Kapitola 2
KAPITALISMUS A KLIMATICKÁ KRIZE
Pařížská dohoda o změně klimatu, která byla podepsána v roce 2015 v Paříži, známá jako dohoda COP21, byla světovými lídry (s výjimkou Donalda Trumpa) přivítána jako obrovský diplomatický úspěch, ale byla oprávněně kritizována ochránci životního prostředí a dalšími za to, že je bezzubá. V této dohodě skutečně není nic závazného. Noame, proč je tak obtížné kontrolovat změnu klimatu?
Noam Chomsky: Je toho hodně, co je třeba říci o tom, proč je kontrola změny klimatu tak obtížná. Ale co se týče toho, proč je Pařížská dohoda bezzubá, je odpověď jasná.
Původním cílem bylo uzavřít smlouvu o spolupráci se závazky. Laurent Fabius, předseda summitu, tento cíl důrazně připomněl. Existovala však překážka, a to Republikánská strana USA. Ta ovládala Kongres a nechtěla přijmout jakákoli smysluplná ujednání.
Vedení Republikánů bylo ohledně svého záměru podkopat Pařížskou dohodu obdivuhodně upřímné. Jeden z důvodů je,
že republikánská demoliční koule musí rozbít cokoli, co udělal nenáviděný Obama. Tento cíl jasně vyřkl vůdce senátní většiny Mitch McConnell, když byl Obama zvolen. Dalším důvodem je principiální odpor k jakémukoli vnějšímu omezování moci USA. Bezprostřední rozhodnutí však vyplývá přímo z jednotného odmítání jakýchkoli snah čelit hrozící environmentální krizi ze strany vedení strany – to je postoj, který během neoliberálních let nabral na významu a který lze z velké části vysledovat v historické službě strany soukromému bohatství a moci korporací.
Podle pečlivě vypracovaných plánů Republikánů informoval McConnell zahraniční velvyslanectví, že podle zdrojů, které uvedl server Politico, „Republikáni hodlají bojovat proti Obamově klimatické agendě na každém kroku“. Dal také jasně najevo, že jakákoli dohoda, která se dostane do Senátu ovládaného Republikány, bude „hned mrtvá“. Neexistuje žádná šance, že by taková dohoda mohla překonat dvoutřetinovou hranici, řekl republikánský energetický lobbista. Existuje jen málo jistot, ale toto je jedna z nich. Republikáni také dali jasně najevo, že „zablokují Obamův slib poskytnout miliardy dolarů na pomoc chudým zemím, aby se přizpůsobily důsledkům oteplování planety“, a budou sabotovat další snahy o řešení problému globálního oteplování. Stávají se stranou klimatických superzloduchů, jak to výstižně vyjádřil jeden komentátor.37
Je důležité si uvědomit povahu této organizace. Každému, kdo to do té doby nepochopil, to začalo být jasné během republikánských primárek v roce 2016, v nichž se objevily politické osobnosti, které byly oslavovány jako smetánka –
tedy kromě vetřelce, který odešel s cenou k všeobecnému
37 RESTUCCIA, Andrew. GOP to Attack Climate Pact at Home and Abroad. Politico, 7. září 2015.
zděšení republikánského establishmentu. Každý z kandidátů
buď popíral, že se děje to, co se děje, nebo řekl, že se to možná děje, ale že na tom nezáleží (to druhé sdělení přišlo od „umírněných“, bývalého guvernéra Jeba Bushe a guvernéra Ohia Johna Kasiche). Kasich byl považován za nejserióznějšího a nejstřízlivějšího z kandidátů. Sice se vymykal z řady tím, že uznal základní fakta, ale dodal, „že v Ohiu budeme pálit uhlí a nebudeme se za to omlouvat“.38
To je stoprocentní podpora ničení vyhlídek pro organizovaný lidský život, přičemž nejrespektovanější osobnost zaujímá nejgrotesknější postoj.
Tato úžasná podívaná se překvapivě obešla prakticky bez jakéhokoli komentáře v rámci hlavního proudu, což je fakt nikoli nedůležitý.
Je docela zajímavé sledovat, jak k této pozoruhodné situaci došlo. Existují obecné důvody (není zde prostor je rozebírat), ale také důvody zcela konkrétní a překvapující. Před deseti lety byli Republikáni sice již značně vzdáleni běžnému spektru parlamentní politiky, ale ještě nebyli pevně odhodláni popírat to, o čem jejich vedení ví, že je pravdivé. Tato změna poskytuje určitý náhled do současné politiky, která je pod vlivem nejvíce oddaných a reakčních prvků vysoce třídně uvědomělého světa byznysu.
