadají některé přírodovědné předměty, případně se snižuje jejich hodinová dotace, kdežto „béčko“ má až do oktávy všechny předměty jako na všeobecném gymnáziu. Býváme ve škole i do šesti večer, i když někdy zase máme téměř volné dopoledne – čas vyhrazený pro individuální hudební výuku – nástroj. Zajímavý je také poměr dívek a chlapců ve třídách. Obvykle to jsou 2 dívky na jednoho chlapce, tedy 12 dívek a 6 chlapců ve třídě. Nevím, proč to tak je, ale skoro vždy to takhle vyjde … Co se týče zázemí, máme to tu moc pěkné a spoustu možností. Pro každého je k dispozici velká šatní skříňka, takže nemusíme domů nosit všechno učení a máme kde nechávat nástroje jako housle či hoboj.

Výběr jídel ve školní jídelně je veliký a kromě obědů si zde můžeme kupovat i svačiny (sušenky, obložené housky, koláčky,...), ovocné i zeleninové saláty, zmrzliny či různé druhy nápojů. V odpoledních hodinách je potom otevřená kavárna, kde najdeme kromě teplého čaje či zákusků i připojení na WiFi. Volný čas ale můžeme trávit i jinde než tam – na chodbách máme několik pingpongových stolů a kromě hodin tělesné výchovy si můžeme i ve volných hodinách zaplavat ve školním bazénu. Uprostřed budovy se pak nachází atrium, kde často trávíme slunečné polední pauzy. Obvykle si také ve volném čase půjčujeme volné hudební třídy a cvičíme na nástroje. Ve škole se nachází dva koncertní sály, v nichž se skoro denně konají koncerty, na kterých máme sami službu. Podle rozpisu má každý žák jednou až dvakrát ročně na starosti nějaký koncert – jeho úkolem je přivést včas účinkující z učeben, ve kterých se rozehrávají, a nachystat pro ně pultíky, piano atd. Při naší škole také fungují různé soubory – školní orchestr, Big Band, dechový soubor a spousta dalších. Školní orchestr jezdí do Dubaje, Big Band nám zase hraje na maturitním plese, předávání maturitních vysvědčení či naší Zahradní slavnosti. V soutěžení se meze nekladou – samozřejmě, že většina z nás jezdí na hudební soutěže po celém světě, ale někteří se zúčastňují i jazykových soutěží či přírodovědných olympiád. Každý rok

se pak pořádá školní turnaj v badmintonu, stolním tenise, plavání i malé kopané. Škola pořádá spoustu zájezdů – primy jezdí na seznamovací kurz do Mozolova, tercie na lyžařský kurz do Orlických hor, zájemci z kvint a starších ročníků dvakrát ročně do Alp na lyže i snowboardy, kvarty a výše jezdí každé září na poznávací zájezdy po celé Evropě, sexty zase „na vodu“ na řeky jako je Otava, Vltava či Ohře… A na závěr maturita… Kromě povinných státních předmětů musí maturovat „áčko“ ještě z nástroje a nějakého hudebního předmětu, „béčko“ buď z nástroje, nebo z hudebního předmětu. Tak či onak, od nás ze školy chodí absolventi studovat všechno - od

jak to chodí jinde

ČVUT přes právo po medicínu. Jen velmi málo z nás se ve výsledku skutečně zabývá hudbou. A právě to je naše výhoda oproti konzervatořím, neboť nás studium hudby nijak neomezuje ve výběru budoucího povolání. Martina Novotná, 3.A autorka je studentkou GMHŠ

fejeton

Doma špatně, v zahraničí lépe? David Trojan

Cizina. Země zaslíbená. Země, kde se ulice samy uklízí, práce sama dělá, děti samy vychovávají, účty samy platí a pečení holuby lítají do huby. Země, kde neexistuje nezaměstnanost, korupce ani klientelismus, kde mají všichni stejné podmínky, nikdo se nad nikoho nevyvyšuje. Země, kde se nelže, nekrade a nepodvádí, zkrátka ráj na zemi. Dennodenně slýcháváme kolem sebe tuto „Ódu na cizinu“. Stokrát. Tisíckrát. Deset tisíckrát. A pak tomu sami uvěříme. Připojíme se k proudu tupých hlav a hledáme ráj tam, kde není. Toužíme tu naši zemi zaslíbenou napodobit, okopírovat a oprostit se od toho, co nás strhává zpátky do té české žumpy. Nevědomě, a co je horší, i vědomě se zbavujeme tisíciletého dědictví naší země. Šíré té země, země jediné. Nestačí nám

Praha, chceme New York, nestačí nám Labe, chceme Amazonku, nestačí nám Šumava, chceme Himaláj. Neoceníme krásu vlasti, hledáme ji jinde. Čím dál od té zaostalé české kotliny, tím víc „cool“. Celý život jdeme za jediným. Odsud. Odsud, dřív, než bude pozdě. Než se také tím češstvím nakazíme a, nedej Bůh, i podlehneme. Tak tedy okupujeme jazykové školy, „obohacujeme“ češtinu o všelijaké „-ismy“ ve snaze ji co nejrychleji přiblížit tomu božskému jazyku anglickému. Proč ale? Inu, marnost nad marnost, nebo také kdo chce moc, nemá nic. Přece, čím víc se člověk nechá sžírat touhou se z toho českého bláta vymanit, tím rychleji tam bude zakopán.

anketa

Prázdninová anketa

Eliška Karbanová a Natálie Dovhaničová

Na co se o prázdninách těšíte? Jak se je chystáte strávit? Daniel Dohnal Míša Novotná (Z, Tv) (5.V) Ano, na Na prázdniny prázdniny se moc se samozřejmě těším a chystám se těším. Důležitou je strávit sportovně. náplní bude S kamarády pojedu tábor kousek od na sportovně zaměř- Příbrami. Pojedu enou dovolenou a tam jako praktitaké na dovo- kantka a budu se lenou s přítelkyní. starat o malinMezi tím se budu katé, asi připravovat na osmileté holsezónu florbalu a golfu. Také se vydám na čičky, budu jim vymýšlet program, filmový festival do Karlových Varů, i když starat se, jak jsou oblečené, jestli nejsem úplně typ na festivaly. Nemám nějaký přijdou na program a tak dále. Na zlatý hřeb prázdnin, těším se, jak budu mít nějakou vetší akci (jako festival) se pohodu, jak si odpočinu, a to je hlavní. nechystám. Julie Řičářová Dana Nováková (2.B) (M, Bi) O prázdninách Na prázdniny jedu na třítýdenní se těším velmi, jazykový pobyt do protože mi odmaAnglie do turovala třída, a Brightonu, na což jsem z toho se těším. Od týmu unavená. dostanu individ- Prázdniny hoduální celoprázdni- lám trávit doma, nový plán, který na chalupě a ještě přesně v Norsku, na neznám, ale bude které se těším asi tam nějaké běhaní a posilování. S rodinou nejvíce. Předsevzetí jsem si také dala – ještě jedu na dovolenou do Německa. Asi každý den se chci učit anglicky a bych si ráda zašla na nějakou akci, třeba minimálně třikrát týdně hodlám cvičit. festival, ale nevím, jak budu stíhat.

