Zvonek 3/XXX

3 XXX. ročník

Dominikánec ve 2. B 4 Prevence kyberšikany 5 – 11 2. Školní časopis Vysočiny roku 2010 www.gtr.cz/zvonek

Fotoreportáž

SOČ

4. května 2011

foto: Hitoto

Zvonek je finančně podpořen z prostředků Gymnazijní matice, za což jí patří dík.

Archiv Zvonku, další zpravodajství, videa, fotografie a další materiál naleznete též na internetových stránkách http://www.gtr.cz/zvonek.

2

Titulní strana: Návštěva Dominikánce ve 2.B Foto: autor textu

Fejeton

Absence studentů ve škole Ale vždyť já tam chodím!

Představte si válečný konflikt, který trvá 4 roky. Za tuto dobu jsou vojáci nasazení asi na 600 hodin tuhých bojů v období půlroku. Na konci války každého čeká všestranná závěrečná zkouška. Po splnění této zkoušky je každý voják odměněn medailí. Budeme se věnovat dvěma hlavním hrdinům této války. Prvním je vojín I. WASTHERE s přezdívkou Pilňas, druhým I. WASNOT THERE s přezdívkou Flákač.

Oba vojíni byli zcela odlišní. Zatímco Pilňas byl v bitvě vždy včas a řádně připravený, Flákač (když už se k bitvě dostavil) přišel pozdě a neozbrojen. Pilňasovy čtyři roky války byly strašlivé.

Zažil utrpení a strádání, zažil vojenský dril a byl i v zajetí, měl spoustu úkolů, které když nesplnil, byl potrestán. Z posledních sil se připravuje na závěrečnou zkoušku, ale nepřítel mu to neulehčuje. Při zkoušce obstál, i když mu učitelé pořádně zatopili. Tedy, nepřátelé ho pořádně přitopili. To byly Pilňasovy čtyři roky války.

Flákač ale věděl, že aby byl odměněn medailí, nemusí být jako Pilňas. Nemusí být v boji včas a připravený. Nemusí být totiž v boji vůbec (stačí být v bitvách, které vidí pan generál, není jich moc a nejsou tak nebezpečné). Vždycky se před bojem nenápadně vytratí a potlouká se po nepřátelském území. Vyhledává alkohol, drogy, nevázaný sex, nezávazný sex, nemá zavázané boty… Je zlý. Taky si říkáte, že takový voják nepřežije závěrečnou zkoušku? K velkému překvapení všech se nepřítel vzdá. Flákačovi na hruď připíchnou blyštivou medaili, stejnou jako má Pilňas.

Ponaučení je jasné. Věta: „ Ale vždyť já tam chodím!“ znamená, že takto křičícího vojáka musí vlastní vojsko postavit ke zdi.

Martin Palko, 4. B Zvonek – časopis studentů Gymnázia Třebíč Číslo 3 Ročník XXX Vyšlo 14. června 2011 Na tomto čísle spolupracovali: Marius J. Svoboda (Ria), Radek Blažek, Radka Krejčová (LaLi), Monika Hortová (Moňa), Jan Klusáček, Tereza Ondráčková, Monika Vlachová, Tomáš Kratochvíl, Martin Palko Technická a výtvarná spolupráce: Mgr. Lenka Mahelová Design: Ria

VAŠE PŘÍSPĚVKY V KOŠI NEKONČÍ!

3

Ohlédnutí

V úterý 18. ledna k nám do třídy přišel Dominikánec Danny, který se svou českou manželkou nějakou dobu žije na našem území a jako vystudovaný inženýr pracuje v hotelech, aby nám řekl něco o své vlasti. V jeho angličtině byl silně cítit španělský přízvuk, protože Dominikánci mají dva úřední jazyky – španělštinu a angličtinu – což porozumění ze začátku znesnadňovalo.

Podnebí v karibské Dominikánské republice je teplé, tropické, většinou je slunečno a zemětřesení a hurikány se objeví jen výjimečně. Danny tedy před pobytem v České republice nikdy nezažil sníh. Vločky na holé kůži ho, dá se říci, překvapily.

Dominikánci, jejichž ostrov využívají k rekreaci turisté, provozují mnoho sportů (např. paragliding, surfování, sjíždění řek). Ostrov jim však nepatří celý, jeho menší část patří Haity. Mezi Dominikánci a Haiťany nevládnou nepokoje, jsou pouze jiní a těch druhých si víceméně nevšímají – mají různé jazyky i kulturu, zatímco Dominikánci jsou katolického založení, Haity se drží vlastních božstev.

