JARO,
SBOHEM
P íse ň
o krásn é m
l é t ě
To víte, chlapec z ulice, kdypak ten skřivánka slyší. V kapsách jsme měli udice, v kanálech chytali myši. 5
10
15
20
Až jednou, ani nevím už, kolik mi tenkrát bylo, zavez mě na venkov autobus, ach, to se mi poštěstilo. Trhal jsem v poli nejblíže koukoly, chrpy, máky, pak jsem je položil u kříže, letmo se pomodliv taky. I kozí bradku modravou, slzičky Marie Panny – skřivan mi visel nad hlavou, zpívaje, jak přikovaný v nebi modřejším nad ocel, píseň bez začátku, konce. Také jsem trhal jitrocel a k němu vysoké zvonce. Vrátil jsem se tam; od těch dob ušlo mi přes třicet roků. Chtěl jsem zas skočit přes příkop, nešlo to, píchlo mě v boku.
25
djs_5.indd 14
Ale ten mák tam kvetl zas, růžový trs zeměžluče. Škoda, že nemoh jsem tolik krás pobrat už do náruče.
10/16/12 3:37 PM