aktuálně

Filmový klub Daniel Kadlec

Naše škola se zapojí do projektu Jednoho světa na školách, přidat se můžete i vy! Mnozí jste byli, ať už se školou, či na vlastní pěst, na některém z promítání festivalu Jeden svět pořádaným společností Člověk v tísni. Součástí tohoto festivalu je i portál Jeden svět na školách. Rozhodli jsme se za neoficiální pomoci profesorek Blažkové a Hejnové založit tak zvaný Filmový klub, studentský projekt zastřešovaný právě touto platformou. Zařadíme se tak k několika desítkám prestižních gymnázií v České republice, jakými jsou například pražská Jana Keplera, profesora Jana Patočky či Gymnázium Budějovická. Hlavní náplní klubu bude samozřejmě promítání filmů, probíhat bude přibližně jednou do měsíce a témata budou rozličná – od československých dějin přes světové konflikty, globální problémy, až po organizovaný zločin, prostituci či drogy, v nabídce máme přes sto snímků, můžeme však také rozhodnout promítat filmy studentské či experimentální, hlavní je mít povolení k autorským právům. Jen u toho však nezůstaneme, velmi důležitou složkou jsou následné debaty, na něž Jeden svět klade velký důraz. Kromě hostů, které si opatříme sami, máme možnost díky organizátorům přizvat další

zajímavé lidi. Častými diskutujícími bývají studenti ze zahraničních zemí na výměnných pobytech, včetně občanů některých států s totalitním zřízením. Další populární akcí bývá pořádání filmových nocí, které jsou spojené jak s filmy, tak s přespáváním ve škole, koncerty alternativní hudby či například ochutnávkami jídla. Zatím se předběžně přihlásilo kolem sta zájemců, budeme vás informovat přes sociální sítě, v případě zájmů vás necháme o filmech i hlasovat. Znáte-li někoho zajímavého, víte-li o nějakém výročí, na které by se nemělo zapomenout, zaujal-li vás film vašeho známého, oslovte nás. A kdybyste měli zájem se dlouhodoběji zapojit, neváhejte a učiňte tak, oceníme i, když se k nám přidají mladší spolužáci!

co dělali dříve

Medicína ne? Tak učitelka – to vyjde nastejno Marek Vašíček

Dnes jsme s nimi již strávili alespoň jeden školní rok. Některé jsme si oblíbili, o jiných si myslíme své. Zajisté však v každém z nás zanechávají naši profesoři nesmazatelnou stopu. A proto jsme si už po třetí vybrali jednoho z nich a vyzpovídali ho, abychom vám odhalili jeho minulost. Tentokráte to je paní profesorka Eva Caletková. Na základní škole chtěla být letuškou, ale protože je to velice nesnadné povolání a musí se pracovat i v noci, vzdala se svého snu a místo toho se rozhodla stát učitelkou. Na gymnáziu v Opavě, kde bydlela, se její rozhodnutí ještě jednou změnilo, a protože její maminka byla zdravotní sestra, tudíž měla silný vztah ke zdravotnictví, rozhodla se vystudovat medicínu a stát se zubařkou. Zaměřila se tedy na fyziku, biologii a chemii a díky tomu prospěla u přijímacích zkoušek velmi dobře. Ale v době totalitním režimu se vše hodnotilo trochu jinak, a protože ani jeden z jejích rodičů nebyl ve straně, nedostala se na medicínu, jak původně chtěla, a místo toho šla na pedagogiku se zaměřením fyzika a biologie. Eva Caletková pak ještě vystudovala speciální pedagogiku, tedy pedagogiku pro zrakově, sluchově nebo jinak postižené, takže umí i Braillovo písmo. Začala učit na základní škole pro postižené v Opavě. Ve třídě měla dva nevidomé, slečnu, která navíc byla na vozíčku, a chlapce, který byl

mentálně postižený, zbytek třídy měl jen menší vady. Pro tohoto chlapce nahrávala kaz-ety s výkladem, aby si je mohl poslouchat. A aby se mu mohla lépe věnovat, pracovala chvíli s třídou, a když jim zadala samostatnou práci, pracovala s mentálně postiženým chlapcem. Před sedmi lety přišla do Prahy a začala učit na naší škole, protože, jak sama říká, nemá ráda velké školy, kde je v jednom ročníku šest nebo osm tříd, a dává přednost menší školám, kde zná všechny studenty alespoň od vidění.

Nesnášenlivost

téma

Anna Jeřábková

Začalo to procházkou po městě. Maminka mi u křižovatky velmi důrazně vysvětlovala, že na červenou musím stát. Jako každé malé dítě jsem netrpělivě vyhlížela, kdy na semaforu zhasne barva zákazu a zeleně zabliká veselý signál „můžeš, je bezpečno“. Další příznaky barevné diskriminace se dostavily vzápětí. Září, první třída. Paní učitelka opravila klikyháky v mojí písance. Ta malá buclatá troječka se na okraji stránky možná snažila působit nenápadně, ale vůbec jí to nešlo. Celá se totiž náramně červenala. Barevně si vyznačujte, radil nám profesor na střední škole. A od té doby vždy vím, pod jakou barvou hledat pozitiva a pod jakou negativa. Je to úplně jednoduché – zelené plus, červené minus. Zelená fajfka, rudý křížek. Poslední předvánoční sobota a já zoufale hledám v garáži obchodního domu místo na zaparkování. Po chvíli

začínám červený signál „obsazeno“ ze srdce nenávidět. Co by se asi stalo, kdyby si chudák červená přestala nechávat líbit tohle zacházení? Možná by uspořádala demonstraci, kde by se sešli všichni červení panáčci (přemýšlím jak, když musí, chudáci, celý život stát v pozoru), všechny mínusy, všechna NE a OBSAZENA, všechny vykřičníky a další červení nepřátelé a požadovali by po vládě změnu zákona z důvodu barevné diskriminace. Ale protože co je červené, to je nebezpečné a nedůvěryhodné, už v poslanecké sněmovně by návrh podpořilo jen pár poslanců, navíc pouze z KSČM. Návrh na změnu oficiálního barevného značení negativ například na barvu tmavě okrovou by neprošel. A ještě by to jako výsměch rudě zablikalo na informační tabuli. Je to v době, kdy si hrajeme na absolutní rasovou rovnost, spravedlivé? Vážení spoluobčané, buďme solidární a ukažme červené zelenou kartu!

