Špit 53 by Špit

číslo 53

18. 11. 2014

10 Kč

Těší mě, Láďa! | Elektrárna Jednotné přijímačky? Ne! | TuЯňykety Dva týdny u lopaty | Soutěžte se Špitem!

Milí přátelé, včera jsme si užili čtyřiadvacet hodin volna, každý po svém a já pevně doufám, že to bylo pro každého příjemné. Znamená však pro nás 17. listopad něco jiného než den strávený na chalupě, v zahraničí nebo jen tak válením se doma na kanapi? I průměrně vzdělaný občan našeho státu vám odpoví, že na ten den připadá výročí Sametové revoluce, cítíme ale my, mladá generace, něco zvláštního, když jsou tato dvě slova vyřčena? Na to jsme se zeptali několika osobností našeho gymnázia a co si o tom myslí se dočtete na straně ... Je jasné, že rozhodnutí na nejvyšší úrovni mají dopad i na naši školu. Politici pomocí různých norem regulují mnohé důležité i na první pohled nepodstatné detaily našeho (nejen) školního života. Současný ministr školství Marcel Chládek ale kypí opravdu velkým množstvím často kontroverzních nápadů. Tím nejvýraznějším je jistě vyhláška, která zavádí jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Znamená to, že od roku 2016 všichni žáci devátých tříd budou muset řešit centrálně připravované testy a podle výsledku jim pak bude, nebo nebude umožněno studovat školu zakončenou maturitou. Ministr argumentuje centralizací (a tím podle něj i férovostí), to, jestli se na onen vytoužený ústav dostanete, bude prý záviset opravdu na vašich schopnostech. Komentář, který upozorňuje, že i tento návrh nemá jen klady, naleznete na straně... Závěrem jste si asi všimli, že se v redakci vyměnily role. Jakub Cepník, který časopis přede mnou vedl, letos skládá maturitu, a tak jsem převzal jeho funkci. Možná se to nezdá, ale kvalita Špitu se od založení postupně zvyšuje. Dříve se články psaly s velkou vervou a nadšením, vše bylo jaksi spontánnější, na druhou stranu nebyl obsah vždy velmi zajímavý, případně nebyl výborný nápad dostatečně rozpracován. To se postupně mění, a tak i já se budu snažit postupně zvedat úroveň tohoto plátku. Vážené čtenářky a čtenáři, přeji vám ničím nerušené čtení tohoto podzimního čísla. Daniel Kadlec

TuЯňykety

6 7 8 10 12 14 16 20 21 22 24 25 26 4

SOČka a Radiotrh

Sametová revoluce TuЯňykety Jednotné přijímačky? Ne! SOČka a Radiotrh Dva týdny u lopaty Co si myslí nové tváře Těší mě, Láďa! Arnold Bártova poradna Elektrárna Otázková kopaná Ze zahrádky rovnou do kuchyně Soutěžte se Špitem!

Elektrárna

Otázková kopaná

27 Ze zahrádky rovnou do kuchyně

anketa

Sametová revoluce Anna Jeřábková

Včera to bylo přesně 25 let od počátku Sametové revoluce. Do jaké míry to pro nás, mladou generaci, znamená pouhý den volna? Jakub Hrdina (bývalý student) Myslím, že dnes již studenti výročí neprožívají, ale není se čemu divit. Každý může emocionálně prožívat jen to, co sám zažil nebo se ho alespoň letmo týkalo. 17. listopad 1989 je pro mladé (i pro mě) kapitolou dějepisu, což je pro mnohé indikátorem ignorantství nebo hlouposti. Já to vidím tak, že se těžko mohu vázat a vyjádřit se k něčemu, co znám jen z vyprávění.

Hana Malaníková (CH) Je to nepřenositelná událost, pro vaši generaci podle mě už jen pouhý údaj z historie stejně jako začátek první světové války. Také jde o to, že jste nezažili tu dobu, která byla předtím. Takže já si myslím, že vaše generace už tuto událost prostě nemůže docenit, protože nezažila osobně atmosféru, kdy stály na Letenské pláni statisíce lidí.

Jaromír Sedmík (4.B) Pozitivní věc byla, že se český národ dokázal dát dohromady a bojoval za společnou věc navzdory české povaze. Rozvoj obchodů s ovocem a zeleninou zaznamenal po Sametové revoluci obrovský boom, díky němuž nemusím stát frontu na banány a mohu si svou oblíbenou pochoutku vychutnávat několikrát denně. Pro mě: 17. listopad = volno.

komentář

Metoděj Novotný

Možná, že jsem starý, ale pamatuji si doby, kdy nebylo turniketů. U dveří stál profesor, a když jste přišli pozdě, zapsal si vás. Šlo s tím kalkulovat, protože bylo možné vysledovat, jak je který profesor shovívavý a kdo má kdy službu, a podle toho si naplánovat, kdy přijít pozdě a kdy ne. Pak přišly turnikety. Když opadla první vlna kontrolovaného čipování, začaly se mi zdát celkem sympatické, protože jste je nemuseli přemlouvat ani předstírat spěch, abyste je obměkčili, a šlo je rovnou hezky prolézt. To u profesorů nešlo. Profesorem neprolezete, i kdybyste se na hlavu postavili. Natož třeba Daubnerem (který zrovna patřil k tem „hodným“ a díval se stranou, když jste přibíhali s odpustitelným zpožděním. Ale zkuste si jím prolézt a určitě vás praští.) Takže proskakováni turniketů – tuhle éru si pamatujeme všichni. Byl o tom natočen i film. Turniket nebyl překážka, byl to kamarád, malé upozornění, dělící čára mezi školou a svobodou, a když jste jím procházeli po desáté hodině domů (bez čipu, samozřejmě), přátelsky vás dloubnul do stehen. „Tak teda mazej!“ To už dneska nejde. Časy veselí a legrace pominuly, nastala doba nulové tolerance. Čipni, nebo běž pryč. Chceš projít? Čip. Nemáš čip? Co to? Lze se sice zapsat u paní vrátné, ale viděl jsem pár lidí, kteří to zkusili a dostali sodu. Každý, kdo dobíhal v padesát pět od metra a pak třicet vteřin lovil klíče v tašce,

jistě pocítil jemnou antipatii k tomu pekelnému stroji. Všichni tušíme, co tuhle turniketovou tyranii způsobilo. V říjnu se na střední školu ve Žďáru vydala psychicky narušená žena a ubodala tam studenta. V reakci na to se začala probírat otázka zabezpečení škol a to u nás vyústilo právě v zostření turniketového dohledu. Zatímco před pár lety studenti proti kamerám ve škole protestovali, dnes je chtějí. Bezpečnost, ta je teď v kurzu. Turnikety mají tedy důvod, jsou ale účinné? Zastavily by člověka odhodlaného dostat se do budovy? Podívejme se na to z blízka. Turnikety hlídá paní vrátná. Když někam odejde, nehlídá je nikdo, a pokud nemáte extrémní smůlu na dozor, tak je bez problému prolezete. V případě nouze se dá dovnitř i ven dostat zadním vchodem. Prostě zaklepete a někdo vám otevře. Hezky můj názor na účinnost těch pípajících mašinek prezentuje pár týdnů stará příhoda. Odcházel jsem ze školy a než abych lovil čip někde po tašce, čipnul mi spolužák na svůj. Náhoda tomu chtěla, že si toho všimla jak paní vrátná, tak paní Veverková a my dostali poučení, proč to tak nedělat. Během něj, za zády mluvící paní Veverkové, avšak přímo před zraky našimi, prošlo bez pípnutí nepovšimnutě asi patnáct lidí. Sečteno a podtrženo – lepší zabezpečení školy? Proč ne. Ale systém chip-and-go má ještě mouchy.

