Festivalové noviny č. 2 by Smetanova Litomyšl

festivalovénoviny 60. Národní festival Smetanova Litomyšl / 22. června 2018

Hudbou si připomeneme významná výročí Program jubilejního 60. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl je částečnou reﬂexí všech předešlých podnětů, ale je zcela zřejmě inspirován také významnými vnějšími vlivy. Zásadními motivy letošní dramaturgie jsou výjimečné milníky českých dějin, ale stranou nezůstávají ani významná výročí obecně kulturní a skladatelská. „Východiskem pořadatelů bylo nejen oslavit resp. připomenout jubileum festivalové, ale samozřejmě též 100. výročí vzniku samostatného československého státu stejně jako 50. výročí okupace,” vysvětluje umělecký ředitel festivalu Vojtěch Stříteský. V neděli 24. června proto zazní mimořádný koncert Osudová léta 1918 a 1968 sestavený ze světově proslulých děl hudební literatury. V rámci koncertu si diváci vyslechnou univerzálně platnou „Osudovou“ symfonii Ludwiga van Beethovena, ohlas Karla Husy na vpád cizích vojsk v roce 1968 a Janáčkovu jiskřivou Sinfoniettu, upomínající na první léta mladé republiky. Svou pátou symfonii c moll psal Beethoven v letech 1807–1808 a jedná se o jednu z nejslavnějších symfonií světové klasické hudby. Obecně známý motiv první části si prý zapsal podle ptačího zpěvu a sám ho

pak v konečné podobě označil za „rány osudu, který buší na dveře". Úvodní motiv páté byl také například v osudových letech druhé světové války použit britskou rozhlasovou stanicí BBC pro známou znělku. „Osudová je proto spojována s něčím závažným, mimořádným a rozhodně se nehraje jen tak,“ uvádí Vojtěch Stříteský volbu jednotlivých děl a pokračuje: „Stejně jako Hudba pro Prahu Karla Husy. Díky náročnému instrumentálnímu obsazení je uváděna zřídka. K letošnímu výročí jsme ji však prostě zařadit museli.“ Skladatel při zjištění, co se v roce 1968 děje v Praze, jak je pošlapána demokracie a ničeny sny, reagoval způsobem sobě vlastním – hudbou, která je drásavá, intenzivní a čiší z ní žal a smutek. Ovšem aby koncert nekončil truchlivě, zazní v jeho závěru Sinfonietta, radostná orchestrální skladba, o níž Leoš Janáček

prohlásil, že v ní spatřuje „dnešního svobodného člověka, jeho sílu a odvahu“. A právě Leoši Janáčkovi je v letošním programu věnována mimořádná pozornost, protože si připomínáme 90. výročí od jeho úmrtí. Smetanova Litomyšl uvedla v rámci Slavnostního zahajovacího koncertu jeho Glagolskou mši, ale ještě na diváky 30. června čeká opera Její pastorkyňa a výběr z mužských sborů 23. června. Z tvorby litomyšlského rodáka Bedřicha Smetany je třeba upozornit na premiéru inscenace slavnostní mistrovy zpěvohry Libuše nastudované k 100. výročí republiky. Jak vidno, různá jubilea – nejen to festivalové, se objevují po celou dobu konání Smetanovy Litomyšle. Připomeňte si je tedy s námi. A čím jiným než hudbou.

Slovo generálního ředitele České televize

Tradice Smetanovy Litomyšle si vážím Když jsme začali před šesti lety v České televizi plánovat vznik samostatného kulturního programu, ČT art, nečekali jsme, jak rychle si vybuduje pevnou diváckou základnu. Dnes Art patří k nejúspěšnějším na umění zaměřeným stanicím v Evropě a každý den ukazuje, že české publikum skutečně dokáže ocenit a užít si kvalitní tvorbu. Takový vývoj je do velké míry i důsledkem působení festivalů, jako je Smetanova Litomyšl. Festivalů, které desetiletí budují veřejné povědomí o kulturních počinech na té nejvyšší úrovni. Sám vím, jak těžký úkol to je, a o to více si tra-

dice Smetanovy Litomyšle vážím. Těší mě, že se do programu letošního ročníku můžeme zapojit aktivně, v rámci doprovodného programu Dne s Českou televizí, ale i z pozice vysílatele. Po čtyři týdny budeme právě na ČT art divákům nabízet souhrny z aktuálního dění festivalu a posléze jej shrneme i v samostatném dokumentu. Přeji vám šťastný výběr při volbě představení, na která se v rámci letošní Smetanovy Litomyšle vydáte. Nebude to snadné, všechna totiž stojí za vidění. Petr Dvořák, generální ředitel České televize

Koncerty Festivalových zahrádek Během festivalu žije hudbou celá Litomyšl. A to doslova. Festivalové zahrady tak mají i menší sourozence – Festivalové zahrádky. Právě na ně je totiž Litomyšl ohromně pyšná. Nachází se poblíž kaváren, hospůdek a restaurací, jimiž Litomyšl opravdu oplývá. Cestou na představení tak můžete zajít nejen na sklenku vína, ale také zjistit, jak to hraje litomyšlským následovníkům Bedřicha Smetany. Zahrádkový program je do značné míry spontánní záležitostí. Aktuální informace však vždy najdete na www.digitalnismetanka.cz nebo jako anonci v aplikaci Smetanova Litomyšl. Zahrádky, které nabízejí hudební produkce, jsou označeny postavou našeho milého Bedřicha. Nemůžete je tedy minout. 23. 6. 17.00–18.30 Chocco Caffé – Duo Barneto 24. 6. 18.00–20.00 Bar Za kormidlem – Jazzycats 27. 6. 18.00–20.00 Bar Za kormidlem – Unotrio 28. 6. 18.00–20.00 Café a Bar No. 3 – Saxofon quartet 29. 6. 18.00–20.00 Hotel Zlatá Hvězda – Marie Stratílková 29. 6. 18.00–20.00 Caffé Gold Bar – Jen Tak 2. 7. 18.00–20.00 Cafetéria Museum – Dominik Veselý 4. 7. 17.00–18.30 Bobo Café – Dáda a Míra 5. 7. 18.00–20.00 Cafetéria Museum – Jen Tak

Soutěž

Limuzínou do Národního divadla Stejně tak jako každým rokem mohou návštěvníci festivalu Smetanova Litomyšl soutěžit i letos o hodnotné ceny. Stačí správně zodpovědět otázky na soutěžním

letáku a vyplněný vhodit do připraveného boxu. Otázky vás prověří jak ze znalosti programu festivalu, tak i automobilového průmyslu, konkrétně ŠKODA AUTO. Ta je tradičním partnerem Smetanovy Litomyšle. Losování se uskuteční 6. července v 18.30 hod. v Klášterních zahradách. Soutěží se o následující hodnotné ceny: 1. cena: Odvoz vozem ŠKODA AUTO do Prahy a zpět na představení Národního divadla včetně vstupenek pro dvě osoby na představení „V rytmu swingu buší srdce mé" dne 16. 10. 2018 od 19 hod. 2. cena: Dárkový balíček v hodnotě 5 000 Kč 3. cena: Dárkový balíček v hodnotě 3 000 Kč

Balet Gala 60

Do Litomyšle jezdíme rádi Balet Gala 60, který Smetanova Litomyšl zařadila na 22. června, běžně na programu nenajdete. Jde o mimořádný projekt sestavený souborem baletu Národního divadla v Praze exkluzivně pro jubileum Smetanovy Litomyšle, a to z úspěšných inscenací napříč tanečními žánry. A jak prozradil baletní mistr a choreograf JAN KODET, uvidíme v podstatě tři různorodé fragmenty úspěšných pražských představení.

