Page 1

LISTOPAD 2019

LISTY UNIVERZITY OBRANY

POVÝŠENÍ POD LUSTRY

SPORT V GENECH

BARON TRENCK ZNOVU UDÁVÁ TRENDY


Univerzita obrany v Brně

… více než vysoká škola

Studuj technické, manažerské a zdravotnické obory na Univerzitě obrany lný

e pravid

udia

bu st

o do plat p

kvalitní vz

praxe a stáže v rámci studia ovní vyžití

rt široké spo

tnitelné i dělání upla

možnos

solventa poručí

t získán

jistota z

aměstná

a zázemí us+

sti, Erasm ní zkušeno

zahranič

nástupní plat ab

ktoru

v civilním se

ní ihned

po škole

í stipend

zdarma

ubytová

ní na ko

lejích s

týmové prostředí

zdarma vojenské ošacení

individuální přís

ka inženýra 48

a výstroj

angličtina

000 Kč

internete

m

obu studia

po celou d

tup ze strany pe

dagogů

DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ FAKULTA VOJENSKÝCH TECHNOLOGIÍ FAKULTA VOJENSKÉHO LEADERSHIPU 5. 12. 2019 (9.00 a 11.30 hodin) 16. 1. 2020 (9.00 a 11.30 hodin) 5. 3. 2020 (9.00 a 11.30 hodin) Kde: Brno, Šumavská 2 FAKULTA VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ 11. 1. 2020 (9.00 a 13.00 hodin) Kde: Hradec Králové

TERMÍN PODÁNÍ PŘIHLÁŠKY FVT a FVL: do 31. března 2020 FVZ: do 29. února 2020 Podmínky pro přijetí ke studiu a další info najdeš na www.unob.cz. Přihlas se na přípravné kurzy k přijímačkám, které jsou zdarma. Podej si více přihlášek! Platíš pouze za jednu. Univerzita obrany v Brně Kounicova 65 662 10 Brno

jdunaunob@unob.cz

unob.cz

/Univerzita.obrany

973 443 448

@uniobranybrno

/wwwunobcz

unob

#jduna


LISTY UNIVERZITY OBRANY

OBSAH

Čtvrtletník Univerzity obrany v Brně Ročník 16 / číslo 1 akademický rok 2019/2020 Vydavatel Univerzita obrany v Brně Kounicova 65, 662 10 Brno IČ: 60162694 www.unob.cz Redakce Oddělení marketingu UO Kounicova 65, 662 10 Brno Telefon: 973 443 203 Fax: 973 442 160 E-mail: listy@unob.cz

2

Vedoucí redaktor Mgr. Viktor Sliva viktor.sliva@unob.cz Redakční rada předsedkyně Ing. Hana Vlachová, Ph.D. místopředseda Dr. Miloš Dyčka, CSc. Grafická úprava a zlom Marek Sobola Vydavatelské oddělení UO Tisková příprava a tisk Odbor prezentační a produkční Vojenský historický ústav Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OPP VHÚ a UO

16 20

Evidenční číslo MK ČR E 15403 Uzávěrka čísla: 12. 11. 2019 Číslo 1 vyšlo: 26. 11. 2019

l EDITORIAL l S přicházejícím podzimem začal nový akademický rok, přišli noví studenti prvních ročníků, kteří se jako první zapsali do nových studijních programů, Centrum bezpečnostních a vojensko-strategických studií získalo ke svému názvu dodatek válečná škola. Ke všem těmto novinkám se připojil i náš časopis, který, jak jste si jistě všimli, vypadá jinak. Změnili jsme nejen vizuální ale i obsahovou stránku a doufáme, že se tato modernizace bude Vám, našim čtenářům, líbit a náš časopis pro Vás bude i nadále zdrojem informací a zajímavého čtení. Ing. Hana Vlachová, Ph.D.

26

2

Povýšení

4

Den veteránů

6

Zprávy

8

Gaudeamus

10

I plukovníci si hrají

12

Boj s přeshraničními zdravotnickými riziky

16

Stáž pod Himálajem

20

Sport v genech

24

Erasmus

25

Úspěchy střelců

26

Putování Egyptem

30

Baron Trenck znovu udává trendy

32

Brněnská kulturní scéna


Na slavkovském zámku se znovu blyštěly vojenské insignie


V roce 1805 pod křišťálovými lustry v Historickém sálu na zámku ve Slavkově prošel nespočet generálů, kteří zde pobývali a jednali v souvislosti s legendární bitvou Tří císařů. Kolik budoucích generálů pobývalo v této historické prostoře v pondělí 21. října, v tuto chvíli není zřejmé, protože studenti brněnských fakult Univerzity obrany zde byli na prahu třetího roku studia povýšeni ve vojenské hierarchii zatím na stupínek četaře a četařky. Obdobné ceremoniály povýšení studentů zbývajících ročníků se i letos odehrály na dalších historických lokalitách jižní Moravy.


4

Den válečný V předvečer samotného Dne válečných veteránů, tedy v neděli 10. listopadu, uspořádala Univerzita obrany společně s dětským sborem Brno, VUS Ondráš a Českobratrskou církví evangelickou pietní shromáždění a koncert v chrámu Jana Amose Komenského v Brně. Čestnou stráž u státní vlajky ČR a bojového praporu UO tvořili studenti vojenské vysoké školy a v průběhu pietního shromáždění vystoupil prorektor pro rozvoj a internacionalizaci UO plukovník Luděk Jedlička a kaplan UO kapitán Dan Petříček.

1

Představitelé a studenti Univerzity obrany se pak zúčastnili dvou pietních akcí. Nejprve zástupce rektora UO plukovník gšt. Alois Matýzka položil věnec k pomníku na vojenském pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova. Čestnou stráž u pomníku opět tvořili studenti Univerzity obrany.

3

Vzpomínkový den zakončil akt slavnostního povýšení studentů UO do vyšších hodností, poslední v tomto akademickém roce. V prostorách hradu Špilberk převzali noví studenti pátého ročníku insignie rotmistrovské hodnosti z rukou velitele školního pluku plukovníka gšt. Jaroslava Krále, a učinili tak další krok ve své kariéře profesionálního vojáka.

5


5

ých veteránů Všichni studenti, příslušníci i civilní zaměstnanci univerzity pak v pondělí dopoledne vzdali hold padlým a válečným veteránům na slavnostním nástupu v Kasárnách Šumavská. Rektor-velitel brigádní generál Bohuslav Přikryl připomněl zásluhy ozbrojených sil nejen na vzniku Československa, ale také na řešení současné bezpečnostní situace. „Jde o to uvědomit si, co z minulého může být pro nás příkladem a inspirací a současně plně docenit i dynamiku vývoje kolem nás. A na základě tohoto poznání pak zodpovědně a s vysokou mírou inovativnosti plnit své služební a pracovní povinnosti,“ uvedl generál Přikryl. Následně předal medaile a ocenění těm příslušníkům Univerzity obrany, kteří dlouhodobě a na vysoké kvalitativní úrovni přispívají k rozvoji vojenské vysoké školy i celého rezortu obrany a Armády České republiky.

2

Krátce po poledni univerzitní kaplan kapitán Dan Petříček pronesl modlitbu v rámci akce Tisíc křížů pro veterány, která se již tradičně koná na Moravském náměstí. Před tamní sochou vojáka zatloukli dospělí, děti i váleční veteráni jako připomínku na padlé ve válečných konfliktech stovky malých křížů se symbolickým květem vlčího máku.

4


6

Slavnostní přísaha a imatrikulace

Absolventi UO předvedli své špičkové umění na letošních Dnech NATO v Ostravě

Na Hradčanském náměstí v Praze se uskutečnila slavnostní vojenská přísaha vojáků nastupujících studentů Univerzity obrany Brno. Vojenská přísaha profesionálních vojáků Armády České republiky je tradiční součástí oslav státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil prezident republiky Miloš Zeman, ministr obrany Lubomír Metnar, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata a další představitelé veřejné správy a rodinní příslušníci vojáků.

Společné vystoupení absolventů Univerzity obrany v Brně – mistra světa v letecké akrobacii Martina Šonky na speciálu Extra 300SR a display pilota Vzdušných sil AČR majora Iva Kardoše na JAS-39 C Gripen – bylo zvoleno nejlepší leteckou ukázkou letošních Dnů NATO v Ostravě. Největší bezpečnostní přehlídku v Evropě navštívilo v polovině září přibližně 220 tisíc návštěvníků. Program 19. Dnů NATO v Ostravě a 10. Dnů Vzdušných sil AČR byl oslavou 20. výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance a 70. výročí od vzniku aliance samotné. Zatímco na zemi dominovala statická ukázka obřích letounů a technika čtyř zahraničních armád, ve vzduchu přitahovala pozornost návštěvníků atraktivní show tří leteckých akrobatických skupin. Speciální partnerskou zemí tohoto ročníku bylo Rumunsko a nad Letištěm Leoše Janáčka Ostrava zavlály vlajky celkem sedmnácti zúčastněných zemí.

Příslušníci armády složili za tónů Smetanovy Vltavy přísahu věrnosti České republice, poté policisté a hasiči složili slib. Prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil Miloš Zeman ve svém projevu připomněl oběti českých vojáků v Afghánistánu. „Bohužel jsme ztratili 14 vojáků v Afghánistánu. Poslednímu z nich udělím zítra medaili za hrdinství,“ řekl prezident Zeman. Ten také vojákům řekl, aby byli hrdí na svou zemi. Ocenil rovněž rozhodnutí velení armády ohledně vytvoření praporu bezpilotních letadel, tedy dronů, které šetří lidské životy. „Vám všem chci popřát, abyste byli hrdí na svou zemi. Na zemi, která si těžko vydobyla svou svobodu a demokracii, a právě proto je potřeba obojí chránit a bránit,“ doplnil prezident. Ještě před slavnostní přísahou složili noví studenti UO jiný slib, když nad fakultními insigniemi definitivně vystřídali polní podmínky dvouměsíční základní přípravy u Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov za prostředí učeben a laboratoří v objektech Univerzity obrany. „Nesmíte se zaleknout obtíží studia a hlavně vytrvejte, naši učitelé jsou připraveni vám pomoci. Budete mít dobré podmínky pro studium a rozvoj svých schopností,“ uvedl děkan plukovník Macko, který rovněž vyslovil přání, aby se se všemi přítomnými studenty po pěti letech setkal při promocích.

Alma mater obou výše zmíněných pilotů, tedy Univerzita obrany, představila návštěvníkům a mezi nimi především středoškolákům studijní nabídku pro příští akademický rok. V rámci vojenského studia ji tvoří souvislé pětileté nebo šestileté magisterské studium s atraktivními programy. Součástí přijímacích zkoušek na tyto studijní programy jsou i dvě disciplíny testu fyzické zdatnosti. Jednu z nich, tedy sedy-lehy za jednu minutu, si zájemci mohli vyzkoušet přímo ve stánku jediné vojenské vysoké školy v České republice. Univerzita obrany dále vystavovala letecký VR simulátor, který vznikl na Katedře letecké techniky Fakulty vojenských technologií. Velký počet návštěvníků si tak otestoval své schopnosti pilotovat nové letadlo Aero L-39NG. Možná, že někdo z nich v budoucnu půjde ve stopách současných českých pilotů, kteří se svými gripeny potřetí střeží vzdušný prostor tří pobaltských zemí, jež nemají vlastní letectvo. „Takto vypadá spojenectví v Severoatlantické alianci, ve které si jednotlivé země pomáhají,“ řekl ministr obrany Lubomír Metnar ve vystoupení v úvodu přehlídky. Poté následoval krátký projev náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Aleše Opaty, po jehož slovech zazněla symbolická salva z tanku T-72 M4CZ.

Sněmovní výbor pro obranu navštívil Univerzitu obrany v Brně

V rámci svého výjezdního zasedání na Moravu navštívili ve středu 2. října 2019 v odpoledních hodinách členové Výboru pro obranu PS PČR Univerzitu obrany. Delegaci sněmovního výboru pro obranu pod vedením její předsedkyně Mgr. Jany Černochové přivítal na Erbovním salonku Klubu UO zástupce rektora plukovník gšt. Alois Matýzka. Za účasti hlavních funkcionářů UO a jejích součástí pak zástupce rektora seznámil členy výboru s posláním školy a záměrem jejího dalšího rozvoje. V rámci rozpravy se hosté zajímali o aktuální vývoj v oblasti jazykové přípravy, systém vzdělávání studentů a zaměření vědecko-výzkumné činnosti školy. V rámci zkráceného programu poté členové výboru zhlédli na nástupišti v KŠ dynamickou ukázku taktického výcviku studentů šp UO. Po skončení této ukázky poslanci velmi ocenili vysokou úroveň vojensko-odborné připravenosti studentů a vyjádřili jednoznačnou podporu jejich rozhodnutí stát se studenty UO a důstojníky AČR.