10 rad absolventa

aneb Jak zvládnout odchod ze školy Jana Dubská

Pokud nechcete loučení s Gymšpitem obrečet, tak jako já, mám pro vás pár rad, jak přežít čtyři, respektive osm let v našem ústavu. Jo a jestli chodíte do školy s otráveným výrazem v obličeji a nemůžete se dočkat prázdnin, tak tenhle článek rovnou přeskočte. S pozdravem, maniak. 1) Výběr školy aneb hoďte si korunou Ano, příprava na budoucí odchod začíná už před samotným nástupem na školu. Pokud si cíleně vyberete střední vašich rodičů, sourozenců, kamarádů či známých nebo nedejbože gympl snů, šance na zachování chladného vztahu k vašemu budoucímu působišti se rapidně snižují. Proto doporučuji vybírat si např. metodou zabodnutého prstu či rozpočítáváním. A až vám osud určí budoucnost, v žádném případě nechoďte na Den otevřených dveří, mohli byste se totiž začít těšit na nový život v tamějších lavicích. 2) Mračit se, mračit se, mračit se! Je to tady, nastupujete na gymnázium, nyní je zásadní udržet si patřičný odstup od nových spolužáků i od učitelů. Nakloníte-li si totiž jejich přízeň na svou stranu, bude pro vás pravděpodobně krajně obtížné neoplácet stejnou mincí a dobrý kolektiv se opouští nejhůře. Tímto pravidlem je vhodné se řídit po celou dobu studia, neboť někteří lidé dokážou dokonce i měnit prvotní názor pod vlivem nových okolností.

jen tolik času, kolik je to nutné. Nepovinné předměty, Klub mladého diváka, školní zájezdy, neřkuli dokonce Harta jsou tabu, neboť se na těchto akcích zpravidla setkáte nejen se spolužáky z vaší třídy, nýbrž i dalšími obyvateli studentské vysočanské obce. V neposlední řadě tak uděláte radost panu řediteli, kterému se budou snadněji sestavovat rozvrhy. Rovněž není od věci vyjet na určitou dobu do zahraničí, mít individuální plán nebo v průběhu studia vystřídat vícero škol. Zn. Čtyřletý je lepší! 4) Život je jinde Těžiště vašich zájmů nechť leží na míle daleko od školního prostředí. Najděte si svého koníčka, jemuž obětujete veškerý volný čas, partnera, který o „Špitálu“ v životě neslyšel a nejlépe nenavštěvuje žádnou vzdělávací instituci. Tuto taktiku můžete koneckonců uplatnit i během vyučování, kdy se můžete věnovat úplně jiným věcem než právě probíranému učivu.

5) Proboha hlavně nereprezentovat! Byť by se mohlo zdát, že účast na nejrůznějších soutěžích je dobrou 3) Všude dobře, jen ne ve škole záminkou k ulití se ze školy, opak je Vaší mantrou budiž strávit ve škole pravdou. Vyrazíte-li na středoškolku,

olympiádu nebo jiný typ klání, mít středobod života jinde, jednak vám už vystavujete se přímé hrozbě ataku pýchy, ranní vstávání školu nenávratně znechutí. protože kdykoliv poté zaslechnete slovo „Špitálská“, automaticky se vaše hlava 9) Školní jídelna, jako vážně? hrdě zvedne a na tváři vyskočí rádoby Staré přísloví praví, že dobrá tabule je skromný úsměv. prvním poutem dobré společnosti, což beze zbytku platí. Vyvarujte se proto 6) Stop dobrovolné práci pro školu návštěv u parus lucullus a raději usedněte Troufnu si říct, že naše škola přímo ke stolu v nějaké dobré vysočanské oplývá nabídkou aktivit, kde se mohou hospůdce, výběr je vskutku bohatý. studenti aktivně zapojovat do dění Kromě dobré společnosti vám v našem v „kachlíkárně“ (namátkou Harta, kulinářském svatostánku nádavkem hrozí Akademie, Špit, FilmŠpit, Přednáškové vážné nebezpečí propadnutí závislosti na úterky, Projektový den, Špitálská jde na bramborách! výlet, DOD, Schola Pragensis, Noc s Andersenem, Den poezie…), ale 10) Vzhůru za kopečky a nikdy zpět nenechte se zmást, a když na Vás zpoza Zbývá poslední, desátá rada a budu rohu vybafne prodavač školního časopisu muset končit. Ok, až odmaturujete (a ono se štosem nových výtisků v ruce, radši jej to jednoho krásného dne fakt přijde), tak obejděte velkým obloukem. Dále asi si sbalte svých pět švestek a odjeďte nemá cenu zdůrazňovat, že s každým studovat někam do zahraničí, možná tam, dalším projektem se Vám škola dostává někam do dáli magnetické síly hlouběji a hlouběji pod kůži. vzpomínek nedosáhnou a vy budete moci zapomenout na turnikety i na 120 7) Školní výlety a podobné nástrahy decibelů zvonění v prvním patře. V tomto bodě mám na mysli povinné akce v průběhu roku, tedy školní výlety, adapťák, lyžák, jazykáč, fyzikální kurz, vlastivědňák, ale i jednotlivé exkurze a Upozornění: Výše zmíněná pravidla další nejroztodivnější kurzy (třeba se nevztahují na studenty Gymnázia oblíbené psychosedánky s Jakubem). Špitálská, jelikož Gymšpit nelze Řešení je nasnadě: najděte si výmluvu a nemilovat! nikam nejezděte. V opačném případě hrozí navázání kontaktů se spolužáky či ještě hůř, přehršel společných nezapomenutelných zážitků. 8) Za hory, lesy, újezdy Zkrátka je to jednoduché, čím vzdálenější vám škola bude, tím lépe pro vás a to platí i fyzicky. Z toho důvodu se vyplatí, bydlet od památného skvostu funkcionalismu co nejdále, jednak budete

nevěříte? věřte!

Konec naší školy? Adam Cepník

Navzdory všem očekáváním letos opět přišlo léto, atmosféra se na škole díky uzavřené klasifikaci znatelně uvolnila a studenti se už těší na blížící se prázdniny. Jak se zdá, jen málokdo ví, že na naší škole prožíváme poslední dny. „Už několik let řešíme ve Vysočanech problém s nedostatkem obchodních domů. Obzvlášť oblast na východ od náměstí Organizace spojených národů je od nejbližšího nákupního centra vzdálena skoro pět minut chůze, což je v dnešní době takřka nepřípustné. Dlouho jsme řešili, kam by bylo možno nové centrum umístit, ale došli jsme bohužel k závěru,

že nám nezbývá nic jiného, než vybudovat další obchodní komplex v místech, kde dnes stojí gymnázium,“ vyjádřil se k této situaci Ing. Marcel Koupil, odborník na rozmístění obchodních komplexů. Společně s tímto školním rokem tedy skončí i dlouhá historie budovy Gymnázia Špitálská. Informace o blížící

nevěříte? věřte! se demolici školní budovy byla mezi studenty vypuštěna již před několika týdny, ale rychle se ztratila ve zmatku kolem maturit a uzavírání známek. Do školy byl dokonce nedávno pozván uznávaný psycholog Jakub Kadlec, aby pomohl studentům, kterým by tato zpráva způsobila trauma. Tato událost však byla nesprávně zaměněna za dobrovolný kurz komunikace a nakonec dorazilo tolik studentů, kolik by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. A to i v případě, že byste si omylem tři ukousli. Plánované zmizení školního areálu poznamenalo i studentům dobře známou kapelu Zdroj zvuku. Za pár let svojí existence si už její členové zvykli na zdejší zkušebnu natolik, že na oznámení o demolici zareagovali naplánováním posledního koncertu na konec června a následným rozpuštěním kapely. „Tak to sami vidíte, jak je ta naše planeta hnusná. Na druhou stranu, alespoň si teď v místech, kde několik dlouhých let vznikala hudba Zdroje zvuku, budete moci koupit ňákou věc,“ vyjádřil se exluzivně pro náš časopis mluvčí kapely,

