Raw s programem Adobe Photoshop CS

E N C Y K L O P E D I E G R A F I K A A D I G I T Á L N Í

RAW

F O T O G R A F I E

s programem Adobe

PHOTOSHOP CS Co je to soubor RAW digitálních aparátů, jaké jsou jeho výhody a nevýhody?

Camera Raw pro konverzi souborů RAW krok za krokem.

Prohlížeč souborů Photoshopu při hromadném zpracování RAW souborů.

Metadata (EXIF, IPTC...) – co obsahují, kde jsou uložena a jak s nimi pracovat.

Pokročilé možnosti automatizace práce s RAW pomocí akcí a dávek.

Peachpit Press

www.zonerpress.cz

© Foto: Jiří Heller

Bruce Fraser

RAW s programem Adobe Photoshop CS

RAW s programem Adobe Photoshop CS

© Jiří Heller

Bruce Fraser

Peachpit Press

Authorized translation from the English language edition, entitled REAL WORLD CAMERA RAW WITH ADOBE PHOTOSHOP CS, 1st Edition, 032127878X3 by FRASER, BRUCE, published by Pearson Education, Inc., publishing as Peachpit Press, Copyright © 2005 by Bruce Fraser.

All rights reserved. No part of this book may be reproduced or transmitted in any form or by any means, electronic or mechanical, including photocopying, recording or by any information storage retrieval system, without permission from Pearson Education, Inc. CZECH language edition published by ZONER software s.r.o., Copyright © 2005 ZONER software s.r.o.

Autorizovaný překlad anglického vydání nazvaného REAL WORLD CAMERA RAW WITH ADOBE PHOTOSHOP CS, první vydání, 032127878X3, autor FRASER, BRUCE, vydal Pearson Education, Inc, ve vydavatelství Peachpit Press, Copyright © 2005 Bruce Fraser.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována nebo předávána žádnou formou nebo způsobem, elektronicky ani mechanicky, včetně fotokopií, natáčení ani žádnými jinými systémy pro ukládání bez výslovného svolení Pearson Education, Inc. České vydání vydal ZONER software s.r.o., Copyright © 2005 ZONER software s.r.o.

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Autor: Bruce Fraser Copyright © ZONER software s.r.o.

Vydání první v roce 2005. Všechna práva vyhrazena.

KATALOGOVÉ ČÍSLO: ZR422 © Cover: Ing. Pavel Kristián © Cover foto: Jiří Heller.CZ s.r.o., www.heller.cz Zoner Press ZONER software s.r.o.

Koželužská 7, 602 00 Brno http://www.zonerpress.cz Překlad: Pavlína Pechová Šéfredaktor: Ing. Pavel Kristián

Informace, které jsou v této knize zveřejněny, mohou byt chráněny jako patent. Jména produktů byla uvedena bez záruky jejich volného použití. Při tvorbě textů a vyobrazení bylo sice postupováno s maximální péčí, ale přesto nelze zcela vyloučit možnost výskytu chyb.

Vydavatelé a autoři nepřebírají právní odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití chybných údajů a z toho vyplývajících důsledků.

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem, ani reprodukována v databázi či na jiném záznamovém prostředku či v jiném systému bez výslovného svolení vydavatele s výjimkou zveřejnění krátkých částí textu pro potřeby recenzí.

Veškeré dotazy týkající se distribuce směřujte na: Zoner Press ZONER software s.r.o.

Koželužská 7, 602 00 Brno tel.: 532 190 883, fax: 543 257 245 e-mail: knihy@zoner.cz http://www.zonerpress.cz

ISBN 80-86815-24-2

Obsah Stručný přehled

PŘEDMLUVA

Svět formátu Raw 13

KAPITOLA 1

RAW formát digitálních aparátů 19

KAPITOLA 2

Jak funguje Camera RAW 33

KAPITOLA 3

Práce s Camera Raw 55

KAPITOLA 4

Prohlížeč souborů 127

KAPITOLA 5

Pracovní tok 155

KAPITOLA 6

Metadata 191

KAPITOLA 7

Automatizace 215 Autorská práva 239 Rejstřík 241

k Všem, kteří milují fotony a kteří se rozhodli zachytávat zmrazené okamžiky času.

Obsah Podrobný obsah

Předmluva

13

Svět formátu RAW Naučte se lovit ryby Minilab jste vy Topíme se v datech Obrázky chytré a chytřejší Správný začátek

14 15 15 16

Jak s knihou pracovat

16

Jak je knížka uspořádána Pár slov k uživatelům Macintosh

Poděkování KAPITOLA 1

14

16 17

17

RAW formát digitálních aparátů 19 Poznáváme digitální negativ Co je to soubor RAW? Snímací prvek fotoaparátu Soubory RAW jsou ve stupních šedé

20 20 22

8

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Technologie Foveon X3 Expozice a lineární gama

Proč snímat do RAW?

25

Ani bit nazmar Nastavení vyvážení bílé Kolorimetrická interpretace Expozice Detail a šum

25 26 27 28 29

Omezení formátu RAW

29

Doba zpracování Velikost souboru Životnost

29 30 30

Adobe Camera Raw

31

Univerzální konvertor Bohatá výbava Integrace s Photoshopem

31 31 32

Digitální negativ KAPITOLA 2

23 24

Jak funguje Camera RAW

32

33

Co se skrývá pod kapotou Stavba digitálního obrázku Pixely a rozlišení Barevná hloubka, dynamický rozsah a barva Vícebitový Photoshop Gama

Úpravy a degradace obrázku Ztráta dat a omezení možností Konverze barevných prostorů Výhoda Camera Raw

Z RAWu do barvy Demosaicing a kolorimetrická interpretace Vyvážení bílé a kalibrování

34 34 35 37 38

39 42 45 45

46 46 47

Obsah

Camera Raw a barva Expozice Kolik detailů se dá zachránit z přesvětlených míst?

Stíny Jas a kontrast Sytost Velikost Ostrost Redukce jasového a barevného šumu

Sledujte histogram!

KAPITOLA 3

Práce s Camera Raw

9 47 48 50 50 51 51 51 52 52

53

55

Analýza RAW obrázků Struktura Camera Raw Statické prvky Paleta nástrojů Náhled Hlavní tlačítka Histogram a indikace hodnot RGB Nabídka nastavení Hlavní nabídka

Ovládací prvky pracovního toku Prvky pro nastavení obrázku Záložka Přizpůsobit Záložka Detail Záložka Objektiv Záložka Kalibrace

56 58 58 59 60 60 62 63

65 66 66 72 75 77

Camera Raw prakticky

85

Nastavení Camera Raw Výhoda více bitů Kdy převzorkovat Vyhodnocování obrázků Úpravy obrázků

85 89 90 90 96

10

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Uložení nastavení Databáze Camera Raw Přidružené soubory XMP Uložení podmnožin nastavení

Za hranicemi Camera Raw KAPITOLA 4

Prohlížeč souborů

121 122 122 123

125

127

Váš digitální prosvětlovací stůl Spuštění prohlížeče

Struktura prohlížeče Pruh nabídek Metadata Panel nástrojů Hlavní okno prohlížeče Panel Složky Panel Náhled Panel Metadata Panel Klíčová slova

Uspořádání prohlížeče Navigace v prohlížeči

Práce v prohlížeči Výběr a uspořádání Používání nastavení z Camera Raw

KAPITOLA 5

128

128 130 133 135 136 136 137 137 138

139 142

142 143 147

Je chytré být líným

154

Pracovní tok

155

Když práce teče, nevleče se Prohlížeč souborů Uchovávání a přesun obrázků RAW Paměťová média a jejich rychlost Formátování paměťového média Kapacita paměťových karet

156 157 157 159 160

Obsah

Získávání obrázků Archivace obrázků

Načítání obrázků v prohlížeči Klíčové předvolby Plníme paměť Kontrola obrázků Přerušení vytváření vyrovnávací paměti Vyrovnávací paměť pro více složek

Práce s obrázky Výběr a úpravy Uspořádání a přejmenování Používání klíčových slov a metadat

160 161

163 163 165 168 169 169

170 171 177 180

Zpracování obrázků

183

Automatizované konverze

184

Vyrovnávací paměť prohlížeče

KAPITOLA 6

11

185

Jak funguje vyrovnávací paměť Práce s vyrovnávací pamětí

185 188

Nechejte práci proudit

189

Metadata

191

Chytřejší obrázky Co je XMP a proč se o něj zajímat?