Na závěr návštěvy předala Mgr. Jana Černochová prostřednictvím zástupce rektora Univerzitě obrany v Brně „Pamětní medaili Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR“.


7

Studenti Univerzity obrany darovali společně krev

Mezinárodní vědecká konference CBRN PROTECT 2019

Zlatý hattrick v branné soutěži

Neexistuje snad větší dar člověka člověku, než je naděje na život. To si uvědomují studenti Univerzity obrany v Brně, kteří pravidelně darují krev. K letošní výzvě Univerzita obrany dává naději se přihlásilo dalších čtyřicet studentů-dobrovolníků a zejména jako prvodárci se v úterý 8. října zúčastnili hromadného odběru krve na Transfúzním a tkáňovém oddělení Fakultní nemocnice Brno. „Už delší dobu jsem přemýšlel nad tím, že půjdu darovat krev. A když se naskytla možnost jít darovat krev s Univerzitou obrany, tak jsem se přihlásil. V budoucnu chci chodit na odběry pravidelně,“ říká prvodárce svobodník Radek Souček, student druhého ročníku Fakulty vojenského leadershipu UO. Právě prvodárci jsou hlavní cílovou skupinou, kterou má oslovit akce Univerzita obrany dává naději.

Ve dnech 16. a 17. října 2019 se v prostorách velkého sálu Společenského klubu VeV-VA ve Vyškově uskutečnila mezinárodní vědecká konference CBRN PROTECT 2019, která byla pořádána Ústavem ochrany proti ZHN Univerzity obrany v Brně.

Potřetí za sebou zvítězilo družstvo z brněnského gymnázia na třídě Kapitána Jaroše ve vědomostně-dovednostní branné soutěži pro středoškoláky O pohár rektora Univerzity obrany. V pořadí již jedenáctý ročník této akce uspořádala UO za proměnlivého počasí ve středu 25. září dopoledne. Celkem sedmnáct týmů z Moravy přijalo pozvání z jediné vojenské vysoké školy v ČR a postavilo na start závodu tříčlenné smíšené hlídky. Jejich členové, mezi nimiž byla vždy jedna dívka, nejprve absolvovali tři běžecké okruhy v Kasárnách Jana Babáka v celkové délce více než tři kilometry. Kromě fyzické zdatnosti však v této části prověřili také své vědomosti. Prostřednictvím aplikace v mobilním telefonu zodpovídali na otázky tří různých testů.

Do transfúzní stanice dorazili vojáci v sedm ráno, samotné odběry pak probíhaly zhruba tři hodiny. Studenti nejprve vyplnili dotazník, poté následoval zkušební odběr, kdy se zjišťuje jak krevní skupina zájemce, tak vhodnost jeho krve. Pak každého dárce čekal pohovor, kde se výsledky vyhodnotily a následně přišlo na řadu vlastní darování krve. Po odběru měli všichni volno. Iniciativu studentů Univerzity obrany ocenili i ve fakultní nemocnici. „Pro nás je to velký přínos. Díky prvodárcům se naše databáze rozšířila o další ročníky. Mladí vojáci jsou našimi top dárci – díky svému povolání musejí být zdraví a ve výborné fyzické kondici. Jejich aktivitu kvitujeme s povděkem,“ uvedla vedoucí lékařka Transfúzního a tkáňového oddělení Fakultní nemocnice Brno MUDr. Simona Hohlová.

Hlavním cílem konference bylo seznámit odbornou komunitu s dosaženými výsledky vědecké práce pracovišť, které se rozvojem technologií ochrany proti ZHN a průmyslovým nebezpečným látkám dlouhodobě zabývají. Byl zhodnocen současný stav vědeckého poznání v provádění detekce, dekontaminace a ochrany sil a prostředků nasazených jak ve vojenských operacích, tak i při řešení mimořádných událostí v rámci činnosti IZS ČR. V rámci jednání konference byla realizována výměna získaných poznatků mezi vědeckými, vzdělávacími, výzkumnými a výrobními organizacemi a institucemi, které se předmětnou problematikou zabývají. Konference CBRN PROTECT 2019 navázala na předchozí mezinárodní vědecké konference, které byly v minulosti Ústavem OPZHN UO v Brně organizovány. Konference byla rozdělena do tří ucelených bloků. Ze strany ÚOPZHN UO byly prezentovány výsledky získané zejména při řešení DZRO. V rámci dvoudenního jednání konference bylo prezentováno celkem 24 odborných příspěvků v českém i anglickém jazyce. První den jednání byl především věnován novým technologiím ochrany osob, detekce radioaktivních látek a technickým prostředkům provádění dekontaminace velkoobjemových objektů. Druhý den jednání byl věnován novým poznatkům a technologiím detekce a identifikace bojových chemických látek, ochraně proti účinkům biologických látek a možnostem potenciálního využití syntetických drog k možnému teroristickému útoku.

Druhá část soutěže, kterou tvoří šest dovednostních disciplín, přinesla letos zajímavou novinku. Závěrečná zkouška se odehrála v bazénu, jehož délku bylo třeba překonat s basketbalovým míčem. Poprvé v životě si tuto disciplínu vyzkoušel i Ladislav Císař z gymnázia v Moravském Krumlově. „Samotný kraul se zvládnout dá, ale s tím balonem to bylo dost těžký,“ zhodnotil plaveckou novinku a dodal: „Mně se tu líbilo, protože jsem nemusel být ve škole (smích) a navíc mám rád takové sportovní disciplíny, takže jsem si to dneska užil.“ On i další středoškoláci k bazénu přistupovali opatrně, ale po zjištění, že voda v něm je ohřátá na teplotu 24 stupně, tam nakonec strávili mnohem více času, než bylo nezbytné. Po sečtení bodů za jednotlivé disciplíny vyšlo najevo, že nejlepší výsledek dosáhlo stejné družstvo jako v předchozích dvou ročnících. Studenti gymnázia z brněnské Třídy Kapitána Jaroše tak v branné soutěži dovršili zlatý hattrick.


GAUDEAMUS 2019 Žádná dívka v okolí expozice Univerzity obrany na veletrhu Gaudeamus si nemohla být jista, že se nestane centrem zájmu „teroristů“, z jejichž zajetí ji vysvobodí družstvo vojenských studentů, členů zájmové skupiny Commandos. I tato dovednost byla součástí dynamických prezentací vojenské vysoké školy na 26. ročníku Evropského veletrhu pomaturitního a celoživotního vzdělávání, který na brněnském výstavišti proběhl na konci října. Expozice však představila i některé z odborností, jejichž studium Univerzita obrany nabízí. Fakulta vojenských technologií zájemcům například umožnila vyzkoušet letecké dovednosti na virtuálním simulátoru letounu L-39NG a organizační schopnosti na simulátoru řízení letového provozu. Návštěvníci mohli také nahlédnout pod pokličku vojenské robotiky, zhlédnout hydrometeorologické pokusy nebo se seznámit s ručními zbraněmi české armády.


ANGLIČTINA

ROZHOVOR VÝCVIK PROJEKT 11913 NÁSTUP NOVÁČKŮ

11

Climate Change The Earth is getting warmer. Scientists predict increasing droughts, floods and extreme weather and say there is growing evidence that human activities are to blame. What is climate change? The planet‘s climate is constantly changing. The global average temperature is currently in the region of 15C. Geological and other evidence suggests that, in the past, this average may have been as high as 27C and as low as 7C. But scientists are concerned that the natural fluctuation has been overtaken by a rapid human-induced warming that has serious implications for the stability of the climate on which much life on the planet depends. What is the „greenhouse effect“? The „greenhouse effect“ __1__ to the role played by a layer of gases which effectively trap the heat from the Sun in the Earth’s atmosphere. __2__ them, the planet would be too cold to sustain life as we know it. These gases include carbon dioxide, methane and nitrous oxide, which are __3__ by modern industry, agriculture and the burning of fossil fuels. Their concentration __4__ the atmosphere is increasing - the concentration of carbon dioxide has risen by more than 30% since 1800. The majority of scientists accept the theory that an increase in these gases will cause a rise in the __5__ temperature. What is the evidence of warming? Temperature records go back to the late 19th Century and show that global average temperature increased by about 0.6C in the 20th Century. Sea levels have risen 10 - 20cm - thought to be due mainly to the expansion of warming oceans. Most of the recorded non-polar glaciers are in retreat and records show Arctic sea-ice has thinned by 40% in recent decades in summer and autumn. There are anomalies however - parts of the Antarctic appear to be getting colder, and there are discrepancies between trends in surface temperatures and those in the troposphere. How much will temperatures rise? If nothing is done to reduce emissions, current climate models predict a global temperature increase of 1.4 - 5.8°C by 2100. To put this in context, global temperatures are thought to have fluctuated by only one degree Celsius since the dawn of human civilisation. Even if we cut greenhouse gas emissions dramatically now, scientists say the effects would continue because parts of the climate system, particularly large bodies of water and ice, can take hundreds of years to respond to changes in temperature. Some scientists say it is possible that we have already irrevocably committed the Greenland ice sheet to melting. This would take centuries - if not millennia - but would cause an estimated seven metre rise in sea level. How will the weather change? Globally, we can expect more extreme weather events, with heat waves becoming hotter and more frequent. Scientists predict more rainfall overall, but say the risk of drought in inland areas during hot summers will increase. More flooding is expected from storms and rising sea levels. There are, however, likely to be very strong regional variations in these patterns, and these are difficult to predict. (http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/3928017.stm) Activity 1 Fill the words from the menu in the blanks in the text. / Menu: in, without, Earth’s, refers, released./ Activity 2 Answer these questions according to the text. 1. What is the negative impact of climate changes? 2. Who/what do scientists blame for that? 3. Describe the greenhouse effect and name its main contributors. 4. How has the global temperatures changed in the past 100 years? 5. Why do scientists believe that even if we cut greenhouse gases emissions now, their effect may continue? Activity 3 Give the words of opposite meaning. 1. hot 2. currently 3. global 4. high 5. rapid Activity 4 Give the nouns to these verbs (not gerunds). 1. to change 2. to suggest 3. to accept 4. to reduce 5. to respond

Activity 5 In the text find the synonyms. 1. to increase 1. hot 2. our planet 3. to reduce 4. glacier

Answer key Activity 1 /1) refers; 2) without; 3) released; 4) in; 5) Earth’s./ Activity 2 /1) Destabilize the climate of our planet; 2) human activities; 3) carbon dioxide, methane and nitrous oxide accumulate in the atmosphere which causes a rise in the Earth’s temperature; 4) global average temperature increased by about 0.6C; 5) large bodies of water and ice, can take hundreds of years to respond to changes in temperature./ Activity 3 /1) cold; 2) in the past; 3) local; 4) low; 5) slow./ Activity 4 /1) change; 2) suggestion; 3) acceptance; 4) reduction; 5) response./ Activity 5 /1) to rise; 2) get warmer; 3) the Earth; 4) to thin; 5) ice sheet./ Připravilo oddělení AJ, CJV


10

I plukovníci si hrají Komenského škola hrou platí také pro Kurz generálního štábu

Ing. Fabian Baxa, Ph.D.

Centrum bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany se v rámci své vědecké práce zabývá využíváním modelace a experimentování při podpoře rozhodovacího procesu na strategické úrovni. Skupina ve složení RNDr. Dalibor Procházka, CSc., plukovník gšt. Ing. Josef Melichar, Ph.D., Ing. Petr Křížek, Ph.D., Ing. Fabian Baxa, Ph.D. a major Ing. Milan Krejčík pod vedením plukovníka gšt. doc. Ing. Jana Hodického připravila v rámci zmíněné problematiky analytickou válečnou hru (AWG) k prověření myšlenky podpořit rozhodování na strategické úrovni matematickým modelem umožňujícím demonstrovat dopady rozhodnutí ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Konkrétně byl modelován rozvoj schopností, jeho finanční a časová náročnost v rámci obranného plánování státu a rozvoje jeho obranných schopností.