Herbert Welcherstein. Nemalým problémem pro budovatele obchodního centra se ukázalo být školní sklepení. Nejen že v současnosti ještě není kompletně zmapované, ale v jednom z jeho horních pater se mimo jiné nachází zásoby surovin pro školní jídelnu. Aby nepřišly nazmar, rozhodla se paní Sýkorová pro jejich urychlené využití. Část z nich se úspěšně ztratila v nově vzniknuvším pokrmu nazvaném azijská pánev, který si většina studentů spletla s poněkud tradičnější asijskou pánví, a zbylé suroviny budou den před vysvědčením využity v mletých koulích v gombáši. Nikdo přesně neví, co to vlastně je, ale legenda říká, že název gombáš je tvořen prvními písmeny všech ingrediencí. Konkrétní složení se mi dohledat nepodařilo, ale nepochybuji o tom, že písmeno b znamená brambory. Bude to už jen otázkou několika měsíců, než na základech našeho gymnázia vyroste nákupní centrum Pták Ohnivák. Važme si tedy každého dne, který ještě ve škole můžeme strávit, byť se nám může zdát, obzvlášť těsně před prázdninami, zbytečným.

Rok ve Velké Británii Magdalena Hamáčková

Několik mých kamarádů strávilo delší či kratší dobu studiem v zahraničí. Protože ráda cestuji, baví mě poznávat nové lidi a už léta se učím angličtinu, přišla jsem asi před dvěma lety za rodiči s nápadem, že bych chtěla studovat v Anglii. Jim se můj nápad líbil a oslovili své tamější přátele s tím, zda by byli ochotni mi rok „dělat rodiče“. David, Skot, s Češkou Věrou souhlasili a doporučili mi školu nedaleko jejich bydliště - St. Mary’s Sports College v Hullu v hrabství Yorkshire. Na školu se nedělají přijímací zkoušky, ale uchazeč musí přesvědčit komisi složenou ze zástupců města, církve a školy, že si studium a vynaložené prostředky zaslouží. Měli spoustu požadavků - od mnohastránkového formuláře týkající se rodiny, životopisu a motivačního dopisu, přes kopie vysvědčení, dobrozdání od známých, až po další materiály jako kresby, malby, fotografie, video golfového švihu, články ze Špitu. Celé přijímací řízení trvalo deset měsíců. Začátkem září jsem se přestěhovala do Anglie. Rodinu už jsem znala ze vzájemných návštěv. Kromě obou dospělých ji tvoří ještě jedenáctiletý Andy a dvě starší děti, které už nebydlí doma a studují na univerzitě. Bydlíme v domě v Bartonu v hrabství North Lincolnshire. Ačkoliv ani jeden z mých „rodičů“ není Angličan, jde vlastně o typickou anglickou rodinu. David ve volném čase hraje rugby, Andy navíc ještě fotbal. Věra se však po práci věnuje především péči o domácnost, což je

poměrně neobvyklé, protože Angličané si na pořádek v domácnosti příliš nepotrpí. To, co je podle nich téměř dokonale uklizené, je pro většinu Čechů neuvěřitelný nepořádek. Děti jsou tu většinou vychovávány mnohem mírněji a jakékoli tresty jsou tu velmi výjimečné. Naopak nedělní oběd v podobě masa s hráškem a mrkvemi je zde skoro rituálem – má rodina byla při zjištění, že jej nejíme vždy spolu, v šoku. Děti milují nezdravá jídla typu fish and chips politá octem. Kdo neobědvá ve školní jídelně, nosí si sendvič, chipsy a sáček bonbónů. Protože má spousta dětí nadváhu, nesmí se podle školního řádu při

vyučování pít nic kromě čisté vody. Školní jídelny musí ze zákona vařit zdravě. U nás jsou jídelny dvě – jedna „rychlá“ prodávající sendviče, domácí pizzu nebo balíčky s jídlem a normální, která připomíná dobrou samoobslužnou restauraci. Každý si může vybrat ze tří jídel a zkombinovat si je s mnoha různými druhy příloh, k tomu ještě dezert z pěny nebo buchty s pudinkem různých příchutí, ovocný salát a domácí sušenky. Škola, do které chodím, je smíšená, což není v Anglii pravidlem. Nosíme uniformu – světle modré tričko s límečkem a šedé kalhoty nebo šedou sukni s černými punčochami či ponožkami. Dále tmavomodré svetry, několik druhů bund a šálu. Součástí uniformy je i tmavomodrý úbor na tělocvik včetně ponožek. Nepřezouváme se, ve škole chodíme v černých kožených šněrovacích botách. Hodně mě překvapilo, že spousta dívek nosí na vyučování paruky. Součástí mé školy jsou dvě úrovně – College je od sedmého do jedenáctého ročníku a pak Sixth Form do třináctého . V College má každý ročník osm paralelních tříd, což znamená kolem 250 vrstevníků. Škola je komplexem několika staveb. Každá budova (nebo patro v ní) je určena pro výuku jednoho předmětu. Součástí školy je spousta hřišť, několik tělocvičen i posiloven, tělocvik se totiž i v zimě většinou vyučuje venku. Každé dítě je povinno se věnovat nejméně jednomu sportu ve svém volném čase. Nejpopulárnější jsou rozhodně fotbal a rugby, ale také ping pong, gymnastika, zumba, skákání na trampolíně, tenis, golf, badminton... Škola má vlastní divadlo, je možné navštěvovat dramatický kroužek nebo studovat osvětlování, zvuk, scénografii a další.

Jsem zařazena do anglické i „cizinecké“ třídy. Škola je mezinárodní, takže i v mé anglické třídě je spousta cizinců, především Poláků, kteří v Anglii žijí skoro celý svůj život. V „cizinecké“ třídě mám spolužáky nejen z Polska, ale také Číny, Iráku, Saudské Arábie, Konga, Litvy a Slovenska, ve škole je ale národností mnohem více. Pokud vím, jsem zde jediná, kdo nemá v Anglii rodiče. Školní rok začíná první týden v září a končí v půli července. Rok mají rozdělený na trimestry, v létě trvá volno sedm týdnů, v říjnu jeden týden, stejně jako v únoru a květnu. O Vánocích a Velikonocích jsou prázdniny čtrnáctidenní, protože oddělují jednotlivé trimestry. Je nemyslitelné, že by někdo chtěl odjet třeba na hory mimo prázdniny. Vyučování pro všechny děti v Anglii začíná v 8:50. Do 9:15 jsme ve svých třídách a buď se připravujeme na hodiny nebo máme „motivační“ přednášky – o sebevědomí, jak se máme učit. Vyučovací hodina trvá 60 minut, po které je patnáctiminutová přestávka a navazují další dvě hodiny. V poledne je hodinová přestávka na oběd a následují další dvě hodiny vzdělávání. Vyučování končí v 15:30. Je kladen důraz na sportovní aktivity přes polední přestávku. Kroužky totiž začínají poměrně pozdě a studenti pak nemají čas se učit a psát úkoly. Známky jsou od A (nejlepší) do F. Na konci jedenáctého a třináctého ročníku se skládá maturita, která je však dle mého i v náročnější variantě opravdu jednoduchá. Školní pravidla jsou hodně přísná. Uniforma musí být volnější a v perfektním stavu, nesmí být viděno žádné elektronické

