DARKSLIDE.CZ SARAJEVO TOUR

DARKSLIDE.CZ SARAJEVO

TOUR text: Mirek Kvapil, foto: Peter Mercell

NE NADARMO VŠECHNY ZAHRANIČNÍ ZNAČKY FURT VYRÁŽEJ NĚKAM NA TOUR. NENÍ TOTIŽ LEPŠÍ CESTY KE STMELENÍ TÝMU A VYTVOŘENÍ UNIKÁTNÍHO MATROŠE. TO, ŽE TO JDE I V NAŠICH PODMÍNKÁCH A NENÍ TŘEBA STATISÍCOVEJ ROZPOČET, ZNOVU DOKAZUJOU KLUCI Z DARKSLIDE.CZ, KTERÝ SE NÁM PO PŮL ROCE ZNOVU POCHLUBILI S FOTKAMA ZE SVÝ DALŠÍ ZAHRANIČNÍ CESTY, JEJÍMŽ CÍLEM PŮVODNĚ BYLO JEN SARAJEVO, ALE NAKONEC TO BYLO VŠECHNO TROCHU JINAK.

Jako obvykle, vše začalo v hlavě majitele Darkslidu Kudrnáče a fotografa Peťa Mercella, kteří projížděli známou mapu spotů na evropskym kontinentu, Skhateyou.com. Padly návrhy někam letět, vydat se na dobrodružnou cestu vlakem, ale všechno nakonec převálcovalo Sarajevo, který nebylo károu zas až tak přehnaně daleko a spoty tu vypadaly více než zajímavě. Od minulýho léta je kluků v týmu sedm a dva nejmladší ještě navštěvujou střední, a tak bylo třeba nápad. Všechno naštěstí vyřešila osobní schůzka a představení Peťova řidičskýho umu. Jeden problém vyřešen, oba mladý pro sichr sehnali podepsaný „povolení k výjezdu“ a šlo se na další průšvih. Tím bylo počasí, a to hlavně kvůli tomu, že nikoho předtím nenapadlo, že Sarajevo je sice cca v úrovni Říma, ale v horách. Možná proto se tu taky v roce 1984 konala zimní olympiáda, hehe. Dlouhodobá předpověď na Velikonoce ukazovala i nějaký sněžení, s Igorem, a dále pak přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a velkou část Bosny a Hercegoviny, jejímž je Sarajevo hlavním městem. Krnis v Brně čekal celkem dlouho a neodolal místním pohostinstvím, a tak do auta nenasedal zrovna střízlivej. No nic novýho, stejně bylo jasný, že tak to zase bude po většinu výletu, hehe. Google maps a navigace ukazovaly něco kolem 11 hodin cesty, což ale byla klasicky těžká utopie. Kudrnáč se nejdřív podle návodu svýho táty

2

vymyslet termín, kterej by moc neohrožoval jejich řádnou školní docházku. Velikonoční prázdniny se tedy zdály ideálním datem a začalo se plánovat. Peťo hned ze začátku prohlásil, že Sarajevo je víceméně na stejný rovnoběžce jako Řím, kde s Kudrnáčem byli během pozdního podzimu na Spot Questu, a počasí tu proto musí bejt hodně podobný. Nikoho vzhledem k Peťovejm plánovacím zkušenostem nenapadlo, že by někde mohl bejt problém, a šlo se bez nějakýho ověřování téhle skutečnosti dále. Ubytko se klasicky vyřešilo pár klikama přes Booking.com a pro bandu smradlavců tu za sakra dobrej peníz, tedy asi ani ne tři kila na osobu a noc, měl bejt připravenej apartmán s osmi postelema v plný palbě. Všechno tohle se odehrálo ještě někdy koncem roku 2014 a zbejvalo se už jen těšit! Asi měsíc před odjezdem se navíc díky pomoci Tomshe z Vansu zadařilo schrastit dodávku pro devět lidí, což znamenalo, že se vejde i dvorní Board kameraman Bulet, a zdálo se, že tahle tour bude jeden velkej sen. Jak ale všichni víme, život není zrovna procházka růžovou zahradou a musely se objevit nějaký komplikace. První z nich byl pochopitelnej strach mámy jednoho z mlaďasů, která si celou dobu myslela, že se na místo letí, a vzhledem k jejím bohatejm zkušenostem s cestováním autem v těhle končinách se jí výlet dodávkou nezdál jako vůbec dobrej

3

z čehož teda nikomu nebylo zrovna do zpěvu, ale nakonec se rozhodlo, že i kdyby tu šlo jezdit tři dny z šesti, stojí to za to. A když už jsme u těch klacků pod nohama, mladej Honzík si pár dní před odjezdem ošklivě odrazil patu a přemejšlel o tom, jestli bude na tour vůbec k něčemu. To mu ale bylo rychle vysvětleno, protože do Sarajeva se klasicky jelo jako tým, a i kdyby měl bejt na spotech jen jako morální podpora, stálo to za to. Přeci jen se sem možná už v životě nepodívá. Vyráželo se v úterý 31. března ve večerních hodinách tak, aby se neztrácel čas cestováním přes den. Trasa byla naplánována přes Brno, kde se nabrali Krnis

4

vyhejbal placení dálnice ve Slovinsku, piva musely každejch půl hodiny ven, všelijaký ostatní věci dovnitř a Peťko měl navíc po cestě naplánovaný ještě dvě zastávky na starejch monumentech, který se zdály naprosto geniálně oskejtovatelný. První z nich, neuvěřitelná stavba v chorvatskejch horách, byla na pořadu dne někdy v sedm ráno a dokážete si představit, jak moc se všem chtělo házet ze schodů. Vznikla tu ale jedna z nejlepších fotek, co se kdy Peťovi podařilo nafotit. Druhej monument byl sice úchvatná wallridovo-rádiusová paráda, ale nacházel se v areálu bejvalýho koncentračního tábora Jasenovac a tady člověk prostě nemůže na skateboarding ani pomyslet! Více prozrazovat nebudeme, protože tenhle projekt mistr fotograf dál rozpracuje a v nějakym z dalších čísel časáku se máte hodně na co těšit! Do cíle to byly ještě nejmíň čtyři hodiny a všem bylo jasný, že tenhle den bude i přes všechnu dobrou vůli zabitej. Čím víc se parta navíc blížila k cíli, tím Vyrazilo se na večeři, kterou byl vyhlášenej burek, a pak i na menší beer session v oblíbený knajpě místních skaters. Když už jsme se dostali k tomu žrádlu, to bylo asi největším překvapením celý tour. V Bosně se platí měnou zvanou konvertibilní marka, která je hodnotou někde na polovině eura. Výborně se tu najíte za nějakejch pět těhle peněz, a všechny tak rychle přešly myšlenky na nějaký vaření na ubytku. Každodenně mohly probíhat orgie v pomalu

1

2 3

byla větší zima, vítr a několikrát se po cestě vyskytl i pořádnej slejvák. Cedule Sarajevo se objevila až pozdě odpoledne a všichni po snad dvaceti hodinách cesty chtěli vidět jen jedno, postel! Ubytko bylo ještě větší překvápko, než se původně čekalo. Paní domácí totiž klukům nechala hned dva luxusní apartmány, protože neměla hosty a bylo prej zbytečný se mačkat v jednom. Nikdo nechápal! Po asi hodinovym odpočinku dorazila naše bosenská spojka Sulejman, se kterým Dárkšlíd znovu zkontaktoval známej balkánskej skate fotograf Sergej Vutuc. starořímskym stylu, kterejm dominoval hlavně burek, čevapi a ti z týmu, co nechtěli moc experimentovat, si oblíbili restauraci s všelijakejma výmyslama z kuřete. K tomu palačinka s nutelou a šlehačkou za 1 KM, no nechme to radši bejt, to by zase bylo na celou stránku. Jen to pivo tu stálo o něco víc než doma, ale ani to nemohlo v žádnym případě narušit splněnou představu ráje na zemi. No, pokračujeme dál, první regulérní den v Sarajevu začal sunshinem a srazem s locals na jejich nejoblíbenějším spotě v centru města. Padla nějaká Štěpkošova sérka, burek na posilněnou a zkusilo se štěstí na asi nejznámějším spotě celýho Sarajeva, takový „přírodní“ minirampě v asi čtyřmetrový vejšce, ze který je třeba mít velkej respekt. Ten si po chvíli ježdění bohužel vyžadoval i sekuriťák, a focení se tu tak muselo odložit na pozdějc. Kdyby šel změnit chod událostí a vrátit se v čase, teď by to Darkslide parta využila všema deseti. Následoval totiž výlet do kopců nad Sarajevem, kde se nacházely asi tři super spoty, který bylo třeba vidět. Průvodce Sulejman prohlásil, že není třeba jezdit autem a jeho felláci Kenan a Dorian neprotestovali. Na první spot to sice bylo asi 15 minut do kopce a na další, tedy opuštěnou olympijskou bobovou dráhu, to

