Jiří Voskovec a Jan Werich
ŠIŠCAPITALIS: Ó, slyšíte ho! A vy jste organizovaný křesťan? Vy jeden levičáku…he, he! Společnost dále debatuje o křesťanství a o tom, jak ohrožuje jejich majetky a tradice. Homosexuální mladík Hacikrux Thermus zase kritizuje, jak je ta křesťanská mládež nemužná. Postava homosexuálního Hacikruxe zřejmě měla parodovat mladého člena SA (sexuální orientace jejich vůdce Röma je všeobecně známá), bohužel to možná také ukazuje, že ani pánové V+W nebyli úplně bez předsudků. Špičatolebá společnost se shoduje, že by se mělo proti křesťanům něco udělat a že by si měli vzít příklad ze sousedních barbarů, kteří s tou cháskou zatočili. V tom přichází Longior, který se právě vrátil ze zahraničí, a přináší odsud jejich zkušenosti s ničením křesťanství. LONGIOR:To je krucihák. Ale říkali, abychom ho tam nedávali celý, pro nás prý stačí půlka. Teďka: začne se s kraválem, kdekoli, třeba v nějakém divadle. Vymlátí se pár oken a budou se vydávat různé časopisy. Ty se budou rozesílat zadarmo. Peníze jsem na to dostal. POPULUS: To je báječné. A co za to všechno chtějí? LONGIOR: Maličkost, takový proužek okolo severních hranic. To jim můžeme dát, jen když bude po křesťanech. Narážky na Hitlerovy přívržence v Československu jsou tentokrát snad více než jasné. Scénka skončí, když se společnost dozví, že se císař Konstantin Veliký nechal
UPOUT UÁ M VĚ KNYÍ
+ EDITORIAL
[díl 02]
+
Po úspěchu revue Vždy s úsměvem se V+W rozhodli opět vrátit k této divadelní formě, se kterou slavili takové úspěchy v počátcích svého divadla (např.Vest Pocket Revue, Fata Morgana, Ostrov Dynamit atd.). Nová revue nesla název Panoptikum. Ani u této hry se bohužel text nezachoval celý, chybějících částí je ale tentokrát méně. Voskovec v revue představoval majitele divadla voskových figurín, zatímco Werich byl divákem, který se zajímá, zda je divado bezpečné a zda bude stát za peníze vynaložené na vstupné.V jednotlivých scénách pak voskové figuríny ožívají a sehrávají scénky z různých období dějin. Nejprve se ocitáme v pravěku, kde autoři rozvíjejí motiv z písně Civilizace ze hry Osel a stín. Podle této písně nerovnost mezi lidmi vznikla s vynálezem kola, jehož objevitel si za své zásluhy vyžadoval stále větší podíl na bohatství společnosti. První scénka zachycuje právě onen slavný den pračlověka Neandertála, kdy dojde k tomuto zásadnímu objevu. Neandertál je zpočátku budižkničemu, jehož žena nestále hubuje, protože nic nedělá a pořád jen sní. Neandertálovi jsou proto chudí, jejich sousedi jimi opovrhují a vysmívají se Neandertálově šišaté hlavě. Po svém objevu je ale z Neandertála rázem vážená osoba. V+W scénku dále komentují, rozebírají první pohlavek, který dal Neandertál synovi. Syn si pak vylil zlost na jiném dítěti, které mu ale pohlavek nemohlo vrátit, kvůli rozdílu v postavení. Werich: A už tady máme kasty. Už se to dělí na ty hlavy šišaté, které mají majeteček a dávají prapohlavky, a na ty hlavy placaté, které nemají nic a musí ty prapohlavky přijímat. Voskovec: To se rozumí. Nejdřív si vzájmně nadávali, pak se pohlavkovali v hloučcích, pak na to brali ponenáhlu klacky, kameny, z prapohlavku vznikaly pranice, šarvátky, bitvy a války. Werich: Zkrátka - první civilizace. Voskovec: Ano, a taky první věda. Pomlouvalo se, byly tu klevety, výmluvy, překrucování, klepy a drby o sousedech, neboli první dějepisectví. Werich: A díky tomuto dějepisectví máme spolehlivé a objektivní zprávy o minulosti. Ze špičatolebých se stala dle jejich rozhovoru vládnoucí kasta, zatímco ostatním se hlavy od pohlavků dále zakulacovaly a stali se z nich plebejci (V+W si tímto způsobem dělali legraci z rasových teorií nacistů). Další obraz se odehrává na hostině špičatolebých Římanů a rozebírá se v něm nástup křesťanství, historických podobenství je ale opět užito ke kritice stávající situace. Špičatolebci se na hostině přecpávají, a aby mohli pokračovat, používají známý trik s pavím pérem. Tuto praktiku kritizuje Katalysátor, představitel pokroku, a dostává se do sporu s boháčem Šišcapitalisem. ŠIŠCAPITALIS: Ale v tom je, přítelíčku, právě vrchol chytrosti a kultivovaného požitkářstvi. To je civilizace! KATALYSÁTOR: Úpadek civilizace. Aneb vrchol nespravedlnosti. Zatímco vy si vyprazdňujete přecpaná břicha, abyste je znovu naplnili, plouží se po ulicích tisíce hladových přízraků.