zařízení. Učitelé trvají na tom, aby i cizinci spolu mluvili jen anglicky. Dostáváme úkoly, jako je tvorba prezentací, písemné procvičování látky nebo přečtení alespoň jedné knihy týdně a vypracování referátu o jejím obsahu, o hodinách musíme dávat pozor, dívat se na učitele a psát poznámky do sešitu anglicky, což je obzvlášť pro některé cizince problém. Podepsali jsme prohlášení, že nebudeme podvádět. Pokud někdo něco „provede“ – u přísnějších učitelů to je i koukání z okna, vykřiknutí nebo zasmání se, dostane varování, po dvou pak „žlutou kartu“, s níž je vyloučen z hodiny a musí jít za „hlavou ročníku“, to jest zástupcem ředitele. Nedávno kamarád omylem rozbil fotbalovým míčem okno u ředitelny a byl okamžitě vyloučen ze školy. Všechny prohřešky studentů se zapisují do databáze. Škola se snaží děti vést k pomoci ostatním a klade velký důraz na charitu. Přijde mi skvělé, že při počtu žáků naší školy i malý dar (třeba jen jedna libra od každého) dokáže opravdu pomoci. Žáci se v Anglii již velmi brzy ve výuce specializují na to, čím jednou chtějí být. V 11 letech volí mezi dějepisem a zeměpisem. O pět let později si pak vybírají buď kurz specializovaný na jeden předmět – sport, angličtina jako cizí jazyk a další, nebo čtyři předměty od angličtiny, matematiky, dějepisu nebo chemie až po právo, etiku, byznys a podobně. Šokovalo mě, že část studentů němčiny netuší, kde leží Německo,

protože se nespecializují na studium geografie. Třeba zájemce o studium medicíny nemůže studovat žádný cizí jazyk, což se mi příliš nelíbí. Myslím si, že český systém, kdy se až do maturity studenti učí všechny předměty, je mnohem lepší. Odjížděla jsem do Británie fascinovaná kulturou této země, školský systém mě však zklamal. Na druhou stranu se tam třeba nemůže stát, že by mě, podobně jako v Česku, seřvala u vchodu do obchodu prodavačka kvůli příliš tichému pozdravu. Už se těším, až budu zpět v Čechách, ale současně už teď vím, že mi má anglická rodina, spolužáci a kamarádi budou moc chybět. Studium v zahraničí mi pomohlo zlepšit si znalosti angličtiny, umožnilo mi vyzkoušet si hodně věcí a získat spoustu zkušeností i kamarádů z celého světa. Dokážu si představit, že jednou budu studovat na zahraniční univerzitě, ale jsem ráda, že teď, na střední, se mohu vrátit k „normální“ výuce a nemusím se už v šestnácti rozhodnout, co budu jednou dělat.

Kultura

aneb léto nejen na chalupě FESTIVAL Nejlepší akce bývají UNITED ISLANDS OF PRAGUE spontánní. Jako dělaný je na to hudební festival United Islands of Prague, který probíhá v centru města už od včerejšího večera (tzn. 18. 6.). Vyrazit můžeš rovnou po škole – jednotlivé koncerty probíhají už od 15 h. Když to nestihneš dneska, nezoufej, hlavní jména se představí zítra, v sobotu 20. června. Festival je rozmístěn do minimálně pěti stanovišť, která nabídnou například jazz, world music, electro, rock a spousta alternativní muziky bude ke slyšení i v několika pražských Zajímá-li tě cirkus či pouliční klubech, takže si určitě přijde na své každý. divadlo, zavítej v červenci na festival Na tradiční festivalové interprety tu Za dveřmi, který již posedmé oživí nenarazíš, protože smyslem United Islands ulice pražského centra. Přestože jsou je mimo jiné dát prostor začínajícím, méně všechna představení (s výjimkou známým kapelám. To však vůbec jednoho) zdarma, můžeš se těšit na neznamená horší atmosféru! Za poslech nejlepší artisty ze Španělska, Francie, navíc nezaplatíš ani kačku, což je, Izraele či Česka. Akrobaté, herci, nebudeme si nic nalhávat, nesporná výhoda. hudebníci, loutkáři, ale také tančírny a Celé Janáčkovo nábřeží hýří barvami, pouliční zábavy budou hýbat nejen pouličními umělci, zajímavými workshopy, centrem naší metropole, ale nově také stánky s jídlem a suvenýry. Celkově tak holešovickým Výstavištěm. centrum Prahy nabídne dokonalou Za dveřmi atmosféru pro první letní dny. 13. 7. – 18. 7.; větší prostranství United Islands of Prague v centru, Výstaviště Holešovice 18. 6. – 20. 6. na pražských ostrovech, Kampě, v Kinského zahradě a music clubech v centru města

kultura

ZA DVEŘMI

WEB Nebaví tě omezenost slohových prací? Píšeš básničky nebo povídky a chceš načerpat inspiraci? Duševně se obohatit? Nebo si prostě jenom něco pěkného přečíst? Flog jsou nové webové stránky s nadčasovým designem, které si kladou za cíl spojit nadějné mladé umělce se zájmem převážně v psaní textů, a to jak uměleckých, tak například publicistických. Tím však přehlídka nekončí – stránky se i na téma fotografie ZDROJ ZVUKU zaměřují nebo kresby, shlédnout můžeš také několik filmů, mimo jiné i z tvorby studentů filmové školy v Písku, kteří zavítali i na FilmŠpit. Pobavení skýtá už jen modrobílé rozhraní a černobílé fotky měnící se po najetí myší na barevné,

