Zvonek 7/XXV

ročník XXV číslo VII/06

zvonek Národ studentský ○4

Autorské čtení ○5

Šifra mistra Leonarda ○8

časopis studentů

◘

Aktuálně

Setkání s ředitelem Je tu závěr roku, posledních pár dní zbývá, než definitivně opustíme školní lavice, tak jen pár slov k tomu, co nás ty zbývající dny čeká.

Uzavírání známek za toto pololetí proběhne v pátek 23. června, klasifikační porada v pondělí 26. Toto pondělí se také tradičně uskuteční netradiční sportovní den.

Od úterý do čtvrtka je doba pro třídní výlety nebo tématické vycházky.

Pátek 30. června - ukončení druhého pololetí

Redakce časopisu Zvonek přeje všem studentům a zaměstnancům školy nádherné prázdniny a zdařilý vstup do nového školního roku 2006/2007.

(vm)

Národ studentský… „Národ“ studentstva můžeme rozdělit do několika druhů. Je jich mnoho, pokusím se tedy o stručnou charakteristiku těch nejhojněji zastoupených, a to jsou: student obecný, student zodpovědný a student laxní.

Zástupci studentstva dorůstají do výšky 160 až 190 centimetrů. Jsou to gonochoristé, dělíme je tedy na studenty a studenky. Studenti mívají obvykle laxnější přístup k povinnostem než studentky, avšak najdou se mezi nimi i zodpovědní.

Student obecný. Je to druh, který obvykle žije v nekonfliktních vztazích jak se studentem

zodpovědným, tak i se studentem laxním. Jeho přístup ke školním povinnostem je srovnatelný s užíváním si zábavy. Upřednostňuje nezávadné druhy zábavy, jako je například sport nebo práce na počítači. Do školy přichází slušně, ne však výrazně oblékán, při vyučování dává pozor, ale nejeví známky nadbytečné aktivity. Ve svém domácím prostředí se setkává /stejně jako ostatní druhy studentů/ s třídou rodičů. Jejich vztahy jsou též nekonfliktní. Při vystupování ve společnosti se drží norem slušného chování. Většina nemá žádné přirozené nepřátele. A nesnaží si je ani vytvořit. Poměr zastoupení studentů a studentek je v tomto druhu vyrovnaný.

Pokračování na str. 4

2 ZVONEK

Úvod

Zničující koktejl Tak už je tu zase červen, příroda se konečně probudila po dlouhé zimě, sluníčko září na plné obrátky, prázdniny za dveřmi, a tak se zase chýlí ke konci jedno dlouhé období. Už je tu červen, fotbalové šílenství žene před obrazovku nejednoho sportovního nadšence a hesla jako „Kdo neskáče, není Čech!“ zabírají horní příčky žebříčku nejfrekventovanějších vět.

Svět žije fotbalem, aspoň to tak může působit na každého, kdo jen chvíli posedí před televizí, rádiem

nebo jen tak vyjde do ulic. A kdo by neznal jména jako Henry, Ronaldinho, Figo nebo van Nistelroy v planoucí fotbalové mánii neobstojí.

Asi jako když přijde domů mamka a útočí na tátu úpěnlivě zabraného sledováním rohového kopu se slovy: „Už zase koukáš na ten hokej!“ Ale kdo by teď myslel na hokej, ten je přes všechny úspěchy i neúspěchy zapomenut a místo Jágrova zlomeného malíčku všichni litují Kollerovy natržené svaly. Čím to jenom je, že fotbal získává takovou popularitu, pro někoho snad až přehnanou?

V podstatě jednoduchá zápletka má na světě najednou miliony rozhodčích, trenérů, poradců i kritiků, zbývající menšina jen nechápavě kroutí hlavou na tím, co z toho někdo má honit se za míčem jak o život.

Já jako střízlivý pozorovatel nejsem pro extrémní zaujetí jakýmkoliv sportem, ráda se podívám, ale vyzdvihovat jej, jako by šlo o život, to ne, je to hra a i fotbalisté jsou fotbalisty jen devadesát minut a ten zbytek lidi, které nemůžeme hodnotit podle toho, jak hrají fotbal.

Mám za to, že koktejl z června, sluníčka, horka a fotbalového nadšení má na lidi zničující vliv.

V obchodě mi dokonce nutili kromě sportovních časopisů taky cigarety pro tátu. „A vy mi je prodáte?“podivila jsem se. „Ale slečno, když jde o sparty a je to dárek… “

(vm)

Volím, volíš, volíme O politiku jsem se nikdy příliš nezajímala, připadala mi nudná a nezáživná.Politici se neustále jen dohadovali a obviňovali z nejrůznějších spiknutí. Nějakou dobu před volbami ale nastal zlom. Místo mého oblíbeného seriálu Simpsonovi se mě z televize snažili nejrůznější lidé přesvědčit ať volím právě jejich politickou stranu. Nejdříve jsem byla zklamaná, že přijdu o Simpsonovi, ale vzápětí jsem se rozhodla, že začnu předvolební boj sledovat.

Některé strany se snažili zaujmout všemožnými způsoby a sliby, jiné jako by se snažili případného voliče spíše odradit, než získat. Musím však přiznat, že mě několik malých neparlamentních stran opravdu zaujalo. Ihned jsem se pokusila vžít do role voliče.

Půjdu k volbám a zvolím jednu z menších politických stran. A co se stane? Nic. Jako bych vyhodila svůj hlas z okna.

Hlasy se stejně přepočítají, a jak to dopadlo, víme všichni.

Poslanecká sněmovna se nám rozdělila na dvě přesné poloviny, což znamená, že nás čeká další období sporů, obviňování a afér. (dash)

ZVONEK 3

Téma čísla

Studentsong Když dostanu ňákej úkol, nikdy nejsem rád.

Teď jsem se jen rozhlíd vůkol a šel klidně psát.

Jak vypadá dnešní student, to ví každém snad, přesto vám to všechno povím rád.

usmívat se a nic neříkat.

Dobrý student umí číst a psát.

Dobrý student ví, jak počítat.

Zvedat ruku v češtině, chemii i ruštině a u tabule všechno odříkat.

Někdy stát se může, že má student holku rád.

V té chvíli jde okolní svět pryč tak akorát.

Proč bych se měl učit sám, když se s tebou dobře mám?

A celej den si chci užívat.

Ne vždy to však pravda bývá, nebudu vám lhát.

Lepší zajít na dvě piva než se doma bát, že druhý den u tabule budu jen tak stát,

Dnešní student alkohol má rád.

Dnešní student ví vždy, co si dát.

Zavolá si na ženský, pak dá si dvě tři plzeňský a nazítří až do oběda spát.

Tenhle student umí milovat.

Tenhle student chce se lásce vzdát.

Zajít s tou svou do kina,

žádná četba povinná mu nedá to, co ona může dát.

Někdo má rád motorky a jinej hudbu snad.

Třeba já – už od školky muziku chci znát.

Naladím si kytaru, přiběhnu s ní do sálu a všem lidem budu píseň hrát, že jsem student a mám hudbu rád.

Jsem student, proto chci studovat.

Dá se zvládnout obojí, jen když se člověk nebojí.

A tuhle vizi nechtějte mi brát! (…neměl bych vás rád) (ace)

Národ studentský…

Student zodpovědný. Nemá příliš dobré vztahy se studentem laxním, se studentem obecným si nevytváří konflikty. Školní povinnosti stojí téměř vždy na prvním místě, zábava vždy přichází až po pečlivém studiu.

K zábavě si vybírá činnosti, kde si může alespoň trochu zapřemýšlet nebo využít své vědomosti. Mezi takové formy zábavy řadí například četbu encyklopedií nebo poznávací výlet do přírody. Aby se mohl ještě řádně připravit na vyučování, chodí do školy s dostatečným předstihem. Při vyučování je soustředěnost na výklad samozřejmostí a aktivitě také nejsou kladeny meze. Po příchodu domů v rychlosti vylíčí vstřícným rodičům vše, co se událo ve škole, a okamžitě se jde připravovat na další den. Společenské chování má na velmi vysoké úrovni, ba dokonce se občas pokouší napodobit vyšší třídu dospělých. Za jediného přirozeného nepřítele by se dal považovat již zmíněný student laxní. Druh zodpovědný je povětšinou zastoupen studentkami, ale nezřídka se vyskytují i studenti.

Student laxní. Je většinou tvůrcem všech možných konfliktů, nejvíce se studentem zodpovědným, najde se i případ sporu se studentem obecným. Jak již z názvu vyplývá, laxní přístup ke studentským povinnostem je na denním pořádku, zábava je prvořadá. Zábavní

aktivity patří mezi ty závadnější a nebezpečnější.

Příkladem je konzumace alkoholu v nezměrném množství, požívání psychotropních látek nebo poslech hlasité muziky. Tento druh sleduje a drží krok s nejmódnějšími trendy oblečení. Pozdní příchod do školy není nic neobvyklého, spánek je pro něj důležitější než dlouhé čekání na začátek výuky. Ani cesta domů nemusí být ve všech případech přímá.

Návrat v takovém případě naruší buď návštěva hospůdky, nebo jiná „neodkladná“ záležitost. Rodiče jsou mu přirozenými nepřáteli, proto spory s nimi jsou velmi ostré. Do slušné společnosti chodí jen zřídka, příkladné společenské chování je spíše výjimkou. Za přirozené nepřátele považuje všechny, jež nezastávají jeho názory. K nejvážnějším protivníkům řadí učitele nebo rodiče. Studentky jsou v tomto druhu zastoupeny mnohem méně než studenti.

Ačkoli se studentstvo brání ze všech sil, stává se často terčem všemožných útoků ze strany učitelů nebo i kanibalistických spolužáků. Pokusme se tedy alespoň o drobný odboj proti tomuto útisku a pomozme studentskému národu projít náročnou životní etapou.

Jiří Mertl 2.B

4 ZVONEK

Fotoreportáž

Autorské čtení

8. 6. 2006 mezipatro schodišť gymnázia autorské čtení Nely Hanelové a Radka Malého.

Nela Hanelová, absolventka „Gymnázia básníků“, její poslední kniha Zámostí v nás - 2005 ( spolu s Pavlem Heřmanem a Janem Donée) získala ocenění fotografická publikace roku na Světu knihy 2006 v Praze v kategorii literatura ilustrovaná fotografií.

ZVONEK 5

Fotoreportáž

Planetárium a TM Brno Dvanáctého dubna naše třída (2.G) a prima navštívily planetárium a technické muzeum v Brně.

Z Třebíče jsme odjížděli v osm hodin a do Brna jsme dorazili o půl desáté. Po příjezdu do Brna jsme shlédli výstavy v technickém muzeu. První výstava nám představila to, jak žili lidé za předválečného Československa. Viděli jsme několik krámků a živnostní tak, jak vypadali dříve, byl to koloniál, švec, zubař, holič a kadeřník, hodinář a nakonec hostinec.

Druhá výstava nám ukázala převážně osobní a

závodní automobily. V obou expozicích nás provázel průvodce.

Během přibližně čtvrt hodiny jsme se dopravili do planetária. Zde jsme se ve velkém sále seznámili s noční oblohou a dalšími věcmi, jako například s zatměním slunce a historií astronomie.

Celý výlet se nám moc líbil. Do Třebíče jsme se vrátili ve dvě hodiny odpoledne.

(Ria)

6 ZVONEK

Historická ohlédnutí

Zvonek 1997-2000 Při otevření časopisu Gymnázia Třebíč z roku 1996/1997 nás zaujaly originální ilustrace, koláže a ručně psané texty. V porovnání s dnešním vydání na nás časopis působil osobitěji.

(Doláková, Pacalová)

1998/1999. Na první pohled zaujmou ilustrace, a to jak v kladném, tak záporném smyslu. Některé jsou pěkné, vtipné, ale občas dětinské a je jich až moc.

Co se týká textu, neměly jsme dost času ho přečíst, ale zaujala nás různorodost témat.

(Doležalová, Štuková)

1997/1998. Překvapivě přitažlivější vzhled a lepší grafická úprava než dnešní čísla. Zajímavé využití různých stylů písma. Občas špatná poloha textu na stránce. Občasná kýčovitost. Zajímavá témata článků. Nevyrovnaná kvalita obrazové přílohy.

(Burián, Radovský)

1999/2000. Nevím, co jsem očekával, ale po otevření honosných desek / vyvázaný celý ročník – poznámka redakce/ na mě „vybafl“ klasický lordovský text s několika černobílými obrázky. Zvonek byl asi v tomto období víc zaměřen na obsah článků. Ty jsou vesměs zajímavější než grafický design.

(Večeřa)

Sigmund Freud (*6.5.1856 +23.9.1939) Narodil se v Příboru téměř přesně před 150 lety.

Když mu byli tři roky, jeho rodina uprchla do Lipska kvůli protižidovským náladám a nakonec se usadila ve Vídni. Roku 1873 se zapsal na vídeňskou univerzitu a vystudoval medicínu. Během studia ho velice zaujala neurologie.

Po vystudování pracoval tři roky ve vídeňské nemocnici a díky svým objevům získal státní stipendium, které mu umožnilo dále studovat v Paříži.

Zde ho vyučoval francouzský neurolog Jean Charcot, který byl ředitelem pařížské psychiatrické léčebny.

Pod jeho vedením zkoumal projevy hysterie. Po návratu domů si otevřel vlastní neurologickou ordinaci.

Roku 1891 vychází Freudova první vědecká práce K pojetí afázie, v ní popisuje zkoumání neurologické poruchy, při níž díky organickému onemocnění mozku lidé nejsou schopni vyslovovat určitá slova a poznávat naprosto jednoduché předměty. Roku 1896 poprvé užívá pojmu psychoanalýza a o čtyři roky později vychází jeho nejvýznamnější dílo Výklad snů.

Roku 1902 získává místo profesora na vídeňské univerzitě. Od počátku první světové války se věnoval aplikaci své psychoanalytické metody. V roce 1923 onemocněl rakovinou patra a dalších šestnáct let trpěl velkými bolestmi. Po zabrání Rakouska nacisty se i s

rodinou usazuje v Londýně, kde také dvacet dva dnů po začátku druhé světové války umírá.

(Ria)

Film - recenze

Šifra mistra Leonarda Nástup do filmu se velmi povedl, stylizace je moc pěkná, za což může především perfektní práce osvětlovačů a „kouřičů“ (rozuměj těch, kteří přivádí na scénu kouř, nikoli ti, kteří zrovna nemají co na práci). Na ně musí zákonitě navazovat kamera, která celou jejich snahu velmi pečlivě snímá.

Režisér se svou režií snaží, seč může, švenkuje o sto šest, užívá rádoby efektní úhly z ptačí perspektivy, ale bez výraznějších výsledků. Kamera má však dvě vady na kráse: V první řadě jde o hloubku ostrosti, která je mizerně malá, což se mému oku (podobně jako ve Slámově Štěstí) nelíbí. V řadě druhé by měl kameraman dostat pořádný výprask, protože je obraz často neostrý, a to ve scénách, kdy je přítomen Ian McKellen. Bohužel to odnáší Audey a její obličejík.

Nejstrašnější slabinou je scénář, kvůli kterémuž se film nese celých 150 minut v jednom a tomtéž tempu beze změn. Jediné, co diváka trochu zvedne ze sedadla, je úchvatný, parádní a obdivuhodný přeháním, ale jen trochu - výkon jmenovce Silase a již zmíněný McKellen. Ostatní postavy jsou ploché, přestože sáhodlouze vyprávějí o své minulosti a divákovi je poskytnut i (zbytečný) obrazový záznam z dětství. Chudák Hanks ani Tautou nemají co hrát.

I mně coby nečtenáři předlohy na konci skoro vše do sebe logicky zapadlo, i když v některých částech jsem se smíchu neubránil (krev v umyvadle)…

Ronu Howardovi se zde nepodařilo ze mě vydolovat byť jedinou emoci, jako třeba na konci v Čisté duši potoky slz, přesto jsem se za celou dobu nenudil, celkově tedy slabý nadprůměr. (silas)

8 ZVONEK

Tvorba

Gymnázium básníků?

Aneb IV. B vydala básnickou sbírku

„ Když jsme se ve škole učili o moderních uměleckých směrech, ani ve snu nás nenapadlo, že bychom vydali vlastní sbírku básní. A stalo se, i když to zpočátku vypadalo tak nevinně.

Dostali jsme za úkol napsat surrealistickou báseň, tak jako jsme dostávali za úkol psát úvahy a popisy.

Toto však bylo něco jiného. Nemuseli jsme přemýšlet nad složitými souvětími, návaznostmi děje, nad čárkami, háčky, tvrdými a měkkými i. Psali jsme, co nás zrovna napadlo. Odhalili jse něco ze sebe, ze svých myšlenek …

Vznikla tak originální, nesmyslná, legrační, avšak občas nutící i k zamyšlení. Ani jednomu dílu se však nedalo nic vytknout, vždyť základem byly pocity, volný tok myšlenek.

Po přečtení našich výtvorů přišla paní učitelka s nápadem, že bychom mohli básně vydat. Jelikož nechodíme darovat krev, ani se nezúčastňujeme soutěží, chtěli jsme, aby po nás, po třídě IV. B, něco zůstalo, a tak jsme souhlasili.

Poděkování za vzniklý soubor básní patří v prvé řadě nám, studentům IV. B, za snahu, nápady a promarněný čas, Ivovi a Petrovi za grafické zpracování a vedení školy za finanční prostředky, bez kterých by nebylo možné tuto sbírku vydat.

Přejeme příjemnou zábavu a prosíme o shovívavost, vždyť jsou to naše prví díla ( pro některé autory možná i poslední).“ Květen 2006. Třída IV. B. Použito úvodního textu sbírky. Poznámka redakce

Někdy stačí jen Krok (O Krokovi a jeho dcerách)

Dokud starosta Čech pracoval na radnici, řídil a rozhodoval o chodu města, byl všude mír a pořádek.

Každá krádež či jiný trestný čin byly spravedlivě potrestány. Město se mohlo pyšnit nejen čistotou, krásou, rozvinutou kulturou, dobrým sociálním zázemím a spoustou obchodů, ale i spolehlivou MHD, rozšířenou telekomunikační sítí i přehledné pouliční osvětlení. Jednoduše, město mohlo jít všem příkladem a starosta Čech měl na tom nemalou zásluhu.

Avšak ani v této moderní době nemohly žádné léky Čecha zachránit před smrtí. Přišel ten osudný den a legendární starosta Čech zemřel. Měšťané byli hluboce zasaženi touto zprávou. Nikdo nevěděl, co bude dál.

Z prázdných ulic města byl cítit smutek a obavy...

Proto se městská rada rozhodla tuto situaci rychle řešit. Po dlouhých jednáních radní usoudili, že na místo nového starosty navrhnou Lecha – Čechova nevlastního bratra. Ale přišlo další zklamání. Lech jejich nabídku odmítl. Poradil jim však, ať kandidaturu na starostovo místo nabídnou mladému Krokovi, který byl známý svým vysokým inteligenčním kvocientem.

Krok souhlasil a všichni obyvatelé města s napětím a očekáváním nového starostu přivítali.

K radosti starostově i občanů město stále více vzkvétalo. Dokonce i nový „Krokův“ bazén s relaxačním centrem se stával proslulejším a turisty stále více oblíbenějším. Vše nasvědčovalo tomu, že budou lidé žít jako v pohádce – šťastně až do smrti. Ale to by nebyl dnešní krutý svět, kdyby se nepřihodilo něco nešťastného.

I doplatil Krok na svůj nezdravý jídelníček a po dlouhém trápení s vysokým tlakem a cholesterolem ho skolil infarkt. Město utichlo a ve tvářích občanů byly po třiceti letech opět vidět obavy a smutek. Naštěstí se Krok nestaral dobře jen o město, ale i o rodinu. Tři dcery, které po něm zůstaly, oplývaly krásou a inteligencí.

První, nejstarší dcera Kazi znala všechny byliny a léčiva. Proto se z ní stala lékárnice a později vedoucí lékárny.

Druhá dcera Teta byla od dětství silně věřící, a tak vystudovala katolické gymnázium a později se stala jeptiškou. Měla však jednu velkou slabost – milovala sladké. Zbožňovala vše, dorty počínaje, přes zákusky a zmrzlinou konče. Proto dostala cukrárna, kterou v mládí tak ráda a často navštěvovala, název „U Tety“.

Třetí, nejmladší dcera Libuše byla na první pohled nejkrásnější, nejspanilejší a nejinteligentnější.Vyhrála nejen řadu soutěží „Miss“, ale úspěšně se zúčastnila televizního pořadu „Riskuj“. Prostě se zdála být nejlepším kandidátem na otcovo místo. A také se tak stalo. První žena usedla na křeslo starosty a radovaly se nejen všudypřítomné feministky. Slavnostní průvod, který byl uspořádán na její počest, procházel tenkrát i překrásným údolím městského parku. To bylo později na její počest pojmenováno „Libušino údolí“. Že by konečně přece jen platilo pohádkové rčení „... a žili šťastně až do smrti“? To nemohu posoudit, zeptejte se raději samotných občanů města.

A jak se vlastně ono město jmenuje?

Markéta Trojanová, 4. G

ZVONEK 9

Tvorba - Sport

Znáte to…

Znáte to asi všichni. Mně se k dědovi a babičce na prázdniny nechce. Co tam budu dělat? Ani počítač nemají.

Vše se obrací, naopak babička s dědou jezdí k nám. Celé odpoledne mě babička pozoruje a nakonec přejde do útoku: „Mamka ti nic neřekne, já se už na to nemůžu dívat. Celé dny sedíš u toho počítače. Nebudeš umět ani mluvit, budeš mít křivá záda a zkažené oči!“

Uplynulo asi čtrnáct dní. Babička se připlížila k mému počítači a začala sondovat, jestli je to těžké na něm to – jako – dělat. Z babičky to leze jak z chlupaté deky a já na ni koukám jak vyvoraná myš: „Prosím tě babi, to se nikdy nenaučíš!“ Babička ztlumí hlas: „Pssst! Prosím tě! Ať to neslyší máma. Přihlásila jsem se na internetový kurz a bojím se, abych nebyla ta nejhloupější. Mohla bys mě to naučit?“

Přecházím do protiútoku:“Ale to ne, to je náhodou internet, a kdybys jen věděla, co se na něm dá všechno najít, jak to šetří čas, práci, peníze…“

Chvíli jsem koukala nejen jako zmiňovaná myš, ale i jako sůva z nudlí a husa do flašky zároveň. Pak jsem se nadmula jako páv: „Jasně.“

Měla jsem ovšem silného protihráče. Babička je v důchodu, stále čte noviny, dívá se na zprávy v televizi, takže má zásobu argumentů: „Dopisy bys, holčičko, mohla posílat poštou…, nakupovat po internetu je velmi nebezpečné, ještě tě oberou o peníze…, hudbu si stahovat nesmíš, to je krádež kulturního bohatství…, encyklopedie je hezčí, když je vystavena v knihovně..“

Během dvou hodin jsem babičku naučila pracovat s myší, otevírat a zavírat okna a vyhledávat informace na internetu.

Málem jsem kapitulovala. Ale! Vzpomněla jsem si na skype. Hned jsem začala přehánět jeho výhody: „ Voláš si s kýmkoli na světě, jak dlouho chceš a zadarmo. Stačí mít jen sluchátka a mikrofon.“

Moje babička v důchodu prošla úspěšně kurzem.

Už mě neláká, abych jela k nim. Naopak. Nejméně dvakrát týdně je u nás. Ajen co odemknu dveře, už na mě křičí, co kde našla na těch „vé vé vé“ stránkách. A když chci zaujmout svoje místo u počítače, škemrá: „Ještě chvilku, musím holkám z kurzu poslat fotky a ten váš počítač je nějak pomalý.“ Pomóóóc! Musím začít šetřit. Na počítač. A na internet – pro babičku.

Babička na mě vykulila oči, vůbec netušila, o čem mluvím. Slavím vítězství.

Michaela Benková 5.G

Sport

ZLATÉ S TŘÍ BRO Tak to se nečekalo! Podceňovaný tým Aloise Hadamczika s patnácti nováčky na velké světové akci a s minimem ,,velkých“ jmen bral na 70. světovém šampionátu stříbrné medaile. O jednu příčku tak zlepšil umístění z turínské olympiády, kde však bylo mužstvo plné hvězd.

Parta vedená kapitánem a naším nejlepším hráčem na turnaji Davidem Výborným se neuvěřitelně semkla, což místy vedlo až k heroickým výkonům.

Jaký to rozdíl oproti Turínu…Šampionát však pro Čechy nezačal dobře. Utrápená remíza proti Lotyšům (1:1), utrpěné vítězství nad Slovinci (5:4) a remíza 3:3 s Finskem, kde náš tým přišel o výhru v poslední třetině, jen utvrdily předšampionátové prognózy velkého množství škarohlídů, kteří českému týmu nevěřili, ani co by se za nehet vešlo. Češi tak šli dál s pouhými dvěma body. Výkony v osmifinále byly jako na houpačce. Výsledky 3:1 ve slabém zápase nad

Nory, senzační rozdrcení tradičně arogantních Kanaďanů 6:4 a trapná porážka 1:3 proti Američanům odsunuly český tým na čtvrté místo a do čtvrtfinále mu přisoudily do té doby suverénní Rusko. Dosavadní nevýrazné výkony jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizely a mohlo se slavit vítězství 4:3 po prodloužení. Hrdinou se stal Zbyněk Irgl, jeho vítězný gól vstoupil do dějin českého hokeje. V semifinále náš tým čekalo Finsko. Vyrovnaný duel rozhodl Výborný a po výsledku 3:1 se šlo do finále, na Švédsko. Švédové po vítězství na olympijských hrách ani nyní nezaváhali a ukázali tak světu, kdože v této době vládne světovému hokeji. Porážka 0:4 je krutá, ale na zlato náš tým neměl. Stříbrná medaile je přesto velikým úspěchem, který stojí za zopakování, a doufejme, že i o zlepšení o tu jednu jedinou pozici. Nicméně nebuďme neskromní, na český účet v Lotyšsku stříbro vůbec není málo. HOŠI, DĚKUJEM! Tadeáš Mahel

10 ZVONEK

Sport

A ještě jednou hokejbal….

Jak to dopadlo minule, už víte..a jak to dopadlo teď…budete vědět…

8.června se pořádalo republikové finále Hokejbalu proti drogám 2006. My jsme postoupili z prvního místa a utkali jsme se ve skupině B s Gymnáziem J.K.Tyla z Hradce Králové, SPŠT a VOŠ Sokolskou z Brna, SPŠ strojnickou ze Vsetína a SŠ technickou z Opavy. Hrálo se „každý s každým“ ve skupině, 2 x 6 minut čistého času. .

Výsledky: skupina B

1……SPŠ strojnická Vsetín 2……Gymnázium Třebíč 3…….SŠ technická Opava 4…….SPŠ a VOŠT Brno 5…….Gymnázium Hradec Králové

Konečné pořadí: 1. PB VOŠ a SŠ managementu Nad Rokoskou, Praha 8 2. OA a VOŠE Mladá Boleslav 3. SPŠ strojnická Vsetín 4. Gymnázium Třebíč 5. SŠ technická Opava 6. SPŠ strojnická Plzeň 7. SPŠ a VOŠ Chomutov 8. SPŠ a VOŠT Sokolská Brno 9. Gymnázium Hradec Králové nejslušnější tým nejlepším brankářem nejproduktivnější hráč

Chomutov Fukárek Zdeněk z Ml. Boleslavi Laš Marek (Gymnázium Třebíč)

(step)

ZVONEK 11

Tvorba

Milý táto!

Ach, jak ráda vzpomínám na ty chladný jarní večery – táto – kdy jsme si sedli na tu dřevěnou lavičku před barákem a tiše chytali poslední teplý paprsky slunce, to byly časy – táto – a ten čerstvej vzduch.

Tady čas plyne tak pomalu, to bys viděl – táto – a to žhavý slunce tak silný a velký, že ani ve stínu nenajdu úkryt před tím hrozným horkem. Je tu – táto – takový dusno a přitom se s vodou musí šetřit. Jak ráda bych se zase – táto – ponořila do toho našeho studenýho rybníka a v zimě se vyválela ve sněhu jak malá.

Neměla jsem ani tušení, že je Afrika tak drsná země, když jsem se hlásila na tu misi. Už jsme projeli sedm vesnic a naočkovali stovky dětí – táto – to bys nevěřil, oni jsou tak hubení a slabí, musí mít hroznej hlad, mají tak nafouknutý bříška. Ty víš – táto – jak ráda bych jim pomohla a všechny je nakrmila, ale to prostě není možný, zásoby jsou tak malý a jich je tolik. Chtělo se mi až brečet – táto – oni si vůbec nestěžovali a tak dobře nás všude přijali a vítali nás.

Naučili mě dokonce jednu písničku v jejich domorodým jazyce.

Z dálky je slyšet vytí hladových hyen nebo řev lvů – táto – jednoho jsem viděla a věř mi, že bych ho už potkat nechtěla. Jak je to úžasný zvíře, tak mi naháněl hrůzu, a – táto – ten nemilosrdnej pohled. Často se tu prý stává, že lvi napadají ta ubohá vychrtlá stáda krav, životně důležitých pro domorodce. Při jejich obraně už zahynulo několik místních mužů.

Ale to není jediná věc, na kterou tady umírají lidé.

Jak jsem už psala, je tu hroznej hladomor a nemoce.

Mnoho lidí, se kterýma jsem se tady setkala, byli HIV pozitivní a pak je tu ještě malárie a žlutá zimnice.

Připadám si tu – táto – tak bezmocná, ale ne nepotřebná, včera se tu díky našim lékům a doktorům narodila zdravá holčička, asi víš – táto – co to pro mě znamená tu být. Část dobrovolníků z mise už odjelo domů, nevydrželi to užírající horko, ale ty víš – táto – že mě to, ač je to jakkoli nepříjemný, nezastaví.

Je to sice jen střípek potřebné pomoci, která bude k ničemu, když se Afrika nevzchopí sama a nezačne jinak, ale stejně – táto – má to smysl, už třeba kvůli té malé…

Po tom, co jsem tu viděla, si už vůbec nestěžuju na ty hrozný komáry, co večer co večer všude bzučí a člověk bez ochranný síťky nikam nemůže.

Tvá dcera…. (vm)

Proč nemám vyrušovat ve vyučovacích hodinách (zvláštní slohová práce Jana Vacka, studenta 1. G) Ze všeho nejdříve uvedu několik důvodů, proč bych neměl vyrušovat, pak povyprávím o průběhu samotné vyučovací hodiny.

Proč nemám vyrušovat: Důvod první: Paní učitelka ztrácí nervy. Proč?

Protože se stále musí na někoho zlobit a napomínat ho.

Důvod druhý (souvisí s důvodem prvním): Stihne se méně učiva. Když paní učitelka stále někoho napomíná a tiší, méně toho v dané hodině stihne.

Důvod třetí: Paní učitelka ztrácí hlas. Často někdo vyrušuje natolik, že paní učitelka musí křiknout.

Důvod čtvrtý: Dochází k neshodám s ostatními spolužáky.

Některým spolužákům (a hlavně spolužačkám) vadí, že jiní vyrušují.

Důvod pátý (souvisí s důvodem druhým a čtvrtým): Méně se toho naučíme a jsme pak hloupější.

Shrnutí: Díky vyrušování přijde paní učitelka o hlas, nervy a drahocenný čas určený pro výuku. Studenti?

Někteří přijdou o dobrá přátelství s ostatními a všichni o užitečné vědomosti, které nejsou v osnovách a na které

se často kvůli vyrušování některých jedinců vůbec nedostane.

Vyučovací hodina: Vyučující vchází do třídy a začne utišovat. Pak vyzve, aby se všichni usadili. „Tiše“ nadiktuje téma hodiny a probere papíry a učebnice, které si přinesl. Pak řekne, abychom se už konečně zklidnili, a začne s výkladem.

Neuběhne ani deset minut a už zase někdo mluví.

Učitel ho požádá o klid a on přestane. Po chvíli se začne ozývat cvakání propisky. Vyučující to zatím pomíjí a vykládá vesele dál. Po minutě zpozorní, ale nedá to najevo. Začne pátrat, kdo cvaká. To může vést k jeho přeřekům a omylům ve výkladu, a tím ztrácíme čas.

Později vyzve cvakajícího člověka, aby přestal. Dotyčný však cvaká dál a je jasné, že učiteli brzy dojdou nervy.

A když nervy dojdou (lépe řečeno odejdou), nahlas se rozčílí, popřípadě nám zadá slohovou práci na téma „Proč nemám vyrušovat ve vyučovacích hodinách“.

Lepší ticho nežli hluk, ale výklad je mi fuk.

(J. Vacek)

12 ZVONEK

Poezie

Přátelství je víc než...

Když opilá včela nad květinou krouží a když slunce rozdává svůj svit, každý člověk jen po jednom touží, a to mít ve svém srdíčku klid. Člověk skrývá pocity a tajemství, jak žít.

A při tom by nejvíc chtěl u svých přátel být.

Vyptává se každý den, kdo že jsou ti praví?

Pak prožije si krásný sen a život s nimi stráví.

Přátelé jsou lidé správní, co poznávají s tebou svět.

Na jméně tu nezáleží ani, kolik je ti let.

Takovéto lidi nikdy nepodplatíš, a přesto ti v mnohém pomohou.

Stačí, když je svou láskou odměníš.

V neštěstí tě nechat nemohou...

Ať si tedy najde každý z nás přátelské bytosti.

Nechť prožije nejen ve snách štěstí i radosti.

Protože až zjistíte, že svět je jedna velká sázka, nakonec třeba poznáte, že přátelství je víc než...

(J. Polcrová)

nek – časopis studentů Gymnázia Třebíč ČÍSLO 7 ROČNÍK XXV VYŠLO 22. 6. 2006 Určeno pro vnitřní potřebu Gymnázia Třebíč Zvonek najdete i na internetový stránkách gymnázia: www.gtr.cz

design by : Marks

Na tomto čísle spolupracovali: V. Machová (vm), D. Špundová (dash), M. Pašek (ace), D. Murár (silas), Marius Svoboda (Ria), T. Mahel, P. Štěpánková (step), M. Trojanová (4. G), M. Benková (5.G), J. Polcrová Výtvarná a technická spolupráce: M. Vařbuchta (marks), M. Koutná (toja) P. Benda

ZVONEK 12

Pokračování z minulého čísla

14 ZVONEK

<<<

Jiní/11, 12>>> by toja dle povídky M. Koutného

<<<

Jiní/13, 14

>>>

by toja dle povídky M. Koutného

ZVONEK 15

<<<

Jiní/15, 16 >>> by toja dle povídky M. Koutného