pokřtít. Po této zprávě raději materiály od sousedů zničí a obrátí se také na víru, jelikož „pro kariéru možno být i pokrokářem“. Další obraz zachycuje Václava IV. v rozhovoru se svým šaškem. V+W zachytili tuto postavu spíše podle legend, které jej líčily jako hodného a moudrého krále. Václav v rozhovoru tvrdí, že nechce být králem a že by pro lid bylo nejlepší, kdyby si vládnul sám. Když příjde zpráva o defenestraci pražských konšelů, využívá situace a nechá šaška rozhlásit, že se po vyslechnutí zprávy rozzuřil tak, že zemřel. Poté se odchází přidat k revoluci. Obraz končí písní Proti větru, která byla jednou z nejpopulárnějších a nejrevolučnějších písní v historii divadla. Její text vyjadřuje optimistické přesvědčení, že když se lidé spojí proti zlu, překonají všechny překážky. Divadlo ještě zachycuje Gutenberga a jeho víru, že vynález tisku pomůže ke zmoudření lidstva. Tato scéna ale končí výkřiky kamelotů, které se skládají jen z pomluv a bulváru. A pak už se děj přenáší do současnosti, nejprve k senilnímu milionáři Šiškefellerovi, majiteli firmy Blahobyt na splátky a poté k jeho zákazníkům do domu, který je celý na splátky. Do domu přichází i V+W, kteří zde mají nainstalovat univerzálního pomocníka do domácnosti, počínají si ale dost nešikovně a rozbijí vše, co jen jde, navíc se posléze ukáže, že si spletli adresu a přístroj patří jinam. Nakonec se probouzí hlavní atrakce, mudrc Ben Akiba, a říká, že nemá cenu se o něco snažit, protože lidé stejně nic nezmůžou. V tom mu ale oponují herci Osvobozeného divadla a končí opět zpěvem optimistické písně Proti větru. Kromě ní v průběhu představení zazněla např. také píseň Tys bratr náš. Je zajímavé, že se jedná o zhudebnění básně idolu českých vlastenců Karla Havlíčka Borovského, ve které se tento velký satirik podobně jako V+W vysmívá právě nesmyslnému hurávlastenectví. Píseň tak představovala obzvláště veliké rýpnutí do českých nacionalistů. Pro představu uvádím i krátký úryvek: Kdo na hrobech praotců slavných Kalamajku tancuješ A ve čtyřech slovanských hlavních Nářečích brebencuješ; Kdo piješ kvas a slivovici A chodíš v kozácké čepici Tys bratr náš, tys bratr náš Věř nadělí ti Mikuláš… Panoptikum bylo opět přijato kladně publikem i diváky, přesto se mělo na čas stát poslední hrou Osvobozeného divadla. Rozhodnutí V+W skoncovat s Osvobozeným divadlem zřejmě zapříčinila souhra několika faktorů. Mezi ty nejdůležitější patřila asi únava z osmi let hektické činnosti (během této doby sepsali nebo adaptovali 20 her a odehráli více než 2000 představení), dále pak zklamání z lidí, kteří se nechali zastrašit výtržnostmi během uvádění Kata a blázna, a také naopak úspěch filmu Hej rup! a z toho plynoucí vyhlídky na natáčení dalších filmů. 17. června tedy soubor naposledy odehrál představení Panoptikum. Diváci s herci sborově zpívali Pochod proti větru a odměnili je dlouhými ovacemi. Poté byl soubor rozpuštěn. V+W se ihned vrhli na přepsání Golema na filmový scénář. Film měl být natočen v koprodukci s Francií a režie se měl ujmout Jean Duvivier. Spo-
OBSAH
Marek Vondra
ÚNOR 2006
>>> pokračování z předchozího čísla >>>
ČÍSLO 12
politické hry Osvobozeného divadla 1932 - 1938
ČASOPIS ANTIFAŠISTICKÉ AKCE
Humorem proti fašismu
37 00