mělo bejt dalších 30, ale to, co následovalo, značně ovlivnilo celou tour. Výlet to byl sice krásnej, ale Tomshův krokoměr v iPhonu později prozradil, že se celkem ušlo 19,5 kilometru, což během prvního dne tour nemohlo nikomu prospět, leda tak naopak. Bobovka byla fakt o dost dál než půl hodiny a celá túra trvala celejch sedm hodin! Kdyby partu asi pět kiláků pod vrcholem nezachránil stop tatrovky, možná by většina crew místo dalšího šlapání radši skočila ze skály do údolí. Nahoře sice čekal vytouženej cíl v podobě wallridovatelný bobový dráhy, ale těch sil už moc nezbejvalo. Tarzan s Igorem to nakonec hecli, fotky se záběrama se pořídily a šlo se ještě na nedalekej bank u bejvalý stanice lanovky, která ale byla po válce rozpadlá na padrť. Zkoušely se všelijaký triky, nejnadějnějc vypadal Tarzanův pivot do fakie, ale únava byla prostě silnější, a navíc se pomalu blížil večer. Bylo teda třeba sejít zpět do údolí, což se nakonec ukázalo snad ještě těžší jak samotnej výstup. Asi nejhorším zjištěním výletu během dalších dnů bylo to, že nahoru k bejvalý stanici lanovky se dá pohodlně vyjet autem, a to ani ne za čtvrt hodiny. I když čtete skejtovej časák, je dobrý sem dát menší lekci historie, která se tady prostě nedá vynechat. Když se řekne Sarajevo, mnoho z vás si jistě vybaví atentát, kterej rozpoutal první světovou válku, a pak je tu ještě jedna hodně temná kapitola tohodle města. Tou je oblíhání a odstřihnutí města od okolního světa, který trvalo skoro čtyři roky, během kterejch do něj z okolních kopců lítaly kulky, granáty, bomby, a život tu tak byl pro nás Čechy naprosto nepředstavitelnej. Stopy tohodle jsou všude ještě dost znatelný, spousta baráků, hlavně v kopcích nad městem, je doteď nezrekonstruovaná, všude, a to i v centru, jsou na fasádách díry od kulek a největší šílenost jsou takzvaný „sarajevský růže“, což jsou díry po granátech zalitý červenou hmotou, kterejch tu taky není k vidění zrovna málo.