Proč padla volba právě na tuto trojici titulů? Mají nějakou souvislost s Litomyšlí, nebo jste „jen“ vybrali špičky z vaší nabídky? Už v názvu Balet Gala 60 je zahrnuto několik informací. Chtěli jsme udělat takové „best of“ z naší poslední sezóny a zároveň víme, že Litomyšl slaví šedesátileté výročí a že by tedy Gala mělo být něčím výjimečné. Vybrali jsme proto jednu věc, která měla čerstvě po premiéře, to je Serenáda od George Balanchina. Druhá věc je Vertigo, což je duet od známého italského choreografa Maura Bigonzettiho z představení, které se hraje na Nové scéně ND. A třetí je fragment z Decadance Ohada Naharina, což je jeden z nejslavnějších současných choreografů izraelského původu. Sestavili jsme barvité spektrum, aby i baletní soubor mohl ukázat, jak široký má záběr a dramaturgickou otevřenost. Serenáda patří ke klenotům 20. století. Je to skupinová věc, kterou nastudovávají prestižní světové soubory. Pokud přijedete do New Yorku nebo Madridu, můžete se spolehnout, že tam tento opus na programu najdete. Každý dobrý soubor k němu jednou za čas sáhne. Vertigo, čili Závrať, už je laděné víc do současné neoklasiky a Bigonzetti patří ke špičkám moderního baletu. Myslím, že je to choreograﬁcky velmi čistý duet a že se díky němu diváci dostanou do jiné a abstraktní sféry. Decadance má svoji divadelnost, je velmi pestré, divácky vděčné, samo o sobě je tvořené z několika Naharinových nejlepších představení. Koho uvidíme tančit v hlavních úlohách? Celkově se na Gala 60 podílí asi 30 tanečníků, ve Vertigu to budou první sólisté Miho Ogimmoto a Michal Štípa. Serenáda i Decadance jsou skupinové, ale mezi hlavními se objeví špičky jako Aya Watanabe, Sophie Benoit nebo Nikola Márová. Myslím, že úroveň bude velmi slušná.

potřebujeme jen baletizol, což je takové to klasické baletní lino, a dobré ozvučení. A pak potřebujeme, aby nepršelo, ale to teď už také funguje (úsměv). Kdyby sprchlo, nebo by padla rosa, to by mohl být problém. Jinak jsou naše podmínky splnitelné poměrně lehce. A myslím, že balet je celkově otevřený a ﬂexibilní.

Je to hodně jiná práce proti běžnému divadelnímu provozu sestavovat takovýto mimořádný večer? Víte, my do Litomyšle jezdíme rádi a vždy, když nastane tato příležitost, tak se soubor snaží připravit vystoupení v co nejlepší kvalitě. Tento rok je to trochu náročnější, protože dva dny poté hrajeme další jiné představení v Praze, takže jsme všechno museli sestavit tak, aby obě měla vysokou úroveň. Ale myslím, že obsazení Litomyšle je velmi reprezentativní a že to snad ani není pravidlo této sezóny, spíš to už funguje řadu let tak, že je soubor opravdu připravený, i když hrajeme třeba ve stejný den na dvou místech. Když si vy takto hezky hýčkáte Smetanovu Litomyšl, tak jak si naopak ta musí hýčkat vás? Jaké nároky musí festival tanečníkům splnit, pokud jde o povrch, prostor, ozvučení...? Velmi nám pomáhá, že je tam zastřešené jeviště. Repertoár máme ale bohužel trochu omezen jeho rozměrem, který se nedá změnit. Některá představení jako třeba Malá mořská víla se tak do Litomyšle bohužel nevejdou, protože potřebují například hlubší prostor kvůli projekci. Jiná, třeba, Valmonta, jsme museli upravit tak, aby se dala hrát bez točny. Jinak ale

Jak moc důležitý je pro moderní balet světelný design? Liší se práce se světly nějak výrazněji mezi jednotlivými částmi? Vzhledem k tomu, že ani jedno z vybraných představení pro Gala nemá složitou scénografii, dá se říct, že světelný design vlastně alternuje to, co by jinak scénografie naplňovala na jevišti. Takže ta důležitost je tam veliká. Vím, že když někde chyběla některá určitá specifická světla, tak se navážela z Prahy. Ale netuším, jak je to v tomto případě. Jinak si ale myslím, že obecně světelný design v moderním tanci je hodně podstatný. Závěrem se vás zeptám jako choreografa, který se podílel také na mnoha operních inscenacích Jiřího Heřmana: Proč podle Vás balet patří na hudební festival formátu Smetanovy Litomyšle, který navíc donedávna nesl podtitul „mezinárodní operní“? Myslím, že je to určitě tím, že balet Národního divadla v Praze zpracovává jak slavné tituly tak i novou nebo alternativní tvorbu a má co ukázat. To spojení je dané právě neoddělitelností baletu a hudby. Navíc prestiž tohoto festivalu vzrůstá a neustále se zkvalitňuje a balet Národního divadla představuje špičku v České republice, takže ta tradice, že se tam vrací, je myslím velmi na místě. A je to oboustranné, myslím, že Litomyšl ráda zve Balet ND a naopak Balet ND rád v Litomyšli hraje, je to taková příjemná symbióza. Veronika Paroulková

Osudová léta 1918 a 1968

Osudové osmičky Dva zásadní úkoly přijal pro letošní festival TOMÁŠ NETOPIL, šéfdirigent Opery a ﬁlharmonie v Essenu na západě Německa a od podzimu vedle Jakuba Hrůši také hlavní hostující dirigent České ﬁlharmonie. Po světové premiéře Českého poutníka se o deset dní později ujímá v Litomyšli 24. června dalšího koncertu inspirovaného letopočty končícími osmičkami – programu nazvaného Osudová léta a připsaného stému výročí vzniku Československa a půlstoletí od okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Pocházíte z Kroměříže, kde byla vojenská přítomnost po léta hodně zřetelná. Jak jste vnímal sovětskou okupaci? Ve městě byla dvoje obrovská kasárna, ale sovětští vojáci – na rozdíl od jiných měst – tam nebyli. Protože jsem se věnoval hudbě, měl jsem možnosti vyjíždět do zahraničí, například jsem byl měsíc na táboře ve Francii, ale tak běžné jako dnes to samozřejmě nebylo. Určitě jsem v závěru základní školy začal trochu pociťovat revoltu, že není všechno tak, jak by si člověk představoval, že není všechno normální, ačkoliv se říká, že je. Už to trochu prosakovalo, i dětskýma očima už bylo něco znát. Ale plně jsem okupaci vnímal, až když přišla revoluce, bylo mi nějakých čtrnáct. Tedy zpětně. Spojilo se mi to s vyprávěním rodičů, věci dostaly daleko jasnější kontury. Brzy jsem se takhle seznámil i s Hudbou pro Prahu Karla Husy, protože skladbu tehdy u nás premiérovala zlínská ﬁlharmonie. Přímo za autorova řízení. A můj první učitel dirigování Miloš Alexandr Machek ji natočil se stejným orchestrem pro jeden zahraniční label.

