Vojtěch Janyška
KATALOG_v0,8_tisk.indd 1
11.9.2006 13:24:44
KATALOG_v0,8_tisk.indd 2
11.9.2006 13:24:44
Vojtěch Janyška AdAlbErt KhAn Šel do nebe… …tak ať zavolá, až se vrátí Il est au ciel… …qu’il m’appelle quand il rentre 18.9. – 1.10.2006 Galerie Nová síň Praha Helena Staub Kurátorka výstavy Commissaire de l’exposition
KATALOG_v0,8_tisk.indd 3
11.9.2006 13:24:44
Šel do nebe…
…tak ať zavolá, až se vrátí Kdo je AdAlbErT KhAn alias Vojtěch Janyška? Malíř, co žije v Paříži, maluje nad průplavem v Saint-Denis středověké rytíře, černošky hrající fotbal a ve stodole na Vysočině hinduistické portréty. Barevné hry jeho obrazů vycházejí z pocitu a z tématiky, která ho momentálně zajímá, bez ohledu na to, kde se právě nalézá. Vaše malba je spontánní, je to rychlý tok myšlenek, záznam vtěsnaný vaším osobitým stylem na plátno: svět postavený na hlavu, roztočené jeviště, které se náhle zastaví a nechá nám nahozený, nedokončený děj. Jak vlastně pracujete? Pracuji rychle a obrazy nepřemalovávám, chci, aby barvy zůstaly čisté. Je to jako barevná kresba, pod níž prosvítá plátno. Než bych se vracel k namalovanému, začnu raději nový obraz. Rád pracuji v sériích a každá je pak pro mě uzavřeným obdobím. Dívám-li se někdy na své staré obrazy, bývám překvapen. Zapomněl jsem na ně. Jako by to, co bylo jednou vysloveno, zůstalo uzavřeno a umožnilo mi to jít dál. Jakou technikou malujete? U větších pláten si zhruba nakreslím kompozici. Dříve jsem hodně skicoval. Používal jsem pastelky, fixy, pero, tužku, vlastně to byly hotové barevné kresby. Maluji olejem na plátno, někdy na dřevěné desky, ale ty mi neumožňují dosáhnout stejné jemnosti, jako plátno. Dlouho jsem maloval pouze čistými barvami, nyní je občas smíchám s bílou, ale nikdy nemíchám barvy mezi sebou, neředím je terpentýnem. Často nechávám prosvítat do kompozice barvu plátna. Do poslední vrstvy podmalby přimíchávám pigmenty. Tím se ztmaví podklad, na němž se světlé tóny rozzáří. Jste samouk. Prošel jste nějakým malířským školením? Je pro vás někdo z malířů vzorem? V osmnácti jsem to zkusil na UMPRUM. V Paříži jsem chodil tři roky na večerní kurzy malování: akty, zátiší a modelování u sochaře Jana Zelenky. Mojí velkou školou byl myslím Louvre, dále Picassovo muzeum a Beaubourg. Malíř, který mě hodně ovlivnil a jehož si velmi vážím, je Michal Singer. Mám ho moc rád, přestože máme rozdílný pohled na umění. On je mudrc, má rád fauvisty, mě fascinuje Picasso a Warhol. Obdivuji Singerovu vášeň pro malování. Jeho obrazy září krásnými, pulzujícími barvami. Není v nich žádná deprese.
