Page 1

LITERATURA A KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE 1949—2015

ONDŘEJ BUDDEUS MARKÉTA MAGIDOVÁ (EDS.)

TŘÍDIT SLOVA 1

TRANZIT.CZ


Markéta Magidová, Ondřej Buddeus, Václav Magid, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Tato publikace byla vydána s finanční podporou grantu poskytnutého GA UK č. 1076314, s názvem Literatura a konceptuální tendence, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Odborní recenzenti Dr. Friedrich W. Block, doc. PhDr. Tomáš Glanc, Ph.D., Mgr. Zuzana Husárová, Ph.D., Mgr. Michal Jareš, prof. dr hab. Ryszard W. Kluszczyński, Mgr. Jakub Stejskal, Ph.D., doc. Mgr. Jaroslav Šrank, Ph.D., PhDr. Alena Vrbanová, Ph.D., Mgr. Jan Zálešák, Ph.D.

Vydal tranzit.cz, Praha 2015 © autoři textů, překladů a obrazové dokumentace, držitelé příslušných autorských práv, 2015 © tranzit.cz a Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2015 ISBN 978-80-87259-34-4 (tranzit.cz)

LITERATURA A KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE 1949—2015

Rádi bychom především poděkovali autorům studií i příloh za jejich podnětné texty, za ukázky z děl a ochotu podílet se na této publikaci, děkujeme také držitelům autorských práv za možnost zde daná umělecká díla prezentovat. Děkujeme Václavu Magidovi za velmi pečlivou redaktorskou práci, za výběr prací ruských básníků a překlad části z nich, a Alexeji Sevrukovi za výstižný překlad druhé části ruských příloh. Slova uznání si zaslouží Olga Pek a David Koranda, kteří se bravurně ujali překladu anglických, leckdy velmi nesnadných textů, stejně jako Lucie Zakopalová, jež odvedla výbornou práci na překladech z polštiny a Lenka Javůrková na překladu studie Astrid Winter z němčiny. Velmi děkujeme korektorce Lucii Chlumské za pozorné čtení všech textů a grafikovi Štěpánu Markovi za originální, kreativní a funkční podobu této publikace. Jsme vděční Ondřeji Dadejíkovi za dohled při přípravě knihy a za odborné komentáře ke studiím Markéty Magidové a Václava Magida. Děkujeme také všem recenzentům, jejichž reflexe přispěla k preciznějším, strukturovanějším a přehlednějším statím. V poděkování chceme také zmínit Alžbětu Stančákovou za její pomoc s některými administrativními úkoly. Publikace by nemohla vzniknout bez finanční podpory Grantové agentury Univerzity Karlovy a ochoty personálu grantového a ekonomického oddělení Filozofické fakulty UK, bez přidělené dotace Ministerstva kultury ČR a v neposlední řadě bez vstřícnosti a finanční podpory nakladatelství tranzit.cz – děkujeme zvláště Vítovi Havránkovi a Věře Janíčkové.

ONDŘEJ BUDDEUS MARKÉTA MAGIDOVÁ (EDS.)

TŘÍDIT SLOVA

TRANZIT.CZ


7

TŘÍDIT SLOVA LITERATURA A KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE 1949—2015

10

Úvod

186

Piotr Marecki Píšící stroje Roberta Szczerbowského

206

Michal Rehúš Konceptuálne tendencie v slovenskej poézii 90. rokov 20. storočia

224

Karel Piorecký Literární experiment v éře jedniček a nul. Konceptuální tendence v soudobé české literatuře

248

Tomáš Pospiszyl Od výtvarného umění ke konceptuální literatuře

266

Natalia Fedorova Digitální lettrismy. Abeceda

289

Přílohy 1949—2015

515

Seznam příloh

Studie

Obsah

14

Markéta Magidová Absurdní racionalita konceptuálních tendencí

48

Ondřej Buddeus Konceptuální linie? Poválečná experimentální literatura a možná východiska soudobého „konceptuálního psaní“

70

92

Astrid Winter Destatická poezie a poetický konceptualismus v tvorbě Jiřího Koláře

Małgorzata Dawidek Gryglicka Konkrétní poezie a konceptuální umění. Odlišnosti a společná východiska. Studie o vybraných otázkách polské neoavantgardy na příkladu tvorby Stanisława Dróżdże a Jarosława Kozłowského

122

Daniel Grúň Performatívne písanie Milana Adamčiaka

140

Eva Krátká Barevný koncept mezi černou a bílou. Poznámky k lyrickým prvkům v konceptualismu Jiřího Valocha

156

Václav Magid Strategie práce s textem v moskevském konceptualismu a „konceptuální psaní“


8

ONDŘEJ BUDDEUS, MARKÉTA MAGIDOVÁ

Ú

Ú

V O

O V

D D D D D D D D D

Na začátku tohoto projektu stálo přesvědčení o zajímavosti a důležitosti konceptuálních projevů literární i vizuální umělecké scény střední a východní Evropy, které jsou současným angloamerickým a západoevropským diskurzem konceptuálního psaní opomíjeny. Konceptuální textové strategie hledáme nejenom v poválečné i současné literární produkci a v již kategorizovaných literárních žánrech (konkrétní poezie, digitální literatura, experimentální literatura aj.), ale také v pracích vizuálních umělců. Pokoušíme se otevřít nový výhled do rozlehlé oblasti na hranici literatury a vizuálního umění, do pomyslné mezilehlé zóny jiného typu imaginace proubouzené textovým rozhraním, které je formováno vědomými, mediálně nespecifickými soubory pravidel, metod či konceptů. Cílem této knihy však není vyčerpávajícím způsobem zmapovat všechny konceptuálně a postkonceptuálně píšící tvůrce, nýbrž poskytnout možná teoretická východiska a nové interpretační rámce, jež se k této aktuální problematice váží. Chceme tak exponovat téma, o nějž se východoevropští badatelé, historici a teoretici literatury a umění zajímali spíše okrajově. V rámci konceptuálních tendencí v literatuře se totiž zhusta objevují práce, jež oblast konvenční textové tvorby tím či oním způsobem zpochybňují (a vykazují metamediální rysy) či přímo opouštějí (a směřují tak do rozlehlé oblasti intermediality). Ocitáme se v zóně, jejíž tvůrčí produkty jsou v mnoha ohledech „nesystémové“ – jejich performativita (textová, autorská i čtenářská) se vymyká literárním konvencím a vyžadují proto jiná kritéria klasifikace a interpretace než ta, jež jsou zpravidla předmětem i nástrojem středoškolských osnov, vysokoškolských seminářů a která jsou běžná v prostoru tradičních literárněvědných, kunsthistorických a estetických zkoumání. V překvapivé koncentraci vykazují autorky a autoři zde prezentovaných odborných textů podvojnou praxi – jsou nejen teoretiky, ale i praktiky, pohybují se v oblasti na pomezí literární a umělecké tvorby. Náš zájem o oblast konceptuálních tendencí tedy není pouze historický, nýbrž i tvůrčí. Z tohoto úhlu pohledu je naše publikace pokusem o sondu do novodobých dějin, stejně jako do historické i živé morfologie projevů, které ke sledované oblasti patří. Kniha vznikla při vědomí toho, že umělecké přístupy, jež dnes řadíme ke konceptuálním a postkonceptuálním tendencím, se v našem prostoru neobjevují náhodně a bez dalších souvislostí, nýbrž že naopak jejich současnost spočívá na zřejmých historických precedentech i předpokladech. O určité „linii“ těchto uměleckých praktik proto nelze pochybovat. Ostatně antologická část publikace ukazuje, že počet děl na hranici literární a umělecké textové tvorby v posledních letech výrazně stoupá. Reflexe této rozvíjející se části uměleckého/literárního pole je tudíž zároveň snahou o kultivaci jinak živelného vývoje. Označení „konceptuální tendence“ je široké. Domníváme se, že snaha o rigidní definici by daný jev v posledku omezovala a byla by tak předem odsouzena k neúspěchu. Skupina badatelek a badatelů ze střední a východní Evropy soustředených v této knize se proto žádnou společnou definici nalézt nepokoušela. Studie spíše tvoří soubor hledisek, s nimiž lze k dané tematice

9


10

ÚVOD

ÚVOD

přistoupit. V řadě článků se k tématu blížíme prostřednictvím klíčových osobností experimentální poezie a konceptuálního umění 60. a 70. let, jako jsou Jiří Kolář (ve studii Astrid Winter), Jiří Valoch (ve studii Evy Krátké), Stanisław Dróżdż a Jarosław Kozłowski (ve studii Małgorzaty Dawidek Gryglické) a Milan Adamčiak (ve studii Daniela Grúně). Na reprezentativním rozsahu děl interpretují a zobecňují používané tvůrčí stragie umělců již (jinak) definovaných směrů Václav Magid a Michal Rehúš. První z nich se zaměřil na „literární“ rovinu moskevského konceptualismu 80. let, druhý se zaobírá slovenskou experimentální vlnou 90. let, tzv. text generation. Novomediální rozměry textu a vztah konceptuálních praktik k technologické proměně posledních dekád sledují především Piotr Marecki (ve studii o Robertu Szczerbowskim), Karel Piorecký a Natalia Fedorova. Vliv technologických podmínek na současnou českou literární tvorbu i jejich kritickou reflexi analyzuje Karel Piorecký. Natalia Fedorova zase nachází konceptuální projevy v oblasti dnešní globální digitální literatury. Z hlediska nedávných i starších dějin literatury a galerijního umění k tématu přistupují Tomáš Pospiszyl a Ondřej Buddeus. Zatímco Pospiszyl se věnuje textovým a literárním projevům současných umělců, Ondřej Buddeus zkoumá československé neoavantgardní literární dědictví coby předpoklad dnešního konceptuálního psaní. Knihu teoreticky zastřešuje studie Markéty Magidové. Na obecné rovině ukazuje způsoby tvorby i recepce konceptuálních a postkonceptuálních textů a v interpretační části uvádí možné typy a směry literární konceptualizace. Publikace se nabízí různým způsobům čtení. Odborné texty a tvůrčí část lze sledovat samostatně, snažili jsme se ale také o jejich vzájemnou provázanost. V margináliích u odborných textů odkazujeme na číslo přílohy, pod nímž lze daný výňatek či dílo nalézt v antologické části. V zápatí příloh uvádíme u zpětné šipky stranu, kde je dílo v příslušném odborném textu komentováno. Přílohy jsme se rozhodli uspořádat chronologicky. Tímto pravidlem jsme chtěli poukázat na náhody, čekané i nečekané paralely v tvorbě jednotlivých autorů napříč žánry nebo regionálními specifiky. Studie postupují od obecného a teoretického vymezení konceptuálních tendencí a dále pokračují podle chronologického klíče. Struktura knihy vytváří jakousi historickoteoretickou křížovku, která ponechává prostor čtenářkám a čtenářům, aby si sami zvolili vlastní řešení. Doufáme, že tato publikace přispěje k diskuzi o konceptuálních literárních strategiích, o podnětných a progresivních metodách nakládání s textem, které ale z různých důvodů bývají vřazovány do příliš obecných či okrajových kategorií či dokonce zcela odmítány jako umění. Během historie se opakovaně vynořují pod hlavičkou různých žánrů a praktik, neakceptují, rozšiřují a komplikují ustálené historické a estetické kategorie tvorby i recepce a vedou s nimi více či méně úspěšnou polemiku. Ondřej Buddeus, Markéta Magidová

ONDŘEJ BUDDEUS, MARKÉTA MAGIDOVÁ (EDS.)

SORTING OUT WORDS: LITERATURE AND CONCEPTUAL TENDENCIES 1949–2015 The publication focuses on conceptual methods of work with text – and strives to present their typical features and elucidate their meaning. Conceptual strategies are found not only in contemporary literary production, but also in the works of visual artists or within established literary genres (concrete poetry, digital literature, experimental literature). The studies interpret writers mainly from the Czech Republic, Slovakia, Poland and Russia, but references are made also to German, Austrian and American authors. The book does not aim to give an exhaustive account of all writers of conceptual vein, but offers possible points of departure and interpretive frames relating to this highly topical issue. Primarily it tackles the question of mechanical, constraint-based and institutionally critical methods of writing that may potentially inform a change in the conventional model of literary communication. KEYWORDS Post-War Art and Literature – Czech Literature – Slovak Literature – Polish Literature – Russian Literature – Contemporary Art – Conceptual Art – PostConceptual Art – Conceptual Writing – Post-Medium – Literature – Experimental Literature – Metaphoricity – Aesthetics – Rationality – Science – New Media – The Absurd – Neo-Avant-Garde – Bohumila Grögerová – Josef Hiršal – Literary Communication – Literary Conceptualism – Intermediality – Jiří Kolář – Aisthesis – Performativity – Autopoiesis – Variation – Visual Poetry – Conceptual Art – Stanisław Dróżdż – Jarosław Kozłowski – Eastern Bloc – Devaluation of Language – Artistic Resistance – Milan Adamčiak – Graphic Notation – Performative Document – Archive – Self-Historization – Action Art – Fluxus – Art Theory – Colour – Installation – Site-Specific – Moscow Conceptualism – Postmodernism – Ilya Kabakov – Andrei Monastyrski – Dmitry Prigov – Lev Rubinstein – Hypertext – Experimental Literature – Electronic Literature – Robert Szczerbowski – Slovak Poetry – Text Generation – Ján Mančuška – Nonlinear Narration – Video Installation – Postproduction – Hypermediation – Postinternet Art – Asciiticism – Literary Clock – Space Capsules – Excommunication – Database Approach – Keyboard Approach – Prosopopoeia

11


S14

ABSURDNÍ RACIONALITA KONCEPTUÁLNÍCH TENDENCÍ

S15 Craig Dworkin na konferenci „Konceptuální poezie a její druzí“ organizované Marjorie Perloff (2008) výstižně prohlásil: „Všichni okamžitě získali pocit, že vědí, co termín [konceptuální poezie] označuje, ale pro každého, kdo jej použil, znamenal něco značně odlišného.“ Hlavním cílem tohoto textu bude nalézt zřetelnější souvislosti v širokém spektru praktik a teorií, které se buď přímo odkazují ke konceptuálním textovým strategiím, anebo – byť pod jinými označeními a v odlišných interpretačních rámcích – je používají. Pokusím se ukázat nejenom způsob fungování konceptuálních přístupů co do jejich rozpoznávání, recepce a interpretace, ale také vyložit smysl takového typu tvorby. V první části se zaměřím na umělecké mechanismy (post)konceptuálního (textového) díla, ve druhé na vztah konceptuálních strategií k racionalitě a technice a ve třetí budu aplikovat uvedené teze na pomyslnou osu představující škálu konceptualizace literárních děl a na jejich konkrétní příklady. 1. UMĚLECKOST (POST)KONCEPTUÁLNÍHO TEXTU 1.1. POSTMEDIALITA Texty, o nichž bychom dnes mohli tvrdit, že vykazují konceptuální rysy, vycházejí z principů konceptuálního a postkonceptuálního umění. 01 Za nejčastější konceptuální strategie v literatuře můžeme považovat apropriaci, readymade, využívání vědeckých a technických jazyků a struktur, objektivizující popisnost, výčty a seznamy, poznámky pod čarou, výrokovou logiku, formy slovníků, učebnic, instrukcí, softwarové generování románů a básní, kódované texty atd. Jedná se o postupy, které reagují na samotnou instituci umění tím, že pracují s neuměleckými médii a obsahy. Konceptuálnímu umění předcházela řada příbuzných praktik v různých oblastech umění (fluxusovské eventy, happeningy Allana Kaprowa, hudební experimenty Johna Cage, konkrétní a seriální hudba, Duchampovy readymade, francouzské neodada aj.), konceptuální umění ani tak nezaložilo, jako spíše zesílilo a zastřešilo určité umělecké strategie. Diskurz konceptuálních strategií a manifestů se odehrával převážně na poli výtvarného umění (Alberro–Stimson 1999), přestože se v jádru jedná o snahu vystoupit ze zajetí média a konvencí reprezentace ve prospěch intermediální a heterogenní tvorby. Výskyt konceptuálních tendencí v oblasti literatury není vhodné chápat jako „aplikaci“ principů jedné oblasti (výtvarného umění) na jinou oblast (literatury), nýbrž jako logický důsledek postoje k tvorbě, který (nejenom) konceptuální umění zaujímalo.

01

Konceptuálním uměním budeme rozumět umění 60. až 70. let 20. století, jehož základními principy jsou dematerializace, deskilling, deestetizace, institucionální kritika a důraz na výchozí koncept díla oproti jeho fyzické realizaci. Jako postkonceptuální budeme označovat umění od 80. let do současnosti, které na podloží přejatých principů konceptuálního umění zdůrazňuje kromě konceptuální složky i materialitu a percepčnost.


S42

ABSURDNÍ RACIONALITA KONCEPTUÁLNÍCH TENDENCÍ

se od těch postkonceptuálních odlišují mírou mechaničnosti realizace konceptu i mírou zanoření recipienta do díla. Škálu konceptualizace literárních tendencí spatřujeme na dvou osách. Jako první osu, na níž se rozprostírají konceptuální přístupy k textu, jsme uvedli osu uměleckého jazyka, který se a) vymezuje vůči tradičním literárním útvarům, vůči poetičnosti jako takové, a tedy se obrací dekonstruujícím či reflektujícím způsobem k instituci literatury; b) za pomoci různých podob deskillingu se zříká své původnosti: už nemá být charakterizován jako specifická řeč odrážející osobní zkušenosti autora. Za druhou osu jsme pak označili heterogenitu diskurzů, zvláště těch vědecko-technických, vstupujících radikálním způsobem do uměleckého vyjádření či stávajících se jeho hlavním médiem. Oblast vědy, techniky, logických a matematických operací, klasifikací, definic, analytických závěrů, obecných pravd či instrumentálně užívaného jazyka se pro konceptuální tendence ukázala být dominantní sférou, jejímž prostřednictvím se umělci vyrovnávají s kulturní a civilizační situací diferencované společnosti.