Kdy jste ji pak provedl vy sám? Čekala docela dlouho. Až před několika lety v Essenu. Hudba pro Prahu je docela drsná a expresivní skladba. Pochází z doby, kdy Karel Husa napsal úspěšný druhý smyčcový kvartet, v němž používá sóniky, barevnosti. Je tomu tak i v této kompozici. Pohybuje se v rozšířené tonální sféře, pracuje s fanfárovými motivy, využívá orchestrální barvy, jedna část, hodně rytmická, je mixem americké jazzové hudby a české tanečnosti a folklóru. Ale především využívá píseň Ktož jsú Boží bojovníci – stejně jako Smetana. Základní české motivické prvky musí být jako symboly jasně slyšet – dávají skladbě smysl. A jak cítíte Beethovenovu Osudovou symfonii? Romanticky, s patosem? Ne, jako programní ji vnímám minimálně. A pokud snad ano, tak ne v první větě, kde se hovořívá o znázornění ran osudu, ale naopak až v poslední části, na vrcholu, kdy hudba dospívá v jasné tónině C dur k pozitivní náladě. Já se vlastně snažím interpretovat hodně klasicistně každou Beethovenovu symfonii. Střídmě, bez nánosů, asi trochu svižněji, než je zvykem. Rozhodně ne pateticky. A Janáčkova Sinfonietta je pro vás ceremoniální, slavnostní skladbou? Krajní dvě věty spojují skladbu do oblouku, do nádherného vyváženého celku. Ale vnitřní věty svou barevností, poetičností i popisností – vždyť jakoby zachycují některá místa v Brně – napovídají, že jde o civilní hudbu, která je člověku bližší než nějaká pompéznost. Nemohu tedy říci, že bych Sinfoniettu pojímal od začátku do konce jen slavnostně. Současně je v ní i janáčkovská vášnivost. Zvraty charakterů, dynamiky a rytmů jsou pro něj typické. A mému pojetí přispívá i to, že Janáček není autorem dlouhých hudebních frází a vět.

Sinfonietta upomíná na první léta meziválečné republiky. Jaký vlastně máte vztah k Československu? Ještě pořád obrovský. Rok 1918 je pro mě opravdu mezníkem. Začátkem státu, v němž žiji. Slováci asi prožívají svou státnost trochu jinak. Ale máme k sobě opravdu blízko. Mám spoustu slovenských přátel, ať už z branže, nebo osobních. Trošku mě rozdělení Československa pořád mrzí. A to i ve vztahu k hymně, která je taková – nedořečená. Dravost a mollová atmosféra původní slovenské části jako protipól k té krásné lyrické české písničce mi chybí. O Litomyšli se mluvívá jako o městě výjimečném svými tradicemi i ﬂuidem. Neúčinkujete tu zdaleka poprvé. Vracíte se rád? Ano, jsem rád, že mě Litomyšl v mé kariéře provází docela často. Vytvořil jsem si k ní moc hezký vztah. Měl jsem možnost dirigovat zde symfonické koncerty i operu. Zažili jsme i překvapení, například jsme kvůli počasí museli zrušit celé představení Jakobína… Nebo loni, když jsme zkoušeli s brněnskou ﬁlharmonií Mahlerovu První symfonii zvanou Titan – a přišla docela silná přeháňka zrovna ve třetí větě, kde mají sólo kontrabasy, které kvůli šumění deště nebylo vůbec slyšet… Větru dešti bohužel neporučíme! Ale k létu to patří. Daň za open air. Když se počasí vydaří, je to nádhera. Když ne, je to špatné. Ale festival se snaží vytvořit maximální zázemí – a vstřícnost je z jeho organizace znát. Právě tohle dělá Smetanovu Litomyšl takovou, jak ji vnímáme. Daří se jim to opravdu skvostně. Moc Litomyšli fandím a budu rád, když se budu vracet. Petr Veber

minus123minut & PKF – Prague Philharmonia

Pěšky na koncert Kapela minus123minut zahraje 25. 6. s orchestrem PKF – Prague Philharmonia. ZDENĚK BÍNA, zpěvák, kytarista a autor většiny písní, které pro toto neběžné spojení odlišných hudebních světů aranžoval dirigent Martin Kumžák, mluví pěkně nejen o spolupráci s představiteli klasiky, ale také o Litomyšli. Ostatně, aby ne – přestěhoval se sem z Prahy, tak jistě ví, proč.

Vaším sloganem je, že žádný koncert není dvakrát stejný. Určitě se bude litomyšlské vystoupení tedy lišit od toho před devíti lety. Od pražského koncertu s PKF je nějakých třicet procent programu nová tvorba a zhruba sedmdesát procent bude stejných jako tehdy v Obecním domě. Ale k tomu přibyly některé naše nové skladby, které Martin stihl už také zaranžovat, a některé starší skladby se proměnily, třeba v harmonii, a tak je přearanžoval. Jde jen o hudbu vaší kapely? Až na jedinou výjimku ano. Hudbu jsem napsal já a k tomu asi třetinu textů. Zbytek otextoval náš baskytarista Fredrik Janáček. Je původem ze Švédska a jeho angličtina je tak výborná, že vždy psal texty anglicky. Novější jsem psal já, v češtině. A ta výjimka? Martin se představí nejen jako aranžér a dirigent, ale také jako skladatel. A PKF do projektu nedává nic svého? Spolupráce byla už minule neuvěřitelně milá a parádní, všichni na to vzpomínáme krásně, tak je možné, že do budoucna něco rozvineme. Vůbec by nám nevadilo,

kdyby PKF přinesla nějaký svůj materiál a my jsme do něj vstoupili. Jsme otevřeni všemu. Že byste třeba zaranžovali Smetanu? To by byla zajímavá fúze…! O jaký žánr vlastně jde, když hrajete s orchestrem? Fúze je asi dobré slovo. My nejsme klasická rocková kapela a míchání žánrů se projevuje už v tom, jak hrajeme běžně. Hledáme kořeny černošské hudby. V jazzu, soulu, blues… Hodně nás ovlivnila a ovlivňuje různá etnická hudba; zároveň i sedmdesátá léta, také třeba Jimi Hendrix. Naše tvorba a naše koncertování je taková jedna velká fúze… Když člověk už jednou miluje pořádně hudbu, tak miluje všechny její barvy. Možná právě proto je tahle spolupráce zajímavá i pro PKF. Že si společně můžeme proletět více hudebními vesmíry – a nedržet se jen nějaké zkostnatělé rockové formy… Je vám některý z žánrů a zdrojů přece jen nejbližší? Když vezmu, na čem jsem vyrůstal, tak opravdu soul. A protože se domnívám, že hudba je skutečně duchovní věcí a proje-

vem ducha, tak se mi to prostřednictvím názvu tohoto žánru pojí nejvíc. Co bude hitem večera? Je v programu určitě pár momentů, které jsou opravdu sugestivní, ale z mé zkušenosti má každý ukutou duši trochu jinak a zasáhnou ho jiná místa a v jinou chvíli, takže dopředu programově nepočítám s tím, že právě tady a tenhle moment bude hitem… Přeju si, aby posluchače potěšil celý koncert. Nic neupřednostňujeme. Nechcete zdrtit, hladit, provokovat, pobavit… ale potěšit? Pro mě je největší radostí, když hudba umožní, aby se jak hráči, tak posluchači na chvilku octli v imaginárním místě, kde lze odletět od starostí a útrap všedního světa a malinko se vrátit ke klidu a míru, k něčemu, co je uvnitř. Často pozoruji, že lidi na koncert přicházejí s nějakým typem výrazu a nějaké bariéry – tak, jak běžně chodíme po ulicích. A už jsem viděl z pódia tisíckrát, že hudba má zázračnou moc tyhle bariéry a závoje z lidí sejmout. Takže tam po chvilce najednou vidíte oči, které vám připomínají pětileté kluky a holky, kteří se z něčeho radují. Litomyšl má pověst mimořádně kulturního města. Vnímáte ji také tak? Především cítím, že tohle město má jakousi zvláštní pozitivní vibraci. Že leží na nějaké zlaté žíle. A cítil jsem to už dříve, když jsme při koncertech střídali města jedno za druhým. Takže možná i ta kultura a kulturnost jsou projevem skutečnosti, že Litomyšl nějakým zvláštním způsobem září. Patříte k těm, kteří se do Litomyšle přistěhovali. Už jste zapustil kořeny? Za těch sedm let docela ano. Přistěhovali jsme se sem z Prahy. Já jsem z Pardubic a moje žena je přímo odsud, narodila se tu. Takže se tu máme lépe než v Praze. Jít z koncertu domů pěšky by mohlo být docela lákavé! Bydlíte daleko od zámku? Asi tak pět minut chůze. Petr Veber

Zpěváčci kraje mého

Nejnáročnější projekt letošního ročníku? Zpěváčci kraje mého Skutečnost, že děti a mládež mají na Smetanově Litomyšli své místo, potvrzují minulé ročníky. I ten letošní šedesátý patří dětem, a to nejen v roli diváků, ale i účinkujících.