KATALOG_v0,8_tisk.indd 4
11.9.2006 13:24:44
Co konkrétně vás na Picassovi a Warholovi přitahuje? Na Picassovi stejně jako na Warholovi mám rád, jak se opakují a přitom je každý z jejich obrazů kvalitní. Vydržím se na ně dívat celé hodiny. Nevadí, že se mi některá jejich období líbí méně, po nich zase přichází něco úžasného. Oba zakládají svou tvorbu na inteligenci, na nových myšlenkách, nikoli na citlivosti a odrazu světa, který by se snažili pochopit. Tento přístup k umění, který klade na první místo vynalézavost, je mi blízký. Fascinuje vás středověk. Prozrazuje to vaše četba Tristana a Isoldy, francouzského středověkého autora Chrétien de Troyes, ale i některé názvy vašich obrazů z pařížské výstavy „Ať se šlechta chechtá“. Žil byste rád o několik století dříve? Středověké výtvarné umění je bohaté na symboliku a nerealistické deformace. Středověká literatura je obrazná, pocity a všechny myšlenkové pochody vyjadřuje dějem, a ne popisem. Středověk bez problémů a zcela samozřejmě, ač to je racionální paradox, kloubí křesťanskou etiku s etikou válečnou. Právě toto iracionální, estetické chápání pro mě definuje umění. Ve středověku bych ale žít nechtěl. Dnes máme k jeho kultuře daleko snažší přístup, než bychom měli tenkrát. Co vás inspiruje? Malujete podle modelů, nebo jsou vaše obrazy čistě jen výtvorem představivosti? Jak je pojmenováváte? Záleží, na jaké sérii pracuji. Portréty z pařížské výstavy „Hlava, hlava, hlava, to se stává“ nebo akty dělám podle modelu. Když jsem maloval sérii „Džungle“, nechodil jsem do ZOO, stejně tak jsem se obešel bez modelů pro sérii středověkých rytířů, až na pár autoportrétů. Dávám svým obrazům dlouhé názvy. Používám citace, ironické narážky na umění a můj vztah k němu, vysmívám se vlastní situaci. Kde nyní žijete? Žiji v Paříži a pracuji v ateliéru na pařížském předměstí Saint-Denis, bohatém na nejrůznější etnické skupiny. Je to živá čtvrť, ulice a trhy jsou plné dětí. Večer je vidět lidi sedící na chodnících před domy nebo u plavebního kanálu, kde hrají karty. Stojí tu nádherná katedrála, kde je pohřbena většina francouzských králů. Ale nic z toho přímo nemaluji. Při práci vycházím spíš z pocitů, jak depresivních, tak radostných, nebo z tématu, kterým se právě zabývám, ne přímo z prostředí, kde žiji.
KATALOG_v0,8_tisk.indd 5
11.9.2006 13:24:45
Posloucháte rád hudbu? Ovlivňuje vás při malování? Bez hudby se neobejdu. Poslouchám ji téměř nepřetržitě celý den, samozřejmě i při malování: hudbu z indických filmů, pop, rock, jazz, mám moc rád Miles Davise, Jacques Brela, polské šansony, vážnou hudbu, rap. Hodně mě ovlivnila Francie včetně toho, jak se dívá na populární hudbu. V Čechách jen málo lidí uznává, že populární kultura je také kulturou. Na pařížské univerzitě studujete indologii a hindí, loni jste v Indii strávil tři měsíce. Co vás na ní jako malíře zajímá? Mojí hlavní motivací ke studiu indologie je láska k indické populární kinematografii, k Bollywoodu, který beru smrtelně vážně. Možná mě přitahuje pasivita, kterou jsem v Indii našel a která je v západním světě chápána jako negativní přístup k životu, a je naprosto neslučitelná s jeho rytmem. Indie se vám sama vnutí, ovládne vás a vy se jí musíte podřídit. Když vše dopadne jinak, než jste si předurčila, stane se pasivita hodnotou. Jde o jiný druh ctižádosti. Je to zvláštní druh fatality, kdy nezáleží na nás, jakým směrem se věci odvíjejí, ale nakonec se vyvinou dobře. Tato pasivita mě fascinuje, asi proto, že je v naprostém rozporu s mým temperamentem. Svoboda je základem tvorby. Není dnes svoboda určitým stupněm netečnosti? Jak z tohoto pohledu vnímáte současné umění? Dnes se všichni cítí být tolerantní. Problém je, že i když si umělci mohou dělat, co chtějí a nemusí se ničemu bránit, spousta z nich v té obraně nesmyslně pokračuje. Domnívám se, že umělec by měl vytvořit něco jedinečného, ne se proti věcem za každou cenu stavět, natož využívat takový přístup jako alibi k ospravedlnění tvorby, která je už ze svého principu být v opozici vlastně konvenční. To málo, co jsem doposud ze současného umění ve světě viděl, mi většinou připadá pokrytecké. Lacině provokativní a dekadentní. Prvoplánové šokování není umění. Je to snadný konformismus. A odpovědnost umělce? Není to kategorie, do které bych řadil umělce, ale člověka. Pro mě je nejdůležitější krása. Krása v myšlení. Zodpovědnost stejně jako svoboda jsou předpoklady tvorby, podmínkami tvoření, nikoli jeho cílem.