MARKÉTA MAGIDOVÁ

MARKÉTA MAGIDOVÁ FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

ABSURD RATIONALITY OF CONCEPTUAL TENDENCIES The study uncovers characteristic features of conceptual tendencies in literature. It shows how conceptual approaches function in terms of their recognition, reception and interpretation and, in addition, elucidates on the significance of this type of creative work. We can say that the focal points of conceptual strategies in literature are cognitive structures, extra-artistic means and institutional reflexivity, all or any of which can become artistically transformed into a metaphorical statement. These strategies strive to redefine the nature of creative activity within a rationalized society. Conceptual artists borrow the language of instrumental rationality in order to create an absurd situation and make the recipient perceive habitual relations in an entirely different way. The first section of the text focuses on the artistic mechanisms of the (post-)conceptual (textual) work: its post-media execution, metaphorical signification and the transformed subjectivity of the author. The second part deals with the theoretical and historic context of conceptual approaches to science and technology and emphasizes their dialogical nature. In the last chapter, the aforementioned theses are applied to a hypothetical axis representing the scale of conceptualization of literary works including concrete examples from all three main areas: institutional reflexivity, language deskilling and the absurd use of rational language. KEYWORDS Contemporary Art – Conceptual Art – Post-Conceptual Art – Conceptual Writing – Post-Medium – Literature – Experimental Literature – Metaphoricity – Aesthetics – Rationality – Science – New Media – The Absurd

S43


S48

S49

KONCEPTUÁLNÍ LINIE?

VIZUÁLNÍ, EXPERIMENTÁLNÍ A KONCEPTUÁLNÍ Do širšího povědomí se z experimentální literatury 60. let v Československu zapsala především vizuální poezie. Vizuální experiment představoval nejvýraznější přechod mezi literaturou a výtvarným uměním a zároveň v literární oblasti nejpřístupněji vystihoval intermediální podstatu neoavantgardních 01 snah své doby. Ovšem vedle vizuální poezie vznikla celá řada forem, které do značné míry dodržely konvence textové tvorby i relativní sémantickou stabilitu a přímo nebo prostřednictvím zvolené metody, algoritmu, konceptu nebo permutace deklarovaly metodu samotnou. Se směšováním vizuální poezie s celkem experimentální literatury se setkáme v nedávných teoretických pracích 02 stejně jako v dobové reflexi. Kurátorka a teoretička rané fáze konceptualismu Lucy R. Lippard své výhrady vůči vizuální poezii formulovala v roce 1973 takto: [J]e rozdíl mezi konkrétní poezií, kde jsou slova použita tak, aby vypadala jako něco, jako obraz, a takzvaným konceptuálním uměním, které používá slova právě proto, aby nevypadala jako něco, kde nezáleží, jak slova vypadají na stránce ani nikde jinde. (Cit. dle Powell 2014)

POVÁLEČNÁ EXPERIMENTÁLNÍ LITERATURA A MOŽNÁ VÝCHODISKA SOUDOBÉHO „KONCEPTUÁLNÍHO PSANÍ“

Lippard se vůči vizuální poezii nevymezuje bezdůvodně – ta se totiž obrátila k obrazu a obraznosti, jež s konceptuálním obratem a dematerializací uměleckého objektu začínala ztrácet svou výsadní pozici. Vizuální poezie se ocitla v anachronické situaci – obrátila se k dějinám umění namísto k umělecké současnosti, která se ubírala jiným směrem. Rád bych se ovšem v této studii pokusil ukázat, že o těch experimentálních textech, které nelze řadit k vizuální ani fónické poezii, můžeme stejně jako o řadě textů konceptualistů tvrdit, že využívají „jazyka jako analytického a filozofického prostředku, který zastupuje umělecké ideje, spíše než že by se jednalo o verbovizuální pyrotechniku“ (Powell 2014). Důraz na intelektovou spíše než emočně-intuitivní recepci je jedním z obecných rysů experimentální poezie: „Zdá se, že intelekt má na umění větší zájem než emoce“ (Grögerová–Hiršal 2013 [1963]: 102), citují

01

02

Pod pojmem „neoavantgarda“ (a odvozeným adjektivem „neoavantgardní“) chápu ten typ umělecké praxe, který od 50. do 70. let rozvíjí v dobových intencích projekt předválečné avantgardy (dále srov. Foster 2010). Například Eva Krátká svou antologii dobových teoretických textů k celku české experimentální literatury nazvala Česká vizuální [sic!] poezie. Teoretické texty (Krátká 2013). Roman Gajdoš, který vydal teoretickou práci Konceptuálny text. Genéza a metamorfózy, vybírá z literárních experimentů, vůči nimž vymezuje konceptuální použití textu, příklady právě s  důrazem na vizuální složku: „[K]ým konceptuálne umenie nadväzuje napriek svojej textovje orientácii na jazyk výtvarného (v tomto prípade aj obrazového myslenia, ktoré zároveň neguje), experimentálna poézia sa snaží prekročiť klasický rámec textových pravidiel básne a premieta svoje ďalšie nadstavby do roviny obrazu.“ (Gajdoš 2010: 61, kurzíva O. B.)


S66

KONCEPTUÁLNÍ LINIE? POVÁLEČNÁ EXPERIMENTÁLNÍ LITERATURA A MOŽNÁ VÝCHODISKA SOUDOBÉHO „KONCEPTUÁLNÍHO PSANÍ“

rárních experimentů 60. let. Historie experimentální literatury ovšem současnému navazování na neoavantgardní východiska klade nejednoduché otázky, které manifestační zápal konceptuálních tvůrců možná zároveň ochlazují: Jsou „nové“ strategie psaní a mediální podmínky skutečně natolik radikální, že se změní „modus i étos psaní“, jak tvrdí Goldsmith? Přinese přítomnost internetu změnu v literárním paradigmatu, když i sami tvůrci konceptuální poezie publikují a prodávají své práce nejčastěji v tradičním médiu knižním? Neobrací se literární konceptualismus k dějinám umění a již institucionalizované podobě umělecké praxe namísto k současnému uměleckému výzkumu právě tak, jako se vizuální poezie, tedy ve své době nejrozšířenější podoba experimentální literatury, 25 vydala v době konceptuálního obratu vstříc médiu obrazu? Dodejme, že jakákoli prognóza, jak a zda se zapíší dnešní konceptuální tendence v literatuře do jejích dějin (či do dějin umění), není a nemůže být výsledkem této studie.

ONDŘEJ BUDDEUS

ONDŘEJ BUDDEUS FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

CONCEPTUAL STRAND? POST-WAR EXPERIMENTAL LITERATURE AND THE POSSIBLE POINTS OF DEPARTURE OF CONTEMPORARY “CONCEPTUAL WRITING” The study examines the “conceptual writing” of this day – its theoretical background and technological impetuses – and traces its parallels with the post-war experimental literature, mainly its Czechoslovak branch. In the introduction, the study delineates a possible unifying frame via the comparison between the post-conceptual work Particip 39 (2004–2015) by Tomáš Vaněk and the poetry collection Comprehensive Examination (Souborná zkouška, 2014) by Tereza Bínová. The contemporary language condition, shaped to a considerable extent by the bold presence of new media, provides an impulse for several changes in literary communication – that is, a shift in the role of the author, the recipient as well as the mode of the literary work. Likewise, the crucial moment for a similar shift in the Czechoslovak post-war neo-avant-garde was the presence of a creative method. Especially illustrative in this regard is the theoretical and artistic work of Bohumila Grögerová and Josef Hiršal from the 1960s and 1970s. In this light it becomes evident that the “conceptual writing” of this day elaborates the post-war neo-avant-garde points of departure. KEYWORDS Conceptual Writing – Experimental Literature – Neo-Avant-Garde – Bohumila Grögerová – Josef Hiršal – Literary Communication – Author

25

Grögerová s Hiršalem označují vizuální poezii za „nejrozšířenější“ druh experimentální literatury už v roce 1963 (Grögerová–Hiršal 2013 [1963]: 137).

S67


S70

DESTATICKÁ POEZIE A POETICKÝ KONCEPTUALISMUS V TVORBĚ JIŘÍHO KOLÁŘE

S71 Ce sont les REGARDEURS qui font les tableaux […]. (Duchamp 1957: 153) Každá báseň, obraz, skladba, socha počítá s divákem, posluchačem a čtenářem. […] A tak jsem i já ve svých návodech k upotřebení počítal s provedením. (Kolář 1995: 289) Všechny koláže, co jsem udělal, jsem žil. (Kolář 1997: 287) V českém kontextu je básník Jiří Kolář (1914–2002) považován za jednoho z představitelů konceptuální literatury. Konceptuální strategie ve své tvorbě systematicky uplatňoval už na počátku 50. let, a to např. v textech s imperativní strukturou návodu z r. 1954, v nichž nereprezentuje produkt tvůrčího aktu, ale jen způsob, jak vytvářet poezii. Kvůli kulturněpolitické izolaci Československa nebyl Kolář zpočátku ovlivněn západními uměleckými směry, a proto ho v jistém ohledu lze dokonce považovat za předchůdce pozdějších proudů jako conceptual art, happening či fluxus, jejichž myšlenky brzy přebrali i další čeští básníci a umělci jako Vladimír Boudník, Milan Knížák, skupina Šmidrové, později Vladimír Burda a Ladislav Novák. 01 Při hledání nosného básnického jazyka se Kolář už koncem 50. let odvrátil od psaného slova a zaměřil se především na vytváření koláží a asambláží (jež však chápal jako formy poezie beze slov). Přesto jsou pro jeho celkové dílo příznačné určité konceptuální strategie. Kolářovo tíhnutí k transmediálnímu 02 konceptualismu je přitom nejen logickým výsledkem, ale přímo výrazovým prostředkem poetologické důslednosti, s níž nejrůznějšími substancemi výrazu realizoval tvůrčí představy a koncepty. Nadžánrový poetický konceptualismus však zdaleka není vynálezem 20. století. I když pojem konceptuální literatura proniká do teoretického diskurzu mezinárodní experimentální, vizuální a konkrétní poezie až v 70. letech jako analogie k pojmu conceptual art či concept art etablovanému ve výtvarném umění (srov. např. Honnef 1971: 7–55, LeWitt 1967, Lippard 1973; Osborne 2002, Godfrey 2005, Schmidt 1974: 66–69, Simon 1995: 14), kombinatorické vytváření jazykových a hudebních děl (srov. Kuhlmann 1671: 53–60, Harsdörffer 1651: 517, Klotz 2006: 15–48, 61–78) a aleatorika systematicky uplatňovaná v nejrůznějších oblastech (Klotz 2006: 245–262) byly velmi produktivním postupem už ve středověku či raném novověku. V moderně – od Mallarmého (Mallarmé 1998) a Duchampa (Duchamp 1975) – získává transmediální a nadžánrová realizace myšlenkového konceptu konstitutivní význam pro literární a umělecké směry.

01 02

Novák 1965, Novák 1992: 27, Burda 2004: 313–338, Knížák 2010: 31–64, Jirousová – Koblasa 2005, Merhaut 2007, Havránek – Primus 2004, Winter 2006: 391–425. K transmedialitě viz též Simanowski 2006: 29–81, Winter 2011.


S86

DESTATICKÁ POEZIE A POETICKÝ KONCEPTUALISMUS V TVORBĚ JIŘÍHO KOLÁŘE

ASTRID WINTER

ASTRID WINTER Autopoiésis Zvláštním rysem Kolářovy básnické produkce je, že ji vždy podřizuje generativním pravidlům, jež do vzniku díla do jisté míry zapojují náhodu. Důležitými strategiemi jsou používání autopoiétických postupů, objektivizace a popření instance autora, zapojení náhody a úmyslná nepředvídatelnost. Osud Pro Koláře zásadní koncept osudu (Srp 1994) je podněcován konfrontací a novou kontextualizací existujících artefaktů a jejich přesazením do nových kontextů. Konfrontace prvků, jež do sebe navzájem nezapadají, vyvolává dojem mnohoznačnosti, způsobuje pohnutí recipienta prostřednictvím vzpomínky a vede k dezautomatizovanému vnímání věcí, zvířat a lidí. Fragment, mezera, ticho V konceptu ticha autor evokuje to nevyřčené a neukázané, ale také přemíru významů. Konceptualizace ticha určuje charakter řady neverbálních žánrů, přičemž mezera v sobě nese implicitní apel na recipienta. Mnémosyné a hledání stop V mnoha žánrech je osobní vzpomínka vyvolána působením události, jež podněcuje k hledání stop a rekonstrukci minulosti, cesty, smyslového vjemu či emoce (barva, dotyk, smutek, radost atd.). Už konfrontace dvou textů v Prometheových játrech vedla Koláře k možnosti, „doložit je [verše – A.W.] plnou zásobou paměti, citáty zkušenosti nebo stejně tak veteší reality“ (Kolář 2000: 34). Serializace, variace Metody opakování, variace a serializace (Bippas 2003) nacházíme ve všech fázích Kolářovy tvorby, jak v rané poezii, tak v rozmanitých kolážových technikách; slouží pozorování a vnímání jednoho jevu z různých perspektiv. Autoreflexivita Pro všechny žánry je konstitutivní latentní či otevřená poetologická autotematizace verbální a neverbální poezie. Vychází z chápání poezie jako poiésis. Přeložila Lenka Javůrková

FAKULTÄT SPRACH-, LITERATUR- UND KULTURWISSENSCHAFTE, TECHNISCHE UNIVERSITÄT DRESDEN

DESTATIC POETRY AND POETIC CONCEPTUALISM IN THE WORKS OF JIŘÍ KOLÁŘ The poet Jiří Kolář (1914–2002) is considered one of the most important representatives of conceptual writing in Czech literature. Already in the early 1950s he was systematically developing conceptual strategies, most notably in his poems from 1954, which he presented in the form of instruction texts with imperative structure, i.e. as the process of creating poetry, rather than the product. For this reason, Kolář may even be regarded as a precursor of the later movements such as Conceptual Art, Happening or Fluxus, since due to the cultural and political isolation of Czechoslovakia he initially remained unaffected by those tendencies in Western art. The present study examines conceptual strategies in Kolář’s work as to their character and distinguishes three different phases: a literary conceptualism phase for works created in the 1950s, an intermedia phase for the period of his media transition between 1959–1961 (Evident Poetry [evidentní poezie]) and a “dematerialized” phase in the short period of Destatic Poetry (destatická poezie) in the mid-1960s, which probably evinces the greatest similarities with Western Conceptual Art. A final compilation of the basic techniques shows the cross-genre character of conceptualism in the poetic works of Kolář. In addition to the deliberate negation of traditional literary genres and limits of media Kolář tried to realize his mental concepts in various media and with cross-media methods. Important features of his conceptual poetry are: the use of autopoietic strategies and the disappearance of the author, performativity and the reflection of different communicative roles of the recipient, conceptualization of silence and emptiness as well as methods of repetition, variation and serialization. KEYWORDS Literary Conceptualism – Intermediality – Cross-Media – Conceptualization Of Silence – Techniques Of Fate – Destatic Poetry – Evident Poetry – Aisthesis – Performativity – Autopoiesis – Variation

S87


S92

KONKRÉTNÍ POEZIE A KONCEPTUÁLNÍ UMĚNÍ. ODLIŠNOSTI A SPOLEČNÁ VÝCHODISKA

STUDIE O VYBRANÝCH OTÁZKÁCH POLSKÉ NEOAVANTGARDY NA PŘÍKLADU TVORBY STANISŁAWA DRÓŻDŻE A JAROSŁAWA KOZŁOWSKÉHO

S93 [P]sát dějiny konkrétní poezie znamená „zkoumat vztahy jejích modelů k současnému uměleckému a intelektuálnímu vývoji“. (Clüver 1987: 113, cit. dle Vos 1992: 3) ÚVOD Polské neoavantgardní umění, které vyrostlo na válečných troskách, je spojováno především se vzdorem umělců vůči komunistickému systému panujícímu v té době v Polsku a v celé středovýchodní Evropě. V 60. a 70. letech 20. století bylo patrné napětí i v oblasti poezie. Ta proměnou formy kritizovala tehdejší politické uspořádání a s ním spojenou deformaci jazyka, stejně jako negativní důsledky všudypřítomné cenzury omezující umělce. Aktivita básníků se proto přesouvala na půdu vizuálního umění. Po opuštění kánonu figurace 01 začaly do této oblasti pronikat dosud neznámé mimovizuální formy vyjadřování, reflektující stav samotného umění i jeho vztah k tehdejším společenským a politickým změnám. Ve své studii bych se chtěla zaměřit na vybrané otázky polského umění zmíněného období a dokázat, že i přes jeho nejednolitý obraz jsou polská neoavantgardní hnutí odlišná od jiných uměleckých směrů ve středovýchodní Evropě i od západoevropských tendencí. Hlavní oblast mého zájmu budou představovat literárně-vizuální experimenty a konceptuální přístupy. Pokusím se ukázat podmíněnost specifik vybraných směrů polského umění místem a danou politickou a společenskou situací, stejně jako důsledky vlivu jiných regionů východní, střední a západní Evropy. Zaměřím se na směry a motivy cirkulace tvůrčích metod mezi vybranými konceptuálními umělci a konkrétními básníky a jimi utvářené individuální jazyky uměleckého vyjádření. Přestože se konceptuální tendence v polském neoavantgardním umění objevovaly v rámci odlišných diskurzů, z důvodu nedostatku místa se zde nebudeme věnovat trendu umění nových médií, který se rozvíjel především v Lodži 70. let 20. století, ačkoli bezpochyby významně ovlivnil formu celé polské neoavantgardy. Reprezentuje ho především skupina Dílna filmové

01

Rozchodem s kánonem figurace rozumím odklon výtvarných umělců od mnohasetleté historické tradice zobrazujícího, narativního, naturalistického, objektového a  formalizovaného umění, ale také opuštění pro tehdejší tvůrce aktuálnějšího fenoménu figurativního umění v pojetí nové figurace (neofigurace). Ta představuje výsledek fúze různých uměleckých směrů, zejména britského a amerického pop-artu, který se rozvíjel kolem roku 1955, a aktivit francouzského hnutí Nouveau Réalisme. Když tyto proudy pronikly do střední Evropy, přispěly ke vzniku nových uměleckých trendů. V Polsku pak termín nová figurace charakterizuje celou generaci malířů a sochařů, ačkoli východiska Francouzů, jejichž základem se stalo „chladné“ představení skutečnosti nezávislé na biografických východiscích a  každodenní a  homogenní zkušenosti v  masové perspektivě, nebyla pro polské umělce tak zásadní. Soustřeďovali se na dojmy, expresivní a subjektivní zkušenosti a doslovné zobrazování. K umělcům, kteří tvořili v tomto duchu, patří jak malíři – skupina poznaňských malířů (Jan Świtka, Lech Ratajczyk nebo Norbert Skupniewicz) a krakovská skupina Wprost, založená v roce 1966 (Maciej Bieniasz, Zbylut Grzywacz, Leszek Sobocki a Jacek Waltoś) –, tak sochaři (Wiktor Gajda, Adam Myjak). Viz Kępińska 1981: 100 nn.