Podkladem pro obranné plánování na úrovni státu byl zpracovaný generický scénář popisující geopolitické poměry v hypotetickém regionu Eutallapia. V tomto regionu došlo po zániku obranných a ekonomických struktur k mocenskému vakuu. V této situaci začaly jednotlivé země pociťovat vliv sousedící regionální mocnosti uplatňující své geopolitické ambice ovládnout region. Tyto ambice byly pod-

porovány ozbrojenými silami, umožňujícími ovládnout v krátké době celý region. V době řešené touto hrou velmoc využívala nevojenské metody hybridního působení, a tím si vytvářela podmínky pro naplnění svých ambicí. Do hry se zapojili účastníci Kurzu generálního štábu, kteří byli postaveni před úkol naplánovat rozvoj schopností ozbrojených sil zemí tak, aby v daném


11

horizontu byli schopny čelit naznačeným hrozbám. Pro zjednodušení mohli budovat tyto schopnosti z nulové úrovně. Základním podkladem pro budování ozbrojených sil dané země byly karty schopností, obsahující zjednodušený seznam schopností druhů sil. U každého nositele schopností byla vyjádřena jejich finanční a časová náročnost. Účastníci hry mohli volit mezi schopnostmi k dosažení požadovaného účinku a rozhodovat o jejich kvalitě a kvantitě. Stejnou schopnost bylo možné zajišťovat několika nositeli. Příkladem může být protivzdušná obrana státu s dostupnou pozemní PVO, nebo taktickým letectvem. Karty umožňovaly budovat schopnosti jednotlivých druhů sil včetně sil pro kybernetické operace. Finanční náročnost odpovídala proporcionalitě osobních mandatorních výdajů, pořizovací ceně vojenské techniky na trzích, délce životního cyklu a souvisejícím běžným výdajům. Po seznámení účastníků hry s jejím cílem a dostupnými podklady bylo rozehráno první kolo s úkolem vytvořit soubor schopností ke zvládnutí naznačených hrozeb. Účastníci vytvořili tři skupiny a pracovali za asistence mentorů z řad organizátorů hry. Rozhodčí na závěr kola vyhodnotil úroveň navržených souborů schopností. Při zahájení druhého kola rozhodčí seznámil skupiny s hodnocením a vyzval je k doplnění jejich souborů schopností na nezbytnou úroveň. V tomto kole hráči vytvářeli harmonogram budování souborů schopností podle zadaného časového a finančního rámce. Měli akceptovat proporcionalitu rozpočtu v poměru 50/30/20 na osobní mandatorní výdaje, na běžné

výdaje a na investice. Model hráče podporoval generováním informací o finanční náročnosti budování i udržování vybraných schopností.

Zdroje (t) = (personál + materiál + finance)/finance/d (t) Výsledkem tohoto běhu válečné hry byly tři soubory schopností, které svým

způsobem naplňovaly zadání a využívaly přidělený rozpočet. U týmů hráčů se projevovala jejich současná erudice, zkušenosti, ale také jejich příslušnost k jednotlivým druhům sil. Demonstrovány byly další možnosti modelu ohodnotit například schopnost zjišťovat hrozby, úderný potenciál a míra eskalace zvoleného souboru schopností. Neméně důležitým úkolem pro kolegy z Kurzu generálního štábu bylo prověřit základní myšlenku modelování, využitelnost scénáře, karet schopností a nutnou časovou dotaci pro hru. Na základě zkušeností z tohoto nultého běhu válečné hry bude rozvinut soubor nástrojů pro hráče, aby se mohli rozhodovat jako v reálné situaci. V budoucnu budou mít hráči možnost sledovat závislost na komerční sféře či na mezinárodních partnerech. Bude možné měnit dobu dosažení připravenosti, rozložit investice a využívat externí schopnosti i možnost kalkulovat s demografickou situací a finanční náročností personálu. U vybrané bojové techniky je připravována možnost volit mezi dostupnými typy. Autoři hry také počítají s nevojenskými schopnostmi pro vedení komplexních operací. Hráčům bude nabídnuta možnost konzultace s politickými zadavateli k dosažení kompromisu mezi cílem, zdroji a časem při akceptovatelné míře rizika. Autoři válečné hry mají ambici nabídnout Generálnímu štábu AČR nástroj na modelování rozvoje schopností Armády České republiky v závislosti na hrozbách, úkolech a zdrojovém rámci s ilustrací dopadu navrhovaných variant řešení. Karty schopností, které dnes obsahují stručné údaje o jednotlivých schopnostech, bude možné naplnit reálnými informacemi pro řešení reálných situací.


12

Role civilně-vojenského sektoru v boji s přeshraničními zdravotními riziky

Celkem 700 osob ze 101. výsadkářské divize (Fort Campbell, USA) působilo v Libérii při likvidaci epidemie Eboly

prof. RNDr. Vanda Boštíková, Ph.D.

Epidemie vysoce nebezpečné nákazy způsobené virem Ebola v západní Africe, která proběhla mezi lety 2013–2016, a v současnosti probíhající epidemie v Demokratické republice Kongo, jsou stěžejními zátěžovými událostmi pro světový zdravotnický systém a opětovně poukázaly a poukazují na možnou roli specializovaných armádních složek.

Diskuse o roli „civilně-vojenského komplexu“ pro zvládnutí přeshraničních zdravotních rizik, rozebírání pozitivních a negativních zkušeností (Haiti 2010, Filipíny 2013, západní Afrika 2013-2016, Demokratická republika Kongo 2019), je v posledních třech letech více než viditelná. Dochází ke zřejmému posunu, kdy nejen specializované odborné časopisy s vojenskou tematikou, ale i vysoce ceněné civilní odborné časopisy typu Lancet, Biosafety and Health, Virus Research, apod., stejně jako nově vytvářené podsekce pro vojenskou biomedicínskou tématiku o přeshraničních nákazách na sympoziích, začínají tvořit významné platformy pro rozvíjející se diskuse odborníků jak z civilního, tak vojenského sektoru. Podívejme se proto blíže na události, které tyto reakce vyvolaly. Ebolou onemocnělo 28 616 obyvatel západní Afriky, konkrétně ve státech Libérie, Sierra Leone a Guinei; 11 310 zemřelo. Další země - Mali, Nigérie, Senegal, Itálie, Španělsko, Velká Británie a USA se musely vypořádat minimálně s jedním případem onemocnění a zamezením šíření epidemie na jejich územích. Epidemie Eboly zasáhla země s infrastrukturou poničenou lokálními válečný-

mi konflikty, jednou z nejvyšších korupcí na světě, roztříštěnými vládními orgány, nerozvinutým zdravotnickým systémem a bez zkušeností obyvatelstva směrem k epidemiologickým opatřením během rozvoje nákazy. Většina obyvatel těchto zemí nemá osvojené základní hygienické návyky.

Nevhodný tradiční způsob pohřbívání mrtvých (rituální omývání, líbání a objímání zemřelého na rozloučenou účastníky ceremonie) se stal „skrytým výbušným řetězcem přenosu.“ Na počátku stál jeden jediný případ dvouletého guinejského domorodého chlapce, žijícího v příhraniční vesnici. Dítě se pravděpodobně nakazilo při hře od nemocného kaloně („létající savec“ ne nepodobný netopýrovi). Díky kontaktu ošetřujících s nemocným dítětem a posléze rituálnímu pohřbu, zemřela na následky infekce prakticky celá rodina a


13 následně došlo k řetězovému šíření onemocnění. Nevhodný tradiční způsob pohřbívání mrtvých (rituální omývání, líbání a objímání zemřelého na rozloučenou účastníky ceremonie) se stal „skrytým výbušným řetězcem přenosu.“ Virus se posléze díky vysoké mobilitě obyvatelstva dané oblasti poprvé v historii dostal do hustě osídlených městských zástaveb a slumů. Situace se postupně zhoršovala a vyostřovala. Začalo docházet k napadání zdravotnických týmů. Zdravotníci v ochranných oděvech děsili domorodé obyvatelstvo. Došlo k několika násilným smrtím. Šířily se poplašné zprávy. V srpnu 2014 Libérie aktivovala své lokální vojenské jednotky. Vojenská sanitace vyprovokovala vlnu násilí ve slumové oblasti hlavního města Monrovie čtvrti West Point. O měsíc později Sierra Leone vyhlásila třídenní zákaz vycházení a využila ho k tomu, aby armáda chodila dům od domu a edukovala obyvatelstvo, jak se chovat při epidemii Eboly. Čím dále častěji začaly rodiny schovávat své zemřelé před pohřební službou a pořádaly utajené rituální pohřby. Na konci června 2014 byla nákaza rozšířena v šedesáti lokalitách všech tří diskutovaných zemí. Počet případů rostl exponenciálně. Nejhorší modelový scénář z pera amerických epidemiologů odhadl infikování 1,4 miliónu osob. Lokální zdravotníci nevzdávali boj s epidemií, ale podléhali infekci po desítkách a neměl je kdo nahradit. Virus se dostal do nigerijské megametropole Lagos. Nigérie aktivovala zdravotnický systém, který obvykle pracuje na očkovacích kampaních proti dětské obrně a epidemii se zde podařilo zastavit. Nicméně v následujících měsících se virus rozšířil do Mali a Senegalu, tam však zůstal pod kontrolou. Světová zdravotnická organizace vypracovala plán boje proti epidemii, jehož odhadované náklady se vyšplhaly k miliardě amerických dolarů, a stav označila za mezinárodní ohrožení. Organizace Lékařů bez hranic vydala prohlášení, že situace se vymkla kontrole a požádala o masivní zahraniční pomoc formou vojenských specializovaných jednotek. Spojené státy zasahovaly převážně v Libérii, Velká Británie v Sierra Leone a

Vesnický pohřební tým (epidemie Eboly, Sierra Leone), který se podílel na tajných rituálních pohřbech. Jeden z účastníků je oblečen v místně vyrobených „ochranných pomůckách“ tí proudit zdravotnické vybavení, desítky tisíc souprav individuálních ochranných pomůcek, vybavení polních mikrobiologických laboratoří pro rychlou detekci

Armády USA, Velké Británie, Austrálie, Kanady, Francie, Německa a Číny poskytovaly humanitární pomoc, krizový management, technickou podporu, logistiku, vybavení. Francie působila v Guinei. Na místech byli přítomni nejen vojenští lékaři, vojenští virologové, vojenští epidemiologové, vojenské zdravotní sestry a vojenští laboratorní pracovníci, ale také armádní letci, pracovníci logistiky, technici, mechanici, inženýři, ženisté. Bylo postaveno 17 polních nemocnic, vybavených izolačními jednotkami. Vojenskou leteckou a námořní dopravou začalo do postižených oblas-

viru, dezinfekční prostředky, apod. Liberijská vláda měla velmi silný mandát pro pozvání amerických jednotek. V roce 2013 obě země podepsaly memorandum o spolupráci v oblasti zemědělství, bezpečnosti potravin a pomoci lidem. Americká armáda provedla před odjezdem do Libérie ve velmi krátké době cvičení a školení pro tři tisíce vysílaných vojáků. Šlo o tři různé úrovně výcviku: 1.

stupeň, tzv. minimální, zahrnoval všechny nasazené. Dostalo se jim základních informací o viru Ebola a principech, jak se mají v dané oblasti chovat. Druhý stupeň byl určen pro vojáky, kteří přijdou do styku s místními domorodci. Ti byli trénováni, jak správně používat ochranné individuální pomůcky. Třetí stupeň zahrnul osoby, které pracovaly přímo s nemocnými nebo s infekčním materiálem. Byli školeni mimo jiné v tom, jak čistit a dezinfikovat nemocniční jednotky a materiální vybavení, jak se chovat k nemocným, jak používat své individuální ochranné pomůcky, jak transportovat nemocné, jak se chovat v případě úmrtí. Po návratu z mise zpět do USA byli všichni účastníci detailně sledováni v izolaci po 21 dnů, a následných 30 dnů byli stále pod zdravotním dohledem, byť již ne v izolaci. Armády USA, Velké Británie, Austrálie, Kanady, Francie, Německa a Číny po-