KATALOG_v0,8_tisk.indd 6
11.9.2006 13:24:45
Vaše vernisáže jsou vždy samostatnými divadelními představeními. Co se v nich odehrává? Vernisáž vnímám jako jeden z prostorů pro tvorbu, a rád si s nimi hraju Chci, aby co nejvíc doplňovaly svět obrazů. Při výstavě šerosvitů „Hlava, ruka, hlava, to se stává“ jsem pokryl vysoké stěny i strop místnosti tmavými barevnými látkami a na ně jsem připevnil zářivě zlaté hlavy. Před ně jsem zavěsil obrazy. Instalaci provázel tanec, kostýmy tanečnic odpovídaly estetice celé výstavy. Na vernisáži středověké série „Ať se šlechta chechtá“ hráli dva rytíři ve stylizovaných kostýmech s dlouhými prodlevami mlčky obří šachy. Jde tedy o jakousi týmovou tvorbu? Od první výstavy v malostranské kavárně Chiméra, kde na vernisáži byly mj. indické tanečnice, spolupracuji s malou skupinou lidí. V Paříži mám pár skvělých přátel. Všechno děláme dohromady: vernisáže, instalace, točíme filmy. Máme hotový jeden celovečerní film, jmenuje se „Vražda Nudy IV.“, a dokončujeme další, inspirovaný Indií. Společnou produkci podepisujeme „Carottes râpées Amusement: Strouhané mrkve Entertainment“. Jsou to hlavně kamarádi Charles, Lola a Sarah. Charles studuje architekturu, to on mi vnukl myšlenku instalací a vyrobil šachové figurky. Lola tančí a připravuje vernisáže. Sarah rovněž tančí a vyrábí kostýmy, ona mě přivedla k indickému filmu. Bez nich bych se pravděpodobně věnoval jen malbě. AdAlbErT KhAn: Pseudonym nebo jen křestní jméno Vojtěcha přeložené do západoevropského jazyka ve spojení se jménem jeho nejoblíbenějšího herce indických filmů, které ho fascinují. Ve svých 21 letech má již Vojtěch Janyška nezaměnitelný rukopis. Jeho obrazy plné humoru nás zaplavují barvou, vybuchující energií a veselostí. Nahodilost a nedotaženost je jen záměrná; obrazy nepředstírají, že člověk může malovat sám a že se může smát svým vlastním vtipům z cesty do nebe…
Helena Staub, Paříž, srpen 2006
KATALOG_v0,8_tisk.indd 7
11.9.2006 13:24:45
Il est au ciel…
…qu’il appelle à son retour Qui est AdAlbErT KhAn alias Vojtěch Janyška ? Un jeune peintre qui vit à Paris sur le canal de Saint Denis et peint des thèmes aussi divers que des chevaliers médiévaux, des filles noires jouant au football ou des portraits hindous qu’il peut aussi bien travailler dans une maison de campagne en Bohême du Sud. Les jeux de couleurs de ses tableaux ont pour point de départ ses sentiments ou d’autres sujets qui lui passent par la tête. Il vit à travers sa peinture sans vraiment attacher de l’importance à l’endroit où il se trouve. Vous signez vos tableaux AdAlbErT KhAn. D’où vient cette juxtaposition de l’Adalbert européen et du Khan indien ? En France, comme en Europe occidentale en général, le nom Vojtěch est traduit, même si de façon imprécise, Adalbert. Et Khan vient du nom de mon acteur préféré de films indiens. Je peux les regarder pendant des heures, en fait, je le fais presque chaque soir, et ils n’arrêtent pas de me fasciner. Votre peinture est spontanée. C’est un flux rapide de pensées, leur reflet imprimé par votre style personnel sur la toile : le monde retourné la tête à l’envers, une scène de théâtre en rotation qui s’arrête soudainement et nous montre l’image de l’action inachevée. Comment travaillez-vous ? J’essaie de peindre vite, je ne reviens pas sur un tableau fini, je veux que les couleurs restent pures, j’aime laisser la toile visible. Je préfère commencer un nouveau tableau plutôt que de retravailler ce qui est déjà peint. J’aime travailler par séries, et chacune devient pour moi une période achevée. Parfois quand je vois mes vieux tableaux ils me surprennent, j’ai l’impression d’être à un point différent aujourd’hui. Comme si une fois la chose exprimée, elle devenait close. Quelle est la technique de votre peinture ? En ce qui concerne les toiles plus grandes, j’esquisse rapidement la composition. Avant, je faisais beaucoup d’esquisses. J’utilisais des crayons de couleurs, feutres, plumes, crayons noirs, en fait il s’agissait de dessins colorés à part entière. Je peins avec de l’huile sur toile, parfois sur des planches de bois, mais celles-ci ne me permettent pas d’atteindre la même finesse que la toile. Pendant longtemps je peignais seulement avec des couleurs pures, en ce moment, il m’arrive de les mélanger avec
KATALOG_v0,8_tisk.indd 8
11.9.2006 13:24:45