Tento ostrov byl prvním „objeveným“ v Ameriky – roku 1492 na něm přistál Kolumbus, který založil hlavní město Santo Domingo. Hispaniola se poté roku 1692 rozdělila mezi Francii a Španělsko. O 100 let později zde proběhlo úspěšné povstání otroků. Pak se ostrova pokusili zmocnit Britové, až se nakonec znovu dostává do rukou Španělům, na počátku 20. století je dokonce majetkem USA. Povinná školní docházka trvá od 6 do 12 let. Následují střední školy a university. Na vzdělání se v Dominikánské republice klade důraz a na 31 provincií připadá mnoho univerzit a vysokých škol.

Danny už nějakou dobu svoji dominikánskou část rodiny neviděl, nemá v plánu z Česka odcházet, dokonce se našemu jazyku učí. Konverzace s ním, byť zprvu náročná, byla příjemná, byl vtipný a snažil se odpovídat co nejsrozumitelněji. Bylo to rozhodně zajímavé a poučné zpestření výuky.

4

Tomáš Kratochvíl

Ohlednutí

Dne 8. února jsme si společně s dětmi třídy 1.G připomněli Den bezpečnějšího internetu.

Děti absolvovaly 5. vyučovací hodinu náš preventivní program. S dětmi byla výborná spolupráce. Dnešní prezentace měla také jedno specifikum. Zúčastnili se jí spolu s námi naši spolužáci, kteří ji natočili. V nejbližší době se můžete těšit na krátkou reportáž, kde budou dnes natočené záběry k vidění.

Naši aktivitu jsme také přihlásili do soutěže, kterou pořádá Národní centrum bezpečnějšího internetu. Do soutěže se zapojilo mnoho českých organizací a škol, jak si můžete prohlédnout na mapě.

V našem městě vidíte dva špendlíčky. Jedna akce se konala právě na naší škole. Druhá na ZŠ Bartuškova, která do soutěže přihlásila taktéž naši prezentaci, která tam proběhla o týden dříve. Příští rok se snad propagace zúčastní více třebíčských škol :)

Tereza Ondráčková

5

Téma: rozhovor

Co je to kyberšikana a jak se jí bránit? Na tyto a podobné otázky se dvě studentky naší školy – Monika Vlachová ze 6. G a Tereza Ondráčková ze 7. G – snažily najít odpověď už na začátku minulého školního roku, když si v Klubu P+ pod vedením PhDr. et PaedDr. Jany Matějkové volily téma svého preventivního programu, který byl původně určen jen studentům Gymnázia Třebíč. Od té doby ale uplynulo hodně času a celý program se díky zájmu a nadšení dívek posunul o úroveň výš. Dnes mají děvčata za sebou mnoho prezentací v několika dalších třebíčských školách a připravují se k účasti v soutěži SOČ. V krátkém rozhovoru máte možnost dozvědět se, co dalšího mají v plánu a jak přesně jejich preventivní činnost probíhá.

Z: První otázka se nabízí sama. Z jakého důvodu jste si vybraly právě téma kyberšikany?

Tereza: Jednak protože nás samotné zaujalo, jednak kvůli tomu, že v době, kdy jsme si je zvolily, byla kyberšikana úplně novým problémem.

Monika: Na výběr bylo z několika témat. Tradiční problémy šikana, alkoholismus mládeže nebo drogy se nám nezdály tak atraktivní a zajímavé ke zpracování jako právě kyberšikana.

Z: V jakých kolektivech jste svoji práci prezentovaly?

T.: S programem jsme navštívily mnoho základních škol v Třebíči, např. ZŠ Týnskou, ZŠ T. G. Masaryka, ZŠ Bartuškovu, ale i školy mimo Třebíč, např. ZŠ Domamil nebo ZŠ Valeč.

M.: Program ale není určen pouze dětem základních škol. Prezentaci jsme předvedly i v Soukromém dětském domově v BudišověHolejích.

Z: Jak prezentace probíhá?

T.: Program je postaven na materiálu promítaném na dataprojektoru. V průběhu přednášky procházíme prezentací a pouštíme dětem ilustrační videa.

M.: Není to ale jednostranný monolog. Děti se aktivně zapojují a vše živě komentují a glosují. Na konci vyplňují různé dotazníky

6

grafika: Tereza Ondráčková, Monika Vlachová

Téma: rozhovor

a dostávají propagační materiály, kde jsou všechny informace shrnuty.

Z: Jak Vás děti přijaly?

M.: Setkaly jsme se s báječnou odezvou. Nejdříve jsme měly z prezentací na základních školách u menších dětí strach. Ukázalo se, že tyto věkové skupiny jsou ale nejvděčnějšími posluchači.

Děti 1. stupně ZŠ mají o tuto problematiku velký zájem.

T.: Program se většině dětí líbil. Pozitivní odezvy se nám dostalo i ze strany vyučujících, kteří program absolvovali.

Z: Kde čerpáte informace, které v programu prezentujete?

M.: Když jsme program začínaly vytvářet, bylo těžké přímo o kyberšikaně vůbec něco najít.