S118

KONKRÉTNÍ POEZIE A KONCEPTUÁLNÍ UMĚNÍ. ODLIŠNOSTI A SPOLEČNÁ VÝCHODISKA.

MAŁGORZATA DAWIDEK GRYGLICKA

MAŁGORZATA DAWIDEK GRYGLICKA SLADE SCHOOL OF FINE ARTS, UNIVERSITY COLLEGE LONDON

CONCRETE POETRY AND CONCEPTUAL ART: SEPARATENESS AND A COMMON SET: AN OVERVIEW OF THE SELECTED ASPECTS OF POLISH AVANT-GARDE BASED ON THE CREATIVE APPROACHES OF STANISŁAW DRÓŻDŻ AND JAROSŁAW KOZŁOWSKI. The article examines selected aspects of the diversified Polish neo-avantgarde art of the 1960s and 1970s and aims to accentuate the distinctiveness of Polish neo-avant-garde movements vis-à-vis the trends arising at the same time in other Eastern and Central European countries. The main goal of the article is to provide an overview of the phenomena of concrete poetry and conceptual art in Poland. Against the backdrop of the historical developments in Eastern and Central European art and political context, the text analyses the creative approaches of the visual poet Stanisław Dróżdż and the conceptual artist Jarosław Kozłowski, based on the examples of several works created by them. The essay focuses on the relationship between these two trends, which reinforced and exemplified a critical approach to language and claims to its transparent function. It also reveals the reasons for the appearance of textuality within the realm of visual arts and visuality in poetry, as well as the influence of both movements on each other. The method of the research is a contextual analysis and interpretation of selected works by the aforementioned artists, each a major figure in their own field. The artists’ creative approaches are discussed in the context of the artistic, historical and extra-artistic (political and apolitical) roles of art and art community during the period of ideological repression and devaluation of discursive language. Moreover, in a wider context, the essay strives to correct the omissions and displacements effected in the art field by the universalistic Western European history of art. The latter interprets the events happening in the analysed regions as a homogeneous movement, while the art and poetry separated from the traditional narratives were in fact the only possible instruments of resistance against the political and social situation, and language became an instrument of artistic reaction against the devaluation of linguistic meanings and the escalation of violence. KEYWORDS Polish Neo-Avant-Garde – Visual Poetry – Conceptual Art – Stanisław Dróżdż – Jarosław Kozłowski – Eastern Bloc – Devaluation of Language – Artistic Resistance

LITERATURA Ayer, Alfred J. (1952) Language, Truth and Logic. New York: Dover Publications. Białoszewski, Miron (1956) Obroty rzeczy. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy. — (1961) Mylne wzruszenia, Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy. — (1965) Było i było. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy. — (1967) Rachunek zachciankowy. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy. — (1970) Pamiętnik z Powstania Warszawskiego. Varšava: Państwowy Instytut Wydawniczy. — (1985) Památník z Varšavského povstání. Praha: Odeon. — (1988) M’ironie. Výbor z veršů. Praha: Odeon. Borowski, Wiesław (2002) „Dróżdż. Krzyżowa droga słowa“. Exit 2: 2634. — (2000) „Letters and Words“. In Amnesia. Die Gegenwart des Vergessens [katalog výstavy], 103–106. Brémy: Neues Museum Weserburg. Carnap, Rudolf (1988) Meaning and Necessity. A Study in Semantics and Modal Logic. Chicago: University of Chicago Press. Clüver, Claus (1987) „From Imagism to Concrete Poetry. Breakthrough or Blind Alley?“. In Amerikanische Lyrik. Perspektiven und Interpretationen, ed. Rudolf Haas. Berlín: Erich Schmidt Verlag. Czycz, Stanisław (2007 [1975–1980]) Arw. Krakov: Ha!art. Dawidek Gryglicka, Małgorzata (2012) Historia tekstu wizualnego. Polska po 1967 roku. Krakov: Ha!art – Vratislav: Muzeum Współczesne.

Dróżdż, Stanisław ed. (1978) Poezja konkretna. Wybór tekstów polskich oraz dokumentacja z lat 1967–1977. Vratislav: Akademicki Ośrodek Teatralny Kalambur. Flynt, Henry (1963 [1961]) „Essay. Concept Art“. In An Anthology of Chance Operations, ed. La Monte Young. New York: La Monte Young – Jackson Mac Low. Garbala, Marek (1968) „Stanisława Dróżdża poezja konkretna”. Agora 20: 56. Grögerová, Bohumila – Hiršal, Josef (1967) Experimentální poezie. Praha: Odeon. Kępińska, Alicja (1981) Nowa Sztuka. Polska w latach 1945–1978. Varšava: Oficyna Wydawnicza Auriga, Wydawnictwa Artystyczne i Filmowe. — (2000) „Dosięgnąć ‚niemożliwego‘“. In Refleksja konceptualna w sztuce polskiej. Doświadczenia diskursu. 1965–1975, eds. Paweł Polit – Piotr Woźniakiewicz. Varšava: Centrum Sztuki Współczesnej Zamek Ujazdowski. Kosuth, Joseph (1991) Art After Philosophy and After. Collected Writing 1966–1990, Cambridge, MA: MIT Press. Kozłowski, Jarosław (1972) Reality. Poznaň: [samizdat]. — (1975) „Prolegomena do ‚Reality‘ ‚Jarosława‘ ‚Kozłowskiego‘“. In Kontekst [soubor strojopisů]. Varšava: Galeria Foksal PSP. — (2001) [rozhovor s Małgorzatou Dawidek Gryglickou, 26. 5. 2001]. Strojopis v archivu autorky. Kozłowski, Jarosław – Kostołowski, Andrzej (1971) NET. Poznaň: [samizdat]. LeWitt, Sol (1967) „Paragraphs on Conceptual Art“. Artforum 5(10): 79–83. Lippard, Lucy R. (1997 [1973]) Six Years. The Dematerialization of the Art Object from 1966 to 1972. Berkeley: University of California Press.

Derrida, Jacques (2004) Pismo i różnica. Varšava: KR. Dróżdż, Stanisław – Makarewicz, Zbigniew (1968) „Pojęciokształty. Rozbiór dramatyczny przedmiotu“. Odra 4: 73–76.

Ludwiński, Jerzy, (2000a [1970]) „Sztuka w epoce postartystycznej“. In Refleksja konceptualna w sztuce polskiej. Doświadczenia diskursu. 1965–1975, eds. Paweł Polit – Piotr Woźniakiewicz. Varšava: Centrum Sztuki Współczesnej Zamek Ujazdowski.

S119


S122

S123

PERFORMATÍVNE PÍSANIE MILANA ADAMČIAKA

V nasledujúcom texte sa budem zaoberať vzťahmi medzi performanciou a písaním, pričom vychádzam z predpokladu, že medzi nimi funguje princíp reverzibility, ktorý dovoľuje skúmať ich limity a možnosti – performanciu ako písanie na jednej strane a písanie ako performanciu na druhej strane. 01 Tento princíp reverzibility ma zaujíma aj z toho dôvodu, že k najradikálnejším polohám v testovaní limitov týchto umeleckých žánrov, resp. oblastí kreativity dochádzalo v čase globálnej revolty na sklonku 60. rokov, študentských protestov a útokov proti inštitúciám umenia i umeniu ako takému. Rezistencia, revolta a subverzívne praktiky viedli k vzniku autonómnych umeleckých programov. Po potlačení Pražskej jari sa československá progresívna umelecká scéna postupne ocitla v kríze, čo sa v projektoch slovenských umelcov prejavuje ako prechod od verejných k poloverejným a privátnym akciám na začiatku 70. rokov. Medzi dnešným divákom/čitateľom, historickým časom a performatívnou tvorbou umelcov tejto generácie stojí záznam, dokumentácia, ktorú si často automaticky stotožňujeme s dielom ako takým. Pokúsim sa tu objasniť, v akom zmysle sa dnes stávame divákmi/čitateľmi týchto performatívnych diel a akými spôsobmi sú tieto práce pre publikum sprostredkúvané. Philip Auslander použil v tejto súvislosti termín performativita dokumentácie, čím definoval dokumenty, ktoré nie sú len indexovým prístupovým bodom k minulej udalosti, ale tieto dokumenty samotné sú performancie, ktoré naplno reflektujú senzibilitu či estetický projekt umelca a pre ktoré sa v momente ich čítania stávame aktívnym publikom (Auslander 2006: 9). Fotografické záznamy, koláže, experimentálne texty, partitúry, autorské knihy a pod. predstavujú typ dokumentov, ktoré sa viažu na tvorbu umelca a zvyčajne pochádzajú zo súkromného archívu umelca. Problematike akčného umenia v Čechách a na Slovensku je venovaných viacero publikácií približujúcich rozličné podoby performativity a ich historický kontext, dosiaľ sa však nevenovala veľká pozornosť spôsobom a stratégiám dokumentácie samotnej, na ktorú sú zväčša formy akčného umenia odkázané. V prípade umelcov ako Alex Mlynárčik, Stano Filko, Július Koller, Peter Bartoš alebo Milan Adamčiak postupy sebahistorizácie odpovedajú na ich vylúčenie z verejnej sféry. Dokumentácie z ich archívov okrem toho, že reflektujú a materializujú estetický projekt umelca, ako tvrdí Auslander, sú tiež dôležitými osobnými svedectvami o ich životnej situácii a vtedajšej kultúrnej politike. Práve preto je dôležité venovať pozornosť tomu, aké médium a formát dokumentu si umelci volili, aby diela sprostredkovali, a aké metódy použili na to, aby ich uchovali a ďalej komunikovali.

01

Performanciu tu rozumiem v širokom zmysle ako experimentálnu tvorbu orientovanú na proces, dianie vo vymedzenom úseku času a  miesta, a  tiež ako kreatívnu činnosť, v mnohých prípadoch mimo galerijného priestoru, ktorá sa sama stáva médiom umenia. Pojem písanie tu používam nielen ako rozšírené pole experimentálnej poézie (typoraster, typografická báseň a  pod.), ale tiež ako zastrešujúci pojem pre konceptuálne dielo pozostávajúce z textu, záznam alebo popis performancie, návod na performanciu či využitie nájdených textových fragmentov pri komponovaní diela.


S136

PERFORMATÍVNE PÍSANIE MILANA ADAMČIAKA

DANIEL GRÚŇ

DANIEL GRÚŇ VYSOKÁ ŠKOLA VÝTVARNÝCH UMENÍ V BRATISLAVE

THE PERFORMATIVE WRITINGS OF MILAN ADAMČIAK The socialist Czechoslovakia of the liberal 1960s saw the implementation not only of the avant-garde vision of programmed art, inspired by contemporary scientific and technological achievements, but also of a new role of the creator comparing the poet’s consciousness to a machine. In the experimental poetry and graphic notations of Milan Adamčiak (1946), performativity and writing meld into one whole. The essay aims to pinpoint the most important impulses that led the artist to realize writing as action. It provides an answer to the question why Adamčiak’s actions were mediated by graphical notation and not by other means. In the study I am using the term performative document and relating it to the conception of the archive, as it is the medium of archive in which Adamčiak’s work has been stored and made accessible. The vast majority of works by Milan Adamčiak, be it graphic scores or experimental poetry, are instructions for further action and their meaning lies in their subsequent reconfiguration and reviving. In the text I am also pointing to the current possibilities of work with the experimental heritage of this unique representative of conceptual art and graphic notation. KEYWORDS Milan Adamčiak – Experimental Poetry – Graphic Notation – Performative Document – Archive – Self-Historization – Action Art – Fluxus – Eastern Europe

LITERATURA Adamčiak, Milan (2011) Archív I (Expo). Experimentálna poézia 1964–1972, ed. Michal Murin. Košice: Dive Buki. — (2013) Archív III (Nôty). Notácie a grafické partitúry, ed. Michal Murin. Košice: Dive Buki. — (1969) „ENSEMBLE—COMP.“. Mladá tvorba 14(10): 22–28. Alberro, Alexander (1999) „Reconsidering Conceptual Art, 1966–1977“. In Conceptual Art. A Critical Anthology, eds. Alexander Alberro – Blake Stimson, xvi–xxxvii. Cambridge, MA: MIT Press. Auslander, Philip (2006) „The Performativity of Performance Documentation“. PAJ A. Journal for Performance and Art 84: 1–10. Badovinac, Zdenka (2006) Prekinjene Zgodovine / Interrupted Histories [katalog výstavy]. Ljubljana: Moderna galerija. Bartošová, Zuzana (2011) Napriek totalite. Neoficiálna slovenská výtvarná scéna sedemdesiatych a osemdesiatych rokov 20. storočia. Bratislava: Kalligram. Bátorová, Andrea (2007) „Alternative Trends in Slovakia during the 1960s and Parallels to Fluxus“. In Fluxus East. Fluxus Networks in Central Eastern Europe, ed. Petra Stegmann, 163–176. Berlin: Künstlerhaus Bethanien 2007. Becker, Jürgen – Wostell, Wolf, eds. (1965) Happenings, Fluxus, Pop Art, Nouveau Réalisme. Eine Dokumentation. Reibek bei Hamburg: Rowohlt. Benjamin, Walter (1998) „Autor jako producent“. In Agesilaus Santander, 151–173. Praha: Herrmann & synové 1998. Brecht, George (1967) „Náhoda a obraz“. In Slovo, písmo, akce, hlas, ed. Josef Hiršal – Bohumila Grögerová, 207–233. Praha: Československý spisovatel. Cseres, Jozef (2009) „In Between a Permanent Status. Milan Adamčiak’s Version of Intermedia“. Leonardo Music Journal 19: 31–34.

Cseres, Josef – Weckwerth, Georg, eds. (2012) Membra Disjecta for John Cage. Praha: DOX. Danbolt, Mathias (2014) „Arresting Performances“. In re.act.feminism # 2 – a performing archive, ed. Bettina Knaup – Beatrice Ellen Stammer. Norimberk: Verlag für moderne Kunst – Londýn: Live Art Development Agency. Derrida, Jacques (1995) Archive Fever. A Freudian Impression. Chicago – Londýn: University of Chicago Press. Eco, Umberto (2015) Otevřené dílo. Forma a neurčenost v současných poetikách. Praha: Argo. Freire, Cristina – Kemp, Klara (2012) „Artists’ Networks in Latin America and Eastern Europe“. ARTMargins 1 (2–3, červen–říjen): 3–13. Garnier, Pierre (1964) „Fonetická báseň a její vývoj“. Knižní kultura 1(12): 442–444. Gomringer, Eugen (1967) „Od verše ke konstelaci“. In Slovo, písmo, akce, hlas, ed. Josef Hiršal – Bohumila Grögerová, 46–48. Praha: Československý spisovatel. Grúň, Daniel (2014) Július Koller Galéria Ganku. Vídeň: Schlebrügge.Editor. Havránek, Vít, ed. (1999) Akce, slovo, pohyb, prostor. Experimenty v umění šedesátých let [katalog výstavy]. Praha: Galerie hlavního města Prahy. Kolář, Jiří (1969 [1965]) Návod k upotřebení. Most: Dialog. Mlynárčik, Alex – Restany, Pierre (1995) Inde/Allieurs. Bratislava: Slovenská národná galéria. Murin, Michal (2013) „S Milanom Adamčiakom o grafických partitúrach, hudobných projektoch a muzikologickej tvorbe“. In Adamčiak, Milan. Archív III (Nôty). Notácie a grafické partitúry, ed. Michal Murin, 42–69. Košice: Dive Buki. Ono, Yoko (2000 [1964]) Grapefruit. A Book of Instruction and Drawings by Yoko Ono. New York: Simon & Schuster. Rusinová, Zora (2001) „Milan Adamčiak a Robert Cyprich“. In Umenie akcie 1965–1989, ed. eadem, 89–93. Bratislava: SNG.

S137


S140

S141

BAREVNÝ KONCEPT MEZI ČERNOU A BÍLOU

V této studii, 01 tematicky zaměřené na barvu jako na zásadní aspekt vizuálního vnímání, se pokusíme nastínit jednu ze zatím nepříliš reflektovaných možností, jak uchopit jazykově předurčenou tvorbu Jiřího Valocha (1946). Pokud se v domácím kontextu oprostíme od jeho významu v pozici kurátora, sběratele, kritika a teoretika umění (Lasotová 2004, 2006; pozici Valocha jako sběratele a kurátora se věnuje Musilová 2013), má i tak tento umělec, nyní, po padesáti letech tvorby, za sebou obrovské dílo. Jeho důkladná analýza však dodnes chybí. Není to způsobeno pouze faktem, že je z velké části nevydané, roztroušené a jen intuitivně archivované (Klímová 2013). 02 Složitou situaci, s níž se většina autorek a autorů nejnovější kritické literatury věnované tomuto umělci snaží ale vyrovnat, umocňuje i skutečnost, že nejčasnějším vykladačem vlastního díla je on sám; nadto je i nestorem kontextu, v němž je prezentováno. Valochova věcná příslušnost k široké oblasti uměleckého konceptualismu je však nejen oprávněným důsledkem jeho vlivné (sebe) klasifikace, 03 ale nakonec i používané sémantiky, která jej sice nutně situuje do intelektuálně-filozofické pozice, ale zároveň je na jejím základě možné jeho tvorbu vnímat jako zcela nezpochybnitelnou krajní podobu uměleckého konceptualismu (Osborne 2002, LHl [Hlaváček, Ludvík] 1995). Konceptuální aspekt Valochova díla lze nalézt především v práci s textem. Přestože v sobě odráží i jistou dávku absurdity i pragmatična, doplněných řadou překvapivých prvků přírodního či snad i reflexivního lyrična (k základnímu významu pojmu lyrika viz pt [Peterka, Josef] 1984; viz také Mukařovský 2001), může se v některých aspektech sice přibližovat k aktuálně ražené konceptuální literatuře, 04 ale jelikož se mu do textu, s nímž koneckonců pracuje jako s médiem, daří integrovat velmi silnou složku vizuálního a prostorového vnímání, bude spíš nutné si ujasnit, co jej od konceptuálního psaní odlišuje. 05 Jak ještě uvidíme, souvisí to nejen s Valochovou koncepcí vizuálního textu, v níž na svou dobu poměrně originálním způsobem propojil více uměleckých médií (fotografie, video, mail art apod.), ale i s celkovou podstatou Valochovy tvorby, kterou se snaží pomocí jazyka uchopovat východiska aktuálního uměleckého myšlení.