14

Příslušník konžské národní armády chránící tým zdravotníků při transportu zemřelého na Ebolu v oblasti Beni, provincie North Kivu skytovaly humanitární pomoc, krizový management, technickou podporu, logistiku, vybavení. Zajišťovaly komunikační úkoly, transport, tréninky a edukaci, diagnostiku, léčbu, bezpečnost, výstavbu a běh center první pomoci, izolační jednotky, bezpečné pohřby, karanténní a izolační opatření, řešily otázky preventivní strategie. V číslech vypadala pro názornost pomoc následovně – USA poskytly 1 700 vojenských zdravotnických pracovníků doprovázených 2 900 vojáky, speciálně proškolenými vzhledem k povaze pobytu v oblasti epidemie Eboly. Celkem 85 vojenských letadel a 20 námořních lodí dopravilo kromě těchto týmů vybavení pro postavení 12 polních nemocnic se 1 700 izolačními lůžky a 14 000 kusů individuálních ochranných pomůcek. Velká Británie vyslala 1 400 vojenských zdravotníků spolu se 750 vojáky. Tři vojenská letadla a jedna námořní loď přepravily 20 vojenských terénních sanitek pro převoz pacientů v izolaci, vybavení pro tři polní mikrobiologické laboratoře na úrovni molekulárně genetické diagnostiky, 1 400 izolačních lůžek a 10 000 individuálních ochranných pomůcek. Armádní jednotky kontrolovaly mobilitu obyvatelstva, která je v západní Africe velmi vysoká. Mezi zmiňovanými třemi zeměmi prakticky neexistovala hraniční kontrola, obzvláště muži při cestě za prací překračovali hranice naprosto svévolně. Armády vytyčily kontrolní body, v případě Sierra Leone rozdělily celou zemi na pásy a v nich kontrolovaly obyvatelstvo. V některých případech a situacích bylo nutno řešit omezení pohybu obyvatelstva restriktivně, specificky pak v případě nemocných

v lokálních nemocnicích. Stejně tak musely být vojensky kontrolovány pohřby a bylo třeba zamezit pohřbům rituálním. To se ovšem setkávalo s protesty místních, kteří se snažili různými způsoby získat zemřelé, aby mohli vykonat pohřby podle tradičních rituálů. Rodiny umírajících a zemřelých se velmi obtížně vyrovnávají s faktem, že mají přenechat péči o nemocné a zemřelé neznámým lidem, nechat své blízké izolovat ve zdravotnických centrech. V současnosti se v Demokratické republice Kongo rozmáhá obdobná praxe,

jako tomu bylo v západní Africe – rodiny tajně transportují své blízké na izolovaná místa v tropickém pralese, kde se o ně snaží postarat a také zde konají utajené pohřby. Obyvatelé, kteří se na těchto praktikách podílejí, jsou členy tajných společenstev, která jsou všudypřítomná a napomáhají tak vyhýbat se zavádění a dodržování správných protiepidemických opatření do praxe. Zároveň dochází k zásadnímu zkreslování statistik počtu nemocných a zemřelých a je nemožné podchycovat nové případy a omezovat jejich kontakty.

Práce vojenských zdravotnických specialistů ve městě Tulamue, Libérie, 2016


15 Problém neschopnosti rychlého zásahu a pomoci ze zahraničí v rámci civilního sektoru upozornil na fragmentaci globálního zdravotnického systému a jeho řízení. Poukázal na nutnost předdefinování úlohy vojenského sektoru ve chvílích, kdy selže civilní veřejný zdravotnický systém. Do současnosti se uskutečnilo již několik jednání k problematice nové role vojenské spoluúčasti na řešení velkých přeshraničních zdravotnických krizí. Tato jednání jsou velmi silně podporována Rockefellerovou nadací a vliv na ně má také nejnovější vývoje situace v rámci probíhající epidemie Eboly v Demokratické republice Kongo. Zdravotničtí pracovníci a celé zdravotnické týmy jsou vystaveny kontinuálním útokům ze strany militantních skupin a bojůvek, které v daných oblastech operují. Virus Eboly se šíří hlavně v oblastech okupovaných rebely a militantními skupinami, s minimálním vlivem vlády. Bohužel nedůvěra vůči práci zdravotníků, stejně jako jejich napadání mají vzrůstající tendenci. Zpráva Lékařů bez hranic hovoří o 174 napadeních během prvního pololetí roku 2019. Nejvyšší zastoupení mají útoky přímo na zdravotnické pracov-

Zcela zásadní se tak při likvidaci epidemie Eboly ukazuje schopnost armád ve velmi krátkém čase účinně a efektivně vytrénovat a doškolit velké množství osob, obratem je vyslat do akce, koordinovat situaci a eventuálně převzít kontrolu. níky, za nimi pak jsou útoky na zdravotnická centra, následují přepady transportů nemocných, útoky na převozy zdravotnického zařízení a materiálu a na sklady se zdravotnickým materiálem a léky. Není bez zajímavosti, že během sledovaného období se v nestabilní Sýrii uskutečnilo „jen“ 35 obdobných útoků a v Afgánistánu 41. V Demokratické republice Kongo zemřelo při těchto útocích pět zdravotníků a 51 bylo zraněno. Útoky mají různý charakter – od házení kamenů na zdravotníky, střelbu, až po ozbrojené útoky na zdravotnická centra a jejich totální zničení vypálením. S postupujícím časem, přes snahu o osvětu (za pomoci překladatelů, antropologů, zahraničních sociálních pracovníků a psychologů) se situace z hlediska důvěry místního obyvatelstva vůči práci zdravotníků zhoršuje. V minulém roce uveřejnil časopis Lancet studii, která ukázala, že každý čtvrtý dotázaný obyvatel Konga věří, že onemocnění Ebolou neexistuje, že epidemie byla vymyšlena bělochy z důvodů destabilizace země, eventuálně k ovlivnění nastávajících prezidentských voleb (prosinec 2019). Problémem je fakt viditelné přítom-

Oficiální pohřební tým používající správné ochranné pomůcky, chránící před šířením Ebola viru nosti zahraničních vojenských jednotek v oblastech zasažených Ebolou, což vzbuzuje zásadní nedůvěru místních. Přítomnost vojáků je ovšem nutná vzhledem k působení vysoce militantní skupiny Mai-Mai, kterou tvoří zhruba třicet tisíc domorodců operujících právě v oblasti North Kivu a která je vyzbrojena těžkou vojenskou technikou. Druhou vysoce početnou a dobře vyzbrojenou skupinou je Allied Defence Forces, což jsou ugandští rebelové, operující převážně na území Demokratické republiky Kongo. Obě skupiny zodpovídají za majoritu útoků na zdravotnická zařízení, „osvobozování“ nemocných Ebolou a vypalování zdravotnických center. Zcela zásadní se tak při likvidaci epidemie Eboly ukazuje schopnost armád ve velmi krátkém čase účinně a efektivně vytrénovat a doškolit velké množství osob, obratem je vyslat do akce, koordinovat situaci a eventuálně převzít kontrolu. Světová zdravotnická organizace, Spoje-

né národy a NATO se podrobně zabývají vyhodnocováním a novými aspekty, které vyplynuly ze zkušeností a analýz zásahu armádních sil při řešení epidemií Eboly. Analyzuje se spolupráce zdravotnických organizací, humanitárních organizací a NATO, z pohledu vytvoření civilně vojenského komplexu pro řešení přeshraničních krizí. Bylo konstatováno, že nové a nově se objevující infekční nemoci mohou ohrozit jak zdravotnický systém státu, tak schopnost armád chránit daný stát a jeho obyvatelstvo. Je proto třeba vytvořit nová protiopatření v souvislosti s úlohou armád a definovat odpovědi na otázky typu: role cizích armád na domácím území v průběhu likvidace zdravotnického problému, podpora vojenského virologického a bakteriologického výzkumu, stejně jako prevence v armádě, dopad infekčních nemocí na schopnost plnění vojenských úkolů, studium endemických a importovaných nákaz v armádě a vybavenost armád na virové hrozby.

Mezinárodní konference k situaci (epidemie Eboly) v Demokratické republice Kongo na půdě Spojených národů


16

Stáž pod Himálajem rtm. Bronislav Kolář

Rád trávím dovolené netradičně, po ortopedické stáži v Bosně a Hercegovině jsem tak letošní červenec vyplnil předstátnicovou praxí z pediatrie v Nepálu. Ten jsem si vybral jednak pro jeho autenticitu, ale také proto, že jsem si přál vidět rozdílnost organizace lékařské péče oproti Evropě. Dalším hlediskem byl i kontakt s hygienicky odlišným prostředím.

Při výuce na lékařské fakultě mi připadala výuka infekčních onemocnění jako okrajová část medicíny, ale právě v Nepálu jsem byl vyveden z omylu a naplno jsem si uvědomil, jak zásadní pro zdraví obyvatel je plánovat a dodržovat hygienické standardy. Stáž jsem konkrétně vykonal v nemocnici Grande Hospital v Káthmándú. Jedná se o privátní nemocnici na severním okraji města, kde mají se stážisty z evropských zemí bohaté zkušenosti. Nemocnice patří mezi ty větší a dle mého i obstojně vybavené, a snese tak srovnání s nemocnicemi okresního typu u nás. Působil jsem převážně na oddělení JIP a na dětské ambulanci. Měl jsem tak možnost vidět jak akutní onemocnění, nejčastěji infekcí způsobené encefalitidy, tak i běžná onemocnění. Zdravotnictví v Nepálu je opravdu velmi rozdílné oproti České republice, to byl asi první silný dojem po příjezdu. Zdravotní pojištění existuje jen ve velmi omezené formě, běžně se tak za lékařskou

péči platí. Soukromé nemocnice jsou pak dražší, než ty státní, nabízejí ale naopak komfort a osobnější přístup. Léčba je tu však, ostatně jako všude na světě, drahou záležitostí, a tak není výjimkou, že se rodina zadluží či prodá nemovitost, aby získala dostatečné prostředky pro léčbu dítěte. Dochází i k častým překladům pacientů z dražší nemocnice do levnější, aby se ušetřilo na nákladech s péčí spojených. Z místních lékařů se tak stávají i schopní logisté. Ve státní nemocnici pacienti musí zakoupit i vlastní materiál nutný k ošetření, tedy kanyly, obvazový materiál, šicí materiál apod. Velkým problémem Nepálu je nízký hygienický standard a z toho plynoucí velké množství infekčních průjmovitých a respiračních onemocnění. Mnoho obyvatel se stravuje ve venkovních bistrech, kde je hygienická příprava pokrmů mnohdy velmi nevyhovující. Častý je i výskyt respiračních obtíží a rozvoj astmatu v důsledku znečištěného ovzduší. Každý,


17


18

kdo se kdy pohyboval v zemích Asie, asi tuší, jak tristní je smogová situace a množství polétavého prachu. Poslední velkou skupinou zdravotních obtíží jsou

úrazy. Dopravní situace v Káthmándú (a nejen tam) je opravdu špatná, a incidenty tak jsou každodenním chlebem. Konkrétně u dětských pacientů bylo něco málo

přes polovinu hospitalizací způsobených právě incidenty s dopravními prostředky. Naštěstí jsou dopravní komunikace v takovém stavu, že Nepálcům nedovolí vyvinout vysokou rychlost a zranění tak nejsou většinou smrtelná.

Léčba je tu však, ostatně jako všude na světě, drahou záležitostí, a tak není výjimkou, že se rodina zadluží či prodá nemovitost, aby získala dostatečné prostředky pro léčbu dítěte. Místní situaci nezlepšuje ani velmi uvolněná politika předepisování antibiotik. Oproti České republice se v Nepálu dají volně zakoupit, a neexistuje tak účinná kontrola bakteriálních rezistencí. To vede ke zvýšenému výskytu rezistentních kmenů, které logicky zhoršují podmínky pacientů pro léčbu a mohou být rizikem i pro naše zdravotnictví skrze zanesení infekce turisty či migranty. Zajímavých kazuistik byla celá řada, mezi nejsilnější zážitky patřilo ale bezesporu provádění kardiopulmonální


19 nálu a vedení nemocnice. Velmi bych doporučil každému studentovi, aby alespoň jednu zahraniční stáž absolvoval. Jedná se nenahraditelnou zkušenost a troufám si tvrdit, že se jedná o obohacení nejen v profesním životě. Díky této zkušenosti jsem si plně uvědomil, jak kvalitní systém zdravotní péče zde máme a jak nelze brát na lehkou váhu něco pro nás tak samozřejmého, jako je přístup k pitné vodě. Během stáže jsem byl často v kontaktu s místním obyvatelstvem a to jsem si nemohl vynachválit. Všichni jsou ochotní a milí, nikdy jsem nemusel řešit nějaký zásadní problém. Doporučil bych ale při návštěvě využít jeden z mnoha dobrovolnických programů, kde lze bydlet s místními, kteří hlavně ze začátku velmi pomůžou s orientací po městě. Existuje pořekadlo, že lidé Nepál poprvé navštěvují kvůli přírodě, horám a kultuře. Podruhé se však vracejí kvůli Nepálcům samotným. Pro mě to platí zcela bez debat.