komentář

Jednotné přijímačky? Ne! Jana Dubská

Ministr školství Marcel Chládek se rozhodl zavést jednotné přijímací zkoušky na všechny střední školy v republice. Podle školní inspekce je v České republice evidováno 1133 středních škol s maturitními obory, 542 jejich ředitelů ministra v jeho záměru podporuje. Dovoluji si s nimi nesouhlasit. Proč? uniformizací (a také digitalizací), pokouší se de facto zavádět „centrálně plánované školství“. Dlužno podotknout, že ani v éře socialismu nedosáhla míra sjednocení takového stupně. (Byly společné osnovy, učebnice, maturita, ale přijímačky si každá škola organizovala samostatně.) O to větším problémem je, že regulace postupují seshora, neřeší tedy chyby v samotném průběhu učebního procesu, nýbrž se zaměřují pouze na jeho výsledky. Nepochybuji o tom, že pan ministr a jeho tým připravují reformy (kterých je požehnaně) s dobrou vírou ve zlepšení stavu českého školství, kde kvalita znalostí absolventů skutečně leckdy pokulhává, avšak násilné srovnávání úrovně povede leda k degradaci těch prestižnějších ústavů. Obrazně řečeno, je to jako postavit vedle sebe na startovní čáru zdravého muže ve středních letech, dvacetiletou ženu, ochrnutého člověka, důchodce o holi, pětileté dítě a Usaina Bolta, přičemž doba určená pro uběhnutí dané vzdálenosti je pro všechny stejná. Komu se čas asi přizpůsobí, když chceme, aby úspěšnost byla co nejvyšší? Změna je život Jedním z argumentů „pro“ je, že Současný ministr školství, mládeže a systém jednotných přijímacích zkoušek už tělovýchovy Marcel Chládek se prostě v 8 krajích, tedy ve více než polovině, rozhodl bojovat proti úpadku vzdělání funguje. Ovšem v 7 z nich se píší testy

V jednotě je síla Uchazeč hlásící se na gymnázium bude totiž od příštího roku psát stejný test jako uchazeč toužící po specializaci kuchař-číšník a maturitním vysvědčení. Sice ministerstvo školství doporučí jednotlivým školám hranici úspěšnosti, již by jejich potenciální studenti měli splňovat, ovšem ředitel se jednak touto radou nemusí řídit (Pak by bylo celé testování zcela zbytečné.), a jednak si asi většina z nás dokáže spočítat, jakou úroveň bude mít test připravený tak, aby jej alespoň částečně splnilo 72 % absolventů základních škol. (V loňském roce právě tolik procent středoškoláků studovalo maturitní obory a nikdo si přeci nepřeje pokles úrovně vzdělanosti ČR v mezinárodních žebříčcích.) Nepodléhejme však beznaději, suverenita škol nebude porušena zcela, jelikož k povinným, státem daným přijímacím zkouškám můžou přidat i vlastní požadavky (pohovory, talentové zkoušky…). Jenže, komu by se chtělo pořádat či absolvovat vícero zkoušek?

připravované společností Scio. Protože však MŠMT podala zakázku Centru pro zjišťování výsledků vzdělávání, Scio jako obecně prospěšná společnost ztratí velkou část svého vlivu, zatímco CERMAT jakožto státní příspěvková organizace získá veškerou kontrolu nad celým středním stupněm vzdělání. Na druhou stranu přijímací zkoušky na vysoké školy má z velké části pod palcem Scio, které je pořadatelem Národních srovnávacích zkoušek, tudíž tu vzniká propast mezi středním a vysokoškolským vzděláním. Jistota je jistota A z čehože se to vlastně bude psát? Většina ředitelů se shodla na zkouškách z češtiny a matematiky, v budoucnu se uvažuje o přidání testu z obecných studijních předpokladů. Připomíná vám to přijímačky, kterými si každý z nás musel projít před nástupem na Gymšpit? Chyba lávky! Cermat na rozdíl od Scia objevil skryté nebezpečí náhodného tipování správných odpovědí a vymyslel podobu testů s polovinou otevřených otázek. No, raterům jejich „piplačku“ tedy skutečně nezávidím. Že nevíte, kdo je „rater“? Pochopitelně bychom mohli používat české slovo hodnotitel, ale to by přeci nebylo „in“! Každopádně cesta vyplněného testu od žáka ke konečnému opravení může být někdy opravdu spletitá: prvním záchytným bodem po odevzdání je přepisovací stanoviště (Ne, neopravují se tu chyby způsobené nedostatky v studentově vzdělání, nýbrž se zde odpovědi zkoušeného převádí do elektronické podoby.), test se pak přes počítač lehce dostane do rukou již

zmíněných raterů. Jeden test opravují zároveň dva lidé, v případě neshody nastupuje na scénu takzvaný superrater zastávající funkci arbitra, čímž je míra objektivity 100% zaručena! Jsou tedy potřeba minimálně 4 lidi (počítámeli s přepsáním, nikoliv pouhým naskenováním archu s odpověďmi) z toho 3 kvalifikovaní na opravu jednoho testu. Loni začalo studovat na střední škole s maturitou 67 026 dětí (To je počet pouze přijatých studentů, nikoliv uchazečů, navíc demografická křivka předpovídá nástup silnějších ročníků.). Kde se oni rateři budou brát, mi zůstává záhadou. (Že by učitelé?) Určitě však jejich kapsy nevyjdou na prázdno, neboť jak známo, zadarmo ani kuře nehrabe. Takže se daňoví poplatníci zajisté mají na co těšit. Oním posledním hřebíčkem do rakve vzdělání je přímo zběsilá rychlost, kterou jsou jednotné přijímačky zaváděny. Předpokládá se, že více než polovina středních škol si je vyzkouší již v roce 2015 a celoplošně povinnými se stanou o rok později. Za tak krátkou dobu se školy (a to jak střední, tak především základní) ani samotní žáci nemůžou stihnout připravit na nový model, stejně tak nebude čas pro případné dolaďování chyb ze strany systému. Zkrátka fušeřina! Nakonec zbývá dodat, že celá tahle sranda vyjde stát na 10 milionů korun. Neděste se však dopředu, do dalších let se počítá s elektronizací celého procesu, tudíž ušetříme náklady za tisk. A to se vyplatí (zejména hackerům).