01

POZNÁMKY K LYRICKÝM PRVKŮM V KONCEPTUALISMU JIŘÍHO VALOCHA

02

03

04

05

Poděkování za podporu při vzniku studie patří Jiřímu H. Kocmanovi a Lence Vítkové. Barboře Klímové děkuji za fotodokumentaci. Část osobního archivu Jiřího Valocha spravuje v současnosti Archiv Moravské galerie v Brně. Viz také výstavy Instalace (2006), Oka mžik (2014); se zařazením děl ze sbírky počítá i nově připravovaná expozice Záblesky paměti (expozice byla otevřena na podzim 2015 pod názvem ART IS HERE: Nové umění, pozn. red.). Valoch je např. autorem vlastního encyklopedického hesla (JVa 1995). Pod pseudonymem o  sobě publikoval i  první analýzu vlastní tvorby (Pavlík 1975). Viz také Valoch 2007. Zde se vztahujeme k definici konceptuálního psaní, jak ji nastolil Dworkin 2011: xxiii. Text nabízí mj. i úvahu o vztahu konceptuální umělecké praxe šedesátých let a souvisejících současných literárních tendencí. Nad limity tohoto textu se zamýšlí Magidová 2013. Situace je opět ztěžována hlavně vzhledem k tomu, že konceptuální umělec na jazyk přechází a básníci jej naopak již ze své podstaty využívají (Perloff 2007, Kotz 2007).


S152

BAREVNÝ KONCEPT MEZI ČERNOU A BÍLOU POZNÁMKY K LYRICKÝM PRVKŮM V KONCEPTUALISMU JIŘÍHO VALOCHA

EVA KRÁTKÁ

EVA KRÁTKÁ

THE COLOURFUL CONCEPT BETWEEN BLACK AND WHITE: NOTES ON LYRICAL ELEMENTS IN THE CONCEPTUALISM OF JIŘÍ VALOCH The study focuses on a so far largely neglected possible approach to the work of Jiří Valoch (1946), i.e. via the meaning-making elements fostering visual or spatial perceptions. In this study we first devote our attention to Valoch’s theoretical conception of visual text which, in a rather original way for its time, connected multiple artistic media (photography, video, mail art etc.); in the second part we then trace Valoch’s affiliations to the broad strand of conceptualism in arts using textual works that reflect one of the central topics of the author’s visual semantics, which is the relationship between the written and seen. We illustrate Valoch’s work with semantics on his concept of colourful visuality, where visual language is first replaced with words that significantly accentuate visual perception and in the course of the following years transposed from the line on paper surface into the form of site-specific installation projects. The main goal of the study is to demonstrate that the concept represents not only a characteristic line of Valoch’s work but also the essence of his approach to art.

LITERATURA Alberro, Alexander (1999) „Reconsidering Conceptual Art, 1966–1977“. In Conceptual Art. A Critical Anthology, eds. Alexander Alberro – Blake Stimson, xvi–xxxvii. Cambridge, MA: MIT Press. Carrega, Ugo – Valoch, Jiří (1969) Tool etc. Poesia visiva italiana [katalog výstavy]. Jihlava: Oblastní galerie Vysočiny. Červenka, Miroslav (2003) Fikční světy lyriky. Praha – Litomyšl: Paseka. Dencker, Klaus Peter (2011) Optische Poesie. Von den prähistorischen Schriftzeichen bis zu den digitalen Experimenten der Gegenwart. Berlín – New York: De Gruyter. Dworkin, Craig (2011) „The Fate of Echo“. In Against Expression. An Anthology of Conceptual Writing, eds. Craig Dworkin – Kenneth Goldsmith, xxiii–liv. Evanston: Northwestern University Press. Emerson, Lori (2012) „Conceptual Poetry“. In The Princeton Encyclopedia of Poetry and Poetics, eds. Stephen Cushman – Roland Greene et al., 292–293. Princeton: Princeton University Press.

KEYWORDS

Grygar, Štěpán (2004) Konceptuální umění a fotografie. Praha: AMU.

Conceptual Art – Conceptual Literature – Art Theory – Colour – Installation – Site-Specific

Heiser, Jörg (2002) „Emotional Rescue“. Cit. 20. 6. 2015. http://www.frieze.com/issue/article/ emotional_rescue. Heiser, Jörg – Seifermann, Ellen, eds. (2007) Romantischer Konzeptualismus / Romantic Conceptualism [katalog výstavy]. Bielefeld – Lipsko: Kerber. Higgins, Dick (1976) Some Poetry Intermedia [plakát], 56 × 43 cm. New York: Unpublished Editions. Hodrová, Daniela, ed. (1993) Proměny subjektu, sv. 1. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR. Janoušek, Pavel, ed. (2008) Dějiny české literatury 1945–1989, sv. 3, 1958–1969. Praha: ÚČL AV ČR. „Jiří Valoch“ (2007). In Experimentální poezie, ed. Olga Stehlíková, Wagon 3–4: 479–503.

„Jiří Valoch“ (2009). In Antologie české poezie, sv. 1, 1966–2006, ed. Jan Šulc – Jakub Šofar et al., 202–203. Praha: dybbuk. JVa [Valoch, Jiří] (1995) „Valoch, Jiří“. In Nová encyklopedie českého výtvarného umění, sv. 2, ed. Anděla Horová, 892–893. Praha: Academia. Klímová, Barbora (2013) „Zpráva o archivu Jiřího Hynka Kocmana, o sbírkách a stopách Jiřího Valocha“. In Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století, 187–228. Praha: tranzit.cz – Brno: VUT v Brně. Koelen, Dorothea van der (2005) „Heinz Gappmayr. Opus 3. Überlegungen“. In Heinz Gappmayr. Opus III. Gesamtverzeichnis der visuellen und theoretischen Texte 1997–2004, ed. Dorothea van der Koelen, 7–13. Mnichov: Chorus. König, Christine – Knoll, Hans (1991) Détente. Rudolf Fila – Arnulf Rainer, Milan Knížák – Tony Cragg, Stanislav Kolíbal – David Rabinowitch, Adriena Šimotová – Nancy Spero, Jiří Valoch – Joseph Kosuth. Vídeň: Remaprint. „Konzeptionelle Poesie“ (1987) In Text als Figur. Visuelle Poesie von der Antike bis zur Moderne, eds. Jeremy Adler – Ulrich Ernst, 321. Wolfenbüttel: Herzog August Bibliothek. „Konzeptuelle Poesie“ (1991) In Carmen figuratum, ed. Ulrich Ernst, 842. Vídeň: Böhlau. Kosuth, Joseph (1982 [1969]) „Umění následuje filozofii I–III“. In Minimal & Earth & Concept Art, ed. Karel Srp, sv. 1, 270–302. Praha: Jazzová sekce. Kotz, Liz (2007) Words to Be Looked At. Language in 1960s Art. Cambridge, MA: MIT Press. Kovařík, Jakub – Kvapil, Marek (2007) „Rozhovor s Jiřím Valochem. Je to smutnější, mám takovej neblahej pocit, že jsem stále smutnější“. Těžkoříct 14: nestr. Krátká, Eva, ed. (2013) Vizuální poezie. Teoretické texty. Brno: Host. Krátká, Eva (2015) Vizuální poezie. Pojmy, kategorie a typologie ve světovém kontextu. Brno: Host [v tisku]. Lasotová, Dáša (2004) Čtyři z tváří Jiřího Valocha. Ostrava: Ostravská univerzita.

S153


S156

STRATEGIE PRÁCE S TEXTEM V MOSKEVSKÉM KONCEPTUALISMU A „KONCEPTUÁLNÍ PSANÍ“

S157 V zásadní publikaci pro současnou debatu o konceptuálních postupech v literatuře – výboru Proti expresi (Dworkin–Goldsmith 2011) – je moskevská konceptuální poezie zmíněna pouze jednou. V poznámce č. 2 k úvodnímu textu „Osud Echo“ editor Craig Dworkin varuje, že bychom si pojem „konceptuální psaní“ (conceptual writing) „neměli plést s básnickým hnutím Kontseptualizme [sic] (spojovaným především se spisovateli jako Dmitri Prigov a Lev Rubenstein [sic]), k jehož rozkvětu došlo v Moskvě v 80. letech“ (Dworkin 2011: xviii). Kde Dworkin přišel k výrazu Kontseptualizme, zůstává záhadou, obsah poznámky je nicméně jasný: podobnost mezi názvem údajného hnutí moskevských básníků a pojmem konceptuální psaní, jímž se chce zabývat Dworkin, je buď náhodná, nebo se zakládá na nedorozumění, v každém případě ale nevyjadřuje žádnou sdílenou definici termínu konceptuální. Uvážíme-li, že Dworkin zavádí sousloví „konceptuální psaní“ jako „flexibilní generický termín“, který má současně „jak zachycovat literární psaní, které by mohlo dobře fungovat i v roli konceptuálního umění, tak označovat způsob užití textu v praktikách konceptuálního umění“ (ibid.: xxiii), musí být jeho definice konceptuálního zákonitě velmi široká – zřejmě ale ne natolik, aby zahrnula také moskevské konceptuální básníky. Následující text si klade tři cíle: zaprvé, představit hlavní strategie práce s textem v moskevském konceptualismu, zadruhé ověřit, zda je moskevský konceptualismus skutečně neslučitelný s široce přijímanou definicí pojmu konceptuální, a za třetí poukázat na určité problémy spojené s touto definicí samotnou. MOSKEVSKÝ KONCEPTUALISMUS Autorka reprezentativních dějin ruského umění 20. století Jekatěrina Ďogoť chápe označení moskevský konceptualismus jako arbitrárně zvolené vlastní jméno, jež jen volně souvisí s přítomností konceptuálních postupů, jaké známe ze západního umění: [T]ento termín je idiomatickým názvem hnutí, podobně jako slovo „Fluxus“ nebo „dada“, který nevyjadřuje, že toto umění je vždy na sto procent konceptuální. Slova „moskevský konceptualismus“ musíme pokaždé dát do pomyslných uvozovek. ( 2000: 165) Návrh Ďogoť se ovšem rozchází s tím, co říká jeden z ústředních představitelů tohoto směru, Andrej Monastyrskij, v nedávném rozhovoru věnovaném pojmosloví moskevského konceptualismu ( – – 2008). Podle něj názvům jako „Fluxus“ nebo „dada“ (na rozdíl od „dadaismu“) odpovídají v daném kontextu spíše termíny MANI a  NOMA. 01

01

Termín MANI (Moskevský archív nového umění; ), jehož původ se přisuzuje Andreji Monastyrskému a Lvu Rubinštejnovi, se používal od konce 70. let jako označení kroužku moskevských


S180

STRATEGIE PRÁCE S TEXTEM V MOSKEVSKÉM KONCEPTUALISMU A „KONCEPTUÁLNÍ PSANÍ“

specifických prostředků média k reflexi vyššího stupně, jež se zaměřuje na obecné podmínky možnosti umění), nevyžaduje rezignaci na materiální objekt, vizuální zobrazení nebo referenci k vnějšímu (psychologickému, sociálnímu) kontextu; podstatné je, že se umělecký akt a recepce díla přesouvají na metaúroveň vůči tomuto objektu, zobrazení či referenci. „Obrázky“ (a stejně tak i „básničky“) tu jsou nadále, ale už ne proto, aby nám poskytovaly „plné uspokojení již pro sebe jakožto umění“, nýbrž aby nás vyzvaly „k myšlenkové úvaze […], aby se vědecky poznalo, co umění je“ (Hegel 1966: 65). Výstava Obrazy (Pictures) z roku 1977 vymezuje nástup fáze označované jako postkonceptualismus, kdy se předmětem umělecké manipulace stávají tak komplexní znaky, jako jsou obrazy kulturního průmyslu. Jako ústřední strategie se v postkonceptualismu prosazuje apropriace existujících děl (Sherrie Levine, Richard Prince) či konvenčních způsobů zobrazení (Cindy Sherman). Právě americký postkonceptualismus představuje nejadekvátnější západní paralelu moskevského konceptualismu, a to jak z hlediska časové souběžnosti, tak vzhledem k roli, kterou zde hraje tradiční umělecký (vizuální či literární) materiál. Oba směry se analyticky obracejí k těm kulturním formám, které v prostředí jejich zrodu dominují coby nástroje ideologické interpelace. Zatímco na Západě se jedná o obrazy masové kultury a reklamy, v sovětském Rusku jde především o texty ukotvené v místní literární tradici. Je-li tedy možné popsat západní postkonceptuální umění jako metadiskurs kulturního průmyslu, pak moskevský konceptualismus je v prvé řadě metadiskursem literatury.

VÁCLAV MAGID

VÁCLAV MAGID FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

TEXTUAL STRATEGIES OF MOSCOW CONCEPTUALISM AND “CONCEPTUAL WRITING” The study focuses on the methods of work with text in the artistic and literary movement of the 1970s and 1980s known as Moscow Conceptualism. The starting point is the question of the relevance of this tendency within the framework of the debate about “Conceptual Writing” in recent Anglophone literary criticism. To answer this question, the author first acquaints the reader with the main representatives of Moscow Conceptualism as well as with their works and typical creative methods. Subsequently, he confronts the intellectual background of Moscow Conceptualism with the widely accepted definition of the term conceptual. On the basis of this confrontation, he comes to the conclusion that Moscow Conceptualism shares essential common features with both Conceptual Art as it originated in the USA in the 1960s, and Conceptual Writing that has been a subject of an intense debate in the recent years. At the same time, the author believes that the works of Moscow Conceptualism can contribute to a fruitful revision of the notion of the conceptual (in particular by challenging the dogma of dematerialization). KEYWORDS Moscow Conceptualism – Conceptual Writing – 1970s – 1980s – Postmodernism – Ilya Kabakov – Andrei Monastyrski – Dmitry Prigov – Lev Rubinstein

S181


S186

S187

PÍŠÍCÍ STROJE ROBERTA SZCZERBOWSKÉHO

ROBERT SZCZERBOWSKI Podle Kennetha Goldsmithe je v konceptuálním psaní idea nebo koncept „nejdůležitějším prvkem díla“. U takového druhu psaní se tedy většina rozhodnutí o tvaru a obsahu díla odehrála už před tím, než vlastní psaní začalo. „Myšlenka se stává strojem, který vyrábí text.“ (Goldsmith 2005) Tato kritéria budou východiskem ke studiu díla Roberta Szczerbowského (1959). Ve svém rozboru rovněž rozšiřuji Goldsmithův teoretický rámec tak, aby obsáhnul i design materiálního aspektu knihy, který pojednávám jako součást konceptualizace díla. V oblasti polské literatury lze na dílo Roberta Szczerbowského nahlížet jako na nejvědomější a nejradikálnější příklad remediace. Zaprvé proto, že žádný jiný umělec pracující v médiu knihy a později v digitálním médiu nevybudoval pro své umělecké sdělení tolik kontextů, ani je tak pevně neukotvil ve filozofii, lingvistice a dějinách literatury jako právě Szczerbowski. Za druhé: žádný jiný umělec, který prošel procesem remediace 01, neztratil víru v knihu a nerozhodl se v literatuře zcela odmlčet ve stejné míře, jako to učinila tato všestranná umělecká osobnost. Robert Szczerbowski, umělec, kterého si dnes spojujeme především s vizuálním uměním, byl za svých mladých let fascinován uměním slova a ztotožňoval se s kategorií „spisovatele“. 02 Szczerbowského literární tvorba zahrnuje díla vytvořená od konce 70. let do poloviny 90. let, přestože je přísně vzato nemůžeme zařadit mezi knihy v tradičním smyslu slova. Dokumentují proces, během nějž byly hranice média literatury rozpínány do té míry, dokud se radikálně neprovalily a neumožnily tak průzkum „post-literárních“ teritorií a v posledku i proměnu tohoto média. Specifické zacházení s médiem literatury totiž dovoluje umělci klást otázky po způsobu poznávání světa prostřednictvím jazyka a po jeho hranicích. Szczerbowského technotexty (Hayles 2002) také ztvárňují postupné mizení tradičních indikátorů literárního textu, od zápletky a statusu autora přes název a copyright až po samotné médium, tj. knihu. Po dobu zhruba prvního desetiletí své tvorby se Szczerbowski věnoval převážně literatuře v běžném slova smyslu. A ačkoliv se jeho první literární projekty dostaly na veřejnost zkraje 70. let, kdy započal studium filozofie na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani (později v 80. letech na ně navázal na Varšavské univerzitě, přestože titul nikdy nezískal), debutoval až v roce 1987 ve čtvrtletníku Akcent, kde publikoval miniatury z pozdějšího souboru Kompozice (Szczerbowski 1991a), krátké texty napsané mezi lety

01 02

Více k remediaci v  tištěném médiu viz Bolter 2001; k  samotnému procesu remediace viz Bolter–Grusin 2000. V  rozhovoru dokonce řekl: „Moje východiska v  té době byla čistě literární“ (Szczerbowski 2005). Nicméně když se ho v  roce 2005 Małgorzata Dawidek Gryglicka ptala na jeho uměleckou příslušnost, odpověděl: „Možná, že jsem stále spisovatel, ale takový, který psaní opustil ve prospěch jiných médií“ (Szczerbowski 2005); v rozhovoru z roku 2013 na druhou stranu prohlásil: „Můj způsob uvažování možná zůstává spíše uvažováním spisovatele než umělce.“ (Marecki 2013: 22)