Pořadem, který je určený pro mladé hosty, ale zároveň je obrovskou šancí pro dětské účinkující, je projekt Zpěváčci kraje mého. Unikátní koncert více než dvou set zpěváčků z nejlepších dětských sborů z Pardubického kraje a hostů z Prahy a Brna bude plný písní, z nichž některé si budou moci návštěvníci pobroukávat společně s dětmi. Zámecké nádvoří zpěváčci ovládnou 26. června. Program koncertu je sestaven tak, aby si děti zazpívaly písně a cappella staré i čtyři sta let, ale také Smetanu, Dvořáka nebo lidovky. Chybět nebude ani Temlova suita Ta naše písnička česká, která zpívána sbory bude určitě nezapomenutelným zážitkem. S otázkou, co pro sbory znamená účinkovat na Smetanově Litomyšli, jsme se obrátili na sbormistry. LUCIE VAVŘÍNOVÁ, LILIUM LITOMYŠL Odpovím nejen za sebe, jako sbormistra dětského sboru na malém městě, ale snad mohu mluvit i za všechny naše zpěváčky, že možnost účinkovat na jednom z nejznámějších hudebních festivalů v naší zemi je pro nás ohromnou příležitostí a velmi cennou zkušeností. Na koncert jsme se intenzivně připravovali několik měsíců, naučili jsme se

Zámecké apartmány Litomyšl

spoustu nových skladeb, velmi se těšíme na velký zvuk bezmála 300 dětských hlasů i na spolupráci s profesionálním hudebním tělesem. Ráda bych tímto poděkovala za pozvání, je pro nás ctí být součástí takto výjimečného projektu a také za možnost si alespoň na chvíli vychutnat vůni skvělého festivalu Smetanova Litomyšl. PAVEL ZERZÁN, RUBÍNEK VYSOKÉ MÝTO Pro dětský pěvecký sbor Rubínek ZUŠ, Vysoké Mýto je to jedinečná příležitost aktivně se zapojit do výběru nejlepších sborů Pardubického kraje a přispět tak k úspěšné realizaci projektu „Zpěváčci kraje mého“. Je nám ctí zapojit se do historie tohoto prestižního festivalu. Celý školní rok jsme naprosto přizpůsobili k nácviku obšírnému, náročnému a dramaturgicky velmi pěkně vybranému repertoáru. Přizpůsobili jsme harmonogram našich zkoušek, absolvovali několik víkendových soustředění a individuálních přezkoušení. Těšíme se na výsledek! JAROMÍR ŽEJDLÍK, VIOLA ŽAMBERK Účast na Smetanově Litomyšli znamená pro dětský pěvecký sbor Viola v Žam-

ubytování s múzami Tři velké apartmány v areálu zámku Litomyšl, památce UNESCO. Ideální pro rodinný pobyty, svatební cestu, romantický výlet. Apartmán HUDEBNÍ Bedřich Smetana Apartmán VÝTVARNÝ Olbram Zoubek Apartmán LITERÁRNÍ Alois Jirásek

Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Jiráskova 133 (zámek) • Litomyšl • tel. 461 612 575 recepce@smetanovalitomysl.cz • www.zameckeapartmany.cz

berku nejvýznamnější pěveckou událost v jeho historii a pro mne osobně pak vrchol mé sbormistrovské kariéry. Je to také krásný dárek k 30. výročí založení sboru, které v letošním roce slavíme. Účast na projektu Zpěváčci kraje mého je pro nás nejen velkou výzvou, ale znamená také tvrdou práci při nácviku náročného repertoáru. Věřím však, že se nám vynaložený čas a námaha bohatě vrátí 26. června na nádvoří litomyšlského zámku, kdy před vyprodaným hledištěm zažijeme neopakovatelné chvíle při společném zpěvu s ostatními sbory za doprovodu Komorní ﬁlharmonie Pardubice. ZDENĚK KUDRNKA, PDS IUVENTUS CANTANS, CANTANDO SKUTEČ Smetanova Litomyšl je pro nás jistým vrcholem nejen letošní sezóny, ale troufám si říci, že i kariéry. Vystoupit, mít tu možnost se aktivně podílet na tomto mimořádném projektu v rámci festivalu, je pro nás odměna a radost. Je spousta významných profesionálních umělců a osobností, kteří vystoupí v letošním ročníku se zajímavým programem, přesto si myslím, že náš koncert zanechá svůj hluboký odkaz nejen u pořadatelů a diváků, ale i u dětí. Nadšení, s jakým do toho jdeme, budou posluchači a hosté cítit od začátku do konce a my se moc těšíme. PETRA KOTYZOVÁ, KAJETÁNEK ČESKÁ TŘEBOVÁ Nejvíce si vážíme toho, že nám účinkování na Smetanově Litomyšli bylo vůbec nabídnuto. Je to pro nás velká čest, zazpívat si s tolika výbornými sbory a profesionálním orchestrem na takto významném festivalu. Moc děkujeme za tuto jedinečnou příležitost. DANA PRAŽÁKOVÁ, SVITAVSKÝ DĚTSKÝ SBOR Členové Svitavského dětského sboru považují za velkou výsadu, že mohou přispět svou účastí k programu jednoho z nejvýznamnějších hudebních festivalů v České republice. Zároveň obtížnost a množství písní rozhodně přinesly dětem novou zkušenost a příprava zvýšila kvalitu jejich zpívání.

CzechTourism - Společné století

Slavíme sto let česko – slovenské vzájemnosti Česká republika zve na velkolepé oslavy. U příležitosti stého výročí od založení samostatného Československa i ostatních zásadních milníků uplynulého století pořádáme desítky jedinečných akcí ve všech regionech České republiky. Slavit budeme i při mnohých kulturních příležitostech. A druhý nejstarší hudební festival v naší republice samozřejmě není výjimkou. Pojďme si zavzpomínat a pojďme slavit! CzechTourism pro oslavy roku 2018 připravil jednotnou marketingovou koncepci a kampaň, se kterou se i v průběhu festivalu budete setkávat. „Je naší ctí, že jsme mohli oslavám připravit jednotnou vizuální i obsahovou komunikaci. Cílem kampaně s výzvou ,oslavme společné století’ je poté vzbudit v Češích i Slovácích národní hrdost a sounáležitost, ale nikoliv patetickým nebo podbízivým způsobem. Tvářemi teď již známé kampaně jsou významné české a slovenské osobnosti, jejichž profesní či osobní život je spjat s Českou i Slovenskou republikou. Využití konceptu žijících osobností namísto odkazu na historické osobnosti století jsme zvolili na základě odborného výzkumu, který jsme si před samotným zpracováním zadali,“ představuje ideu kampaně, která je od května v médiích vidět, ředitelka CzechTourism Monika Palatková. Symbolem připravené marketingové kampaně jsou národní české a slovenské vlajky namalované na tvářích s dovětkem Neměnil/a bych Neměnil/a by som. Tvářemi kampaně jsou například fotbalista Antonín Panenka, herečka Emília Vašáryová, kardiochirurg Jan Pirk, modelka Taťána Gregor Brzobohatá, generálmajor v.v. Emil Boček nebo herci Viktor Preiss a Táňa Pauhofová, kteří jsou zároveň hlavními aktéry připravovaného televizního a radio spotu. Kampaň vznikla pro Českou republiku a Slovensko a následně se bude prezentovat nejen v okolních zemích (Polsko, Německo, Francie), ale také v Rusku, USA či Velké Británii. „Oba naše státy si za sto let prošly mnoha vzestupy i pády, považujeme proto