Během toho nesmyslnýho výstupu na vrcholek nad městem Sulejman Darkslide tým taky například varoval před scházením z cest. Na okolních stromech byly pro nic netušící turisty nenápadný značky, který prej poukazovaly na to, že území nemusí bejt furt ještě 100% vyčištěný od min. Všechno zlý je prostě k něčemu dobrý a pánové si aspoň mohli uvědomit, jak se u nás doma máme dobře. Další dva dny se postupně prozkoumávaly spoty všemožně po centru i mimo něj, a i přes totální zničenost z horský túry se podařilo sesbírat celkem slušný množství kvalitního matroše. Na záběrech se hlavní měrou podílel MVP tripu Štěpán Bareš a mezi nejcennější fotky samozřejmě patří Tarzanův blunt to fakie v již zmiňovaný „minirampě“ na střeše, Igorův grind na railu rovně a dolů nebo Honzíkův frontside boardslide, kterej dělal přes bolest s nohou ostříkanou chladivym sprejem. Podobně na tom byl i Krnisův fs flip pod mostem, kterej odjel s modrou nohou pochroumanou po seskakování z tý již zmiňovaný minošky. Celkově byl pobyt v Sarajevu naprosto neuvěřitelnou životní zkušeností pro všechny zúčastněný. Lokálové se chovali úplně úžasně, tahali partu městem jak ve dne, tak v noci a nebyla nouze ani o kulturní vyžití. Zašlo se mimo jiný třeba na koncert jedný místní rockový kapely a takovej Krnis se zblízka seznámil i s místníma zvířátkama. Kousnutí od jinak moc přítulnýho psa jednoho bezdomovce ho pak doma stálo asi bůra a pět cest ze Šumperka do Prostějova kvůli očkování. Co dodat, hehe? Zážitků by se dalo napsat ještě pět stran, ale Sarajevem putování nekončilo. Počasí během posledních dvou dnů bylo ve znamení teplot kolem nuly, deště, a dokonce i sněžení, a tak se bylo třeba přesunout někam, kde se bude dát dále tvořit. Přemejšlelo se o Dubrovníku, Splitu, Bělehradu, ale všude mělo chcát. Volba tedy nakonec padla na Budapešť. Předposlední den hodně brzy ráno se po vcelku bujarym rozloučení se Sulejmanem a spol. mělo vyrazit na cestu směr Maďarsko. Odjezd se kvůli zablokovaný dodávce jinym autem pěkně zdržel, počasí taky nedovolovalo jet zrovna rychle a do Budapešti se tak dorazilo znovu až v podvečer. Zarezervovanej byl apartmán totálně v centru města. Na sraz dorazil starší pán a hned vysvětloval, že adresa je úplně jiná, že tuhle maj jen kvůli srazu. Dobrej vošmel, pomysleli si všichni, ale nějakejch deset minut chůze se přeci ještě zvládne. Mnohem větší překvápko ale bylo samotný ubytko ve starym baráku, kde bylo všechno slepený izolepou, v koupelně plíseň a tak podobně. Po sarajevskym luxusu dost metal, ještě, že se tu musí vydržet jen jednu noc a kvůli ní nemá kromě 0% hodnocení na Bookingu cenu nic řešit.

3 4

2

štěpán bareš /g/ bs boardslide na sídlišti čengic vila, sarajevo

Večer proběhl ve znamení tokajskejch vín, langošů, gyrosů, menší skejtovačky ve skateparku a pak už byli všichni rádi, že sou rádi, a odebrali se šetřit energii na poslední den tripu, kdy byly v plánu dva DIY spoty z dílny budapešťskejch skaters. Jen Igor s Tarzanem to nevydrželi a potřebovali mermomocí jít za zábavou, ztratit se, zamilovat se do Švédek a pomalu spát někde na matraci na ulici. Odměnou jim byly asi tři hodiny odpočinku a šílená kocovina, to ale k Darkslide tour prostě patří. V pondělí už nikdo nic nehrotil, poskejtilo se ve výbornym DIY v blízkosti mostu Petofi, natočilo hafo sérek, vyblejskl Igorův hustej transfer a po jídle se vyjel hledat druhej spot. Ten byl však ve stavu velký rekonstrukce a dostavby a další Darkslide.cz trip tak skončil o něco dřív a v úplně jinym městě, což ale totálně unavený bandě absolutně nevadilo. Cestou domů se to teda vzalo ještě přes Vídeň, ale pokusy o pojezd na DIY spotě Spoff přerušila sněhová vánice, když štěstí nepřeje, tak nepřeje! Víc už se toho sem prostě nevejde. Všichni členové popisovaný výpravy vám potvrděj, že takhle fyzicky náročnej skejtovej výlet asi ještě nezažili. Každej si ale odvezl fotky plus záběry na památku a ty zážitky jsou taky k nezaplacení. A co vy? Za jakým skejtovým dobrodružstvím vyrazíte v létě?

6 7

3/ bobová dráha je teď spíš rájem graffiti než sportu 4/ občas bylo třeba vypálit červíky 5/ při průjezdu chorvatskem si kluci ještě mysleli, že budou klasicky žrát sračky, v bosně ale bylo tak levno, že si žili jako páni 6/ stopnout si náklaďák, to už je jinej styl! 7/ první den parta ušla 19,5 kiláku, což teda nikomu moc neprospělo