SPOT QUEST/ KRAKOW + BELGRADE

KRAKOW & BELGRADE

V ŽIVOTĚ MÁTE DVĚ JISTOTY, ŽE ZEMŘETE A ŽE SE VŠECHNO ZAČNE SRÁT V TOM NEJNEVHODNĚJŠÍM OKAMŽIKU. JINAK TOMU NEBYLO ANI BĚHEM FOCENÍ SPOT QUESTU, KTERÝ NÁS NEJPRVE ZAVEDL DO KRAKOWA A POZDĚJI DO SRBSKÉHO BĚLEHRADU.

text: Tomáš Gaži, foto: Peter Mercell

Původně jsme měli namířeno do Francie, ale imigrantské tlaky a jedna odříznutá hlava všechno změnila. Nechtěli jsme riskovat životy naší posádky, kterou mimochodem tvořila trojice s věkovým průměrem 15 let, proto jsme se rozhodli pro bezpečnější destinace, a to Krakow a Bělehrad. Auto jsme naložili až po střechu, na zadních sedačkách nechali místo pro Štěpána Folkmanna, Štěpána Bareše a Honzu Navrátila, a už se těšili na naší cestu do Polska. Den před odjezdem nám Honzík oznámil neskutečně radostnou zprávu, že si dal stehnem o rail a neví, zda může jezdit. To je to pověstné šetření se před focením, o kterém by vám nejlépe mohl popovídat Fanda Šesták. Nevadí, Honzíkovi jsme dali šanci a vzali ho do Krakowa, kde jsme měli v plánu strávit tři dny.

2

2/ honza navrátil /g/ pressure ss fs flip ze schodů u katedrály svatého sávu v bělehradě 3/ v krakowe do mapy nejvíc čumel štepkoš 4/ zachránce pan rosso, jeho apartmán vřele doporučujeme V pořadí třetí komplikace je klasicky spojena s počasím a podobně jako na No Name Tour v Hannoveru, i v Krakowě nás čekaly dva dny celodenního deště. Naštěstí první den servírovali azuritko, tak jsme se to pokusili vybombit za den. Se spoty nám pomohl Jasiek Zborowski, který nás navedl do Skate or Die shopu s velmi ochotnou obsluhou. Za pár minut jsme v mapě měli 11 spotů a souboj s prvním městem mohl začít. Warm up jsme si dali na luxusně vypadajících, vyhazovem zapáchajících zídečkách, na kterých Walkmann bleskurychle vrátil kombíčko noseslide shove-it noseslide. Je třeba dodat, že v Krakowě ukazoval teploměr přes třicítku, ale refreshing mělo město ošéfované stříkajícími hadicemi na více spotech. První sekačka je na světě a nahecovaní jsme se vydali na spoty do centra. Tam na nás čekaly zídečky ze schodů a perfektní rail z deseti. Hubbu obdaroval Štěpkoš fs tailslidem, za což si vysloužil obdiv početného davu pozorovatelů. Přesunuli jsme se na rail, kde Folkmičovou ambici vrátit crook překazil sekuriťák a asi stovka lidi, která kolem railu za minutu prošla. Spotů v zásobě bylo ještě dost, ale žádný z nich nevypadal přehnaně fotogenicky. A kvůli počasí, ošklivému, debilnímu, nepřejícímu, jsme to museli v Krakowě zabalit. Vždyť ti to karma vrátí! Mezipřistání před Bělehradem jsme si dali ve Zvolenu, kde kluci okusili lokální skatepark a vychillili se před šestihodinovou cestou, v našem případě osmi, protože jeden nejmenovaný čurák slovenského rodu, nazvěme ho „já“, si zapomněl nabíječku na baterky od foťáku. Do Bělehradu jsme dorazili o čtvrté místního času. Ještě před prvním oťukáním města jsme si složili věci na úbytku, kde nás přivítal šváb a nefungující klimatizace, kterou by při 37 stupních ocenil úplně každý. Naštěstí jsme tu měli strávit jen dvě noci, protože jsme měli zabookovaný další hotel

na termín, ve kterém jsme sem měli za normálních okolností dorazit. V každém nepoznaném městě si všímáme dvou věcí: spotů a žen. Při první návštěvě nákupního centra jsme zjistili, že bělehradský pussy faktor je na výborné úrovni. Raději jsme se zchladili ledovou vodou značky Jana, nakopli se Monsterem a šli očekovat první spot. Walkmann si brousil zuby na schody, z nichž nás okamžitě vyhodili, a stejně tomu bylo i při nedalekých sedmičkách. Neztráceli jsme hlavu a zašli na nedaleký mírný, ale dlouhý rail. Folkmič byl v hecu a začal Noc v 40stupňové sauně jsme přežili, každý zhubl aspoň pět kilo a takto odlehčení jsme se konečně mohli vydat na spoty. Folkmič se pustil do druhého battlu s dlouhým railem, který naštěstí skončil happyendem. Dalším bělehradským klenotem byly betonové vulkány, které do oka padly Honzíkovi, a vrátil stylový bs blunt ještě před tím, než na nás stihli nespokojené babičky zavolat policii. Ani na následujících dvou spotech jsme se nedočkali přátelského přivítání a znovu nás čekal vyhazov. Naštěstí se další místo nacházelo na výstavišti, kde naši přítomnost nikdo neřešil. Dlouhou

zkoušet boro. Světla už bylo čím dál tím méně, proto jsme to museli odložit na další den. Ještě před spaním v sauně se chtěl Peťo odměnit za své celodenní řízení auta vychlazeným pivkem lokální značky Jelen. Slečna v stánku Peťovi vysvětlila, že mu lahvové pivo neprodá, dokud jí nedonese prázdnou láhev. No prostě nesmysl, a tak se musel spokojit s třetinkovým, které se prodávalo bez zálohy. Mimochodem, lokální obyvatelstvo v angličtině excelovalo minimálně tak dobře, jak Amíci v češtině. Ani se nedivím, jediná cizokrajná SPZtka tu patřila nám.