S202

PÍŠÍCÍ STROJE ROBERTA SZCZERBOWSKÉHO

PIOTR MARECKI

ZÁVĚR

PIOTR MARECKI

Změna média a volba digitálního nosiče pro Szczerbowského představuje způsob, jak uniknout z epistemologické slepé uličky a vymanit se z kognitivní krize. Užití nových forem psaní, které se zároveň váží ke starším formám i odvažují mimo jejich hranice, může být způsobem, jak konstruovat nové nástroje. Tímto směrem se také vydávají další autorovy průzkumy, které jdou ještě dál než popsaná díla a jejichž východisko je jiné: „Pochopil jsem, že pokud se mi podaří říct něco zásadního, nebude to slovy.“ (Szczerbowski 2005) 15 Věnujeme-li Szczerbowského literárnímu dílu zevrubnou pozornost, vidíme, že konceptualismus je v něm realizován nejen textově, ale i prostřednictvím dalších strategií. Szczerbowski své nápady rozvíjel postupně v rozmanitých formátech: od poměrně jednoduchého převodu hudebních konvencí do podoby literárního textu, přes užití strategie nekreativního psaní s cílem vytvořit sumu veškeré textové tvorby, došel k myšlence sebeutvářejícího textu, a odstraněním vnětextových ukazatelů (autor, název, copyright) k vytvoření stroje, který produkuje sebereferenční text. Szczerbowského konceptuální snažení bylo plodem velmi specifické éry, období remediace mezi analogovým a digitálním textem, což se v procesu konceptualizace rovněž tematizuje. Szerbowského opus skládající se ze tří děl v médiích s odlišnou materialitou představuje završený koncept, který si v první řadě žádá, aby čtenář zapojil své myšlení. Přeložila Olga Pek

WYDZIAŁ ZARZĄDZANIA I KOMUNIKACJI SPOŁECZNEJ UNIWERSYTETU JAGIELLOŃSKIEGO

THE WRITING MACHINES OF ROBERT SZCZERBOWSKI The work of the Polish visual artist and writer Robert Szczerbowski should be treated as a sustained project. Szczerbowski’s publications have been presented as a process of dismantling the traditional indicators of literature and the book: the title, author, copyright, plot, cover, text. In this way we can approach his work from the 1980s, Compositions (Kompozycje), as well as from the 1990s, The Book of Life (Księga żywota), which lacks the name of the author. It imitates a great codex book bound in leather and collects, in the spirit of uncreative writing, literary fragments written in every style, from the invention of writing to Samuel Beckett. The untitled text hybrid, conventionally called AE, is a work that goes still further. It was the first Polish literary hypertext, published first as a material textual machine imitating hypertext and later in 1996 also on a floppy disc, again without the name of the author and copyright notice. After this publication, Szczerbowski still considers himself artistically to be a writer, but one that has lost trust in language and hence ceased to use it. One of the publications devoted to Szczerbowski’s oeuvre is titled Word, Image, Territory (Słowo, obraz i terytoria), which summarizes the tools from the field of visual arts, literary studies and theoretical descriptions of the materiality of text used in this paper to describe the artist’s work. KEYWORDS Conceptual Writing – Hypertext – Experimental Literature – Electronic Literature – Robert Szczerbowski – Uncreative Writing

15

K tématu strojového jazyka v  kontextu umělcova díla jako celku viz Dawidek Gryglicka 2012: Kapitola 2.1, „Aspekty literackie i wizualne w twórczości Roberta Szczerbowskiego“, a Marecki 2013.

S203


S206

S207

KONCEPTUÁLNE TENDENCIE V SLOVENSKEJ POÉZII 90. ROKOV 20. STOROČIA

ÚVOD Prístupy k tvorbe literárnych textov blízke tendenciám, ktoré sa v súčasnosti označujú ako konceptuálne písanie (Dworkin–Goldsmith 2011), majú svoju tradíciu aj v slovenskej poézii. Počas 90. rokov 20. storočia sa totiž objavilo niekoľko autorov, ktorí nadväzovali na rozličné zahraničné tendencie tvoriace podložie konceptuálnej literatúry. Apropriácia, odstránenie lyrického subjektu, autoreferencia a ďalšie princípy a techniky sa stali súčasťou tvorby básnikov a poetiek inklinujúcich k rozmanitým podobám literárneho experimentu alebo postmodernizmu. V slovenskej literárnej kritike a vede sa pre túto skupinu básnikov a poetiek vžil termín text generation (Šrank 2013). K stratégiám, ktoré sa dnes zvyknú spájať s literárnym konceptualizmom, však mali blízko aj autori a autorky mimo tohto okruhu. Cieľom nasledujúceho textu je preto analyzovať najvýraznejšie konceptuálne tendencie v slovenskej poézii 90. rokov 20. storočia naprieč rozličnými literárnymi prúdmi a autorskými poetikami. Prirodzene, táto analýza bude mať charakter spätného pohľadu, pretože v skúmanom období ešte termín konceptuálne písanie nejestvoval a autori nadväzovali na dobové inšpiračné impulzy, nie na texty a diela súčasných teoretikov a praktikov konceptuálneho písania. Na tomto mieste zároveň treba upozorniť na to, že termín konceptuálne písanie nemá jednoznačnú definíciu, o ktorú by sa dalo oprieť. Zreteľne to dokazujú dve kľúčové antológie konceptuálneho písania Proti expresii. Antológia konceptuálneho písania (Dworkin–Goldsmith 2011) a Utopím svoju knihu. Konceptuálne písanie žien (Bergvall–Browne–Carmody–Place 2012). Súčasťou oboch publikácií sú rozličné teoretické texty a paratexty, ktoré sa usilujú formulovať podobné znaky zahrnutých diel, čím poskytujú východiská pre definovanie konceptuálneho písania. Z porovnania a rozboru týchto sprievodných textov však vyplýva značná difúznosť vo vymedzení konceptuálneho písania. Kenneth Goldsmith vo svojom texte „Prečo konceptuálne písanie? Prečo práve teraz?“ (Goldsmith 2011) síce nepodáva exaktnú definíciu konceptuálneho písania, avšak predstavuje jeho kontextové rámce. Tými sú predovšetkým vzostup internetu a rozmach informačno-komunikačných technológií uľahčujúcich možnosti kopírovania a apropriácie, ako aj iných operácií s textom: [T]ext v Microsoft Word môže byť pretvorený na databázu, vizuálne spracovaný vo Photoshope, animovaný vo Flashi, vhodený do jedného z online automatov, odoslaný ako spam na tisíce e-mailových adries alebo importovaný do programu na tvorbu zvuku a transformovaný na hudbu – možností je nekonečne veľa. (Ibid.: xix) Goldsmith očakáva, že reakcia literatúry na internet bude „mimetická a replikatívna, bude zahŕňať koncepty distribúcie a zároveň ponúkať nové platformy na prijímanie informácií. Slová sa môžu písať nie preto, aby sa čítali,


S220

KONCEPTUÁLNE TENDENCIE V SLOVENSKEJ POÉZII 90. ROKOV 20. STOROČIA

objavujú aj v dielach básnikov a poetiek mimo tohto voľného básnického zoskupenia. Koniec milénia, prirodzene, neviedol k prerušeniu aplikácie týchto východísk v slovenskej poézii. V ďalších rokoch tieto podnety rozvíjali nielen niektorí autori spomínaní v tomto texte, ale aj nasledujúce generácie básnikov a poetiek, ktorých tvorbu neraz inšpirovali práve diela autorov debutujúcich a publikujúcich v 90. rokoch minulého storočia.

MICHAL REHÚŠ

MICHAL REHÚŠ INŠTITÚT VZDELÁVACEJ POLITIKY MINISTERSTVO ŠKOLSTVA, VEDY, VÝSKUMU A ŠPORTU SR

CONCEPTUAL TENDENCIES IN THE SLOVAK POETRY OF THE 1990s The strategies and points of departure which we classify today under the rubric of conceptual writing have been used by multiple Slovak poets who were publishing their work in the 1990s. Appropriation, exclusion of the lyrical subject, autoreferentiality and other principles and techniques have become part and parcel of the work of poets who tend to various forms of literary experiment and postmodernism. Despite the fact that this tendency has been one among others in their work, they have contributed significantly to the innovation of poetic methods and change in what was being regarded as the essence of poetic work. Although these techniques and methods are habitually linked primarily to the poetry of the text generation authors (Peter Maczovsky, Peter Šulej and Michal Habaj), their realizations appear also in the work of poets outside of this loose group (such as Vojtech Minálik, Jana Beňová, Kamil Zbruž and Rudolf Jurolek). The present text therefore analyses the most conspicuous conceptual tendencies in the Slovak poetry of the 1990s across various literary strands and author poetics. The analysis has a retrospective character as the term conceptual writing did not exist in the examined era and the authors were building on contemporary inspirational impulses, rather than the texts and work of the contemporary theoreticians and practisers of conceptual writing. KEYWORDS Slovak Poetry – Text Generation – 1990s – Conceptual Writing – Conceptualism

S221


S224

LITERÁRNÍ EXPERIMENT V ÉŘE JEDNIČEK A NUL. KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE V SOUDOBÉ ČESKÉ LITERATUŘE

S225 HLEDÁNÍ DEFINICE Přítomnost digitálních médií se do podoby soudobé české literatury šířené tiskem nepromítla pouze imitací některých technologicky podmíněných textových typů či epistolárních žánrů (SMS, e-mail), 01 ale také v experimentálních literárních tvarech a postupech, pro které se posléze začalo užívat označení konceptuální psaní, resp. konceptuální literatura/poezie. Definovat tento pojem není zcela snadné. I aktuální kodifikační příručky, jako např. Průvodce digitálními médií Johns Hopkins (Emerson– Ryan–Robertson 2014), tento pojem vnímají spíše jako zastřešující termín pro řadu značně rozdílných tvůrčích postupů v literatuře počátku 21. století (Wershler 2014). Pro kontext této práce je ovšem klíčové, že zmíněné heterogenní tvůrčí postupy spojuje vazba k digitálním médiím a zejména potřeba reflektovat způsoby, jimiž v jejich rámci zacházíme s jazykem, textem a komunikací. Charakteristické pro konceptuální postupy (a společné s žánry SMS románu či románu v e-mailech) je inscenování podmínek vzniku textu a stavby jeho kompozice za formálních omezení (princip writing under constraint, Salter 2014), která jakoby sama organizují výchozí jazykový materiál (např. alfabetizace, řazení podle délky slova, apropriace, použití automatického překladače ad.). Zatím jen stěží můžeme označit konceptuální literaturu za formalizovanou „školu“ či hnutí. Nicméně lze těžko přehlédnout signály vypovídající o tom, že se vývoj ubírá právě tímto směrem. Mám na mysli zejména poměrně silnou tvůrčí a teoretickou aktivitu Kennetha Goldsmithe, který je nejen v USA, ale i v mezinárodním kontextu oprávněně považován za vůdčí (byť samozřejmě ne jedinou) 02 osobnost konceptuální literatury. Jeho aktivity kulminovaly v roce 2011, kdy vydal teoretickou práci Nekreativní psaní. Zacházení s jazykem v digitální éře (Goldsmith 2011) a zároveň (spolu s Craigem Dworkinem) rozsáhlou antologii Proti expresi. Antologie konceptuálního psaní (Dworkin – Goldsmith 2011). V jejím úvodu vysvětluje vazbu literárního konceptualismu a internetu, resp. technologie psaní na počítači: S rozmachom internetu čelí literatúra pravdepodobne najväčšej výzve od čias Gutenberga. Zmeny, ktoré sa udiali v priebehu posledných pätnástich rokov, prinútili autorov k tomu, aby začali chápať jazyk donedávna nemysliteľným spôsobom. Pod bezprecedentným náporom neskutočnej masy číreho jazyka (často hanlivo označovanej ako informačný pretlak v kultúre) stoja autori pred

01 02

Např. erotický román Martina Vopěnky Laska po SMS (Vopěnka 2001) či román v e-mailech Hledání běžeckého těla Jakuba Češky (Češka 2008). Vedle zde zmíněného Goldsmithova spolupracovníka, teoretika, editora i aktivního umělce Craiga Dworkina mezi výrazné osobnosti soudobé konceptuální literatury patří např. kanadský básník Christian Bök či newyorská básnířka a performerka Vanessa Place.


S244

LITERÁRNÍ EXPERIMENT V ÉŘE JEDNIČEK A NUL KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE V SOUDOBÉ ČESKÉ LITERATUŘE

Vize literární revoluce, která je nepřehlédnutelná v teoretických a programních textech Kennetha Goldsmithe, v českém prostředí ovšem rozhodně naplněna nebyla. Což možná říká cosi znepokojivého o konzervativním duchu soudobé české literatrury, docela určitě to ovšem ukazuje samotné Goldsmithovy teze jako jednostranné a ukazující na příliš silné zaujetí jejich autora „pro svůj způsob“. V české literární praxi experimentů motivovaných digitálními technologiemi rozhodně nemá jasně dominantní pozici Goldsmithem zdůrazňovaný princip apropriace. (To je dáno i odlišnou tradicí českého literárního experimentu, který měl vždy blíže k hravým, lyričtějším polohám než k tvrdému konceptu. Pro zevrubnou komparativní sondu zde ovšem není místo.) Byť je korpus českojazyčných textů vzniklých konceptuálními postupy zatím stále poměrně skromný, vykazuje značnou vnitřní diverzitu zvolených metod a strategií (vedle apropriace jsou to montáž, deformace textu, glitch, alfabetizace ad.). Široký rozptyl je patrný rovněž v oblasti stylových vrstev a komunikačních intencí – reflexe digitální kultury proniká jak do textů vykazujících vysoké umělecké ambice, tak do děl situovaných na hranici popkultury. Spíše než kvaziavantgardním „směrem“ je konceptuální tendence v současné české literatuře otiskem doby, před jejímž duchem se neskryje experimentátor ani literární konzervativec. Studie vznikla v rámci grantového projektu GAČR P406/12/P603.

KAREL PIORECKÝ

KAREL PIORECKÝ ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD ČR

LITERARY EXPERIMENT IN THE ERA OF ONES AND ZEROS: CONCEPTUAL TENDENCIES IN CONTEMPORARY CZECH LITERATURE The study examines conceptual strategies in literature – as employed in the Czech context only sporadically during the 1990s, and later more intensely after 2010 – which privilege creative method (inspired by digital media or directly employing them) over expression and the subject’s artistic intent. One of the aims of the study is to verify the applicability of Goldsmith’s theory of conceptual writing to the Czech instances of this approach to literature. It transpires that Goldsmith’s programmatic conceptualism – which emphasizes the principle of appropriation – covers only a section of the conceptual strategies in contemporary literature which share the same origin, i.e. contact between literary discourse and digital culture. The corpus of Czech texts created by means of conceptual procedures exhibits considerable internal diversity as to the methods and strategies selected (in addition to appropriation it is also montage, text deformation, glitch, alphabetization and others). Noticeably wide divergence also exists in the area of the works’ stylistic layers and communicative intention – as the reflexion of digital culture infiltrates equally texts that evince high aesthetic ambition and works bordering on pop culture. More than a quasi-avant-garde “movement”, conceptual tendencies in contemporary Czech literature are one of the consequences of the influence of digital culture on literary culture. KEYWORDS Czech Literature – 1990s – 2000s – Digital Media – Literary Experiment – Conceptualism – Conceptual Writing

S245


S248

S249

OD VÝTVARNÉHO UMĚNÍ KE KONCEPTUÁLNÍ LITERATUŘE

I. Čeští výtvarní umělci, stejně jako jejich souputníci všude po světě, se běžně věnují literární tvorbě: poezii, próze, divadelním textům, autorským reflexím nebo teoretickým esejům. Samotný fakt píšících umělců není ničím novým ani překvapivým, řada osobností výtvarného života vedla či vede „podvojnou“ kariéru a vedle umění se věnuje i literatuře. Dalo by se tvrdit, že téměř všichni výtvarní umělci 20. století za sebou nechali nějaký literární odkaz. Následující řádky budou věnovány českým výtvarným umělcům působícím po roce 2000 a jejich tvorbě, která tradiční výtvarné umění a literární tvorbu překračuje. Pro tyto autory, ovlivněné postupy konceptuálního umění, má práce s textem, experimenty s narací nebo psaní knih charakter tvůrčího projevu integrálně zapojeného do celku jejich díla. S vědomím zjednodušení a s jistou nadsázkou budu tuto oblast nazývat konceptuální literaturou. Konceptuální umění je různorodá oblast umělecké tvorby posledního půlstoletí, kde koncept díla hraje dominantní roli. Nevyznačuje se jednotným uměleckým diskursem ani teorií. Peter Osborne jako základ konceptuálního umění vnímá stav, při němž umělci „zdůrazňováním úlohy myšlenek v tvorbě významu vizuálních forem rozporují estetickou definici uměleckého díla“ (Osborne 2005: 11). Podle Toda Godfreyho konceptuální umění „nelze definovat médiem nebo stylem, ale spíše způsobem, kterým se táže, co to je umění“ (Godfrey 1998: 4). Široce založená vymezení někdy vedou k tomu, že za konceptuální umění je označováno v zásadě veškeré současné výtvarné umění mimo klasickou malbu a sochařství (viz např. Stiles 1996: 806). Alexander Alberro poněkud přesněji podmiňuje přítomnost konceptuálních elementů v umění „všeobecnou kritikou soudržnosti a materiálnosti předmětu umění, vzrůstající opatrností vůči definicím umělecké praxe jako čistě vizuální, fúzí uměleckého díla s místem jeho dění a kontextem jeho vystavení a vzrůstajícím důrazem na možnosti zveřejnění a distribuce“ (Alberro 1999: xvii). Hodnota konceptuálního umění nespočívá v jedinečné morfologii uměleckého díla, které zde slouží primárně jako nástroj vyvolávající mentální procesy zprostředkovávající umělcův záměr. Současná konceptuální tvorba se prolíná a souvisí s dalšími uměleckými tendencemi, jejichž postupy někdy využívá. Tony Godfrey za čtyři základní formy konceptuálního umění považuje objektové readymade, intervenci, dokumentaci a slovní vyjádření. Zvláště vztahu výtvarného umění a jazyka věnovali mnozí umělci a teoretici velkou pozornost. Americký umělec Henry Flynt v eseji „Konceptové umění“ již v roce 1961 dospěl k názoru, že materiálem konceptuálního umění je jazyk, neboť jeho prostřednictvím sdělujeme své myšlenky (Flynt 1963). V roce 1967 pak proběhla v newyorské galerii Dwan výstava Jazyk k dívání se a/nebo věci ke čtení, kde zúčastnění umělci pracovali výhradně s psaným jazykem jako médiem tvorby významů (Language 1967). Vymezení konceptuálního umění pomocí média je však reduktivní a nepostihuje všechny jeho podoby, které se


S262

OD VÝTVARNÉHO UMĚNÍ KE KONCEPTUÁLNÍ LITERATUŘE

TOMÁŠ POSPISZYL

TOMÁŠ POSPISZYL AKADEMIE VÝTVARNÝCH UMĚNÍ V PRAZE

FROM VISUAL ART TO CONCEPTUAL LITERATURE The study deals with literary works (or works that border on the literary) created after the year 2000 by Czech visual artists. The author categorizes these artistic expressions as conceptual literature which he puts in relation to the historical phenomenon of conceptual art. The authors of conceptual literature are characterized by their heightened interest in the nature and types of the formation of textual meaning. They publish their works first within the sphere of visual art, yet gradually they foray into the realm of traditional literary distribution or the Internet. Czech authors of conceptual literature are analysed and compared in terms of a two-generation framework: the first generation includes mainly authors born in the 1970s and is characterized by work with text in relation to painting, installation and motion picture art (Ján Mančuška, Jan Šerých, Tomáš Svoboda, Lenka Vítková, Jiří Skála). The second generation is comprised of artists who have been influenced by digital culture to a greater degree, but at the same time frequently express themselves by means of a classical book or text format (Aleš Čermák, Markéta Magidová, Radim Langer). Both generations show little interest in the letter or verbal message as a visual sign or an aesthetic phenomenon. In the first and the second generation alike we encounter creators for whom the textual message and its ostensibly analytical examination is actually a bearer of a subjective or emotional expression.