Počáteční problémy XMP je text

Odhalený XMP Rozkódování souboru XMP

Přehrabujeme se v metadatech Čištění předloh

Vlastní panely v okně Informace o souboru Využití „zbytečných“ polí Vkládání vlastních metadat do obrázku

Ještě chytřejší obrázky

192 192 193

194 197

204 204

209 209 212

214

12

RAW s programem Adobe Photoshop CS

KAPITOLA 7

Automatizace

215

Rychleji a chytřeji Pravidla dávkového zpracování

216

Pravidla otevírání souborů v dávkové operaci Pravidla pro ukládání souborů v dávce Pravidla pro spouštění dávkových operací Hra podle pravidel

217 218 218 219

Nahrávání akcí pro dávkové operace Jednoduchá akce – Uložit jako JPEG Komplexní akce – Uložit pro úpravy

Spuštění dávky Nastavení sekce Zdroj Nastavení sekce Cíl

Prezentace PDF Stránka miniatur II

219 220 224

228 228 228

229 232

Sada obrazů Fotogalerie pro web Pokročilá automatizace

233 235 237

Autoři obrázků

239

Autorská práva

Rejstřík

241

1

RAW formát digitálních aparátů Poznáváme digitální negativ

Pravděpodobně největším problémem, se kterým se musí vypořádat fotografové, kteří přešli nebo právě přecházejí na digitální technologii, jsou gigabajty nasnímaných dat. Obrázek sice můžete zhruba posoudit už na vestavěném displeji vašeho digitálu, ale skutečný ortel nad ním lze vyřknout až když snímky zkopírujete z paměťového média fotoaparátu do počítače se slušným monitorem. To je náročnější a méně pohodlné než si zajít do minilabu pro rychle zpracované diapozitivy a vytřídit je na prosvětlovacím stole.

(Poznámka redakce: omlouvám se za používání některých slangových výrazů, ale smiřme se s digitálem místo digitálním fotoaparátem, JPEGem místo souborem ve formátu JPEG atd.)

Samotné soubory RAW jsou dalším úzkým místem, musíte je totiž zpracovat ještě před tím, než vůbec uvidíte barevný obrázek. V této knížce se dozvíte, jak s těmito soubory pracovat rychle a efektivně tak, abyste dokázali využívat jejich skutečné přednosti před JPEGy, a přesto vám zbylo ještě něco volného času. Klíčem k tomu je odhalení skutečných možností tří důležitých součástí Photoshopu CS – pluginu Camera Raw, Prohlížeče souborů a funkce Akce. Dohromady vám tyto tři součástí umožní vybudovat účinný pracovní tok (workflow) při zpracovávání souborů, od jejich počátečního výběru, přes základní úpravy ke schválení zákazníkem až po finální zpracování vybraných snímků.

V této kapitole se nicméně zaměříme na samotné soubory RAW, jejich základní charakteristiku, výhody a omezení. Jako první věc musíme tedy pochopit, co to vlastně soubor typu RAW je.

19

20

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Co je to soubor RAW? Soubor RAW je záznamem neupravených, syrových dat snímače fotoaparátu (odtud pojmenování souboru: raw = anglicky syrový, neupravený – pozn. překladatele), který zároveň obsahuje také přístrojem vygenerovaná metadata (doslova data o datech). Ta budou detailně vysvětlena v šesté kapitole, pro teď postačí uvést, že metadata obsahují informace o tom, za jakých podmínek byl snímek pořízen, včetně nastavení citlivosti ISO, rychlosti závěrky, hodnoty clony, vyvážení bílé atd.

Různí výrobci fotoaparátů kódují data v souborech RAW různým způsobem, používají rozdílné metody komprese a někdy dokonce aplikují šifrování, takže je důležité vědět, že RAW není označení pro jeden souborový formát. Je to spíše obecný název zahrnující soubory CRW od Canonu, MRW od Minolty, NEF od Nikonu (pozn. red.: nezaměňovat s Ondřejem Neffem, významným popularizátorem a propagátorem digitálů), ORF od Olympusu a všechny ty ostatní, které je Adobe Camera Raw schopen načíst (a jejichž seznam se neustále rozšiřuje). Ale všechny tyto varianty souboru RAW mají stejné základní vlastnosti a nabízené výhody. Abyste je pochopili, musíte mít základní představu o tom, jak digitální fotoaparáty fungují.

Snímací prvek fotoaparátu Soubor RAW je záznamem dat ze snímacího prvku aparátu, podívejme se tedy, co vlastně senzor snímá. Pod označení „digitální fotoaparát“ je zařazeno mnoho rozdílných technologií, ale téměř všechny fotoaparáty podporované pluginem Camera Raw mají tzv. „snímač s mozaikovým filtrem“ či „snímač s polem barevných filtrů“ („téměř“ je zde použito proto, že již od verze 2.2 podporuje Camera Raw také fotoaparáty Sigma založené na snímačích s technologií Foveon X3 – viz vložený rámeček Technologie Foveon X3 dále). První klíčovou informací pro vás je to, že informace ukládané do souborů RAW ze snímačů s barevnými filtry nejsou barevné, ale ve skutečnosti ve stupních šedé.

Fotoaparáty s těmito barevným filtry používají dvojrozměrnou matici buněk. K vytvoření obrázku jsou v matici řady a sloupce čidel citlivých na světlo, zpravidla typu CCD (z anglického Charge-Coupled Device) nebo CMOS (Complementary Metal Oxide Semiconductor), zachycující fotony, které v nich budí elektrický náboj. Ten je následně digitalizován a upraven a převeden na obrazovou informaci. Obvykle odpovídá jedna buňka matice jednomu pixelu na finálním obrázku (viz obrázek 1-1).

Kapitola 1: RAW formát digitálních aparátů

21

Obrázek 1-1 Matice světlocitlivých prvků snímače

Jednotlivé fotosenzory (čidla citlivá na světlo)

Každé čidlo – jedna buňka – tvoří jeden pixel výsledného obrázku.

