KAPITOLA 20
Parkoviště supermarketu Gelson’s leželo jen několik metrů od kamene s nápisem Vítejte v Calabasas na Mulholland Highway. Eve si cestou navlékla kevlarovou vestu a Duncan jí pověděl, že Coyle zatím neopustil svůj dům.
„Proč na tohle neposlali zásahovku?“ zajímalo Eve. Úřad šerifa měl svou vlastní jednotku SWAT, již obvykle povolávali k podobným případům, kdy se mělo za to, že podezřelý může být ozbrojený a nebezpečný.
„Právě teď dělají razii ve velký výrobně drog v Palmdale.“
Eve byla ráda, že na to půjdou sami. Chtěla být první ve dveřích, a ne postávat někde venku a čekat, až zásahová jednotka zajistí dům. Ale zamračila se, jako kdyby ji tahle zpráva neštvala, ačkoli Duncana evidentně neošálila.
Na parkovišti už čekalo šest hlídkových vozů a u každého z nich postávali dva zástupci šerifa připravení do akce. Byla zde i dodávka forenzních techniků a Nan a její tým se kolem ní motali s kávou ze Starbucks v ruce.
Eve vysedla, ještě než auto zcela zastavilo. Přistoupila k zástupcům a ti se kolem ní shlukli. Někteří kýchali, jelikož jejich alergie zhoršoval vítr Santa Ana, který z hor přinášel spoustu pylu.
„Situace je takováhle,“ začala Eve. „Budeme provádět domovní prohlídku u Lionela Coyla. Klepat nemusíme. Jsme přesvědčení, že v domě nahoře v parku Topanga zavraždil a rozčtvrtil ženu, dvě děti a jejich psa, ale prozatím jsme nenašil jejich těla.“
„Kristepane,“ hlesl jeden ze zástupců.
„Chlap schopný takové brutality nás asi nepřivítá s úsměvem na rtech a nepozve nás na kafe, obzvlášť jestli má ty mrtvoly ve svým obytňáku,“ pokračovala Eve. „Je možný, že se bude bránit, a proto máme povolení k dynamickýmu vstupu.“
Znamenalo to, že na dveře nebudou klepat, ale hned je vyrazí.
Duncan na kapotu jednoho z hlídkových vozů rozložil mapu kolonie mobilních domů. „Dovnitř a ven vede jenom jedna cesta, takže nebude problém to místo hermeticky uzavřít. Vevnitř je to ale jako v krysím doupěti. Domy a přístřešky na auta jsou na sobě namačkaný. A stěny tam jsou všude strašně tenký. Jestli začnou lítat kulky nebo se spustí ohňostroj, může dojít k velkým vedlejším škodám.“
„Proto musíme jít dovnitř tvrdě a rychle,“ řekla Eve. „Když se budeme napřed snažit evakuovat sousedy, a můžeme u toho třeba chodit po špičkách, on nás určitě uslyší, zabarikáduje se a začne dlouhej boj.“
„Vetchá babča s puškou nás tam tehdy držela dvaadvacet hodin,“ ozval se zástupce Clayton. „Zajímalo by mě, co se stalo s tím robotem, do kterýho to našila.“
„Doneslo se ke mně, že teď slouží jako bankomat v Covině,“ zazubil se zástupce Ross, „ale vždycky začne bláznit, když si z něj někdo chce vybrat sociální dávky.“
„PTSP je mrcha,“ dodal Clayton.
Eve neměla na žertování čas ani trpělivost. Poklepala rukou na jedno místo na mapě, aby se znovu začali soustředit. „Coyle bydlí tady.“
Zástupci se shromáždili kolem. Mobilní dům stál na severním okraji komplexu nad prudkým svahem porostlým hustými křovinami a byl vmáčknutý mezi další dva podobné domy.
„Čtyři z nás si vezmou na starost dveře,“ řekla Eve. „Další čtyři obklíčí dům pro případ, že by se pokusil utéct oknem nebo nějakým poklopem.“
Eve několik dalších minut upřesňovala logistiku a vybírala zástupce, kteří se během razie pokusí lidi z okolních domů udržet uvnitř jejich domovů nebo co nejdál od Coylova bydliště a na tak dlouho, dokud neprohledají celý jeho dům a auto. Duncan se nabídl, že zůstane venku a během akce bude pracovat s davem.
Eve to nepřekvapilo, ale pokušení rýpnout si do něj neodolala. „Fakt nechceš jít se mnou dovnitř?“
„Ani náhodou. Za pár týdnů jdu do penze,“ zabručel. „Nebudu pokoušet štěstí.“
Eve pokrčila rameny a namířila prst na Rosse. „Tak jo, vy budete se mnou. Jdeme na to.“
Kolona hlídkových vozů se nahrnula do kolonie mobilních domů a rozdělila se do jednotlivých uliček. Poslední dvě vozidla zablokovala výjezd na bulvár Topanga Canyon.
Zástupce Ross zastavil před Coylovým přístřeškem na auto tak, aby s corollou nebylo možné vyjet, a druhý vůz sjel z opačného směru, aby obě vozidla stála přídí k sobě. Za nimi ještě přijela další dvě. Před domem se v tichosti shromáždilo osm policistů s pistolemi v rukou, Eve v jejich čele.
Čtyři zástupci zaujali pozice okolo domu a Eve, Ross a dva další vystoupali ke vchodovým dveřím. Jeden ze zástupců měl v rukou beranidlo a na Evin signál vyrazil dveře, jež se rozpadly, jako by byly z papíru.
Jiný zástupce vhodil dovnitř zábleskový granát. Policisté se skrčili a granát vybuchl oslepujícím světlem a ohlušující ranou, avšak bez šrapnelů. Byl vytvořený k tomu, aby způsobil dezorientaci bez jakýchkoli škod.
První dva zástupci se vydali doprava a doleva, aby pokryli obě strany obývacího pokoje, zatímco Eve a Ross středem zamířili ke kuchyni a chodbičce za ní.
Eve prošla prvními dveřmi a spatřila, jak se Coyle zvedá na posteli celý otřesený a dezorientovaný. Přihnala se k němu a jednou rukou z něj sundala přikrývku, aby se ujistila, že nemá v dosahu zbraň. Měl na sobě jen černé boxerky.
„Policie. Ukažte mi ruce,“ přikázala mu Eve. Ross stál za ní a také na Coyla mířil pistolí.
Coyle zvedl ruce. Byl bledý, na vychrtlém hrudníku měl několik osamělých chlupů a kožních výrůstků. Eve si nevšimla žádných řezných
ran ani pohmožděnin, které by naznačovaly, že by se v poslední době dostal s někým do potyčky. Jenže osoba s podříznutým hrdlem či několika bodnými ranami v těle by na boj neměla sílu.
„Proč jste tady?“ zeptal se, omámený a zmatený. „Co se to děje?“
Eve řekla: „Vstaňte, stoupněte si ke zdi a dejte ruce za hlavu.“
Coyle udělal, co se po něm chtělo, a postavil se čelem plakátu k Planetě opic. Eve si až teď povšimla, že jimi má pokryté celé stěny.
Odhodila na zem polštář, jen aby se ujistila, že pod ní neskrývá zbraň, a pak svou pistoli zasunula do pouzdra. „Pomalu se otočte a ruce nechejte za hlavou.“
Coyle uposlechl. Ross na něj stále mířil pistolí. Stál před nimi jiný muž než ten, který se otočil ke zdi. Během těch několika vteřin jako by z něj opadla únava a teď vypadal nepřirozeně uvolněný, snad i pobavený.
Usmál se na Eve. „Dobrý ráno. Vidět po ránu krásnou tvář je vždycky milý.“
Chtěla mu pěstí vybít jeho křivé zuby. „Jsem detektiv Eve Roninová z Úřadu šerifa okresu Los Angeles.“
„A já si říkal, že vás znám. Vy jste Deathfist. Stojím tady ve spodním prádle a v ložnici mám celebritu. Splnil se mi sen.“
„Máme příkaz k prohlídce vašeho domu a vozidla.“
„A co přesně hledáte?“
„Důkazy vztahující se k napadení a podezření z vraždy Tanyi Kenworthové a jejích dvou dětí, Caitlin a Troye.“
„Ty neznám a v životě jsem nikdy nikomu neublížil. Já jsem milovník, žádnej vrah,“ řekl Coyle. „Můžu si s váma udělat selfíčko?“
Jeho poznámka zněla slizce, jako by s ní flirtoval, což Eve vnímala tak, že ji chce svým způsobem sexualizovat a ponížit. Nezafungovalo to. Dosáhl jen toho, že nyní působil odporně, což mu na nevinnosti nepřidávalo.
Eve zaslechla, jak v chodbě zástupce hlásí do vysílačky: „Zadrželi jsme jednoho obyvatele domu a celý prostor zajistili.“
„Kde jste byl ve středu a ve čtvrtek?“ zeptala se Eve.
Coyle se teatrálně zamyslel, stále s rukama za hlavou. „Ve středu jsem se doma léčil. Den předtím jsem asi snědl něco, co mi nesedlo. Ve čtvrtek jsem měl volno. Cítil jsem se líp, a tak jsem se šel provětrat.“
„Kam?“
Podíval se jí do očí a jeho úsměv se jako by rozšířil. „Do Státního parku Topanga.“
Bylo jasné, že Coyle si dobře uvědomoval, co už Eve věděla, a potěšilo ho to. Došlo jí, že se takhle chlubí, jak ji omráčil na kopci nad domem.
„Jdeme ven,“ oznámila. „Držte ruce za hlavou a nesundávejte je, dokud vám neřeknu.“
Coyle vyšel bos ze své ložnice a ruce držel poslušně za hlavou. Cestou Eve nahlédla do druhého pokoje. Očividně patřil jeho matce a vypadalo to, že od její smrti zůstal netknutý. Ještě voněl jejím parfémem.
Následovala Coyla a Rosse chodbou, pak kolem kuchyňského koutu a přes obývák. Venku na ně čekali další dva zástupci.
„Ruce můžete dát dolů,“ řekla Eve, protože si byla jistá, že Coyle už pro nikoho nepředstavuje nebezpečí. Spatřila přijíždějící dodávku forenzního týmu. „Chcete nám něco sdělit, než začneme prohledávat váš dům?“
„Nedal jsem dolů prkýnko na záchodě a taky jsem asi nespláchl, když jsem na něm naposledy byl,“ pronesl Coyle. „Je sucho, víte, a tak se snažím přispět svojí troškou do mlýna. Nečekal jsem hosty. Za to se omlouvám.“
„Kde máte klíč k autu?“
„V kuchyni na lince,“ odtušil Coyle. „Jo, a jestli jste se už vynadívala na mý tělo, mohla byste mi přinýst nějaký oblečení?“
Líbilo se jí, jak se ošívá, když před ní stojí polonahý, a jeho druhý pokus vnést do celé situace sexuální podtón Eve nijak nemotivoval k tomu, aby mu pomohla cítit se lépe. Naopak, měla sto chutí mu nepohodlí prodloužit.
Eve mrkla na Rosse. „Posaďte pana Coyla na zadní sedadlo hlídkového vozu, kde mu bude teplo a bude tam mít dostatek soukromí.“
KAPITOLA 21
Eve se vrátila do domu hledat důkazy. Kuchyně a obývací pokoj byly v podstatě jedna místnost rozdělená pracovní deskou. Před obrovskou televizí, jež byla téměř tak široká jako dům, stála dvě křesla, růžové houpací a naducané černé rozkládací, pohovka ze sedmdesátých let, starožitný konferenční stolek a spousty DVD naskládané do komínků.
Zašla do Coylovy ložnice a při nasazování rukavic si prohlížela jeho sbírku plakátů k Planetě opic. Šlo o výtvarné práce k původním filmům z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let minulého století, nikoli o moderní remaky. Byl to stále pokoj kluka, ne dospělého muže.
Na podlaze u postele leželo tričko, džíny a ponožky a na prádelníku se válely mince, mátové bonbóny a peněženka. Posuvné dveře šatníku se zrcadlem byly pootevřené a Eve uvnitř zahlédla špičku vysokých turistických bot.
Odsunula dveře, aby se na ně zblízka podívala, ale její pozornost odvedlo to, co viselo mezi košilemi a bundami: velký chlupatý opičí kostým, který po nasazení pokrýval celé tělo. Nepřipomínal opravdovou opici, ale spíše známého „opičího člověka“ z původní Planety opic.
Nyní Eve věděla, že na kopci nad domem opravdu viděla nestvůru: byl to Coyle v tomto kostýmu. Tohle byl důkaz, ale jen pro ni, jelikož nikomu nepověděla, co tam nahoře viděla. Udělala chybu. Bála se, že si z ní budou dělat legraci, a tak se teď z kostýmu stal pouhý bizarní objev, a ne klíčový důkaz.
Proč se vracel pro spací pytel převlečený za opici? Měl kostým na sobě, když pozoroval dům? Nebo snad během vražd?
„Hodně bizarní,“ řekla Nan.
Eve se otočila. Za ní stála Nan v tyvekovém overalu. V rukou držela fotoaparát a kufřík na sběr důkazů.
„Už jste se někdy setkala s člověkem posedlým opicemi?“ zeptala se Eve a ustoupila bokem, aby se Nan dostala blíž ke skříni.
„Ne, ale klidně vsadím výplatu, že vevnitř bychom našli stopy semene.“
„No fuj,“ zašklebila se Eve.
„Ale je to pouze hypotéza, protože ji nemůžu ověřit. Opičí kostým není na seznamu věcí uvedených v povolení k prohlídce.“
„Našli jste na místě činu neidentifikovaná vlákna, která by mohla pocházet z tohoto kostýmu?“
Ačkoli opičí kostým nebyl výslovně zmíněný v povolení k prohlídce, vlákna odebraná v bydlišti podezřelého, jež by se mohla shodovat s vlákny odebranými na místě činu, spadala do širšího rámce prohlídky.
„O žádných nevím,“ odvětila Nan. „Ale pro každý případ je z kostýmu odebereme.“
Eve si dřepla k turistickým botám, jednu vzala do ruky a ukázala Nan podrážku. „Nepřipomíná vám to něco?“
„Ano, připomíná. Jsou to zcela jistě stejné boty, jaké měl na nohou vrah v Tanyině domě, ale to neznamená, že jde o tyhle boty. To se dozvíme, až prověříme, zda na nich neulpěly tekutiny nebo vlákna z koberce shodující se s místem činu.“
Eve položila botu zpět na dno skříně, postavila se a přešla ke komodě. Prohlížela si obsah jejích zásuvek, zatímco Nan fotografovala skříň. Povolení k prohlídce je opravňovalo hledat cokoli, co by mohlo Coyla spojovat s místem činu, od něčeho tak velkého a očividného, jako je vražedná zbraň a zakrvácená obuv, až po věci, jež mohly patřit obětem nebo pocházet z Tanyina domu včetně krve, vlasů, vláken a jiného materiálu.
Horní zásuvky byly zaplněné spodním prádlem a ponožkami. Spodní zásuvka obsahovala různé drobnosti a suvenýry všeho druhu, například přívěsek na klíče s mostem Golden Gate, mazací gumu ve tvaru SpongeBoba, lasturu, náušnici s perlou, keramické jídelní hůlky, kapesní hodinky, maličký šálek na čaj s čínskými motivy, náušnici ve tvaru lapače
snů, lžíci ze seattleské Space Needle, zlatou sponu na kravatu, skleničku s tanečnicí hula, náladový prsten a úlomek z Berlínské zdi.
„Tu náušnici jsem už viděla,“ oznámila Nan přes Evino rameno.
„Kterou?“
„Tu s tím lapačem snů,“ upřesnila Nan. „Je to část soupravy. Přesně takovou měla Tanya v ložnici.“
„Myslíte, že si ji nechal jako suvenýr?“
„Je to možné. Pokud je její, měli bychom být schopní z ní odebrat DNA.“
Eve pocítila na hrudi vlnu vzrušení nejen proto, že náušnice spojovala Coyla s Tanyiným domem, ale na obsah zásuvky to vrhalo nové světlo. Začala přemýšlet, odkud se všechny ty věci vzaly.
Pro Nan nebylo těžké přečíst výraz v její tváři. „Každou položku v tom šuplíku nafotíme a zaevidujeme.“
„Díky,“ hlesla Eve.
„Je to naše práce,“ usmála se Nan.
Eve něco napadlo. Vyšla z místnosti, protáhla se kolem dalšího technika v chodbičce a zamířila do kuchyně, kde začala otevírat skříňky a zásuvky. Spižírna byla plná jídel v plechovce, hlavně chilli a těstovin, krabic se sladkými snídaňovými cereáliemi, ale našla zde také plechovku
Pringles, balení krekrů a načatou krabici se sušenkami Oreo. Otevřela dvířka pod dřezem, vyndala odpadkový koš a začala se jím opatrně probírat. Byly v něm prázdné plechovky od limonády a piva, obaly z fast foodu Taco Bell, kosti z kuřete a mastná, roztrhaná krabice z KFC. K Eve přistoupil Duncan. „Našla jsi něco?“
Vrátila odpadkový koš pod dřez a postavila se. „Musíš se jít podívat do skříně v Coylově ložnici.“
„Co tam má?“
„Nechej se překvapit.“
Duncan odešel a Eve se přemístila do obývacího pokoje, dřepla si k televizi a začala si prohlížet komínky DVD. Coylova sbírka zahrnovala spoustu porna, množství akčních filmů a všechny filmy ze série Planeta opic, kompletní vydání televizního seriálu Planeta opic a všechny díly animovaného seriálu Návrat na Planetu opic.
Vzala do ruky DVD s prvním filmem o Planetě opic v hlavních rolích s Charltonem Hestonem a Roddym McDowallem. Obal byl ohmataný a poškrábaný. Když ho otevřela, vypadl z něj disk, protože zoubky, které ho držely na místě, už byly dávno vylámané.
„Páni, kostým opice, s tím jsem se ještě nesetkal,“ zahlásil Duncan poté, co se vrátil do obýváku. „Ale že je někdo blázen do opic, není zločin. Potřebujeme něco, co ho spojí s vraždama.“
„Otisky podrážek jeho turistických bot se shodují s otisky na místě činu a má tady náušnici, která může patřit k jedné, co jsme našli u Tanyi.“
„Doufal jsem v něco jasnějšího, třeba nůž, zakrvácený oblečení nebo pytel plnej částí lidskýho těla.“ Duncan si dřepl ke své kolegyni a sebral jedno DVD z podlahy. „Kdyby tě to zajímalo, tak Grupáč na Planetě opic určitě není součást oficiálního kánonu.“
„Mě spíš zajímá, kde skončilo to DVD s první Planetou opic, co si koupil ve Walmartu. Našla jsem tady jenom tohle starý.“ Eve Duncanovi ukázala krabičku, kterou držela v ruce. „Nevidím tady ani ty chipsy a dortíky. Nejsou v kuchyni a obaly od nich nejsou v koši.“
„A co banány? Jeden by si myslel, že jich tady bude plno.“
Eve poznámku přešla mlčením. „Není ti divný, že tady nejsou?“
Duncan si povzdychl a postavil se. Křuplo mu při tom v koleni. „Chipsy a dortíky mohl sníst ve středu večer a obaly od nich vyhodil se vším ostatním, čeho se potřeboval zbavit.“
„A co to DVD?“
„Třeba ho někomu dal jako dárek,“ odvětil Duncan a začal si masírovat pravé koleno. „Někdo v práci mohl slavit narozeniny nebo tak něco. Soustředíš se na podružnosti, na kterých nezáleží, a uniká ti celkovej obrázek.“
„Mám pro vás zajímavou fotku,“ oznámila Nan. Eve a Duncan otočili hlavy a spatřili Nan s maličkým digitálním fotoaparátem v ruce. Byl neonově růžový a určený pro dítě, jež ho ozdobilo samolepkami s květinami a motýly. „Našla jsem ho pod postelí.“
Eve a Duncan k ní přispěchali.
„Na takovou hračku je moc starej, ne?“ utrousil Duncan.
„Nemyslím, že patří jemu.“ Nan otočila fotoaparát, namířila displej na Eve a Duncana a stiskla tlačítko se šipkou, kterým se dalo procházet mezi snímky.
Viděli Cleva v plavkách, jak na jezeře hází do vody Troye, jenž slaví narozeniny… Troye lízajícího tající zmrzlinu v kornoutku… Caitlin v plavkách, jak se šklebí, protože si u ní zlatý retrívr otřepává vodu z kožichu… Cleva a Troye opékajíci si marshmallow nad ohněm.
Eve nepotřebovala vidět víc. Ten fotoaparát patřil Caitlin. Bylo to zcela jasné.
Eve pohlédla na Duncana: „Je tohle pro tebe dost jasný?“
„Pro začátek to postačí,“ odpověděl.
Věděla, co tím myslí. Fotoaparát dokazoval, že Coyle z Tanyina domu něco ukradl, ale nedokazoval, že vyvraždil rodinu. Zcela to však postačovalo, aby ho posadili za mříže, zatímco budou hledat další důkazy.
„Můžete mi ten foťák takhle podržet?“ poprosila Eve. Nan udělala, co se po ní chtělo, a Eve si ho mobilem vyfotila. „Díky. Jakmile to bude možné, pošlete mi obsah paměťové karty.“
„Bude mi potěšením,“ řekla Nan.
Eve se chystala odejít, ale ještě jí něco vytanulo na mysli. „Taky bych ocenila, kdybyste urychlili test DNA z toho vzorku moči, který jste odebrali nahoře na kopci.“
Duncan sebou cuknul a Eve okamžitě věděla, že udělala nějakou chybu, ale neměla ponětí jakou.
Nan zvedla bradu a podívala se na Eve přes nos. „Váš požadavek týkající se moči jsem zaznamenala, už když jste mě žádala poprvé.“
„Omlouvám se –“ začala Eve, ale Nan ji přerušila.
„Můj tým je pečlivý a důkladný, detektive. Proto důkazy, které shromáždíme, jsou silné a obstojí u soudu. Budeme postupovat, jak nejrychleji to půjde, ale když pospícháte, naděláte chyby. Já zásadně nepospíchám.“
„Rozumím,“ špitla Eve a schovala si mobil do kapsy.
„Jsem si vědoma naléhavosti každého vyšetřování a podle toho dokážu upřednostňovat důkazy, které shromáždíme.“
„Já jsem ani nic jiného nenaznačovala.“
„M-hm,“ pokývala Nan hlavou. „Teď bych ocenila, kdybyste si pospíšila a zatkla podezřelého. A samozřejmě mu u toho nezapomeňte přečíst jeho práva.“
Eve zvedla ruce na znamení kapitulace. „Rozumím.“
Kdyby nedala jasně a srozumitelně najevo, že se vzdává, Nan by ve svém vysvětlování a přesvědčování pokračovala. Ale na to nebyl čas.
Eve vyšla před dům a zamířila přímo k hlídkovému vozu, u něhož postával Ross a hlídal Coyla.
Otevřela zadní dveře vozu. „Vystupte.“
Coyle se postavil před otevřené dveře. „Nepřinesla jste mi žádný oblečení. Cejtím se tady jak nahej v trní.“
„Jistě byste upřednostnil ten opičí kostým.“
„To by bylo boží,“ usmál se Coyle. „Buďte od tý lásky a skočte pro něj a pak si spolu můžeme udělat to selfíčko.“
„A použijeme k tomu třeba Caitlinin foťák?“ zeptala se Eve. Coyle na tohle neměl žádnou odpověď, ačkoli Eve schválně nespěchala a dívala se mu do očí. „Zatýkám vás pro podezření z vraždy Tanyi Kenworthové, Caitlin Kenworthové a Troye Kenwortha. Otočte se a dejte ruce za záda.“
Coyle poslechl a Eve mu nasadila želízka.