KONCERT Již legendární školní kapela Zdroj zvuku se po více než třech letech své existence z rozličných důvodů rozpadá a zve tě na svůj poslední koncert. Kromě její progresivní folk-rockové produkce uslyšíš jako předkapelu i podobně laděné mladší Trvalé provizorium, které snad převezme štafetu končícího souboru. Zdroj zvuku jednou provždy (+Trvalé provizorium) 26.6. od 20:00 ve Studentském klubu Celetná

kultura

jelikož je však hlavou celého projektu bývalý student našeho gymnázia Jakub Hrdina, kvalita obsahu je také zaručena. www.flog.cz

divadelního festivalu či si užít atmosféru festivalu Rock For People - Europe. Byť bys byl v Plzni jen jeden den, jistě bude z čeho vybírat. Plzeň 2015: Evropské hlavní město MIMO PRAHU kultury Plzeň je letošním evropským hlavním Do konce roku v Plzni a okolí městem kultury a tuto šanci zažít něco jedinečného by si rozhodně nikdo neměl ANEBO JINAK... nechat ujít. Celý rok je v duchu Nevybral-li sis z letních kulturních všestranné kulturní aktivity a největší události či máš chuť smysluplně využít potenciál pro takovýto mumraj horký večer, můžeš zajít například do pochopitelně skýtá léto. letního kina, kterých je v Praze dostatek. Každý z třiatřiceti projektů nabízí Zkus třeba Střelecký ostrov, Karlín, Žluté množství akcí či dlouhodobějších lázně nebo Meet Factory, které program expozic, ať už jde o japonské, české či zpracovala podle poetických témat a francouzské nové divadlo a cirkus, promítá spíše filmy neotřelé. Některá výstavy českého návrháře Ladislava kina nabízí vstup zdarma a ve většině dáš Sutnara či plzeňského rodáka Jiřího za vstup nanejvýš sto korun. A z další Trnky nebo o projekt zabývající se letní zábavy doporučujeme z plné duše veřejným prostorem, něco si z programu procházky či koupání na koupalištích, už vybrat musíš. Veřejnosti se také otevře případně i v přírodních nádržích, několik industriálních komplexů, jako použitelných míst je ve městě překvapivě například bývalá papírna či stará hodně. vozovna dopravního podniku, kde budou probíhat nejen výstavy, ale i nárazové besedy, přednášky, koncerty a další. Můžeš se též zajít podívat na unikátní obrazy Maorů zapůjčené až z Nového Zélandu, účastnit se mezinárodního

z tvůrčího psaní

Anděl, pán a havran Viola Bláhová

Seděl v křesle a koukal, s hlavou mírně skloněnou, do okna uprostřed čistě bílé zdi. Vedle něj byla prostá, ale čistě povlečená postel. Na nočním stolku svítila lampička, kterou zapomněl zhasnout a celou místností voněl již studený mátový čaj. Sestra přetáhla pánovi přes nohy v bačkorách deku, něžně ho pohladila po rameni a pomalým, houpavým krokem bíle vymalovanou místnost opustila. Dveře klaply, ale pán se neotočil. Stále upíral svůj pohled na krajinu za okem, která mu byla až krutě vzdálená. Viděl stromy plné života, stromy, které kvetou a nevoní po mátě, ale čistotou a jarem. Mraky, které líně plují po obloze a shlížejí na lidi, trávu, jež se zelená a třpytí se v ní ranní rosa. Pán se trpce pousmál. Najednou uviděl postavu, krásnou, bílou postavu, jak pomalu a ladně přilétá k oknu. Její nohy se nedotýkaly trávy ani vršků stromů, chodidla se jen občas otřela o mráček a skvostné modré obloze. Její křídla byla nádherně bílá, tak bílá, že až zářila a jemný obličej s velkýma modrýma očima se díval na ten starý, časem zvrásněný za oknem. Letěla, jak nejrychleji a nejelegantněji mohla. Její pohyb byl táhlý a fascinující, jako z jiného světa. Ruce, až do teď poklidně visící podél těla, se vztáhly po klice okna. Jedním zmáčknutím ho otevřely a ona vplula dovnitř. Bílá stěna a oděv kontrastovaly s ořechově hnědými vlasy, rozpuštěnými, ale vzorně sčesanými. Oči byly smutné, ale jako by neschopné plakat. Koutky popraskaných růžových rtů se ani nepohnuly. Sedla si na okno a zahleděla se na pána. Jeho pohled se setkal s jejím. Nezajímala ho ani její krása, ani křídla, ani záře, kterou vydávala. V jeho výrazu byl patrný strach a fascinace. V koutku jeho oka se zaleskla slza. Znal ji. Nikdy ji neviděl, ale vždycky věděl, že tam někde je. Podíval se jí přímo do očí. Cítil její přítomnost, jako tehdy v kostele. Ona se také zahleděla do jeho očí. Dnes to všechno skončí. Jen to chce slyšet. Chce slyšet všechno, co se děje v jeho hlavě. Chce pochopit, proč se choval tak, jak se choval. Chce zpětně poznat vše, co se dělo v jeho životě. Che vědět, kdo byl jeho nejlepší kamarád, jeho životní láska. Pochopit to. Každý si zaslouží pochopení. A když ne od nikoho na zemi, tak aspoň od ní. Ať se můžou oba vznést s osvobozujícím pocitem pochopení a odpuštění. Pán uhnul pohledem. Žár modrých očí ho spaloval a on nevěděl proč. Vždycky dělal to, co bylo správné. To, co musel a o čem byl přesvědčený. Chtěl, aby to pochopila. Chtěl ji o všem přesvědčit a zároveň se vypovídat. Říct někomu všechno, co měl v hlavě, co si pamatoval a co říci chtěl. „Už je to dávno,“ začal. „Je to moc dávno. Potkal jsem ji na pouti. Byla mladá, krásná a chtěla se bavit. Ostatně, jako každý, kdo tam tenkrát byl. Všude růžová cukrová vata, atrakce a spousty otravných kolotočářů, kteří vás cpali na své atrakce a vnucovali žetony. Čekala ve frontě na horskou dráhu, byla skoro na konci, před ní aspoň padesát lidí. Tehdy se chtěl každý svést na světové novince. Kromě mě. Přišlo mi zbytečné čekat na něco tak pomíjivého, jako je projížďka na horské dráze. Chtěl jsem pryč. Všichni ti lidé s nepřátelskými obličeji…a mezi nimi Klára. Vyčnívala z davu. Její