LITERATURA

— (2013b) Překlad. Praha: PositiF.

Alberro, Alexander (1999) „Reconsidering Conceptual Art, 1966–1977“. In Conceptual Art. A Critical Anthology, ed. Alexander Alberro – Blake Stimson, xvi–xxxvii. Cambridge, MA: MIT Press.

Osborne, Peter (2005) Conceptual Art. Londýn: Phaidon.

Arcangel, Cory (2014) Working On My Novel. New York: Penguin.

Pospiszyl, Tomáš (2014) „Výtvarné umění v pohyblivém poli. Ján Mančuška mezi uměním, filmem a literaturou“. In Asociativní dějepis umění, 155–189. Praha: tranzit.cz.

Bolter, Jay David – Grusin, Richard (2010) „Imediace, hypermediace, remediace“. In Kapitoly z dějin a teorie médií, ed. Tomáš Dvořák, 69–93. Praha: AVU.

— (2008) „Zrada Slov“. In Jan Šerých se narodil 24. 6. 2083 minus jedna, eds. Karel Císař – Jan Šerých, 44–50. Praha: tranzit.cz.

Čermák, Aleš (2012) Pes nadbíhá kličkujícímu zajíci. Praha: Divus – Ausdruck Books.

Skála, Jiří (2010) Jedna skupina předmětů. Praha: tranzit.cz – Curych: JRP Ringier.

Čermák, Aleš – Jirková, Klára, eds. (2013) Formování historie. Interpretace dějin z pohledů různých států. Praha: Akademie výtvarných umění.

Stiles, Kristine (1996) „Language and Concepts“. In Theories and Documents of Contemporary Art. A Sourcebook of Artists Writings, eds. Kristine Stiles – Peter Selz. Berkeley – Los Angeles: Univertity of California Press.

, . Moskva:

(2000) .

Flynt, Henry (1963) „Concept Art“. In An Anthology of Chance Operations, ed. La Monte Young, nestr. Bronx, NY: La Monte Young – Jackson Mac Low. Cit. 20. 9. 2015. http://www.henryflynt.org/aesthetics/ conart.html.

WEBOVÉ STRÁNKY http://www.ubu.com/concept/. Cit. 16. 9. 2015. http://www.zbynekbaladran.com. Cit. 16. 9. 2015.

Godfrey, Tony (1998) Conceptual Art. Londýn: Phaidon.

KEYWORDS

Goldsmith, Kenneth (2011a) Uncreative Writing. New York: Columbia University Press.

Conceptual Art – Conceptual Literature – Ján Mančuška – Nonlinear Narration – Post-Media Art – Video Installation – Postproduction – Hypermediation – Postinternet Art

— (2011b) „Why Conceptual Writing? Why Now?“. In Against Expression. An Anthology of Conceptual Writing, eds. Craig Dworkin – Kenneth Goldsmith, xvii–xxii. Evanston: Northwestern University Press. Havránek, Vít, ed. (2015) Ján Mančuška. První inventura [katalog výstavy]. Praha: GHMP, tranzit.cz – Curych: JRP Ringier. Luers, Wendy (2010) Czechoslovakia. A Cross Cultural Perspective. Brno: Barbora Klímová.

VÝSTAVY Akce, slovo, pohyb, prostor. Experimenty v umění šedesátých let (1999) kurátor Vít Havránek. Praha: Galerie hlavního města Prahy. Baladrán, Zbyněk (2011) Co nevidím. Bratislava: tranzit dielne. Bez předsudků – experiment 60. let (2000) kurátorky Milena Kalinovská – Jana Ševčíková. Praha: Národní galerie, Veletržní palác. Documenta X (1997) kurátorka Catherine David. Kassel: Fridericianum.

Magid, Václav (2011) „Budoucnost je naším jediným cílem“. In Budoucnost je naším jediným cílem. Vasil Artamonov – Alexey Klyuykov, ed. P.O.L.E. Praha: SVIT.

Kotzmannová, Alena – Vítková, Lenka (2008) Oliva v martini. Praha: Galerie Hunt Kastner.

Magidová, Markéta (2013a) Domácí slovník. Praha: PositiF.

Langer, Radim (2011) Object of and in an Image. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová.

S263


S266

S267

DIGITÁLNÍ LETTRISMY. ABECEDA

I. Tato esej se soustředí na nereferenční vztahy signifikace, které je možné ve slovesném umění vystavět okolo standardních sad grafémů (jakými jsou například latinská abeceda, římské číslice, rozložení písmen na QWERTY klávesnici, znaková sada ASCII, Unicode či n-gramy). Řeč bude o ikonickém, alfanumerickém a permutačním způsobu užití písmen abecedy v dílech Hollise Framptona, Dmitrije Prigova, Johna Maedy, Ivana Chimina a Nicka Montforta. K popisu těchto jevů budeme uplatňovat termín digitální lettrismy, 01 který značí materiální užití znaků Unicode v umění a v experimentální literatuře. Jednou z klíčových otázek této eseje je otázka úlohy písmene v éře digitálního psaní. Jaké jsou vlastnosti jeho nových materialit? Písmena při mediaci nabývají mnoha rozměrů: získávají nelingvistické zvukové, prostorové a časové atributy. Hned následující otázka by směřovala k pravidlům čtení a interpretace digitální literatury. Roberto Simanowski zastává názor, že média kanibalizují text, což s sebou často nese nečitelnost textu (Simanowski 2010). Tato esej zkoumá různé způsoby, jak interpretovat písmena jako vizuální znaky. V okamžiku, kdy jsou písmena umístěna na plochu počítačové obrazovky, vstupují do digitální sféry, neboť se na ně odkazuje pomocí čísel a stávají se součástí výpočetních procesů. John Cayley nicméně tvrdí, že digitální média „by bylo lépe charakterizovat jako ‚literální‘“ (Cayley 2004) a že na alfabetizaci můžeme pohlížet jako na první případ uplatnění algoritmizace na písmena (Montfort 2004). Abecední řazení, ačkoli je jeho původ nejasný, představuje jeden z nezpochybňovaných způsobů uspořádávání předmětů, míst a textů. Tato esej zkoumá tvůrčí možnosti, které nabízí užití dalších znakových posloupností (QWERTY, Unicode, n-gramy), uplatnění abecedního pořádku na nelingvistickou informaci a nahrazení číselného pořadí písmeny. Na atomární úrovni dovoluje písmeno, řečeno terminologií Christophera Funkhousera (Funkhouser 2007: 85), zapojit do hry jak mutace, tak permutace jazyka. Tato kombinatorická schopnost souvisí s abecedním pořádkem. Díla digitálního lettrismu mají svobodu zanedbat gramatiku jazyka – jenže jakým paradigmatickým řádem se pak budou písmena řídit? Záměrem této eseje je podrobit zkoumání alfanumerické systémy řazení písmen: jejich algoritmické vlastnosti, které s sebou nesou „dotek nekonečna“ (Turkle 2003), jejich charakter „zrakového počitku“ (Flusser), tedy prostorový řád na mřížce obrazovky.

01

Termínem digitální lettrismus se zde myslí tzv. born-digital díla, tj. díla umění a poezie komponovaná z  písmen přímo pro digitální médium. Viz kategorii „Lettrisme“ na stránce I Love E-Poetry Leonarda Florese (http://iloveepoetry. com/?cat=287) nebo rozcestník „Digital Letterisms“ (http://elmcip.net/critical-writing/digital-letterisms) na ELMCIP (Electronic Literature as Model of Creativity in Pratice), který je jedním z řady článků a výstav zasvěcených tomuto tématu.


S284

DIGITÁLNÍ LETTRISMY. ABECEDA

NATALIA FEDOROVA

NATALIA FEDOROVA / FACULTY OF LIBERAL ARTS AND SCIENCES, SAINT PETERSBURG STATE UNIVERSITY

DIGITAL LETTRISMS: ABC The essay focuses on non-referential relationships of signification that can be built around standard sets of graphemes (such as the Latin alphabet, Roman numerals, the QWERTY keyboard layout, ASCII, Unicode and n-grams) in language art. Iconic, alphanumeric and permutational uses of alphabetic characters in the works by Hollis Frampton, Dmitry Prigov, John Maeda, Ivan Khimin, and Nick Montfort are discussed. The term used to describe these phenomena is Digital Letterisms, i.e. the material use of Unicode characters in art and experimental literature. One of the key questions of the essay is the question of the role of letters in the era of digital writing. What are the qualities of their new materialities? Through mediation letters gain multidimensionality: they obtain non-linguistic audial, spatial and temporal properties. KEYWORDS Asciiticism – Literary Clock – Space Capsules – Excommunication – Database Approach – Keyboard Approach – Prosopopoeia

LITERATURA Adams Sitney, P. (2002) Visionary Film. The American Avant-garde, 1943–2000. New York: Oxford University Press.

,

(1979) „ “. 1: 3–11.

Bergson, Henri (1919) Vývoj tvořivý. Praha: Laichter.

Groys, Boris (2011) „Introduction – Global Conceptualism Revisited“. e-flux journal 11(29). Cit. 10. 8. 2015. http://www.e-flux.com/journal/ introduction—global-conceptualism-revisited/.

Bershen, Wanda (1971) „Zorn’s Lemma“. Artforum září: 41.

Fitterman, Robert (2013) Holocaust Museum. Denver: Counterpath Press.

Cayley, John (2004) „Literal Art“. Electronic Book Review. Cit. 20. 8. 2015. http://www. electronicbookreview.com/thread/firstperson/ programmatology.

Frutinger, Adrian (1989) Signs and Symbols. Their Design and Meaning. New York: Van Nostrand Reinhold.

Clark, Arthur C. (1967 [1953]) „The Nine Billions of Names of God“. In The Nine Billion Names of God. The Best Short Stories of Arthur C. Clarke, 235–240. New York: Harcourt, Brace & World. Closky, Claude (1989) Les 1000 premiers nombres classés par ordre alphabétique. Paříž: vlastním nákladem. Cit. 20. 8. 2015. http://ww.closky. info/?p=176 Culler, Jonathan (2002) Krátký úvod do literární teorie. Brno: Host. Derrida, Jacques (1976) Of Grammatology. Baltimore: Johns Hopkins University Press. — (1999) Gramatológia. Bratislava: Archa. Flusser, Vilém (2011) Does Writing Have a Future?. Minneapolis: University of Minnesota Press. Funkhouser, Christopher Thompson (2007) Prehistoric Digital Poetry. An Archaeology of Forms, 1959–1995. Tusclaoosa: University of Alabama Press. Goodman, Nelson (2007 [1976]) Jazyky umění. Praha: Academia.

Kittler, Friedrich (2001) „Perspective and the Book“. Grey Room 5: 38–53. Maeda, John (1994–1999) Reactive Books. Londýn: Digitalogue. Cit 10. 8. 2015. http:// www.maedastudio.com/2004/rbooks2k/index. php?this=reactive_books. — (1998) Tap, Type, Write. Londýn: Digitalogue. Cit 10. 8. 2015. http://www.maedastudio.com/2004/ rbooks2k/ttw.html. McLuhan, Marshall – Parker, Harley (1968) Through the Vanishing Point. Space in Poetry and Painting. New York: Harper & Row. Montfort, Nick (2004) „Nick Montfort Responds“. Electronic Book Review. Cit. 10. 8. 2015. http:// www.electronicbookreview.com/thread/firstperson/ swoosh. — (2011) Concrete Perl. Cit. 10. 8. 2015. http://nickm. com/poems/concrete_perl/. — (2013) The First M Numbers Classified in Alphabetical Order. Cit. 10. 8. 2015. http://nickm. com/poems/first_m.html. — (2014) #!. Denver: Counterpath.

Galloway, Alexander R. – Thucker, Eugen – Wark, McKenzie (2014) Excommunication. Three Inquiries in Media and Mediation. Chicago: Chicago University Press. Peter Gidal (1976 [1972]) „Interview with Hollis Frampton“. In Structural Film Anthology, ed. Peter Gidal, 64–72. Londýn: British Film Institute.

Øgaard Jensen, Katrine (2015) „Translating Borges into Trees. An Interview with Book Artist Katie Holten“. Asymptote. Cit. 20. 8. 2015. http:// www.asymptotejournal.com/blog/2015/08/20/ translating-borges-and-radiohead-into-trees-aninterview-with-book-artist-katie-holten/.

S285


Studie

Přílohy 1949—2015

P289


515

Přílohy 1949—2015

S Se Sez Sezn Sezna Seznam

příloh říloh íloh loh oh h


516

SEZNAM PŘÍLOH

1949

1954a

1954b

1959

1961

1962a

1962b

1960–1962a

1960–1962b

1962–1966a

1962–1966b

1962–1966c

1963

Themerson, Stefan (1949) Bayamus (and the Theatre of Semantic Poetry), 34–35, 62–63, 53–54. Londýn: Editions Poetry London. Přeložil David Koranda. Kolář, Jiří (1966 [1954]) „Návod k upotřebení“. In Vršovický Ezop, 54–56. Praha: Mladá fronta. Kolář, Jiří (1966 [1954]) „Abeceda osudu“. In Vršovický Ezop, 33–36. Praha: Mladá fronta. Kolář, Jiří (1994 [1959) „Porovnej sám se sebou“. In Dílo Jiřího Koláře, sv. 6, Básně ticha, ed. Vladimír Karfík, 48. Praha: Český spisovatel. Grögerová, Bohumila – Hiršal, Josef (1967 [1961]) „Syngamický text (sémantický, estetický, logický, gamety)“. In Experimentální poezie, eds. Bohumila Grögerová – Josef Hiršal, 65–68. Praha: Odeon. Kolář, Jiří (2001 [1962]) „Analfabetogram“. In Snad nic, snad něco. Práce na papíře z let 1962–1963, 40. Praha: Trigon. Kolář, Jiří (1962) Báseň pro každého, asambláž, strojové písmo, tužka, 29,5 × 21,5 cm. Sbírka Neues Museum, Norimberk. Reprodukce: Kolář, Jiří (1979) Monographie mit einem Lexikon der Techniken, 31. Norimberk: Institut für moderne Kunst, Galerie Johanna Ricard – Zirndorf: Verlag für moderne Kunst. Grögerová, Bohumila – Hiršal, Josef (1968 [1960–1962]) „staré/nové“. In JOB-BOJ, 16. Praha: Československý spisovatel. Grögerová, Bohumila – Hiršal, Josef (1968 [1960–1962]) „tam tady, někdo nikdo“. In JOB-BOJ, 41. Praha: Československý spisovatel. Burda, Vladimír (2004 [1962–1966]) „IMAGO etc…“ („pruhy /event/“, „event jablka“). In Dílo Vladimíra Burdy, sv. 1, Lyrické minimum, 61, 63. Praha: Torst. Burda, Vladimír (2004 [1962–1966]) „IMAGO etc…“ („3 příhody abecedy /events/“). In Dílo Vladimíra Burdy, sv. 1. Lyrické minimum, 64. Praha: Torst. Burda, Vladimír (2004 [1962–1966]) „IMAGO etc…“ („[Něco]“, „[visí a běží]“). In Dílo Vladimíra Burdy, sv. 1, Lyrické minimum, 52, 53. Praha: Torst. Kolář, Jiří (1963) Klíčová báseň, asambláž, klíče, provázek, drát, 70 × 56 cm. Sbírka Neues Museum, Norimberk. Reprodukce: Kolář, Jiří (1979) Monographie mit einem Lexikon der Techniken, 44. Norimberk: Institut für moderne