Vhled do tohoto světa byl umožněn po smrti Davida Kocha v srpnu roku 2019. Shodou okolností se objevila hloubková studie o Kochově impériu a korporátní Americe od Christophera Leonarda, který o svých objevech hovořil v různých článcích a rozhovorech.
Leonard označuje Davida Kocha za „největšího popírače“, jehož odmítání antropogenního globálního oteplování
bylo velmi silné a vážně míněné. Ponechme stranou podezření, že by to mohlo mít souvislost s tím, že měl do tohoto popíračství investovaný obrovský majetek. Pokud by toto popírání selhalo, přišel by v průběhu třiceti let zřejmě o biliony dolarů, jak odhaduje Leonard. 39 Pojďme zkusit připustit, že jeho přesvědčení byla zcela upřímná. To by nás příliš nepřekvapilo. John C. Calhoun, velký ideolog otrokářství, bezpochyby také věřil, že kruté otrokářské pracovní tábory Jihu byly nezbytným základem vyšší civilizace. Existují i další příklady, které ze slušnosti nebudu zmiňovat.
Popírání bratrů Kochových přesáhlo rámec pouhé snahy přesvědčit. Zahájili rozsáhlé kampaně, aby nic nebránilo těžbě fosilních paliv, na které stojí jejich bohatství. Jak uvádí Leonard, „David Koch pracoval neúnavně desítky let, aby odstranil z úřadu všechny umírněné republikány, kteří navrhovali regulaci skleníkových plynů“.40 Jeho úsilí ale nebylo zcela úspěšné. V letech 2009–2010 Republikáni flirtovali s realitou a přiblížili se k podpoře plánu tržního omezení emisí skleníkových plynů a obchodování s nimi. John McCain kandidoval na prezidenta za Republikány a v roce 2008 varoval před změnou klimatu. S pomocí Mikea Pence a jemu podobných se však Kochovi podařilo herezi zhatit a zbavit stranu umírněných lidí, kteří by nemuseli dodržovat linii popírání. Důsledky nyní vidíme, stejně tak i poučení o „skutečně existující demokracii“.
Leonard píše, že Kochova síť „se snažila vybudovat Republikánskou stranu k obrazu svému. Takovou, která nejenže
39 LEONARD, Christopher. Kochland: The Secret History of Koch Industries and Corporate Power in America. New York: Simon & Schuster, 2019. ISBN 9781471187506.
40 LEONARD, Christopher. David Koch Was the Ultimate Climate Change Denier. New York Times, 23. srpna 2019.
odmítá jednat ohledně změny klimatu, ale nadále popírá, že tento problém skutečně existuje“. S působivým úspěchem.
Tento moloch je skutečně působivý. Nezůstal kámen na kameni – sítě bohatých dárců, thinktanky měnící diskurz myšlení, jedna z největších lobbistických skupin v zemi, organizace vydávající se za občanské sdružení zvonící u našich dveří, v podstatě vytvoření a zformování Tea Party. Měl i mnoho dal
ších cílů, jako je podkopávání práv pracujících, ničení odbo
rů a blokování vládní politiky, která by mohla lidem pomoci. Přesně to, čemu se v americkém úzu říká „libertariánství“.41
Moloch bratří Kochů vyniká svým pečlivým plánováním a úspěšným využitím obrovských finančních zdrojů, které získal znečišťováním globálního ovzduší – pouhé „externality“, řečeno obchodní terminologií.
Obě politické strany se během neoliberálních let posunuly doprava, podobně jako v Evropě. Demokratický establishment je nyní víceméně tím, co by se před několika lety dalo nazvat „umírněnými Republikány“. Republikáni se většinou dostali mimo spektrum. Srovnávací studie ukazují, že pokud jde o jejich obecné postoje, řadí se po bok evropských krajně pravicových stran. Navíc jsou jedinou velkou konzervativní stranou, která odmítá antropogenní klimatické změny, jak již bylo zmíněno, což je celosvětová anomálie.
Postoje vedení v oblasti klimatu jistě ovlivňují postoje věrných straníků. Pouze asi 25 % republikánů (36 % bystřejších mileniálů) uznává, že za globální oteplování je zodpovědný člověk.42
41 LEONARD, Christopher. „Kochland“: How David Koch Helped Build an Empire to Shape U.S. Politics & Thwart Climate Action. Democracy Now! 27. srpna 2019.
42 FRIEDMAN, Lisa. Climate Could Be an Electoral Time Bomb, Republican Strategists Fear. New York Times. 2. srpna 2019.
Majorities See Government Efforts to Protect the Environment as Insufficient. pewresearch.org. 14. května 2018.