du blanc, mais jamais les couleurs entre elles, je ne les dilue pas avec de la térébenthine. Souvent, je laisse la couleur de la toile visible dans la composition. Je mélange des pigments dans la dernière couche de la peinture de fond. Ce qui rend le fond plus sombre et les tons clairs gagnent de la brillance. Vous êtes autodidacte. Quel est votre parcours d’ apprentissage de la peinture ? Avez-vous un peintre qui constitue un modèle pour vous ? A dix huit ans, j’ai tenté l‘école des Arts décoratifs de Prague. A Paris, j’ai suivi des cours du soir intensifs de peinture. Je pense que ma grande école étaient le Louvre, le Musée Picasso, Beaubourg : j’y ai passé des centaines d’heures. Je ne faisais pas les copies des grands maîtres, comme c’était l’habitude avant, mais je les ai gravés dans ma tête. Je connais le Musée Picasso quasiment par coeur. Et il y a un peintre qui m’a beaucoup influencé, et pour lequel j’ai beaucoup d’admiration : Michal Singer. Je l’aime malgré le fait qu’on ait un regard très différent sur l’art. C’est un sage, il aime les fauvistes ; je suis fasciné par Picasso et Warhol. J’admire sa passion pour la peinture. Ses tableaux brillent de couleurs intenses et pleines de vie. Ils n’ont rien de la dépression tchèque. Qu’est-ce qui vous attire chez Picasso et Warhol ? Chez Picasso ainsi que chez Warhol j’adore les répétitions et en même temps la qualité de chaque tableau. Je peux les regarder pendant des heures. Le fait que je n’aime pas certaines de leurs périodes n’a aucune importance, elles sont suivies à chaque fois de quelque chose d’incroyable. Tous les deux fondent leur création sur l’intelligence, sur des idées nouvelles, et non pas sur la sensibilité ou le reflet du monde, qu’ils essaieraient de comprendre, de saisir. Cette approche de l’art, qui met à la première place l’invention, m’est proche. Vous êtes fasciné par le Moyen Age, ainsi que le montrent votre lecture des œuvres de Chrétien de Troyes, de Tristan et Iseult, mais aussi les noms de certains de vos tableaux de l’exposition à Paris intitulée « Que naisse la noblesse ». Aimeriez-vous vivre quelques siècles plus tôt ? L’art médiéval est riche en symbolique et en déformations non réalistes. La littérature médiévale est imagée, les sentiments et les mouvements de pensée sont exprimés par l’action et non par leur description. Le Moyen Age combine sans aucun malaise et de façon très évidente, malgré le fait qu’il s’agisse d’un paradoxe rationnel, l’éthique chrétienne avec celle du guerrier. C’est justement cette pensée irrationnelle,
KATALOG_v0,8_tisk.indd 9
11.9.2006 13:24:45
esthétique, qui défini l’art pour moi. Mais je n’aimerais pas vivre au Moyen Age. Aujourd’hui, nous avons un accès beaucoup plus facile à sa culture qu’on ne l’avait à l’époque. Qu’est-ce qui vous inspire ? Peignez-vous d’après des modèles, ou d’après votre imagination ? Comment donnez-vous les noms à vos tableaux ? Ça dépend de la série, sur laquelle je travaille. Quant aux portraits (par exemple ceux de l’exposition à Paris « Tête, tête, tête, c’est chouette ») ou aux nus, je les peints d’après modèle. Quand je faisais la série de la jungle, je n’allais pas au Zoo, ainsi que je me suis passé de modèles pour la série de chevaliers médiévaux, à l’exception de quelques autoportraits. En ce qui concerne les titres, je les aime longs, j’adore les citations, ou des remarques ironiques sur l’art et ma relation avec. J’aime aussi me moquer de ma propre situation. Où vivez-vous en ce moment ? A Paris et j’ai trouvé un atelier dans la banlieue de Saint Denis, riche en toutes sortes de groupes ethniques. C’est un quartier vivant, il y a beaucoup plus d’enfants dans la rue et au marché que dans le quartiers dits « bons », le soir, on voit beaucoup de gens assis devant les maisons ou le long du canal, parfois jouant aux cartes. Il y a une cathédrale magnifique où sont enterrés la plupart des rois de France. Mais je ne peins rien de tout ça directement. Dans mon travail, je pars plutôt des sentiments, de la déprime ou de la satisfaction, ou de sujets que j’ai justement dans la tête, non directement de l’environnement dans lequel je me trouve. Aimez-vous la musique ? Vous influe-t elle dans votre peinture ? Je l’écoute quasiment sans arrêt tout au long de la journée, évidemment pendant que je peins aussi: musique de films indiens, pop, rock, jazz, j’adore Miles Davis, Jacques Brel, la chanson polonaise, la musique classique, le rap. La France m’a beaucoup influencé, notamment par son regard à l’égard de la Pop. En République Tchèque, seulement peu de gens admettent que la culture populaire est une culture au même titre que les autres.