SOČka a Radiotrh David Trojan

Věnujete se ve svém volnu vědeckému bádání? Chcete se setkat s podobně zaměřenými a zapálenými mladými vědci? Pokud jste si alespoň jednou odpověděli nezáporně, Středoškolská odborná činnost je tu i pro vás! Tato soutěž, nazývaná také SOČka, je určena pro studenty středních škol, kteří jakkoli bádají a mají chuť se o své výsledky podělit také s kolegy. Bádá se v 18 kategoriích zahrnujících přírodní i humanitní obory. Pro účast je potřeba udělat jedinou zásadní věc, totiž sepsat o svém bádání, jeho průběhu, cílech a výsledcích práci. Doporučená délka je asi 20 - 30 stran, navíc ještě přílohy. Je vhodné zvolit pro práci konzultanta.

Přibližně do konce února je nutno formálně upravenou práci odevzdat školní garantce profesorce Vrbové, která uspořádá školní kolo. Úspěšní autoři pak postupují do celopražského kola, kde svou práci obhajují před odbornou porotou, diskutují o ní a zodpovídají zvídavé a často šťouravé dotazy kolegů a porotců. Podobné martyrium se odehrává na celostátní přehlídce SOČ, konané v červnu každého roku, kde se můžete mimo samotné soutěžní prezentace setkat s kolegy badateli, prezentovat svou práci široké veřejnosti formou posteru a účastnit se doprovodných akcí. Nejúspěšnější účastníky vybraných

kategorií pak čeká účast v zahraničních soutěžích. Více na www.soc.cz

Neváhejte a zapojte se! Stojí to za to, píšu to z vlastní zkušenosti - z pohledu účastníka minulé 36. celostátní přehlídky SOČ. Účastnil jsem se v oboru č. 16 Historie s prací o sběrném táboře Radiotrhu PVV. Cílem mé práce bylo (a i nadále je) mapovat historii tohoto bílého místa v dějinách Prahy. Sběrný tábor na Radiotrhu, nacházející se na Praze 7 naproti Veletržnímu paláci, vznikl 11. října 1941 v souvislosti s utužením protektorátního režimu po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, první transporty pak

odjely 16. listopadu směr Polsko, první transporty do ghetta v Terezíně 30. listopadu téhož roku. Toto datum bylo zlomem v životě tisíců pražských Židů. Nikdo si nemohl být jist svým osudem. Zítřek byl velkou neznámou. V průběhu let 1941 - 1945, tedy v době fungování tábora, Radiotrhem prošlo 45 513 Židů, z nichž 37 667 zahynulo. Navíc ještě cca 5000 příbuzných politické a vojenské emigrace, kteří byli deportováni do moravského internačního tábora ve Svatobořicích. Na samotném Radiotrhu pravděpodobně zemřelo minimum osob.

od bytu nebo domu, průkazy a cennostmi při nástupu do tábora. S sebou si každý mohl vzít osobní zavazadlo do 50 kg. Po příchodu do areálu Radiotrhu jim bylo vykázáno místo v jednom z baráků, leželo se podle čísel, muži, ženy i děti společně. Procedury byly rozpočteny na tři dny plné spěchu, nejistoty a strachu. V ranních hodinách byli transportovaní přesunuti na bubenské nádraží, odkud vlakem odjížděli vstříc svému osudu. Z Prahy bylo tímto způsobem vypraveno do Terezína 69 transportů a několik s jiným cílem.

O atmosféře nejlépe vypovídají vzpomínky pamětníků zachované Tisícihlavý transport sestavovala v archivech Židovského muzea, Památníku Židovská náboženská obec, počítalo se vždy s určitou rezervou. Po obdržení Terezín a v osobních denících. obsílky se lidé měnili v čísla. Spolu s ní jim bylo předáno transportní číslo a Zaujalo-li vás toto téma, na čtvrtém množství návodů, vysvětlivek, pokynů a mezipatře je umístěn poster, případně vám formulářů, které odevzdávali spolu s klíči rád zodpovím veškeré dotazy.

kam o prázdninách?

Dva týdny u lopaty Jakub Cepník

Stalo se to někdy zjara. Když jsem se jednoho rána podíval do zrcadla, uzřel jsem tvář člověka, který se v životě nemusel postarat sám o sebe. Člověka, který opustil rodný dům nejdéle na tři týdny, a to při rodinné rekreaci. Člověka, který se učí už sto let anglicky, ale není schopen poradit cizinci na Václaváku. Člověka, který neumí sám pustit pračku a žehličku držel v ruce možná dvakrát. Nejprve mě tento pohled hrozně vyděsil, ale pak jsem sebral zbytky odvahy, sedl jsem k počítači a přihlásil se na workcamp. Workcamp je vlastně taková brigáda v zahraničí, za kterou nedostanete zaplaceno. Jedete tam proto, abyste si zlepšili angličtinu, získali nové kamarády, užili si pocit samostatnosti a přitom ještě udělali něco prospěšného. Ubytování a stravu máte zdarma, dopravu na místo si musíte zajistit sami. Zaměření workcampů je různorodé – můžete stavět přístupovou cestu ke zřícenině hradu, vymýšlet hry pro děti, čistit rybník, organizovat hudební festival, vzdělávat postižené nebo třeba budovat buddhistickou svatyni. Různá je i doba trvání, a to od čtrnácti dnů do několika měsíců. Co by měly mít všechny kempy společného, je práce v týmu a nutnost komunikace s ostatními účastníky. Na každém kempu se sejdou lidi z různých koutů světa – ideálně ne více lidí stejné národnosti, takže spolu musí komunikovat v angličtině. Pro někoho je možná

