recenzovaný článek
Výzkumné sdělení
Strach ze smrti, umírání a umění doprovázet z pohledu všeobecné sestry a laické veřejnosti
Bc. Iva Dubcová SZŠ a Obchodní akademie (OA), Rumburk 1978–1982: SZŠ Rumburk, obor zdravotní sestra; 1999–2000: IDV PZ Brno; 2004–2009: 1. LF UK, Praha, obor ošetřovatelství; 2009–2011: VŠZ A SP sv. Alžběty, Bratislava; 1982–2004: Interní oddělení nemocnice Rumburk; od 2004–dosud: SZdŠ a OA Rumburk, odborná učitelka
Souhrn: Příspěvek vychází z kvalitativní studie, která zkoumá strach ze smrti a umění doprovázet z pohledu všeobecné sestry a laické veřejnosti. Nemoc nebo umírání pacienta jsou bolestivé okamžiky, při kterých musí zdravotnický personál poznat a akceptovat principy víry. Pacientům je potřebné zabezpečit ošetřovatelskou péči, která vychází z individuálních potřeb. Profesionální péči a pomoc vyžadují také příbuzní pacienta, kteří rovněž procházejí složitou a bolestnou životní situací. Efektivní komunikace je základem kvalitní zdravotní i sociální péče, protože klient a jeho rodina mají různé komunikační potřeby. Spiritualita je integrální součástí osobnosti člověka. Příspěvek proto řeší problém správného chápání spirituálních potřeb pacientů při poskytování ošetřovatelské péče. Klíčová slova: strach – smrt – umírání – všeobecná sestra – laická veřejnost. (Fear of death, dying and the accompanving art from the perspektive of nurses and the general public) Summary: This study results from a qualitative study, which explores the exprerience of fear death, dying and the accompanving art from the perspektive of nurses and the general public. Illness and dying are painfull moments, when the medical staff must know and accept the principles of the faith. To the patients at the stage of dying it is necessary to ensure nursing care, which is based on individual needs. Professional care and assistance require also the above mentioned person´s relatives, who are going through a difficult and painful life situation as well. Effective communication is the foundation of good health or social care, because the client and his family have different communication needs. The spirituality is an inseparable part of the personality of a human being. The contribution addresses the problem of proper understanding of the spiritual needs of patients in nursing care. Key words: Far. Death. Dying. Nurse. General public.
Úvod
PhDr. Mgr. Rebeka Ralbovská, Ph.D. ČVUT Praha, fakulta biomedicínského inženýrství 1984–1988: SZŠ, Skalica, všeob. sestra; 1992, 1998, 2008: ukonč. studia na PedF, FF, LF UK Bratislava, obory speciální pedagogika, psychologie a ošetřovatelství; 1992–2006: lektorka odb. zdrav. předmětů v SR; 1997–2006: externí odb. asist. na LF UK, Bratislava; 2006–2009: VŠZ, o. p. s., Praha. vedoucí katedry; od roku 2010: FBMI ČVUT Praha
24 FLORENCE 4/2011
Umírání a smrt je v našem státě stále tabuizovaným tématem.Většina z nás se nebojí smrti jako takové, ale bojí se utrpení, která smrti předchází, bolesti, samoty, bezmocnosti, nesoběstačnosti a dokonce i přístupu ošetřovatelského personálu. Většina lidí si přeje zemřít doma v blízkosti svých nejbližších, ale skutečnost je úplně jiná. Bohužel mnoho lidí umírá v nemocnici mezi cizími, sami a často opuštěni. Střetávají se nám tady dva pohledy. Tím prvním je pohled odborníka – všeobecné sestry, druhý je pohled laické veřejnosti. Dva zcela odlišné pohledy! Dříve byl umírající ve středu zájmu a pozornosti celé rodiny, nyní je často v nemocnici jen případem. Věnuje se mu sice značná pozornost, je však zaměřena profesionálně. Lidé věří, že svým blízkým pomohou nejlépe, když jim zajistí ty nejúčinnější a nejmodernější léčebné postupy. Vypadá to, jako kdyby umírání bylo odbornou záležitostí lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků. Zvykli jsme si v naší republice, že se umírá „na něco“, nikoliv proto, že jsme smrtelní. (Kutnohorská, 2007).
Každé umírání znamená loučení se se vším, co měl člověk rád a se všemi, které měl rád. Bylo by určitě velmi dobré, kdyby toto rozloučení mohlo proběhnout důstojně a umírající se stačil připravit na poslední cestu, kterou by mu měla sestra (pokud nemůže rodina) zajistit. Rozloučit se znamená, že člověk o svém umírání ví, že má okolo sebe všechny, se kterými se chce a potřebuje rozloučit. Občas se stane, že to bývá i dcera nebo syn, které už umírající neviděl roky z různých důvodů, např. neshod v rodině. Nepostradatelnou součástí doprovázení je komunikace. Její důležitou součástí je sluchový dojem umírajícího z pečujícího a doprovázejícího člověka, který je u lůžka v době doprovázení. Hlas, artikulace, přízvuk, hlasitost, tempo řeči a melodie řeči je rozhodující v jasnosti, věrohodnosti a vytváření dojmu z doprovázejícího člověka. (Knezović, Ralbovská, 2010.) V denní praxi se setkáváme s dlouhodobě nemocnými, mezi nimiž zvláštní skupinu tvoří nevyléčitelně nemocní ve stadiu blížícím se smrti. Zvládnout komunikaci s nimi je náročný úkol. Velké nároky jsou zde kladeny na profesionalitu, osobní znalost
a autoregulační mechanizmy zdravotníků. Nejblíže a nejdéle je v kontaktu s nemocným sestra, která mu může poskytnout oporu a posilovat ho na jeho cestě. (Zacharová, 2008.) Aby mohli pacienti rozhodovat o své péči, potřebují informace o možnostech léčby, prognóze a vedlejších účincích léčby. Potřebují profesionální rady, které jim pomohou při rozhodování. Sestry potřebují znát pravděpodobné příčiny pacientovy tísně v dané situaci a musí být schopné správně odhadnout skryté problémy či obavy. Také poznat základy jednotlivých náboženství je pro doprovázející nesmírně důležité, neboť náboženství a víra zásadně ovlivňují životní fungování člověka v každodenním světě a také ovlivňují způsob, jakým se člověk se svým životem rozloučí. (Ralbovská, 2010). Toto rozloučení je velmi důležité pro vnitřní klid umírajícího.
Metodika výzkumu Výzkum byl realizován v době od 8. 1. 2010 do 1. 6. 2010. Probíhal ve dvou vlnách, kdy bylo rozdáno 620 dotazníků. Z celkového množství a pro zpracování výsledků jsme mohli použít 572 dotazníků, tj. 91,5 % z celkového