10
KATALOG_v0,8_tisk.indd 10
11.9.2006 13:24:45
Vous étudiez le Hindi et la culture indienne dans une université parisienne, l’année dernière vous avez passé trois mois en Inde. Qu’est-ce qui vous y intéresse en tant que peintre ? De loin la première motivation pour ces études est mon amour pour Bollywood, le cinéma indien populaire, que je prends extrêmement au sérieux. Peut être que l’Inde m’attire par la passivité, qu’on y rencontre, et qui est comprise comme un rapport négatif à la vie dans le monde occidental, étant incompatible avec son rythme. L’Inde s’impose à vous, elle vous maîtrise et vous devez vous plier à sa volonté. Quand tout se termine autrement, que vous ne l’avez prévu, la passivité devient une valeur, une capacité. Il s’agit d’un autre niveau d’ambition. Il s’agit d’une sorte étrange de fatalité, où il ne dépend pas de vous comment les choses vont se dérouler, mais finalement elles se déroulent bien. Cette passivité me fascine, probablement parce qu’elle est profondément opposée à ma nature. La liberté est la base de la création. La liberté n’est-elle pas aujourd’hui une forme de manque d’intérêt ou de refus de l’engagement ? Comment comprenez-vous l’art contemporain de ce point de vue ? Je pense qu‘aujourd’hui, tout le monde se sent tolérant. Le problème consiste dans ce que malgré le fait que les artistes peuvent aujourd’hui faire tout ce qu’ils veulent sans être obligés de se défendre contre qui que ce soit, un grand nombre d’entre eux continue sans aucun sens dans cette défense. Aujourd’hui l’artiste devrait créer une oeuvre autonome, non s’opposer à tout prix contre quelque chose en l’utilisant en plus comme alibi pour justifier sa création, qui est dans son principe d’être en opposition en fait très conformiste. Le peu que j’ai vu jusqu’ici de l’art contemporain dans le monde me parait la plupart du temps hypocrite. Gratuitement provocateur et décadent. Juste choquer n’est pas de l’art. C’est un conformisme facile. Et la responsabilité de l’artiste ? Ce n’est pas une catégorie selon laquelle je regarderais l’artiste, mais l’homme en général. Ce qu’il y a de plus important pour moi, c’est la beauté. Incluse la beauté dans la pensée, beauté comme cadre de la pensée. La responsabilité est un présupposé de la création, comme la liberté, ce sont les conditions de la création, non pas son but.