Vzhledem k tomu, že literatura na toto téma začala vycházet až v poslední době. Našimi zdroji byly seminární práce a různé zahraniční portály. Z knih jsme čerpaly pouze obecné informace týkající se agresivity, běžné šikany a prevence těchto jevů.

T.: V nedávné době se nám podařilo navázat kontakt s lidmi, kteří se na kyberšikanu přímo specializují. Od nich jsme získaly spoustu materiálů, které jsou samozřejmě v angličtině.

Z: Děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů.

Více najdete na stránkách www.kybersikana.eu, kde můžete zkouknout všechna videa, dozvědět se, na které školy se holky chystají, stáhnout si propagační materiály, ale především načerpat nové informace o rychle bujícím problému jménem kyberšikana a o způsobech, jak si poradit při potížích s ní. foto: Petr Lemberk/Mf DNES Vysočina

7

Téma

Projevy kyberšikany Posílání urážlivých zpráv nebo pomluv (e-mailů, SMS, na chatu, ICQ, Skypu nebo sociální síti) Posílání urážlivých zpráv nebo pomluv přes ICT je velice nepříjemné. Zprávy mohou mít různý charakter. Některé se spokojí pouze s urážením, některé jsou plné nadávek a jiné nechutných oplzlostí. Pokud vám útočník posílá několik desítek takových zpráv denně, je samozřejmě nejvhodnější se s tím někomu věřit, nejlépe rodičům, kteří kontaktují operátora nebo administrátora sítě.

Natáčení videí nebo pořizování fotografií, jejich upravování a zveřejňování s cílem poškodit zachycenou osobu Mobilní telefon s fotoaparátem nebo kamerou má dnes většina dětí. Natáčejí si různé situace, které pak zveřejňují na internetu, na Facebooku, YouTube nebo třeba na Spolužácích. Občas se mezi takovými videi nebo fotkami objeví nějaká, která není příliš lichotivá pro zachycenou osobu.

Velice frustrující pro oběť je, když vidí, kolika lidem se fotka nebo video „líbí“. Tlačítko „Líbí se mi“, které je na některých sociálních sítích, má velkou váhu zvlášť v těchto případech.

Zvláštním projevem tohoto typu kyberšikany je tzv. Happy Slapping (náhodné fackování).

Agresor si vybere náhodnou oběť, které dá pohlavek nebo facku. Při tom je nahrán na video, které dá na internet. V poslední době to však není pouze pohlavek nebo facka, ale agresor na oběť zaútočí takovým způsobem, že v několik případech došlo i k smrti oběti.

Vytváření internetových stránek, blogů nebo skupin na Facebooku, které jsou zaměřeny proti určité osobě nebo skupině osob (ponižují ji, urážejí nebo zesměšňují) Tento projev kyberšikany se začal rozšiřovat v důsledku popularizace sociálních sítí, např. Facebook, Twitter atd. Skupiny nebo stránky, které někoho zesměšňují, není těžké vytvořit. Internetové aplikace nabízí i různé režimy omezení přístupu.

Nebezpečí těchto stránek a skupin tkví v tom, že oběť se často nedozví, že něco takového existuje. Ostatní, kteří na takové stránky chodí, omezí komunikaci s obětí, v horším případě ji

8

Téma

úplně ignorují. Toto stádium ostrakizace může být pro oběť velice frustrující. Projevuje se např. odmítáním chodit do školy, zničením kontaktu s vrstevníky atd.

Dalším rizikem je, že to, co na internetu děláme, je zpětně dohledatelné. Jedná se o tzv. internetovou stopu.

Krádež identity – zneužívání cizího účtu (zneužití hesla, změna hesla) Krádež identity, především ale krádež hesla je dalším z projevů kyberšikany, který nám může velice znepříjemnit život. Zde se ukazuje, jak je důležité mít správné heslo, které uchová náš účet v bezpečí. Nejen, že by mělo splňovat zásady, které jsme si říkali na začátku, ale existují ještě další rady, jak můžete svůj účet chránit.

Je vhodné mít ke každému internetovému účtu jiné heslo. To znamená, že budu mít jiné heslo k přihlášení na Facebook, jiné k e-mailovému účtu, jiné k diskuznímu atd. Také není na škodu jednou za čas heslo změnit.

Zvláštní pozornost bychom měli věnovat okénku Pamatovat si mě na tomto počítači a Zůstat přihlášen.

Zneužití hesla nebo jeho změna pro nás může být velkou komplikací. Útočník nám účet může smazat, ale co je horší, může z něj psát lidem, které máte v kontaktech, nejen přátelům ale např. i učiteli.

Obtěžování neustálým prozváněním nebo posíláním erotických SMS, MMS s pornografickým obsahem, popř. nevyžádané e-maily Představa, že vám sedmdesátkrát denně zazvoní telefon a vy ani nevíte, proč a kdo vám volá, je opravdu nepříjemná. Může se také stát, že někdo váš e-mail nebo telefonní číslo zaregistruje do nějaké erotické služby a vám pak chodí různé nechutné nabídky.