1

nákladovou plošinu pokořil Honzík signature pressure hardflipem, Walkmann při snaze o fs kick klasicky zlomil a cestou do auta pro novou desku objevil rail z pěti, přes který se dá skákat. Zde si vykompenzoval svůj fsflipový deficit, i když se při tom trochu natrápil. Každé setkání se zemí znamenalo nejen bolest, ale i popálení, protože jsme se škvařili při tropických teplotách. Honzík se také nenechal zahanbit a do sérky vrátil heelflip, za co ho odměnil Folkmann 220 dináry, což je přibližně pade. Z výstaviště jsme se přesunuli na trochu dirty vypadající DIY spot, jehož okolí tvořil vrak lodi, cikáni grilující podivné tvory a hromada cyklistů. Slunce už téměř zapadlo, tak jsme dali šanci alespoň jednomu triku. Té se chopil Folkmič, který vrátil flip bs noseslide dvakrát po sobě. Přehecovaný ještě zkoušel bigspin ven, který mu i dvakrát padl, ale bohužel nepoužitelně. Druhá noc v sauně nás už nijak zvlášť neobtěžovala, proto jsme se hned od rána vrhli na třetí den bělehradského spot questu. Byla by škoda si pořádně nezajezdit na zmiňovaném DIY, proto jsme jím odstartovali den. Oba Štěpánové přispěli do videa po jedné sérce a Folkmannova snaha o flip nosl bigspin skončila podobně jako v předešlý den. Nedaleko DIY stál zaprášený fullpipe, který by byl hřích neoshredit. Dokonce jsme kvůli tomu koupili

i koště! Pár Štepkošových otoček probudilo ze zimního spánku zuboženě vypadající starou paní, která nás nepříjemným způsobem vyhazovala, volala policii a prohlížela si poznávací značku. Raději jsme se zdekovali dřív, než by policistům nakecala, že jsme zloději, vandalové a podobně. Spoty nám postupně docházely, ale večer jsme objevili ještě perfektní sedmičky při neuvěřitelně nádherném kostele. Honzík si celou dobu brousil zuby na schody a teď měl příležitost, akorát jsme se báli, že další podvečerní hecování skončí podobně jako během

2 předešlých dvou večerů. Honzík nás vyvedl z omylu a po deseti pokusech odjel ukázkový switch pressure fs flip. Spot se nám zalíbil natolik, že jsme se na něm plánovali zaseknout celý další den. Třetí noc v Bělehradě nás čekala v novém bytě, který jsme měli zarezervovaný online již z Čech. Když jsme tam dorazili, prvních pět minut bylo jako z nepovedeného hororového filmu. Po otevření dveří jsme viděli po stěně lézt švába a po rozsvěcejí světla v ložnici se na nás z koberce smály deseticentimetrové potvůrky, nemluvě o obrovských pavoucích v každém

2/ štepán folkmann /g/ dlouhý bs boardslide na flat bar railu na začátku nového bělehradu 3/ folkmič má osobité metody čištění fullpipu, štepkos to při ježdění určitě ocenil 4/ goofy team zleva: štepán folkmann, honza navrátil a štepán bareš rohu. Ze strachu jsme křičeli jak teenagerky na koncertě One Direction s Justinem Bieberem dohromady, a dosratí jsme se rozhodli spát v jediné místnosti bez koberců, co nám ve výsledku bylo i tak k hovnu, protože jsme se vzbudili komplet poštípaný. S láskou jsme vzpomínali na sauničku, v níž byl jen jeden šváb – kamarád, dobrý internet a čistá koupelna. Čtvrtý den jsme věnovali mramoru v okolí zmíněného kostela, který jsme si i vyfotili na mobil, analog, digitál, časosběrně a nevím co ještě. Peťo se při své návštěvě interiéru dozvěděl, že 40tunovou kopuli kostela stavěli na zemi a pak ji teprve zvedli do vzduchu. Celkem hec! Skateboarding na spotu odstartoval Štěpkoš stylovým transferem do lipslidu, který je zároveň poslední fotkou našeho bělehradského tripu. Video jsme ještě chtěli obohatit dalšími sérkami, ale starý sekuriťák z kostela nám svižnými pohyby rukou dal najevo, že o naše lajny nestojí. Když zašel za roh, alespoň jsme vyhecovali krátkou session na schodech, během níž Folkmann vrátil varo a Honzík zas hardflip. Kromě spotů jsme v podstatě v Bělehradě ještě neviděli nic, pokud nepočítám stovky potenciálních matek mých dětí, proto jsme zaparkovali auto v centru a procruisovali se po ulicích. V hlavě nám z toho utkvěla stará pevnost s krásným výhledem a sochy Transformerů. Nastal poslední večer, ale žádnou kalbu jsme neplánovali. Noc jsme radši věnovali odpočinku před další šestihodinovou cestou, během níž pro vás píšu tento článek. A jak bych teď z předního sedadla naší redakční káry shrnul své pocity z Bělehradu? Skvělé spoty, ne zas tak skvělí sekuriťáci, tmavé ženy a levné potraviny. I když za vším stojí hodně komplikací, vyplatí se podívat na nová, nepoznaná místa! Zvlášť když máme jistotu, že nám díky plechovkám Monsteru na výletě nikdy nedojde energie!