11
KATALOG_v0,8_tisk.indd 11
11.9.2006 13:24:45
Vos vernissages sont en eux-mêmes des représentations théâtrales. Qu’est-ce qui s’y déroule ? Je considère le vernissage comme un des espaces pour la création, et j’aime jouer avec. Je veux qu’ils complètent le monde des tableaux. Je les comprends comme leur réalisation dans l’espace. Par exemple pour l’exposition de mes clairs obscurs « Tête, main, tête, c’est la fête », j’ai couvert les murs très haut ainsi que le plafond avec des tissus colorés foncés, sur lesquels j’ai accroché des têtes dorées brillantes. Devant, j’ai suspendu mes assemblages. L’installation était complétée par la danse, les costumes des danseuses correspondant à l’esthétique générale de toute l’exposition. Pendant le vernissage de la série médiévale « Que naisse la noblesse » deux chevaliers dans des costumes stylisés jouaient en silence, faisant de longues pauses, aux échecs avec des pions énormes. S’agit-il donc d’une création collective ? Depuis ma première exposition à Prague, où le vernissage consistait entre autres en des chorégraphies indiennes, je travaille en groupe. A Paris, j’ai quelques très bons amis, avec lesquels je fais tout, les vernissages, les installations, je tourne des films. Nous avons fini un film long métrage, qui s’appelle « Assassinat d’Ennui IV », un autre, inspiré de Bollywood, est presque terminé. Nous signons cette production commune « Carottes Râpées Amusement ». Sans ces amis, je ne ferais peut être que de la peinture. Charles étudie l’architecture, c’est lui qui m’a donné l’idée des installations, c’est lui qui a fabriqué les échecs, Sarah fait tous les costumes, c’est elle qui m’a fait connaître Bollywood. Lola, qui étudie dans un domaine très différent, danse aux vernissages, joue dans les films. A 21 ans, AdAlbErT KhAn a déjà une façon très personnelle de peindre. Ses peinture pleines d’humour nous submergent de couleurs et, explosent d’énergie et de gaieté. Elles ne disent que l’homme peut peindre seul et qu’il ne peut rire de ses propres blagues en rentrant de son voyage au ciel.
Helena Staub, Paris, août 2006
12
KATALOG_v0,8_tisk.indd 12
11.9.2006 13:24:45
KATALOG_v0,8_tisk.indd 13
11.9.2006 13:24:45
KATALOG_v0,8_tisk.indd 14
11.9.2006 13:24:45
KATALOG_v0,8_tisk.indd 15
11.9.2006 13:25:10
Juhi secesní 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Juhi art nouveau 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
16
KATALOG_v0,8_tisk.indd 16
11.9.2006 13:25:10
KATALOG_v0,8_tisk.indd 17
11.9.2006 13:25:12
Shahrukh (Ach! Och! Ach! to je On!) 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Shahrukh (Ah ! Oh ! Ah ! c‘est Lui !) 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
18
KATALOG_v0,8_tisk.indd 18
11.9.2006 13:25:12
KATALOG_v0,8_tisk.indd 19
11.9.2006 13:25:14
Anděl 1 2006 kombinovaná technika výška 130 cm
Ange 1 2006 technique mixte hauteur 130 cm
20
KATALOG_v0,8_tisk.indd 20
11.9.2006 13:25:14
KATALOG_v0,8_tisk.indd 21
11.9.2006 13:25:23
Raj Kapoor 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Raj Kapoor 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
22
KATALOG_v0,8_tisk.indd 22
11.9.2006 13:25:23
KATALOG_v0,8_tisk.indd 23
11.9.2006 13:25:26
Věky života: Vůbec ne ve jménu Carpe diem, právě naopak: ve jménu obdivu ke stárnuti! 2006 olej na plátně triptych 160 × 500 cm Les âges de la vie : Pas du tout au nom de Carpe diem, mais bien au contraire au nom de la fascination par le viellissement ! 2006 huile sur toile triptych 160 × 500 cm
24
KATALOG_v0,8_tisk.indd 24
11.9.2006 13:25:27
KATALOG_v0,8_tisk.indd 25
11.9.2006 13:25:30
Kajol rozpoznatelná, tudíž přenádherná! 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Kajol reconnaissable, donc trop belle ! 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