resuscitace třináctileté dívce po sebevražedném pokusu. Dále jsem se setkal se dvěma pacienty ve věku 7 a 11 let s takzvaným „scrub“ typem tyfu. Jedná se o onemocnění způsobené bakterií Orientia Tsutsugamushi a přenášenou roztoči. Bakterie způsobuje primárně horečky a bolesti, nicméně v určitých případech může docházet i ke komplikacím a zde bohužel došlo k rozvoji encefalopatií. Tento typ tyfu se vyskytuje primárně v Asii a v oblasti Pacifiku. Z důvodu placené lékařské péče mají pacienti častokrát přemrštěné požadavky vůči zdravotnictví a vyžadují plné uzdravení, což se ne vždy podaří. Poměrně časté jsou tak útoky pacientů vůči zdravotnímu personálu. Z tohoto důvodu každá nemocnice najímá ochranku, která dodržuje pořádek. Současně plní i roli pomocné síly během vyšetřování, přesouvání pacientů apod. Během mé stáže jsem se také setkal s demonstrací před branami nemocnice právě kvůli neúspěšné léčbě jednoho z pacientů. Během mnoha našich rozhovorů s tamními lékaři jsme porovnávali rozdíly mezi našimi zeměmi a shodně se podivovali nad současným trendem v České republice ohledně domácích porodů či odmítání očkování. Dojezdová vzdálenost do nemocnic v Nepálu se leckdy počítá na dny, a možnosti porodit v lékařském zařízení si tak všichni velmi váží. Stejně tak jsem se nesetkal s nikým, kdo by byť jen pochyboval o aplikaci očkování pro své dítě. Možná je to i proto, že se lze s nemocemi infekčního rázu setkat a místní lidé velmi dobře vědí, čeho jsou schopné. Oba příklady jsou dle mého k zamyšlení pro pacienty i u nás v České republice. Jen pro zajímavost, v Nepálu byla v roce 2018 novorozenecká úmrtnost 19,5 na 1000 narozených oproti České republice, kde je 2,5 na 1000 narozených. Optimistické

ale je, že od roku 1960 se novorozenecká úmrtnost v asijské zemi neustále snižuje a tento trend lze předpokládat i nadále.

Místní situaci nezlepšuje ani velmi uvolněná politika předepisování antibiotik. Oproti České republice se v Nepálu dají volně zakoupit, a neexistuje tak účinná kontrola bakteriálních rezistencí. Velmi pozitivně mě překvapila úroveň poskytované péče a technické zázemí. Opravdovým překvapením ale byla otevřenost a vstřícnost ošetřujícího perso-


20

Sport v genech Viktor Sliva

Je to již tradiční součást sportovních dnů rektora na Univerzitě obrany. Po autové čáře jednoho z fotbalových hřišť na stadionu v Kasárnách Jana Babáka se pohybuje štíhlý muž a s píšťalkou v ruce s nadhledem řídí turnajové utkání. Major Ladislav Gögh má pro tuto činnost nezpochybnitelné předpoklady. Jednak na základě vlastní zkušenosti z aktivní kariéry fotbalového hráče a trenéra a nepochybně i díky rodinným genům – je totiž synovcem československého reprezentanta a mistra Evropy v kopané pro rok 1976 Kolomana Gögha. Jak jste tehdy vnímal úspěch svého strýce? Bylo mi teprve devět let, ten finálový zápas jsem sice viděl, ale úspěch jsem v té době zas až tak neprožíval. Pravdou je, že druhý den mě paní učitelka ve škole ani nezkoušela, protože říkala před ostatními, že strejda vyhrál, stal se mistrem Evropy a že jsem to utkání určitě sledoval až do večerních hodin. O to víc jsem pak prožíval, když strýc na závěr reprezentační kariéry v Itálii vybojoval bronzovou me-

duché. Brzy osiřel, vojnu mohl strávit v poklidu v kuchyni, ale absolvoval výsadkářský výcvik. Po příchodu do Slovanu začínal v béčku, ale právě díky té píli, houževnatosti se vypracoval. Jako důkaz může sloužit i to, že sice byl ortodoxní pravák, ale reprezentační trenér Vengloš ho jednou zařadil na levou obranu a pak zůstával na hřišti po trénincích a prosil spoluhráče, aby mu přihrávali a mohl tu levačku pilovat a naučil se centrovat stejně, jak to z opačné strany dělal Jan

„Strejda tehdy kopal penaltu v šesté sérii, takže už to bylo K.O. Mnozí odcházeli od obrazovek, já přivíral oči . . .“ daili v penaltovém rozstřelu s domácím týmem. Strejda tehdy kopal v šesté sérii, takže už to bylo K.O. Mnozí odcházeli od obrazovek, já přivíral oči a to mi vlastně zůstalo až dodneška. Když mí svěřenci kopou penaltu, tak se odvracím a čekám na reakci okolí. Jak byste charakterizoval fotbalistu Kolomana Gögha, jaké vlastnosti ho přivedly do reprezentace? Určitě to byla jeho houževnatost, odolnost. On to v životě neměl jedno-

Pivarník. O houževnatosti svědčí i fakt, že dosud drží rekord v nepřerušené sérii reprezentačních utkání, bylo jich tehdy přes padesát. Měl jste v ruce tu zlatou medaili nebo něco, co bylo spojeno s oním mistrovským úspěchem? Medaili jsem sice viděl, bylo to však ještě v době, kdy jsem to tak nevnímal. Ale měl jsem od strýce dres, ve kterém hrál proti tehdejšímu Sovětskému svazu během kvalifikace na Bělehrad.


21

Ovšem na samotném mistrovství a přímo ve finále to s dresy bylo ošemetné. To ano. Naši si po zápase, jak to dnes bývá zcela běžné, vyměnili dresy s protihráči. Hráči Slovanu a někteří další si je při ceremoniálu oblékli, a tak nad hlavu zvedali pohár v tehdejších západoněmeckých dresech. To se vládním a stranickým špičkám moc nelíbilo, ale úspěch byl tak výrazný, že to nakonec prošlo. Potkal jste se někdy se strýcovými reprezentačními kolegy? To byl velký zážitek. Dva roky po Bělehradu jsem byl s rodiči na Tehelném poli na zápase s Francií, kdy Franta Štambachr vstřelil gól dělovkou ze třiceti metrů a Panenka zopakoval dloubák z Bělehradu. Francouzský gólman Dropsy skočil k tyčce, nevěřil, že si to Panenka troufne. Nocovali jsme tehdy u strejdy, a tak mě zavedl do kabiny mezi takové hráče, jako byli Zdeněk Nehoda, Anton Ondruš a další. To bylo něco úžasného. A zakopal jste si s někým z nich? V Bratislavě bylo tehdy málo bytů a strejda bydlel v útrobách stadionu. Jednou při návštěvě u něj jsme se byli dívat na konec tréninku. To bylo ještě před Bělehradem, takže jsem byl opravdu malý kluk. Kupodivu mě nechali „jakože“ kopat penaltu na Vencela (brankář Slovanu a reprezentační náhradník legendárního

Iva Viktora). Sice se to tam sotva došouralo, ale pan Vencel skočil na opačnou stranu, takže jsem ho oklamal tělem (smích). Jakou roli sehrála kariéra Kolomana Gögha v tom, že jste se sám začal věnovat fotbalu?

Fotbalem u nás žila celá rodina, i táta se mu věnoval, tak jsem se do něj logicky pustil i já. Kopali jsme a hráli hokej před barákem, branky jsme stloukli z latěk, sítě jsme vzali ze sámošky z pytlů od brambor. Do maturity jsem působil v Komárně, chvíli v Žilině, pak při studiích na tehdejší Vojenské akademii jsem chvíli hrál


22 za místní VTJ, po dvou letech jsem přešel do oddílu v Komíně, kde jsme vykopali krajské soutěže. Teď už se poměrně dlouho věnuji trenérské činnosti, od žáků přes dorost jsem se postupně dostal k dospělým do dnešní Svratky, působil jsem v Líšni a teď už jsem pátý rok v Medlánkách. Současně působíte jako garant kopané na univerzitním Centru tělesné výchovy a sportu. Jak je na tom vůbec Univerzita obrany s fotbalem? Při sportovních dnech rektora sleduji, kdo by mohl hrát za univerzitu, abych vybral ten nejlepší tým. Jeho členové se setkávají každé pondělí a středu v tělocvičně na Staňkově. Když se koná nějaký armádní přebor, vyberu z hráčů reprezentační družstvo, ať už se jedná o futsal, nebo na malou kopanou. V obou soutěžích se vždycky umisťujeme na medailových pozicích, někdy to ale nevyjde, jak se říká „umíráme na krásu“, kluci jsou šikovní, technicky vybavení, ale občas neodolají pokušení a chtějí to z brankové čáry dávat do prázdné. Nedávno sklidila velký úspěch na Poháru rektora Univerzity obrany

vaše dcera Zuzana, když potřetí za sebou byla členkou vítězného týmu gymnázia na Třídě Kpt. Jaroše. Byla to náhoda? Děti byly ke sportu vedeny odmalička, prošly nejrůznějšími přípravkami, gymnastika, plavání, atletika. Moje bývalá žena je také tělocvikářka a sportovkyně, takže děti vyrůstaly ve sportovním prostředí. Zuzka, ta zůstala u atletiky i teď před maturitou, ale studium má přednost. Syn Daniel se věnuje plavání, závodí za Kometu, studuje na sportovním gymnáziu na Botanické, před několika lety se stal mistrem republiky na 100 metrů prsa a stále je aktivní. Váš syn je přeborník republiky, vaše dcera třikrát zvedla nad hlavu Pohár rektora Univerzity obrany, váš strýc zase pohár pro mistra Evropy v kopané. Jak se zpětně díváte na tento největší úspěch vaší sportovní rodiny? Ono je to už víc než čtyřicet let, ale přesto, když ty slavné a často opakované záběry vidím v televizi, tak se i po té době blýskne slza v oku.


23

„V obou soutěžích se vždycky umisťujeme , na medailových pozicích, někdy to ale nevyjde, jak se říká ,umíráme na krásu kluci jsou šikovní, technicky vybavení, ale občas neodolají pokušení a chtějí to z brankové čáry dávat do prázdné.“


24

Do Brna za studiem i poznáním čet. Klára Mackurová

Devatenáctiletý Gabriel Tarasevič je jedním ze studentů vojenské univerzity v Litvě, která se spolupodílí v tomto semestru na výměnném programu ERASMUS+, tak jako i jiné partnerské země, s Univerzitou obrany. Společné setkání zahraničních studentů s jejich patrony z řad studentů naší univerzity proběhlo již 7. října 2019

v rámci takzvaného „Admin day“, kde byli všichni oficiálně přivítáni a seznámeni s následujícím studijním harmonogramem a veškerými potřebnými informacemi. Po představení Univerzity obrany a prohlídce budov pak noví studenti společně se svými patrony v odpoledních hodinách zavítali i do centra Brna a celou prohlídku zakončili neformálním posezením. Cílem programu ERASMUS+ je navazování a utužování mezinárodních vztahů a to je úzce spjato s poznáváním kultury a historie hostitelské země. Proto se univerzita rozhodla dát studentům možnost poznat kousek našeho kulturního bohatství a pro účastníky programu připravila exkurzi do Lednicko–valtického areálu, který je proslu-

lý jako jedna z nejkrásnějších památek světového kulturního dědictví UNESCO. Studenti si zde společně se svými patrony prošli areál a poté absolvovali komentovanou prohlídku samotného interiéru zámku v Lednici. Následoval společný oběd v místní restauraci za účelem společné konverzace a zjištění dosavadních dojmů a poznatků studentů, jejich připomínek a veškerých dotazů či návrhů týkajících se jejich výměnného pobytu. Již zmíněný Gabriel Tarasevič z Litvy, student druhého ročníku na General Jonas Žemaitis Military Academy, se k zahraničnímu studiu přihlásil ze zvídavosti a jeho chuti poznávat a porovnávat vojenské studium s jinými zeměmi. Samozřejmostí byla i motivace zlepšit jazykové schopnosti a poznat novou kulturu. Univerzitu obrany v Brně si Gabriel vybral hlavně díky doporučení předchozích studentů, kteří zde také pobývali v rámci výměnného programu. Zvolené zaměření zdejšího studia, tedy leadership, doposud splňuje jeho očekávání. A jaké byly jeho první dojmy po příjezdu do České republiky? Gabrielius je popsal jako „trochu divné“. Nové prostředí, noví lidé, jiný jazyk… Později se ale pro něj všechno otočilo. Přisuzuje to hlavně přátelskosti a ochotě českých studentů, mezi kterými našel mnoho nových přátel. Samotný výlet do Lednice si také velice užil, zaujala ho především architektura a interiér lednického zámku. Nejbližší plánovanou akcí je „International Day“, jehož cílem je představení zemí, ze kterých „Erasmus-studenti“ pocházejí a vzájemné předání poznatků ze své kultury, historie a zvyklostí.