SEZNAM PŘÍLOH

1963–1965a

1963–1965b

1963–1965c

1963–1965d

1964–1973

1964–1966

1966a

1966b

1966c

1967a

1967b

1967c

1967–1968

Kunst, Galerie Johanna Ricard – Zirndorf: Verlag für moderne Kunst. Kolář, Jiří (1995 [1963–1965]) „Báseň ticha (E. Julišovi)“ . In Dílo Jiřího Koláře, sv. 4, Mistr Sun o básnickém umění. Nový Epiktet. Návod k upotřebení. Odpovědi, ed. Vladimír Karfík, 245. Praha: Mladá fronta. Kolář, Jiří (1995 [1963–1965]) „Sonet“. In Dílo Jiřího Koláře, sv. 4, Mistr Sun o básnickém umění. Nový Epiktet. Návod k upotřebení. Odpovědi, ed. Vladimír Karfík, 229. Praha: Mladá fronta. Kolář, Jiří (1995 [1963–1965]) „Domácí muzeum“. In Dílo Jiřího Koláře, sv. 4, Mistr Sun o básnickém umění. Nový Epiktet. Návod k upotřebení. Odpovědi, ed. Vladimír Karfík, 214. Praha: Mladá fronta. Kolář, Jiří (1995 [1963–1965]) „Dotyk“. In Dílo Jiřího Koláře, sv. 4, Mistr Sun o básnickém umění. Nový Epiktet. Návod k upotřebení. Odpovědi, ed. Vladimír Karfík, 241. Praha: Mladá fronta. Novák, Ladislav (1992 [1964–1973]) „Ústřice à la Toyen“, „Před Rájem od Bosche“, „Před Metrem dřeva za velkého mrazu od Medka“. In Receptář, 34, 49, 51. Praha: Concordia. Valoch, Jiří (2015 [1964–1966]) „Pseudopoetické téma“, „Estetické mučení“. In Bílé listy (1964–1966), nestr. Praha: tranzit.cz. Burda, Vladimír (2004 [1966]) „Akční aiody / Akční deník“. In Dílo Vladimíra Burdy, sv. 1, Lyrické minimum, 333, 334, 337. Praha: Torst. Novák, Ladislav (1993 [1966]) „Asociativní makromolekula 06“. In Vrh kostek. Česká experimentální poezie, eds. Bohumila Grögerová – Josef Hiršal, 203. Praha: TORST. Nebeský, Ladislav (1993 [1966]) „Kurz binární poezie“. In Vrh kostek. Česká experimentální poezie, eds. Bohumila Grögerová – Josef Hiršal, 105. Praha: TORST. Dróżdż, Stanisław (1967) Zapominanie, grafické zpracování Stanisław Kortyka. Dróżdż, Stanisław (1967) Zapominanie, grafické zpracování Barbara Kozłowska. Dróżdż, Stanisław (1967) Optimum (minimum – maximum), grafické zpracování Stanisław Kortyka. Dróżdż, Stanisław (1967) Klepsydra (było-jest-będzie), grafické zpracování Stanisław Kortyka. Pohled do instalace, v rámci celkové instalace Zbigniewa Makarewicze

1968a 1968b

1968c

1969a 1969b

1969c

1969d

1969e

1969f

1966–1970

1970a

1970b

1970c

Rozbiór (G)Dramatyczny Przedmiotu, Vratislav: Galeria Pod Moną Lisą 1968. Foto Adam Haławej, archiv Zbigniewa Makarewicze. Dróżdż, Stanisław (1968) Język i matematyka. Dróżdż, Stanisław (1968) Samotność, grafické zpracování

1970–1971

Barbara Kozłowska. Adamčiak, Milan (2011 [1968]) „Matematické texty“ („[zvolme si určitý prvok]“), nestr. In Archív I (Expo). Experimentálna poézia 1964–1972, ed. Michal Murin. Košice: Dive Buki. Valoch, Jiří (1969) Dialog, ze série Nešťastné číslo, 6 × 10 cm. Adamčiak, Milan (1969) „ENSEMBLE–COMP.“ 25. Mladá tvorba 14 (10): 22–28. Adamčiak, Milan (2011 [1969]) „Matematické texty“ („dictionary for egointertext n 1“), nestr. In Archív I (Expo). Experimentálna poézia 1964–1972, ed. Michal Murin. Košice: Dive Buki. Adamčiak, Milan (1969) „ENSEMBLE–COMP.“ („Selektívny text č. 2 [Henri Michaux]“), 23. Mladá tvorba 14 (10): 22–28. Adamčiak, Milan (2011 [1969]) „Výšivky, záclony, koberce a iné ornamenty“. In Archív I (Expo). Experimentálna poézia 1964–1972, ed. Michal Murin, nestr. Košice: Dive Buki. Adamčiak, Milan (1969)

1972b

„ENSEMBLE–COMP.“ („Cyklus pre sláčikové kvarteto [hudobná grafika]“), 22. Mladá tvorba 14 (10): 22–28. , (2013 [1970]) „ 1966–1970“ („[ “, „ “, „ “, „ “, „ “, „ “, „ “, „ “, „ “, „ “). In (1961–1976), 158, 166, 178, 181, 218, 268, 289, 324. Moskva: . Přeložil Alexej Sevruk. Kozłowski, Jarosław (1970) Strefa Wyobraźni, tabule ve venkovním prostoru, Osieki, Poznaň. Sbírka Generali Foundation, Vídeň. Adamčiak, Milan (2011 [1970]) „Výšivky, záclony, koberce a iné ornamenty“. In Archív I (Expo). Experimentálna poézia 1964–1972, ed. Michal Murin, nestr. Košice: Dive Buki. Dróżdż, Stanisław (1970) Białe–czarne.

1977a

1971a

1971b 1972a

1972c 1973 1975a

1975b

1976a

1976b

1977b

1977–1979

1978

1979–1985

Miler, Karel (1971) Sféra Y, nestr. Praha: [samizdat]. Kozłowski, Jarosław – Kostołowski, Andrzej (1971) NET (SIEĆ), dopisový projekt, anglická verze. Valoch, Jiří (1971) Projektové umění. Dróżdż, Stanisław (1972) Bez tytułu (Nie czytać). Kozłowski, Jarosław (1972) Reality [autorská kniha], nestr. Poznaň: [samizdat]. Foto Natalia Brandt. Valoch, Jiří (1972) Landscapes I. Utrecht: exp/press. Kozłowski, Jarosław (1975 [1973]) Lesson. Devon: Beau Geste Press. Grögerová, Bohumila (1991 [1975]) „Preludium. Padesát záznamů z pětasedmdesátého“ („24. 2. 1975“, „25. 2. 1975“). In eadem – Hiršal, Josef. Trojcestí. Texty z let 1975–1979, 41, 43. Praha: Mladá fronta. , (2009 [1975]) „ 2. “. In , 8–9. Vologda: . Cit. 1. 10. 2015. http://www. conceptualism-moscow.org/files/ atlas.pdf. Česká verze Václav Magid. , (2007 [1976]) „ “, „ , “. In , 17–21, 126–130. Moskva: . Přeložil Alexej Sevruk. Monogramista T.D (1976) Nočné spoje, serigrafie, 44 × 34,5 cm. Valoch, Jiří (1977) one of the very colored sentences, strojopis, zelená, červená, modrá, žlutá, černá a hnědá voskovka, papír. Archiv J. H. Kocmana, foto Barbora Klímová. Dróżdż, Stanisław (1977) Między, instalace, technické zpracování Zbigniew Gostomski, Michał Bieganowski. Pohled do instalace, Varšava: Galeria Foksal 1977. Foto Jacek Gładykowski. Grögerová, Bohumila – Hiršal, Josef (1991 [1977–1979]) „Kolotoč“ („[registry]“). In Trojcestí. Texty z let 1975–1979, 177–180. Praha: Mladá fronta. , (1978) . Cit. 1. 10. 2015. http:// modernpoetry.ru/main/dmitriyprigov-apofeoz-milicanera. Přeložil Václav Magid. Szczerbowski, Robert (2013 [1990]) „Rozdział piąty“. In Antologia, sv. 2, Księga żywota. Przy-powieść, 303–305. Krakov: Korporacja Ha!art. Přeložila Lucie Zakopalová.

517


518

SEZNAM PŘÍLOH

1981a

1981b

1981c

1985

1986

1986–1987

1989

1993a

1993b

1994

1995

1997a

1997b

Szczerbowski, Robert (2013 [1991]) „Autobiografia. Impromptu“. In Antologia, sv. 1, Kompozycje, 70–74. Krakov: Korporacja Ha!art. Přeložila Lucie Zakopalová. , (1995 [1981]) „ “. In , 167– 175. Sankt-Petěrburg: . Přeložil Václav Magid, redakce Miroslav Olšovský. , (1981) , Cit. 1. 10. 2015. http://www.netslova.ru/ ioffe/lr.html. Přeložil Václav Magid. , (1985) , 6, 16, 18. Paříž: – . Cit. 1. 10. 2015. http://www. vavilon.ru/texts/prigov5.html. , (2012 [1986]) „ “. In , 62–72. Sankt-Petěrburg: . Přeložil Alexej Sevruk. Valoch, Jiří (1986–1987) „romantická studie jazykové struktury“, „sedm situací“, „tři barvy večera, tři barvy noci“. In in modo classico, nestr. Brno: [samizdat]. Closky, Claude (2013 [1989]) „Prvních tisíc čísel v abecedním pořadí“. Psí víno 64: 44–51. Přeložil Ondřej Buddeus. Benedík, Jaroslav – Malina, Jaroslav (1993) „2.1. Program doktora Radocha“, „[schéma]“. In Amor. Počítačový systém k automatickému generování milostných scén, 116–117, 154–155. Boskovice: Chip – Albert. Beňová, Jana (1993) „Láska má značku Kalašnikov“, „Srdcová záležitosť“. In Svetloplachý, 25, 31. Bratislava: HEVI. Macsovszky, Peter (1994) „Protomodel steril“, „Reinkarnácia strofy“. In Strach z utópie, 51–52. Bratislava: HEVI. Šulej, Peter (2010 [1996]) „Knihy“. In Prvá trilógia (Porno / Kult / Pop), s. 85–86. Bratislava: Občianské združenie Vlna – Banská Bystrica: Drewo a srd. Habaj, Michal (1997) „Ako čítať našu básnickú zbierku“, „Výlet s 80-967760-4-5 pre celú rodinu (Trip with 80-967760-4-5 for whole family)“, „Reklama“, „Uvidíte“. In 80-967760-4-5, 7, 10, 12, 23. Bratislava: Drewo a srd. Kovanda, Jiří (2010 [1997]) „Bez názvu“. In Jiří Kovanda, ed. Edith

SEZNAM PŘÍLOH

1997c

1998a 1998b

Jeřábková, 146. Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu UJEP – Klatovy: Galerie Klatovy/Klenová. Macsovszky, Peter (1997) „21 vedeckých seminárov“, „Apendix k 21 vedeckým seminárom“. In Cvičná pitva, 43–44, 49–56. Bánská Bystrica: Drewo a srd. Zbruž, Kamil (1998) „[ds1001010]“. In Sírius, 26. Námestovo: Solitudo. Šulej, Peter (1998) „Rádiové vlny“. In Pop, 143–145. Banská Bystrica: Drewo a srd.

svém studiu v ISCP, 323 W 39th Street #811, New York, instalace, sítotisk na elastické pásce, variabilní rozměry. Sbírka Andrew Ong a George Robertson, New York; Kontakt. Umělecká sbírka skupiny Erste Bank a nadace ERSTE, Vídeň; Sbírka Frac Lorraine, Metz. 2004b

1998c [

,

– – „

1999

2001a

2001b

2002a

2002b

2003a

2003b

2003c

2003d

2004a

2004–2015

, ] (1998)

, ‚

‘“. 11: 10–17. Přeložil Václav Magid. Valoch, Jiří (1999) bez názvu (colour), barevná pastelka, papír. Archiv J. H. Kocmana, foto Barbora Klímová. Drašnar, Jiří (2001) „Pseudotexty, nesmysly a improvizace“. In Noc na pláži. Etudy, improvizace a ostatní cvičení, 47–55. Brno: Host. Ouředník, Patrik (2012) Europeana. Stručne dějiny dvacateho věku, 20–21, 40–41, 62–63, 70–72. Praha: Volvox Globator. Šerých, Jan (2002) Black Sabbath / ABBA, instalace, variabilní rozměry. Pohled do instalace, výstava Neutral, Drážďany: Motorenhalle. , (2002) Asciiticism, webová stránka. Cit. 10. 8. 2015. http://asciiticism.org. Snímky obrazovky. , (2003) ASCII32, webová stránka. Archiv Natalia Fedorova, snímek obrazovky. Detanico, Angela – Lain, Rafael – Skála, Jiří (2003) Koncentrovaná Helvetika, počítačové písmo. Mančuška, Ján (2003) Hrnek, diaprojekce na kartonovou krabici, fix na stěně, variabilní rozměry. Pohled do instalace, Praha: NoD – experimentální prostor, 2003. Tištěná verze grafu in Ján Mančuška. First Inventory / První inventura, ed. Vít Havránek, 62–63. Praha: Galerie hlavního města Prahy, tranzit.cz – Curych: JRP|Ringier 2015. , (2003) „ “. In . Moskva: . Cit. 1. 10. 2015. http://www.vavilon. ru/texts/golynko3-1.html. Přeložil Václav Magid. Mančuška, Ján (2004) Během chvíle kdy jsem kráčel… po místnosti ve

2005a

2005b

2005c

2005d

2006a

2006b

2006c

2006d 2006e 2007 2008a

Mančuška, Ján (2004) Prostor za stěnou, instalace, laserem vyřezávaná dřevotříska, nábytek, světlo, variabilní rozměry. Pohled do instalace, New York: Andrew Kreps Gallery. Soukromá sbírka. Vaněk, Tomáš (2004–2015) Particip 39. Cit. 8. 12. 2015. www.particip.tv [aktuální verze Participu 39 z emailové korespondence 8. 12. 2015]. Valoch, Jiří (2005) bez názvu (slovo), malba na zdi. Pohled do instalace, výstava Dvě instalace a několik projektů, Brno: Moravská galerie. Foto archiv MG. Svoboda, Tomáš (2005) Primátorská ulice [autorský tisk]. Praha: paspress. Svoboda, Tomáš (2005) Černého 428, instalace, text v rámech, dřevotříska, latě, variabilní rozměry. Shuty, Sławomir (2005) „[W tej sytuacji]“, „Wkładka czeska“, „[Informacja handlowa]“, „Kierunki zalewu tanią z Chińskiej Republiki Ludowej oraz Państw byłeho ZSRR“. In Produkt polski, nestr. Krakov: Ha!art. Přeložila Lucie Zakopalová. Svoboda, Tomáš (2006) Ty znám, instalace, telefonní seznam, podstavec. Skála, Jiří (2006) Výměna rukopisu, performance. Realizace Jiří Skála – Christina Courtin, přepisování anglického překladu knihy Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška, New York: Art in General 14. 1. – 4. 6. 2006. Šerých, Jan (2006) B-U-M (Model kolabující architektury), 3 objekty, variabilní rozměry. Pohled do instalace (v pozadí Popup Windows, 2006, malba na zdi), Cena Jindřicha Chalupeckého – finále 2005, Praha: Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna. Magid, Václav (2006) Pozvání, ze série Jednoroční projekt [volný text]. Magid, Václav (2006) Návrhy, ze série Jednoroční projekt [volný text]. Magid, Václav (2007) Pošlosť [volný text]. Šerých, Jan (2008) Tečka, čárka, akryl na plátně, 30 × 35 cm.

2008b

2009 2010a

2010b

2010c

2010d

Vítková, Lenka (2008) Snář, video, 3:51. Záběry z videa, přepis zvukové stopy. Mančuška, Ján (2009) Žena středního věku, video, 11:27. Záběry z videa. Mančuška, Ján (2010) Ztráta paměti (Postkatastrofický příběh), tříkanálová 16mm filmová instalace, zvuk, 29:21. Pohled do instalace, Berlín: Meyer Riegger. Záběry z filmu. Skála, Jiří (2010) Jedna skupina předmětů [autorská kniha]. Praha: tranzit.cz – Curych: JRP|Ringier. Vítková, Lenka (2010) Rádio sůl, série 9 barevných digitálních fotografií, variabilní rozměry. Svoboda, Tomáš (2010) The Power of Context, video, 2:25. Záběry z videa.

2010e

2010f

2010g

2011a

2011b

1967–2012 2012a

2012b 2012c

2012d 2012e

2012f

[ , – , – , ] (2010) , textová instalace, text . Videozáznam realizace v rámci festivalu „ “, Zelenogorsk, 2:53. Záběry z videa. Monogramista T.D (2010) Nie som autor, som metafora. Nástěnná instalace, 140 × 133 cm. Kovařík, Jakub (2010) Edosssuy [autorská kniha], nestr. Olomouc: vlastním nákladem. Montfort, Nick (2011) „All the Names of God“, z cyklu Concrete Perl. Cit. 10. 8. 2015. http://nickm.com/poems/ concrete_perl/. Snímek obrazovky. Buddeus, Ondřej (2011) „Všechny výrazy ze sbírky textů 55 007 znaků včetně mezer v abecedním pořádku“. In 55 007 znaků včetně mezer, 1_1–1_31. Praha: Petr Štengl. Špůrek, Milan (2014 [1967–2012]) Přečtený život, s. 11–12. Praha: dybbuk. Huff, Jason – Cabell, Mimi (2012) American Psycho, 8, 25. Vídeň – New York: Traumawien. Haisel, Roman (2012) Impromptu, 54. Praha: Lógr. Baladrán, Zbyněk (2012) „My Work Tools“. In Baladrán, Zbyněk – Havránek, Vít. September 5th 2120, nestr. Graz: steirischer herbst – Praha: tranzit.cz. Přeložila Olga Pek. Vítková, Lenka (2012) „Jak se má Lenka“. Mamka 1: 24, 25, 36. Petr Štengl & překladač Google [Štengl, Petr] (2012) Spam. Spojené kartáčovny, bleděmoderní králíček (bmk :-) a velká lžíce, 69–70. Krucemburk: Jan Těsnohlídek. Zultanski, Steven (2012) „Agony 1“. In Agony, 32–37. Toronto: BookThug. Přeložila Olga Pek.

