STÁTNICE , PŘ I J Í MACÍ ZKOU ŠKY
Sladké státnice na Katedře systémů PVO Vyvrcholení studia proběhlo tento rok na Katedře systémů PVO Fakulty vojenských technologií ve třetím červencovém týdnu roku 2013. Své studium ukončili jak vojenští studenti bakalářského, tak magisterského studijního programu v obou modulech – systémy velení a řízení, resp. technické zabezpečení systémů velení a řízení v PVO.
Dále ukončil studium jeden zahraniční student z Ruské federace v civilní formě studia. Před státními zkušebními komisemi obhajovalo své práce, a odpovídalo na otázky závěrečných zkoušek celkem 10 studentů nadstavbového magisterského studia a 4 studenti bakalářského studia. Bakalářské a diplomové práce oponovali nejen členové katedry samotné, ale i externí spolupracovníci, specialisté vojska protivzdušné obrany na Generálním štábu AČR a experti na danou oblast z jiné katedry. Tím se podle našeho názoru nejen rozšířilo spektrum povědomosti o práci na katedře, ale objektivizovalo se také zhodnocení závěrečných prací. Nejen vyhodnocení prací, nýbrž i jejich samotná tvorba byla v několika případech realizována v kooperaci s dalšími pracovišti Univerzity obrany. Například bakalářskou práci s tématem možného nasazení a ničení bezpilotních prostředků vedl pro naši katedru specialista v oblasti zpravodajství pplk. gšt.
Přijímačky už jsou za námi Včera se mi rozdrnčel telefon a na displeji svítila návštěvní místnost. Po zvednutí sluchátka se mě milý dívčí hlas zeptal, zda by se ještě mohla přihlásit ke studiu na příští akademický rok. Odvětil jsem jí: „Milá slečno, my už máme po přijímačkách.“
A skutečně tomu tak je. V těchto dnech děkani vyřizují poslední odvolání těch, kterým se zdál verdikt o nepřijetí ke studiu příliš přísný. A jak vlastně celé přijímací řízení dopadlo? Na počátku bylo bezmála 2 900 přihlášek. Ze zkušenosti ale už vím, že toto číslo nám o skutečném počtu zájemců o studium moc neřekne. A opravdu – k přijímacím zkouškám se dostavily pouze dvě třetiny těch, kteří si přihlášku podali. U vojenského prezenčního studia, které je z hlediska oprávněnosti další existence školy rozhodující, jich nepřišla ani polovina. Budoucí maturanti si podávají hned několik přihlášek na vysokou školu a po maturitě se teprve rozhodnou, kam půjdou. Ale i v těchto nižších počtech bylo z čeho vybírat. Zaměřím se dále pouze na již zmiňovanou kategorii budoucích vojáků z povolání, tedy uchazečů do bakalářského vojenského prezenčního studia, v případě Hradce Králové do souvislého magisterského studia. Pomyslné žezlo vítězů si z tohoto „klání“ odnesla Fakulta ekonomiky a managementu, které se podařil přímo husarský kousek. Napl-
12
nila směrná čísla v obou vypsaných oborech, a to dokonce v průměru na 150 %. Druhý stupínek patřil Fakultě vojenských technologií. Té se podařilo naplnit směrná čísla u osmi z jedenácti studijních oborů. U tří z nich dokonce na více než 200 % – u bojových a speciálních vozidel, zbraní a munice a ženijních technologií. Nejnižší zájem byl už tradičně o studium radiolokace, kam bylo přijato pouze 3/4 směrného čísla. Nenaplněny zůstaly i obory automatizované systémy velení a řízení a letecké elektrotechnické systémy, které byly shodně naplněny pouze na 90 %. Černý Petr zůstal Fakultě vojenského zdravotnictví. Ale abychom byli spravedliví. V bakalářském studiu do studijního oboru zdravotnický záchranář přijímali jen každého osmého uchazeče a směrné číslo naplnili téměř na dvojnásobek. Katastrofální situace byla u vojenských farmaceutů a vojenských zubních lékařů. Vojenští zubní lékaři drží dvě priority. V tomto oboru je největší převis zájemců – k přijímacím zkouškám se dostavilo devětkrát (!) více uchazečů, než fakulta mohla přijmout, avšak směrné číslo bylo nakonec naplněno pouze z jedné třetiny. Sítem přijímaček tak prošly plné čtyři stovky potenciálních nových vojáků. Prvního srpna nastoupilo k absolvování základního výcviku ve Vyškově 303 budoucích studentů UO. Držíme jim palce, ať škola naplní jejich očekávání a ať za příslušný počet let (tři, pět, nebo dokonce šest u budoucích lékařů) se s nimi setkáme na vyřazení. Text: pplk. RNDr. Antonín Müller, CSc., vedoucí studijního oddělení UO
Ing. Ivo Pikner, Ph.D. z Katedry celoživotního vzdělávání. Simulace ničení vzdušných cílů byla modelována na Katedře letecké a raketové techniky, za což patří poděkování panu Ing. Juraji Hubovi, Ph.D.. Velmi kladně rovněž hodnotím spolupráci s Katedrou zbraní a munice, a to zejména vstřícný přístup při konzultacích pánů doc. Ing. Stanislava Beera, CSc. a doc. Ing. Jana Komendy, CSc. Pan pplk. Ing. Roman Vítek, Ph.D. pak se svými spolupracovníky z téže katedry zabezpečili a realizovali střelecký experiment, čímž byly simulační výpočty verifikovány a závěrečná práce jedné z diplomantek významně zhodnocena. Za pozitivum lze považovat fakt, že témata závěrečných prací studentů modulu „Velení a řízení v PVO“ byla většinou směřována do oblasti praktické aplikace ve Vzdušných silách AČR, resp. podporovala oblasti, ve kterých katedra realizuje svoji vědecko-výzkumnou a expertní činnost. Studenti „technického“ modulu pak rozpracovali poznatky kybernetiky a mechatroniky, které tvoří teoretická východiska studijního oboru naší katedry. Po skončení SZZ nás čekalo překvapení. Bakaláři přinesli „Dort katedry PVO“. Na sladké tečce za letošními státnicemi jsme si pak všichni společně pochutnali! Text a foto: Ing. Miroslav Krátký, Ph.D. Ilustrační foto: dr. Pavel Pazdera
Zemřel generál Činčár Ve věku 92 let dne 10. srpna 2013 zemřel veterán druhé světové války a čestný předseda Společnosti Ludvíka Svobody generálporučík ve výslužbě Jozef Činčár. Za války se zúčastnil 6 bojových letů jako palubní střelec bitevního letounu Il-2. Poté sloužil u čs. letectva, v roce 1961 se stal velitelem 2. sboru protivzdušné obrany v Brně a od roku 1969 byl náčelníkem letectva a vojsk protivzdušné obrany státu – zástupcem ministra národní obrany. Generál Jozef Činčár byl inspirátorem vzniku Společnosti Ludvíka Svobody (2004), jejím spoluzakladatelem a předsedou. V Brně působí odbočka občanského sdružení SLS a při Univerzitě obrany Historická skupina Ludvíka Svobody.