Tento projev kyberšikany je velice oblíbený u tzv. kyberstalkerů. To jsou lidé, kteří svou oběť pronásledují. Motivy k této činnosti jsou různé, např. citová závislost, kterou nemůže partner po rozchodu překonat, touha být s někým, kdo o to nestojí nebo pomsta. Stalkeři často vyhrožují nebo vydírají svou oběť. Kyberstalking je obzvlášť nebezpečný, pokud stalker přejde k taktice fyzické likvidace majetku oběti – ničení majetku, popř. fyzické útoky.

>>

9

Téma Vydírání pomocí mobilního telefonu nebo internetu Internet a jiné informační a komunikační technologie jsou pro útočníka skvělým prostředníkem vydírání. Nemusí jít pouze o telefonáty nebo SMS, ve kterých agresor takovou možnost zmiňuje, ale např. o zveřejnění intimních fotek vaším bývalým partnerem na stránce školy nebo Facebooku.

Druhým prostředkem k vydírání mohou být informace, které o sobě na internetu zveřejňujeme. Při komunikaci s někým cizím můžeme mít smůlu a narazíme na nějakého agresora, který nás prostřednictvím zjištěných informací tlačí např. k osobnímu setkání.

Kybergrooming Termínem kybergrooming je označována snaha útočníka donutit oběť k osobnímu setkání. Útočníci nejčastěji využívají informačních a komunikačních technologií k přesvědčení oběti.

Kybergrooming může zpočátku konverzace vypadat docela nevinně, např. jako skvělé pozvání na rande od nějakého kamaráda. Někdy ale agresor odhalí svoje záměry rovnou. Kybergrooming není jednorázovou akcí, ale může trvat až několik dní i týdnů.

Agresor může vystupovat pod svou skutečnou identitou (např. čtyřicetiletý muž). Když manipulátor dítěti sdělí svůj opravdový věk, může dítě rychle ztratit o komunikaci zájem. Reaguje slovy: „Ty seš tak starej jak můj otec.“ „To je jak abych si psal s mámou.“ Proto jsou častější případy, kdy útočník svou identitu mění nebo ji vůbec během komunikace přes informačně komunikační technologie neodhalí.

Při prvním kontaktu se představí jako náctiletý teenager, při další komunikaci odhalí, kolik mu je. Předchozím kontaktem dítěti ukáže, že mu rozumí, že ví, jak se cítí a že je jiný než ostatní dospělí. To je dítěti sympatické, proto je pro něj šok z opravdového věku menší. Je pravděpodobnější, že dítě kontakty nepřeruší.

Poslední možností je, že se kybergroomer vydává po celou dobu komunikace za někoho jiného.

Dítě zjistí jeho identitu až při osobním setkání, kdy už je ale pozdě.

Kybergrooming můžeme rozdělit do několika fází:  Vzbuzení důvěry a snaha izolovat oběť První fáze komunikace spočívá v tom, že kybergroomer zjišťuje informace o své oběti. Nejprve se zaměřuje na základní údaje, např. kde dítě bydlí. Ale ani vzdálenost není pro útočníka

10

Téma překážkou. Jsou známy případy, kdy agresor z Ostravy jel za dítětem, které bydlelo v Praze.

Zajímá se i o to, kdo další má k počítači přístup, jestli je společný pro celou rodinu nebo má dítě svůj vlastní ve svém pokoji. Proč? Potřebuje vědět, jestli by mohl někdo jejich komunikaci vypátrat. Zjišťuje si slabiny ve vztazích (např. hádky s rodiči, se sourozenci nebo kamarády atd.), na které pak navazuje v další komunikaci. Podporuje svou oběť v jejích stížnostech, vysvětluje jí, že on jediný jí rozumí atd. Často přidává: „Hlavně to neříkej mamince.“  Podplácení dárky nebo různými službami, budování kamarádského vztahu Útočník často dítě podplácí různými dárky, které by třeba od rodičů nedostalo a projeví o ně během komunikace zájem. Nemusí to být pouze věcné dárky, jako kniha nebo CD, ale i dobití kreditu, aby mu mohlo odepisovat na SMS.  Vyvolání emoční závislosti oběti na útočníkovi Dítě se začíná na útočníka upínat. Nedokáže si samo poradit, aniž by vše prokonzultovalo se svým virtuálním „kamarádem“. Tento stav už je hodně nebezpečný. Rodiče by měli dávat pozor, kolik času dítě tráví u počítače a co tam dělá.  Osobní setkání Kybergroomer dosáhne svého, když vyláká dítě na schůzku. Dítě třeba po čase souhlasí samo.