špatnou zprávou, že většina kempů je limitována minimálním věkem osmnácti let. Horní hranice stanovená není, ale většina účastníků jsou ještě studenti. Já jsem o prázdninách strávil čtrnáct dní na workcampu v jedné zapadlé velšské vesničce plné starých kamenných domků a uřvaných dětí. Pracovali jsme venku ve veliké zahradě se zeleninou. Stavěli jsme cesty, řezali dříví, sekali trávu, budovali jsme plastový skleník... Práce nebyla nějak mimořádně

náročná – každý dělal svým tempem to, co mu vyhovovalo, a nikdo nás přitom nekontroloval. K mému velikému potěšení byla většina účastníků asi stejně manuálně zručná jako já (to znamená nijak zvlášť). Ze všeho nejlepší byl výborný kolektiv – nenašel se nikdo, s kým by byly problémy, nikdo nebyl odstrčený od ostatních. Večer jsme společně hráli hry, chodili jsme na pivo, o víkendech jsme jezdili na výlety. Italové mě naučili péct pizzu, Japonka mě ukázala, jak napsat moje jméno asijskými znaky, od Španělů jsem odposlouchal alespoň pár nadávek. Poznal jsem plno skvělých lidí a myslím si, že s některými jsem se neviděl naposledy. Kromě toho jsem se snad trochu

rozmluvil anglicky – přinejmenším teď umím pojmenovat různé druhy nářadí od krumpáče až po vodováhu. Ať už si chcete zlepšit angličtinu, nasbírat nové zážitky, trochu se osamostatnit, nebo prostě nemáte v létě co na práci, myslím si, že workcamp je správná volba. Přihlášení je velice jednoduché. Stačí otevřít webové stránky www.inexsda.cz, vybrat si jeden z mnoha projektů po celém světě a doufat, že vám ho nikdo nevyfoukne před nosem. Nabídka letních kempů se většinou objeví na internetu na jaře. A máte-li snad nějaký dotaz, stačí mě vyhledat během přestávky a já vám s radostí odpovím.

průzkum

Co si myslí nové tváře Anna Jeřábková

Každým rokem nahradí absolventy naší školy přibližně 60 nováčků. A protože žijeme v době uspěchané, v době plné úkolů, testů, schodů, brambor a dalších rutinních záležitostí, často nám studenti různých tříd splývají do jedné velké (a stále větší) množiny „nějakej novej/nějaká nová“. Fotogalerie by se do našeho časopisu sice nevešla, přesto se vám pokusíme alespoň trochu přiblížit naše nové spolu(m)učedníky. Obě třídy jsem požádala, aby mi vyplnily krátké dotazníky. Ptala jsem se, co od školy očekávají, kdo z profesorského osazenstva u nich „vede“ nebo třeba jestli mají rodiče pod kontrolou jejich známkování. Na Špitálskou přiměli primány jít převážně jejich rodiče. To se dalo očekávat. (Ještě si musí pár let počkat, aby si mohli prosadit svou.) Žáci 1.B si kromě toho naši školu často „vygooglili“. V dalších případech hráli roli také kamarádi nebo sourozenci, kteří školu již navštěvují či navštěvovali. (Pozor, to nemusí vždycky znamenat protekci u profesorů!) Jako klíčové poslání uvedli studenti obou tříd dobrou přípravu na přijímací zkoušky vysokých škol. Možnosti jako „vzdělá mě, nezáleží na VŠ“ nebo „najdu si tu kamarády a kontakty“ je víceméně nechaly chladnými, což mě mírně překvapilo.

Kromě předchozí otázky mě také velmi zajímalo, zda by si už letos přáli navštěvovat nějaký nepovinný předmět (prvním ročníkům osmiletého ani čtyřletého studia to totiž není umožněno, což jim může být velmi líto). Skutečnost je taková, že většině studentů to moc líto není, do ranního vstávání na nultou se moc nehrnou. A navíc už je do mimoškolních aktivit stihl nalákat někdo jiný. Přesto se našlo 10 studentů z 1.V a 11 z 1.B, kteří by nějaký nepovinný předmět uvítali. Co se předmětů týče, primány nejvíce oslovila matematika, dále zeměpis, dějepis a informatika. Prváky baví chemie, biologie, matematika, angličtina, ale zcela propadli dějepisu (snad to za 7 měsíců nebude „z dějepisu“). To souvisí s oblíbeností profesorů. Primány uchvátil výklad pí prof. Ciburové a i 1.B zůstává věrna své třídní, pí prof.

Sledují rodiče tvoje Bakaláře? (1.V)

Blažkové. Nesmím však zapomenout zmínit pana profesora Gottwalda, který - ačkoliv ani jednu z těchto tříd neučí - se s výše zmíněnými profesorkami dělí o první místa v 1.V i B. Za to vděčí nejspíše svým fyzikálním pokusům, kterými studentům vyrazil dech (a zajistil oddech). Dostáváme se k otázce elektronického známkování. Tento systém, známý jako Bakaláři, se v rukou rodičů stává, jak sami dobře víme, mocnou zbraní. Primánů je mi líto, protože prozradili, že víc než dvě třetiny jejich rodičů sledují pravidelně jejich známky. Prváků je mi však líto ještě víc, protože dokonce i u nich je převaha těch rodičů, kteří mají „průměry“ svých ratolestí pod kontrolou. Středobodem každého dne je oběd. Je tedy důležité, aby nám ve školní jídelně chutnalo. Prima zatím nejvíc ocenila špagety a lívance. U prvního ročníku čtyřletého studia na plné čáře zvítězila kachna se šesti. Musím však přiznat, že dotazníky jsem rozdávala právě následující den po tomto slavnostním obědě, kdy ještě „včerejší kachna“ bylo to jediné, co studenti intenzivně vnímali. (Ano, nejoblíbenějším profesorem se tak klidně mohla stát kachna.) Co si studenti myslí o škole, už víme. Čím se však zabývají ve volném čase? V obou třídách najdeme mnoho sportovců. A spektrum sportů, kterým se

věnují, je opravdu pestré. V 1.B je to např. fotbal, florbal, jezdectví, step, synchronizované plavání, atletika, frisbee nebo dokonce agility a dogdancing. A žáci 1.V se kromě toho věnují také tenisu, volejbalu, gymnastice, streetdance, yachtingu, vodáctví, taekwondu nebo penny boardingu (penny board patří do rodiny skateboardů). Jiní se však zajímají i divadlo, hudbu, čtení nebo stavění věží z ořezávátek. Zajímavé bylo pozorovat rozdíl mezi primány a prváky v odpovědích na otázku, čím si připadají výjimeční. Zatímco ti nejmladší buď skromně neodpověděli nebo napsali, že ničím, většina studentů 1.B si je jistá, že je výjimečná například svou deoxyribonukleovou kyselinou nebo otisky prstů (jen tak na okraj - mají pravdu), anebo prostě a jednoduše vším. Závěrem musím dodat, že obě třídy se jeví velmi sympaticky. Nesoudím tak podle odpovědí, ale podle zodpovědnosti, se kterou přistupovaly k vyplňování a odevzdávání dotazníků. A pokud vám nestačí přečíst si článek ve Špitu, ale chcete první ročníky poznat lépe, věřte, že na to máte dost času. Kromě dvou žáků čtyřletého studia jsou si totiž všichni jisti, že na naší škole vydrží až do maturity.