519


520

521

SEZNAM PŘÍLOH

2012g

2012–2013

Čermák, Aleš (2012) Pes nadbíhá kličkujícímu zajíci, 26–30. Praha: Divus – Ausdruck Books. , (2016) „ “. In Membra Disjecta. Sankt-Petěrburg: –

2013a

2013b

2013c 2013d

2013e

2013f

2013g

2013h

2013i

2013j

2013k

2013l

2014a

2014b

2015a

. Přeložil Václav

Magid. Monogramista T.D (2013) Monogramistovy věty, instalace, dřevěné latě, akryl, email, variabilní rozměry. Baladrán, Zbyněk (2013) Předběžná zpráva / Případová studie, dvoukanálová video instalace, 10:53. Sbírka autora a Jocelyn Wolff Gallery, Paříž. Pohled do instalace, přepis textu. Šerých, Jan (2013) Zrcadlo, série 3 obrazů, akryl na plátně, 120 × 120 cm. Magidová, Markéta (2013) Domácí slovník, 39, 48, 55, 119. Praha: PositiF. Magidová, Markéta (2013) „Učebnice překladu pro začátečníky“. In Překlad, 18–19, 21, 23, 27, 32–33. Praha: PositiF. , (2013) , video, 8:33. Záběry z videa. Buddeus, Ondřej (2013) „1B“. In a me. Graz: steirischer herbst – Praha: tranzit.cz. Montfort, Nick (2014 [2013]) „0“. In Zegar światowy. 2014 Krakov: Ha!art. Nepublikovaná varianta textu vygenerovaného polskou verzí programu (polská mutace generátoru: Piotr Marecki). Do češtiny ukázku přeložila Lucie Zakopalová. Banner, Fiona (2013) Prototype, kombinovaná technika na papíře, 44 × 63 cm. Monfort, Nick (2013) The First M Numbers Classified in Alphabetical Order, textový generátor. Cit. 10. 8. 2015. http://nickm.com/ poems/first_m.html. Snímek obrazovky. Trevisan, Flavio (2013) Alphabet City. Numbers [autorská kniha]. Toronto: Hex Edition. Šanda, Michal – Štengl, Petr – Šofar, Jakub (2013) „Důchodkyni nacpal vařečkou hadr do krku“. In 3,14čo! Diskusní básně, 9. Praha: Petr Štengl. Baladrán, Zbyněk (2014) Dead Reckoning, multikanálová videoinstalace, 12:00, 2014. Pohled do instalace, Delme: Centre d’art contemporain. Sbírka autora a Wolff Gallery, Paříž.

2015b

2015c

2015d

Bínová, Tereza (2014) „51“, „74“, „81“, „136“, „203“, 106“. In Souborná zkouška, nestr. Olomouc: Dobrý důvod. Langer, Radim (2016 [2015]) „M. 12. Zrcadlový labyrint“. In Manuály [připravuje se k vydání]. Praha: Revolver Revue. Magidová, Markéta (2015) „Křivka stresu“. In Překlapy a přehmaty, 5–9, 114–115, 168–169. Praha: PositiF. (2015) . Cit. 1. 10. 2015. http:// syg.ma/@dienis-4/paviel-arsienievready-written. Přeložil Václav Magid. Montfort, Nick (2015) Una Página de Babel, textový generátor. Cit. 10. 8. 2015. http://nickm.com/ poems/babel.html. Snímek obrazovky.


522

523

A Au Aut Auto Autoř utoři toři oři ři i A Au Aut Auto Autoř utoři toři

Mgr. Ondřej Buddeus (1984) je doktorandem Ústavu germánských studií FF UK v Praze. Zabývá se aplikací teorie fikčních světů na básnické texty, teorií básnické tvorby, současnou poezií a experimentálními přístupy v literatuře. Působí také jako autor, překladatel, kritik a dlouholetý redaktor literárního časopisu Psí víno.

Mgr. Natalia Fedorova, Ph.D. (1981) je kurátorka a autorka, v rámci vědecké praxe se zaměřuje na oblast digitální literatury. V současnosti vyučuje na Smolny College (Petrohradská státní univerzita – Bard College, USA) tvůrčí psaní v oblasti nových médií a textového umění. Je kurátorkou Mediapoetry Lab na Nové scéně Alexandrinského divadla v Petrohradě.

Mgr. Daniel Grúň, Ph.D. (1977) je historik umenia, kurátor a spisovateľ. Pracuje ako pedagóg na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave. Zaoberá sa výskumom slovenského konceptuálneho umenia, históriami umenia východnej Európy, archívnymi a dokumentárnymi praktikami v súčasnom umení. Ako výskumník a kurátor sa podieľal na medzinárodnej retrospektívnej výstave prezentujúcej dielo slovenského umelca Júliusa Kollera.

Mgr. et MgA. Małgorzata Dawidek Gryglicka, Ph.D. (1976) je umělkyní, autorkou a historičkou umění původem z Polska. Jako umělkyně se pohybuje mezi literaturou, antropologií a vizuálním uměním. Pracuje s jazykovými aspekty komunikace a speciálně se věnuje fenoménu těla jako textu. Vědecky se profiluje v oblasti vizuální literatury a je autorkou řady studií a publikací o vizuálních textech včetně knihy Dějiny vizuálního textu. Polsko po roce 1967 (Historia tekstu wizualnego. Polska po 1967 roku, 2012), za niž získala cenu Národního centra kultury pro nejlepší doktorskou práci v oblasti kulturních studií (2010). Je doktorandkou na Slade School of Fine Arts, University College London.

Mgr. Eva Krátká, Ph.D. (1977) vystudovala dějiny umění na UK v Praze. V letech 2003–2012 působila na Vědecko-výzkumném pracovišti AVU v Praze. Absolvovala studijní stáže v Hamburku, Berlíně a Miláně, a pracovní stáže v muzeu Peggy Guggenheim Collection v Benátkách (2004) a v archivu rakouského současného umění basis-wien ve Vídni (2006–2007). Od roku 2013 je redaktorkou časopisu Flash Art Czech & Slovak Edition, kde působila již v letech 2009–2011. Odborné texty publikovala mj. v časopisech Umění, Fotograf, A2, Host, Souvislosti, Kunstbulletin.ch, eSamizdat.it. Je editorkou antologie Česká vizuální poezie. Teoretické texty (2013) a autorkou knihy Vizuální poezie. Pojmy, kategorie a typologie ve světovém kontextu (2016).


524

AUTOŘI

Mgr. Václav Magid (1979) je aktivní jako vizuální umělec, teoretik umění a redaktor. Je doktorandem na Katedře estetiky FF UK v Praze. Působí coby vědecký pracovník na Vědecko-výzkumném pracovišti AVU v Praze, učí teorii umění na FaVU VUT v Brně a na AVU v Praze. Je šéfredaktorem recenzovaného časopisu Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny.

Mgr. et MgA. Markéta Magidová (1984) působí jako umělkyně, kritička a teoretička umění. Je doktorandkou na Katedře estetiky FF UK v Praze. Ve svých odborných textech se zaměřuje na (post)konceptuální umění, experimentální literaturu, problematiku intermediality a teorii metafory. Editorsky se spolupodílela na publikaci PROTO. Grafický design a současné umění (2013). Pracuje jako pedagožka na Pedf UK a Pdf UHK, redaktorka časopisu Flash Art Czech & Slovak Edition a nakladatelství NAMU.

Mgr. Piotr Marecki, Ph.D. (1976) je odborným asistentem na Katedře současné kultury na Institutu kultury Jagellonské univerzity v Krakově, vyučuje Národní polské filmové, televizní a divadelní škole (PWSFTviT) v Lodži. Získal doktorát v oboru kulturní studia na Jagellonské univerzitě. Byl hostujícím pedagogem na univerzitách a v kulturních centrech v Evropě a USA, například na MIT (USA), Institutu umění (ČR) nebo Smolny College (Rusko). V roce 1999 spoluzaložil časopis, internetové noviny a nakladatelství Ha!art. Je šéfredaktorem stejnojmenného časopisu a předsedou představenstva Korporacja Ha!art Foundation. Zabývá se polskou literaturou po roce 1989, nezávislou kulturou, elektronickou literaturou a experimentálními formami psaní.

PhDr. Karel Piorecký, Ph.D. (1978) je literární historik a kritik. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kde se věnuje zejména problematice poezie 20. století a vztahu literatury a nových médií. Publikoval monografii Česká poezie v postmoderní situaci (2011), podílel se na kolektivních publikacích Dějiny české literatury 1945–1989 (2007–2008), V souřadnicích volnosti (2008), Přehledné dějiny české literatury 1945–1989 (2012), V souřadnicích mnohosti (2014) a Slovník české literatury po roce 1945 (2011).

Mgr. Tomáš Pospiszyl, Ph.D. (1967) je historik umění, kritik a kurátor. Zabývá se moderním a současným uměním, performancí, uměním pohyblivého obrazu a populární kulturou. Působí jako pedagog na AVU v Praze a na FAMU v Centru audiovizuálních studií. Jeho zatím poslední kniha Asociativní dějepis umění vyšla v roce 2014 v nakladatelství tranzit.cz.

AUTOŘI

Mgr. Michal Rehúš, Ph.D. (1982) získal doktorát z odborovej didaktiky, v minulosti pôsobil ako vysokoškolský učiteľ a vedecký pracovník na Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V súčasnosti pracuje ako analytik v Inštitúte vzdelávacej politiky na Ministerstve školstva, vedy, výskumu a športu SR. Je redaktor magazínu experimentálnej a nekonvenčnej tvorby Kloaka.

Dr. phil. Astrid Winter vystudovala slavistiku, dějiny umění, pedagogiku a germanistiku v Göttingenu, Praze a Brně. V roce 2004 získala doktorát v oborech slavistika a dějiny umění. Mezi lety 2005 a 2008 vyučovala komparatistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Göttingenské univerzity a působila jako koordinátorka akreditace bakalářských a magisterských studijních programů. V letech 2008–2014 pracovala jako vedoucí Informačního centra DAAD v Praze a vyučující na Ústavu translatologie FF UK. Od října 2014 je vědeckou asistentkou na Ústavu slavistiky Technické univerzity Drážďany. Její publikační činnost v oborech české literatury a slovansko-německé umělecké a literární vzájemnosti se dotýká témat jako jsou intermédia, synestezie, konceptualismus a vícejazyčnost.

525


526

527 Navigace

/

/

Nicolas Bourriaud, Postprodukce, svazek 0001, 2004. Hakim Bey, Dočasná autonomní zóna, svazek 0002, 2004. Slavoj Žižek, Mluvil tu někdo o tatalitarismu?, svazek 0003, 2007. Pavel Humhal, Osobní a veřejné, svazek 0004, 2008. Jiří David, Nikdo jiný, zatím nic, svazek 0005, 2008. John Cage, Silence, svazek 0006, 2010. Jana Ševčíková – Jiří Ševčík, Texty, svazek 0007, 2010. Frantz Fanon, Černá kůže, bílé masky (Postkoloniální myšlení I), svazek 0008, 2011. Anour Abdel-Malek, Chinua Achebe, Aimé Césare, Achille Mbembe, Edward W. Said, Ngũgĩ wa Thiong’o, Postkoloniální myšlení II, svazek 0009, 2011. Homi K. Bhabha, Místa kultury (Postkoloniální myšlení III), svazek 0010, 2012. David Graeber, Fragmenty anarchistické antropologie, svazek 0011, 2013. Arjun Appadurai, Ramón Grosfoguel, Stuart Hall, Dipesh Chakrabarty, Partha Chatterjee, Gayatri Chakravorty Spivak, Nelson Maldonado-Torres, Postkoloniální myšlení IV, svazek 0012, 2013. Tomáš Pospiszyl, Asociativní dějepis umění, svazek 0013, 2014. Brian O´Doherty, Uvnitř bílé krychle. Ideologie galerijního prostoru, svazek 0014, 2014. Frantz Fanon, Psanci této země (Postkoloniální myšlení V), svazek 0015, 2015. Trinh T. Minh-ha, Odjinud, jež se nachází právě zde, svazek 0016, 2015.

Umělecké publikace

/

Václav Stratil, I'm history, české vydání, 2005, anglické vydání 2006. Jiří Kovanda, Actions and Installations 2005–1976, anglické vydání, 2006; Akce a instalace, české vydání 2006. Ján Mančuška, Absent, anglické vydání, 2006; Chybění, české vydání 2007. Kateřina Šedá, *1977, česko-anglické vydání 2007. Kateřina Šedá, Každý pes jiná ves / For Every Dog a Different Master, česko-anglické vydání 2008. Jan Šerých, Jan Šerých se narodil 24.6.2083 minus jedna / Jan Šerých was born 24.6.2083 minus one, česko-anglické vydání 2008. Jiří Skála, Jedna skupina předmětů / One Family of Objects, česko-anglické vydání 2010. Dominik Lang, Spící město / The Sleeping City, česko-anglické vydání 2011. Boris Ondreička, Hi! Lo., anglické vydání 2011. Lukáš Jasanský, Martin Polák, česko-anglické vydání 2012.

Zbyněk Baladrán, Jiří Kovanda, The Nervous System, anglické vydání 2013. Barbora Klímová, Navzájem. Umělci a společenství na Moravě 70.–80. let 20. století, české vydání 2013. Avděj Ter-Oganjan, Muzeum ruského futuristy / The museum of a Russian futurist / , českoanglicko-ruské vydání, 2013. Ján Mančuška, První inventura / First Inventory, česko-anglické vydání, 2015. Jiří Valoch, Bílé listy / White Sheets, česko-anglické vydání, 2015. Eva Koťátková, Obrazový atlas dívky, která rozřezala knihovnu na části / Pictorial Atlas of a Girl Who Cut a Library into Pieces, česko-anglické vydání, 2015.

Antologie / Katalogy Vít Havránek, Schaschl-Cooper Sabine, Steinbrügge Bettina, ed., The Need to Document, anglicko-německé vydání 2005. Vít Havránek, ed., Autobiographies, anglické vydání 2006. laboratoř katalog, 2002–, rozřezané plakáty, formát 418 × 582 mm, česko-anglické vydání 2008. Zbyněk Baladrán, Vít Havránek, ed., Atlas transformace, české vydání, 2009; Atlas of Transformation, anglické vydání 2010. Projektil architekti, Ze života lidí a domů / from the Life of People and Houses, česko-anglické vydání 2011. Jan Zálešák, Minulá budoucnost / Future Past, českoanglické vydání 2013. Petr Bosák, Robert Jansa, Markéta Magidová, Jan Rous, eds., PROTO. Grafický design a současné umění, české vydání 2013. Hans Ulrich Obrist, The Czech Files, anglické vydání 2014.


T528

TŘÍDIT SLOVA LITERATURA A KONCEPTUÁLNÍ TENDENCE

Editoři Ondřej Buddeus, Markéta Magidová Autoři studií Ondřej Buddeus, Natalia Fedorova, Daniel Grúň, Małgorzata Dawidek Gryglicka, Eva Krátká, Václav Magid, Markéta Magidová, Piotr Marecki, Karel Piorecký, Tomáš Pospiszyl, Michal Rehúš, Astrid Winter Autoři přílohové části Milan Adamčiak, Sergej Anufrijev, Pavel Arseňjev, Zbyněk Baladrán, Fiona Banner, Jaroslav Benedík, Jana Beňová, Tereza Bínová, Ondřej Buddeus, Vladimír Burda, Mimi Cabell, Claude Closky, Aleš Čermák, Angela Detanico, Jiří Drašnar, Stanisław Dróżdż, Vladimir Fjodorov, Dina Gatina, Dmitrij Golynko, Bohumila Grögerová, Michal Habaj, Roman Haisel, Vít Havránek, Josef Hiršal, Jason Huff, Ivan Chimin, Jiří Kolář, Andrzej Kostołowski, Jiří Kovanda, Jakub Kovařík, Jarosław Kozłowski, Rafael Lain, Radim Langer, Peter Macsovszky, Václav Magid, Markéta Magidová, Jaroslav Malina, Ján Mančuška, Karel Miler, Andrej Monastyrskij, Monogramista T.D, Nick Montfort, Ladislav Nebeský, Vsevolod Někrasov, Ladislav Novák, Roman Osminkin, Patrik Ouředník, Pavel Pepperštejn, Dmitrij Prigov, Lev Rubinštejn, Sławomir Shuty, Jiří Skála, Alexandr Skidan, Tomáš Svoboda, Robert Szczerbowski, Michal Šanda, Jan Šerých, Jakub Šofar, Milan Špůrek, Petr Štengl, Peter Šulej, Stefan Themerson, Flavio Trevisan, Jiří Valoch, Tomáš Vaněk, Lenka Vítková, Kamil Zbruž, Steven Zultanski

Odborní recenzenti Dr. Friedrich W. Block, doc. PhDr. Tomáš Glanc, Ph.D., Mgr. Zuzana Husárová, Ph.D., Mgr. Michal Jareš, prof. dr hab. Ryszard W. Kluszczyński, Mgr. Jakub Stejskal, Ph.D., doc. Mgr. Jaroslav Šrank, Ph.D., PhDr. Alena Vrbanová, Ph.D., Mgr. Jan Zálešák, Ph.D. Technická redakce Václav Magid Překlad Ondřej Buddeus, Lenka Javůrková, David Koranda, Václav Magid, Olga Pek, Alexej Sevruk, Lucie Zakopalová Grafický design a sazba Štěpán Marko Jazykové korektury Lucie Chlumská Tisk Calamarus s. r. o. Vydání první Náklad 600 ks

Vydal tranzit.cz, Praha 2015 © autoři textů, překladů a obrazové dokumentace, držitelé příslušných autorských práv, 2015 © tranzit.cz a Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2015 ISBN 978-80-87259-34-4 (tranzit.cz)

Přes úsilí editorů se nepodařilo zkontaktovat všechny držitele autorských práv k použitým textům či obrazovým přílohám. Tyto majitele autorských práv laskavě žádáme, aby se spojili s vydavatelem – tranzit.cz (office.cz@tranzit.org), Fričova 11, Praha 2, 120 00 Tato publikace byla vydána s finanční podporou grantu poskytnutého GA UK č. 1076314, s názvem Literatura a konceptuální tendence, řešeného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikace vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky. tranzit (www.tranzit.org) je iniciativa v oblasti současného umění, jejímž hlavním partnerem je nadace ERSTE.

Ilustrace na zadní straně obálky: Jiří Kolář, Analfabetogram (1962)


Třídit slova. Literatura a konceptuální tendence 1949-2015  

Eds. Ondřej Buddeus, Markéta Magidová / 528 stran / grafická úprava: Štěpán Marko / vydal: tranzit.cz / detailní info: http://goo.gl/WA8ZyY...

Advertisement