za nutné v kampani připravené agenturou CzechTourism zdůraznit, že i tak bychom ,neměnili’, že nás každý rok či každé desetiletí posouvaly dál. Ráda bych v této souvislosti požádala a vyzvala všechny pořadatele oslav a kulturních událostí

v našich regionech – připojte se k tomuto velkolepému projektu! Přidejte se k nám a zveřejněte podrobnosti vaší akce na webových stránkách www.spolecnestoleti.cz. Jen tak můžeme slavit sto let naší republiky společně,“ uvádí ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. CzechTourism ústřední marketingové téma prezentoval i v rámci Českého domu na zimních olympijských hrách či v rámci olympijských parků, kde na diváky čekal i netradiční zážitek v podobě tříminutové virtuální cesty historií naší republiky. „Emotivní 3D projížďka naší historií je doprovázena hudbou. A zajisté Vás nepřekvapí, že součástí hudebního doprovodu je i skladba Vltava z cyklu symfonických básní Má vlast“, doplňuje Monika Palatková. „Nejvýznamnější počiny v naší historii vznikají většinou prostřednictvím občanů a jejich činnosti, zájmu či snahy posunout sebe nebo veřejné dění vpřed. Věříme, že zamyšlení nad minulostí, našimi úspěchy i prohrami je v letošním jubilejním roce ještě o něco více na místě, než kdy jindy. Přejeme tradičnímu festivalu Smetanova Litomyšl mnoho spokojených návštěvníků!“ zakončuje Monika Palatková.

Johann Sebastian Bach: Velká mše h moll

Není mše jako mše Velká mše h moll bývá obecně považována za „největší umělecké dílo všech časů a všech národů”. Johann Sebastian Bach v něm shrnul vše ze svého zaujetí tradičním chorálem a náboženstvím a výsledek pak vybrousil do největší technické dokonalosti. Toto unikátní dílo zazní na Smetanově Litomyšli 23. a 24. června v piaristickém kostele Nalezení sv. Kříže. Cílem a účelem hudby je podle Johanna Sebastiana Bacha oslava Boha a osvěžení duše. K jeho nejproslulejším kompozicím určitě patří i světské skladby jako Braniborské koncerty, také řada varhanních skladeb a jako pozoruhodný celek jeho

Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, SL 2015

kantáty psané pro nedělní bohoslužby. Ale co skutečně Bachův odkaz korunuje, to jsou rozsáhlá duchovní díla – Matoušovy a Janovy pašije, Vánoční oratorium a Mše h moll. Právě její dvojí letošní festivalové uvedení pravdivost a hlavně auten-

tičnost autorových slov určitě potvrdí. Johann Sebastian byl geniální hudebník jako tvůrce i jako interpret – varhaník, cembalista, učitel, organizátor, skladatel děl pro kostel, pro žáky i pro společenské události, dirigent, v Lipsku „městský hudební ředitel“. K tomu byl ovšem neoddělitelně evangelík, vzdělaný a uvažující, upřímně věřící a se samozřejmostí svou křesťanskou víru prožívající, reﬂektující i praktikující. Výjimečná, velkolepá a vznešená Mše h moll není ovšem typicky protestantskou hudbou s jasným teologickým poselstvím daným srozumitelným německým textem. Bach překvapivě sáhl k latinským slovům mešního ordinária užívaného katolickou církví. Jde o jeho poslední velké dílo. Jako kdyby zde toužil to nejlepší ze svého umění a tvorby uchovat pro budoucnost. Ostatně, tato mše jednoznačně přesahuje možnosti a zvyklosti liturgického provozu, a to jak evangelického, tak katolického. Je dnes výhradně koncertní skladbou. Ovšem nejen plnou kompozičního umu, ale i myšlenek a emocí patřících ke křesťanské víře. Zazní s užitím dobových nástrojů, historicky poučeným způsobem. O čem tedy při poslechu můžeme uvažovat? O autentickém barokním zvuku a samozřejmě i o chvále Boží velikosti, ale také o tom, proč Bach tuhle mši napsal a sestavil, a to i z částí své vlastní starší hudby, právě takhle. Není vyloučeno trochu překvapivé vysvětlení, že psal pro slavnost ve vídeňském dómu sv. Štěpána, pořádanou tamním hudebnickým duchovním bratrstvem při svátku sv. Cecílie, patronky hudebníků. A objednávka prý klidně mohla pocházet od hraběte, majitele panství Jaroměřice nad Rokytnou, česko–moravského šlechtice, císařského úředníka, mecenáše umění Jana Adama z Questenberku. Hudební dějiny jsou plné příběhů. Petr Veber

XIV. Smetanova výtvarná Litomyšl

Křehkost, mystika, hravost, i taková je Smetanova výtvarná Litomyšl Letošní ročník litomyšlské přehlídky výtvarného umění čítá téměř tři desítky rozmanitých výstavních projektů. V druhém čísle festivalových novin bychom rádi podrobněji představili další z nich. JAROSLAV BRYCHTA – KDO KŘEHKOST K POHYBU PROBUDIL MĚSTSKÁ GALERIE LITOMYŠL Do světa průsvitné křehkosti, humorné laskavosti i umělecké přesvědčivosti vás zavede výstava sochaře, sklářského výtvarníka a rodáka z Pohodlí u Litomyšle Jaroslava Brychty (1895–1971). Prezentovány jsou nejen jeho světově proslulé skleněné figurky, raná sochařská díla a kresby, ale i filmy, v nichž hrají jeho skleněné figurky hlavní roli. Náměty pro svoje práce čerpal v běžném životě, zachycoval řemeslníky, sportovce, inspiroval se literárními předlohami, pohádkami, říší fantazie i světem zvířat. Svou tvorbou ale také reagoval na aktuální politické a společenské dění. Figurkám dokázal vdechnout život, výraz i emoce. Dílo Jaroslava Brychty se tak dnes podobně jako tvorba Mikoláše Alše či Josefa Lady řadí k českému kulturnímu dědictví.

tenciální situace jedince polapeného do sítě společenského systému, ale i do širších transcendentálních souvislostí, které jej přesahují. MYSTIKA V HORÁCH A DŘEVĚ UKRYTÁ PORTMONEUM - MUSEUM JOSEFA VÁCHALA Výstavu fotografa Rostislava Bartoně a sochaře Jiřího Janočka propojuje mystika, která se v jejich dílech nezřídka objevuje. Sochařské objekty vytvářel autor přímo pro Portmoneum. Nechal se inspirovat místem i Váchalovou tvorbou. Expozice KRIŠTOF KINTERA – JSEM KUS KLACKU NATŘENEJ NA BÍLO GALERIE ZDENĚK SKLENÁŘ LITOMYŠL Letošní výstava v Galerii Zdeněk Sklenář představuje fenomén současného umělce Krištofa Kintery. Jeho tvorba představuje propojení výtvarného umění, performance a divadelní scénograﬁe. Jeho pohyblivá díla si získala velkou oblibu nejen svým mechanicky náročným provedením, ale i hravostí a vtipem. LUDMILA JANDOVÁ, XÉNIA HOFFMEISTEROVÁ – MEZI NEBEM A ZEMÍ WHITE GALLERY OSÍK Projekt Mezi nebem a zemí vznikl ve spolupráci s Museem Montanelli Praha. Výstava připomíná nedožitých 80 let a zároveň 10 let od úmrtí Ludmily Jandové (1938–2008), jejíž graﬁky z přelomu 60. a 70. let propojuje s aktuálními malbami Xénie Hoffmeisterové (*1958), která letos rovněž slaví kulaté jubileum. Z konfrontace děl obou autorek, jejichž vznik dělí půl století, vyplývá stále se opakující exis-

pokračuje také na zahradě. Zde vzniká po celou sezónu nová socha, doslova srostlá s tímto místem, vytvářená z kmene borovice lesní, jež tu do letošního jara rostla. Atmosféru dokreslují nejen fotograﬁe Šumavy, ale především Orlických hor, odkud pochází fotograf Rostislav Bartoň. Krajinu zachycuje po celý rok, v každou denní dobu. Výstavu můžete vnímat všemi smysly – na větší plastiky je možné si sáhnout, vůně dřeva provoněla sál a tikot hodin na runových hodinách zaměstnává vaše uši. Vjem magie na pozadí historie domu s Váchalovými malbami je dokonalý!

občerstvení v saletu ve francouzské zahradě zámku

• víno • káva • nealko • drobné občerstvení Otevřeno hodinu před představením a o přestávkách.

Zahrada srdce

Zahrada srdce Božidary Turzonovové Hudebně–literární pořad s četbou z korespondence a básní Emy Destinnové a mužskými sbory Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Eugena Suchoně, to je pořad Zahrada srdce, který bude mít premiéru 23. června. Uměleckého přednesu se ujme Božidara Turzonovová. Ta se do povědomí filmových diváků zapsala zejména jako představitelka pěvkyně Emy Destinnové v Krejčíkově filmu Božská Ema, a tak je pro Zahradu srdce osobou nejpovolanější. V roce 1979 jste natočila film Božská Ema, v letošním roce budete účinkovat v pořadu Zahrada srdce, kde budete přednášet z korespondence a básní Emy

Destinnové. Jaké to je přenést se v čase, znovu se k Emě vrátit? Áno, je to zvláštne, ale už to nevnímam z hľadiska ﬁlmu. Je vám nyní znalost života této velké umělkyně nápomocná při přípravě, resp. studiu současné „role“? Určite áno. Ema Destinnová měla i mnoho netradičních zálib a obecně by se dalo říci, že v mnohém „předbíhala svoji dobu“. Jsou vám bližší ženy a lidé, kteří nevybočují, nebo naopak tyto velké osobnosti i se svými, řekněme, rozmary? Pre herca sú vždy zaujímavejšie a príťažlivejšie neobyčajné osobnosti. Ve vašem hereckém životě se objevilo několik osudových žen, na kterou z nich

Z ﬁlmu Božská Ema (1979)

ráda vzpomínáte, která vás nejvíce „zasáhla“ a proč? Vďaka Bohu, že som mala možnosť pracovať a ponárať sa do postáv, do osobností akou bola napr. Sarah Bernhardtovej (Posledné leto Sary Berhardtovej), veľkej spisovateľky Karoliny Světlej alebo mimozemšťanky Oriany (Akce Bororo). Všetky ma obohatili, zasiahli a istým spôsobom profesionalne menili... Božidara Turzonovová se narodila v bulharské Soﬁi, její matka byla Srbka a otec Makedonec. Od útlého věku však vyrůstala na Slovensku. Velice záhy ji začalo přitahovat herectví, a navštěvovala proto dramatický kroužek, působila v dětském rozhlasovém souboru a recitovala na soutěžích. Byla též muzikálně nadaná a věnovala se hře na klavír. Její zájmy ji přivedly na VSMÚ v Bratislavě, kterou absolvovala v roce 1963. Ihned po absolutoriu se stala členkou Slovenského národního divadla, kde působí dodnes. Provdala se za svého hereckého kolegu Jozefa Adamoviče, se kterým hrála ve svém prvním ﬁlmu ještě během vysokoškolského studia. Byl to snímek Most na tú stranu.

Večer na zámku v Nových Hradech

Láska nebude znát hranic v Nových Hradech Již posedmé budou mít hosté Smetanovy Litomyšle možnost okusit kouzelnou stagionu v prostředí rokokového zámečku Nové Hrady u Litomyšle. Čtyři večery od 27. do 30. června pro ně bude přichystána dobová zábava, hudba a tance v barokním stylu, ale především provedení novodobé světové premiéry pastorální opery Antonia Caldary L' Amor non hà legge (Láska nezná hranic).

Opera byla zkomponována na objednávku moravského aristokrata a patriota Johanna Adama Questenberga a hrána na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou roku 1728. „Caldara měl skvělé nápady a jeho hudba je vynikající. Ovšem dílo Láska nezná hranic nikdo 290 let neslyšel – leželo ve vídeňském archívu,“ říká umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský. Obsah opery je z velké

části alegorie, ale nechybí ani komické skladby. Nastudování opery se ujal Ensemble Damian, který se na éru baroka specializuje. Benátčan Antonio Caldara (1670–1736) náležel ve své době k významně postaveným hudebníkům. Nejprve působil v bazilice sv. Marka, pak ve službách šlechticů v Mantově, v Barceloně a v Římě. Jeho nejdůležitějším působištěm se stala

Vídeň, kde byl od roku 1716 dvorním místokapelníkem. Za onemocnělého Fuxe řídil provedení korunovační opery v Praze roku 1723. Caldarovy skladby byly známy v českých zemích už po roce 1700 a jako velmi ceněné se ve střední Evropě hojně šířily v opisech, dokonce je uznával a opisoval sám J. S. Bach. Přesto Caldarově hudbě (včetně desítek oper, oratorií a kantát) interpreti nevěnují náležitou po-

Ensemble Damian

zornost, a tak je každý caldarovský počin významným krokem k poznání tvorby pozdního baroka. V rámci vstupného lze využít možnost dopravy z Litomyšle a zpět. Představení se konají v přírodním divadle zámecké zahrady a v případě nepříznivého počasí se přesouvají do budovy zámecké sýpky. Večer na zámku v Nových Hradech se uskuteční díky nezištné pomoci majitelů tohoto rokokového skvostu, manželů Magdy a Petra Kučerových.

Bohuslav Vítek

Bohuslav Vítek vzpomíná Český muzikolog, publicista, dramaturg a pedagog PhDr. BOHUSLAV VÍTEK se narodil v roce 1943 v Litomyšli, a tak je úzce spjat nejen s městem, ale i se Smetanovou Litomyšlí. Jeho vzpomínky jsou bohaté, tak proč se o ně nepodělit i se čtenáři.

Původně dobře míněná představa Litomyšle jako „smetanovského Bayreuthu“ byla pro nás v padesátých letech velmi lákavá a vzhledem k umělecké kvalitě jednotlivých Smetanových operních titulů logická. Přinejmenším prvních deset let byl tento trend přijímán všeobecně a měli jsme možnost poznávat různá umělecká pojetí jednotlivých Smetanových oper, a co více – znalost některých dnes už takřka zapomínaných titulů byla tehdy, zvláště ve východních Čechách – všeobecná. Vzpomínám, s jakým nadšením a očekáváním jsme vítali litomyšlské smetanovské premiéry, například Tajemství v roce 1962 v provedení ostravské opery. A vesměs se jednalo o představení špičková v prvních obsazeních dotyčných inscenací, s dnes už legendami české opery (ať už z Národního divadla, či od roku 1957 i z jiných souborů). A na co osobně nejraději vzpomínám? Na fakt, který dnes může působit velmi konzervativně. Šlo vesměs o inscenace naprosto klasické, jejichž režijní pojetí sice akceptovala novodobější trend, avšak nikdy se ani v detailech nevzdalovala od původního originálu. A hudba zde vždy byla domi-