Uvítal/a bys už letos nepovinný předmět? (1.B)

rozhovor

Těší mě, Láďa! Jana Dubská

Odchodem paní profesorky Šrámkové na mateřskou dovolenou (Mimochodem jí tímto srdečně gratulujeme k narození dcery Tamary!) se uprázdnilo místo tělocvikáře, které zaplnil Láďa… Tedy vlastně pan profesor Mgr. Ladislav Černý, který u nás již dříve učil nepovinný předmět lezení. A jelikož si horolezci mezi sebou tykají, bude i následující rozhovor laděn na volnější notu než bývá zvykem. Co rád děláš ve svém volném čase? Spím. Tomu se věnuji docela často, ačkoli poslední dobou už je to trošku horší. Když jsem začínal svojí pedagogickou praxi, tak jsem vždycky přišel z práce a šel jsem spát, teď už to není tak pravidelné. Jinak se věnuji zejména cyklistice a horolezectví. Vím o Tobě, že děláš mountain bike orienteering, mohl bys čtenářům tenhle sport trochu přiblížit? Je to vlastně taková odnož orientačního běhu, který je značně rozšířenější. Místo běhání jezdíš na kole a má to svá další

specifika. Mapa je velice podobná: bílou se značí les, žlutou travní porosty atd. Akorát se více klade důraz na cesty, protože na kole se spíš jezdí po cestách, než aby se běhalo lesem, proto je každá cesta klasifikovaná dle sjízdnosti: tečkovaná znamená náročný terén, čárkovaná snadnější a plná už je úplně v pohodě. Jinak závodní tratě vedou většinou lesem, například poslední závody byly v Jurečku, což je lesík blízko Říčan. Jednotlivé soutěže se dělí i podle distancí: nejkratší sprinty se u elitní kategorie pohybují kolem 5 km (vzdálenost vzdušnou čarou mezi kontrolami), pak následuje middle, jež měří zhruba 10 km, long s cca 20 km a nakonec ultra long, který může mít 30, někdy i přes 40 km. Co nějaký úspěch? Letos se mi podařilo postoupit do elitní kategorie, což je 45 nejlepších závodníků v republice. Takže se na příští rok už moc těším, ačkoli zároveň se trochu bojím, protože elita je opravdu dřina! Jak trénuješ? Jezdím na kole. V zimě točím doma u televize na trenažéru a v létě se snažím jezdit co nejvíc. (Pozn.: I do školy jezdí Láďa na kole a to až z Poděbrad!)

stupnice hodnotící náročnost cesty) tak Kouřová stěna na Daliborku, jednoznačně cesta, o které jsem dlouho snil a po velkých přípravách se nakonec zadařilo. Venku spíš chodíme po ledovci, ale v Dolomitech byl třeba hezký výstup na Tre Cime di Lavaredo, nebo Tofanu di Roses. Jak ses vlastně dostal k outdoorovým sportům? Kdysi dávno jsem studoval strojárnu na vysoké škole v Liberci a tam jsme byli takřka všichni prváci ubytovaní na zámečku ve Vratislavicích. Rychle jsme se spřátelili, začali jsme chodit lézt na tamní stěnu a mně to pak nějak chytlo a už nepustilo, na rozdíl od školy, kde jsem vydržel jen 2 roky.

Opusťme MTBO a dostaňme se konečně k lezení, které u nás koneckonců i učíš… Horolezectví se bohužel poslední dobou už tolik nevěnuji, jelikož jsem se v posledních letech začal dost bát. Ono totiž čím víc člověk leze, tím větší získává jistotu a míň se bojí. Zkrátka mi teď kvůli cyklistice už nezbývá na lezení tolik času. Ale vejšku máš, ne? Když se mi potom konečně podaří dostat To jo. Záhy jsem totiž zjistil, že škola do skal, tak nechci slevovat z dřívějších je lepší než práce, takže jsem po roce výkonů a pak je to o to větší zátěž nejen začal studovat peďák aprobacii tělocvikna tělo, ale i na psychiku. zeměpis v Ústí nad Labem.

Máš nějaké oblíbené lokality? Měl jsi už v dětství podobné V Čechách určitě Hruboskalsko, jinak koníčky? jezdíme s kamarádem do Alp podnikat Prošel jsem různými oddíly od skauta výstupy na čtyřtisícovky. přes klasický turisťák až po dobrovolné hasiče, kde jsme dokonce v dorostu Jaký je Tvůj největší skalp? vyhráli mistrovství republiky! Pak jsem U nás namátkou Dračí věž nebo Dračí plynule přešel už jako dospělý do zub, co se týče tabulkových hodnot lezeckého oddílu v Lysé nad Labem. (pozn.: v horolezectví se používají Momentálně mi zůstalo akorát členství

rozhovor v Českém horolezeckém svazu (pozn.: ředitelů nedovolila ze strachu z průšvihu. následuje dlouhá přednáška výhod ČHS, Například v mé bývalé škole by to kterou čtenáře nebudu zatěžovat). neprošlo ani náhodou. Obecně bych řekl, že se dnes většina šéfů snaží krýt, aby Zůstáváš věrný Poděbradům, ve předešli problémům. Povolením kterých ses narodil. Neuvažuješ takovýchto akcí pan ředitel zvyšuje o přesunu do hlavního města? prestiž školy, ale zároveň riskuje. Proto si Už jsem si zdejší bydlení vyzkoušel, vážím důvěry, kterou ve mě vkládá. když jsem učil 4 roky na Bílé Hoře a Praha mě nijak neuchvátila. Pro člověka, Jak si stojí naši studenti který vyrůstal na malém městě, je tady v porovnání s žáky na základce všechno moc uřvané, neosobní atd. Na v Tvých očích? druhou stranu má Praha řadu nesporných Určitě se tady učí líp, díky větší výhod v oblasti kulturního vyžití apod. disciplině ze strany studentů. Není bez Ale z Poděbrad zase není problém zajímavosti, že i motoricky jsou tu děti dojíždět, neboť cesta trvá vlakem asi 40 zdatnější. Na 2. stupni základky je minut. mnohem menší zájem o učení, kvůli odchodům kvalitnějších kusů na víceletá U nás učíš jen v pondělí a středu, co gymnázia, nicméně i tam se dá učit. děláš další dny? Zbytek pracovního týdne učím v Poděbradech na základce. Co oceňuješ na naší škole? Když jsem dostal od pana ředitele nabídku pracovat na Špitalské jako tělocvikář na částečný úvazek, tak jsem dokonce odmítl jiné nabídky, mj. i ty celoúvazkové. Hodně jsem stál o možnost tu učit, už proto, že tady znám pana ředitele a některé studenty, vím, že je zde příjemné prostředí. Za největší výhodu, ale považuji vstřícnost vedení. Potřebuji-li nějaké materiální zabezpečení nebo chci pořádat kurz, tak to není problém. Strávil jsem se studenty víkend na ferratách (t.j. zajištěné cesty v horách), což by většina