POPOVICH, Nadja. Climate Change Rises as a Public Priority. But It’s More Partisan Than Ever. New York Times. 20. února 2020.
Šokující čísla. V žebříčku vysoce prioritních otázek zůstává mezi republikány globální oteplování (pokud se vůbec předpokládá, že k němu dochází) na nízkém a neměnném místě.
Mohlo by být pobuřující tvrdit, že dnešní Republikánská strana je nejnebezpečnější organizací v dějinách lidstva. Možná ano, ale co jiného lze ve světle toho, co je v sázce, rozumně vyvodit?
I bez obstrukcí ze strany Republikánů je nepravděpodobné, že by USA přijaly v Paříži pevné závazky. Spojené státy zřídka ratifikují mezinárodní úmluvy, a když už tak učiní, obvykle s výhradami, které vylučují USA. To platí dokonce i pro Úmluvu o genocidě, kterou USA po čtyřiceti letech podepsaly, ale s vyloučením USA, které si ponechaly právo páchat genocidu. Našli bychom mnoho dalších příkladů.
Když se vrátíme ke COP21, bezprostředním důvodem bezzubosti je Republikánská strana, ale šance, že by s navrže
nými cíli USA závazně souhlasily, byly malé i bez obstrukcí nejnebezpečnější organizace v dějinách světa.
V pozadí tohoto obstrukcionismu přetrvává otázka, kterou položil Alon Tal: Proč je pro vlády tak těžké realisticky čelit této krizi? Proč jsou obyvatelé ochotni dívat se jinam, když je v sázce přežití lidského života? Jednu z odpovědí poskytl účastník pozoruhodného povstání žlutých vest ve Francii.
Bezprostřední příčinou povstání byl návrh prezidenta Emmanuela Macrona v roce 2018 zvýšit daně z pohonných hmot kvůli obavám o životní prostředí, což by zvláště tvrdě zasáhlo chudé a pracující lidi ve venkovských oblastech. V pozadí protestů však v širším smyslu stála celá řada Macronových „reforem“, z nichž měli prospěch bohatí a jež zároveň poškozovaly chudé a pracující. Účastník, jako mnozí další možná sám přesvědčený ekolog, řekl, že se mluví o „konci světa“, nás však zajímá „konec měsíce“. Jak máme přežít vaše „reformy“? Tato vážná otázka se rychle stala sloganem de
monstrací, jež zachvátily Paříž a zbytek země. Zároveň je to otázka, kterou ekologické hnutí nesmí přehlížet.
Globální oteplování působí abstraktně. Kdo rozumí rozdílu mezi 1,5 °C a 2 °C (2,7 °F a 3,6 °F) v kontrastu s tím, že člověk musí mít co dát zítra svým dětem na stůl? Je pravda, že je více bouří, vln veder a dalších poruch. Já jsem v Massachusetts prožil mnoho hurikánů, ale žádný z nich nebyl tak prudký jako před téměř sedmdesáti lety. Takže má Trump pravdu, když říká, že klima se mění neustále – někdy je teplejší, jindy zase chladnější? Je snadné spadnout do této pasti, když je vaším hlavním zájmem, abyste zítra měli co jíst.
Proč se řídit neveselým doporučením prezidenta Cartera, který navrhuje ztlumit termostat a obléknout si svetr a celkově omezit náš životní styl, zatímco miliardy lidí, Číňanů a Indů – jak jsme slyšeli ve Fox News – vypouštějí bez zábran do ovzduší škodliviny?
Nebo vzpomeňme na horníka v Západní Virginii, který jásal na shromáždění Bernieho Sanderse do doby, než ten prohlásil, že pro šanci na důstojné přežití musíme přestat těžit uhlí. Za tuto větu se netleská. Znamenalo by to totiž, že přijde o práci a alternativa v rostoucím odvětví služeb nebo instalace solárních panelů není příliš lákavá, což by kromě dalších důsledků znamenalo, že přijde o důchod a zdravotní péči, které byly vybojovány v tvrdých odborových bojích
a jsou vázány na systém zaměstnávání. Ztratíteli práci, ztratíte nejenom osobní důstojnost, ale také prostředky k přežití.
Zde se setkáváme s osudovým rozhodnutím amerických dělníků v padesátých letech zvolit mezitřídní spolupráci
a uzavírat dohody s podnikovým managementem o mzdách
a výhodách a zároveň se vzdát kontroly nad pracovištěm a širšími sociálními reformami. Toto rozhodnutí amerických od
borových předáků kontrastovalo s volbou odborů v Kanadě bojovat za zdravotní péči pro celou populaci, nejen pro sebe.