25

Trefa do černého Vladimír Zralý

Studentky Univerzity obrany zcela ovládly letošní ročník Memoriálu Marie Ljalkové a v pořadí desátnice Michaela Damiančíková, četařka Šarlota Poláčková a desátnice Tereza Černíčková zcela obsadily stupně vítězů.

Na další akci, 28. ročníku mezinárodní střelecké soutěže „Zlatý lev 2019“, dosáhlo největšího úspěchu ve střelbě ze samopalu za velice nepříznivých povětrnostních podmínek ženské družstvo D ve složení četařka Dominika Činčalová, četařka Kristýna Kubáčková a desátnice Renata Procházková. XI. ročník střelecké soutěže „Memoriál Marie Ljalkové“, konaný současně jako memoriál „Padlých hrdinů za svobodu republiky a demokracii“ proběhl v sobotu 5. října na střelnici AWIW Brno v brněnských Horních Heršpicích. Univerzitu obrany jela reprezentovat dvě družstva – A (svobodník Tomáš Sochor, Vladimír Zralý a Mgr. Radek Nedoma) a B (četařka Šarlota Poláčková, desátnice Tereza Černíčková a desátnice Michaela Damiančíková). Kromě již zmíněného individuálního úspěchu obsadilo jejich družstvo B celkové druhé místo, mužští protějšci z družstva A byli bronzoví. Střelecká soutěž „Zlatý lev 2019“ proběhla ve dnech 18. – 20. října na střelnici Asociace víceúčelových organizací v Chebu. UO reprezentovala čtyři družstva, jejichž členové poměřili své dovednosti ve střelbě z pistole CZ P10 (na mezinárodní pistolový terč, vzdálenost 25 m, vstoje) a

samopalu vz. 58 (na terč nekrytě ležící figura s kruhy, vzdálenost 100 m, vkleče). Družstvo mělo pro střelbu z každé zbraně k dispozici 3 x 13 nábojů a 10 minut času. Do soutěže se započítalo 10 nejlepších zásahů jednotlivců z každé zbraně. Na střelnici jsme přijížděli za chladného a vlhkého počasí. Když jsme se připravovali k první soutěžní položce, začalo vydatně pršet a stejné podmínky panovaly i při druhé soutěžní položce ve střelbě ze samopalu. Během ní se ještě přidala mlha, která začala padat. Se zhoršenou viditelností se tak potýkal nejen střelec, ale i navigátor, který sledoval dalekohledem zásahy v terči a hlásí je střílejícímu. I přes popsané podmínky a velkou konkurenci dalších útvarů, družstev zahraničních armád a střeleckých klubů a spolků se univerzitní reprezentace neztratila. Ženské družstvo D (četařka Dominika Činčalová, četařka Kristýna Kubáčková a desátnice Renata Procházková) získalo 3. místo ve střelbě ze samopalu a v armádní kategorii družstvo A (rotný Daniel Kováč, Vladimír Zralý a Mgr. Radek Nedoma) obsadilo celkové 4. místo. Nejlepšího individuálního výsledku dosáhl 6. místem mezi jednotlivci Radek Nedoma.


26

Putování Egyptem I. část Marek Sobola

Navštívili jsme už pár exotických zemí, ale Egypt byla velká výzva. Většinou nás známí odrazovali, že nás tam určitě zamordují, či se staneme oběťmi nějakého atentátu nebo politického převratu, což v Egyptě není nic neobvyklého. I přes tyto katastrofické vize jsme plně rozhodnuti vyrazit, takových strašení už jsme zažili dost. Každá země je pro nás výzva, a jak vždy říkám, co se má stát, to se stane.

V mešitě Al-Azhar

Káhira a její architektura Letadlo nám letí z Vídně přímo do Káhiry. Let probíhá podle plánu v poklidu. V soumraku přilétáme nad Káhiru, z výšky se jeví opravdu strašidelně. Tak tady se ztratíme jako jehla v kupce sena. Po vystoupení z letadla se jdeme odbavit, moc zábavná a příjemná procedura to právě není. Musíme si koupit za 20 euro egyptská víza a směňujeme si peníze. Zavazadla dorazila v pořádku. Vycházíme z letištní haly, i když už je večer, panuje velké vedro a velký mumraj. Káhirské letiště je obrovské, už jen najít autobus, který by nás odvezl do centra, je dřina. Chvíli se zmateně motáme a všímáme si letištního koordinátora. Ptáme se ho, odkud jede autobus do centra. Ukazuje nám zastávku, kam by měl přijet žlutý autobus. Děkujeme mu a za tuto informaci mu dáváme takzvaný bakšiš, který je v Egyptě velmi důležitý. My se teprve učíme ho dávat, a tak jsme až po nějaké chvilce zjistili, že jsme mu dali v přepočtu asi 50 haléřů, asi proto se na nás díval tak divně a měl tak smutný výraz. Autobus přijíždí po 15 minutách, odváží nás do centra, tam vystupujeme a začínáme si uvědomovat celou skutečnost – tak toto je Káhira. Stojíme uprostřed pro nás neznámého náměstí, kolem nás neuvěřitelný šrumec a hluk, všude je plno lidí, kteří běhají sem a tam a zcela zaplňují ulice, na silnicích stovky aut, která nedodržují žádná pravidla, jenom neustále troubí a troubí a troubí, semafory jsou jenom orientační. Chvíli stojíme a vzpamatováváme se. Máme zamluvený hotel, který by měl být dle mapy snad nedaleko, ale dostat se tam nebude ještě vůbec jednoduché. Odvážně vyrážíme, ale jak přejdeme tu


27 silnici? Zmateně a opatrně to zkoušíme. Musíme jít s místními, přidáváme se ke skupince, která elegantně kličkuje mezi troubícími auty. Jsme na druhé straně, to byl ale adrenalin. Snažíme se co nejrychleji dostat do hotelu, dostáváme se na ulici, kde by měl hotel být, ulice je dlouhá, posetá nejrůznějšími obchody, před kterými postává mnoho lidí. Konečně se prodereme davem lidí a nacházíme náš hotel, který jsme ovšem málem minuli, neboť to byl dům, kde byl dole obchod a jen tak tak jsme si všimli v průchodu svítící neon – Luna, náš hotel. Pokoje se nacházejí ve třetím patře a musíme projít kolem hromady odpadků. Na recepci jsou příjemní a ochotní a vše probíhá tak, jak bylo domluveno přes internet, to je pro začátek radostné zjištění. Pokoj je velký, s WC a sprchou na pokoji, vše je čisté. Jdeme spát, z ulice je neustále slyšet obrovský hluk a neustálé troubení aut, které ustává tak kolem třetí hodiny ranní.

„Stojíme uprostřed pro nás neznámého náměstí, kolem nás neuvěřitelný šrumec a hluk, všude je plno lidí, kteří běhají sem a tam a zcela zaplňují ulice . . .“ Po rušné noci, kdy jsem toho moc nenaspal, jdeme na snídani, ta se skládá ze dvou sladkých rohlíků, taveného sýra, marmelády a čaje. Po snídani se vydáváme na nádraží, chceme si zajistit jízdenky na vlak do Asuánu, což je další město, které hodláme navštívit. Ulice jsou opět plné lidí, někdy to na mě působí jako kdysi u nás průvod na 1. máje. Akorát, že průvody by šly proti sobě, na silnici tisíce troubících aut. Šílený zmatek. Nelhali... Káhira je ŠÍLENÁ! Konečně jsme se prodrali na vlakové nádraží, je veliké. Jsou tu informační okénka, ale informátoři neumějí dobře an-

Káhirské hlavní náměstí glicky, stále se nejsme schopni dozvědět, kdo nám prodá jízdenky. Posílají nás od pokladny k pokladně. Začínáme být nervózní a já mám pocit, že si z nás dělají legraci. Po hodinovém běhání po nádraží konečně narážíme na mladíka, který umí anglicky, a ten nám trochu krkolomně vysvětluje, pomáhá přitom klasická tužka a papír. Konečně nám k naší velké radosti vysvětlí, kde si koupíme lístky a odkud a hlavně v kolik hodin nám pojede vlak. Konečně máme lístky do I. třídy v přepočtu za 300 Kč na jednoho. Jdeme se trochu uklidnit na typický egyptský čaj a pak kráčíme směrem do staré arabské Káhiry. Počet lidí v ulicích ještě výrazněji houstne. Procházíme temné, úzké uličky středověké Káhiry, domy jsou v různém stádiu rozpadu. Na ulicích se prodává úplně všechno, neustále nám chce každý něco vnutit. Člověk se musí obrnit a s úsměvem odmítat. Řezníci na přímém ostrém slunci porcují maso a kolem létají hejna much a naše boty čvachtají v čerstvé krvi smíchané s blátem.

Pohled na Nil v podvečerním oparu

Jdeme navštívit mešitu Al-Azhar. Kontrast oproti vnějšímu světu je fenomenální, je tu absolutní klid a dýchá na nás atmosféra pohody a uvolnění. Al-Azhar v překladu znamená zářící mešita, což je pravda, vše září dokonalou čistotou. Stavba byla založena v roce 970 generálem Jawharem al-Siqilly jako páteční mešita nového města al-Qáhira, dnešní Káhiry. O 18 let později v jejím areálu vznikla univerzita al-Azhar. Je tu tak krásně, vůbec se nám nechce zpátky do toho šíleného mumraje. Obujeme se a vyjdeme z mešity ven a opět začíná ten ruch, hluk, smog a zmatek. Prodíráme se davem lidí, kteří na nás neustále pokřikují a vítají nás. „Welcome, welcome Egypt, how are you, “ tato slova nyní budeme slyšet pořád, hlavně si je nepřipouštět příliš k tělu. Už mě z toho hluku začíná bolet hlava, čekal jsem leccos, ale toto mně, musím říci, překvapilo. Není moc měst s takovou hustotou obyvatel. Snažíme se jít co nejrychlejší cestou do hotelu, abychom si trochu odpočinuli. Potkáváme speciální obchod s alkoholem, neboť v Egyptě se v obyčejném obchodě alkohol neprodává. Kupujeme si egyptské pivo, dokonale zabalené do černé igelitové tašky a uháníme do hotelu. Na pokoji popíjíme pivo, nechutná na Egypt zle, odpočíváme a vstřebáváme první pocity. Když přichází večer, mírně se ochladí a venku už není takové vedro. Jdeme na večeři do nedaleké restaurace. Zde jsou hosty spíše turisté různých národností. Objednáváme si typické egyptské jídlo – foul (mačkané vařené fazole s kořením) je to spíše předkrm, tak jako další chod si dáváme nadívané holoubě. To jsem nikdy nejedl a teď už vím, že jsem o nic nepřišel, není na tom moc masa a je to takové suché. Posedíme, pozorujeme hosty kolem a pak už odcházíme na pokoj spát. Ráno vstáváme brzy, půjdeme do Egyptského muzea a je dobré tam být mezi prvními, ještě před nájezdem turistů


28 rekreujících se u moře. Při vstupu jsme důkladně prohledáni, prošacováni a naše batůžky jsou zkontrolovány, vše za přísného dozoru ozbrojených vojáků, kteří budí velký respekt. Egyptské muzeum uchovává přes 120 tisíc starověkých exponátů a egyptských artefaktů, díky čemuž se stalo největší institucí svého druhu na světě. Vidíme jak jemné filigránové šperky, tak i obrovské žulové sochy egyptských králů. Zajímavé jsou opravdové mumie egyptských faraónů a králů. Nejznámější z nich je tělo krále Tutanchamona. Uloženo bylo v té nejmenší, ale nejdrahocennější ze všech rakví a bylo opatřeno slavnou, 11 kilogramů vážící posmrtnou maskou, která dominuje celé síni. Vyrobena byla celá ze zlata, doplněna očima z obsidiánu a křemene a obočím z lazuritu. Je tu opravdu na co koukat a člověk postupně poznává a začíná chápat egyptskou kulturu, fascinující svým stářím. Strávili jsme tam snad půl dne a jsme naplněni duchovně až po okraj. Nějak nám z toho vyhládlo, tak se jdeme podívat po nějakém příjemném poobědvání. Už si nějak zvykáme na místní zmatek na ulicích a naučili jsme se dokonale přecházet silnice, člověk se nesmí bát, prostě se proplete mezi auty, ona vždy přibrzdí. Nacházíme rychlé občerstvení, dáváme si dušené maso s rýží, je to levné a chutné. Systém objednávání a servírování působí zmateně, ale je to přirozené. Tady se stravují místní. Po odpolední siestě se vydáváme kouknout na řeku Nil. Je opravdu mohutný s množstvím různých plavidel. Přes most se dostáváme na ostrov, jsou tam různá tělocvičná zařízení, dokonce i posilovna a hlavně vysoká věž, ze které je vidět na celou Káhiru. Původní záměr vyšplhat na ni vzdáváme, zaprvé je tam veliká fronta turistů a za druhé se nám nechce dávat docela vysokou částku za vstup. Jdeme stále dál a dostáváme se mimo centrum Káhiry, musím říct, že je to místy docela hrůza. Je tu velký nepořádek, v podobě odpadků na ulici, v nichž, jak jsem po-