nantní složkou. Nemohu nikdy zapomenout na „mou první operu v životě“ – Prodanou nevěstu v roce 1953, na nezapomenutelnou Libuši s Marií Podvalovou v roce 1963, která v závěru vyvolala jásot celého hlediště, jaký jsem nezažil, na brněnskou Čertovu stěnu se skvělým Rarachem Zdeňka Kroupy v roce 1961 a na impozantní Řecké pašije v roce 1983 – to vše v amﬁteátru zámecké zahrady. V roce 1960 pak na bratislavského Dalibora na II. zámeckém nádvoří a na řadu dalších výborných inscenací. Vše se zdálo být samozřejmé, nicméně běžná repertoárová nastudování na dotyčných domácích scénách, nikoliv koncipovaná pro smetanovský svátek, postupně přinášela pocity všednosti, neměnného standardu. Bohužel tomu nebylo jako v Bayreuthu, kde tamější slavnostní hry navzdory mnohým problematickým novodobým koncepcím pánů režisérů jsou vždycky nevšední uměleckou přehlídkou. Návštěvnost nezbytně klesala, náklady stoupaly. V roce 1965 (to již bylo tři roky po smrti Zdeňka Nejedlého) došlo k první převratné události: Slovenské národní divadlo přivezlo vedle Smetany také Suchoňova Svätopľuka! Skvělá režie, vynikající nastudování, barvité využití scenérie zámecké zahrady! Leč ani tato závažná změna nestačila. Velmi nerad vzpomínám na doby, kdy se Smetanova Litomyšl dostala do područí krajských orgánů a postupně se úplně odmlčela. Všichni jsme měli dojem, že sváteční Prodaná nevěsta na zámecké zahradě či monumentální Dalibor na II. nádvoří jsou minulostí a naše touha vidět někdy na zámecké zahradě třeba také Rusalku zůstane nenaplněna. Pouze velké sborové koncerty, při nichž zpěváci prožívali nepopsatelný pocit spoluúčasti na společném zpěvu kantáty Česká píseň, ještě nějakou dobu přežívaly. Návrat

Orchestr a sólisté pražského Národního divadla Eduard Haken, Drahomíra Tikalová a Oldřich Kovář s tisícem amatérských zpěváků z Čech a Moravy na „Slavnostním koncertu“ sestaveném ze sborů a scén z oper Bedřicha Smetany. SL, 4. 7. 1954

po sedmi letech jsme sice vítali, zvláště díky uvádění dalších autorů a jejich oper, někdejší počáteční nadšení však jako by poněkud opadlo a nikdy se nedostalo do původních dimenzí. A přece osud byl k Smetanově Litomyšli milosrdný, ba dokonce jí připravil cosi, o čem se ani největším optimistům nesnilo. Při pohledu na programové nabídky po roce 1992 musí i ten největší pesimista kapitulovat! Dnes jezdíme do Litomyšle na veliký hudební festival, v němž dominantní roli dále latentně hrají operní představení, avšak takřka rovnoměrně se v něm uplatňuje úctyhodná žánrová škála – od provedení monumentálních vokálně–orchestrálních kompozic až po drobná díla komorní, baletní představení, literární pořady, ba i koncerty z oblasti jiných žánrů. Pravda, pamětník nejednou zavzpomíná na vůni červnové přírody, jakou nabízela působivá scenérie zámecké zahrady. Nenápadně však při tom zapomíná, že představení byla mnohdy nekvalitně amplifikovaná, a už se mu nevybavují okamžiky, kdy se zcela promočený musel prodírat tekoucími proudy vody, či v lepším případě se vyrovnávat se zklamáním nad zrušeným, anebo předčasně ukončeným představením. Na co ale nemohu zapomenout, neboť tato vlastnost přetrvává do značné míry dodnes, je nadšení a nadměrné úsilí, s jakým realizují Litomyšlští tento festival od samotných počátků. Už prvními ročníky doslova žilo celé město. Budování amfiteátru, jeho každoroční revitalizace, předpokládající nezměrnou dřinu, zajištění velice složitého provozu, pořadatelské služby, ochota ubytovat ve svých rodinách členy uměleckých souborů – to bylo záležitostí stovek běžných občanů, bez nichž by uskutečnění nebylo možné. Smetanovské slavnosti připomínaly výzdoby obchodů a celých ulic. V živé paměti mám vyprávění rodičů, které už od nádraží vítal městský rozhlas sborem Žitko krásné z Tajemství. Pravda, s dnešní prezentací a úrovní průběhu festivalu nelze tyto mnohem skromnější způsoby propagace srovnávat. Žijeme v jiné době a tomu také odpovídá i dnešní promotion, které nejen skvěle propojuje minulost s přítomností, ale přesvědčivě zve na národní festival, jehož realizace plně odpovídá – se zachováním své vlastní identity – dnešnímu světovému trendu. A někdejší smetanovský Bayreuth? Původně oficiálně nastolený smetanovský kult nenašel trvale příznivou a stabilní odpověď ze strany veřejnosti, jako je tomu u našich západních sousedů. Ba dokonce se objevily reakce, jež původní myšlenku a tím i celý festival směrovaly k postupnému zániku. Tím více nás v současné festivalové nabídce těší setkání s litomyšlským rodákem, který už tolikrát musel a musí odolávat atakům i z vlastních řad, aby nás zahanbené pokaždé zaskočil svou mimořádností a genialitou. (Redakčně zkráceno)

Ohlédnutí za minulostí

Podařilo se zachytit a uchovat Smetanova Litomyšl letos slaví svůj jubilejní 60. ročník. Za léta předchozí i ta dávno minulá byla zachycována objektivy profesionálních i amatérských fotografů. Vybrali jsme několik záběrů z různých let. Možná na některé poznáte vámi známou tvář.

Pro představení Dvou vdov v roce 1949 bylo v zámecké zahradě vybudováno jeviště o rozměrech 16 x 13 metrů a hlediště se 66 řadami a kapacitou 2859 míst k sezení a asi 1500 míst k stání. Naprostá většina prací byla vykonána brigádnicky.

V padesátých letech bylo samozřejmostí, že se do festivalových příprav s nadšením zapojovala i veřejnost. Na brigády přicházeli zdejší občané, studenti škol i vysokomýtská vojenská posádka.

V roce 1960 slavilo Slovenské národní divadlo čtyřicet let od založení. Jeho operní soubor provedl v zámeckém amﬁteátru „roztančenou“ Prodanou nevěstu. SL, 26. června 1960

Amﬁteátr byl při představeních v padesátých letech většinou zcela zaplněn.

V rolích zbrojnošů v Daliborovi vystupovali litomyšlští ochotníci (1950).

Pro jubilejní ročník v roce 1959 bylo speciálně pro festival upraveno prostranství na Řetízku na okraji Litomyšle.

Propršená opera Braniboři v Čechách na zámeckém nádvoří v roce 1961.

Slovenské národní divadlo Bratislava odjíždělo v roce 1965 z festivalu netradičně autobusy z horní části Smetanova náměstí za hojné účasti vděčných diváků.