V jiné situaci mu útočník slíbí další dárek. Jindy se může stát, že dítě vydírá tím, co o ní zjistil, např. ví, jak vypadá pokoj dítěte, jaký má nábytek, co je vedle stolu, kde má jaký plakát, proto pro něj není problém, vyhrožovat dítěti tím, že řekne rodičům, že už v bytě byl atd.  Sexuální obtěžování, zneužití nebo manipulace Co se na takové schůzce může dít? Pokud budeme pomýšlet na nejhorší, může dojít až k sexuálnímu obtěžování nebo znásilnění dítěte.

Proto je velice důležité sledovat, co dítě na počítači dělá, s kým si píše a s kým se stýká. Rodiče by měli dbát zvýšené opatrnosti, pokud jejich dítě chodí na chat, seznamky nebo např. ICQ. I internetový portál Seznam.cz se zajímá o tyto nebezpečné aktivity, které na chatech probíhají. Ze zkoušky internetového portálu vyplynulo, že na internetovém chatu není problém sehnat dětskou pornografii nebo si domluvit s dítětem schůzku.

Tereza Ondráčková, Monika Vlachová

11

Rozhovor

Jak se tvoří noviny Přestože bydlím zhruba pět kilometrů od Třebíče a dojíždím sem asi 11 let do školy, byl pro mě menší problém najít Informační centrum pro mládež (ICM), které sídlí na ulici L. Pokorného.

Konkrétně 3. května 2011 se zde konal seminář „Jak se tvoří noviny“ pro všechny studenty jak základních, tak i středních škol.

Semináře se zúčastnilo asi 17 studentů v zastoupení škol Gymnázium Třebíč, ZŠ Benešova a Katolické Gymnázium. Pod záštitou ICM vedla seminář Mgr. Eva Fruhwirtová, pracující v několika různých mediích. Po krátkém seznámení, jak s přednášející, tak se studenty, následovala prezentace i ukázky na téma „Jak se tvoří noviny“. Od struktury novin, přes novinářskou inspiraci, reportáže a rozhovory jsme se dobrali ke zdárnému konci a následovala naše praxe na toto téma.

Součástí seminář byla totiž návštěva radnice města a později rozhovor s jedním z místostarostů. Ing. Marie Černá a Milan Zeibert (místostarostové), nás seznámili s jejich povinnostmi a prací pro naše město. A dále následoval slibovaný rozhovor.

Rozhovor s místostarostkou Marií Černou Kolik let jste místostarostkou?

Tuto funkci jsem zastávala od roku 1990 do roku 2000, potom jsem 8 let pracovala jako náměstkyně hejtmana Kraje Vysočina a teď jsem půl roku znovu místostarostkou.

Pociťujete velký rozdíl ve výkonu Vaší funkce dnes a před 20 lety?

Ten rozdíl je obrovský, mám za sebou už nějaké životní zkušenosti, třeba i na úrovni krajské samosprávy, což je k nezaplacení. Navíc tento rok už jsem hodně přesně věděla, do čeho jdu.

Rozdíl oproti roku 1990 je také v tom, že v té době panovalo takové velké nadšení a vše bylo méně svázáno zákony a předpisy, město získávalo majetek v rámci různých privatizačních projektů, nic nebylo ustálené, všechno se budovalo a byla jsem o 20 let mladší. Dnes je všechno daleko více formalizované, skoro každý krok se musí diskutovat s právníky, což je samozřejmě v pořádku, ale přineslo to daleko více administrativy. Úřad je větší, protože mezitím došlo ke zrušení okresních úřadů, město převzalo některé přenesené působnosti, které v té době vůbec nevykonávalo.

12

Monika Hortová, Radka Krejčová

Rozhovor Jak se Vám tady na radnici líbí, jak se tady cítíte?

S řadou lidí, se kterými spolupracuji se znám, pan starosta je vlastně stejný jako byl před 20 lety, říkáme si „recyklovaní“ (smích).

Všichni spolupracujeme velmi dobře a otevřeně, stejně jako do svého kalendáře můžu přes počítač nakouknout i do kalendářů svých kolegů. Pravidelně se scházíme každé pondělí na poradě, kde si povíme, co se za uplynulý týden stalo a co nás čeká, jaké problémy musíme vyřešit.

Z jaké oblasti problémy nejčastěji řešíte?

Několikrát do týdne řeším bytovou problematiku, hlavně početných sociálně slabších rodin, které nemají peníze na byt a snaží se ho získat od města.

My se jim snažíme vyhovět a pak třeba zjistíme, že neplatí nebo na ubytovně nemají zrovna velký pořádek, takže to všechno není zas takové, jak nám to plačící líčí. Musíme si tedy všechno prověřovat a zjišťovat, jak to doopravdy je.

Teď jsme dořešili nový koutek pro maminky s dětmi, který se otevřel na radnici a je určen pro rodiče, kteří vyrazí na nákupy a potřebují svoje dítě přebalit, nakojit nebo na chvíli pohlídat.