26
KATALOG_v0,8_tisk.indd 26
11.9.2006 13:25:30
KATALOG_v0,8_tisk.indd 27
11.9.2006 13:25:32
Anděl 2 2006 kombinovaná technika výška 220 cm
Ange 2 2006 technique mixte hauteur 220 cm
28
KATALOG_v0,8_tisk.indd 28
11.9.2006 13:25:32
KATALOG_v0,8_tisk.indd 29
11.9.2006 13:25:43
Nargis jako monument 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Nargis en monument 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
30
KATALOG_v0,8_tisk.indd 30
11.9.2006 13:25:43
KATALOG_v0,8_tisk.indd 31
11.9.2006 13:25:46
Anděl 3 2006 kombinovaná technika výška 170 cm
Ange 3 2006 technique mixte hauteur 170 cm
32
KATALOG_v0,8_tisk.indd 32
11.9.2006 13:25:46
KATALOG_v0,8_tisk.indd 33
11.9.2006 13:25:56
Královna ze Sáby je samej chlup! 2006 olej na plátně 160 × 80 cm Poilue, poilue, la reine de Saaba ! 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
34
KATALOG_v0,8_tisk.indd 34
11.9.2006 13:25:59
Máma pořád pleje 2006 olej na plátně 160 × 80 cm Ma mère ne quitte pas le jardin (par principe) 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
35
KATALOG_v0,8_tisk.indd 35
11.9.2006 13:26:01
Kajol smrtonosná 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Kajol mortelle 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
36
KATALOG_v0,8_tisk.indd 36
11.9.2006 13:26:01
KATALOG_v0,8_tisk.indd 37
11.9.2006 13:26:03
Umění – Na schůzce přátel: Pablo, Andy, Miles, Já, královna Mathilde, Shahrukh 2006 olej na plátně triptych 160 × 500 cm Art – Au rendez-vous des amis : Pablo, Andy, Miles, Moi, Reine Mathilde, Shahrukh (Comme par hasard, c‘est moi à côté de Mathilde...) 2006 huile sur toile triptych 160 × 500 cm
38
KATALOG_v0,8_tisk.indd 38
11.9.2006 13:26:04
KATALOG_v0,8_tisk.indd 39
11.9.2006 13:26:06
Juhi rozpoznatelná, tudíž přenádherná! 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Juhi reconnaissable, donc trop belle ! 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
40
KATALOG_v0,8_tisk.indd 40
11.9.2006 13:26:06
KATALOG_v0,8_tisk.indd 41
11.9.2006 13:26:08
Anděl 4 2006 kombinovaná technika výška 140 cm
Ange 4 2006 technique mixte hauteur 140 cm
42
KATALOG_v0,8_tisk.indd 42
11.9.2006 13:26:08
KATALOG_v0,8_tisk.indd 43
11.9.2006 13:26:15
Anděl 5 2006 kombinovaná technika výška 240 cm
Ange 5 2006 technique mixte hauteur 240 cm
44
KATALOG_v0,8_tisk.indd 44
11.9.2006 13:26:15
KATALOG_v0,8_tisk.indd 45
11.9.2006 13:26:22
Kajol secesní 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Kajol art nouveau 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
46
KATALOG_v0,8_tisk.indd 46
11.9.2006 13:26:22
KATALOG_v0,8_tisk.indd 47
11.9.2006 13:26:24
Láska 2006 olej na plátně triptych 160 × 500 cm Amo(u)r 2006 huile sur toile triptych 160 × 500 cm
48
KATALOG_v0,8_tisk.indd 48
11.9.2006 13:26:24
KATALOG_v0,8_tisk.indd 49
11.9.2006 13:26:27
Salman (Ach! Och! Ach! to je On!) 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Salman (Ah ! Oh ! Ah ! C’est Lui !) 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
50
KATALOG_v0,8_tisk.indd 50
11.9.2006 13:26:27
KATALOG_v0,8_tisk.indd 51
11.9.2006 13:26:28
Anděl 6 2006 kombinovaná technika výška 160 cm
Ange 6 2006 technique mixte hauteur 160 cm
52
KATALOG_v0,8_tisk.indd 52
11.9.2006 13:26:29
KATALOG_v0,8_tisk.indd 53
11.9.2006 13:26:35
Karel 2006 olej na plátně 160 × 80 cm Karel 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
54
KATALOG_v0,8_tisk.indd 54
11.9.2006 13:26:37
Sallu (Ach! Och! Ach! to je On!) 2006 olej na plátně 160 × 80 cm Sallu (Ah ! Oh ! Ah ! C‘est Lui !) 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
55
KATALOG_v0,8_tisk.indd 55
11.9.2006 13:26:39
Tak trochu Kajol 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Vaguement Kajol 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