Stará Káhira střehl, pobíhají vypasení potkani. Už se stmívá a na ulicích se najednou necítíme úplně dobře. Postupně se dostáváme až na trh. Je tu opět všeho přehršel, od ovoce, zeleniny a koření přes obuv, oděvy až po elektroniku. Zkoušejí to na nás, vnucují nám zaručeně kvalitní věci. Ne, ne, nechceme nic, děkujeme, zatím jsme ještě hodní a snažíme se odmítat s úsměvem. Přes most se zase vracíme do naší čtvrti, do toho nesnesitelného chaosu a tepajících ulic. Nakoupíme nějaké potraviny na zítřejší cestu do Asuánu, přece jenom pojedeme 1000 km a navíc 13 hodin v kuse. Celou noc nemůžeme usnout, neboť naproti v domě kdosi pracuje i v noci. Hlasité vrtání a bouchání kladiva nám nedá spát. Chápeme, že v tom denním vedru se nepracuje moc dobře, ale toto se stát u nás, tak už tam dávno přijede policie za rušení nočního klidu, ale Egypťané jsou tolerantní. My už tak moc ne, ovšem co naděláme. Ráno jsme nevyspalí a podráždění, ale co už, vyrážíme na nádraží. Oproti večeru jsou ulice úplně vymetené,

Hroby v Asuánu

potkáváme jen pár lidí. Už to chápeme, oni celou noc probdí a pak následující den vyspávají, alespoň v klidu dojdeme na nádraží. Vlak už je přistaven a můžeme nastoupit. Je sice poněkud obstarožní, ale velmi pohodlný, čistý a klimatizovaný. První třídou jezdí jen ti bohatší, takže není zcela zaplněný. Vyjíždíme na čas. Cesta probíhá v poklidu. Jedeme údolím Nilu, které ovšem nepůsobí tak malebně, jak se o něm říká. Všude jako vždy hromady odpadků a polorozpadlých domků. Ve vlaku je i restaurační vůz, tak si jdeme dát kávu, je opravdu vynikající. Cesta je dlouhá, z původních 13 hodin se natáhla na celých 14, ale to není tak hrozné. Do Asuánu přijíždíme kolem 22. hodiny. Máme zjištěno, že nedaleko nádraží je hotel. Už po opuštění nádražní haly, to zde na první pohled nevypadá tak zmateně a chaoticky jak v Káhiře. Hotel brzy najdeme. Je tedy velmi luxusní, řekl bych na nás až moc, pokoj stojí v přepočtu 600 Kč na osobu na noc. Má dokonce i venkovní bazén. Po ubytování jdeme do nočního města. V místní restauraci si dáváme maso v placce a jdeme najít nějaký podnik, kde bychom si mohli dát pivo. To ovšem není vůbec jednoduché, ve většině lokálů alkoholické nápoje nepodávají. „Aláh s námi!“ Konečně jsme narazili na pivní klub, obsluhoval tam mladík, který uměl anglicky a byl zcestovalý a vstřícný. Popíjíme pivo, povídáme si s mladíkem a pozorujeme dva pány v typických bílých dlouhých košilích. Tito pánové už jsou ve značně podroušeném stavu, což tu není tak typické, ale je to roztomilé. Prostě úžasné a ještě ten nádherný pohled na Nil. Po pár pivech se odebíráme na kutě. Dá se říct, že jsme se konečně vyspali. Rozhodli jsme se vstávat časně v 6 hodin, neboť není ještě takové hrozivé teplo. Snídaně je bohatá, formou švédských stolů a je tu velký výběr různých dobrot. Po snídani se jdeme podívat na


29 místní pozoruhodnost, nedokončený obelisk. Procházíme přes ještě stále funkční hřbitov, kde jsou velké hroby, staré asi 1000 let. Přicházíme k obelisku, je opravdu mohutný a člověk nedokáže pochopit, jak to mohli vytesat. Udávaná výška činí 42 metrů a hmotnost více než 1100 tun. Během opracovávání kamene však obelisk bohužel praskl, a zůstal proto nedokončen na svém původním místě v lomu. Poté jdeme na prohlídku Nubíjského muzea. V něm je shromážděno přes pět tisíc exponátů mapujících život Núbijců od dávných časů po dnešní dobu. Stále vstřebáváme tu dávnou minulost. Venku už se dělá nesnesitelné horko, oproti Káhiře se nám zdá tak o 10 stupňů více, no není se co divit, jsme přece jen o 1000 km na jihu. Jdeme tedy na klimatizovaný pokoj, kde přečkáme největší teplo. Po odpočinku na pokoji se jdeme vykoupat do hotelového bazénu, je to příjemné a osvěžující a můžeme opět do města. Asuán je známý tím, že je tam spousta drožkářů, kteří na nás útočí ze všech stran. Pohled na ty koně je oprav-

Na ulici koupíte prakticky všechno

„Asuán je známý tím, že je tam spousta drožkářů, kteří na nás útočí ze všech stran.“ du smutný, koně jsou vyhublí na kost, asi nedostávají moc žrát a ty kočáry mají nejlepší časy také za sebou. Ovšem pro ty chudáky jsou turisté jediným zdrojem obživy. Miluji tržiště a trhy a ty arabské obzvlášť. To zdejší je obrovské, skládající se z krámků podél jedné hlavní cesty, ze které vybočuje spousta uliček a zavádí nás stále dál a dál od hlavní tepny. Opět je zde všechno, počínaje kořením, bylinami, ovocem, přes látky, šperky, plastové kbelíky až po elektroniku. Panuje tu úžasná

atmosféra arabského mumraje, orientálního kouzla a směsice vůní rozmanitých koření. Zde na trhu si dáváme placku s jakousi masovou směsí, je to velmi chutné a ještě k tomu levné, vyjde to asi na 5 Kč. Z trhu se odebíráme najít banku, kde bychom vyměnili peníze. V první bance momentálně peníze nemají. V druhé už ano, ale je tu velká fronta čekajících lidí, neboť tam nějaký člověk směňuje peníze asi za 10 miliónů. Moc to nechápeme, nakonec mu musí zaměstnanci banky pomoci odnosit peníze do auta. Konečně

Pohled na Nil v Asuánu

přicházíme na řadu a směníme peníze, vše je tak precizní, důkladné, chtějí naše pasy a vše dozoruje přísný policista. Nezbytně potřebujeme zjistit, odkud a kdy nám pojede zítra autobus do Abú Simbelu. Ptáme se všude možně, kde nám připadá, že by to mohli vědět. Skoro každý nám chce pomoci, to tu není problém. Každý nám ochotně prodá jízdenky, kam budeme chtít. Vůbec neumějí anglicky, ale za to vědí, co potřebujeme. Ovšem na nás to nepůsobí věrohodně. Jeden podivný člověk se nás dokonce snažil zatáhnout do jakési budky, ale raději to vzdáváme a rychle jdeme pryč. Člověk se tu musí opravdu obrnit velkou opatrností, přece jenom je to Afrika. Konečně se dozvídáme, odkud jede doopravdy autobus do Abú Simbelu. Museli jsme ještě asi 3 km na autobusové nádraží, cestou na nás stále dotírají drožkáři, taxikáři, ale my začínáme být velmi odtažití a snažíme si jich nevšímat. Na nádraží je sympatický pán, který nám hned oznamuje, že autobus vyjíždí v 8.00 ráno, přímo odtud a ukazuje na stanoviště. Jsme rádi, děkujeme mu. Máme radost, že se dá tak krásně rychle domluvit. Opět dáváme bakšiš, ale teď už asi v přepočtu 20 Kč, pán je rád, je milé vidět rozzářenou tvář. Nazpátek si stopneme minibus a za 3 Kč nás doveze do našeho oblíbeného pivního baru, kde si dáváme pár piv, aby se nám příjemně usínalo. Ráno po snídani chytáme před hotelem taxi, domlouváme se na ceně, která činí 30 Kč, to je dobré. Autobusové nádraží je zachovalé. Kupujeme si lístek asi za sto korun na jednoho, doprava v Egyptě je opravdu levná. Autobus má zpoždění, tak se mezitím dáváme do řeči s francouzským mladíkem, on už putuje po Egyptě 3 týdny a je spokojený a nadšený. Autobus konečně přijel, je moderní, klimatizovaný a čistý. Jedeme 3 hodiny na jih přes poušť, která je všechno, jen ne zajímavá, jen písek, písek a písek. (Pokračování příště)


30

Baron Trenck znovu udává moderní trendy Dr. Vít Pospíšil

Kdysi patřil k nejvýraznějším postavám tereziánských válek a dnes jsou jeho ostatky vyhledávanou atrakcí brněnské kapucínské hrobky. Život Františka, svobodného pána von der Trenck, je opředen hustou pavučinou legend a mýtů. Ověřit alespoň část z nich se rozhodl tým odborníků Laboratoře morfologie a forenzní antropologie Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU, když v roce 2017 podrobil Trenckovu mumii neinvazivnímu vyšetření na CT a spolu s ním i nejmodernějším metodám forenzní antropologie a soudního lékařství. A k jakým dospěl výsledkům?

Na počátku 18. století byla Osmanská říše připravena pomstít se Rakušanům za zničující porážky u Vídně a u Zenty, po kterých Osmani přišli o velkou část evropských území. Naopak Rakušané je chtěli definitivně vyhnat z Evropy. Nepřátelské strany rozdělovala vojenská hranice v povodí Dunaje a Sávy, táhnoucí se od Jadranu až za Bělehrad. Obě strany, bez ohledu na občasný mír, rabovaly na území protivníka.

V této situaci se významně uplatnili hraničáři, panduři. Jejich jméno bylo odvozeno z latinského banderium-tlupa, přeneseně drábi, původně utečenci z oblasti bojů. Byli vojensky organizováni stejně jako naši Chodové a podobně jako kozáci žili v opevněných vesnicích. Dostávali zdarma půdu a měli snížené daně. V dobách míru se na hranici za pakatel zakupovali šlechtičtí dobrodruzi toužící zbohatnout. Mezi nimi i rodák z Východ-


31 ního Pruska (rozděleného dnes mezi Polsko a Rusko) a obránce Vídně proti Turkům roku 1683 baron Josef Trenck. Pod velením prince Evžena Savojského se Trenck podílel na vytlačování Turků z Evropy po vítězné bitvě u Zenty roku 1697 a dobytí Bělehradu roku 1717. Tam měl Josef Trenck po boku šestiletého syna Františka. Hvězdná kariéra budoucího vojáka byla od dětství poznamenána traumatem války, což vysvětluje jeho nezkrotnou, krajně odvážnou povahu, v afektu necitelnou k sobě i k jiným, navíc spojenou s vysokou inteligencí, podporovanou vzděláním u jezuitů. Uměl sedm jazyků a byl dobrým houslistou. Mladý Trenck dospíval v době, kdy rakouský císař Karel VI., panovník bez mužského potomka, finančně uplácel vládnoucí evropské dvory, aby uznaly následnictví jeho dcery Marie Terezie. Jenže vzápětí po smrti Karla VI. se některé státy, především Prusko v čele s Fridrichem II. Velikým, přihlásily k dědickým nárokům. Pruský král sice korespondoval s osvícenci, včetně Voltaira, ale za nejlepší diplomatický argument považoval stotisícovou armádu. Následovaly Slezské války a Marie Terezie málem přišla o říši. V nejtěžší chvíli jí František Trenck nabídl tisícovku pandurů, jíž velel a na svůj náklad financoval. Na turecké hranici panduři ovládali rozptýlený boj, přepady ze zálohy, průzkum bojem, jako obdoba síly rychlého nasazení. Jednotka byla složena z příslušníků spodiny, ti však byli o to věrnější a navíc motivovaní válečnou kořistí. Trenck tak byl průkopníkem nové, účinnější taktiky. Ovšem okolí panovnice ovládali závistiví lobbisté. Trenck je provokoval svými úspěchy, bohatstvím z kořisti, ale současně jejich odpor přiživoval svými aférami. Vše skončilo soudním procesem, kde Trenck vyvrátil přes sto bodů obvinění. Ovšem až na jedno, obvinění ze znásilnění, navíc patrně falešné. Následoval trest smrti, změněný císařovnou pro podezření z podjatosti soudu na doživotní internaci na Špilberku.