Nemůžu čtenáře připravit o kultovní historku o lišce… První rok jsme byli na kurzu ve Vysokých Tatrách, spali jsme na verandě u Popradského plesa a ráno jsem se probudil bez boty, kterou mi v noci odnesla liška, jež tam chodila vybírat odpadkové koše. Nakonec se pohorka našla se sežranými tkaničkami a sežvýkaným jazykem. Další rok jsme si vyjeli s kamarádem do Alp na zdolávání čtyřtisícovek. Na první výstup jsme vyrazili ve 2:00, až s rozedněním jsme si uvědomili, že ani jeden nemáme s sebou opalovací krém. Po dvanáctihodinovém stoupání po ledovci jsme oba měli úplně spálené obličeje až tak, že nám druhý den začali mokvat a museli jsme jet domů. Další rok jsme opět vyrazili do Dolomitů, kde jsme

jednu noc přespávali na parkovišti. V noci mě jsem se probudil, protože mě něco kouslo do hlavy. No a ona to byla liška! Jak mi koukala ze spacáku jenom hlava, tak jsem jí asi chutnal. Zvedl jsem se, zařval, parťáci se vzbudili, ale vůbec mi nevěřili, až když posvítili čelovkou do tmy, tak se vše vysvětlilo. Pochopitelně jsem se musel hned vrátit zpátky do Čech kvůli ohrožení vzteklinou a pak jsem musel 2 měsíce docházet na Bulovku na infekční kvůli očkování. Musím ovšem zaklepat, že v posledních letech jsem už dlouho žádnou lišku nepotkal. Trápíš rád malé vepříky? Vepříky jsem ještě nezkoušel trápit, tak nevím.

Arnold Když z přízemí student potřebuje Na chvíli pryč si odběhnout Tak se dlouho předtím rozhoduje Zda na záchod dole usednout „Mezi frontou se tam prodrat Či vyběhnout do schodů?“ Přemýšlí, pak šlape rád Výš k čistému záchodu Dva záchody, oba stejné Ty spodní věčně rozbité Další důvod jen přidejme Však víte, čím jsou polité A čím to je, že toalety Jsou tu stále v hrozném stavu? Co změnit vzhled mnohaletý Popřát jim nového hávu? Pokud tím však žádám moc Tak, jenom pro lepší zdání Mohl by alespoň pomoct Obrázek s pánem a paní

Znáte Arnolda? Je to školní kostlivec, který rád a do všeho strká nos. Když se mu něco nezdá, nebojí se ozvat. Líbí se vám jeho názory? Souhlasíte s ním? Myslíte si, že je to blb? Máte ho rádi? Chcete s ním kamarádit? Chcete mu pohladit pleš? Podrbat ho za uchem? Dopisovat si s ním? Zbít ho? Rozložit ho na jednotlivé kostičky a potom zase sestavit? Diskutovat s ním? Hádat se? Mužete ho kontaktovat! Arnold sdíli email s redakcí, napište mu na redakce.spit@seznam.cz

Bártova poradna Něco vás trápí? Máte závažný problém a nevíte, jak ho vyřešit? Podělte se o své starosti s Bártem, který vás vyslechne a také poradí, jak je můžete vyřešit! Ahoj Bárte, mám takovej asi trošku nenormální problém. Chtěla bych už sexuálně žít se svým klukem, ale on si to nepřeje a nechce mi říct důvod. Co s tím mám dělat? Anonymka ze školy Milá anonymko, zdá se, že jsi narazila na velmi zvláštní případ, nicméně ne zcela jedinečný. Pokud chlapec netouží po intimním souznění s tebou, existuje pouze jediná možnost: jeho sexuální zájem je jiný. Ať to jsou chlapci, děti, štěňátka, mrtvoly či mufloni, jde o to, že ty to prostě nejsi. Proto musíš zjistit, o co ve skutečnosti jeví zájem a pak to přivést jako součást vašeho vztahu, nejdřív nenápadně (návštěva zverimexu, procházka po hřbitově atd.), ale nakonec tak, aby on byl šťastný, vždyť o to ti přece jde. Doufám, že mi pomůžeš, mám totiž problém, který mě trápí děsně dlouho, už od základky. Vůbec mi nejde tělák! Hodiny tělocviku jsou pro mě utrpení, protože mi nic nejde... Už nevím, co s tím, mrzí mě, že jsem takový nemehlo. Ondra 11 Ondro, tvůj problém není ve tvém věku nic neobvyklého. Řešení je jednoduché, zatahuj tělocvik. Nicméně vyhýbat se tělocviku není nic náročného a studenti to zvládají už po generace. Předstírat se dá totiž spousta věcí, které ti brání ve sportovním výkonu. První a nejběžnější věcí je ztráta cvičebního úboru. V podstatě nedokazatelné profesorem, ale pozor, někteří zapálenější tě nechají cvičit i v nesportovním. Ovšem má nejoblíbenější varianta je předstírání syndromu karpálního tunelu. Je to jednoduché, při každém pohybu rukou zkřivit obličej bolestí a každý předmět z ruky upustit. Všichni tělocvikáři si rozmyslí nutit tě cvičit ve chvíli, kdy jim na nohu hodíš činku. A co ty? Máš svuj vlastní problém a příběh? Svěř se a nebudeme k tvému volání hluší! Stací napsat na redakce.spit@seznam.cz. Vybrané dotazy zveřejníme na stránkách časopisu.

nevěříte? věřte!

Elektrárna Adam Cepník

„Paní Sýkorová, za co si vlastně studenti zasloužili takovou porci pečené kachny?“ zeptal jsem se vedoucí jídelny na otázku, která evidentně ležela na srdci řadě strávníků. „Nic si nezaslouží, ale proč šetřit, když už to zanedlouho nebude třeba díky projektu pana profesora Scholze?“ odpověděla a zazubila se. Právě skončila desátá a poslední vyučovací hodina a venku už byla úplná tma. Zrovna jsem se chystal odejít ze školy, když jsem v přízemí míjel dvojici neznámých chlapíků v bílých pláštích nesoucích společně velkou krabici zabalenou v kartonu, zřejmě velmi hmotnou, směrem ke školičce. Jediným narušením hnědé plochy tvrdého papíru byla nalepená cedulka s nápisem GENERÁTOR. Zvědavost mi nedala a zeptal jsem se, za jakým účelem do naší školy takový stroj přinášejí. „Ale, to je pro pana Scholze, jak tady buduje tu elektrárnu. Vy tady o tom ještě nevíte?“ odpověděl první z nosičů, ale druhý ho ihned zarazil. „Drž hubu, vždyť přece řek, že je to tajný!“ Po několika sekundách ticha se ten první vzpamatoval a opravil se: „Teda, chtěl jsem říct že jsme sem přišli...ehm...doplnit automaty.“ Potom oba pomalu položili obří náklad na zem. Ozvalo se hlasité zařinčení kovu. Druhý nosič následně vytáhl z kapsy klíč a marně se ho pokoušel zasunout do zámku od automatu na pití. Chvíli jsem jeho počínání nechápavě pozoroval a po několika okamžicích jsem nakonec odešel. Nerozuměl jsem tomu. Kam by pan profesor Scholz v naší malé škole umístil elektrárnu a

hlavně - čím by byla poháněna? Terčem mého pátrání se stal pochopitelně právě sám pan profesor, který před nedávnem potají přesídlil do kabinetu hudební výchovy ve školičce. Otázka ohledně vzniku školního zdroje elektrické energie ho evidentně zaskočila. „Cože? Elektrárnu? Co je to za nesmysl? O ničem takovém nevím,“ odpověděl. „A proč jste vlastně změnil kabinet?“ „No, tedy, vlastně jsem se poslední dobou začal zajímat o sborový zpěv a hudbu celkově a rád bych byl ve volných hodinách co nejblíže takovému Zdroji zvuku, jako je právě učebna hudební výchovy.“ Tušil jsem, že to není hlavní důvod přesunu, ale víc se mi už z pana profesora dostat nepodařilo a vydal jsem se tedy domů. Moje úvahy týkající se toho, co by zde posloužilo jako zdroj energie pro onen generátor, vyrušila až

paní vrátná. „Používejte turnikety! Čipovat!“ Na používání čipu při odchodu ze školy jsem, stejně jako mnoho dalších studentů, nebyl zvyklý. Otráveně jsem vytáhl z hlubin školního batohu klíče s čipem a prošel jsem turniketem. Možná to bylo způsobeno mojí únavou po ranních kondičkách, ale měl jsem pocit, že se turniket protáčel nějak neobvykle ztuha. Hned následující den mě upoutal další nezvyklý výjev. Odcházel jsem právě z jídelny, když ze dveří bytu bývalého pana školníka vyšel školník současný. Než zavřel dveře, zahlédl jsem za nimi mnoho kabelů táhnoucích se po zemi a jakýsi kovový stroj s mnoha diodami, které však byly zhasnuté. A o stěnu byl opřený složený kartonový obal se známou cedulkou GENERÁTOR. Bohužel, dříve než jsem se pana školníka stihl na

cokoliv zeptat, odešel kamsi za další prací. Takže pan profesor Scholz opravdu vybudoval elektrárnu! Ale stále mi není jasné, čím bude poháněna, neboť okolí nevykazuje žádné známky spalovacích pecí, jaderného reaktoru ani snad vodní turbíny. Rozhodl jsem se tedy odpověď hledat u někoho, kdo by o takových věcech mohl něco vědět. Zeptal jsem se na utajenou elektrárnu opravářů, kteří v posledních dnech předělávali systém kabelů umístěných pod stropem na chodbách po celé škole. „No, o žádný elektrárně nic nevím, vím akorát, že tu pro nás nějakej pan Scholz má práci na tohle úterý. Prej budeme pod podlahou na chodbě v přízemí pokládat nějakej systém ozubenejch kol a hřídelí od vchodu až někam k automatům, ale nemám tucha proč,“ zněla odpověď jednoho z opravářů. Těšil jsem se na nadcházející úterý s vidinou konečného rozřešení malé záhady kolem vznikající elektrárny, ale znenadání bylo oznámeno, že v úterý nás čeká studijní volno. Prý nepoteče voda. Nakonec nám nezbývá nic, než čekat, až budeme povinně protáčet turniket třikrát za sebou při každém průchodu. Nebo se snad dočkáme alternativního řešení problému s pozdními příchody v podobě deseti protočení za každou minutu?

otázková kopaná Veronika Chvostová

V naší otázkové kopané přišla řada na paní profesorku Papežovou. Jak jsme si jistě všimli, na naší škole se kromě nového člena pedagogického sboru a čerstvých studentů prvních ročníků objevila ještě jedna nová tvář, a sice pan školník. Paní profesorka si ho proto vybrala pro krátký rozhovor. Pane Bernate, zatím nám plníte každé přání a požadavek. Nehoníme Vás příliš? Ne, já se honím sám, celý den lítám jako hadr na holi. Je tady spousta práce. Popravdě řečeno, minulý školník tady spoustu věcí zanedbával a teď se to musí na celé škole dohánět. Mnohokrát musím napravovat i to, co ošidili řemeslníci. A od práce mě navíc zdržuje, že si občas musím jet koupit nářadí, protože tady toho spousta chybí. Co jste dělal, než jste nastoupil k nám? Jsem vyučený provozní zámečník opravář obráběcích strojů. Pracoval jsem v ČKD jako svářeč. Když firma skončila, nastoupil jsem k DP - Autobusy Klíčov jako řidič. Důchodu jsem si zatím moc neužil - doma jsem pobyl jen 8 měsíců. O prázdninách jsem kývl na nabídku pana ředitele. Jak se vám líbí práce školníka? Kdyby se mi nelíbila, nebudu ji dělat. A co říkáte studentům? Když se ženou na oběd a odhazují tašky

a svršky před jídelnou, když neumějí pozdravit a hážou odpadky kdebuď, to mě svrbí jazyk. Za mých dětských let to spravil výchovný pohlavek. V autobuse jsem občas umravňoval cestující, tady to nemám v popisu práce. Nějaká lekce slušného chování by ale neuškodila! To máte pravdu. Určitě se ale na nich najde i něco pozitivního. To jo, já ale se studenty moc nepřicházím do styku, jak říkám, to je práce učitelů, ne moje. Jsou to ale inteligentní lidé a určitě bych jim vzkázal, ať jsou takoví i nadále, aby hodně studovali a zamýšleli se nad věcmi, protože tenhle režim to potřebuje. Pozoruju, co se to dneska v té naší zemi děje a vidím, že do politiky si jde každý stejně jenom nahrabat peníze a nikam to nevede. Proto potřebujeme mladé chytré lidi. A co se Vám nejvíce líbí na naší škole? Na škole? No, vaří tady moc dobrý obědy.

vaříme s profesory

Ze zahrádky rovnou do kuchyně Jana Dubská

Tentokrát jsem požádala o recept paní profesorku Pernicovou, která je nejen výbornou kuchařkou, ale rovněž vášnivou zahradnicí. Upekla nám proto svůj slaný zeleninový koláč z mangoldu (rostliny podobné špenátu) a to hned s několika různými náplněmi. Tato pochoutka je originál přímo od paní profesorky, jež jej roky sama pilovala do dokonalosti. Zbývá tedy už jen nažhavit trouby a popřát dobrou chuť! Suroviny na těsto: • 30 dkg mouky (nejlépe polohrubá a žitná celozrnná 1:1) • ½ prášku do pečiva • 1 lžička soli • 1 balíček tvarohu • 1 dl oleje • ½ až 1dl mléka Dávka je na 1 plech nebo 2 formy remosky o průměru 20 cm. Náplň: • dušená směs rajčat, cibule, cukety, česneku, bazalky a soli, navrch dobře uvařený a pokrájený listový mangold • totéž bez mangoldu • totéž se špenátem • jenom mangold (varianta pro otrlé znalce) • kečup, navrch mangold • dušená cuketa • a další dle vaší fantazie Postup: 1) Promícháme mouku s práškem do pečiva a solí. 2) Přidáme tvaroh, olej a mléko v takovém množství, aby se těsto dalo vymačkat do formy (nesmí být suché ani moc patlavé).