Ale čidla na snímači, ať už typu CCD nebo CMOS, nezaznamenávájí informaci o barvě. Čidla jenom sčítají fotony a podle jasu dopadajícího světla vytvářejí elektrický náboj. Barva se určí s ohledem na barevné filtry umístěné nad jednotlivými prvky snímače v procesu známém jako „striping“, odtud termín „striped array“ (snad proužkový filtr). Většina fotoaparátů používá uspořádání filtrů známé jako Bayerův vzor, ve kterém se na sousedních buňkách střídá vždy filtr zelený, červený, zelený a modrý. Dvojnásobné množství zelených filtrů v poměru k ostatním barvám je dáno tím, že na zelenou jsou naše oči nejvíce citlivé. Viz obrázek 1-2.

Obrázek 1-2 Bayerův vzor

Na snímači s barevnými filtry uspořádanými podle Bayerova vzoru (Bayerova maska, filtr) zachycuje každá buňka světlo pouze jedné barvy, kterou filtr propustí: červené, zelené, nebo modré. Vzhledem k tomu, že naše oči jsou na zelené světlo nejcitlivější, připadají na každý jeden červený a modrý filtr dva filtry zelené.

2

Jak funguje Camera RAW Co se skrývá pod kapotou

Slibuji, že tuto kapitolu navzdory jejímu názvu nezaplním vzorci a ponechám ji dostupnou i laikům. Mohlo by se zdát, že Camera Raw nabízí funkce, které jsou kopiemi těch z Photoshopu. Ale některé operace provádí Camera Raw lépe než Photoshop, u dalších pak může o výběru mezi těmito dvěma rozhodovat jak rychlost a pohodlnost jejich provedení, tak jejich kvalita.

Snadněji rozlišit, které jsou které, budete moci po pochopení základů všech čar a kouzel pluginu Camera Raw. Je-li pro vás nejlepší školou přímá zkušenost, pak klidně přejděte na další kapitolu. Ta vás do tajů používání všech ovládacích prvků Camera Raw zasvětí rovnou. Pokud si však uděláte čas na pochopení důležitých bodů této kapitoly, budete mít daleko větší představu o tom, co ony prvky vlastně dělají, a tudíž budete lépe vědět, jak a kdy je používat.

Chcete-li efektivně používat Camera Raw, pak musíte především pochopit, že ani počítače ani softwarové aplikace typu Photoshop nebo Camera Raw nemají sebemenší představu, co je to barva, barevný odstín, barevná věrnost, krása nebo umění.

Tolik oslavované počítače jsou skutečně jen neuvěřitelně důmyslné stroje, které žonglují s nulami a jedničkami a dávají jim řád. Nebudu se tady nořit do spletitostí matematiky dvojkové soustavy, snad kromě poznámky, že na světě je 10 skupin lidí – ti, kteří dvojkové soustavě rozumějí, a ti, kteří ne. Nemusíte se učit, jak počítat ve dvojkové nebo šestnáctkové soustavě, ale musíte znát nějaké ty základy popisu odstínů a barev pomocí čísel.

33

34

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Stavba digitálního obrázku Digitální obrázek je tvořen čísly. Základním stavebním prvkem digitálního obrázku je pixel – jejich počet určuje velikost snímaného obrázku a poměr jeho stran. Svádivé je používání slova rozlišení, které však často způsobí víc škody než užitku. Proč?

Pixely a rozlišení Čistě teoreticky – digitální obrázek žádné rozlišení nemá, má prostě jen rozměry v pixelech. Rozlišení získává pouze v případě, kdy ho vnímáme v nějaké fyzické formě – tj. když si ho zobrazíme na monitoru nebo vytiskneme. Ale rozlišení není pevně stanovená vlastnost.

Jako příklad si vezměme běžný šestimegapixelový obrázek, s pixely v matici např. 3 072 pixelů na delší a 2 048 pixelů na kratší straně (tedy v poměru 3:2). Nicméně tyto pixely můžeme vytisknout v různých velikostech. Obvykle chceme, aby byly pixely co nejmenší a nebyly rozeznatelné na pohled. Rozměry v pixelech tedy v zásadě určují, v jaké velikosti se dá obrázek vytisknout. Čím větší vytištěný obrázek bude, tím více na něm půjdou jednotlivé pixely vidět, až dosáhneme velikosti, kdy už tisk prostě nemá cenu.

Stejně jako se dá udělat zvětšenina o rozměrech 1 m × 1,5 m z barevného 35mm negativu, lze tak velký obrázek vytisknout i z šestimegapixelového souboru. Ani jeden z nich ale nebude vypadat moc dobře. U zvětšeniny z negativu budete mít zrna velikosti golfového míčku a u snímku digitálního bude každý pixel čtverečkem o straně zhruba půl milimetru, což je dost na to, aby šel rozeznat pouhým okem.

Různé metody tisku mají různé požadavky na rozlišení. Obecně se dá říct, že pro přiměřeně kvalitní obrázek potřebujete alespoň 100 pixelů na palec, ale málokdy více než 360.

Ze šestimegapixelových přístrojů lze vytisknout použitelné obrázky do velikosti 50 × 75 cm, přičemž tato velikost je už skutečně na hranici únosnosti. Jedno a totéž seskupení pixelů se dá vytisknout v mnoha velikostech, čímž se mění rozlišení – počet pixelů na palec – ale samotný počet pixelů nikoliv. Při rozlišení 100 pixelů na palec bude náš obrázek o rozměrech 3 072 × 2 048 pixelů vytištěn v rozměrech 30,72 na 20,48 palců (78 × 52 cm). Při rozlišení 300 bodů na palec to bude 10,24 na 6,83 palců (26 × 17,3 cm). Rozlišení je relativní vlastnost, a ty samé pixely se dají stejně tak namačkat do malé plochy, jako roztáhnout na plochu velkou. Jedním z hledisek, které mají velký význam při volbě rozlišení, je i pozorovací vzdálenost, nejen rozměry tisku. Obrázek na obálku časopisu vyžaduje vyšší rozlišení, než pokud plánujete použít ho pro bilboard.

35

Kapitola 2: Jak funguje Camera RAW

Když chcete zjistit, jak velký obrázek bude vytištěn při daném rozlišení, vydělte rozměr v pixelech rozlišením.

Použijete-li jako jednotku rozlišení počet pixelů na palec (ppi – zkratka z anglického pixels per inch) a jako jednotku rozměru palce, dostanete pro rozlišení 300 ppi dělením 3 072 (počet pixelů na delší straně obrázku) rozlišením 300 rozměr 10,24 palce (26 cm) pro delší stranu obrázku, výsledek dělení 2 048 (pixely na kratší straně obrázku) stejným číslem bude 6,826 palce (17,3 cm). Při rozlišení 240 ppi budou rozměry 12,8 × 8,53 palce (32,5 × 21,7 cm). Pokud chcete naopak zjistit, jaké rozlišení bude mít vytištěný obrázek daných rozměrů, vydělte počet pixelů obrázku požadovanou velikostí tisku v palcích. Výsledkem bude rozlišení v obrazových bodech na palec. Takže když si například chcete vytisknout ze šestimegapixelového snímku obrázek o rozměrech 10 × 15 palců (25,4 × 38,1 cm), vydělte počet pixelů na delší straně rozměrem této strany v palcích, nebo počet pixelů na kratší straně obrázku rozměrem odpovídající strany v palcích. V obou případech bude výsledek stejný – 204,8 pixelů na palec.

Na obrázku 2-1 vidíte stejné pixely vytištěné při rozlišení 50 ppi (pixelů na palec), 150 ppi a 300 ppi.

Obr. 2-1 Velikost obrázku a rozlišení

50 ppi

150 ppi

300 ppi

Každý jeden pixel je však definován skupinou čísel, která taktéž omezují to, co můžete s obrázkem dělat, ačkoliv jsou to omezení daleko mírnější než ta, která jsou diktována rozměry v pixelech.

Barevná hloubka, dynamický rozsah a barva Pro popis odstínu, tónu (tj. jak je světlý nebo tmavý) a barvy (jestli má barvu červenou, zelenou, modrou, žlutou nebo jakoukoliv jinou z barevného spektra) každého z pixelů používáme čísla.

36

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Barevná hloubka. V obrázku ve stupních šedé je každý pixel popsán určitým počtem bitů. Photoshop dokáže pracovat v režimu s 8 nebo 16 bity na kanál – podle toho je pixel obrázku ve stupních šedé popsán buď 8 nebo 16 bity. Kterýkoliv 8bitový pixel může mít jeden z 256 možných odstínů, od 0 (černá) přes 254 mezistupňů šedé až po hodnotu 255 (bílá). Šestnáctibitový pixel může nabývat jednu z 32 769 možných hodnot odstínu, od 0 (černá) přes 32 767 mezistupňů šedé až po 32 768 (bílá). Pokud vás zajímá, proč máte ve Photoshopu u 16 bitů k dispozici jen 32 769 odstínů, a ne 65 536, přečtěte si vložený rámeček Vícebitový Photoshop dále v této kapitole (pokud vás to nezajímá, přeskočte ho). Zatímco rozměry v pixelech určují výšku a šířku obrázku, tak bity, které tyto pixely popisují, přidávají do obrázku třetí rozměr, barvu – odtud barevná hloubka.

Dynamický rozsah. Někteří výrobci se snaží zaměňovat barevnou hloubku za dynamický rozsah. To je ale jenom marketingový trik, protože pokud existuje nějaký vztah mezi barevnou hloubkou a dynamickým rozsahem, tak je to vztah nepřímý. Dynamický rozsah digitálního fotoaparátu je jedno z analogových omezení snímače.

Nejsvětlejší odstín zachytitelný fotoaparátem je limitován bodem, kdy se začne elektrický náboj generovaný prvkem snímače přelévat do prvků okolních – tento stav je často nazýván „blooming“ – a vytvářet bezobsažné bílé skvrny. Trochu subjektivnější je nejtmavší zachytitelný odstín. Je to úroveň, kdy interní šum systému potlačí velmi slabý signál generovaný malým počtem fotonů dopadajících na snímač. Subjektivita spočívá v tom, že někteří lidé jsou vůči šumu v signálu tolerantnější než jiní.

Jeden způsob, jak pochopit rozdíl mezi barevnou hloubkou a dynamickým rozsahem, je představit si schodiště. Dynamický rozsah je výškou schodiště a barevná hloubka představuje počet jeho schodů. Chceme-li, aby se dalo po našem schodišti vystoupat bez větší námahy, musíme do vyššího schodiště umístit více schodů, než máme na schodišti nižším.

A stejně to platí i u obrázků. Když v nich chceme zachovat zdání plynulého přechodu mezi odstíny, musíme mít pro popis většího jasového rozsahu více bitů. Ale stejně jako se použitím většího počtu menších schodů nezvyšuje celková výška schodiště, nezvětšuje se při použití většího množství bitů celkový dynamický rozsah.

Barva. Barevné obrázky s RGB barvami obsahují tři 8bitové nebo 16bitové obrázky ve stupních šedé, neboli barevné kanály. První obsahuje hodnoty pro červenou, druhý zelenou a třetí modrou barvu. Červená, zelená a modrá jsou základní barvy světla, jejichž kombinací v různých poměrech se dá vytvořit kterákoliv viditelná barva. RGB obrázek s 8 bity na kanál může obsahovat definici kterékoliv ze 16,7 miliónů jedinečných barev

Kapitola 2: Jak funguje Camera RAW

37

Vícebitový Photoshop Jestliže má 8bitový kanál 256, 10bitový 1 024 a 12bitový 4 096 úrovní jasu, neměl by jich 16bitový kanál mít 65 536? Ano, takhle se určitě 16bitový kanál dá sestavit, není to ale způsob, jakým to dělá Photoshop. Implementace 16 bitů v Photoshopu používá 32 769 úrovní jasu, od 0 (černá) až po 32 768 (bílá). Vý-

hodou takového přístupu je, že stanovuje jednoznačnou hodnotu pro střed mezi černou a bílou, což je užitečné v mnoha operacích s obrázkem. Kanál s 65 536 úrovněmi takovýto střed postrádá.

Pokud někdo namítá, že16bitová barva ve Photoshopu je vlastně 15bitová, podotýkám, že

pro popis této barvy je opravdu potřeba 16 bitů. Navíc v době, kdy budou snímací zařízení reálně schopna zaznamenat více než 32 769 úrovní jasu, budeme už všichni používat místo současných celočíselných 16bitových kanálů něco jako 32bitové kanály s pohyblivou desetinnou čárkou.

(256 × 256 × 256), zatímco při použití 16 bitů na kanál může být takových jedinečných barev definováno nějakých 35 miliard.

V obou případech vám to může připadat jako šílené množství barev, což také samozřejmě je. Odhady počtu barev, které dokáže zachytit lidské oko, se liší, ale i v těch nejvelkorysejších se o 16,7 miliónech zmiňují jen velmi opatrně, a o 35 miliardách v nich není ani slovo. Nač jsou nám tedy všechna tato data?

Potřebujeme je ze dvou celkem nesouvisejících důvodů. Ten první není pro účely naší knížky příliš důležitý. RGB s 8 bity/kanál sice obsahuje 16,7 miliónů barevných definic, ale ne 16,7 miliónů vnímatelných barev. Mnoho definovaných barev je redundantních. I kdybyste použili ten nejlepší monitor, tak byste se při rozlišování mezi barvami s RGB hodnotami 0, 0, 0 a 0, 0, 1 nebo 0, 1, 0 a 1, 0, 0 (či třeba mezi 255, 255, 255 a 254, 255, 255, nebo 255, 254, 255, nebo 255, 255, 254) asi dost zapotili. V rozdílných částech dostupného spektra odstínů a barev se vždy najdou podobné redundance – kde, to záleží jen na specifických vlastnostech zvoleného prostoru RGB. Druhý důvod je naopak pro účely této knížky neobyčejně důležitý.

Z důvodů, které vyjdou najevo později, totiž tato data potřebujeme pro úpravy našich obrázků – obzvláště snímků ve formátu RAW. Důsledkem každé úpravy, kterou na obrázku provedeme, je snížení počtu jedinečných, v obrázku obsažených odstínů a barev.

Správné pochopení dopadu té či oné úpravy je nejlepším základem pro rozhodnutí, jak a kde ji provést.

38

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Gama Chcete-li pochopit základní rozdíl mezi fotografováním na film a digitálním fotografováním, musíte se vnořit do útrob systému korekce gama. Jak bylo vysvětleno v první kapitole, ve srovnání s filmem nebo očima reagují digitály na fotony odlišně. Snímače v digitálních fotoaparátech jednoduše sečtou počet fotonů a v přímé závislosti na jejich počtu přidělí tón, čili reagují na příchozí světlo lineárně. Lidské oči na světlo takto lineárně nereagují. Naše oči jsou daleko citlivější na drobné rozdíly jasu ve stínech. Film je pak obvykle vyráběn tak, aby reagoval na světlo zhruba stejným způsobem jako naše oči. Digitální snímače ale takto prostě nefungují.

Korekce gama je metoda, kdy se čísla v obrázku uvádějí do vzájemného vztahu s hladinou jasu, který představují. Gama chápejte jako exponent, kterým povýšíte vstupní hodnotu, abyste získali hodnotu výstupní. Snímač digitálu je charakterizován hodnotou gama = 1,0 – na počet příchozích fotonů reaguje lineárně.

To ale znamená, že zachycené hodnoty neodpovídají tomu, jak světlo vnímají lidské oči. S ohledem na konkrétní světelné podmínky je vztah mezi počtem fotonů, které dopadnou na sítnici našich očí, a naším pocitovým vnímáním světla charakterizován hodnotou gama pohybující se někde mezi 2,0 a 3,0.

Na obrázku 2-2 je přibližně zobrazeno, jaký je rozdíl mezi vnímáním digitálů a našich očí.

Obrázek 2-2 Digitální snímání a lidský vjem Takto vnímá světlo fotoaparát

Takto vnímají světlo lidské oči

Slíbil jsem, že v této kapitole nebudou rovnice. Pokud se chcete dozvědět více o rovnicích definujících kódování gama, stačí si otevřít Google a zadat vyhledávání řetězce „gamma encoding“. Nalezené stránky budou obsahovat víc, než byste vůbec kdy chtěli o kódování gama vědět (ale pochopitelně v angličtině – pozn. překladatele). Z toho důvodu přejdu rovnou na skutečné dopady lineární povahy digitálního snímání.

V digitální snímcích je velká část bitů nesoucích pixelovou informaci obětována velmi jasným hodnotám, na které jsou naše oči relativně necit-

Kapitola 2: Jak funguje Camera RAW

39

livé, a poměrně málo bitů je vyhrazeno pro úrovně nízkého jasu, na které jsou naše oči velice citlivé. Jak brzo zjistíte, většina úprav snímků má ten nepříjemný vedlejší účinek, že redukuje obrazovou informaci. To platí pro všechny digitální obrázky, ať už jsou naskenované z negativu, vytvořené uměle nebo pořízené digitálním fotoaparátem. Nicméně na snímky z digitálu má tento vedlejší účinek specifický dopad.

U digitálních snímků je ztmavování daleko bezpečnější než zesvětlování, protože ztmavování přesunuje více bitů do tmavých oblastí, na které jsou oči více citlivé. Naproti tomu zesvětlování rozptyluje ten relativně malý počet bitů, které popisují tmavé oblasti, do vyššího jasového hodnot, čímž se mimo jiné zvýrazňuje šum a zvyšuje pravděpodobnost vzniku posterizace. S digitálem musíte staré známé doporučení mírně přeexponovávat při fotografování na negativní film převrátit vzhůru nohama – exponovat byste měli spíše se zřetelem na světlé oblasti a při zpracování si pohlídat stíny.

Úpravy a degradace obrázku Nějakou formu ztráty dat má za následek vlastně cokoliv, při čem dochází ke změně tónu nebo barvy pixelů. Jestli vás to děsí, pak vás uklidním ujištěním, že je to normální a nezbytná součást práce s digitalizovanými obrázky.

Trik spočívá v nejlepším způsobu využití bitů, které máte k dispozici, tj. abyste dokázali vytvořit obrázek podle vašich představ a zároveň v něm zanechali tolik originálních informací, kolik je jen možné. A nač pořizovat obrázek s tak vysokým množstvím originálních informací, když je nakonec stejně odstraníte? Odpověď je jednoduchá – smyslem celého tohoto počínání je, že si necháváte volné ruce pro další rozhodování.

Ve skutečnosti nepotřebujete pro zobrazení obrázku (včetně tisku) tak velké množství dat. Když však budete chtít, aby se dal obrázek upravovat, budete potřebovat daleko více dat, než kolik by vám stačilo pro jeho jednoduché zobrazení nebo vytištění. Na obrázku 2-3 jsou dvě kopie stejného snímku. Vzhledově jsou si velice podobné, ale povšimněte si, že jejich histogramy se značně liší. Jeden obrázek obsahuje daleko více dat než ten druhý. Na těchto obrázcích je navzdory obrovskému rozdílu v objemu dat jen velice těžké najít nějaké podstatné rozdíly. Možná si všimnete, že na obrázku s větším objemem dat je více detailů na hrudi předního ptáčka, ale to jsou jen nepatrné rozdíly.

Obrázek 2-4 znázorňuje, co se s těmito obrázky stane, když jemně upravíme křivky. Rozdíl už zdaleka není nepatrný! Rozdíl mezi těmito dvě-

40

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Obrázek 2-3 Vzhled a objem dat Tento obrázek vznikl s použitím úprav v Camera Raw a byl převeden do Photoshopu s 16 bity na kanál.

Tento obrázek s 8 bity na kanál byl konvertován s výchozími nastaveními Camera Raw a po konverzi byl upravován ve Photoshopu.

Tyto dva obrázky vypadají velmi podobně, ale histogramy umístěné napravo od nich prozrazují, že se značně liší. Spodní obrázek obsahuje daleko méně dat než ten horní.

Detailní průzkum by odhalil drobné rozdíly v barevných odstínech a úrovni detailů, ale ten největší rozdíl je v prostoru pro úpravy, který každý z nich nabízí.

ma obrázky způsobil druh jejich úpravy. Obrázek s větším objemem dat byl zkonvertován z RAWu do Photoshopu s 16 bity/kanál, a to za použití všech možností Camera Raw. Jeho následné úpravy proběhly také v 16bitovém režimu. Obrázek obsahující méně dat byl konvertován s použitím

Kapitola 2: Jak funguje Camera RAW

Obrázek 2-4 Objem dat a prostor pro úpravy

41

Tady vidíte tytéž obrázky po aplikaci velice mírné S křivky (pro zvýšení kontrastu). Rozdíly mezi obrázkem, který daty oplývá, a tím, který jich moc nemá, jsou teď daleko zřetelnější. Datově chudší obrázek vykazuje daleko méně detailů a jsou v něm některé nežádoucí posuny odstínů.

výchozích nastavení Camera Raw do 8 bitů na kanál a jeho úpravy ve Photoshopu proběhly v 8bitovém režimu.

90

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Vyhodnocování obrázků Před začátkem úprav obrázku RAW není od věci provést jeho zběžné vyhodnocení. Je snímek přeexponovaný nebo podexponovaný? Je dynamický rozsah fotoaparátu schopen tento problém vyřešit, nebo už musíte obětovat světla či stíny? Camera Raw nabízí tři funkce, které pomáhají při vyhodnocování obrázků a hledání odpovědí na tyto otázky.

Histogram umožňuje celkové zhodnocení expozice a detekci jakéhokoliv ořezu na černou, bílou, nebo plně sytou výchozí barvu.

Náhled přesně zobrazuje, jak bude zkonvertovaný obrázek vypadat ve Photoshopu. Zobrazení ořezu dostupné při úpravách pomocí posuvníků Expozice a Stíny vám dává přesně vědět, které konkrétní pixely jsou právě ořezávány.

Indikátor hodnot RGB umožňuje odečítání hodnot RGB z konkrétních míst obrázku.

Když je obrázek příliš tmavý nebo příliš světlý, musíte se rozhodnout, jestli to napravíte pomocí úpravy expozice nebo jasu. Je-li příliš nevýrazný, pak je na vás rozhodnout, jestli zvýšíte hodnotu kontrastu nebo dodáte stínům jiskru prvkem Stíny. Pro taková rozhodnutí je histogram v Camera Raw užitečný ukazatel.

Kdy převzorkovat Otázka, jestli převzorkovávat nahoru v Camera Raw nebo až po konverzi ve Photoshopu, je velice sporná. Definitivní verdikty berte s rezervou, protože ve většině případů je mezi oběma z nich jen velice malý rozdíl a velmi pravděpodobně záleží také na konkrétním fotoaparátu (a navíc to velice pravděpodobně záleží také na fotografovi!).

Tak a poté, co jsem vám tohle sdělil, sám pronesu napůl definitivní verdikt. Jestliže potřebujete obrázky menší, než je nativní rozlišení digitálu, pak nemáte moc co řešit a zvolte si v Camera Raw velikost vašemu požadavku nejbližší. Skutečný spor se totiž

vede ohledně zvětšování velikosti.

S výjimkou snímků pořízených fotoaparáty s nečtvercovými pixely je rozdíl mezi převzorkováním nahoru v Camera Raw a při použití metody „bikubická ostřejší“ ve Photoshopu minimální (ačkoliv já pro toto převzorkování používám radši metodu „bikubická hladší“). Když do toho započítáte i další proměnné, zvláště pak tu podstatnou, tj. jak a kdy provádíte doostření, stává se otázka převzorkování ještě daleko složitější.

Osobně dávám přednost konverzi v nativním rozlišení pří-

stroje a provádění všech úprav pokud možno ještě před převzorkováním, protože s menším souborem se rychleji pracuje.

Avšak jiní preferují převzorkování v Camera Raw a já jejich názor respektuji.

Nakonec si tedy na tuto otázku musíte odpovědět sami.

A možná dokonce zjistíte, že některé obrázky reagují lépe na jeden způsob a jiné na ten druhý.

Pokud nemáte chuť to dlouhodobě testovat, pak existuje i další naprosto racionální koncepce, tj. vůbec se tímto problémem nezabývat a jednodušet dělat to, co vám pro pracovní tok lépe vyhovuje.

Kapitola 3: Práce s Camera RAW

91

Histogram. Histogram v Camera Raw není nic jiného než plošný graf, ve kterém je znázorněn poměrný počet pixelů na jednotlivých jasových úrovních. Barvy v histogramu ukazují, co se děje v každém z kanálů.

Bílá barva v histogramu znamená, že na této úrovni jsou pixely ze všech tří samostatných kanálů. Azurová znamená, že na úrovni jsou pixely zeleného a modrého kanálu, purpurová znamená, že na úrovni jsou pixely z červeného a modrého kanálu a žlutá znamená, že jsou zde pixely z červeného a zeleného kanálu (pokud vám to přijde jednodušší, můžete si azurovou představit jako „žádnou červenou“, purpurovou jako „žádnou zelenou“ a žlutou jako „žádnou modrou“).

Hroty na obou koncích histogramu naznačují ořezání – bílé pixely znamenají ořezání všech tří kanálů, barevné pixely znamenají ořezání jednoho nebo dvou kanálů – viz obrázek 3-29.

Obrázek 3-29 Ořezání a histogram

Ořezání jasů na černou a bílou

Ořezání sytostí na žlutou a červenou

Histogram pomáhá určovat, jestli se zachycená scéna nachází v rámci nebo mimo rámec dynamického rozsahu fotoaparátu. Pokud není ani na straně světel ani stínů žádné ořezání, pak se nepochybně v jeho rámci nachází. Jestliže se ořezání nachází na obou stranách, pak se v něm zřejmě nenachází. Je-li ořezání jen na jednom konci, je možné (pokud chcete) zachránit detaily ze světel nebo stínů pomocí posuvníku Expozice.

Histogram také ukazuje ořezání v jednotlivých kanálech, což je obvykle příznakem jednoho ze dvou stavů.

Barevný prostor RGB zvolený v nabídce Prostor je příliš malý na to, aby dokázal pojmout zachycené barvy. Je-li pro vás barva důležitá, zkuste zvolit větší barevný prostor.

Vyhnali jste sytost příliš vysoko, což způsobilo ořezání v jednom či dvou kanálech. Znova zdůrazňuji, že to nemusí nezbytně znamenat problém. Přesný přehled o tom, co je ořezáváno, vám podá zobrazení ořezu u prvků Expozice a Stíny – vysvětlení následuje.

Náhled obrázku. Hlavní funkcí náhledu je pochopitelně ukázat vám, jak bude zkonvertovaný obrázek vypadat. Po kontrole histogramu obvykle provádím rychlé vyvážení tak, že kliknu nástrojem pro vyvážení do bílé oblasti s detaily (ač ji obvykle později doladím pomocí prvků Teplota

92

RAW s programem Adobe Photoshop CS

a Odstín). Když mi však histogram prozradí, že musím použít rozšířený proces záchrany přesvětlených míst, pak si ještě před pokusy o vyvažování bílé stanovím koncové body.

Náhled také nabízí několik nepostradatelných vymožeností v podobě zobrazení ořezu světel a stínů, a to při použití klávesy Alt společně s posuvníky Expozice a Stíny. Zobrazení ořezu se objeví, když budete držet klávesu Alt a zároveň pohybovat jedním ze zmíněných posuvníků. V závislosti na tom, jak hýbete s posuvníkem, se zobrazení dynamicky mění, což dává dobrý názor na požadavek a rozsah případných úprav.

Zobrazení ořezu světel. Když při manipulaci s posuvníkem prvku Expozice stisknete klávesu Alt, náhled se změní na zobrazení ořezu světel – viz obrázek 3-30.

Obrázek 3-30 Zobrazení ořezu světel

Obrázek při výchozím zobrazení.

©2003 JEFF SCHEWE

Stiskněte a držte klávesu Alt a pomocí myši začněte manipulovat s posuvníkem expozice – objeví se zobrazení ořezu. Všimněte si, že se na zobrazení potvrzuje ořez ve světlech, který je v histogramu zřetelný jako bílý hrot na pravém okraji.

Kapitola 3: Práce s Camera RAW

93

Pixely bez ořezu jsou černé. Ostatní barvy vám naznačují, které kanály byly ořezány na úroveň 255. Červené pixely znázorňují ořez červeného kanálu, zelené ořez zeleného kanálu a modré ořez modrého kanálu. Žluté pixely naznačují současný ořez v červeném a zeleném kanálu, purpurové současný ořez v červeném a modrém kanálu a azurové současný ořez v zeleném a modrém kanálu. Bílé pixely znázorňují ořez ve všech třech kanálech.

Zobrazení ořezu stínů. Když při manipulaci s posuvníkem prvku Stíny stisknete klávesu Alt, náhled se změní na zobrazení ořezu stínů – viz obrázek 3-31.

Obrázek 3-31 Zobrazení ořezu stínů

Stiskněte a držte klávesu Alt a pomocí myši začněte manipulovat s posuvníkem Stíny – objeví se zobrazení ořezu stínů.

Neořezané pixely jsou bílé. Ostatní barvy značí, které kanály byly ořezány na úroveň 0. Azurová indikuje ořez červeného kanálu, purpurová ořez zeleného kanálu a žlutá ořez modrého kanálu. Červená znamená současný ořez zeleného a modrého kanálu, zelená ořez červeného a modrého kanálu a modrá ořez červeného a zeleného kanálu. Černá barva znázorňuje ořez ve všech třech kanálech.

Zatímco histogram ukazuje, jestli k ořezání dochází nebo ne, zobrazení ořezu ukazuje, na kterých pixelech k ořezání dochází. Pokud chcete vyhodnocovat ořezávání na jednotlivých pixelech, pak musíte mít zobrazenu 100% velikost obrázku. Camera Raw se vynasnaží znázornit ořezání i při menších velikostech, ale naprosto přesné bude zobrazení až při zvětšení na 100 a více procent.

Indikace hodnot RGB. Indikátor umožňuje odečítání hodnot RGB z pixelu, který se nachází pod kurzorem. To, co indikátor hlásí, jsou vždy hodnoty, které jsou průměrem vzorku o rozměrech 5 x 5 pixelů obrazovky.

94

RAW s programem Adobe Photoshop CS

Přímo z jednotlivých pixelů se odečítat nedá, ale přiblížit se tomu můžete při zvětšení na 400 %. Když chcete, aby vzorek tvořilo méně pixelů, pak si obrázek zvětšete. Chcete-li, aby jich bylo více, tak si ho naopak zmenšete.

Pomocí indikátoru můžete například rozlišit nádech žluté barvy od nádechu zeleného nebo fialový nádech od červeného. Najděte si plochu, která je co nejvíce neutrální. Je-li hodnota modré nižší než u červené a zelené, jedná se o nádech žluté. Když má zelená vyšší hodnotu než červená a modrá, je to zelený nádech.

Na obrázku 3-32 je předveden proces vyhodnocování několika různých obrázků s různými expozicemi. Navazující sekce se zabývá úpravami obrázků.

Obrázek 3-32 Vyhodnocování obrázků

Letmá kontrola histogramu naznačuje, že snímek je lehce přeexponovaný.

©2003 JEFF SCHEWE

Zobrazení ořezu světel potvrzuje, že světla jsou ořezána.

Ve stínech k žádnému významnějšímu ořezu nedochází, takže bychom měli být schopni bez ořezu ve stínech zachránit nějaké detaily ze světel.

Kapitola 3: Práce s Camera RAW

Obrázek 3-32 Vyhodnocování obrázků, ...pokračování Histogram ukazuje určité ořezávání světel v modrém kanále a nulový ořez ve stínech.

Vyvážení bílé se jeví jako příliš studené. ©2003 JAY MAISEL

Zobrazení ořezu světel potvrzuje, co jsme zjistili na histogramu. Ořezání je v oblastech, kde nejsou žádné detaily, takže nepředstavuje problém. Expozice by se vlastně dala ještě zvýšit.

Tento snímek kompletně zapadá do dynamického rozsahu fotoaparátu, je bez ořezu, ale je nevýrazný. Dokud neupravíme kontrast, nelze dělat žádná rozhodnutí ohledně vyvážení bílé. ©2002 GREG GORMAN

95

6

Metadata Chytřejší obrázky

Metadata, což doslova znamená „data o datech“, rozhodně nejsou žádnou novinkou. Dobrými příklady dlouho zavedených systémů jsou katalogy v knihovnách. Data jsou to, co se nachází mezi deskami knihy, zatímco metadata obsahují informace o knize – kdo ji napsal, kdo vydal, kdy se tak stalo, o čem kniha je, pro začátečníky pak i informace, kde se kniha v knihovně nachází.

Ani ve fotografii nejsou metadata nic nového. Fotoreportéři léta spoléhají na identifikaci pomocí metadat specifikovaných IPTC (International Press Telecommunications Council), díky kterým si mohou být jisti, že bude u jejich vydaných obrázků správně uveden zdroj. Ale existují dva faktory, které vynášejí metadata do popředí zájmu nejen fotoreportérů, ale všech fotografů.

Digitální fotoaparáty vkládají množství užitečných metadat přímo do souboru RAW.

Společnost Adobe se snaží využít svůj značný vliv k prosazení XMP (eXtensible Metadata Platform) jako zdokumentovaného, otevřeného a rozšiřitelného standardu pro tvorbu, ukládání a sdílení metadat.

Digitální snímky jsou vybaveny množstvím metadat už přímo ve fotoaparátu, ale jeden z problémů, který trápí jejich počáteční uživatele, je nadměrný počet proprietárních a často vzájemně nekompatibilních způsobů pro zápis a uchovávání metadat. Souboj mezi těmito přístupy stále ještě neskončil.

Tak například „standard“ EXIF (EXchangeable Image File Format) je poměrně vágní, protože jeho zaměnitelnost se týká výhradně souborů

191

192

RAW s programem Adobe Photoshop CS

JPEG. Výrobci fotoaparátů mají k dispozici velkou svobodu („příliš velkou svobodu“ je spojení, které používám jen málokdy, ale tady se hodí) ke kódování důležitých informací do soukromých proprietárních polí v EXIF. Tak například mě nenapadá žádný přínos, který by měli mít uživatelé fotoaparátů Canon z toho, že jejich přístroj zapisuje informace o vyvážení bílé v takové podobě, kterou dokáže přímo přečíst jen software od Canonu. U digitálů od Canonu tomu tak ale doopravdy je. Ale to se netýká jenom Canonu, protože vina padá na každého. Téměř každý výrobce, který vyrábí fotoaparáty se schopností ukládat ve formátu RAW, totiž u jedné nebo více položek metadat páchá něco podobného.

Ale mým záměrem není ani tak osočovat výrobce fotoaparátů (alespoň ne moc), jako spíš demonstrovat nutnost standardní struktury pro ukládání metadat. Právě proto je XMP tak důležité nejen pro budoucnost fotografie samotné, ale i všech oborů, které fotografii používají.

Co je XMP a proč se o něj zajímat?

XMP vznikl jako standard pro metadata iniciativou společnosti Adobe, není to však standard proprietární. Je to otevřený, zdokumentovaný a rozšiřitelný standard, a je dokonce i tak trochu srozumitelný lidem. Ve skutečnosti je to podmnožina XML (eXtensible Markup Language), který je zase podmnožinou SGML (Standard Generalized Markup Language) – standardního mezinárodního metajazyka pro textové značkovací systémy používající kódování ISO 8879.

Pokud chcete nad XMP bádat nějak hlouběji, pak byste si měli začít hledat nějakou dostupnou dokumentaci. Několik užitečných dokumentů, včetně jednoho o tvorbě vlastních panelů v dialogovém okně Informace o souboru, se nachází na webové adrese www.adobe.com/products/xmp/ main.html. V této kapitole vás nehodlám učit, jak psát kód v XML (je to trochu složitější než psaní akcí, ale daleko jednodušší než psaní JavaScriptů), ale rozhodně vám ukážu, jak metadata v XMP vypadají, a jak se s nimi dá několika způsoby pracovat.

Počáteční problémy Vzhledem k tomu, že XMP je relativně nový standard, téměř jistě narazíte při práci s různými aplikacemi na několik počátečních problémů. Aplikace budou buď XMP podporovat, nebo ho ještě podporovat nebudou. Problémy se dají zmenšit, ne-li přímo odstranit, dvěma způsoby.

Kapitola 6: Metadata

193

Požádejte tvůrce aplikací, které XMP ještě nepodporují, aby do nich jeho podporu zanesli.

Naučte se, jak Photoshop a další aplikace od Adobe i od jiných firem metadata zapisují, a prostě si pak zjistěte, které soubory obsahují jaké informace.

První bod nechávám na vás. Ten druhý je náplní této kapitoly. Metadata, která vložíte do souborů RAW v Prohlížeči souborů, přetrvají ve všech souborech, které konverzí ze snímků RAW vytvoříte, pokud nepodniknete záměrně kroky k jejich odstranění. To je velká výhoda především pro fotografy – stačí jednou vložit informace do souboru RAW a budete vědět, že zůstanou přítomny ve všech verzích obrázku, které z daného snímku RAW vytvoříte. Ne jako přidružený soubor (ty jsou nezbytné pouze pro RAWy, které jsou určené výhradně ke čtení), ale přímo jako součást obrazového souboru .tif, .psd, .jpg nebo .eps.

Je dobré vědět, že bude vložena informace o autorských právech. Co je ale ještě lepší – budete vědět, že pokud dodáte obrázek na nějakém médiu určeném pouze pro čtení, budete v případě odstranění informací o autorských právech moci prokázat vědomé porušení zákona Digital Millennium Copyright Act (USA) z roku 1998. S nevelkým úsilím lze do obrázku také vložit skrytou kopii zmíněných informací, která neodolá skutečně jen těm nejzkušenějším a nejodhodlanějším útočníkům.

Nicméně nemusíte mít vždy zájem na tom, aby měli vaši zákazníci k dispozici všechna metadata. Někteří „opozdilí“ jedinci si totiž stále ještě udržují vůči digitálnímu snímání negativní postoj. Je sice velice nepravděpodobné, že by byli schopni určit zdroj obrázku z pixelů, ale mohli by to vyčíst přímo z metadat. A taky nemusí každý vědět, že jste ten snímek nafotili v režimu Program...

Možná, že metadata na první pohled vypadají záhadně, ale s nevelkým úsilím nad nimi dokážete získat velkou kontrolu. A jestliže se do nich chcete pustit s plným nasazením, pak dokážete zázraky.

XMP je text Toto je první důležitá informace, kterou byste si měli uvědomit. Soubory XMP jsou obyčejné textové soubory, které dokáže načíst jakýkoliv textový editor. Odpovídají specifické syntaxi a mají příponu .xmp. Metadata v XMP je tedy jednoduché si přečíst a v případě nutnosti i upravit.

Druhou důležitou věcí je naučit se, jak rozhraní Camera Raw a Prohlížeče souborů souvisí se soubory XMP uloženými na různých místech na počítači. Kde jsou vlastně uložena ta klíčová slova a informace o autorských právech, která jste k obrázkům přidali? Odpovědi vás možná pře-

194

RAW s programem Adobe Photoshop CS

kvapí! Pokud se tedy chcete dostat všemu na kloub, pak je velice poučné nakouknout s textovým editorem do souborů XMP, uložených nastavení a podmnožin nastavení z Camera Raw, předloh metadat a dokonce i souborů vyrovnávací paměti v Prohlížeči souborů.

Pro skutečné nadšence je určena třetí část kapitoly zabývající se věcmi, které se dají dělat pomocí vlastních úprav souborů XMP. Tak například, když si uložíte vlastní předlohu metadat, asi budete překvapeni, kolik nesmyslů se do ní implicitně dostane. Po rozvážném pročištění v textovém editoru mohou tyto důležité soubory fungovat spolehlivěji. No a pokud jste z toho nadšením bez sebe, můžete dokonce používat XMP k vytváření svých vlastních panelů v dialogovém okně Informace o souborů. Například jen velice málo fotografů dokáže využít všechna pole metadat IPTC. S vlastními panely v informačním dialogovém okně si můžete ta zbytečná pole vyjmout a proměnit je na něco užitečnějšího.

Odhalený XMP Až doteď bylo to povídání trošku abstraktní, takže se vraťme zpátky na zem a nahlédněme na nějaký reálný příklad metadat. Pro začátek to bude přidružený soubor XMP. Obrázek 6-1 je doprovázen přidruženým souborem XMP, jehož podoba po otevření v textovém editoru je na obrázku 6-2.

Obrázek 6-1 Obrázek

©2004 JACK REZNICKI

Kapitola 6: Metadata

Obrázek 6-2 Přidružený soubor XMP

195

<x:xmpmeta xmlns:x=’adobe:ns:meta/’ x:xmptk=’XMP toolkit 3.028, framework 1.6’> <rdf:RDF xmlns:rdf=’http://www.w3.org/1999/02/22-rdf-syntaxns#’ xmlns:iX=’http://ns.adobe.com/iX/1.0/’> <rdf:Description rdf:about=’’ xmlns:crs=’http://ns.adobe.com/camera-raw-settings/1.0/’> <crs:Version>2.2</crs:Version> <crs:RawFileName>May04Workshop_4.TIF</crs:RawFileName> <crs:WhiteBalance>Custom</crs:WhiteBalance> <crs:Temperature>4800</crs:Temperature> <crs:Tint>-5</crs:Tint> <crs:Exposure>+1.25</crs:Exposure> <crs:Shadows>0</crs:Shadows> <crs:Brightness>25</crs:Brightness> <crs:Contrast>+95</crs:Contrast> <crs:Saturation>0</crs:Saturation> <crs:Sharpness>0</crs:Sharpness> <crs:LuminanceSmoothing>0</crs:LuminanceSmoothing> <crs:ColorNoiseReduction>25</crs:ColorNoiseReduction> <crs:ChromaticAberrationR>0</crs:ChromaticAberrationR> <crs:ChromaticAberrationB>0</crs:ChromaticAberrationB> <crs:VignetteAmount>0</crs:VignetteAmount> <crs:ShadowTint>0</crs:ShadowTint> <crs:RedHue>0</crs:RedHue> <crs:RedSaturation>0</crs:RedSaturation> <crs:GreenHue>0</crs:GreenHue> <crs:GreenSaturation>0</crs:GreenSaturation> <crs:BlueHue>0</crs:BlueHue> <crs:BlueSaturation>0</crs:BlueSaturation> </rdf:Description> <rdf:Description rdf:about=’’ xmlns:exif=’http://ns.adobe.com/exif/1.0/’> <exif:ExposureTime>1/60</exif:ExposureTime> <exif:ShutterSpeedValue>5906891/1000000</exif: ShutterSpeedValue> <exif:FNumber>13/1</exif:FNumber> <exif:ApertureValue>7400879/1000000</exif:ApertureValue> <exif:ExposureProgram>1</exif:ExposureProgram> <exif:DateTimeOriginal>2004-05-02T15:56:40-07:00</exif: DateTimeOriginal> <exif:ExposureBiasValue>0/1</exif:ExposureBiasValue> <exif:MeteringMode>5</exif:MeteringMode> <exif:FocalLength>70/1</exif:FocalLength> <exif:ISOSpeedRatings> <rdf:Seq> <rdf:li>100</rdf:li> </rdf:Seq> </exif:ISOSpeedRatings> <exif:Flash rdf:parseType=’Resource’> <exif:Fired>False</exif:Fired> <exif:Return>0</exif:Return> <exif:Mode>0</exif:Mode> <exif:Function>False</exif:Function> <exif:RedEyeMode>False</exif:RedEyeMode> </exif:Flash> </rdf:Description>