V době Trenckova procesu roku 1745 vyšly v Německu jeho paměti, vzápětí po výroku vídeňského soudu katem spálené. Roku 1747 byly vydány dokonce dva svazky vyvracející věrohodnost pamětí. Totožnost autorů je neznámá. Následovala vlna přepisů, v nichž Trenckových hrdinských činů utěšeně přibývalo. Už za života se pandur stává mediální hvězdou na základě svých znovu a znovu vydávaných pamětí. Mediální vlna neskončila ani po jeho smrti na Špilberku roku 1749. Připojil se k ní i autor Vinnetoua Karel May roku 1883. Údaje z Trenckova života, tradované v dobové literatuře, nelze ověřit pátráním v evropských archivech, třeba v Chorvatsku se po válečných zvratech 20. století nedochovalo nic. Nezbývá tedy, než uchýlit se k exaktním postupům vědců. Výše zmíněný tým forenzních antropologů výsledky zkoumání pandurových ostatků průběžně zpracovával pomocí 3D digitálních technologií. Víme tak, že Trenck byl vysoký 187 cm, měl atletickou postavu, obsah mozkovny 1 490 cm3,

široký hrudník s velkou kapacitou plic, dlouhé silné ruce a prsty potvrzující pověst siláka, šermíře držícího šavli velkou silou s drtivým úderem, vytrvalého jezdce a zdatného vojáka, imponujícího nepříteli i zločinecké chásce pandurů. V bitvě u Kolína, jednom z mála vítězství Rakouska, utrpěl Trenck hnisající zranění levého bérce střepinou granátu. Bércová kost je perforovaná skrz a uvnitř je po hnisavém procesu píštěl. Pandur měl štěstí, že noha nebyla amputována, jak předepisovala vojenská chirurgie ještě ve 20. století, a jen kulhal. V levém oku byl počínající zákal, výrůstky na bederních obratlech byly důsledkem dlouhých jízd v sedle a mohly způsobovat bolesti páteře i zubů. První levý řezák je obroušený troubelí dýmky. Po kosmetické stránce měl Trenck spodní část obličeje tetovanou po výbuchu střelného prachu při dobývání bavorského hradu Diessenstein. A příčina úmrtí? Patrně souhrn v minulosti utrpěných traumat tělesných i psychických, vyvolaných a zesílených internací – dle nálezu zánět někde v těle, vyvolávající vodnatelnost. Nejslavnější špilberský vězeň, velitel pandurů baron František Trenck, zemřel před 270 lety, v říjnu 1749. Na Špilberku lze do konce roku shlédnout výstavu nazvanou Baron Trenck ve 3D i v pohybu. Díky výstavě se Trenck stal první historickou osobností, jíž se dostalo plně digitální rekonstrukce tváře i celého těla, a to dokonce i pohyblivé. Gotické sály Špilberku se změnily na antropologickou laboratoř, kde návštěvníci uvidí výše uvedené nálezy, získané výzkumem, světelně vyznačené na replice kostry a v detailu rozvedené na panelech. K vidění jsou dále pandurovy osobní věci a digitální trojrozměrně rekonstruovaná podoba. Ve filmu s digitálně rozpohybovanou Trenckovou postavou po vzoru triků z hollywoodských filmů hraje slavný voják na housle skladbu Podzim z Vivaldiho Čtvera ročních dob s melancholickým citem podbarveným touhou po bývalém životě plném vzrušení.


32

Brněnská kulturní scéna Dr. Vít Pospíšil Janáčkova opera uvádí 7. února 2020 operu Marko Ivanoviče na libreto Davida Radoka Monument. Hrdinou je sochař Otakar Švec a monument je jeho poslední dílo - Stalinův pomník na Letné. Chudý syn ze sedmi dětí z rodiny cukráře prošel vynikajícím školením na Umprum a Akademii u Václava Myslbeka a Jana Štursy, v jehož ateliéru pracoval od roku 1912. Po smrti Štursy se na AVU stal jeho nástupcem, s pauzou během stáže v Paříži u Émila-Antoina Bourdella, konkurenta Augusta Rodina. Národní galerie vystavuje jeho prvotinu Sluneční paprsek, dynamickou sochu motocyklisty, symbolu doby z roku 1924, umístěnou v blízkosti Bourdellova neméně expresivního Lukostřelce. Z literátů Marko Ivanovič portrétoval Nerudu a Nezvala, dále skladatele Foerstra a Nováka, vytvořil dvojportrét herců Voskovce a Wericha. Ivanovičovy pomníky Masaryka, Husa a ruského legionáře plukovníka Švece byly za protektorátu zničeny a zachovalo se jen několik Nejstarším divadlem ve střední Evropě, brněnskou Redutou, prošly významné autorské a herecké osobnosti středoevropského regionu. Libretista Mozartovy Kouzelné flétny Emanuel Schikaneder po roce v Redutě 1800 řediteloval a v Komárově provozoval open air představení s 300 účinkujícími z místní posádky a děly v představeních nazvaných třeba Švédové před Brnem. Schikanederovy hry se v Redutě udržely půl století a účinkoval v nich i Johann Nepomuk Nestroy, o generaci mladší

jiných realizací, např. Karel IV. v Karlových Varech a památník obětem nacismu v Domažlicích, odhalený při třetím výročí osvobození americkou armádou roku 1948. Ovšem už o rok později musí sochař jako profesor AVU, specialista na monumentální tvorbu, přijmout účast v soutěži na Stalinův pomník na Letné a proti své vůli soutěž vyhrává. Práci prodlužuje do roku 1952. Objednávky se chce zbavit a záměrně vytváří obrovské monstrum, dle jeho mínění nerealizovatelné, navíc v třímetrovém modelu, který podle něj nemohl opustit ateliér. Jenže politická moc nechá stěnu ateliéru probourat a povolává jeřáb. Pomník je odhalen 1. května 1955 a sochař ke konci dubna po sebevraždě své psychicky labilní ženy nevydrží tlak. Zalepí okna a dveře lepicí páskou a pustí si plyn. Zánik jeho díla není méně spektakulární. Je riskantně rozstřelen bez poškození okolí roku 1962. Lze jen doufat, že autoři pojmou příběh o ničící moci s dostatečnou citlivostí. tvůrce. Ten pět let po přivedení do Brna zviditelnil tehdejší nejnovější technický výkřik, nejdelší železnici na kontinentě, Ferdinandovu dráhu komedií z roku 1844 nazvanou Sňatky na železnici aneb Vídeň - Vídeňské Nové Město Brno. Dovolil si to jako mistr divadelnosti, nápaditých zápletek a vtipných dialogů, což dokázal i v zápletkové komedii Pro nic za nic, jejíž premiéru připravuje Městské divadlo Brno na 7. prosince. Nezbývá než režiséru Mikoláši Tycovi popřát lehkou ruku. Dům umění města Brna do 12. ledna 2020 vystavuje v celém prostoru objektu reprezentativní výběr děl Theodora Pištěka od počátku 60. let po současnost. Počínaje ranými inspiracemi strukturou vnitřního prostoru spalovacího motoru, maleb tuší z přelomu 60. a 70. let minulého století, po hyperrealistickou tvorbu a její protipól, scénické vidění abstraktních prostorů. Průřez dílem končí posledním cyklem obrazů Rozhovory s Hawkingem, umístěným v hlavním sále Domu umění kolem monumentální pyramidy s názvem Kde budu žít příště. V Procházkově síni je vystaven rozsáhlý výtvarný komplex nazvaný Minotaurus a další variace na téma města a labyrintu. Jde o mimořádnou příležitost shlédnout díla osobně instalovaná umělcem aktivním ve věku 87 let. Výstava nazvaná Angelus je doprovázena knihou s titulem Angelus v Domě umění. Mapuje nejvýznamnější Pištěkovy práce z fotorealistického období, všímá si jeho uměleckých začátků na konci 50. let a hlavně poprvé představuje jeho nejnovější práce.


Soutěžní křížovka o ceny! Vyluštěnou tajenku zašlete do 5. února 2020 e-mailem na adresu: listy@unob.cz Výherce odměníme uvedenými knihami, které do soutěže věnovalo nakladatelství HOST.

Šance pro dva čtenáře

Tajenka z č. 4: ...lidem koukají hlavy ven. Výherci: Jaroslav Záleský a Luděk Hodboď.

SUDOKU 2

9

1

3 9

4

2

8

8

1

4

7

9

3 8

1

9 5

4

7

1

7

6

5 7

3

1

4

6

5

3 6

9

9

4

1

8

3 8

7 5

5

2

9 3

8

1 6

5

9

4

2

5 7

4 1

2

9

8

5

1

8

Je Nový rok, tak . . .

8

3

6

9 2 5

3 2

3

6

3

7 4

3

5

8

1

4

sudoku PRO VOLNÉ CHVÍLE – luštěte na chalupě u krbu, NA výletech, V ÚTULNÝCH HOSPŮDKÁCH NEBO JEN TAK DOMA U KÁVY V TEPLE DOMOVA 1 1

3 8

7

4

5 4

4

6

1

5

9

1

6

8

9

8

3

6

7

4

7

6

7

9

5 7 1

5

5

6 2

5 1

9

2 8

2 2

7

4

4

9 8

5

7

3 6

9

5

2

3

6

7

4 2

4

9

6 5

4

1 2

5 9

1

5

8

4

6

3 4

7

1

2


Řopíková historie štáb. prap. v.v. Libor Pliešovský

Po roční přestávce se vracíme do historie meziválečného opevnění Československa. Prostřednictvím modelů štábního praporčíka v.v. Libora Pliešovského představíme další zajímavé objekty betonové hranice. Dnešní část bude věnována obraně pohraničních mostů. Zůstaneme na jižní Moravě a podíváme se, jak se neobvyklou situaci podařilo vyřešit projektantům a stavitelům lehkého opevnění.

Po stranách silnice vedoucí po hrázi Vranovské přehrady byly zbudovány dva objekty s označením LO vz. 36. Jejich úkolem bylo postřelovat čelní palbou silnici spojující oba břehy a také protější svah. Jeden ze zmíněných objektů je atypicky navržen s jedinou střílnou (většina objektů vz. 36 je dvoustřílnová nebo dokonce třístřílnová). Takto koncipovaný objekt naleznete jen a pouze zde, ve stavebním úseku 3 Jemnice. Navíc je vstup do něj řešen atypickou induktanční šachtou, což je také pro objekt vz. 36

neobvyklé. Jedna z pevnůstek je dnes součástí chatové oblasti, a bohužel často slouží jako místní smetiště. Proto byl na vstupní šachtu v roce 2006 dosazen příklop. Jak již bylo zmíněno, objekty vz. 36 byly stavěny s úkolem vést z výhodných míst čelní palby. Výstavbu zadávalo a řídilo Zemské vojenské velitelství, tedy nikoliv Ředitelství opevňovacích prací, jak bývalo obvyklé. Po zhodnocení bojového použití „šestatřicítek“ bylo od roku 1937 stavěno podstatně modernější lehké opevnění s označením vz. 37. Projektanti se při vytyčování průběhu linie těchto nových objektů snažili začlenit do nich i ty stávající. Ne všude to však bylo možné, a tak lze některé řopíky vz. 36 nalézt daleko předsunuté před linie lehkého či těžkého opevnění.

Profile for Univerzita obrany v Brně

Listy Univerzity obrany XVI/1  

Povýšení • Den veteránů • Zprávy • Gaudeamus • I plukovníci si hrají • Boj s přeshraničními zdravotnickými riziky • Stáž pod Himálajem • Spo...

Listy Univerzity obrany XVI/1  

Povýšení • Den veteránů • Zprávy • Gaudeamus • I plukovníci si hrají • Boj s přeshraničními zdravotnickými riziky • Stáž pod Himálajem • Spo...

Profile for 99514
Advertisement