Další otázka bude spíše ohledně naší školy (Gymnázium Třebíč), protože naše paní učitelka nás přihlásila do programu, v rámci kterého by celá naše třída měla chodit sem na radnici na zasedání zastupitelstva a spolupracovat s ním. Jelikož nám o tom zatím ještě nic moc neřekla, tak bych se chtěla zeptat Vás, jak si spolupráci s námi představujete.

No, my už spolupracujeme se studentským parlamentem – také se účastní zasedání, pomáhají městu, třeba v rámci projektu Zdravé město, vypomáhají při různých akcích, dělají dotazníky apod.

Vy si na webových stránkách můžete najít program zastupitelstva i podkladové materiály. Když si program prohlédnete, může vás třeba napadnout, čím byste vy mohli v rámci našeho zasedání konkrétně přispět.

Děkujeme za Váš čas, za rozhovor. (rozhovor byl zkrácen a upraven) Monika Hortová, Radka Krejčová

13

Zábava

Co se v tomto školním roce určitě nestane 

Ministr školství zruší klasifikaci.



Pan ředitel se přestěhuje do Hasskovy ulice, jen aby tam studenti nemuseli pořád přebíhat.



U vývěsky změn se nebudou pravidelně tvořit dopravní kolony.



Všechny kopírky budou měsíc fungovat bez poruchy.



V pátek se budou zvedat židle.



Tělocvikáři založí ze solidarity fond a koupí svým kolegům jazykářům dostatek papírů do tiskáren.



Setkání s ředitelem budou přesunuta do zrcadlového sálu.



Na učebně č. 9 nás při pohledu z okna zaujme krásný výhled na České Středohoří.



Pan Ježek odloží Shakespeara a začne studovat Obecnou teorii relativity.



Pan Mareček začne učit podle Marečka a pan Prokop podle Prokopa.



Povinné zapisování témat hodin přestane být povinné.



Na zdravce se objeví automat na kafe a zvonění na konci hodiny.



Paní Javorková si pořídí papouška, aby za ni obstarával školní rozhlas.



Na záchodech se neobjeví jediný plakát na stužkovací večírek.



Železné schody na půdu budou nahrazeny eskalátorem.



Na stužkovacích večírcích se bude točit pouze kofola a malinová zonka.



Na vánoční akademii si každá třída připraví dvě scénky a některé se do programu ani nevejdou.



O Vánocích napadne tolik sněhu, že se studenti v lednu nedostanou do školy.



Pan Horáček se zaslouží o celorepublikovou kampaň za nezaměňování slov "déle" a "později".

14

Zábava



Studenty nižšího gymnázia ani nenapadne, aby po škole hráli Call of Duty.



Paní Kouklíková se svou novou stranou vyhraje lednové volby.



Pololetní prázdniny budou prodlouženy na celý týden.



Pan Benda odloží kravatu a začne nosit tričko a jeansy.



Kabinet výtvarné výchovy bude přestěhován na učebnu č. 12.



Studenti zanevřou na Facebook a začnou navštěvovat internetové stránky školy.



Pan Března namaže na lyžařském kurzu sjezdové lyže modrým stoupacím voskem.



Škola získá grant od Evropské unie a postaví dlouho plánovanou třetí budovu.



Při dnu otevřených dveří nebude v laboratoři fyziky vystaven van der Graafův generátor.



Paní Nováková prodá auto a koupí si vozítko Segway.



Studenti se složí na velkolepou oslavu dne učitelů.



Slečně Murplové doroste noha.



Pan Málek rozmlátí svůj počítač baseballovou pálkou.



Hitoto předstihne ve sledovanosti TV Nova.



Státní maturity proběhnou tak, jak je už léta plánováno.



Pan Jindra vyzkouší dobrovolníka po maturitách.



Na netradičním sportovní dnu se bude točit Gambrinus 12°.



Všichni studenti se budou těšit na deskriptivní geometrii s Nigelem.



Při posledním zvonění bude 8. G předčítat pohádky B. Němcové.



Poslední den zůstanou studenti dobrovolně po škole a pomohou s úklidem.

Jan Klusáček

15

Osobnost

Jaroslav Kmenta „Proč je dobré mít v redakci Jaroslava Kmentu?

Protože ho nikdo nemá rád… Tedy přesněji, nemá ho ráda drtivá většina politiků, ať zprava nebo zleva.

To může být důkazem, že svou práci investigativního reportéra dělal dobře a navíc nestranně.”

Začátky Novinář, publicista a spisovatel Jaroslav Kmenta se narodil roku 1969 v Nymburce, kde později vystudoval gymnázium. Navštěvoval vysokou pedagogickou školu, převážně proto, že žurnalistická vysoká škola byla tehdy, jak sám říká, spíše školou cenzury. V roce 1990 se stal šéfredaktorem časopisu Okresní zpravodaj OF, který psal povětšinou sám a pak ho s přáteli prodával na ulicích. Vysokou školu zdárně dokončil, ale učit nešel. Díky inzerátu si našel práci jako redaktor v ČTK (Česká tisková kancelář) a po dvou letech přešel do deníku Mladá fronta DNES. Tam měl na starosti školství, ale později se specializoval na bezpečnost a politiku. Jeho první velká kauza přišla v roce 1993.

První pecka Tehdy psal o nemocech válečných veteránů, kteří byli v roce 1991 v Perském zálivu při osvobozování Kuvajtu v československé protichemické jednotce. Vše začalo tím, že napsal nevinný článek o tom, že zatímco v USA a Velké Británii trpí veteráni války záhadnými nemocemi, v Česku jsou všichni v pořádku. Jenže to nebyla pravda. Ozvali se mu dva čeští veteráni, kteří mluvili o opaku.

Začal se tedy pídit po příčinách oné nemoci a přišel na utajované informace o tom, že československá protichemická jednotka naměřila tehdy v Perském zálivu v ovzduší chemické otravné látky sarin a yperit. A i to ministerstvo obrany zpochybňovalo. Přitom to mohlo vést k objasnění syndromu veteránů, pro nějž se vžil název pouštní horečka. Jeho bádání si všimla i zahraniční média a byl zván k rozhovorům například do novin The New York Times. Ministerstvo obrany nakonec přiznalo barvu a potvrdilo naměření otravných látek ve válce. Jeho články se pak také objevily v dokumentu Válka v Zálivu a on sám o této kauze napsal knihu Pouštní horečka.

16

Osobnost Další kauzy V roce 2007 publikoval články o tajných kontech ODS. Zpráva způsobila obrovské pozdvižení, načeš z ODS odešlo mnoho lidí, například Jan Ruml a Ivan Pilip. Tři dny poté padla Klausova vláda. Policie pak opravdu existenci konta potvrdila. Zjistila, že podpisové právo k němu měl ve švýcarské bance Coutts tajemník ODS Ludvík Otto.

Kmenta pomohl nebo poukázal na řešení mnoha další případu, respektive podvodů. Psal o Stanislavu Grossovi, Radovanu Krejčířovi, Ivanu Langerovi a mnohých dalších. Ne vždy z toho vyváznul bez škrábnutí – například v roce 1999 ho holí „majznul“ po zádech místopředseda Lánský, který byl zapletený do vymáhání dluhů.

Pokud byste se chtěli dočíst leccos zajímavého o jeho tvorbě, stačí kouknout na www.kmenta.cz, kde najdete podrobný popis jeho života a práce.

Bulvár Nějaký čas také pracoval v bulvárním deníku Super, což považuje za největší omyl svého života.

Nabídku dostal v roce 2000 a bylo mu řečeno, že půjde pouze o politický bulvár. Měl sice svoji rubriku a dál se věnoval investigaci, ale jeho práci už nikdo nepřikládal takovou váhu, když jeho články vycházely v bulváru. Po roce a půl Super stejně zkrachoval a on se v roce 2003 vrátil do staré dobré MfD. Spisovatel Nesoustředí se pouze na novinařinu, ale je také vynikající spisovatel. O knize Válka v Zálivu jsem se už zmínila. Z jeho dalších knih bych připomněla například trilogii Kmotr Mrázek nebo zajímavou publikaci Český špion Erwin van Haarlem.

Akce a reakce Jaroslav Kmenta patří k našim novinářským špičkám a kdoví, jak by to tady vypadalo, kdyby se občas v něčem nešťoural a po něčem nepátral. Novinařině propadl a na jeho práci je vidět, že mu to bylo souzeno. Ale s mým názorem se někteří lidé neshodují: „Pane Kmenta, už se zase živíte špínou. Kdybyste si dal laskavě pokoj. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ a tak dále a tak dále, podobných emailů mu přišlo několik desítek. Někdo se na to prostě kouká jinak, ale co, vždyť je na každém z nás, aby si udělal svůj vlastní názor.

LaLi

17

Kultura

Úžasný blog 1000 Awesome Things povzbudí a rozesměje Nedávno mě na Facebooku upoutal odkaz na internetovou stránku 1000awesomethings.com, jejíž autor už několik let den co den přidává jeden článek o tom, co je dle jeho názoru boží, úžasné… zkrátka AWESOME. Odpočítávání od 1000 k 1 se nyní pohybuje kolem čísla 330, z čehož si schopný matematik lehce odvodí, že si na blogu může přečíst nějakých šest stovek vtipných, zajímavých a povzbuzujících fejetonů a úvah na téma „Proč stojí za to žít.“ V USA a západní Evropě se blog stal takovým fenoménem, že se dočkal mnoha kopií a ocenění z řad internetových odborníků i prosté veřejnosti. Jak se však praví v jistém reklamním sloganu, „originál je jen jeden.“ To si uvědomili i majitelé jednoho knižního nakladatelství a kniha nazvaná „The Book of Awesome“ s první várkou úžasných věcí nyní zaútočila na pulty knihkupectví, přičemž druhý díl (1000 božích věcí se do jednoho vydání prostě nemohlo vejít!) je naplánovaný na konec března.

A co autor Neil Pasricha považuje za boží? Uvádím výčet několika zajímavých věcí, jež činí náš svět úžasným…



Najít zapomenuté peníze v kapse starých kalhot



Spánek na nové posteli



Když někdo šlápne na hotel, který jste právě postavili v Monopolech (tohle milujeme všichni, ne?)



Pojídání čerstvě upečených cookies, i když jsou ještě příšerně horké



Vzduch před letní bouřkou



Když je vánoční stromek jediným zdrojem světla v místnosti



Otočka na nákupním vozíku



Voňavý vzduch pekárny

Tak až někdy zase budete smutní, nešťastní nebo nějak ve špatné náladě, najděte si 1000awesomethings.com a dejte se do čtení. Co na to Barney Stinson? AWESOME!

18

Radek Blažek

Literatura

The Bro Code v češtině: lepší jak originál?

Když jsem zhruba před rokem předpovídal, že s příchodem sitkomu How I Met Your Mother na české obrazovky se dočkáme i českého vydání Bro Codu (manuál Barneyho Stinsona zabývající se vztahy mezi parťáky), málokdo tomu věřil. Ale světe div se! On pod názvem Borcův kodex skutečně vyšel a předčil všechna očekávání.

Kritiky překladu hned na začátku nakladatelství Argo trefně umlčelo „Apologií překladatele“ a dodnes se titul drží na žebříčku jeho nejprodávanějších knih.

Borcův kodex? Proč proboha „borcův“, když český dabing HIMYM ani titulky tohle slovo neznají? Proč ne „bráchův“? Proč ne „parťákův“? A co ty další odchylky? Neměl by snad BARNEYHO KNIHU překládat fanoušek a znalec HIMYM?!

Jasně. Ale všechny odchylky mají čistě principiální důvody: překladatel dělá, co může, aby se co nejvíc přiblížil originálu. Vždycky. Co nejde přeložit, musí se aspoň napodobit. Když Barney prošpikuje knihu opičárnama postavenýma na slově „bro“ („Nabroleon“ a „Broko Ono“, „brocassion“, „brofession“ a „brotection“), se slovem brácha nebo parťák nepořídíte nic. Slovo borec vám dává aspoň nějaké možnosti.

Kromě vtipného překladatele kniha dostala i pevnou vazbu a všitý látkový provázek na zakládání stránek. Borcův kodex se tak podobá originálu, který jsme viděli na televizních obrazovkách, mnohem více než jeho paperbackový otec z amerického nakladatelství.

Závěrem? Jistě, mnoho vtipů nevyniklo tolik jako v originále, spousta pravidel dostala nový význam, avšak Borcův kodex je stále poměrně vtipná kniha, kterou se navíc nebudete stydět vystavit ve své knihovně.

Radek Blažek, foto beletrie.eu

19

Film

Tajemství upíra Nosferatu Přestože je mu už téměř 90 let, milovníky filmu děsí dodnes. Nosferatu, klenot němého filmu, se nám přitom do současnosti dochoval jenom shodou náhod. Vdova po Bramu Stokerovi, autorovi Drákuly, na tvůrcích vysoudila tučné odškodné a záruku, že všechny kopie filmu budou zničeny. Podobnost mezi knižním románem a dnes již filmovou klasikou totiž není pouze čistě náhodná. Naštěstí se ovšem v zaprášených filmových archivech pár kotoučů se „Symfonií hrůzy“ dochovalo a začalo se šířit dál. Ve 21. století expresionistický film přišel do ruky odborníkům, kteří jej zrestaurovali a začali šířit skrze moderní média. „Nosferatu, eine Symphonie des Grauens“ i dnes zaujme působivou atmosférou – například silueta po schodech šplhajícího se upíra se stala takřka legendární. Hutná hororová atmosféra ve své době způsobovala, že dámy v kině omdlévaly. A není se čemu divit: silně nalíčený Max Schreck s holou lebkou a nepřirozeně dlouhými prsty coby Nosferatu vyvolává nepříjemně znepokojivý pocit i po téměř devadesáti letech.

Film se stal tak kultovním, že ovlivnil i mýty a pověsti o upírech. Říká se dokonce, že ve skutečnosti žádný herec jménem Max Schreck („schreck“ mimochodem v němčině znamená „hrůza“) neexistoval a režisér F. W. Murnau při natáčení využil skutečného upíra...

Přemýšlet o tom koneckonců můžete sami. Filmová lahůdka Nosferatu je v prodejnách Levných knih k mání za 69 Kč.

20

Radek Blažek, foto imdb.com