FILTRY – průvodce digitálního fotografa

E

N

C

Y

K

L

O

ROSS HODDINOTT

P

E

D

I

E

Z

O

N

E

R

P

R

FILTRY PRŮVODCE DIGITÁLNÍHO FOTOGRAFA

E

S

S

PRŮVODCE DIGITÁLNÍHO FOTOGRAFA

FILTRY ROSS HODDINOTT

Mé nádherné ženě Felicity.

Děkuji Ti za podporu, víru a porozumění. Miluji Tě.

Originally published as The digital photographer’s guide to Filters The complete guide to hardware and software filtration by Ross Hoddinott.

Copyright © Ross Hoddinott, David & Charles, 2007 All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, stored in a retrieval system, or transmitted, in any form or by any means, electronic or mechanical, by photocopying, recording or otherwise, without prior permission in writing from the publisher.

FILTRY – průvodce digitálního fotografa Autor: Ross Hoddinott Překladatel: Karel Beneš Copyright © 2013 ZONER software, a.s.

Vydání první, v roce 2013.

Všechna práva vyhrazena.

Zoner Press Katalogové číslo: ZR743 Zoner Press ZONER software, a.s Nové sady 18, 602 00 Brno www.zonerpress.cz Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián DTP: Lenka Křížová Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software, a.s.

Nové sady 18, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz

AUTORSKÁ PRÁVA K FOTOGRAFIÍM Všechny fotografie v knize snímal autor, s výjimkou: copyright Rod Edwards www.rodedwards.co.uk str. 25: řecký kostelík, str. 40–41: porovnání vyvážení bílé (WB), str. 44: dveře, str. 45: větrný mlýn, str. 55: silueta zámku, str. 56: ranní mlha, str. 63: ovce a gondoly, portréty na str. 76 a 82, str. 84: plážové chatky, str. 85: větrný mlýn, portréty na str. 102 a 109, str. 112: opuštěné auto, str. 123: portrét a jeho filtrované verze, str. 128: lopatky mlýna, str. 129: cyklistka, str. 132: měnící se tváře. copyright Thinkstock LLC www.thinkstock.com str. 134: budiž světlo, str. 135: Plug-in EZ Mask, s laskavým svolením Digital Film Tools www.digitalfilmtools.com.

ISBN: 978-80-7413-266-7

POZNÁMKA PŘEKLADATELE Kniha se dotýká tématu nadčasovým způsobem a můžeme v ní najít inspiraci pro mnoho tvůrčích chvil bez ohledu na měnící se úroveň digitálních fotoaparátů a obrazových editorů.

Celá kniha je prodchnuta barevnými odstíny, nádechy a tóny, to samozřejmě předpokládá, že pracujeme s kalibrovaným monitorem, abychom popisované odstíny, nádechy a tóny našich fotografií a knihou inspirované změny spatřili v jejich plné kráse.

V prvním oddílu knihy jsou uváděny i techniky, které mohou nevratným způsobem poškodit fotografické vybavení experimentátora: např. rosení přední čočky objektivu nebo nanášení vazelíny na filtr. Při aplikaci těchto postupů je třeba užít vlastního rozumu a vydavatel nenese žádnou odpovědnost za vzniklé škody.

Vývoj programového vybavení ubíhá mílovými kroky, a tak máme k dispozici software s pokročilejšími a propracovanějšími funkcemi. Zoner Photo Studio umí zpracovávat a vyvolávat RAW mnoha výrobců, zvládá HDR expozice, umí napodobit přechodové filtry a disponuje řadou jiných funkcí podobně jako i jiné pokročilé aplikace, např. Adobe Photoshop nebo Adobe Photoshop Lightroom, který umožňuje přepychově pohodlnou a komplexní práci s RAW soubory. Žádná úprava a žádný software však nemůže nahradit přesnou expozici, základ pro další zpracování dobře zazálohovaného snímku. Žádný post-processing nevylepší informační obsah daný v okamžiku stisku spouště fotoaparátu.

Postupy v druhé části, pojednávající o filtraci již zhotovených snímků, vedou vždy k poškození a degradaci informace obsažené v originálním souboru, jakkoliv bude vzezření snímku lichotivější, přitažlivější, nádhernější a vůbec NEJ. Je tedy naléhavě třeba modifikovat pouze pracovní kopii souboru, NIKDY originál. Soubory se snímky po přenesení do počítače IHNED zazálohujeme na nejméně dvě media různých kvalitních výrobců. Záloha má několik rovnocenných atributů: – je zapsána na médiu, které skýtá dlouhodobou záruku přečtení dat; – čitelnost dat lze testovat nebo lze pořídit zálohu zálohy; – data jsou dostupná i jinými prostředky než tím, kterým byla pořízena; – záloha je umístěna mimo prostory, kde se s daty pracuje.

Zanedbání libovolného z atributů se dle Murphyho zákonů zle vymstí v nejméně vhodnou chvíli, stejně jako editace snímků přímo na paměťové kartě. Záloha je vyjádřením úcty k vlastní práci.

Karel Beneš

(STR. 2) VODNÍ TŘÍŠŤ POD HRÁZÍ Když jsem fotografoval tento malý splav, povšiml jsem si, že nárazy větru vytvářejí jemné cákance, které jsou rozzářeny protisvětlem časného ranního slunce. S použitím neutrálního šedého filtru jsem byl schopen nastavit dostatečně dlouhou expozici pro rozmazání rychlého pohybu vody.

Nikon D70, objektiv 100–300 mm (nastaveno na 270 mm), citlivost ISO 200, čas 1 s, clona f/32, neutrální šedý filtr s hustotou 0.6, stativ.

(NAPROTI) SILUETA STROMU Nízké večerní sluneční světlo vytvořilo ze stromu tmavou siluetu. Fotoaparát jsem umístil pečlivě tak, aby sluneční paprsky byly filtrovány listím stromu.

Tak jsem se vyhnul problémům s odlesky. Nastavení vyvážení bílé na „pod mrakem“ vytvořilo teplý, oranžový nádech podporující náladu zapadajícího slunce.

Nikon D70, objektiv 18–70 mm (nastaveno 50 mm), citlivost ISO 200, čas 1/300 s, clona f/11, stativ.

OBSAH

6

Úvod

10 ČÁST DRUHÁ: Filtry v počítači 76

Kapitola osmá – Opravy Kapitola devátá – Vylepšení

10

ČÁST PRVNÍ: Filtry na objektivu

90

12

Kapitola první – Volba systému filtrů

118

Kapitola desátá – Speciální efekty

22

Kapitola druhá – Polarizační filtry

34

Kapitola třetí – Vyvážení bílé

138

Slovníček základních pojmů

42

Kapitola čtvrtá – Neutrální šedé filtry

140

Webové stránky

48

Kapitola pátá – Přechodové filtry

140

Poděkování

58

Kapitola šestá – Filtry změkčující kresbu

140

O autorovi

64

Kapitola sedmá – Makropředsádky

141

Rejstřík

ÚVOD

Když jsem jako mladík nadšeně začínal s fotografováním, od samého začátku byly filtry nedílnou součástí mého počínání. Tehdy jsem měl zrcadlovku Zenit, zcela manuální a robustní ruský fotoaparát, který mi dali rodiče. Byla to velmi jednoduchá zrcadlovka, obzvláště v porovnání se současnými důmyslnými digitálními modely, ale velmi se hodila začátečníkovi. Záhy jsem si pořídil první doplňky. Chtěl jsem se ponořit do makrofotografie, ale jako mladík s velmi omezeným rozpočtem jsem si nemohl pořídit specializovaný makroobjektiv. Sada makropředsádek byla levnou variantou a začal jsem fotografovat fascinující miniaturní svět ležící u mých nohou. Ve skutečnosti to byly pářící se vážky, fotografované předsádkovou čočkou o optické mohutnosti +4 dioptrie, se kterými jsem vyhrál svou první fotografickou cenu. To mne povzbudilo k dalším fotografickým činům.

Brzy jsem byl pořádně lapen. Začal jsem fotografovat ohromující scenérie blízko mého domova, v Cornwallu, v Anglii. Snímky byly zklamáním. Byly bez účinku, bez sytých barev, bez kresby na obloze nebo příliš tmavé, s podexponovaným popředím. Do této chvíle jsem nerozpoznal důležitost používání filtrů. Ve skutečnosti jsem si myslel, že jsou k ničemu, nanejvýš k vyumělkovaným speciálním efektům.

Mýlil jsem se. Zakrátko jsem přečetl v časopise článek o používání filtrů a pochopil, že mnohé jsou určeny pro podporu reality, ne ke jejím změnám. Krátce nato jsem vyrazil na nákup a pořídil držák filtrů Cokin, polarizační filtr, sadu šedých přechodových filtrů a pár filtrů s oteplujícím účinkem.

MOŘSKÝ BŘEH Nepovažujme za povinnost použít filtry u každého snímku, který pořizujeme. Může nastat okamžik, kdy světlo a podmínky jsou tak příznivé, že nelze váhat. Prostě upřesníme kompozici a zmáčkneme spoušť.

Nikon D200, objektiv 10–20 mm (nastaveno 11 mm), citlivost ISO 100, čas 1/4 s, clona f/22, stativ.

ČERVENÁ JIŘINA Bez makropředsádky bych nebyl schopen zachytit motiv tak, aby vyplnil celou plochu snímku. Jemné, vyrovnané osvětlení umožnilo nasytit barvu. Abych mohl maximalizovat hloubku ostrosti, pečlivě jsem nastavil rovinu snímače fotoaparátu rovnoběžně s květem. V editoru jsem ořízl snímek na čtvercový formát, abych zvýraznil přirozenou symetrii motivu.

Nikon D70, objektiv 50 mm, citlivost ISO 200, čas 1/30 s, clona f/11, makropředsádka +4 dioptrie, stativ.