Jubilejní pětadvacátý ročník Smetanovy Litomyšle vyvrcholil provedením Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Obrovské vedro kladlo na pěvce, povětšinou oděné v černých kostýmech, značné nároky... SL, 26. června 1983

Doprovodný program – bez vstupenek

Festivalové zahr PÁTEK 22. 6. 20.00 Projekce na LEDce: Tajemství staré bambitky – pohádka plná písniček a trefných narážek

DEN DESKOVÝCH HER SOBOTA 23. 6. 10.00–18.00 Deskoherna – vyzkoušejte deskové hry, které ještě neznáte. Vedou lektoři z Klubu stolních a deskových her Litomyšl 14.00 Komentovaná prohlídka města – rezervace v infostánku, cena 85 Kč 16.00 Andělské trio – vokálně–instrumentální uskupení slečen Andělových 18.30 W.x.P. – unplugged – mladá popová kapela z blízkého okolí Litomyšle 19.45 Vyhlášení soutěží: Hudební kvíz a Vytáhni Bedřicha! 20.00 Projekce na LEDce: Amadeus – ﬁlm jednoho z nejznámějších českých režisérů Miloše Formana, o životě krále klasické hudby Wolfganga Amadea Mozarta

’SME–TA–NOVÁ LITOMYŠL NEDĚLE 24. 6. 10.00–18.00 ’sme–ta–nová Litomyšl V duchu letošního hesla Litomyšle se sejde aktuální hudební scéna „mladých Smetanů”. Koncertovat budou po celý den na různých místech v zahradách a přidat se k nim můžete i vy. Stačí si vzít nástroj nebo hlasivky

14.00

Z galerie talentů: Duo Barnetto – studentky českobudějovické konzervatoře ve složení flétna a kytara 14.00 Komentovaná prohlídka města – rezervace v infostánku, cena 85 Kč 18.30 Z galerie talentů: Bumblebass – filmová hudba na čtyři kontrabasy 19.45 Vyhlášení soutěží: Hudební kvíz, Vytáhni Bedřicha! 20.00 Projekce na LEDce: Velké finále 2016 – Bedřich Smetana: Má vlast – záznam koncertu České filharmonie (z festivalového archivu, 2016)

Oslava konce školního roku s litomyšlským studentským festivalem 16.00–21.30 Zorbing fotbal, studentská olympiáda, deskové hry, párty kvíz 17.00 The Shookies – neskutečně věrný zahraniční folk–rock z Brna 18.30 Break Falls – indie–rocková kapela čtyř mladých slečen 20.00 Saxofrancis – spojení saxofonu a elektronické hudby

PONDĚLÍ 25. 6.

ČTVRTEK 28. 6.

19.00 Klavírní recitál Dominika Veselého 20.00 Projekce na LEDce: Prodaná nevěsta – komická zpěvohra o třech dějstvích na libreto Karla Sabiny (z festivalového archivu, 2015)

19.00 Klavírní recitál Dominika Veselého 20.00 Projekce na LEDce: Jesus Christ Superstar – rocková opera provedená koncertně se scénickými prvky (z fest. archivu, 2006)

ÚTERÝ 26. 6.

PÁTEK 29. 6.

17.00 18.00

STUDENTSKÁ JÍZDA VE FESTIVALOVÝCH ZAHRADÁCH STŘEDA 27. 6.

Klavírní recitál Dominika Veselého Projekce na LEDce: Ten, který přežil Varšavu a Babí jar – skladby, které vyvolají v posluchačích silné emoce (z festivalového archivu, 2002, 2011)

17.00

19.00

Kočičiny – hudebně–dramatické představení pro děti; sbory Kvítek a KOS v Kočičích pohádkách a písních Bela Felixe Projekce na LEDce: Ať žijí duchové – legendární dětská hudební komedie

ady 2018 DEN S ČESKOU TELEVIZÍ SOBOTA 30. 6. 10.00–20.00 Kavárna POTMĚ – Světluščí kavárna nevidomých kavárníků Nadačního fondu Českého rozhlasu 10.00–18.00 Televizní postavičky ve Festivalových zahradách 10.00 Letní soutěž Déčka – prezentace nové letní kampaně s ČT :D 11.00 Zprávičky – vyzkoušejte si práci reportéra s moderátorem Jakubem Voříškem 12.00 Projekce na LEDce: Nejlepší přítel – pohádka o lásce, štěstí a věrném kamarádství, jehož pouta nedokáží zpřetrhat ani mocnosti pekelné 14.00 StarDance dětem – zatančete si s účastníky soutěže Terezou Bufkovou a Michalem Necpálem 14.00 Komentovaná prohlídka města – rezervace v infostánku, cena 85 Kč 15.00 Hudební workshop basa a bicí – hudební dílna kontrabasisty Jana Tenglera a bubeníka Miloše Dvořáčka 17.00 Zlatá Praha – pozvánka na 54. ročník mezinárodního televizního festivalu s projekcí ﬁlmu V rytmu Zlaté Prahy 17.40 Projekce na LEDce: Zkouška orchestru – Ve spárech dvou dirigentů – Jiří Bělohlávek, Jiří Rožeň, Marek Eben a Česká ﬁlharmonie v zábavně poučném pořadu pro všechny, kteří chtějí o klasické hudbě vědět víc 19.00 StarDance dospělým – zatančete si s účastníky soutěže Terezou Bufkovou a Michalem Necpálem

Smetanova Litomyšl do kapsy

20.00 Vyhlášení soutěží: Hudební kvíz, Vytáhni Bedřicha! 20.10 Projekce na LEDce: Labutí jezero – záznam vybraných scén z baletu Petra Iljiče Čajkovského (z festivalového archivu, 2005)

VSTUP ZDARMA Infostánek v altánku Klášterních zahrad je nejen zdrojem informací, ale také místem, kde si lze zapůjčit veškeré pomůcky k vašemu pohodlí. K mání jsou zde deky, piknikové koše, knihy, hry a to vše ve variantách pro děti i dospělé. Navíc s usměvavým personálem, který vám se vším rád poradí.

Provedeme vás veškerým programem, který Smetanova Litomyšl nabízí přesně v den, kdy jste našimi hosty. Stahujte zdarma na Google Play a App Store.

Tip na prohlídku

Proboštský kostel nabízí vyhlídku z věže i komentované prohlídky Až dosud byl v Litomyšli veřejnosti zpřístupněn pouze chrám Nalezení sv. Kříže na zámeckém návrší. To se však mění. Během letních měsíců, od června do srpna, se veřejnosti otevírá další atraktivní historický prostor Litomyšle – proboštský a kapitulní kostel Povýšení sv. Kříže z 2. poloviny 14. století. Návštěvníci mají nejen možnost prohlédnout si tuto nejvýznačnější sakrální památku města sami, ale mohou také využít pravidelných prohlídek se školeným průvodcem. Během návštěvní doby je otevřena i kostelní věž, čímž v Litomyšli přibývá druhá veřejně přístupná vyhlídka na město. Návštěvníky jistě osloví monumentální interiér s četnými dochovanými gotickými i renesančními prvky, umělecká díla doby baroka nebo koncertní novogotické varhany špičkové kvality. Kostel Povýšení sv. Kříže prošel hlasováním a byl registrován jako turistické známkové místo, takže přímo v kostele je možnost zakoupit si oblíbené turistické známky a nálepky. Mimo to nabízí několik druhů pohlednic a dalších upomínkových předmětů. Proboštství však otevřením kostela pro veřejnost nezamýšlí jenom ukázat historicky a umělecky hodnotný prostor, nýbrž i poskytnout kolemjdoucím místo ke ztišení a modlitbě. Otevírací doba kostela a věže je od úterý do soboty v čase 10.00–12.00 a 13.00– 18.00 hod., v neděli pak v čase 13.00– 18.00 hod. Pravidelné komentované prohlídky se konají každou sobotu a neděli od 14.00 hod. Je možné si také objednat prohlídku mimo stanovené časy, a to i mimo turistickou sezonu. Vstup do prostoru chrámu je samozřejmě zdarma, výstup na věž a komentované prohlídky jsou zpoplatněny.

Těšte se na příště Generální partner festivalu

60. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury České republiky, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Příští číslo festivalových novin vychází v pátek 29. června. • Brána života Jaroslava Duška • Marko Ivanović se „zjevuje” na ochozech litomyšlského zámku často • Klavírní mág Ivo Kahánek • Bohuslav Martinů: Čím lidé žijí

Festivalové noviny • Noviny Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2018 • V nákladu 6000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Smetanova Litomyšl • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl