Zvonek 1/XXIX

XXIX. ročník 1 říjen

Adaptační kurzy 4 – 7

Sportovní den 8 – 11

Osmá gé v Praze 12

www.gtr.cz/zvonek

Časopis studentů Gymnázia Třebíč

AKTUÁLNĚ Z ŘEDITELSTVÍ V pátek 2. října proběhlo první letošní setkání zástupců tříd s ředitelem školy.

P

átou páteční hodinu se uskutečnilo první letošní setkání zástupců tříd s ředitelem „bez pana ředitele“. Ano, pan ředitel byl omluven již na začátku, jelikož musel na přání kraje Vysočina neplánovaně odcestovat do našeho krajského města.

Po seznámení s nejbližšími akcemi v tomto školním roce jsme byly upozorněni na veletrh Didakta, který probíhá právě nyní, v době vydání Zvonku a byly jsme informováni o možnostech výpomoci při organizaci našeho stánku.

Po přivítání nás všech byly též přivítány první ročníky. Následně byly všem žákům připomenuty naše internetové stránky www.gtr.cz, na kterých se každý den objevují aktuální změny v rozvrhu. Zároveň byly žáci požádáni o spolupráci ve formě dodávání fotografií i příspěvků z akcí školy pro výše zmíněné internetové stránky.

Ředitelství též požádalo druhé ročníky čtyřletého cyklu o pomoc s organizací Vánočního plesu GM a zároveň projevilo díky třídě 6.G za výpomoc při sportovním dni.

Další důležitý bod se týkal Adopce na dálku, prostřednictvím které naše škola již delší dobu podporuje malou Hurriet. Zástupcům byly rozdány formuláře k zapsaní výsledků o hlasování tříd, zda Hurrietě zaplatit zdravotní pojištění.

Poté jsme obdrželi informace k ostatním hlasováním: o podpoře Dětského domova v Náměšti nad Oslavou, popiskách k fotografiím studentů na nástěnce naproti změnám a o Vánoční akademii.

Připomenuta byla také činnost Gymnazijní Matice, o které se leze více dozvědět též na webu školy.

2

Čtvrtým ročníkům bylo doporučeno omezit pohyb cizích lidí na stužkovacích večírcích a tím zamezit možným incidentům.

Nezapomnělo se připomenout ani náš časopis a další mimoškolní činnost.

Již tradičně, patrně kvůli naší stálé zapomnětlivosti, byly vybrány důležité body školního řádu, které nám byly připomenuty, myslím, že je zde všechny zmiňovat nemusím, protože každý ví, že jde například o mazání tabulí a zvedání židliček.

Mimo tyto body bylo zmíněno ještě mnoho menších věcí, které však neztrácejí na významnosti. Kompletní oficiální zápis ze schůze lze shlédnout na se změnami nebo na internetových stránkách Zvonku.

-Ria-

Titulní strana: Itálie 2009 Foto: Martin Palko

Fejeton

Jak se představuje egoista? – Též mě těší, že mě poznáváte!

Doufám, že jsem vás tím malým úvodním vtípkem nepoděsila nebo snad neodradila od dalšího čtení. Nyní se totiž hodlám věnovat daleko důležitějšímu a palčivějšímu tématu. Už se to totiž tak přihodilo, že jsem letos studentkou čtvrtého ročníku a pokud se někdy nevrátím do školy jako pedagožka, tak se už na vyšším stupni potravního řetězce, než jsem teď, nikdy neocitnu.

Cesta nahoru také nebyla jednoduchá. Co jsme si toho já i moji spolužáci vytrpěli na přeplněných chodbách, když jsme se coby nezkušení prváci, vyjukaní zobáci, snažili prodrat mnohohlavým davem a nalézt cestu k jedenáctce nebo třeba sedmadvacítce! Byly to těžké začátečnické časy, zvlášť když vezmeme v potaz, že ve školní budově jsou k (ne)nalezení i taková čísla učeben jako 133 nebo 159.

Ale nějak jsem to zvládla, jsem tady a teď, konečně jsem dosáhla toho touženého okamžiku, kdy je ze mě mazák. „Teď už nebudu mít s hledáním cesty problémy!“ říkám si. „Nebude to oříšek ani u automatů v druhém patře, kde, na nejužším místě v celé škole, vždy v hloučcích stojí nejvíce lidí a dělá průchod takřka nemožným.

Vždycky jsem si to představovala nějak tak, že zatímco těm novým jako by někdo neustále lezl do cesty, protože si ještě neumí zjednat respekt, tak že naopak čtvrťákům budou všichni z cesty uskakovat, protože za á už by mohli vzbuzovat jakous takous autoritu, za bé jsou také všichni mladší vyděšeni z toho, že i oni se jednou ocitnou ve čtvrťácké kůži a budou čelit démonu maturity.

Jenomže!

Mně na chodbách nikdo z cesty neuskakuje.

Kdepak asi udělali soudruzi z NDR chybu?

S přáním toho, abyste vždy (a včas) došli svého cíle se loučí Dagmar Pokorná Zvonek—časopis studentů Gymnázia Třebíč Číslo 1 Ročník XXIX Vyšlo 2. listopadu 2009 Na tomto čísle spolupracovali: Marius J. Svoboda (Ria), Dagmar Pokorná, Ondra Halámek (Opičák), J. Klusáček (klus), (ZaH), Jakub Sláma (SlaJak), Lucie Hrubá, Radka Krejčová (LaLi), Monika Hortová (Moňa), Ladislava Hladíková, Lenka Machátová, Jan Němec, Radek Blažek, Hana Netíková, Kateřina Vaňková (Kasič), Tereza Šanderová (T.Šan.), studenti semináře med. výchovy (smv) Technická a výtvarná spolupráce: Mgr. Lenka Mahelová Korektury: smv Design: Ria Zvonek najdete také na internetu — http://www.gtr.cz/zvonek

3

Aktuálně Adaptační kurzy

Je zvykem, že se v prvních dnech měsíce září octne skupina nově příchozích mladých lidí na tzv. adaptačním kurzu. Mají dva a půl dne na to, aby lépe poznali sebe i své třídní profesory, užili si legrace a vrátili se do školy jako stmelenější parta.

Nejinak tomu bylo i letos. Mgr. Hana Doležalová zorganizovala ve dvou termínech, 2. – 4. září a 7. - 9. září, seznamovací semináře v RS Nesměř. Sešlo se zde dohromady 120 žáků prvních ročníků. V prvním termínu třídy 1. G a 1. C. V druhém termínu třídy 1. A a 1. B .

Zpovídali jsme zástupce primánů i prvních ročníků. Po měsíci se zamysleli nad tím, co vlastně na Nesměři ty tři dny dělali. Zde jsou jejich odpovědi: Zvonek: 1. otázka: Pamatuješ se na adaptační kurz? Jak ses seznámil/a se třídou?

1. G: Některé spolužáky jsem znala už před nástupem do školy (z tanečního klubu Motus) a s těmi ostatními jsem se seznámila až na adaptačním kurzu při hrách.

1. B: Jistěže pamatuji. Se třídou jsme se dali

Adaptační kurzy Primáni dokázali, že jsou tradičně výborně připraveni na studium gymnázia. Nenechali se zaskočit ani kvizem o EU, speciálně připraveném lektorkami - našimi maturantkami. Zato při noční hře se hlavní vedoucí kurzu nejednou strachovala, kam že ty děti vlastně v té tmě jdou. Nebyl ovšem žádný důvod k obavám.

Lektoři spolu s učiteli měli své svěřence pod kontrolou.

perfektně do kupy a myslím, že budujeme dobrý kolektiv.

Prváci se také skvěle zadaptovali a dokonce naučili své lektory nějaké nové zábavné hry.

1. B: Asi teda noční hra, protože to bylo zábavný, měli jsme vymýšlet básničku a některé rýmy byly naprosto famózní. Pak i určitě lanové aktivity. Jednak to bylo velmi dobrodružné, ale také jsme museli spoléhat jeden na druhého, když jsme se jistili.

Cílem kurzů je seznámit třídu mezi sebou a pokud možno mezi nimi prolomit jednotlivé bariéry (ledy). Při prvních aktivitách, tzv. seznamkách, se měli představit jménem a zvířecím přívlastkem. Podle toho si je pak pamatovala většina zúčastněných. Když se učitelé a lektoři bavili o dvou dívkách a nevěděli, která je která, stačilo si vzpomenout, že jedna byla jepice, druhá jednorožec, a měli jasno. Šátky, které byly v povinné výbavě každého, se výtečně hodily k mnoha hrám a závodům.

4

Zvonek: 2. otázka: Co tě tam nejvíce bavilo a proč?

1. G: Bavily mě tam hry, nejvíce HO (složitá pravidla, pokud by byl zájem čtenářů, redakce vysvětlí v příštím čísle Zvonku - pozn. redakce) a taky se mi líbily lanové aktivity...

Zvonek: 3. otázka: A naopak, kterou věc jste vy, primáni/prváci, nemohli ani cítit a proč?

1. G: Vadilo mi, že v chatkách byla zima.

1. B: Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny, ale podle mého názoru a podle toho, co koluje, bylo nejhorší běhání do lesa pro kroniku (nevím, jak jinak to nazvat).

Více fotografií naleznete na http://gtrkurz.rajce.idnes.cz/

Adaptační kurzy Aktuálně

Nejen, že to bylo velmi vysilující, ale kronika byla ještě psána starou češtinou, takže texty nebyly k zapamatování.

Zvonek: 4. otázka: Jste jako třída nyní stmelenější? Má adaptační kurz své výsledky, nebo máte ve třídě skupinky (dvojice - trojice), které se spolu navzájem nebaví?

1. G: Ano, jsme spíše kolektiv. Skupinky se najdou, ale je to v pohodě.

1. B: Bavíme se všichni, určitě nás „adapťák“ stmelil. Ale je jasné, že si člověk s někým

Nesměř 2. – 4. a 7. – 9. září Každopádně by to byla zajímavá nabídka, protože ne každý má samozřejmě tu odvahu a trpělivost, jet na pár dní s lidmi v našem věku.

Zvonek: Díky vám všem, za rozhovor, hodně štěstí ve škole!

Z dojmů a komentářů na internetových portálech myspace, facebook, lide.cz je jasné, že se letošní adaptační kurzy povedly. Nezbývá než za celé první ročníky poděkovat pí uč. Doležalové a „jejímu týmu“ za práci a úsilí, které kvůli kurzům vynaložili. rozumí víc a s někým zase míň, což je ostatně přece všude.

-Opičák-

Zvonek: 5. otázka: Dokážeš si představit, že za 7 let bys jel/a na podobný adaptační kurz jako lektor/ka?

1. G: Určitě bych ráda jela, mohla by to být zábava, uvědomila bych si, že takhle jsme se také seznamovali.

1. B: Ano, dokážu si to představit. Asi bych dělala to stejné co naši lektoři.

5

Aktuálně Adaptační kurzy

Adaptační kurz očima 1. G Kristýna Michálková Co se ti na adaptačním kurzu líbilo?

Líbila se mi hra na strom a lanové hry.

Co se ti na adaptačním kurzu nelíbilo?

No, nechutnalo mi tam jídlo. A noční hra.

Co bys na adaptačním kurzu vylepšila?

No, vylepšila bych stravu a namontovala do chatek topení.

Našla sis kamarády?

Jo. Chtěla bys ho opakovat?

Jo, ale aby byl příště delší.

Chtěla bys někomu poděkovat?

Tak určitě paní učitelce Doležalové a praktikantům.

Petr Adler Co se ti na adaptačním kurzu líbilo?

Ty lana.

Co se ti na adaptačním kurzu nelíbilo?

Ten půlnoční cizinec.

Co bys na adaptačním kurzu vylepšil?

Záchody.

Našel sis kamarády?

Jo, pět.

Chtěl bys ho opakovat?

Bylo to lepší než škola.

Chtěl bys někomu poděkovat?

Ne.

6

Adaptační kurzy Aktuálně

Jiří Jičínský Co se ti na adaptačním kurzu líbilo?

Třeba ty lana.

Co se ti na adaptačním kurzu nelíbilo?

Ten, ta blbost, co nás budili v noci.

Co bys na adaptačním kurzu vylepšil?

Mohlo by to být delší.

Našel sis kamarády?

Asi jo.

Chtěl bys ho opakovat?

Já nevím.

Lucie Pokorná

-T.Šan.-

Co se ti na adaptačním kurzu líbilo?

Adrenalinové hry,já nevím.

Co se ti na adaptačním kurzu nelíbilo?

Listina.

Co bys na adaptačním kurzu vylepšila?

Noční budíček (aby nebyl).

Našla sis kamarády?

Jo, přes čtyři.

Chtěla bys ho opakovat?

Ano. Chtěla bys někomu poděkovat?

Paní učitelce, že pro nás připravila tento kurz.

7

Aktuálně Sportovní den

Je krátce po osmé hodině ranní a vypadá to, že se slunce nehodlá jen tak objevit. Přesto se na stadionu L. P. v Třebíči rozbíhá tradiční atletický mítink, kde se utkají družstva tříd třebíčského gymnázia v atletických disciplínách...

Sprinteři zaklekají do startovních bloků, brzy se ozve první výstřel...

Sportovní den Exkluzivně pro vás jsme vyzpovídali nejrychlejšího muže letošního atletického klání, Ladislava Svobodu z 1. C: O: V této královské disciplíně, tedy běhu na 100 m, jste dosáhl neuvěřitelného času 12,3 s.

Je to váš osobní rekord?

L: No, tak určitě to není můj osobák. Mým maximem je čas 11,2 (světový rekord v běhu

L: Ale jistě, jak říkáte, koketuji s atletikou.

V druhé a třetí třídě ZŠ jsem se účastnil závodů nějaký župy (smích). No, vyhrál jsem, ale to je jedno. Času mám dost, třeba někdy v budoucnu.

O: Reprezentujete třídu 1. C, ale znáte i své soupeře z ostatních tříd. V čem vás mohou právě oni nejvíce ohrozit? Mají svá želízka v ohni?

L: Myslím si, že určitě. Vím jistě, že v hodu granátem v dívčí kategorii jsou skvělé závodnice. Vynikající jsou i koulaři soupeřů. Nevím, jestli jsme dostatečně dodrželi tréninkový plán tak, abychom na dnešek byli stoprocentně ve všem připraveni, uvidíme…

O: A naopak vaše nejsilnější zbraně?

na 100 m žen je 10,49 - pozn. redakce). Trošku mě naštvali, že mi zakázali tretry, byl bych jasně rychlejší. Navíc mi to kvůli tomu v prvních pár metrech uklouzlo. I to hrálo roli v mém dosaženém čase.

L: Co se týče našich, abych tak řekl „medailových ambicí“, máme skvělé závodníky v hodu granátem chlapců, vrhu koulí dívek.

Největší bitvu čekáme ve výšce mužů a samozřejmě v obou štafetách 4x150 m. Tak snad se zadaří.

O: Hrajete fotbal, pokud se nepletu. Koketoval

O: To je z mé strany vše, děkuji za rozhovor a

8

Více ze sportovního dne naleznete na http://www.gtr.cz/zvonek

Sportovní den Aktuálně

V průběhu sportovního dne hrají sportovcům hudební hity známých i neznámých skupin.

Pohybují se zde i žáci 6. G a spoluorganizující závody. Hlavní organizátorka atletického klání, Mgr. Radka Vejmělková, je se vším spokojena, i počasí se zlepšilo, dokonce i slunce se objevilo.

Výsledky jsou sečteny, zapsány v gymnaziálních tabulkách, diplomy a ceny rozdány. Dav studentů a učitelů, sportovců a rozhodčích se rozchází a pomalu se ze stadio-

Letošní ročník je i v něčem novátorský. Do programu disciplín byl poprvé zařazen orientační běh. Více než 30 orientačních běžců běhá od stanoviště ke stanovišti a „orientuje“ se na stadionu. Třída 1. B dokonce obíhá celá.

Doprovází a nadšeně povzbuzují svého třídního profesora Mgr. Ondřeje Marečka.

I. kategorie dopadla následovně: 1. místo

2. G, 3. G

142,5 b.

2. místo

1. G, 4. G

125,5 b.

II. kategorie: 1. místo

1. A

151 b.

2. místo

5. G

123 b.

3. místo

1. C

121 b.

4. místo

1. B

120 b.

-Opičák– foto: Jan Němec

9

Aktuálně Sportovní den

Novinky sportovního dne

A

je to tady znovu. Rok uplynul jako voda a my jsme mohli opět fandit na stadionu Leopolda Pokorného našim sportovcům. Tentokrát se vše odehrálo v pátek 25. 9. 2009. Již od osmé hodiny ranní jsme mohli vidět natěšené zástupy, především nižšího gymnázia, postávat po okolí stadionu a povídat si, jak to letos asi vše dopadne.

Já jsem se především zajímala o letošní novinku – orientační běh. Myslela jsem si, že vymyslet a naplánovat takovou disciplínu bylo velice náročné a má myšlenka se mi vzápětí potvrdila, když jsem zavítala na startovní „čáru“. Cestou jsem potkala dvě účastnice z 2.G- Janu Skoumalovou a Terezu Kaškovou, které se rozcvičovaly a na běh se podle vlastních slov těšily. Na startu účastníky čekali hlavní organizátoři- Petr Pokorný, Vášek Vafek, Tomáš Koutný, Honza Klusáček a především RNDr. Jitka Klusáčková, kterou jsem hned vyzpovídala, jak dlouho pracovali na trase a vlastně na celé myšlence. Myšlenka prý přišla již před měsícem, mapu, která byla perfektně vypracovaná a vytisklá pro každého účastníka, trvalo zpracovat asi 2 týdny, naplánovat organizační věci zabralo zhruba 5 hodin a ještě se organizátoři museli postarat o úklid okolí a rozvoz kontrol. Z toho tedy vyplývá, že organizace byla náročná, ale výsledek stál opravdu za to.

Trasa dlouhá cca 1,5 km začínala za hřištěm u dřevěných boud a vedla podél hřiště, samozřejmě mimo trasy ostatních sportovců.

Jak bylo vidět, orientační běh nezaujal pouze předem nahlášené účastníky, ale i našeho milého pana profesora Ondřeje Marečka, který si trasu zaběhl s celou svojí třídou, což bylo bráno jako dosti velké povyražení.

Celý sportovní den se vydařil, jak díky organizaci 6. G, tak i díky počasí, které nikterak nezlobilo a občas dokonce i vysvitlo sluníčko. Budeme doufat, že příští sportovní den bude stejně vydařený a třeba se mezi disciplínami objeví zase něco nového.

Hana Netíková; foto: Jan Němec, Ria

10

Sportovní den Aktuálně

Sportovní den očima nezdatného humanisty

B

yvši pověřena, abych učinila několik rozhovorů s účastníky a organizátory sportovního dne, vydala jsem se spolu se svou kolegyní „do placu“, abych tedy ulovila nějaké výpovědi.

Sama jsem příznivkyní rekreačního sportování, ale k atletice, potažmo všemu „na výkon“ ,jsem nikdy úplně cestu nenašla. Přesto bych nerada jakkoliv šikovné sportovce znevažovala, pouze bych se chtěla touto cestou omluvit za můj jaksi neobjektivní pohled. A také ještě vzhledem k tomu, že všechny rozhovory byly prováděny takzvaně „za chodu“, nebylo možné doslova zachytit odpovědi dotazovaných, zvolila jsem jako formu zpracování komentovaný popis, abych někomu nevkládala do úst slova, která doopravdy neřekl.

Jako prvního jsme zpovídaly pana Janíka, který měl za úkol dohlížet u skoku vysokého. Od něj jsem se na otázku, jestli je v průběhu let nějak patrné zlepšení průměrných výkonů žáků, dozvěděla, že je to spíš naopak. Vždy se sice najde někdo, kdo z průměru svými výkony vybočí, ale kdyby se porovnávali všichni, tak je to rok od roku horší. Také bylo řečeno, že nejmarkantněji je ta změna vidět na tom, jak se smazává rozdíl mezi vesnickými a městskými dětmi. Všude nastupuje trend vysedávání u počítačů a tak jde fyzická výkonnost přirozeně dolů.

Jak na sportovních dnech začalo být v nedávných letech zvykem, sportovcům i přihlížejícím ku zábavě od hlavního stanu hraje hudba. Během mého pobytu na stadionu jsem zažila situaci, kdy bylo rovněž vyhlášeno, že si některé paní učitelky stěžují na hlasitost a divokost hudby, a jako reakci na toto pustil šibal odpovědný student pomalou uvzdychanou písničku.

Jeho jsme si později také vzaly na paškál, nejdříve jsme se ale zeptaly paní učitelky Svobodové, která stopovala časy krátkých běhů, co si o problematice myslí. Vysvětlila nám, že v případě tohoto protestu šlo mimo jiné i o ryze praktický důvod. Přespříliš hlučná hudba z reproduktorů, stejně jako hlasitý povyk, hluk řehtaček, bubnů a jiných nástrojů z tribuny velmi ruší rozhodčí při soustředěném měření časů.

Následně jsme se tedy vydaly k řídícímu centru, abychom vyzpovídaly šedou eminenci celého dne, studenta Jana Vacka, který nás ještě před začátkem rozhovoru ujistil, že míní, že mediální výchova je zajímavý obor. Na náš dotaz, co jeho práce na sportovním dni vlastně obnáší, začal vyjmenovávat všechno technické zařízení, které se kolem něj nacházelo, čili zesilovač, reproduktory, kabely a bezdrátový mikrofon. Když byl dotázán, zda mu není líto, že se musí starat o technický provoz a nemůže sám soutěžit, obdařil nás odpovědí, že je mu naopak líto, že musí soutěžit, protože mají ve třídě málo kluků, a tudíž poběží 100 metrů a orientační běh.

Dagmar Pokorná; foto: Jan Němec

11

Aktuálně Praha

Osmá gé v Praze Program letošní pražské literárně-historické exkurze pro třídu 8. G navázal na jednodenní prohlídku památek v Praze, kterou studenti této třídy absolvovali v rámci výuky českého jazyka před čtyřmi lety.

Během tří dnů na ně čekaly nejen prohlídky památek, ale také výukový program v Národní galerii či komentovaná prohlídka v Botanické zahradě Praha. Řada studentů poprvé vstoupila na půdu Národního divadla, v paměti všech určitě zůstane zážitek z podrobné prohlídky židovských synagog a židovského hřbitova. Příjemně určitě překvapila návštěva expozice výtvarného umění ve Veletržním paláci, kde se v rámci programu „Nebojte se současného umění“ všichni dostatečně „vyřádili“ a odešli přesvědčeni, že moderní umění nejsou jen šmouhy. Večery patřily nejen divadlu a hudbě, ale také procházce po osvětlené staré části města. Rušnou a uspěchanou Prahu nahradila Praha magická. Přesně taková, jak je popisována v průvodcích a reklamních lákadlech.

Mgr. Lenka Mahelová

12

Praha Aktuálně

Praha, město ostrých hran Praha, též známá jako matka měst,

Praha, spojujíc národů mnoho,

s ničím ni nikým nemožno si ji splést.

Čechů, Slováků, i dalších - do jednoho,

Svou magickou krásou uchvacuje svět

ta, ve které se míchá kultur tolik,

a já ji nemohu vtlačit do pár veršů, vět.

až se musím ptát, kolik... Kolik?

Praha - město ostrých hran.

Praha - město ostrých hran.

Praha, toť stověžatá dáma,

Praho, zlatá koruno, vůdkyně země naší,

tu a tam - bezcitná přiletí fáma,

máš své duchy, kdo ti v hlavě straší?

hlavní město ČR, její status slove,

Mrtví židé, jejich nebohé zesnulé duše?

byť do jejích střech si kdejaký havran klove.

Je jich tolik... vždyť téměř všechen hlas byl zdušen.

Praha - město ostrých hran.

Praho - město ostrých hran.

Praha, městem nočního života jest,

Praho, ty, která již párkrát shořela,

sídlem šlechty, lůzy a neslušných gest,

řekl ti někdo, nebo jsi sama uzřela,

tam, kde se snoubí s přepychem bída, hle - chuďas a boháč, spolu - vida!

že jednou dospěješ, nebudeš před problémy utíkat, že jednou sláva tvá dokonce i hvězd se bude dotýkat?

Praha - město ostrých hran.

Praho - město ostrých hran.

Praha - město ostrých hran, ze všech stran klovaná zobák vran.

Zobáky vran, pařáty havraními, v tom sychravu s listy podzimními.

Praha - město ostrých hran.

Ondřej Halámek

13

Komentář Maturity

Věčné téma? Státní maturita!

Z

areagovala bych na aféru ohledně státní maturity. Velice mě pobouřil přístup českých politiků a to o to víc, že se letos týká maturita i mě. Podle mého názoru je české školství stále více zanedbáváno, jako by vzdělání přestávalo být pro vedení státu důležité.

Dosti zarážející mi přijde také to, že se o tom, jak budeme maturovat rozhodlo až 10. září, přitom ve školském zákoně stojí, že studenti musí být 1. září

obeznámeni se způsobem, jakým složí zkoušku dospělosti. Zvláštní. Ti, kteří by měli jít příkladem, sami poru šují zákony.

Vím, že ještě není dobojováno, ovšem s devadesátiprocentní pravděpodobností to vidím na starou formu maturity. Otázkou ovšem zůstává, zda je to dobře či ne. Ano, kapsy politiků budou ušetřeny, ale nenastane stejná situace i příští rok? Stejný chaos, zmatek, dohady o ničem? To zůstává nejspíš ve hvězdách.

Zazvonil zvonec a státním maturitám je konec... ...alespoň na chvíli eští poslanci odhlasovali odložení státních maturit na rok 2011. Po zrušení generální zkoušky, která měla proběhnout v říjnu tohoto roku, to byla jen otázka času. Podepsala se na tom i krize české politiky a neschopnost vytvořit dostatečné podmínky pro letošní maturanty.

Č

Prozatím se spekuluje o tom, jaký dopad to bude mít na volby, přesunuté

na listopad 09, ale je nad slunce jasné, že tzv. prvovoliči, kteří jsou rozděleni do dvou táborů, zastánců a odpůrců státních maturit, mohou a snad i zamíchají volebními kartami.

Státní maturity jsou tedy o rok odloženy. Politická scéna má rok na to, aby toto téma vyřešila, poněvadž se množí názory, že pokud se nerozběhnou ani v příštím roce, zanikne tento projekt nadobro.

-Opičák-

14

Maturity Komentář

Reakce na zprávu:

Státní maturity byly odloženy

N

a středečním jednání poslanci schválili návrh na odložení dlouho připravovaných státních maturit o jeden rok. Toto rozhodnutí ještě musí odsouhlasit Senát i prezident republiky. Ve všech zprávách se v souvislosti s tímto aktem objevily zmínky o tom, jak se ulevilo studentům – budoucím maturantům, kteří se v průběhu tohoto roku proti novým maturitám masově bouřili.

Argumenty samozvaných mluvčích těchto nespokojenců, například zakladatelů jakýchsi skupin na internetovém serveru Facebook, byly neustále ty samé: nepřipravenost nebo nedostatečná obeznámenost s obtížností a podobně. Možná by bylo lepší, kdyby se studenti místo surfování a sdružování na internetu zamysleli nad tím, že pokud proběhne maturita podle starého modelu, tak jim stejně nikdo neřekne, co přesně bude obsahem maturity, potažmo jak bude obtížná.

A připravenost, nepřipravenost? To přece není jejich starost, za to jsou odpovědni jiní.

Studenti by měli hledět hlavně na to,

aby jejich znalosti nabyly takové hloubky, jak je to jen možné. To by se dalo zvládnout třeba tím, že místo pořádání protestních pochodů Prahou přečtou sem tam nějakou knížku.

Nakonec bych se jako jedna z těch, kterých se tato změna bezprostředně týká, ráda vyjádřila v tom smyslu, že jsem čtyři roky byla připravována na to, že budu maturovat státně, a takovéhle šití horkou jehlou a náhlé změny názoru půl roku před začátkem maturit mi přijde jako svrchovaně neférové jednání. Pro ty, co o osudu státních maturit rozhodují, je možná toto odložení získáním dalšího času, během kterého mají možnost vypořádat se s politickými nebo praktickými problémy, nedej bože snad získat hlasy studentů před chystanými předčasnými volbami(!), ale tento jejich alibismus může velmi výrazně ovlivnit osudy těch, co už si veškerý další studijní postup založili na informaci, že budou maturovat státně, a na sto procent s tím počítali.

Dagmar Pokorná

To si s námi zase jednou pěkně pohráli aneb Odklad státních maturit

V

e středu 9. 9. 2009 bylo rozhodnuto o ročním odkladu státních maturit. Jako důvod bylo uveřejněno, že státní maturity nejsou dostatečně přípravné.

Mě osobně tato zpráva docela rozohnila. Copak jako studenti nemáme právo vědět, jak budeme maturovat, s dostatečným časovým předstihem předstihem? Vždyť jsme celý rok nevědeli, jakže na tom budeme. Škola nás připravovala na státní maturitu, všichni s ní už tak nějak počítali, někteří studenti si

kvůli státní maturitě navolili i semináře, které by si nezvolili, kdyby byli tušili, že budou maturovat školní formou, a teď? Co bude?

Zdá se Vám to fér? Mně tedy rozhodně ne.

Naši politici si odmaturovali pěkně v klidu, žádný stres, a nám v tom teď, s odpuštěním, dělají pěkný hokej.

Myslím, že tohle byla zase jednou pěkná, veřejná ostuda. smv

15

Téma Automaty

AUTOMATY Píp, píp, pííííp. Známý zvuk se rozléhá každou známou přestávku po známých chodbách. Vysoké cé automatů jako by již patřilo k tradičním šumům naší školy. Jen málokterá pauza uběhne, aniž by si alespoň jeden spolužák neskočil pro mléčnou kávu, čokoládku či něco sladkého na zub. Co na tom, že zaplatí v průměru více než v tradičním kamenném obchodě. Tři koruny navíc nás už nezruinují. A krom toho je to hned vedle naší třídy.

Rozruch hodný příjezdu Johnyho Deppa pak způsobilo umístění nové mašiny, která byla usazena již v suterénu, jako menší kompenzace pro “sklepní“ třídy, které musely celé roky běhat po schodech až do závratných výšin třetího patra. A že to bylo schodů. Automat na „zdravou výživu“ byl okamžitě překřtěn na domáčtějšího „Standu“ a celá procesí tříd na něj chodila obdivně zírat ještě v době, kdy seděl zabalený do celofánu.

Jeho slavnostní spuštění v pátek 20. března se setkalo s obrovskou odezvou. Kdo si za prvních několik týdnů jeho existence na škole nejméně jednou nezkusil zmáčknout knoflík a otočit jej o několik chlívečků? Kdo nezažil ten malý strach, že po vhození peněz a zvolení příslušné potraviny nestihne dostatečně rychle chňapnout po jídle a to zůstane zavřené a nedostupné za plastovými dvířky? Jen málokdo zůstal ušetřen.

Nyní, měsíc po jeho spuštění, si Standa již vybudoval stálou klientelu. Pro zajímavost jsme nyní sestavili nejžhavější polední menu, které je k dostání v našich automatech:

HORNÍ AUTOMAT + automat na kávu

Zonka Polomáčené Bageta Hamka

16

11,14,25,-

STANDA + automat na kávu

Zonka Polomáčené Bageta Milkyway minute Káva mléčná

11,12,20,10,8,-

Automaty Téma

Manuál pro uživatele: 1.

Automat je dobrý sluha, ale špatný pán.

2.

Podáš mu prst a sežere ti celou ruku.

3.

Pozdě plakat nad zapomenutou lžičkou.

4.

Bez peněz k automatu nelez.

5.

Březen za automat vlezem, duben ještě tam budem.

Ze života automatu „Jmenuji se Standa. Automat Standa. V posledních týdnech jsem se stal symbolem zdravého stravování této školy. Ne, že by bylo tak zdravé, ale jsem na tom rozhodně líp než můj kolega o pár pater výš. Docela se mi na této škole líbí. Nechci si stěžovat, ale musím podotknout, že studenti jsou nevychované stádo nenažrané zvěře. Každý den se mnou točí bez ohledu na fakt, že i já trpím závratí. Doprava, doleva, doprava, nahoru, dolů …. Až jsem se jednou holt naštval a přiskřípnul prsty jednomu strávníkovi, které mě obzvlášť vytočil.“

-smv– foto:Ria

17

Studentská tvorba

TAJEMSTVÍ Tajemný hlas, krásný tón, tón, jenž zní dolinami,

Celou noc si s tónem pohrává, hlas, dívka zahalená, tón klesá a zase stoupá,

horami,

proniká do domů.

roklemi,

Nikdo však neslyší jej,

skalami,

i přesto, že zní už mnoho dnů.

mnoho dní.

Co jest to za hlas?

Odkud tóny jím zpívané zní?

Pomalu svítá, slunce se pomalu plíží z východu, dívka náhle stojí, mlčí,

Zšeřilo se již, tón klesá stále níž, postava v sutaně,

hledí naň, ví, co ji čeká – - svůj osud zná.

tmou si vykračuje, a tón, tón zní dál a dál, stále krásně.

Se sluncem zaniká, spanilá dívka, s ní i tón skomírá, už doznívá...

Utichá...

-SlaJak-

18

Studentská tvorba

Blues o ztracené náušnici Náušnice z ucha se mi ztratila, byla krásná – leskla se a svítila.

Byla z krámku, tam na konci ulice, měla jsem ji v hlavě celé měsíce.

Na cestu mi svítil rudý drahokam, kde teď září, kam se poděl, kam, kam, kam?!

Celý život hroutí se a vadne mi, když náušnici nenacházím na zemi, i to moje ucho už má depresi, má blýskavá náušničko, kde jen jsi?

Cítila jsem smutek v každé buňce těla, když mi včera do kanálu zahučela.

Tupě sedím na chodníku vedle popelnic, bez té mojí náušnice nebaví mě nic, nic, nic…

Lucie Hrubá, Radka Krejčová, 5. G

19

Kultura Přehled akcí

Kino Líbáš jako bůh

22.-25.10. 17:00

Zataženo, občas trakaře

29.10.-4.11. 17:00

Repríze komedie Marie Poledňákové.

Premiéra animované rodinné komedie.

Náhradníci

Ulovit miliardáře

23.-25.10. 19:30

30.10.-4.11. 19:30

Premiéra akčního sci-fi thrilleru USA.

Premiéra drzé komedie ČR.

Doba ledová 3

Sedm samurajů

26.-28.10. 17:00

Japonské dobrodružné akční drama

Repríza animované komedie.

Návrh

22.10. 19:30

26.-28.10. 19:30

Duel Frost/Nixon Premiéra dramatu USA.

Premiéra romantické komedie.

Filmový klub

29.10. 19:30 Filmový klub

Divadlo Ať žije královna

4.-5.11. 18:00

České nebe

15.11. 19:00

Dámský krejčí Třikrát život

24.-25.11. 19:00 29.11. 16:00

Koncerty Líbánky s operetou

Nár. dům 23.10. 15:00

Nezmaři a Miki Ryvola

ND 23.11. 19:00

PAVEL ŠPORCL ROMANO STILO GIPSY WAY TOUR Pasáž 17.11. 19:00 ROCK&ROLLOVÁ SHOW

Toxique Spirituál kvintet

Nár. dům 31.10. 15:00 ND 14.12. 19:00

KOMORNÍ FILHARMONIE VYSOČINA MUSICA ANIMATA TŘEBÍČ PĚVECKÝ SBOR SANTINI TELČ Pasáž 17.11. 19:00 ND 13.11. 20:00

Opera Rusalka

Výstavy 17. 11. – 3. 1. 2010 ŠTĚPÁN MAREŠ – VÝSTAVA KRESLENÝCH KOMIKSŮ

20

Pasáž 27.10. 19:00

Přehled akcí Kultura

Přednášky MUZEUM VYSOČINY TŘEBÍČ PODZIMNÍ CYKLUS PŘEDNÁŠEK 27. 10.

MRAVENCI - Vrchol evoluce hmyzu. Mravenci Třebíčska.

10. 11.

BITVA U MAGENTY před 150 lety a dnes

Přednášky se uskuteční v prostorách MVT, začátky v 17:30. Vstup volný.

Zábavy Bagr

Reflexy

30. 10. Markvartice 6. 11. Římov 7. 11. Benetice (Extáze) 14. 11. Okříšky 16. 11. Studenec 21. 11. Lesonice

6. 11. Hrotovice 16. 11. Okříšky 11. 12. Kralice 12. 12. Nové Syrovice 27. 12. Okříšky 28. 12. Hrotovice

Extáze

Vjetef

24. 10. Trnava (Aleš Brichta) 7. 11. Benetice (Bagr) 14. 11. Lesonice

30. 10. Rokytnice 31. 10. Číhalín (host: Křeč)

Béčko Třebíč 23. 10. U2 REVIVAL 27. 10. ZAKONČENÍ MOTORKÁŘSKÉ SEZÓNY 30. 10. UŽ JSME DOMA 31. 10. LEGENDARY PINK DOTS 6. 11. THE SWITCH 7. 11. OLDIES PARTY 27. 11. UDG

Zeus 27. 10. Lipník (Bagr) 30. 10. Myslibořice 14. 11. Nové Syrovice 21. 11. Lesonice (Bagr)

-Moňa; LaLi -

21

Recenze Hudba

Fixa z Londýna Od 9. 9. 2009 měli fanoušci pardubické čtyřky možnost stahovat z t-music její nejnovější počin, desku nazvanou Klenot. Vypsaná Fixa v londýnském studiu Kore nahrála album z velké části na vlastní náklady a rozhodla se pro odvážný krok – umístit jej volně ke stažení na internet a nechat posluchače rozhodnout se, jestli si kapela zaslouží finanční odměnu formou SMS. Klenot určitě není album na jeden poslech, ostatně ani jako žádné z předchozích. Dvanáctitrackové album je víc kytarovější a je na něm patrnější lepší práce se zvukem. Co si Fixa zachovala, jsou pro

22

jejich tvorbu typické Márdího texty, jinak ale na desce dost věcí překvapí, třeba rapová pasáž ve skladbě Klenot. Střídají se energické, na první poslech chytlavé songy typu Holka s lebkou nebo Panenka Chou-chou s pomalejšími jako Sci-fi povídka. Klenot vyvolal hodně ohlasů, ozývaly se třeba názory, že deska je mnohem prvoplánovější a podbízivější než jsme u Vypsané Fixy zvyklí, na druhé straně se skupina bezesporu Klenotem posunula dál. Každopádně o hudbě se těžko píše, takže doporučuji si Klenot určitě poslechnout.

Hudba Recenze

Fixa z Prahy Jak je deska rozporuplná, tak koncertu ke křtu 23. 9. 2009 není co vytknout. Snad jen, že kapela s oblíbeností Vypsané Fixy by snesla větší prostory než pražský Lucerna Bar, který doslova praskal ve švech. První půlhodina patřila předskokanům – skupině Umakart, ve které hrají i producenti Klenotu Jan P. Muchow a Dušan Neuwerth. Spojovacím můstkem byla jejich společná píseň s Márdím z Fixy, pak melancholický Umakart vystřídalo za bouřlivého potlesku Naše nebe, úvodní song z alba Klenot. Následoval další energický – Holka s lebkou, během kterého jsme se přesunuli z kotle, kde hrozilo nemilosrdné

udupání, na VIP balkon, odkud byl dokonalý výhled na celou akci. Fixa odehrála nejprve skoro celý Klenot, nutno podotknout, že naživo se celkem smazaly jeho odlišnosti od předchozích alb, a potom přišly na řadu nejznámější starší songy – Dezolát, Lunapark, 1982, Trampolína… V polovině koncertu skupina vybrala od prvních řad na pokřtění Klenotu cokoliv kromě peněz, co dotyční považují za klenot a křtu se ujal britský producent Guy Fixsen. Vypsaná Fixa si určitě nemohla přát lepší atmosféru a myslím, že ani žádný z návštěvníků koncertu neodcházel zklamaný.

-Kasič -

23

Recenze Kniha

Bezbranná Myslím, že můžu říct, že během mých studentských let mi rukama prošla řada knih. A co víc, dokonce řada z nich byla i hodně zdařilých.

Moje nejoblíbenější vznikla rukou spisovatelky, která pochází z Ohia, Julie Gregoryové, a nese název Bezbranná (šokující výpověď o umučeném dětství). Již název může napovědět, že to nebude pohádka na dobrou noc, ale spíše kniha napsaná ostrým perem života.

Hlavní hrdinkou je samotná autorka, tehdy nemocná mladá dívka, závislá na své matce. Všechno napovídá tomu, že má nemocné srdce, ve škole jí podezírají dokonce z anorexie. Na všechny otázky, ať už od zvědavých spolužáků, či dokonce od doktorů, odpovídá, že je přece ,,jen“ nemocná.

A takhle to jde pořád. Při každém vyšetření Julie předstírá, jak moc je jí zle. Ne však z vlastní vůle, všechno dělá kvůli své mamince Sandy, která je přesvědčená, že její dceruška potřebuje operaci srdce. V čekárnách si na letáčcích vybírá srdeční testy, a potom s lékaři konzultuje, který z nich by byl pro Julii ten nejvhodnější. Když u lékaře vše dobře dopadne a Julie předvede dokonalé divadlo, dostane odměnu. Že by čokoláda? Kdepak. Maminka jí dává cumlat zápalky. V opačném případě, kdy lékaři zapochybují, dostane Julie několik ran o palubní desku a maminka se zač nepoohlížet po jiném – lepším doktorovi. Zlom nastává, když hlavní hrdinka leží ve 13 letech na nemocničním lůžku, přijde sestřička a chystá se ji vyholovat ,,tam dole“. Tehdy povolí pomyslný zámek a celá ta truhla s uzamčenými slovy se Julii vysype z úst. Poprvé v životě přiznává, že si její matka všechno vymýšlí. Jenže kdo by věřil třináctileté nemocné dívce?

Když se Julie dostane na střední školu, doslechne se o pojmu rovnoprávný nezletilý a i přes všechny nástrahy se po čase skutečně dostává z domu. Jenže ani život bez rodičů není jednoduchý. Zachrání ji její neuvěřitelná síla bojovat. Rozhodne se studovat abnormální psychologii, kde poprvé slyší o Münchhausenově syndromu v zastoupení, což je onemocnění, které se dá definovat jako předstírání nebo umělé vyvolání příznaků nemoci člověkem, který pečuje o na něm závislou osobu (v našem případě tedy příznaky vyvolávala Juliina ,,starostlivá“ matka Sandy). A právě tehdy si Julie začne z popela budovat nový život, právě v té době vzniká tato kniha. A jak celý příběh končí? To se můžete dočíst na stránkách této knihy, stejně jako podrobnosti k Münchhausenově syndromu, jednomu z nejsložitějších týrání děti v této době. Já vám můžu tuto knihu jen vřele doporučit.

Lenka Machátová

24

Film Recenze

Poručík Aldo Raine si vzal na svá bedra poněkud nelehký úkol – sestavit americko-židovskou jednotku vojáků a s ní podlomit kolena Třetí říši. Toho chtěl dosáhnout jednoduchým, ale velmi svérázným způsobem. Cílem byla totální destrukce wehmachtu a nejdůležitějších postav nacistického hnutí. Jeho plány však patrně naruší Shossana Dreyfusová, která spřádá vlastní plán pomsty…

Hanební pancharti trhák plný perfektně propracovaných akčních a krvavých scén. Co se ovšem objevilo na plátnech kin se dá označit za dvou a půl hodinový konverzační maraton. Sám sdílím názor jednoho nejmenovaného člověka: „Tarantino sliboval válečnou řežbu, ta však začala v traileru a skončila ve střižně.“ Pokud ovšem pomineme tato hodnotící kritéria, je třeba uznat opravdovou zdařilost snímku jako takového.

Celý film je rozdělen do šesti kapitol. Vyzdvihnout bych chtěl kapitolu první, kde režisér vskutku ukázal, že i přes svou oblibu k brutálním scénám dokáže být i skutečným mistrem slova. Napjaté debaty podané v nejryzejším Tarantinově stylu, u nichž člověk nikdy neví, kam se vyvrbí, jsou jednoduše dokonalé. To vše skloubené dohromady s výbornou hudbou a výkony herců přinese divákovi neopakovatelný kinematografický zážitek.

Tomáš Bobek

25

Recenze Film

Kult hákového kříže Film Kult hákového kříže byl natočen v Americe v roce 1998 režisérem Tonym Kayem, jedná se o drama/thriller, v hlavních rolích se objevují Edward Norton a Edward Furlog.

To, že hlavní roli představuje E. Norton může být pro někoho překvapením, herec je totiž znám i z komediálních filmů jako například Rabín, kněz a krásná blondýna, kde hrál po boku velmistra – Bena Stillera. V Kultu háko-

vého kříže se najednou objevuje v roli rasisty, co neuznává práva žádných menšin, bezmezně až fanaticky věří svým názorům, že všichni, kromě bílé rasy, jsou špatní. Svými činy a slovy ovlivňuje i svého mladšího bratra, který se mu chce vyrovnat. Zabitím černocha se však dostává do vězení a jeho život nabírá nový smysl…

Režisér ve filmu mistrně vyobrazuje svět, jaký momentálně existuje, svět, ve kterém má

26

každý svůj názor. Svým filmem chtěl zřejmě upozornit na dnešní problémy mezi kulturami a národy, a přestože je film 11 let starý, tyto problémy jsou i nadále aktuální.

Velice mě zaujal fakt, že se tento film líbil i naprostým odpůrcům radikální pravice, nelze totiž říci, že jde o film rasistický díky tomu, že se „skinhead“ skamarádí s černochem a uvědomí si, že žil ve světě iluzí.

Skvělý film jako je Kult hákového kříže můžu vřele doporučit každému, kdo ho ještě neviděl, a upozorňuji, že po skončení závěrečné scény ve vás zůstane velice silný emocionální zážitek. Na závěr bych ráda zmínila jedny z posledních slov Edwarda Furloga: "Tak teď bych vám asi měl říct, na co jsem přišel. Svůj závěr. Můj závěr zní: Nenávist je přítěž. Život je moc krátkej na to, abyste byl pořád naštvanej. Prostě to nestojí za to." A s těmito slovy na rtech se loučím.

Hana Netíková

TV Kultura

How I Met Your Mother na Primě Cool Fanoušci populárního amerického sitkomu How I Met Your Mother (Jak jsem poznal vaši mámu) můžou jásat. Prima Cool tento seriál o pětici přátel z New Yorku zařadila do svého vysílacího programu na listopad. To je ta dobrá zpráva. Špatná zpráva je, že pouze v nadabované verzi. Hlášky Barneyho, Robin, Teda a Marshalla s Lily tedy již logicky nevyzní tak, jak jsme na ně dosud byli zvyklí. Těžko si představit, jak bude nenapravitelný sukničkář Barney vypadat, když namísto „Awesome!“

řekne „Úžasné!“ nebo až „High five!“ nahradí výkřikem „Plácnutí!“. Ovšem vzhledem k tomu, že se na dabingu podílelo i několik fanoušků, mohli bychom se dočkat příjemného překvapení. Ať už nadabovaná verze dopadne jakkoliv, můžeme už předem počítat s tím, že rozšíří zástupy fanoušků seriálu v naší malé republice. A kdo ví? Třeba se dočkáme i oficiálního českého vydání Bro Codu – Parťáckého kodexu.

Radek Blažek

Kdo je kdo v HIMYM aneb buďte v obraze Ted Mosby – hlavní postava a vypravěč celého seriálu. Ted je newyorský architekt, který už má dost toho být „single“ a rozhodne se najít si ženu svých snů.

Barney Stinson – prohlašuje o sobě, že je Tedův nejlepší kamarád. Ze svého luxusního bytu nikdy nevyjde bez obleku a má sklony k narcismu. Ze všeho nejraději poučuje své okolí o tom, jak správně žít a balit holky.

Marshall Eriksen – skutečný Tedův nejlepší kamarád, žije v dlouholetém partnerství s Lily,

kterou si později vezme za manželku. Věří v duchy a lochnesskou příšeru.

Lily Aldrin – Marshallova přítelkyně a manželka. Učí v mateřské školce a ve volném čase maluje.

Robin Scherbatsky – Kanaďanka, která přijede do New Yorku hledat štěstí a v baru se seznámí s Tedem. Rychle zapadne do party, avšak před svými novými přáteli skrývá tajemství ze své minulosti…

27

Kultura

Upíří deníky v českých knihkupectvích V dobách, kdy Leonardo da Vinci maloval Monu Lisu, v dobách, kdy Michelangelo tesal z mramoru svého Davida, se dva bratři zamilovali do překrásné upírky Katherine. Bojovali spolu o její lásku a tento souboj vyvrcholil dívčinou smrtí. To ještě netušili, že o několik století později se má jejich souboj opakovat.

Na jiném místě a o jinou dívku…

Podobně jako bestseller Stmívání, i Upíří deníky těží z bohaté upírské mytologie pečlivě namíchané se špetkou mystické atmosféry půlnočních hřbitovů a netradiční lásky.

Tentokrát je tu však od samého počátku milostný trojúhelník mezi upírskými bratry a krásnou středoškolačkou Ellen. Autorka L. J. Smithová jistě ví, jak ušlehat poutavý příběh.

Americká televizní stanice CW se jejími knihami

mi nechala inspirovat k natočení seriálu The Vampire Diaries, jehož první epizoda se na televizní obrazovky dostala počátkem září.

Nakladatelství Fragment 16. října vydává česky první dvě knihy z této romantické tetralogie. Pokud jsi patnáctiletá dívka a líbilo se ti Stmívání, rozhodně si je nenech ujít. Nezapomeň však, že to je pouze fikce. Ve skutečném světě jsou upíři divoké a krvežíznivé bestie, které by neuchvátil ani tak tvůj půvab jako spíš tvůj krk.

Znáte městské legendy?

Určitě jste už některou z nich někdy slyšeli.

Třeba tu o žiletkách na tobogánu nebo o škvorovi v uchu… Městské legendy (anglicky urban legends) už nás děsí a baví půl století.

Většinou mají společné to, že jsou vyprávěné ve stylu: „No, kamarádce mý kamarádky se stalo…“ Tím posluchače víc zaujmou a působí důvěryhodněji. Některé jsou možná založené na pravdě, ale takový škvor vám ušní bubínek rozhodně nepropíchne! Uvádíme pár těch nejzajímavějších, abyste náhodou někomu nenaletěli a nepřišli o svou důstojnost…

Muž s hákem – tahle je docela známá: kluk se s holkou líbají v autě kdesi za městem,

když vtom v rádiu uslyší hlášení o tom, že z nedalekého blázince uprchl chovanec snadno rozpoznatelný díky tomu, že má místo jedné ruky kovový hák. Slečna se vyděsí a chce jet domů. Tady se příběhy rozchází. Jestli je chlapec galantní a skutečně svou přítelkyni odveze domů, tak dorazí do města, kde najdou železný hák zachycený zvenku na klice od auta.

V jiné verzi však mladík chce pokračovat v tom, co načal a rozhodne se jenom obhlídnout okolí auta, aby holku uklidnil. Domluví si signál – tři zaklepání. Dívka zůstane sama a děsně se bojí. dvojstrana Radek Blažek; foto: nakl. Fragment

28

Kultura

Pak najednou uslyší zabušení: jedno, druhé, třetí… ale pak i čtvrté, páté a pořád dál! Zpanikaří, protože nikde nic nevidí a vyskočí z auta ven, kde najde zkrvavenou mrtvolu svého přítele visící z větve nad autem. Je pověšený vzhůru nohama – to bouchání byly nárazy bezvládných rukou do kapoty!

Krvavá Mary – nejde ani tak o městskou legendu, jako spíš hru, při níž musí člověk v noci před zrcadlem třikrát pronést: „Krvavá Mary.“ Slova musí obyčejně odříkat jenom při mihotavém světle svíčky. Krvavá Mary se pak prý zjeví v zrcadle a dotyčnému vyškrábe oči z důlků. Tuhle pověst nemáme potvrzenou, ale nehodláme nic riskovat.

Nápis na zrcadle – Mladá slečna zůstane poprvé doma sama. Ani se moc nebojí, protože s ní rodiče nechali psa, aby ji chránil.

V televizi vidí mimořádnou reportáž, že z nedalekého blázince uprchl nebezpečný chovanec. Okamžitě zamkne všechny dveře a jde do postele. Uprostřed noci ji probudí podivný zvuk z koupelny, ale schoulí se pod peřinu a ujistí se, že ji pes hlídá. Olíže jí celou ruku, to ji uklidňuje a tak zase usíná.

Příští ráno, když se probudí a jde se do koupelny umýt, najde svého psa oběšeného na hadici od sprchy. Krev z jeho rozřezaného krku kape na zem a na zrcadle stojí napsáno krvavými písmeny: „Lidi taky dovedou lízat.“ Už jste vystrašení až do morku kostí? Hlásili zrovna v rádiu, že z nedalekého ústavu uprchl nebezpečný šílenec? Máte pocit, že z vedlejší místnosti slyšíte divné zvuky? Nebojte se, pro tentokrát už končíme. Těšte se však na dalšíčíslo, neboť vám přineseme další várku strašidelných a bizarních příběhů, jež se prý doopravdy staly!

Připravte se na Dušičky!

Ve vzduchu je cítit těžká vůně tlejícího listí.

Všude je vlhko, přesto se však v těchto dnech na hřbitovech rozsvěcují stovky svíček. Už tisíc let si touhle dobou vzpomínáme na své předky nebo milované, kteří nás opustili.

velké hostiny a oslavy, aby se lidé, stejně jako zvířata v přírodě, posílili a přežili až do jara.

Podle Keltů se při Samhainu otevírají brány mezi tímto světem a světem zemřelých. Je to tedy čas na komunikaci s duchy předků, kteří se potulují po zemi jako divoký vítr.

Dušičky se vyvinuly z keltského svátku Samhain, jenž oslavuje konec léta a počátek zimy. Samhain pro Kelty znamenal příchod nového roku. Ze stromů začalo opadávat listí, ledový vichr je rozfoukával do všech stran.

Přicházely kruté mrazy a s nimi i smrt slabších a nemocných. Byl to svátek, kdy se pořádaly

Kromě duchů našich předků se na svět samozřejmě dostávají i zlí duchové. Nejjednodušší způsob, jak se proti nim chránit, je sůl.

Ve většině kultur má sůl očistné vlastnosti a navíc ji všichni máme doma. Kromě učebnic a svačin si tedy do batohů nezapomeňte přibalit i sáček s trochou soli. Protože člověk nikdy neví…

29

Kultura

Aragorn jako E. A. Poe? Jednou o půlnoci, maje horečku a rozjímaje nad divnými svazky vědy prastaré a záslužné když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání Havran. Zřejmě nejznámější báseň amerického básníka a spisovatele Edgara Allana Poea, od jehož narození letos uplynulo dvě stě let, v nás dodnes dokáže vyvolat pocity mrazení a strachu. A nejen v nás. Dokonce i herec Sylvester Stallone proslavený rolí svalnatého Ramba z ní má respekt. Rozhodl se totiž o jejím stvořiteli, tajemném symbolistovi, natočit film.

Měl by zachytit umělcův život od vzniku nejslavnějších děl, jako je Jáma a kyvadlo nebo Maska červené smrti, přes záchvaty šílenství až po jeho smrt, jež je dodnes opředená hávem temnoty. Hlavní role se ujme Viggo Mortensen, kterého většina z nás zná především jako hraničáře Aragorna z filmové trilogie Pán prstenů. Celovečerní snímek nazvaný prostě „Poe“ by se měl do kin dostat v roce 2011.

Radek Blažek

Turingův test IKEA Turingův test (pojmenovaný podle svého tvůrce Alana Turinga, který jej prezentoval roku 1950) je pokus, který má za cíl prověřit, jestli nějaký systém umělé inteligence se opravdu chová inteligentně. Jelikož inteligence je pojem, který lze jen těžko definovat, tím hůře testovat, používá Turingův test porovnání s člověkem.

Turingův test probíhá tak, že do oddělených místností umístíme jednak testujícího, jednak předmět zkoumání (např. počítač s příslušným programem) a nějakého dalšího člověka.

Testující poté klade otázky v přirozené řeči a předává je do druhé místnosti, kde je zodpoví buď počítač,

30

nebo druhý člověk (což se rozhodne náhodně). Odpovědi jsou předávány zpět testujícímu (samozřejmě v nějaké neutrální podobě, např. vytištěné na papíře). Pokud testující nedokáže rozpoznat, jestli komunikuje se strojem, nebo s člověkem, pak tato umělá inteligence splňuje Turingův test.

V tomto testu figurují dvě asistentky firmy IKEA Anna a Alla.

Anna: Dobrý den, jmenuji se Anna, jsem vaše interaktivní asistentka. S čím vám mohu pomoci?

Já: Dobrý den. Potřebuji koupit samostatnou lamelu jako náhradu za zlomenou. Je to možné?

Zábava

Anna: Je pro mě dost obtížné pochopit dvě a víc vět najednou. Pokuste se mě proto, prosím, zeptat znovu a pomocí jedné věty.

Já: Potřebuji koupit samostatnou lamelu jako náhradu za zlomenou.

Anna: Naše postele a matrace jsou navržené tak, aby vám poskytly co nejvíce zdravého odpočinku!

Já: Tak to je úžasný.

Anna: Všichni jsme skvělí. Ani vy nejste výjimkou, o IKEA ani nemluvě!

Anna: Poskytuji pomoc a asistenci uživatelům internetové stránky firmy IKEA. Odpovídám na různé dotazy směřované na produkty a služby této firmy, také podávám informace o společnosti IKEA. Já: A co takhle zítra v sedm?

Anna: Bohužel nejsem naprogramovaná tak, abych odpověděla na tuto otázku. Pokuste se ji, prosím, přeformulovat.

Taky se můžete podívat na naši nabídku kuchyní, kterou pro vás teď otevírám.

Já: Máš pěkný prsa.

Já: Hlavně že máš vysoký ego.

Anna: Děkuji vám. Moji tvůrci se snažili, aby mi propůjčili pěkný vzhled. Jestliže máte nějaké otázky ohledně IKEA, prosím, zeptejte se mě a já vám ráda odpovím.

Anna: Jsem online interaktivní asistentka, nemám tedy žádné fyzické tělo ani tělesné orgány...

Zato obsahuji hodně informací o IKEA. Já: Krávo!!

Anna: Určitě je možné pro některé interaktivní asistenty mluvit o zemědělství. Já jsem ale naprogramovaná pouze na to, abych mluvila o firmě IKEA. Je mi líto.

Já: Máš blbej software.

Anna: Dobrá otázka, ale nejsem si jistá jestli pro mě.

Já: Smrdíš!!

Anna: Poznamenala jsem si to, i když si nemyslím, že by to byla pravda. Kromě toho, chcete vědět něco o firmě IKEA? …

Alla: Dobrý den. S čím vám mohu pomoci?

Já: Dobrý den. Potřebuji koupit samostatnou lamelu jako náhradu za zlomenou. Je to možné?

Alla: Zavolejte na číslo 251 610 110, přepojí vás na sklad náhradních dílů.

Já: Děkuji.

Alla: Za málo. Přeji vám pěkný den.

Pokud je vám Anna sympatická, navštivte www.ikea.com a !Zeptejte se Anny“

Já: Co děláš dneska večer?

-klus-

31

Zábava

Darwinova cena Jste po smrti, nebo jste „nedopatřením“ přišli o pohlavní orgány, tudíž se dále nemůžete množit? Může za to vaše hloupost, která je absolutně výjimečná a nemá obdoby? Jestliže tedy nejste mentálně retardovaná osoba, či osoba mladší šestnácti let, pak je Darwinova cena to pravé pro vás!

Bravo, jste připraveni ji získat.

Rozebrat granát by se asi pokoušel málokdo z vás. Ale nikdo by ho asi nezkoušel přejet autem a následně ho ještě rozbít kladivem.

Tedy, téměř nikdo. Jakýsi muž z Brazílie se o to pokusil a skutečně se mu to povedlo – drobný háček je však v tom, že to odneslo šest aut, obchod s náhradními díly a samozřejmě i onen muž.

Ten byl posmrtně za svůj „originální nápad“ oceněn právě Darwinovou cenou.

Mnoho z vás se nyní bezpochyby zeptá, proč se ona cena hlupáků jmenuje právě „Darwinova cena“. Vysvětlení je poměrně snadné.

32

Na světě je, přesněji řečeno bylo, mnoho lidí, jejichž případ stojí za zmínku. Od právníka testujícího pevnost oken ve dvacátém čtvrtém patře tak, že se rozběhne proti sklu a vypadne ven, přes mladíky jezdící v autě na raketový pohon, až po farmáře, který „testuje“, zda „výfukové plyny“ krávy obsahují opravdu metan, tak, že přiloží krávě ke konečníku zapalovač, kráva si uleví, skutečně se jí u pozadí objeví modrý plamínek a nadšený farmář si neuvědomí, že následují zpětné rektální stahy krávy, díky kterým kráva plamínek zapalovače „nasaje“ a exploduje. Farmáře následně zabíjí stehenní kost ubohé kravičky.

A další Darwinova cena je na světě.

Darwinových cen už bylo uděleno více než dost a mnoho jich ještě uděleno bude. Protože hloupost některých lidí je bezmezná. Ale my, obyčejní lidé, kteří nemáme na Darwinovu cenu nárok, se alespoň zasmějeme té lidské hlouposti, která je ale vlastně spíše k pláči.

-SlaJak– foto: Martin Palko