z tvůrčího psaní

vlasy se leskly na slunci a bílé zuby zářily na celou pouť. Byla jako drahokam. Drahokam v hromadě písku. V hromadě bezvýznamného všudypřítomného písku. A pak je všechno v mlze. Pamatuju si na jejího bratra, příšerně otravného šestnáctiletého kluka a na její rodiče, se kterými mě seznámila. Pamatuju si, jak jsme seděli na trávě a jedli tousty se šunkou a sýrem, které připravila. Smáli jsme se všemu, co bylo aspoň trochu k smíchu a pak jen tak leželi na trávě a koukaly na mraky. Na bílé beztvaré mraky. Ona je přirovnávala ke zvířatům, věcem, k potravinám, ale já viděl jen žmolky na obloze. Pak se ke mně přitiskla a vyprávěla o svém životě a rodině. Pamatuju si, jak lítala po obchodním centru a házela do košíku všechny možné věci, ze kterých pak vařila. Věci, které byly k ničemu a stály akorát peníze. Ale ona byla šťastná. Brávala mě za ruku a hladila po rameni. Vždycky mě posílala pro chleba a dvě housky, máslo a mléko. Všechno ostatní obstarala sama, sešli jsme se u pultu s masem a ona mi říkala, co udělá k večeři. Pamatuju si, jak jsme stáli v kostele se spoustou jiných lidí a všichni se na nás dívali. Jak mi na prst navlékla prstýnek a políbila mě. Zase jsem po dlouhé době viděl svého přítele, seděl a usmíval se na mě. Asi měl ze mě radost. Byl jsem rád, že ho zase vidím.“ Pán se odmlčel. Koukal se na své nohy a nevnímal její přítomnost. Věděl, že tam stále je, cítil ji stejně jako tehdy v kostele. Ale byl tam i on. Jeho dlouholetý přítel, kterého poznal už jako malý chlapec. Tenkrát, když seděl u řeky a jen tak bez ducha zíral na kamínky ve vodě a snažil se zapomenout na zlý svět okolo, byl jediný, kdo na něj promluvil. Jeho hlas byl tichý, něžný a moudrý. Mluvil na něj a hladil ho po duši, po duši nešťastného malého chlapce. Od té doby se vůbec nezměnil. Vypadal pořád stejně, nic se na něm nezměnilo. Zamyslel se a pokračoval. „Mluvil jsem s ním až o pár měsíců později. Koukal jsem z okna a on tam byl. Byl tam a chtěl vědět o všem, co jsem od té doby zažil. Co jsem dělal, jak jsem se měl…tak jsem mu všechno vyprávěl. Poslouchal, s hlavou skloněnou, a nejspíš přemýšlel, co by mi poradil. Pak přišla Klára. Představil jsem je, ale jí se asi nelíbil. Koukala na mě s očima doširoka otevřenýma, pak se na mě usmála, řekla, že jsem přetažený a že mám jít spát. Nechápal jsem, jak to myslí. On asi taky ne, ale urazilo ho to. Zamával křídly a odletěl. Můj nejlepší přítel. Jediný přítel. A Klára ho urazila. A to k tomu ani neměla důvod! Nepromluvil na ni, jen tam tak seděl a sledoval, co se bude dít. Ranila jeho city. I ty moje. Začal mě pak navštěvovat pravidelně, možná navzdory Kláře, které se jeho návštěvy příliš nezamlouvaly. Přestala se smát, přestala mě chytat za ruku. Přestala vařit večeře a začala se na mě dívat podivným podezřívavým pohledem. Vzpomínám si na pár pánů v našem domě, na několik ordinací a na několik testů. U všech byl se mnou a snažil se mi radit. Na každou otázku znal správnou odpověď a já se jím nechal vést. A pak mě přestěhovali sem. Dávají mi čaj…a jídlo…ale není tak dobré, jako od Kláry. Krmí mě prášky a pilulkami. A on už za mnou nechodí. Jen občas, když si vzpomene. Když píšu test nebo ráno zapomene přijít sestra.“ Dál už nemohl mluvit. Nenacházel slova, jimiž by vyjádřil to, co vyjádřit chtěl. Tentokrát promluvila ona. Svou bělostnou rukou mu sáhla na tu jeho starou a vrásčitou. „Je čas.“

Arnold Červen už se zvolna chýlí Ke konci a student volá: „Zatnout zuby, ještě chvíli A pak už nám skončí škola!“ Následně však tvář se stáhne V nazlobené grimase Volno, co se neprotáhne Trochu ztrácí na kráse Mám takové podezření Až přijdou oba dny Dé Na softbal či vysvědčení Půlka žáků nepřijde Přiznejte se, moji drazí Že v úterý bude tu Jen těch pár, co nevyrazí K moři nebo na chatu Obracím se na vedení: Proč ty dva dny před námi? Důvod volna pozdržení Je mi stále neznámý

Znáte Arnolda? Je to školní kostlivec, který rád a do všeho strká nos. Když se mu něco nezdá, nebojí se ozvat. Líbí se vám jeho názory? Souhlasíte s ním? Myslíte si, že je to blb? Máte ho rádi? Chcete s ním kamarádit? Chcete mu pohladit pleš? Podrbat ho za uchem? Dopisovat si s ním? Zbít ho? Rozložit ho na jednotlivé kostičky a potom zase sestavit? Diskutovat s ním? Hádat se? Můžete ho kontaktovat! Arnold sdíli email s redakcí, napište mu na redakce.spit@seznam.cz

otázková kopaná Veronika Chvostová

Zpracování míčku v otázkové kopané se pro Káju Černovskou ukázalo jako velmi náročný úkol. Ono vymyslet otázky není jen tak! Nakonec ale uskutečnila rozhovor s Lukášem Viltem, který jako jeden z mála kluků ze třídy nehrál o velké přestávce fotbal. Kopané se ale nevyhnul. Protože chodíš do primy, patříš mezi nejmladší na naší škole. Jak se v takové pozici cítíš? Je to takový... normální. Starších se nebojím, ale ani si na ně nedovoluju. Moc se se staršími studenty neznám, snad jenom s někým od bráchy (Martina Vilta) ze třídy. Jediný, co mě na nich štve je to, že předbíhají na obědě. Po škole o vaší třídě kolují zvěsti, že jste pěkní rošťáci, co si o tom myslíš? Myslím si, že je to pravda. Profesoři říkají, že nepatříme zrovna mezi nejchytřejší třídy. Taky, že pořád vyrušujeme, to je ale podle mě jen někdo, a pak to odnáší celá třída. Přijde mi, že ale moc chytří fakt nejsme.

vlastnit firmu, abych uživil rodinu. Rozhodně bych si ale nechtěl „válet šunky“. Ještě ale nevím úplně přesně. Jaký je tvůj nejoblíbenější profesor/ka? Gottwald nebo Maixner. Ani jednoho z nich sice na nic nemáme, ale ze suplování vím, že jsou super. Je s nimi legrace, často do výuky zařazují svoje průpovídky a historky, zároveň ale látku umí dobře vysvětlit, což mi na nich přijde skvělé. Z profesorů, kteří nás učí, mám nejradši paní profesorku Blažkovou. Má moc dobrý výklad, zase ale dává moc těžké testy, podle mě.

Jak ti chutná ve školní jídelně? Chutná mi moc. Je to snad stokrát Co očekáváš od studia na této škole? lepší než na základní škole. Úplně Už víš, čím bys chtěl potom být? nejradši tu mám knedlíky plněné masem. Jsem tu, abych nebyl hloupej, abych se Na školní jídelnu si vážně nemůžu něco naučil. No, a pak bych chtěl být třeba stěžovat. milionář, investovat do něčeho, třeba

vaříme s profesory

Dýdýho vaření Jana Dubská

Tentokrát se v roli kuchařského velmistra představí náš oblíbený kantor Dan Dohnal. Jakmile se jedná o pana profesora, každý ze čtenářů už jistě větří originální, a především figuře prospívající pokrm, avšak „Dýdýmu“ se podařilo vysoko nastavenou laťku elegantně přeskočit i s půlmetrovou rezervou, neboť dodal ne jeden, nýbrž hned 3 recepty. Pomyslnou porotou hodnotící jednotlivá jídla tak dnes budete vy, čtenáři Špitu, kteří můžete hlasovat prostřednictvím e-mailu nebo sociálních sítí pro nejlepší kulinářský skvost. Od příštího roku se navíc můžete těšit na věcné ceny pro vášnivé kuchtíky, ale o tom až příště. DD: Původně jsem přemýšlel, že bych se se čtenáři podělil o tajemství správného DýDýburgeru, ale pak jsem si řekl: „Dane, jsi pro mnohé vzor, bude lepší se s nimi podělit o tvé každodenní rutinní vaření, ať se ti mohou trochu přiblížit…“ Vařím v podstatě každý den. Nemám rád dlouhé vyvařování a tradiční českou kuchyni. Mám rád zdravá a lehká jídla, a to jak na trávení, tak na přípravu. Rád používám čerstvé a sezonní suroviny, nerad umývám tisíce kusů nádobí a chci, aby jednotlivé suroviny měly v jídle svou chuť, proto nepoužívám moc koření… Couscous s lososem a cuketou Couscous zalijeme vařící vodou, přikryjeme pokličkou a necháme odpočívat (nedávejte ho moc, protože hodně nabude; nešetřit vodou). Na rozpálenou pánev pokapanou olivovým olejem hodíme filet z lososa (čerstvého a chlazeného, nejdříve kůží dolů, ale můžeme i filet bez kůže). Po 2 minutách otočíme a přihodíme na kostičky