Kvalita mých fotografií se rychle lepšila. Obdivoval jsem, jak jednoduše mohu polarizačním filtrem sytit barvy a prohlubovat modř oblohy prostým otáčením filtru v objímce. Byl jsem vděčný za možnost vyrovnat nepříjemně rozdílné expozice pečlivým umístěním šedých přechodových filtrů. Nemohl jsem se nabažit nových možností.

Avšak, podobně jako mnoho ostatních fotografů, nechal jsem se filtry příliš unést. Pohyboval jsem se z extrému do extrému, příliš jsem na filtrech lpěl, používal je špatně anebo v situacích, kdy to nebylo potřeba. Samozřejmě ke škodě mých fotografií. Brzy jsem se naučil, že musím pracovat s filtry, které odpovídají scéně, a že příležitostně není na škodu nemít před objektivem filtr žádný. Je důležité si pamatovat, že i filtry s výrazným účinkem nezmění špatnou fotografii v dobrou. Na prvním místě jsou dobré podmínky, světlo, kompozice. Byla to těžká cesta, ale když se ohlédnu zpět na období učení se, dlouhodobě měla pozitivní účinek na mé fotografování.

FILTRACE V POČÍTAČI Digitální snímání zásadně změnilo fotografii. Ze své podstaty digitální fotografie povzbuzuje kreativitu a experimentování v přístupu autorů. V době filmu nebyl účinek mnoha filtrů pozorovatelný dříve, než jsme si přinesli snímek z laboratoře. Dnes je možné si prohlédnout snímek ihned po stisku spouště. To nám dává přepych okamžitých změn nebo jemných doladění, nové filtrace, pokud je jí třeba. Ačkoliv filtry nadále hrají důležitou roli v mém fotografování, je nyní možné napodobit účinek některých filtrů v obrazovém editoru na počítači. Díky tomuto následnému zpracování lze vytvořit i nové efekty. Digitální filtry mohou být aplikovány s neobyčejnou přesností a kontrolou účinku v porovnání s filtry před

7

objektivem fotoaparátu. Odpadá nutnost vlastnit a nosit s sebou různé sady filtrů. Navíc může být nastavení bílé barvy (White Balance, WB) ve fotoaparátu nebo na počítači využito k opravě nebo naopak ke zvýraznění teploty světla, barevné nálady. Jakkoliv obrazové editory a schopnost fotoaparátu měnit barevnou teplotu světla činí některé klasické filtry zbytečnými, není jednoduše pravda, že se digitální fotografie obejde beze všech filtrů. Klasické filtry jsou dále důležitým příslušenstvím a v kombinaci s možnostmi programů pro editaci obrazu je možné vytvářet lepší snímky než kdykoliv dříve.

Osobně shledávám filtry užitečnými v širokém spektru fotografických činností a tato kniha vyvrací široce rozšířený mýtus, že filtry jsou především užitečné a vhodné pro krajinářskou fotografii. Podělím se o své znalosti a doufám, že vám tak pomohu vyhnout se chybám, které jsem já dělal během učení.

Tato kniha začíná pohledem na různé systémy filtrů, které máme k dispozici. Následují, kapitola po kapitole, účinky polarizačních filtrů, vyvážení barevné teploty, neutrální šedé filtry, přechodové filtry, filtry změkčující kresbu a makropředsádky. S postupným, snadno pochopitelným výkladem a doprovodnými snímky si ukážeme jejich užitečnost. Jste-li nováčkem ve fotografii, pomohu vám rozhodnout se, které filtry je vhodné si pořídit. Vlastníte-li již nějaké, tato kniha vám pomůže vytěžit maximum z jejich používání. Až vyzkoušíme nejrůznější druhy filtrace „na objektivu“, budeme pokračovat v technikách zpracování obrazu pomocí programového vybavení, obrazových editorů, tedy „v počítači“. Objasníme si, jak opravit, vylepšit a přidat efekty k již pořízeným snímkům. Po malých krůčcích a názorně se naučíme zopakovat efekty na vlastním počítači s našimi snímky. Doufám, že po přečtení knihy budete mít chuť a inspiraci zkoumat fascinující a ohromné možnosti použití filtrů obojího druhu, klasických i digitálních, a budete je moudře používat k vytvoření ještě lepších snímků než dosud.

8 Úvod

OPAR NAD JEZEREM Filtry nemohou zázračně přeměnit špatný snímek na dobrý. Vhodné světlo, kompozice i ostatní podmínky mají přednost. Vstal jsem velmi brzy, abych se včas dostal k nádrži a zachytil provázky mlhy vystupující z vodní hladiny. Byly ideální podmínky, ale kombinace polarizačního a šedého přechodového filtru ještě umocnily scénu.

Nikon D70, objektiv 18–70 mm (nastaveno 24 mm), citlivost ISO 200, čas 1/13 s, clona f/18, polarizační filtr, neutrální šedý přechodový filtr s hustotou 0.6, stativ.

SLÍPKA Všeobecný mýtus říká, že filtry jsou určeny pouze pro krajinářskou fotografii. Ve skutečnosti mohou být užitečné pro zvýraznění téměř každého motivu.

Když jsem fotografoval tohoto kačera, změnil jsem nastavení vyvážení bílé ve fotoaparátu na „pod mrakem“. To dodalo snímku atraktivní teplý nádech, podobného bychom dosáhli použitím klasického oteplujícího filtru 81C. Nikon D70, objektiv 100–300 mm (nastaveno 300 mm) s konvertorem 1,4x, citlivost ISO 200, čas 1/300 s, clona f/22, stativ.

9

ČÁST PRVNÍ: FILTRY NA OBJEKTIVU 10 Kapitola první: Volba systému filtrů

Digitální snímání přeměnilo způsob, jak vytvářet fotografie. Inspirovalo novou generaci fotografů, znovu zažehlo vášeň u zkušenějších. Digitální fotografie ze své podstaty podporuje kreativitu a experimentování. Totéž dělaly klasické filtry po celá léta. Filtry jsou navrženy pro vylepšení scény nebo motivu, a pokud jsou použity správným způsobem, zdokonalují fotografii. Digitální snímání navíc dává fotografům luxus a svobodu v přidávání nebo napodobení některých efektových filtrů ve stadiu následného zpracování v počítači.

Použití filtrů předtím, než světlo projde objektivem, má však mnoho výhod.

Vytvoření obrazu v okamžiku expozice stále zůstává magickou chvílí a je hodné odměny.

11

ZÁSUVNÉ FILTRY

KAPITOLA 1: VOLBA SYSTÉMU FILTRŮ Pro uživatele filtrů je zásadním rozhodnutím volba a pořízení systému filtrů. Navštivte odbornou fotografickou prodejnu nebo nahlédněte do on-line internetového obchodu a budete zavaleni množstvím systémů, typů, velikostí a značek.

Rozmanitost nabídky vás může odstrašit při rozhodování, co přesně si pořídit.

Náklady se mohou značně lišit, ale vyšší cena při prvním nákupu vám může ušetřit náklady v dlouhodobém horizontu. Následující stránky vás podpoří důležitými informacemi, umožní vám správně se rozhodnout a investovat do systému, který vyhoví vašim osobním nárokům.

ZÁSUVNÉ NEBO ŠROUBOVACÍ?

Existují dva odlišné druhy filtrů: zásuvné a šroubovací. Zásuvné filtry jsou obdélníkového tvaru ze skla nebo umělé hmoty s potřebnými optickými vlastnostmi. Zasouvají se do odpovídajícího držáku připevněného na objektiv. Šroubovací filtry, jak jejich název napovídá, mají tvar kruhu a upevňují se do závitu na objektivu.

12 Kapitola první: Volba systému filtrů

Fotografové se často domnívají, že je třeba volit mezi sadou klasických šroubovacích filtrů nebo modulárním systémem zásuvných filtrů. Skutečnost není tak jednoduchá. Oby typy mají své výhody a nedostatky. Šroubovací typy jsou výhodné u filtrů často používaných a u filtrů, které slouží jako ochrana přední čočky objektivu (str. 47). Pro všestranné a obecnější použití je zásuvný systém praktičtější, snázeji použitelný a levnější v delším časovém úseku. Podobně jako mnoho jiných fotografů používám smíšený systém obou typů podle toho, jak si to vyžadují rozdílné situace.

Hlavní výhodou zásuvných filtrů je možnost použití těch samých, stále stejných filtrů a držáku, na sadě různých objektivů, kterou vlastníme. To je umožněno adaptačními kroužky, které jsou k dispozici v mnoha průměrech závitu. Adaptační kroužek zapadne do držáku filtrů, avšak držák může být snadno odpojen a spojen s adaptačním kroužkem na jiném objektivu. To je výhodné, pokud chceme vyměňovat filtry mezi různými objektivy. Dále, s ohledem na velikost a provedení držáku, je možné použít současně dva až tři filtry, aniž bychom riskovali vinětaci obrazu. Držáky jsou obvykle navrženy se třemi zásuvkami pro filtry, což umožňuje kombinovat technické a kreativní filtry pro dosažení různorodých efektů.

Navzdory počátečním nákladům je zásuvný systém úspornější, všestrannější a snazší způsob filtrace před objektivem a po pořízení vám bude sloužit ještě mnoho let.

KOMBINOVÁNÍ FILTRŮ Použil jsem kombinaci filtrů pro zachycení této vzdušné nálady. Polarizační filtr, neutrální šedý filtr a šedý přechodový filtr. Současné nasazení těchto tří filtrů bez vinětace bylo možné jen při použití držáku filtrů. Závěrem jsem fotografii ořízl na panoramatický formát pro zvýraznění linie pobřeží.

Nikon D200, objektiv 10–20 mm (nastaveno 13 mm), citlivost ISO 100, čas 10 s, clona f/22, neutrální šedý filtr s hustotou 0.9, šedý přechodový filtr s hustotou 0.6, stativ.

ŠROUBOVACÍ FILTRY Klasické kulaté filtry se závitem jsou vyráběny v mnoha obvyklých průměrech, např. 52, 58 nebo 77 mm. Samozřejmě při nákupu je třeba znát u daného objektivu průměr závitu pro filtry.

Bohužel je velmi nepravděpodobné, že jedna velikost bude použitelná na všechny objektivy, které máte k dispozici. Pokud máte dva nebo tři rozdílné průměry závitů pro filtry, vzniká problém s kompatibilitou. Nebylo by ekonomické a praktické pořídit si sadu filtrů pro každý odlišný průměr. Jednoduchým řešením jsou redukční kroužky. Jsou navrženy pro přizpůsobení na filtrový závit objektivu, umožňují připevnit filtry o větším průměru na objektiv s menším průměrem závitu. Pokud chceme řešit situaci tímto způsobem, je nutné pořídit sadu filtrů o tak velkém průměru, aby odpovídal největšímu průměru filtrového závitu ve stávající sadě objektivů. Což znamená investovat do filtrů o průměru 77 nebo až 82 mm. To bude nejen nákladnější, ale filtry takového průměru jsou i neskladné a těžké pro nošení v brašně. A také, ačkoliv jsou k dispozici přechodové filtry se závitem, bude obtížné je použít na jiném průměru. Na rozdíl od zásuvných typů, kdy filtr může být posouván nahoru či dolů tak, aby poloha odpovídala motivu, přechodové šroubovací filtry jsou v tomto ohledu nepřizpůsobivé. Ve výsledku pak pevná poloha přechodu diktuje kompozici a omezuje kreativitu.

DRŽÁK FILTRŮ Držák je upevněn přímo na objektiv a potom jsou filtry čtvercového nebo obdélníkového tvaru zasouvány do potřebné pozice.

Předpokládáme-li použití dvou či více filtrů z technických nebo tvůrčích důvodů, je držák všestrannější a efektivnější volbou v porovnání se šroubovacími typy filtrů.

REDUKČNÍ KROUŽKY Redukční kroužky přizpůsobují odlišné závity filtru a objektivu. Například máme filtr o průměru 77 mm a chceme jej použít s objektivem, který má závit pro filtry o průměru 67 mm. Odpovídající redukční kroužek 77/67 to vyřeší. Redukční kroužky se vyrábějí z kovu nebo plastu, jsou relativně levné a dostupné v mnoha průměrech. K dispozici jsou dva typy redukčních kroužků: jedny umožňují připevnit filtr o větším průměru na objektiv s menším průměrem, druhé pak dovolují upevnit filtr s malým průměrem na objektiv s průměrem větším.

Redukční kroužky, které umožňují použití filtrů o velkém průměru na několika objektivech s menším průměrem, jsou užitečné a snižují náklady vlastnictvím jediného filtru pro více objektivů. Kroužky s obrácenou funkcí nemají velký význam; výsledkem jejich použití je vinětace snímku (str. 20) zejména u širokoúhlých objektivů. Vzájemně se liší vnitřním a vnějším závitem: tzv. „step-up“ redukční kroužek má větší vnitřní závit pro připevnění filtru s vnějším závitem a menší vnější závit odpovídá závitu pro filtry na objektivu; verze „step-down“ má vnitřní závit pro filtr menší a vnější pro objektiv větší.

ŠROUBOVACÍ FILTRY Filtry v kulaté objímce se šroubovacím závitem je někdy obtížné připevnit či uvolnit, ale často jsou lepší volbou z hlediska optické kvality.

13

KAPITOLA 2: POLARIZAČNÍ FILTRY Jedním z nejdůležitějších a nejužitečnějších filtrů, který si můžeme pořídit a který stráví nejdelší dobu na objektivu fotoaparátu, je polarizační filtr. Jeho jedinečnou schopností je pohlcování polarizovaného světla, snížení odlesků a odrazů, zvýšení sytosti barev. Na rozdíl od jiných filtrů je usazen v otočné objímce, která umožňuje natočením filtru měnit míru polarizace. Jeho nejznámější vlastností je schopnost saturovat modrou oblohu. Užitečnost tohoto filtru však sahá podstatně dál, jak poodhalíme v této kapitole. Budeme-li někdy kupovat alespoň jeden filtr, pak polarizační. Změní naše fotografování.

A

JAK PRACUJE POLARIZAČNÍ FILTR Polarizační filtr je jiný než všechny ostatní filtry. Jeho prostým otáčením v objímce můžeme oživit fotografie snížením lesků, potlačením odrazů a zvýšením sytosti barev na všech nekovových površích, vodě i skle. Tyto efekty nelze vytvořit v počítači.

Pro porozumění je třeba nejdříve pochopit a porozumět šíření světla.

SVĚTLO A JEHO VLIV NA BARVU Světlo se skládá z různých vlnových délek. Paprsky světla se pohybují přímo, kmitají přitom jako vlny ve všech směrech, ze strany na stranu, nahoru a dolů ve všech myslitelných úhlech. Když světlo dopadne na nějaký předmět, plochu, část paprsků se odrazí a zbývající část je pohlcena. Odražená část paprsků určuje barvu plochy, od které se odrazila. Například červeně zbarvený předmět odrazí paprsky s vlnovou délkou odpovídající červenému světlu a pohltí všechny zbývající vlnové délky. Podobně zelený list pohltí všechny vlnové délky světla vyjma těch, které odpovídají zelené části viditelného spektra, a ty odrazí.

POLARIZOVANÉ SVĚTLO

B

Polarizované světlo je jiné. Vzniká odrazem nebo rozptylem světelných vln a kmitá jen v jednom směru. Jsou to světelné paprsky, které vznikají zrcadlením nebo odleskem a snižují intenzitu barvy povrchu, od kterého se odrazily. Polarizační filtr je navržen tak, aby zadržel polarizované světlo a tím obnovil kontrast a sytost barev.

POHLED NA KOSTEL Tyto dva snímky byly pořízeny během chvilky, ale jsou značně rozdílné. Snímek (A) byl exponován bez použití filtrů. Vidíme, že barvy jsou nevýrazné a snímek je bez života. Fotografie je jen o málo víc než momentka. Snímek (B) jsem vyfotografoval s polarizačním filtrem. Na obloze a krajině je vliv filtru zřejmý. Nebe má hlubokou modř, mraky jsou zvýrazněné a barvy krajiny jsou syté. To vše dokládá vliv polarizačního filtru na snímek.

Nikon D200, objektiv 18–70 (nastaveno 18 mm), citlivost ISO 100, clona f/14, stativ. snímek A : čas 1/15 s snímek B : čas 1/4 s, polarizační filtr (čas je prodloužen přibližně 4×, viz tab. Absorpční faktor filtru na str. 21)

GERBERA Polarizační filtry se nejčastěji používají pro zvýšení saturace oblohy a barev v krajinářské fotografii, avšak pro jejich schopnost snížit odlesky a odrazy jsou stejně užitečné při snímání květin a listů.

Nikon D70, objektiv 105 mm, citlivost ISO 200, čas 1/15 s, clona f/2.8, polarizační filtr, stativ.

Polarizační filtr je vyroben z tenké vrstvy polarizujícího materiálu, která je uložena mezi dvěma skleněnými destičkami. Filtr se může v objímce otáčet a měnit tak polarizační úhel, pod kterým bude dopadající světlo propuštěno na obrazový snímač. Pouhým otáčením filtru tak lze přesně měnit stupeň polarizace. Ačkoliv vlnění polarizovaného světla není konzistentní, lze brzy nalézt optimální kontrast. Nejlépe pohledem do hledáčku fotoaparátu při současném pozvolném otáčení filtru v objímce. Snadno zaznamenáme okamžik, kdy zmizí a opětovně se objeví lesky a zrcadlení, barvy oživnou a pak zase ztratí sytost.

Lineární, nebo cirkulární ?

Můžeme si pořídit dva druhy polarizačních flitrů – s cirkulární a nebo lineární polarizací. V dřívějších dobách vznikal zmatek mezi fotografy při rozhodování o nákupu, v současnosti je odpověď jednoduchá; digitální fotoaparáty budou správně pracovat jen s kruhově – cirkulárně polarizovaným filtrem. Ačkoliv oba druhy filtrů mají fyzicky tvar kruhu a vypadají podobně, lineárně polarizovaný filtr ovlivní přesnost měření našeho digitálního fotoaparátu. To proto, že moderní autofokusy polarizují část světla ve fotoaparátu. Pokud je toto světlo již polarizováno filtrem, bude nesprávně změřena vzdálenost pro zaostření. Kruhově polarizované filtry jsou konstruovány s fólií tloušťky v násobcích jedné čtvrtiny vlnové délky, která převede na straně objektivu polarizované světlo zpět na nepolarizované, kmitající do všech stran, neovlivňující měřicí systém fotoaparátu. Pokud použijeme lineárně polarizovaný filtr, změříme expozici před nasazením filtru a pak ji o 2 EV zvýšíme nastavením 4× delšího expozičního času nebo zvětšením clonového otvoru (zmenšením clonového čísla) o dvě clonová čísla (popř. jinou kombinací clony a času) a s ohledem na výše uvedené ověříme i zaostření.

CIRKULÁRNÍ, NE LINEÁRNÍ Jsou dva typy polarizačních filtrů, ale jen cirkulárně polarizovaný bude správně spolupracovat s naším digitálním fotoaparátem.

23

ÚTES NA POBŘEŽÍ Polarizační filtr je nutností pro vytvoření snímku s výraznými barvami. V tomto případě jsem otočil polarizační filtr do polohy nejvyššího nasycení jasně modré oblohy. Ta vytváří skvělý kontrast k neobvykle zabarveným skalám.

Nikon D200, objektiv 10–20 mm, (nastaveno 11 mm), citlivost ISO 100, čas 2 s, clona f/25, polarizační filtr, stativ.

KDY POLARIZAČNÍ FILTR POUŽÍT A KDY NE Polarizační filtry jsou nejznámější svou schopností ztmavit jasně modrou oblohu, síla tohoto účinku však závisí na úhlu fotoaparátu (viz strany 26 až 27) vůči slunečním paprskům. Některých povrchů se účinek polarizačního filtru nedotkne. Například kovové povrchy neodrážejí polarizované světlo, polarizační filtr je zde neúčinný.

Rozsah polarizace patří k tajemstvím fotografa.

Nejlichotivější, přirozeně působící snímky nebudou vždy dosaženy s plným účinkem polarizace a účinek filtru může být někdy příliš silný (viz str.

33) . Je třeba mít na paměti, že účinek filtru závisí silně na natočení filtru; při ruční změně zaostření nebo autofokusem se může změnit i účinek polarizace. Při zaostřování některých objektivů se totiž jejich přední člen otáčí a mění tak účinek filtru jeho nechtěným pootočením.

ADAPTAČNÍ KROUŽEK Polarizační filtry jsou vyráběny v mnoha průměrech filtrového závitu, je tedy důležité koupit ten, který odpovídá závitu na vašem objektivu. Je ovšem nepravděpodobné, že všechny vaše objektivy budou mít stejný závit pro filtry. Bylo by tedy třeba pořídit několik polarizačních filtrů odpovídajících průměrů, což by se prodražilo. Naštěstí dobré systémy filtrů, například 105 mm, umožní nasadit polarizační filtr do držáku filtrů a pouhou změnou adaptačního kroužku nasazovat držák s filtrem před objektivy s různým průměrem závitu pro filtr.

24 Kapitola druhá: Polarizační filtry

ŘECKÝ KOSTELÍK Jasně modrá obloha získá na důrazu použitím polarizačního filtru dokonce i tehdy, když není významnou částí snímku.

Kostelík dominuje snímku, obloha však hraje důležitou roli jako kontrastní pozadí snímku.

Nikon D2x, objektiv 28–105 mm (nastaveno 55 mm), citlivost ISO 100, čas 1/80 s, clona f/11, polarizační filtr, stativ.

tip Pro většinu fotografů je polarizační filtr jediným, nejdůležitějším filtrem, který si pořídí. Je rozumné zvolit nejlepší optické sklo, jaké je možno dostat. Například německá optická skla jsou pověstná svou kvalitou.

Sice utratíme víc při jejich pořízení, ale při odpovídající péči se to v delším období ukáže jako dobrá a úsporná investice.

25

TVŮRČÍ VYUŽITÍ

KAPITOLA 3: VYVÁŽENÍ BÍLÉ Vyvážení bílé (WB) je důležitý termín ve fotografii a váže se k digitálnímu snímání. Vyvážení bílé je navrženo pro opravy nežádoucích barevných nádechů snímku, způsobených různou barevností světla. Digitální fotoaparáty mohou mít nastaveno automatické vyvážení bílé, což ovšem ještě nezaručuje uspokojivé a vkusné výsledky. Pro jejich dosažení by fotograf měl záměrně nastavit ke stávajícímu osvětlení odpovídající nebo naopak odlišné vyvážení bílé.

BAREVNÁ TEPLOTA Každý zdroj světla obsahuje různé množství tří primárních barev: červené, zelené a modré (RGB, Red, Green, Blue).

Barevná teplota světla se měří v kelvinech (K). Nižší hodnoty mají větší podíl červeného světla a zdají se pocitově teplejší. Vyšší hodnoty obsahují větší díl modrého světla a chápeme je pocitově chladněji. Okolí kolem 5500 K se považuje za neutrální, vyvážené, bílé, tzv. denní světlo.

RÁKOSÍ V ZRCADLE Byl klidný zimní večer, když jsem vyfotografoval tohle rákosí a jeho odraz v rybníku.

Ačkoliv slunce vyzařovalo teplé paprsky, pohled na již zhotovenou fotografii na LCD displeji fotoaparátu mi řekl, že snímek postrádá zamýšlený účinek. Proto jsem v přednastavených hodnotách vyvážení bílé zvolil „zataženo“, abych docílil teplého, oranžového nádechu. To se hodí k motivu lépe než „správné“ nastavení.

Nikon D70, objektiv 100–300 mm (nastaveno 270 mm), citlivost ISO 200, čas 1/30 s, clona f/11, stativ.

34 Kapitola třetí: Vyvážení bílé

BAREVNÉ ODSTÍNY Pokud není vyvážena barevná teplota, objeví se na snímku nějaký barevný nádech. Náš zrak přirozeným způsobem koriguje barevnou teplotu slunečního i umělého světla. Předměty bílé barvy tak vnímáme jako bílé nebo neutrální. Tím je způsobeno, že často nedovedeme od sebe rozlišit různé druhy osvětlení. Obrazový senzor nemá schopnosti lidského mozku a proto disponují digitální fotoaparáty vyvážením bílé (WB, White Balance) s více předprogramovanými hodnotami, které se hodí pro rozličné světelné podmínky. Pro zvýšenou přesnost může být vyvážení bílé nastaveno i ručně.

Ač je vyvážení bílé přednostně využíváno pro dosažení neutrálního vzhledu, můžeme je také použít k výtvarným, kreativním účelům. Funkce vyvážení bílé tím přebírá funkci mnoha klasických filtrů, a proto je důležité, abychom dobře porozuměli možnostem nastavení.

Než se budeme podrobně zabývat nastavením bílé, povšimněme si řady snímků ilustrujících výrazné změny vzhledu a nálady snímků pro hodnoty vyvážení bílé, které neodpovídají přirozenému typu světla.

Výraz „vyvážení bílé“ je odvozen od profesionálního videa. Kameramani používají specializovaný typ osciloskopu k vyvážení či seřízení signálů červené, zelené a modré barvy generovaných kamerou. Tím zajistí, že bílá barva vypadá stejně pod různými zdroji světla.

Ve fotografii závisíme s barevným podáním na okolním světle, ať je to celé spektrum nebo jeho úzký výřez. Při klasickém fotografování na film většina fotografů volí druh filmu s ohledem na okolní světelné podmínky a ví, jak bude film reagovat a jakým způsobem zachytí fotografovanou scénu.

Příchod digitální fotografie změnil přístup k barevné teplotě světla. Vyvážení bílé dovoluje převzít fotografům plnou kontrolu nad barevnou náladou snímku, dává nám větší možnosti oprav a výtvarného využití fotografie než bylo dříve myslitelné.

PŘEDNASTAVENÉ HODNOTY VYVÁŽENÍ BÍLÉ AUTO: Automatické nastavení vyvážení bílé je navrženo pro přizpůsobení širokému rozsahu barevných teplot mezi 3000 až 7000 K. Vyhoví většině fotografických situací.

SLUNEČNO: Tohle nastavení odpovídá barevné teplotě slunečního světla, okolo 5600 K. Přednastavená hodnota je vhodná pro přirozeně vyhlížející výsledky, pokud je motiv přímo osvětlen sluncem za bezmračného dne.

ŽÁROVKA: S barevnou teplotou okolo 3000 K je přednastavená hodnota určena k fotografování při osvětlení klasickými žárovkami doma i na ulici. Za normálního osvětlení vytváří studený modrý odstín.

ZATAŽENO: Studený barevný nádech při zamračeném počasí může být vyvážen nastavením „pod mrakem“. S barevnou teplotou kolem 6000 K je lze použít pro vytvoření atraktivního teplého odstínu za normálních světelných podmínek.

ZÁŘIVKA: Má přednastaveno 4000–4200 K. Opraví barevný nádech zářivkového osvětlení. V kombinaci s přirozeným denním světlem dodá snímku příjemně namodralý nádech, jemnější než nastavení na žárovku.

STÍN: Navrženo pro fotografování motivů ve stínu, Toto přednastavení vyvážení bílé má barevnou teplotu kolem 7000–8000 K. Pokud se nepoužije pro barevnou korekci, vytvoří silnější teplý nádech, který se hodí pro posílení nálady při západu slunce nebo pro podzimní barvy.

HUSTOTY

KAPITOLA 4: NEUTRÁLNÍ ŠEDÉ FILTRY Neutrální šedé filtry (ND, neutral density) patří mezi základní vybavení profesionálních fotografů, jsou však méně uznávané většinou amatérských fotografů.

Význam těchto filtrů není na první pohled zřejmý, a tak jsou celkem pochopitelně přehlíženy z důvodu malého porozumění jejich možnému využití. Nejsou zabarvené, nemají přechod hustoty, jsou prostě jen celé rovnoměrně šedé. Jejich úkolem je snížit množství světla, které projde objektivem do fotoaparátu, což na první pohled nevypadá jako užitečná vlastnost nebo dobrý nápad. Šedé filtry mají dvě klíčové úlohy. Buď prodlužují expoziční čas ke zvýraznění pohybu, nebo umožňují zvětšit clonový otvor (odclonit objektiv) pro snížení hloubky ostrosti.

JAK PRACUJÍ NEUTRÁLNÍ ŠEDÉ FILTRY ND filtry jsou neutrálně šedé. Jejich použití nezpůsobí žádný barevný nádech snímku. Mění pouze intenzitu světla, ne jeho barvu. To je zaručeno tím, že pohlcují paprsky všech barev ve viditelném spektru stejnou měrou. Účelem použití neutrálně šedých filtrů je omezit množství světla prošlého objektivem. Pokud chceme po připojení takového filtru zachovat expoziční čas, musíme zvětšit clonový otvor pro zachování správného osvitu. Má-li být zachováno clonové číslo s připojeným neutrálně šedým filtrem, musíme prodloužit expoziční čas závěrky pro zachování přesné expozice snímku.

KVĚT Neutrální šedé filtry umožňují používat nízká clonová čísla, tj. velké clonové otvory. To je užitečné ve fotografických situacích, kdy je osvětlení motivu příliš silné a vedlo by nutně k nastavení vysokého clonového čísla, což se projeví při tvůrčím využití hloubky ostrosti.

Když jsem fotografoval tento květ, nasadil jsem před objektiv šedý filtr o hustotě 0.3 a tak donutil fotoaparát, aby více otevřel clonu pro udržení správného osvitu senzoru.

Nikon D200, objektiv 150 mm, citlivost ISO 100, čas 1/400 s, clona f/2.8, šedý neutrální filtr o hustotě 0.3, stativ.

42 Kapitola čtvrtá: Neutrální šedé filtry

Neutrálně šedé filtry jsou k mání v řadě s rostoucím účinkem. Čím tmavší je odstín jejich šedého zabarvení, tím více pohlcují světlo. Hustota 0.1 způsobí úbytek světla o 1/3. Hustota 0.3 sníží intenzitu světla na 1/2 původní hodnoty.

Pokud nepoužíváme neutrálně šedé filtry pravidelně, nedá se předpokládat, že bychom investovali do úplné sady filtrů. Místo toho si pořídíme jeden nebo dva filtry o střední hustotě, které budeme kombinovat, abychom dosáhli většího úbytku světla. Většina fotografů považuje neutrálně šedý filtr o hustotě 0.6 za vhodný pro většinu situací.

Spolehlivé a vyspělé TTL měření světla procházejícího objektivem současných digitálních zrcadlovek automaticky vyrovná absorpční faktor nasazeného neutrálně šedého filtru. Dosažení precizního osvitu snímku tedy nepředstavuje žádný problém.

PŘÍLIŠ MNOHO SVĚTLA Neutrální šedé filtry jsou nejčastěji použity pro prodloužení času závěrky a tím ke zvýraznění fotografovaného pohybu (str. 44), mohou být také použity ke snížení vysoké hladiny světla. Neutrální šedý filtr se hodí v situacích, kdy potřebujeme otevřít clonu více, než nám dovoluje stávající světlo nebo možnosti fotoaparátu.

Například fotografujeme za velmi jasného slunečního světla a zjistíme, že fotoaparát nastavil příliš malý clonový otvor (velké clonové číslo) a výsledný snímek bude mít velkou hloubku ostrosti, zachytí ostře popředí i pozadí snímku. Velká hloubka ostrosti může být na závadu u portrétu nebo snímků květin, kdy příliš ostré nebo málo rozostřené pozadí může poškodit celkový dojem snímku. Připojením neutrálně šedého filtru před objektiv můžeme více otevřít clonu a tak snížit hloubku ostrosti.

Absorpční faktor filtru a prodloužení osvitu Neutrální šedé filtry jsou k dispozici v různých hustotách a snižují okolní světlo o přesně danou hodnotu. Nejznámější a často užívané hustoty šedých filtrů jsou v tabulce. hustota neutrálně šedého filtru 0.1 0.2 0.3 0.6 0.9 1.2

absorpční faktor filtru 1,25x 1,5x 2x 4x 8x 16x

nárůst osvitu (ztráta světla) 1/3 EV 2/3 EV 1 EV 2 EV 3 EV 4 EV

OBLÁZKY Tyto oblázky jsem fotografoval za jasného dne. Chtěl jsem rozmazat vodu, abych vytvořil dojem lehkosti. Nejdelší expoziční čas za daného osvětlení byl 1/30 s. To nebyl dostatečně dlouhý čas pro vytvoření mnou zamýšleného efektu (A). Použil jsem neutrální šedý filtr o hustotě 0.6 a výsledný čas uzávěrky fotoaparátu se prodloužil na 1/8 s, což vedlo k podstatně uspokojivějšímu výsledku (B).

Nikon D70, objektiv 100–300 mm (nastaveno 280 mm), citlivost ISO 200, clona f/14, stativ.

Snímek A : čas 1/30 s, snímek B : čas 1/8 s, neutrálně šedý filtr o hustotě 0.6.

A

Poznámka: Hustotu neboli denzitu filtru lze brát jako zápornou hodnotu dekadického logaritmu poměru propuštěného a dopadajícího množství světla. Pokud filtr propustí pouze polovinu světla, které na něj dopadá, bude: - log10(1/2) = 0,3. Pro snížení světla na 1/8 bude vycházet: - log10(1/8) = 0,9. Změna denzity o 0,3 tedy představuje změnu expozice o 1 EV (na polovinu nebo dvojnásobek).

tip Polarizační filtr má absorpční faktor asi 4x, tedy +2 EV, to je ekvivalentní šedému filtru o hustotě 0.6 (viz poznámka výše). Polarizační filtry sice nemusí být úplně neutrálně šedé, ale mohou být použity a jsou užitečné jako náhrada neutrálně šedého filtru.

B

43

KAPITOLA 5: PŘECHODOVÉ FILTRY

VZRŮSTAJÍCÍ HUSTOTY

Pro puntičkářské fotografy krajin není přechodový filtr jen tak nějakou pomůckou, ale zásadním nástrojem. Přechodové filtry nám pomáhají vyrovnat rozdílné osvětlení oblohy a krajiny. Existují sice možnosti vyrovnání při zpracování v počítači (viz str. 86), ale většina fotografů preferuje precizní expozici snímku jako základ dobré fotografie. Neutrální šedé přechodové filtry nemění přirozenou barvu oblohy. Barevné přechodové filtry dodávají jinak nudné a nezáživné obloze barvy a atmosféru. Jsou k dispozici v řadě přirozených i umělých barev, a pokud odpovídají scéně nebo motivu, mohou snímky oživit.

ŠEDÉ PŘECHODOVÉ FILTRY Překáží nám na snímcích tmavé, podexponované popředí nebo přeexponovaná obloha bez kresby? To je důvěrně známý problém, protože obloha je podstatně jasnější než zemský povrch.

Pokud je scéna nerovnoměrně nasvícená, není možné dosáhnout v celé ploše snímku správné expozice. Obrazový senzor fotoaparátu nedokáže zaznamenat tak vysoký kontrast, jaký zvládne lidský zrak. Řešením je snížit vysoký kontrast filtrací.

Šedé přechodové filtry jsou navrženy pro snížení kontrastu jasné oblohy tak, aby vyžadovala stejnou expozici jako popředí snímku. Šedé přechodové filtry zadržují stejným dílem paprsky různých vlnových délek ve viditelném spektru, jejich účinek je zcela přirozený. Zatímco neutrální šedé filtry (str. 42) jsou rovnoměrně zabarvené v celé ploše a ovlivňují celý snímek, šedé přechodové filtry jsou z poloviny průhledné, z poloviny šedé, s ostrým nebo pozvolným přechodem mezi čirou a zabarvenou částí. Filtr musíme pečlivě umístit v držáku tak, aby byla filtrována jen část snímku s oblohou a tím byl vyrovnán rozdíl jasů v ploše snímku.

HUSTOTY Šedé přechodové filtry si můžeme pořídit v různých hustotách od 0.1, což odpovídá změně intenzity světla o 1/3 EV. Hustoty filtrů, které budeme potřebovat, závisejí na rozdílu osvětlení scény.

NEFILTROVANÝ SNÍMEK

Tři nejobvyklejší hodnoty jsou 0.3, 0.6 a 0.9, což odpovídá změně expozice o 1, 2 a 3 EV. Některé značky filtrů obsahují i šedé přechodové filtry s hustotou 0.45 a 0.75, což odpovídá změně expozice o 1 1/2 a 2 1/2 stupně. Pokud chceme pořídit jen jeden filtr, zvolíme šedý přechodový filtr o hustotě 0.6. Ta je dobrým kompromisem a nejužitečnější v každodenním nasazení. Snižuje jas oblohy o dva stupně, což je přiměřené v mnoha situacích. Pokud ovšem často fotografujeme krajiny a žádáme si úplnou kontrolu, doporučuji investovat do úplné řady. Šedé přechodové filtry můžeme dále kombinovat mezi sebou, abychom

tip Ve světelných situacích, kdy měření světla se zdůrazněným středem na popředí a obloze nevykáže rozdíl v násobcích expozičních hodnot, je lépe použít světlejší přechodový filtr než jeho tmavší variantu. Fotografie vypadají přirozeněji, pokud je obloha o něco světlejší než popředí.

ZÁPAD SLUNCE Jasná obloha nebo západ slunce mohou být ztmaveny šedým přechodovým filtrem, který vyrovná rozdíly mezi oblohou a terénem, čímž vznikne přirozeně vypadající snímek.

Nikon D70, objektiv 18–70 mm (nastaveno 40 mm), citlivost ISO 200, čas 1/10 s, clona f/16, šedý přechodový filtr o hustotě 0.6, stativ.

První snímek této série jsem vyfotografoval bez filtru, ale obloha byla téměř bez kresby. Zachoval jsem nastavení expozičních parametrů a následující snímky jsem fotografoval s šedými přechodovými filtry se zvyšující se hustotou.

S ŠEDÝM PŘECHODOVÝM FILTREM O HUSTOTĚ 0.3

S ŠEDÝM PŘECHODOVÝM FILTREM O HUSTOTĚ 0.6

dosáhli i odlišných hustot, což dále zvyšuje univerzálnost jejich použití.

příště správnou filtraci v podmínkách podobných těm stávajícím.

Podstatně účinnější je však spočíst kontrast přesně, porovnáním expozičních hodnot naměřených na popředí a jasné obloze. Abychom tak mohli učinit, zjistíme správnou expozici pro motiv v popředí, a to budou hodnoty clony a času, které použijeme pro vlastní snímek. Vyhledáme středně šedou plochu v popředí a nabereme na ní bodovým měřením expozici. Pokud není vhodná ploška k dispozici, vezmeme v potaz nejtmavší a nejsvětlejší plochy na popředí a spočteme průměr. Nyní

VOLBA HUSTOTY Kontrast mezi popředím a oblohou se může výrazně měnit v závislosti na okolních podmínkách a denní době. Pokud jsme nováčky v oboru šedých přechodových filtrů, je nejsnazší nafotografovat řadu snímků s odlišnými hustotami šedých přechodových filtrů. Nejenom že nám to zajistí správně exponovaný snímek, (viz bracketing, str.

36), ale porovnání výsledků nám umožní zvolit

Bodové měření Digitální zrcadlovky disponují několika druhy měření světla vhodnými pro různé světelné podmínky. Obvykle využíváme maticové, též celoplošné nebo poměrové měření, které zohlední všechny plochy snímku a nastaví odpovídající expozici.

Může nastat okamžik, kdy potřebujeme měřit světlo na malé ploše. Bodové měření vyhodnotí expoziční parametry na plošce, která obvykle zabírá jen 2–3 % plochy snímku. Převážná většina digitálních zrcadlovek je vybavena bodovým měřením.

Pokud nastavíme expozici založenou na bodovém měření, máme zaručeno, že změřená plocha bude přesně exponována. Bodovým měřením můžeme porovnat hodnoty z různých míst snímku a určit průměrnou hodnotu, popřípadě můžeme porovnat kontrast mezi světlou oblohou a popředím.

Můžeme si pořídit i ruční bodový expozimetr, což je šikovné zařízení pro měření expozice s hledáčkem, kterým zaměříme plochy, jejichž osvětlení chceme změřit.

S ŠEDÝM PŘECHODOVÝM FILTREM O HUSTOTĚ 0.9

uděláme totéž pro oblohu a porovnáním výsledků měření zjistíme hustotu šedého přechodového filtru, který bude třeba nasadit před objektiv. Měření je samozřejmě potřeba provést pro stejnou hodnotu citlivosti ISO. Je-li kupříkladu průměrná hodnota měření pro popředí 1/8 s při cloně f/22 a pro oblohu 1/30 při cloně f/22, rozdíl je dva expoziční stupně. Z předchozího víme, že šedý přechodový filtr s hustotou 0.6 pomůže tento rozdíl vybalancovat. Pokud by měření oblohy ukázalo čas 1/60 při cloně f/22, což je rozdíl tří expozičních stupňů, pak situace vyžaduje nasazení filtru s hustotou 0.9.

ŠEDÉ PŘECHODOVÉ FILTRY Šedé přechodové filtry jsou k mání v řadě s rostoucí hustotou, která nám dovoluje snížit jas oblohy o změřenou hodnotu v rozdílech jasů.

Nejčastěji používané hustoty (zleva doprava) jsou 0.3, 0.6, 0.9, což odpovídá rozdílu 1, 2 a 3 expoziční stupně. Pokud je to třeba, mohou být kombinovány pro silnější účinek.

49

KAPITOLA 6: FILTRY ZMĚKČUJÍCÍ KRESBU Myšlenka filtru pro změkčení kresby se na první pohled zdá jako ztřeštěný nápad.

Všem fotografům se vštěpuje, aby vyřadili fotografie, které nejsou perfektně ostré. Digitální výbava je navržena a optimalizována pro tvorbu až jedovatě ostrých snímků, tak proč dávat před objektiv nejasný kousek plastu nebo skla? Odpověď je jednoduchá: nálada. Kresbu změkčující filtry přidávají do fotografií romantickou atmosféru. Zamaskováním ostrých hran a znejasněním jemných detailů dodají změkčující filtry okolnímu osvětlení atraktivní snovou kvalitu. Účinek změkčujícího filtru může být sice napodoben při zpracování snímku v počítači (viz str. 126), změkčení kresby v okamžiku expozice ale má některé výhody.

ZMĚKČENÍ KRESBY Filtry změkčující kresbu jsou vyráběny jako zásuvné i v objímce se závitem a s více stupni účinku pro vytvoření požadovaného efektu. Je ale snadné udělat si vlastní filtr (viz str. 62) Trocha rozostření může změnit portrétní fotografii, přidat vzpomínkovou atmosféru, a proto jde o filtr oblíbený mezi fotografy svateb. Efekt rozostření, změkčení kresby však nemůžeme omezovat jen na portréty. V kombinaci se správným světlem, scénou nebo motivem přinese užitek i fotografii krajiny, architektury a také snímkům zátiší.

58 Kapitola šestá: Filtry změkčující kresbu

Když je objektiv zaostřen na objekt (nebo jeho část), postavení jeho čoček zaručuje, že světelné paprsky, které jím projdou, vytvoří ostrý obraz objektu v rovině obrazového snímače fotoaparátu.

Pokud není objektiv přesně zaostřen, zobrazí se objekt v rovině snímače jako měkký až neostrý.

JEZERO A PRAMICE Když jsem fotografoval pramice zakotvené u skotského jezera, věděl jsem, že budu muset nastavit malý clonový otvor, abych dosáhl velké hloubky ostrosti a snímek byl zaostřený v celém rozsahu zachycených vzdáleností. Taky jsem ovšem věděl, že to omezí účinek každého změkčovacího filtru, který připojím. Proto jsem použil filtr změkčující kresbu s velmi silným účinkem, abych zajistil jeho zřetelný efekt.

Nikon D70, objektiv 18–70 mm (nastaveno 20 mm), citlivost ISO 200, čas 1 s, clona f/18, polarizační filtr, šedý přechodový filtr o hustotě 0.6, změkčující filtr, stativ.

Změkčující filtry pracují na podobném principu. Navzdory přesně zaostřenému objektivu filtr změkčující kresbu ohne a zalomí část světelných paprsků tak, že se nesetkají v rovině obrazového senzoru. Tohoto efektu nedocílíme rozostřením objektivu, protože s nasazeným změkčujícím filtrem bude část paprsků správně zaostřena objektivem a jen část rozostřena filtrem a tím dojde ke změně nálady snímku.

Změkčující filtry rozostřují jen jemné detaily, hrubší detaily, tvar objektu a obrysy zůstávají

LENSBABY Pokud máte rádi na svých snímcích efekt filtru změkčujícího kresbu, můžete si oblíbit i použití Lensbaby. Lensbaby je odlišné příslušenství fotoaparátu. Není to filtr a nevypadá jako klasický objektiv.

Připojuje se přímo na tělo digitální zrcadlovky a zajišťuje ostrost jen malého výseku skutečnosti. Zbytek snímku je vykreslen příjemně rozostřeně, s rozzářenými jasy, podobně jako u změkčujícího filtru s ostrou centrální oblastí, tzv. „center spot“ či „soft spot“. Můžeme hbitě nastavit rovinu zaostření na libovolnou část motivu ohnutím pružného držáku čočky. Lensbaby přináší do fotografování kreativitu a radost.

KAPITOLA 7: MAKROPŘEDSÁDKY Půvab snímků miniaturního světa ležícího u našich nohou je známý, ale mnoho fotografů se obává nákladů na speciální výbavu. Makroobjektivy, které jsou optimalizované pro snímání zblízka, jsou drahé a ostatní příslušenství jako mezikroužky a reverzní kroužky, vyřazují z funkce část automatických schopností digitálních zrcadlovek. Dobrým úvodem do makrofotografie je investice do sady tzv. předsádkových čoček – makropředsádek. To nám umožní fotografovat malé objekty pouhým přizpůsobením optiky stávajících systémů digitálních zrcadlovek. Je to ideální v případě omezeného rozpočtu. Neposkytují samozřejmě takovou obrazovou kvalitu jako jiná makrovýbava, představují ale lehké a snadno použitelné příslušenství ve fotobrašně každého z nás. Většina známých výrobců filtrů nabízí sadu makropředsádek.

JAK PRACUJE MAKROPŘEDSÁDKA Makropředsádky šroubujeme do filtrového závitu na obrubě předního členu objektivu a působí jako lupa: zmenšují nejmenší zaostřitelnou vzdálenost objektivu. Jsou i zásuvné typy, například Cokin. Posouvají rovinu zaostření fotoaparátu z nekonečna do vzdálenosti, která odpovídá ohniskové vzdálenosti makropředsádky. Míra přiblížení se měří v dioptriích, v jednotkách, které známe z předpisu očního lékaře. Čočky mají vypouklý tvar, uprostřed jsou silnější než na krajích a jsou podobné čočkám v brýlích pro dalekozraké.

64 Kapitola sedmá: Makropředsádky

Makropředsádky neovlivňují obvyklé funkce fotoaparátu jako např. TTL měření a nesnižují množství světla prošlého objektivem, což je užitečné při fotografování z ruky, bez stativu.

clonovým otvorem. Pro snížení této vady musíme fotografovat se středními clonovými čísly kolem hodnoty 8 až 11, což ovšem sníží hloubku ostrosti.

Můžeme používat i více makropředsádek pro dosažení vyšší úrovně zvětšení. Makropředsádku s největším zvětšením musíme připojit k objektivu jako první a nejslabší jako poslední. Kombinace více než dvou makropředsádek již viditelně sníží kvalitu snímku a zvýrazní všechny optické vady.

Neměli bychom tedy používat kombinaci více než dvou makropředsádek současně.

Pro dosažení vyšší ostrosti snímku je lépe kombinovat makropředsádky s objektivem o pevné ohniskové vzdálenosti, ne s objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností typu zoom. Klasický základní objektiv s ohniskovou vzdáleností 50 mm je ideální, dobře můžeme použít i kratší teleobjektivy do 135 mm.

PŘISTUPME BLÍŽE Na starém náhrobním kameni u místního kostelíka jsem objevil tento neobvyklý, lišejníkem porostlý reliéf. Kamenorytina byla zhruba 30 cm (12 palců) široká (viz protější strana).

Vzal jsem Nikon D200 se základním objektivem o ohniskové vzdálenosti 50 mm a vyfotografoval snímek bez makropředsádky a u dalších snímků pak nasazoval předsádkové čočky s rostoucí silou.

SÍLA A TYPY Předsádkové čočky jsou obvykle konstruovány s pouhým jedním členem v optické mohutnosti +1, +2, +3 a +4 dioptrie. Čím vyšší číslo, tím blíže můžeme zaostřit a tak roste i zvětšení. Hoya také vyrábí makropředsádku o síle +10 dioptrií, sestavenou ze dvou členů pro lepší optickou kvalitu.

Makropředsádky můžeme koupit jednotlivě nebo v sadě, která obvykle obsahuje +1, +2 a +4 dioptrie. Můžeme je používat samostatně nebo pospolu pro dosažení dalších zvětšení. Například současným nasazením předsádek +1 a +2 dioptrie dosáhneme zvětšení ekvivalentnímu +3 dioptrie.

KVALITA SNÍMKŮ Ačkoliv makropředsádky neposkytují zejména v rozích snímku stejnou optickou kvalitu jako specializované makroobjektivy, můžeme s nimi dosáhnout excelentních snímků. Jsou ale náchylnější k chromatické a sférické vadě. Chromatická vada se projevuje jako barevné orámování na hranách mimo rovinu zaostření. Makropředsádky sestavené ze dvou čoček minimalizují tento nedostatek, jsou však podstatně dražší. Sférická aberace se projevuje celkovým změkčením obrazu a stává se výraznější při fotografování s malým

MAKROPŘEDSÁDKA Doplňkové makropředsádky jsou levné, představují výborný úvod do světa makrofotografie. Jsou k mání v řadě průměrů a optických mohutností, můžeme si je pořídit v sadě nebo po jednotlivých kusech.

POSTUPNĚ SE PŘIBLIŽUJEME

OBJEKTIV 50 MM, BEZ PŘEDSÁDKY

PŘEDSÁDKA +3 DIOPTRIE

PŘEDSÁDKA +1 DIOPTRIE

PŘEDSÁDKA +4 DIOPTRIE

PŘEDSÁDKA +2 DIOPTRIE

PŘEDSÁDKA +10 DIOPTRIÍ

65

ČÁST DRUHÁ: FILTRY V POČÍTAČI

74 Kapitola osmá: Filtrace v počítači

Když zápasíme s tvorbou perfektní fotografie v okamžiku stisku spouště fotoaparátu, nemáme pokaždé možnost vytvořit snímek se zamýšleným účinkem bez jistých úprav i po stisku spouště. Fotografové dodatečně vylepšují snímky po dlouhá léta. Jen dnes používáme programy místo vybavení temné komory. Metody máme různé, ale princip zůstává stejný. Většina klasických filtrů zůstává dále významnými pomůckami, jiné se staly zbytečnými s nástupem digitální fotografie. To šetří naše peníze a místo ve fotografické brašně. Řadu efektů filtrů můžeme do snímků přidat s větší přesností ve Photoshopu. Můžeme tak experimentovat doma.

75

MOŽNOSTI OPRAV

KAPITOLA 8: OPRAVY Když zmáčkneme spoušť fotoaparátu, abychom zaznamenali snímek, není to konec fotografického procesu, ale jeho začátek. Digitální fotografie významně změnila pracovní postupy fotografů. Zpracování v počítači je nedílnou součástí moderní fotografie. Jakmile jednou načteme snímky do počítače, mohou fotografie získat na působivosti díky jisté míře úprav v obrazových editorech. Úpravy mohou mít mnoho podob. Můžeme udělat jen jemné změny, které vylepší snímek (viz str.

90). Na druhé straně se můžeme odhodlat k totální změně vzhledu snímku aplikací speciálních efektů (viz str. 118).

OPRAVOVAT, ČI NEOPRAVOVAT? Změny, které uděláme na našich snímcích v počítači, závisejí na našem názoru. Puristé se budou snažit o jen minimální změny. Jiní fotografové s nadšením využijí širokou nabídku technik dostupných v obrazovém editoru. Bez ohledu na náš postoj je určitý stupeň úprav nezbytný. Když je zanedbáme, snímky nedosáhnou svého plného potenciálu.

VENKOVNÍ PORTRÉT Jistý stupeň úprav v počítači je vhodný pro uplatnění plného potenciálu snímku. Provedením úprav fotograf zajistí, že zpracovaný soubor vypadá přesně podle požadavků. Barevné nádechy jsou častým problémem. V tomto případě jsem upravil vyvážení bílé, což mi na výsledném snímku zajistilo věrohodné barvy.

Nikon D200, objektiv 10–20 mm (nastaveno 11 mm), citlivost ISO 100, čas 1/4 s, clona f/20, polarizační filtr, stativ.

76 Kapitola osmá: Filtrace v počítači

Opravy v počítači nejsou skrytou formou manipulace. Je to prostě jemné doladění snímku tak, abychom si byli jisti, že fotografie přesně znázorňuje scénu nebo objekt tak, jak jsme jej pozorovali v hledáčku fotoaparátu v okamžiku stisku spouště. Jakmile jednou úspěšně zkopírujeme soubory z paměťové karty do počítače, budeme si normálně prohlížet a editovat fotografie programem, třeba i tím, který je dodáván spolu s fotoaparátem. Takový program je zvláště užitečný, pokud fotografujeme do RAW formátu souborů a nepoužíváme některý z univerzálních konvertorů (Lightroom, Camera RAW, Capture One apod.).

Umožní nám nastavit podmínky vyvolání snímku podle parametrů fotoaparátu v okamžiku stisku spouště rychle a jednoduše, včetně vyvážení bílé a kontrastu, nebo tyto parametry změnit.

A

B

C

D

OPRAVY SNÍMKU Když jsem fotografoval tento záběr, neměl jsem s sebou šedý přechodový filtr. Vyfotografoval jsem proto dva snímky, první správně exponovaný s ohledem na oblohu a druhý na popředí. Mým záměrem bylo spojit tyto dva snímky dohromady a získat expozičně vyváženou fotografii. Snímek (A) je správně exponován vůči obloze, následkem toho je popředí podexponováno. Snímek je v původním stavu, s nedostatkem kontrastu a vypadá nezáživně. Navíc trpí přehnaně teplým tónem. Soubor jsem zpracoval pomocí programu dodávaného s fotoaparátem, zvýšil jsem kontrast a tím dodal snímku více života (B). Výsledek jsem sloučil se snímkem exponovaným na popředí. Tím vznikla docela dobře vyvážená expozice (C). Na závěr jsem opravil vyvážení bílé, abych neutralizoval teplý barevný nádech (D). Těchto několik základních úprav radikálně změnilo originál.

Nikon D200, objektiv 10–20 mm (nastaveno 11 mm), citlivost ISO 100, čas 1/4 s, clona f/20, polarizační filtr, stativ.

Barevné nádechy jsou všeobecným problémem. Bývají výsledkem kombinace několika záležitostí. Ač nepřirozený odstín může fotografii pomoci, častěji nevypadá dobře a degraduje snímek. Ti, kteří fotografují na film, musí předvídat typ a sílu nádechu a opravit jej před stiskem spouště. Digitální fotografové si užívají luxus nejen v podobě okamžitého náhledu na LCD displeji a následné korekce barevného nádechu, ale mohou také neutralizovat barevné zabarvení při zpracování v počítači. To můžeme udělat buď napodobením účinku klasických ko-

rekčních a konverzních filtrů (viz str. 39), ale také intuitivním nastavením barevného vyvážení.

V obou případech dosáhneme dobře vypadajícího výsledku.

Jednou z největších výzev pro fotografy mimo ateliér, kteří se často utkávají se smíšenými světelnými podmínkami, je oprava nevyrovnané expozice. Obloha často potřebuje jinou expozici než krajina pod ní. Vyvážení nerovnoměrně nasvícené scény můžeme dosáhnout použitím šedého přechodového filtru (viz str. 48), stejně tak jí můžeme docílit složením dvou snímků, z nichž jeden

je exponován na oblohu a druhý s ohledem na tmavší popředí. To je užitečný postup, když nemáme šedý přechodový filtr nebo je obzor výrazně nerovný nebo přerušen důležitým obrazovým prvkem, který bychom uměle ztmavili při použití šedého přechodového filtru.

Pokud provedete několik základních úprav snímku, tak jak jsou popsány v této kapitole, zvýší se výrazně estetické hodnota snímků. Pro některé snímky to budou jediné změny, které budeme chtít udělat. Někteří fotografové ale využijí i postupy nastíněné v kapitolách devět a deset.

77

KAPITOLA 9: VYLEPŠENÍ Dokonce i v digitální době hrají filtry dál důležitou roli v tvůrčí fotografii. Velká většina filtrů je navržena s jediným úmyslem: vylepšovat. Mnoho fotografů zůstává skeptickými nebo opatrnými k využití programů při vylepšování, nebo dokonce „manipulaci“ snímků, i když jejich princip se příliš neliší od klasické filtrace. I já jsem spíše tradicionalistou v přístupu k fotografování, ale po více než jedno století fotografové používali všechny možné techniky před objektivem a v temné komoře pro zlepšení snímků. Můžeme být šťastní, že místo práce s páchnoucími chemikáliemi v temné komoře můžeme vylepšovat naše snímky několika kliknutími myši.

POUŽÍVÁME PHOTOSHOP Obrazové editory, jako je např. Photoshop, jsou mocné a propracované pomůcky, jejich tvůrčí možnosti jsou neomezené. Tyto programy nám v první chvíli mohou nahánět strach, zejména pokud se jako fotografové lépe cítíme za fotoaparátem než před počítačem.

Můžeme být v pokušení schovat se před všemi technikami zpracování v počítači. Byla by to však velká chyba a naše digitální snímky by ve výsledku nikdy nenaplnily zcela svůj potenciál.

Ve skutečnosti se většina důležitých a užitečných efektů překvapivě jednoduše a snadno používá. Nemusíme se tedy bát, že neznáme dopodrobna Photoshop nebo jiný editor. Efekty v této kapitole jsou vysvětleny snadno pochopitelným způsobem, takže dále popsané postupy snadno zopakujete na vlastních snímcích a v podstatě libovolným programem.

90 Kapitola devátá: Vylepšení

A

B

Některé efekty v této kapitole věrně napodobují klasické filtry. Oteplení nebo ochlazení barev a podání snímku, změkčení kresby a barevné přechody – toho všeho můžeme dosáhnout i v okamžiku stisku spouště nasazením filtru na objektiv.

Aplikace těchto efektů až ve fázi zpracování v počítači má však některé výhody. Účinek můžeme regulovat precizněji a snadno jej můžeme odvolat, pokud zjevně nedošlo k žádnému vylepšení snímku. Někdy také ve spěchu při pořizování snímků zapomeneme na všechny filtry. Dnes to můžeme snadno napravit aplikací patřičného filtru v počítači. Černobílá fotografie nepřestala být oblíbenou a digitální snímání ji odbouráním potřeby černobílého filmu učinilo ještě přístupnější, než byla dříve. Dovoluje fotografům, kteří by obyčejně fotografovali barevně, až následně v počítači

zdvojit snímek i do černobílé podoby. Filtry hrály dlouho důležitou roli v černobílé fotografii. Pokud převedeme barevný snímek na monochromatický (viz str. 106), můžeme napodobit účinek filtrů při zvyšování kontrastu a dosáhnout dramatických efektů.

Všimneme si, že jeden či dva postupy zpracování v počítači v této kapitole ve skutečnosti nenapodobují žádný klasický způsob fotografické filtrace. Avšak v kombinaci s odpovídajícím snímkem nám pomohou vylepšit naše fotografie. Jsou to postupy, které by měly být v ohnisku zájmu tvůrčích fotografů s filtry. Všechna vylepšení jsou subjektivní, a tak experimentujme, abychom poznali, co se nám zalíbí.

PODZIMNÍ LES Nemám rád výraz „manipulace“; změny, které provedeme s našimi snímky, jsou jemné a citlivé a výraz „vylepšení“ podstatně lépe popisuje druh technik, které si načrtneme v této kapitole.

Například po naskenování tohoto snímku jsem se rozhodl, že by mu prospěl mírně teplejší nádech (viz str. 94) a změkčení kresby (viz str. 102).

Nikon F100, objektiv 28 mm, citlivost ISO 100, čas 1/4 s, clona f/22, polarizační filtr, oteplující filtr 81C, stativ.

C

D EFEKTY FILTRŮ Snímek může být kompletně změněn aplikováním různých filtrů v obrazových editorech. Výhodou vylepšování snímků v počítači je, že můžeme citlivě regulovat sílu filtrů a odvolat změny, které by nevedly k lepšímu vzhledu výsledné fotografie.

Můžeme také kombinovat a porovnávat výsledky před rozhodnutím o archivaci a smazání. V tomto případě jsem začal s původním snímkem (A).

Přidal jsem lehké změkčení kresby (viz str. 102), abych zjemnil pleťové tóny (B). Poté jsem se rozhodl, že by snímek mohl působit dobře jako černobílá fotografie (C) (viz str. 106). Nakonec jsem přidal filmové zrno (viz str. 114), abych dosáhl náladového, výtvarněji působícího snímku (D).

Samsung GX10, objektiv 18–55 mm (nastaveno 55 mm), citlivost ISO 400, čas 1/60, clona f/8, z ruky.

91

POKUŠENÍ PŘESKOČIT TUTO KAPITOLU?

KAPITOLA 10: SPECIÁLNÍ EFEKTY Programové filtry nám umožňují jednodušeji než dříve aplikovat na snímky speciální efekty. Jedním nebo dvěma kliknutími myši se náš snímek promění na barevnou nebo jinak kreativní variantu originálu. Nemyslete si ale – nejde o žádnou novinku. Programy nám sice nabízejí, na rozdíl od klasické temné komory s lázněmi, podstatně větší množství tvůrčích příležitostí, avšak fotografové vytvářejí tajuplné a nádherné výsledky již od samého počátku fotografování.

DĚLEJME TO DIGITÁLNĚ Optické filtry pro speciální efekty také můžeme mít, byly velmi oblíbené až do chvíle, kdy digitální snímání způsobilo převrat ve fotografii. Cokin patří k těm výrobcům filtrů, kteří pokračují i nadále v nabídce širokého spektra filtrů se speciálními efekty. Hvězdice, difrakce, filtry s vícenásobným obrazem jsou jen některé z nabízené řady. Jsou vymyšleny k přidání dalšího, zrak přitahujícího prvku do výsledného snímku. Dnes můžeme efekt těchto filtrů relativně snadno napodobit v počítači a z tohoto důvodu původní filtry ztrácejí na půvabu. Koneckonců, proč je montovat na objektiv, když můžeme experimentovat s podstatně širší a různorodější nabídkou digitálních filtrů a používat je bez ohrožení originálního snímku?

Když se nám efekt nelíbí, snadno ho odvoláme a zkusíme jiný. Pokud použijeme filtr před objektivem, budeme závislí na výsledku.

118 Kapitola desátá: Speciální efekty

Předpokládám, že někteří fotografové budou v pokušení úplně přeskočit tuto kapitolu. Manipulace se snímkem je velmi ožehavá otázka a debata o tom, které filtry jsou přijatelné a které ne, živí neutuchající vášně. Jde o věc osobního názoru a jistě máte svůj pohled na věc.

Následující stránky neosloví puristy v našich řadách. V kombinaci s vhodnou fotografií ale ani největší skeptik nemůže popřít, že daný typ filtru může zlepšit vzhled snímku. Užitečnost těchto filtrů je spíše omezená v porovnání s opravnými, technickými filtry, zmíněnými na předchozích stranách.

Filtry se speciálními efekty však mají také nárok na uvedení v této knize. Pokud jsou použity s rozumem a opatrností, jsou tvůrčím nástrojem s rozsáhlými možnostmi.

FILTRY SE SPECIÁLNÍMI EFEKTY Všechny obrazové editory obsahují i knihovnu efektů, rozdělenou do několika obecných kategorií. Rozmazání, změna barvy, umělecké efekty

A

B

či zkreslení – toho můžeme docílit několika kliknutími myši. Většina filtrů ve Photoshopu má k dispozici sadu ovládacích prvků, kterými můžeme nastavit efekt a jeho sílu. Experimentování je důležité, umožňuje lépe pochopit způsob, jakým filtr pracuje. To pomůže při rozhodování, kdy a jak nejlépe filtr použít. Můžeme použít více filtrů na jeden snímek, což v podstatě znamená, že máme v ruce doslova miliony rozdílných kombinací a efektů.

Tato kapitola začíná pohledem na skupiny filtrů obecně. Potom budeme pokračovat pohledem na několik z použitelnějších speciálních efektů, které bychom měli mít v rejstříku našich znalostí o Photoshopu. Pokud nás zásoba původ-

ních filtrů ve Photoshopu nedostatečně uspokojuje v tvůrčím rozletu, můžeme si stáhnout další zásuvné moduly (plug-in) (viz str. 134) a tak dále rozšířit funkčnost programového vybavení.

Ačkoliv nás uvádím do použití tvůrčích filtrů, musím také připomenout, že při jejich neopatrném použití mohou mít destruktivní účinek a mají schopnost poničit velmi dobrý originál.

Filtry se speciálními efekty bychom neměli nadužívat nebo se spoléhat na to, že přidají na zajímavosti všem našim snímkům. Pokud se necháme unést a budeme tyto filtry používat samoúčelně a nadměrně, takové snímky se brzy okoukají.

Nakonec upozorňuji, že jsou skupiny filtrů, jimž je lépe se vyhnout úplně. Pokud je potřebu-

jeme zkusit, otočme list na stranu 136 pro plnou hrst příkladů.

tip Když pracujete s nějakým filtrem Photoshopu, aplikujte efekt na duplikovanou vrstvu Layer > Duplicate Layer. Pokud využijeme této možnosti, můžeme jemně doladit sílu a vzhled efektu nastavením Blending Mode (Režim prolnutí) a Opacity (Krytí) na paletce vrstev.

JEDEN SNÍMEK – TISÍCE MOŽNOSTÍ Filtry se speciálními efekty jsou sice náročné na paměť počítače, ale pokud váš počítač není příliš zastaralý, budou pracovat rychle. Nejenom že jsou to mocné tvůrčí nástroje, ale tento typ filtrů poskytuje velkou zábavu při hraní si s nimi. Trvalo mi jen chvilku vytvořit tuto zajímavou sérii. Originální fotografii (A) jsem otevřel ve Photoshopu a vytvořil jsem Basreliéf (B). Vrátil jsem se k původnímu snímku a napodobil jsem efekt solarizace pomocí křivek (C). Závěrem jsem nasadil filtr CutOut (Vystřižení) ze skupiny uměleckých filtrů (D). Jsou to jen čtyři ukázky z prakticky nekonečně mnoha možností.

Nikon D70, objektiv 70–300 mm (nastaveno 300 mm), citlivost ISO 200, čas 1/300 s, clona f/8, z ruky.

C

D

119

ZÁKLADNÍ PUBLIKACE PRO UŽIVATELE FOTOGRAFICKÝCH A SOFTWAROVÝCH FILTRŮ VE VĚKU DOGITÁLNÍ FOTOGRAFIE •

Vysvětlení, kdy, jak a proč používat klasické fotografické filtry před objektivem, a ve kterých případech lze dosáhnout podobného efektu pomocí programů pro úprafu fotografií.

•

Ukázka kreativního využití filtrů včetně digitálních efektů, které nebylo možné aplikovat v době klasického filmu nebo pomocí filtrů před objektivem.

•

Přehled systémů filtrů před objektivem a doporučení pro výběr se zaměřením na polarizační filtry, vyvážení bílé, neutrální šedé filtry, šedé a barevné přechodové filtry, barevné korekční a různé efektové filtry nebo makropředsádky.

DOPORUČENÁ CENA: 299 KČ KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR743

ISBN 978-80-7413-266-7

Zoner Press tel.: 532 190 883 e-mail: knihy@zoner.cz www.zonerpress.cz ZONER software, a.s., Nové sady 18, 602 00 Brno

slevy, akce,

novinky

Nechejte nám kontakt na novinky.zonerpress.cz a získáte další bonusy, slevy a jiné výhody.

9 7 8 8 0 74 13 2 6 6 7