56
KATALOG_v0,8_tisk.indd 56
11.9.2006 13:26:39
KATALOG_v0,8_tisk.indd 57
11.9.2006 13:26:41
Filosofie: Kdyby přeaktivní Řekové tušili, že dějiny si zapamatují ty flákače filosofy! Ta nespravedlnost! 2006 olej na plátně triptych 160 × 500 cm Philosophie : Si les Grecs suractifs savaient ! …que l’histoire ne retiendra que ces glandeurs de philosophes ! Quelle injustice ! 2006 huile sur toile triptych 160 × 500 cm
58
KATALOG_v0,8_tisk.indd 58
11.9.2006 13:26:42
KATALOG_v0,8_tisk.indd 59
11.9.2006 13:26:44
Hmm… 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Heu… 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
60
KATALOG_v0,8_tisk.indd 60
11.9.2006 13:26:44
KATALOG_v0,8_tisk.indd 61
11.9.2006 13:26:46
Anděl 7 2006 kombinovaná technika výška 180 cm
Ange 7 2006 technique mixte hauteur 180 cm
62
KATALOG_v0,8_tisk.indd 62
11.9.2006 13:26:46
KATALOG_v0,8_tisk.indd 63
11.9.2006 13:26:53
Shledání: Jestli mám rád Bollywood? Nechápu, že se vůbec ptáte… 2006 olej na plátně triptych 160 × 500 cm Retrouvailles : Si j’aime Bollywood ? Je ne comprends vraiment pas pourquoi cette question… 2006 huile sur toile triptych 160 × 500 cm
64
KATALOG_v0,8_tisk.indd 64
11.9.2006 13:26:54
KATALOG_v0,8_tisk.indd 65
11.9.2006 13:26:59
Skoro ne, ale přeci jen tak trochu Rani 2006 olej na plátně 70 × 70 cm
Très vaguement Rani 2006 huile sur toile 70 × 70 cm
66
KATALOG_v0,8_tisk.indd 66
11.9.2006 13:26:59
KATALOG_v0,8_tisk.indd 67
11.9.2006 13:27:02
Anděl 8 2006 kombinovaná technika výška 150 cm
Ange 8 2006 technique mixte hauteur 150 cm
68
KATALOG_v0,8_tisk.indd 68
11.9.2006 13:27:02
KATALOG_v0,8_tisk.indd 69
11.9.2006 13:27:10
Autoportrét smutný (pleonasmus) 2006 olej na plátně 160 × 80 cm Moi déprimé (pléonasme) 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
70
KATALOG_v0,8_tisk.indd 70
11.9.2006 13:27:12
Kráska z Khajuraho má příjemné nápady 2006 olej na plátně 160 × 80 cm La Belle de Khajuraho a des idées plaisantes 2006 huile sur toile 160 × 80 cm
71
KATALOG_v0,8_tisk.indd 71
11.9.2006 13:27:14
Narozen 24.1.1985 v Praze. Žije a pracuje v Paříži. Né le 24.1.1985 à Prague. Vit et travaille à Paris. Samostatné výstavy 2004
Alibabova sluj, Galerie Chiméra, Praha
2004
Ať se šlechta chechtá, Galerie Olivier Nouvellet, Paříž
2004
Hlava, ruka, hlava, to s váma zamává, Prostor Vision in Motion, Paříž
2005
Hlava, hlava, hlava, to se stává, České centrum, Paříž
2005
Džungle grrrr, divadlo Théâtre de verre, Paříž
2006
Hurá, hurá, hurá, i káva i kultura, Týnská literární kavárna, Praha
Expositions personnelles 2004
Caverne d’Ali Baba, Galerie Chiméra, Prague
2004
Que naisse la noblesse, Galerie Olivier Nouvellet, Paris
2004
Tête, main, tête, c’est la fête, Espace Vision in Motion, Paris
2005
Tête, tête, tête, c’est chouette, Centre tchèque, Paris
2005
Jungle grrrr, Théâtre de verre, Paris
2006
Ah ouais ! Ah ouais ! Ah ouais ! Et de la culture et du café, Café littéraire Týnská, Prague
72
KATALOG_v0,8_tisk.indd 72
11.9.2006 13:27:15
KATALOG_v0,8_tisk.indd 73
11.9.2006 13:27:16
KATALOG_v0,8_tisk.indd 74
11.9.2006 13:27:16
Vojtěch Janyška AdAlbErt KhAn šel do nebe… …tak ať zavolá, až se vrátí il est au ciel… …qu’il m’appelle quand il rentre 18.9. – 1.10.2006 Galerie Nová síň Voršilská 3, Praha 1 Helena Staub kurátorka výstavy / commisaire de l’exposition grafický koncept / conception graphique Filip Kosek design / design Matouš Glanc fotografie / photographie design / design Ondřej Michálek sazba / typographie Apolys Praha tisk / impression Poděkování / Remerciement Jana Götzová, Veronika Hešíková, Gaspard Journé, ing. ak. arch. Jaroslav Kosek, Bertrand Quéré, Klára Vomáčková
75
KATALOG_v0,8_tisk.indd 75
11.9.2006 13:27:16
KATALOG_v0,8_tisk.indd 76
11.9.2006 13:27:16