nakrájenou cuketu (i se slupkou). Po dalších 2 minutách „lososáka“ vyndáme, zbavíme kůže a roztrháme na kousky. Vrátíme zpět k cuketě a přidáme couscous, sůl, pepř, vše promíchat a je hotovo. Servírujeme. Tagliatelle se zeleným chřestem Dáme si vařit vodu na těstoviny. Mezitím rozpálíme pánev, na které na másle (bacha, ať ho nepřepálíte) osmažíme najemno nakrájenou červenou cibulku (nebo šalotku) a přibližně 2 cm kousky zeleného chřestu. Zelený chřest nemá takovou slupku, takže ho nemusíte předem spařit, jen odstraňte spodní dužnatou část. Voda už se bude vařit, tak do ní hodíme těstoviny (čerstvé, protože mají lepší chuť a vaří se kratší dobu). Chřest s cibulkou zakápneme smetanou a dál smetanu po troškách přidáváme, ať nezačneme chřest ve smetaně vařit. Ten by totiž měl být krásně křupavý a čerstvý, nikoli uvařený do bezvědomí a blátivý. Pak už jen scedíme těstoviny, přihodíme na pánev, promícháme, dáme

vaříme s profesory na talíř a navrch nastrouháme sýr Grana Padano. Kuřecí nudličky na rozmarýnu s hořčicí a bramborami Kuřecí prsíčka očistíme a nakrájíme na nudličky. Dáme do mísy, společně s olivovým olejem, pepřem, solí, francouzskou hořčicí a najemno nasekaným čerstvým rozmarýnem. Směs necháme odležet v lednici alespoň hodinku, ale můžeme klidně i přes noc. Maso vyndáme z lednice minimálně 10 minut před smažením, ať z těch změn teplot není v šoku, a osmažíme na olivovém oleji. Jako přílohu můžeme uvařit brambory (já brambory neloupu, pouze je krájím na kolečka, pokud je peču v troubě, tak také se slupkou). Ještě není od věci k tomu sníst nějakou zeleninu, případně zazlobit a udělat si dip (1:1 zakysaná smetana a majonéza, trochu hořčice, na olivovém oleji osmažený čerstvý rozmarýn, česnek, sůl a pepř). A jako dezert vždycky dobře poslouží „proteiňák“ – prášek, voda / mléko, šejkr, protřepat a nemíchat.

soutěž

Soutěžte se Špitem! Chcete si před odchodem ze školy ještě naposledy potrápit mozkové buňky? Máte chuť něco vyhrát? V tom případě se pusťte do luštění naší již pravidelné soutěže! Tentokrát budou vaším úkolem jedny z nejstarších hádanek, tedy přesmyčky Pravidla soutěže neboli anagramy. Zadané slovo se Soutěž je otevřena všem, kteří si přetvoří v jiné pouze záměnou písmen, zakoupili 56. číslo Špitu. Správné řešení žádné písmeno se nesmí přidat ani ubrat. zasílejte do neděle 21. června do půlnoci na adresu spitkviz@seznam.cz. Například: přístavek = pekařství, Do předmětu napište „Špit 56 – kvíz“ a reklama = makrela = karamel. uveďte své jméno, případně třídu. Je dovoleno luštit ve skupině, Měli byste se tedy dopracovat v takovém případě je však nutné, aby k názvům dvanácti českých a e-mail podepsali všichni. Je sice možné, moravských měst. aby za skupinu napsal jméno jen jeden, v tom případě však ostatní nemohou Soutěžní text zasílat další soutěžní zprávy. Cenu si případní výherci rozdělí mezi sebou Jednoslovné názvy měst podle vlastní domluvy. V případě TERCIE NOVA zjištění porušení pravidel si redakce I VEPŘ MOHL časopisu vyhrazuje právo vyloučit onu OTCE MĚŘILI osobu ze soutěže. CECH PATRIA Do losování, které proběhne 29. 6. od 10:40 ve školní jídelně, budou RYBĚ ODPAD DILEMA COŽ zařazeni všichni, kteří zašlou včas VATA ROS správné řešení, za něž se považuje i jen OCENIT KRAS deset správně vyluštěných měst. Dvouslovné názvy ON HRÁ KATU OBAL MÁSLA VEDL VYRVALA ROKY SÍPAL ČEKÁ

Co můžete vyhrát? 1.cena – 500 Kč 2.-5. cena – 250 Kč

what's up 18. června hraje vyšší gymnázium v rámci svého sportovního dne volejbal a fotbal. V týdnu od 22. do 26. června se konají třídní výlety. V pondělí 29. června proběhne sportovní den pro vyšší ročníky – tentokrát turnaj v softbale.

Do školy půjdeme opět v úterý 1. září.

Přednáškové úterky budou zahájeny 15. září přednáškou Jakuba Hojky Polyploidizace aneb tajemství úspěchu rostlin při dobývání světa. Podzimní prázdniny připadnou letos na čtvrtek a pátek 29. a 30. října.

19. června, se koná sportovní den pro nižší ročníky, které se utkají ve fotbale a přehazované.

V úterý 30. června bude předáno vysvědčení za ukončený školní rok, a pak hurá na prázdniny. Začínají dva měsíce volna! Škola se zapojí do akce Dny evropského dědictví v sobotu 12. září, 9 – 18 hodin. Přijďte navštívit naši školní budovu a poznat její kulturní a historické bohatství. Případně budeme rádi za vaši pomoc při přípravě.

Na další číslo svého oblíbeného časopisu se můžete těšit v listopadu – vyjde u příležitosti třídních schůzek.

Šéfredaktor Daniel Kadlec (4.V) Korektura David Trojan (7.V) Ilustrace Marek Vašíček (1.B), Jan Holan (8.V) Fotografie Veronika Chvostová (5.V) Sazba a zlom Adam Cepník (6.V) Redakce Natálie Dovhaničová (2.V), Eliška Karbanová (2.V), Veronika Chvostová (5.V), Anna Jeřábková (5.V), Marek Vašíček (1.B), Adam Cepník (6.V), Martina Kunešová (6.V), Anežka Hrušková (2.B), Jáchym Erben (2.B), David Trojan (7.V), Jana Dubská (8.V)

Časopis Špit

@casopis_spit