3) Těsto vymačkáme do vymazané a moukou vysypané formy, na okrajích trochu vytáhneme, aby náplň držela uvnitř. 4) Potom je vhodné dát těsto na chvíli zapéct. (V remosce mám vyzkoušených 10 minut, v rozehřáté troubě to bude určitě méně.) 5a) Předpečenou placku poklademe náplní a zalijeme rozšlehanými vejci (na toto množství 4 vejce, vždy 2 na jednu formu remosky) a zapečeme ještě dalších 20 minut. (Remoska peče shora, takže vejce se upečou dobře.) 5b) Předpečenou placku poklademe náplní a posypeme nahrubo strouhaným sýrem a znovu zapečeme. (Tahle varianta je vhodnější pro pečení v troubě, která peče zdola). Dana Nováková: „Slaný koláč mangolďák jsem ochutnala o velké přestávce ve škole. Jeho chuť je delikátní, velmi jemná až mystická, protože běžný člověk vůbec nepozná, z čeho je vyroben! Koláč mě tak nadchnul, že od té doby si mangold pěstuji na zahrádce. Jeho žluté a červené řapíky krásně svítí do podzimních mlhavých rán a jako barevný šperk zdobí záhonek.“

soutěž

Soutěžte se Špitem! Chcete si potrápit mozkové buňky a ještě k tomu získat finanční odměnu? Pak je tato soutěž určena právě pro vás! Po vzoru Christiana Morgensterna jsme vytvořili zvláštní přesmyčky, stačí je jen vyluštit a výhra je vaše. Christian Morgenstern byl německý novinář, překladatel a básník. Narodil se v roce 1871 v Mnichově a zemřel v roce 1914 v Meranu. Byl jedním ze zakladatelů „nonsensové“ poezie. Jeho verše neměly v podstatě žádný smysl, šlo jen o slovní hříčky upravené do podoby básně. Vaším úkolem je teď podobný text přeložit z morgensternštiny do češtiny. Komu se podaří bezchybný překlad, může text zaslat na e-mailovou adresu spitkviz@seznam.cz. První tři úspěšní překladatelé obdrží odměnu. Co můžete vyhrát? 1. cena - 300 Kč 2. cena - 200 Kč 3. cena - 100 Kč Jak poslat vyluštěný text? Soutěž je určena všem, kteří si zakoupili 53. číslo Špitu. Řešení spolu se jménem (popřípadě třídou) zasílejte od 18. listopadu od 14:00 na adresu spitkviz@seznam.cz, do předmětu uveďte "Špit 53 - kvíz". Případná výhra bude co nejrychleji předána.

slova, případně je třeba hledat nějaké slovo ze stejné významové skupiny. V tom je překlad obtížný. Zaměněné části mohou být jakýmikoli slovními druhy. Důležitá je shoda původního slova se zaměňovaným v pádě, respektive osobě a čase. Aby se vám luštilo lépe, jsou části slov, které se mají zaměnit, napsány tučně. Nejlépe to pochopíte na následující ukázce: Chlastalot rokyl nad poobruba a hlevzal mípět, kde by dtrpaslíku přiležel. Řešení je následující: Pilot létal nad polem a hledal místo, kde by dobře přistál. Chlastal - pil, roky - léta, obruba - lem, vzal - dal, pět - sto, trpaslíku - obře, ležel stál U mkoně

V housenkaenci a v kosanu jebetonujeme dobato k mkoni. Je tam húsně a pulslo, není třeano nic kanónyt. V mkoni nakráčíme mruko mrtvočichů. Velký a oblohazpečný živozrak je napřízápor žrahlt a také drozdatka. Jenoc z obhrobských živosluchů je blátomar a Jak na luštění? také prámvaň. Výlesné k dvědu jsou Části českých slov jsou nahrazeny smostky cyankálilé a vzalší mukšandy. jinými. Význam zaměněné části je synonymem, nebo antonymem hledaného Přejeme mruko úchvatů!

what's up? 14. 10. Florbalový turnaj nižšího gymnázia: Na prvním místě se umístila kvarta, stříbro obdržela sekunda, 3. místo získala tercie a poslední skončila prima.

18.11. Dnes večer probíhají třídní schůzky a vychází také 53. číslo Špitu.

15.10. Florbalový turnaj vyššího gymnázia: Putovní pohár získaly maturitní ročníky, na druhém místě se umístila kvinta a 1.B, třetí skončili druháci spolu se sextou a na 4. místě skončil tým septimy a 3.B. 9.12. a 13.1. Den otevřených dveří.

17. a 18. 12. Každoroční soutěž ve skoku vysokém - Vánoční laťka je pro nižší ročníky naplánována na středu, pro vyšší gymnázium na čtvrtek. 18.12. Tradiční Vánoční akademie, která se opět koná v Salesiánském divadle. 23.1. Bude uzavřena klasifikace za 1. pololetí. Večer pak proběhne maturitní ples, který se letos ponese v mrazivém zimním duchu. Při této příležitosti také vyjde nové číslo Špitu.

Šéfredaktor Daniel Kadlec (4.V) Fotografie Veronika Chvostová (5.V) 29.1. Studenti obdrží pololetní Grafika vysvědčení, na další den pak Adam Cepník (6.V) připadnou pololetní prázdniny. Korektura David Trojan (7.V) Ilustrace Jan Holan (8.V) Redakce Anna Jeřábková (5.V), Veronika Chvostová (5.V), Martina Kunešová (6.V), Adam Cepník (6.V), David Trojan (7.V), Jana Dubská (8.V), Anna Kozáková (8.V), Metoděj Novotný (8.V), Jakub Cepník (8.V)

Florbal hraje jedna z dívek a jeden z chlapců. Jeden z florbalistů se věnuje také skautu. Vojta má nejradši zeměpis, ale jeho nejoblíbenější profesor zeměpis neučí. Bětka nemá nejraději chemii ani biologii a svůj volný čas tráví v ochotnickém divadelním spolku. Kuba se nevěnuje skautu ani atletice, ale nejvíc ho baví tělocvik. Toho, kdo má rád angličtinu, baví i francouzština. Nejvíce mu chutnalo něco jiného než kachna. Toho, kdo má rád biologii, baví také chemie a florbal.

Autorka: Anna Jeřábková

Poznej prváka Čtyři spolužáci Vojta, Adéla, Alžběta a Jakub mají různé zájmy — florbal, skaut, divadlo a atletiku. Tři z nich mají nejraději paní profesorku Blažkovou, jeden pana profesora Gottwalda. Každého baví některý (některé) z těchto předmětů: AJ, FR, TV, BI, CH a Z. Třem z nich zatím nejvíc chutnala kachna, jednomu rybí prsty.