právo
florence 3/19
Kdy zdravotník není vázán povinností mlčenlivosti? „Lékařské tajemství“ versus poskytování informací ze zdravotnické dokumentace
Z
achování mlčenlivosti o sku tečnostech, se kterými se setkal zdravotnický pracov ník při výkonu svého po volání, je jedním ze základních sta vebních kamenů moderní medicíny. I mezi laiky je o určité povinnosti za chovávání tzv. lékařského tajemství poměrně široké povědomí. Pomiň me, že samotný termín „lékařské ta jemství“ je značně zavádějící, neboť povinnost mlčenlivosti se vztahuje na veškeré zdravotnické pracovníky a další osoby (§ 51 odst. 1 a 5 záko na o zdravotních službách), nikoli pouze na lékaře. Nejčastější otázky a rozruch však vzbuzují situace, ve kterých zdravotnický pracovník není povinností mlčenlivosti vázán, a prá vě jim se budeme věnovat.
Pravidlo i výjimky z něj jsou poměrně logické Základ právní úpravy lékařského ta jemství a současně i podklad pro jeho prolomení nám dává zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních služ bách (dále jen „zákon“), který vychází z Úmluvy o lidských právech a bio medicíně (dále jen „Úmluva“). Infor mace o zdravotním stavu poskytuje zdravotnický pracovník samozřejmě samotnému pacientovi, jeho zákon nému zástupci nebo dalším osobám, které k tomu pacient oprávnil při při jetí do péče. Pokud je s ohledem na svůj stav nemůže určit, sdělí posky tovatel zdravotních služeb informace o zdravotním stavu pacienta i oso bám blízkým, pokud pacient v minu losti nevyslovil zákaz je informovat. I z tohoto pravidla však existují vý jimky. Zdravotnický pracovník, resp.
30
poskytovatel zdravotní péče neu možní podání informace o jeho zdra votním stavu pacientovi, pokud není v důsledku svého zdravotního stavu schopen poskytovanou informaci vůbec vnímat (§ 31 odst. 4 zákona o zdravotních službách), vzdal se prá va na podání informace o svém zdra votním stavu (§ 32 odst. 1 zákona o zdravotních službách) nebo zdra votnický pracovník shledá důvody pro aplikaci tzv. terapeutického privi legia (§ 32 odst. 2 zákona o zdravot ních službách), tedy pokud by sdě lení této informace mohlo způsobit pacientovi závažnou újmu na zdraví. Neplatí to, je-li informování pacienta důležité pro podniknutí preventivních opatření a podstoupení včasné léčby anebo pokud o přesnou a pravdivou informaci výslovně požádá, aby si mohl zařídit osobní záležitosti. Zákonnému zástupci může být pří stup k informacím o zdravotním sta vu pacienta odepřen, pokud existuje podezření z páchání trestné činnosti proti pacientovi a poskytnutí informa cí by mohlo ohrozit jeho zdraví. Prolomit mlčenlivost zdravotnic kého pracovníka však lze i v dalších situacích. Jednak je nutné si uvědo mit, že lékařské tajemství konkrét ním způsobem normuje ochranu informací, které podléhají zároveň obecné ochraně soukromí (čl. 7, odst. 1 Listiny základních práv a svo bod). Každé právo na soukromí je omezitelné, vždy však na základě zá kona, a nikdy ne svévolně. Při úvaze,
kdy je možné lékařské tajemství pro lomit, je tak potřeba poměřovat zá jem na ochraně soukromí jednotlivce versus veřejný zájem, který narušení soukromí ospravedlňuje. Zákon o zdravotních službách apriori stanovuje jakési základní mantinely, co se za porušení povinné mlčenlivosti nepovažuje (§ 51 odst. 2 zákona o zdravotních službách). Jed ná se zcela logicky o předávání infor mací k zajištění návaznosti poskyto vání zdravotních služeb, dále infor mací, které lze na základě zvláštního právního předpisu sdělovat a předá vat bez pacientova souhlasu (zejmé na statistické údaje pro zdravotnické registry), případy, kdy je zdravotník povinen překazit nebo oznámit spá chání trestného činu, sdělování úda jů či skutečností ze zdravotnické do kumentace pro potřeby a účely trest ního řízení. Povinnost mlčenlivosti se omezuje i pro účely řízení prová děných orgány profesní komory, je-li zdravotník jejím členem. Poskytovatel zdravotních služeb může dále, v rozsahu nezbytném pro ochranu vlastních práv, sdělo vat údaje a skutečnosti o pacientovi ve všech řízeních, kde je řešen spor mezi ním (nebo jeho zaměstnancem) a pacientem, případně jinou osobou uplatňující práva proti poskytovate li, a to v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb (např. když pa cient nebo jiná oprávněná osoba roz porují provedení zdravotnického zá kroku de lege artis). Je však zapotře
foto: Profimedia
Mgr. Matěj Košťál, advokátní koncipient, AK Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři