Kreativita a její rozvoj

Kreativita a její rozvoj

• Petr Žák •

Obsah

I. díl 1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2. Teoretická východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 3. Překážky tvořivosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 4. Kreativní mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 5. Historický přehled . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 6. Systémy kreativního řešení problému . . . . . . . . . . . . 121

II. díl 1. Kreativita a její rozvíjení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 2. Kreativní techniky v praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 3. Definice problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .225 4. Sběr informací a dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 5. Hledání nápadu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .279 6. Hledání řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 313 7. Plánování a realizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340

OBSAH

5

I. díl

1. Úvod

O čem tato kniha je a o čem tato kniha není Tato kniha není kreativní. Alespoň pokud chápeme adjektivum kreativní ve smyslu, který je běžně používán a kterým se dnes zaklíná tolik „kreativců“, netalentovanými, natruc experimentujícími umělci počínaje a vysoce postavenými pseudomanažery konče.

Tato kniha není kreativní. Není psána ve verších, není seskládána odzadu dopředu, není vydávána v ocelových deskách. Je učebnicí, zamyšlením, příručkou i tahákem zároveň.

Psát o kreativitě není samo o sobě kreativním počinem. Podobně jako se knihy o humoru zpravidla vyznačují nudou k uzoufání.

Kreativním počinem (myšlenkou, nápadem, dílem) je něco, co je současně originální, použitelné, přínosné pro budoucnost. A stejně tak techniky, metody nebo postupy popsané v této knize se stanou originálními až při svém využití v praxi.

Všechny z uvedených technik a metod byly vyzkoušeny a aplikovány v mnoha situacích. Někdy fungují, někdy nefungují. Sami zvažte, kdy kterou použít.

Tato kniha není kreativní. Je pouhým vodítkem a pomůckou. Je na vás, zda ji použijete jako tahák pro psaní referátů, anebo vám bude impulsem pro budoucí práci.

Tato kniha není kreativní. Kreativní jste vy.

ÚVOD

9

Komu je tato kniha určena Především druhá část naší knihy je určena všem, kteří využívají své kreativní schopnosti při své práci. Podněty a nápady k většímu využití kreativního potenciálu zde naleznou manažeři, obchodníci, učitelé, tvůrčí pracovníci v reklamě a marketingu. Kniha je však určena také všem zájemcům o psychologii, filozofii a historii. Všem, kteří se nespokojují jen s jedním nabízeným řešením a rádi zkoušejí nové, neprobádané cesty. Mnoho technik a metod využijí ti, kteří se z jakýchkoli důvodů trápí nad řešením určitého problému, nevědí, „kudy z konopí“, a zoufale očekávají Múzu, která je políbí na čelo se spásným nápadem.

Struktura knihy Nejprve se seznámíme s kreativitou obecně. Posoudíme ji jak z hlediska psychologického, tak z hlediska filozofického. Přesně si vymezíme, co vlastně kreativita je a co kreativita není, jaká jsou kritéria pro posouzení kreativnosti konkrétního díla nebo nápadu. Ukážeme si, jak se náhledy na kreativitu vyvíjely v minulosti, jaké jsou nejmodernější trendy ve zkoumání tvořivosti a jak je možno toto poznání prakticky využít. Pojmenujeme nejen všechny faktory, které kreativitu v člověku probouzejí a rozvíjejí, ale také většinu faktorů, které rozvoji a projevení kreativity brání, ať už se jedná o zábrany psychologické, společenské nebo procedurální. Popíšeme základní charakteristiky kreativní osobnosti i kreativní společnosti a současně ukážeme, jak tyto rysy v sobě pěstovat a rozvíjet. Zvláštní kapitolu tvoří pojednání o nejdůležitějším nástroji kreativity – lidském mozku. Závěr prvního dílu je pak věnován podrobnému rozboru jednotlivých fází procesu kreativního řešení problému, od prvotního zadání až po finální realizaci řešení.

Druhá část knihy je zaměřena povýtce prakticky. Tak jako je v prvním díle načrtnut systém kreativního řešení problému, tak se postupně v jednotlivých kapitolách seznámíme s množstvím kreativních technik, které autor sesbíral v zahraniční literatuře během více než dvaceti let. Kreativní techniky a metody obsažené ve druhém dílu jsou rozděleny podle jednotlivých fází systému kreativního řešení problému. Databáze technik je určena především všem řešitelům, facilitátorům a moderátorům.

10

ÚVOD

Jak s knihou pracovat Mým hlavním cílem bylo vytvoření praktického manuálu pro rozvoj kreativního potenciálu a sestavení jakéhosi tool-kitu pro všechny, kteří se pokoušejí o nalezení správného, originálního a přínosného řešení. Berte tedy celou knihu jako bedýnku s nářadím, jako skříňku, ve které je uloženo mnoho nástrojů sloužících k možná kreativnějšímu řešení.

Samotné techniky a procesy bez dostatečně upevněného kreativního postoje a bez dostatečně rozvinutých kreativních schopností nevedou k očekávaným výsledkům.

Pro zájemce o vývoj názorů na kreativitu je určen historický přehled.

Pro vedoucí a řídící pracovníky, stejně jako pro všechny, kteří stojí v čele řešitelských týmů, bude jistě přínosná kapitola o překážkách kreativity. Seznámí je s důvody, proč se kreativní potenciál skupiny nebo jednotlivce neprojevuje tak, jak by měl, a současně přinese doporučení a rady, jak se překážkám vyhnout, jak je z cesty odstraňovat a jak sebe i skupinu proti nim obrnit.

3ŎHNi

åN\ HDWLYLW\

5R]YRM NU Teor

7HFKQLN\

Y SUD[L

ie

'HILQLFH X SUREOpP

Hist

6\V

orie

WpP

\ &3

6 6EĘU

LQIR

Úvod

Mo

UPDF

t

zek YiQt

X

SDG

t Qi

iQ +OHG

3OiQR

+OHGiQt ŎHãHQt

ÚVOD

11

Pro praktické využití ve skupině jsou určeny testy a podněty k diskusi.

Přestože předkládám rozsáhlou databázi kreativních technik a metod, jsem si vědom toho, že ani ta nejúplnější databáze není úplná. V den, kdy se tato kniha znovu objeví na trhu, bude zcela jistě mnoho řešitelů používat mnoho dalších a dalších technik, které ještě nebyly zaznamenány. Kreativita jako věda se neustále rozvíjí, a proto každý nový přínos, každá nová technika, metoda, postup či nápad je jejím obohacením.

Některé důležité termíny Na následujících stránkách se setkáte s termíny, které se v odborné literatuře věnované kreativitě běžně vyskytují, nicméně v českém slovníku se ještě zcela nezabydlely. Pro lepší porozumění bude proto dobré, abychom se s nimi na úvod podrobněji seznámili.

CPS Termín CPS (angl. Creative Problem Solving) označuje celý proces kreativního řešení problému. Autorem této zkratky a současně celé metodiky je americký psycholog Joy Paul Guilford. Jeho inaugurační projev při uvedení do funkce prezidenta APA (American Psychologist Association) v roce 1951 je považován za jeden z nejdůležitějších milníků v dějinách studia kreativity. Podle Guilforda se proces CPS skládá z následujících fází: • Vstup zvnějšku • Filtrování • Produkce (vytváření odpovědí) • Poznávání nových informací • Produkce dalších odpovědí

Termín CPS však neoznačuje pouze Guilfordův systém, se kterým se ještě blíže seznámíme, ale je také komplexním označením systému jakéhokoli tvůrčího

12

ÚVOD

řešení problému. Na konci 20. století se především díky práci Teresy Amabileové ustálilo rozdělení CPS na fáze: • Zadání úkolu • Příprava • Tvorba odpovědí (nápad a řešení) • Realizace odpovědí • Závěr a zhodnocení

Facilitátor Facilitací rozumíme usnadnění či podporu určitých psychických procesů a činností ve smyslu zlepšení výkonu.

Facilitátor je člověk, který napomáhá skupině při řešení problému, je zodpovědný za procedurální správnost celého sezení (viz seance). Jeho úkolem je vést sezení takovým způsobem, aby skupina dospěla ke stanovenému cíli. Na rozdíl od moderátora má osobní zájem na vyřešení problému. Je součástí týmu, který hledá řešení. Zodpovídá za přípravu, průběh i závěrečné zhodnocení a výstupy z celé seance.

I přes osobní zájem na řešení problému by měl však být nestranný a neutrální, měl by dbát na rovné podmínky pro všechny a na dodržování pravidel stanovených společně na začátku seance. Facilitátor usnadňuje komunikaci ve skupině, řídí a upřesňuje celou seanci.

Kreativní seance V češtině je zpravidla termín „seance“ ve sledovaném kontextu zastupován termínem „sezení“, nicméně ani tento termín není zcela výstižný. Kreativní seancí rozumíme časově ohraničené setkání řešitelů (skupiny), kteří se scházejí za účelem kreativního řešení daného problému. Ještě před začátkem seance je dobré přesně pojmenovat účel a záměr takového setkání a podle tohoto účelu sestavit seznam těch, kteří se jej budou účastnit. I v tomto okamžiku

ÚVOD

13

je nezastupitelná úloha facilitátora. Na počátku seance by se mělo vykonat následující: • Pojmenování účelu a cíle seance • Určení facilitátora • Jasné a přesné nastavení pravidel (vztahy ve skupině, časový plán apod.)

Mediátor Mediátor (neboli zprostředkovatel, prostředník) je člověkem, který je určen jako prostředník při vyjednávání. V procesu CPS sice nemá takové zastoupení jako při vyjednávání, nicméně praktické zkušenosti s mediací by měl ovládat každý moderátor i facilitátor. Mediace je definována jako vyjednávání za účasti druhé osoby. Mediátor nemá zájem na konkrétním výsledku vyjednávání, je však zodpovědný za pokud možno bezkonfliktní průběh celého vyjednávání.

Je zárukou, že obě strany budou při vyjednávání stejně zastoupeny a budou mít pro svou argumentaci shodný prostor.

CPS Facilitátor

Skupina Seance

14

ÚVOD

Moderátor Na rozdíl od facilitátora nemusí být moderátor přímo závislý na výsledku procesu. Je podobně jako mediátor nestranným pozorovatelem, který má za úkol vést diskusi nebo kreativní seanci. Stejně jako facilitátor a mediátor i moderátor zodpovídá za průběh seance, za přesné určování a dodržování pravidel. Zapisuje podněty vzešlé v diskusi, zpravidla také provádí závěrečnou zpětnou vazbu.

Během diskuse klade doplňující a podnětové otázky, snaží se v kolektivu přispět k hlubší a otevřenější diskusi.

Skupina Skupina je společenství lidí scházejících se za určitým cílem. V systému CPS může být tímto cílem hledání nápadu k řešení problému, identifikace problému, hodnocení variant řešení, plánování přípravy apod. Jak bude ukázáno v kapitole o blocích kreativity, prochází skupina během kreativní seance určitými fázemi vývoje, kdy se profilují role jednotlivců ve skupině. Facilitátor nebo moderátor by si měl být těchto rolí vědom a s tímto vědomím skupinu vést směrem k výsledku.

Jak vypočítat výšku mrakodrapu pomocí barometru?

Ještě než se pustíme do prvního dílu, ukážeme si na jedné úsměvné příhodě, jak se kreativní myšlení může projevit v praxi.

Při zkoušce z fyziky na univerzitě v Kodani dostal jeden ze studentů následující zadání: „Popište, jak určit výšku mrakodrapu pomocí barometru.“ Student velmi rychle odpověděl: „Upevníte dlouhý kus provazu k vrchu barometru, pak spustíte barometr ze střechy mrakodrapu na zem. Délka provazu plus výška barometru se rovná výšce budovy.“ Tato vysoce originální odpověď tak rozzuřila zkoušejícího, že studenta vyhodil. Student se odvolal na základě toho, že jeho odpověď byla nepochybně

ÚVOD

15

správná, a univerzita jmenovala nezávislého arbitra, aby případ rozhodl. Arbitr usoudil, že odpověď byla opravdu správná, ale neukázala žádné zjevné znalosti fyziky. K vyřešení problému bylo rozhodnuto zavolat studenta a dát mu šest minut, během kterých by měl ve slovních odpovědích prokázat alespoň minimální obeznámenost se základními principy fyziky.

Student seděl tiše pět minut, čelo zamračené přemýšlením. Arbitr mu připomněl, že čas už uplynul, a student na to odpověděl, že má několik velmi závažných odpovědí, ale nemůže se rozhodnout, kterou použít. Když mu bylo doporučeno, aby si pospíšil, student odpověděl: „Zaprvé můžete vzít barometr na střechu mrakodrapu, hodit ho přes okraj dolů a měřit čas, než barometr dopadne na zem. Výšku budovy lze spočítat podle vzorce H = 0,5 g × t 2. Pro barometr to ale bude smůla.

Nebo, pokud svítí slunce, můžete změřit výšku barometru, pak ho postavit na zem a měřit délku jeho stínu. Pak změříte délku stínu mrakodrapu a potom je jednoduchou záležitostí pomocí poměrné aritmetiky spočítat výšku mrakodrapu.

Pokud byste ovšem chtěli být vysoce vědečtí, mohli byste upevnit krátký kus provázku k barometru a zhoupnout jím jako kyvadlem, nejdřív k zemi a pak ke střeše mrakodrapu. Výška se vypočítá z rozdílu v gravitační síle.

Nebo jestli má mrakodrap venku únikové schodiště, bylo by jednodušší vyjít nahoru a označovat celou výšku budovy pomocí délky barometru a pak to sečíst.

Kdybyste však chtěli být jenom nudní a ortodoxní, pak byste mohli použít barometr k měření tlaku vzduchu nejdřív na střeše mrakodrapu a pak u země, potom převést rozdíl tlaků v milibarech na stopy, a dostali byste tak výšku budovy.

Protože jsme ale trvale nabádáni, abychom uplatňovali nezávislé myšlení a používali vědecké metody, bylo by nepochybně nejlepší zaklepat na domovníkovy dveře a říct mu: ,Kdybyste chtěl pěkný nový barometr, dal bych vám tenhle, když mi sdělíte výšku tohoto mrakodrapu.‘“ Ten student byl Niels Bohr, budoucí laureát Nobelovy ceny za fyziku.

16

ÚVOD

2.

Teoretická východiska Každý člověk hýří nápady, ale jen někteří lidé oplývají myšlenkami natolik výjimečnými, že se právem o nich hovoří jako o kreativních osobnostech. Jak najdeme tenkou dělicí čáru, která vymezí velkou skupinu těch, kteří myslí takzvaně obyčejně, a skupinku těch, kteří jsou takzvaně kreativní? Jak je možné, že impuls, který je dán dvěma jedincům, se ve výsledku přeměňuje v odlišné hodnoty? Podobně jablko, které spadlo podle legendy na hlavu Isaaka Newtona, může spadnout na hlavu komukoli. Stačí si jen lehnout pod strom. Ale ovoce samo o sobě ani ťuknutí do hlavy nápad nezaručuje.

Definice kreativity Zadáme-li standardnímu internetovému prohlížeči heslo KREATIVITA, vygeneruje se nám více než 240 000 odkazů na firmy, poradenské a tréninkové agentury, které slibují svým potenciálním zákazníkům kreativní přístup, tréninky kreativity a kreativní rady. Před deseti lety to bylo slabých 14 000. Pod pojem KREATIVITA je možno v současné době skrýt téměř cokoli. Od kurzů myšlení, malování hrnečků, paličkování krajek až po rozvojové teambuildingové akce.

Chcete-li se prodat, řeknete, že jste kreativní. Kreativita se dnes cení. Viděl jsem dokonce i inzerát, který hledal pracovníka na pozici „kreativní účetní“.

Tak jak to tedy je?

TEORETICKÁ

VÝCHODISKA

17

Malá československá encyklopedie (1984–1987) uvádí následující definici kreativity: Kreativita je produktivní styl myšlení, odrážející se v činnosti člověka; specificky lidská aktivita realizovaná v tvůrčím procesu, jehož výsledkem je artefakt (dílo, reálné řešení daného problému) vytvořený kreativním jedincem; jedna ze základních psychologických potencialit člověka, rozvíjená z prvotní formy dispozice do aktivní a vůlí ovládané schopnosti tvůrčí produkce. Kreativní potenciál lze zjišťovat speciálními psychologickými testy.

Americká psycholožka Teresa Amabileová (1983) definuje kreativitu následujícím způsobem: Dílo nebo řešení problému se považuje za kreativní do té míry, do jaké je novým, užitečným, správným a přínosným řešením zadaného úkolu, a zároveň do jaké míry je úkol více heuristický (objevný, originální, původní, předpokládající nové řešení) než algoritmický (známý úkol s rutinním řešením).

V příručce Trénink paměti a kreativity (Carter – Russel, 2002) definují autoři kreativitu jako „…mentální procesy, které vedou k řešením, nápadům, konceptualizacím, uměleckým formám, teoriím nebo produktům, které jsou jedinečné nebo nové…“

Mentální proces

V psychologii osobnosti (Smékal, 2004) je kreativita (tvořivost) chápána takto:

Styl myšlení Pokusíme-li

3V\FKLFNi þLQQRVW

se

definovat

tvořivost podle výsledku, který podmiňuje, můžeme říct, že je to taková psy-

chická činnost, v níž se vyskytuje netradiční přístup k předmětu, originalita, vynalézavost, bisociace (místo asociací, tj. používání vzdálených a neobvyklých asociací, iniciativa…).

18

TEORETICKÁ

VÝCHODISKA

Kreativitu můžeme v souhrnu chápat jako: 1. Schopnost • představit si nebo vymyslet něco nového přičemž se nejedná o stvoření něčeho z ničeho • tvořit nápady, řešení, myšlenky, díla, a to za použití — kombinace — změny — reaplikace existujících nápadů Pozn.: všechny nápady (skvělé i obyčejné) jsou založeny na této schopnosti

2. Postoj jednotlivce, který charakterizuje • souhlas, přijetí změny a novinky • ochota hrát si s nápady a myšlenkami • flexibilita v pohledu na věc 3. Proces charakterizovaný • tvrdou prací • kontinuální myšlenkovou činností na generování řešení • prostorem pro improvizaci • řádem

Postoj

Proces

Schopnosti

TEORETICKÁ

VÝCHODISKA

19