Atlas hub
Kompletní průvodce pro každého
Více jak
fotografií & schémat
Křemenáč březový
Křemenáč březový je poměrně běžná houba rozšířená po celé severní polokouli, která roste především v blízkosti kořenů bříz. chutí připomíná ceněný hřib smrkový. Křemenáče jsou kvůli tvrdší dužnině ceněny zejména díky nízké červivosti. v České republice
Třeň
Má dlouhý a tlustý bílý třeň, který pokrývají drobné tmavě hnědé až černé šupinky, což mu dodává žíhaný, ba dokonce „špinavý“ vzhled
Charakteristika
Český název křemenáč březový v ědecký název
Leccinum versipelle
Jedlost jedlý (vyžaduje důkladnou tepelnou úpravu)
s ezóna růstu léto až podzim v elikost klobouku
8 až 20 cm
Na všech fotografiích:
Červený klobouk
Klobouk křemenáče březového může mít barvu od oranžové až po červenou či hnědou. Na spodní straně klobouku se nacházejí krémově zbarvené póry (rourky), horní okraj klobouku lehce přesahuje přes póry. U starších plodnic mohou póry získat šedivější nádech. Po rozkrojení mívá třeň křemenáče březového v místě řezu nazelenalou nebo namodralou barvu. Před konzumací se doporučuje tuto houbu důkladně tepelně upravit.
se křemenáč březový vyskytuje hojně především v prosvětlených březových hájích, na okrajích lesů a v rašeliništích. roste od června do října a díky výrazné oranžové barvě klobouku jej lze v terénu velmi dobře nalézt.
Kačenka česká
Tato houba patří mezi ceněné úlovky houbařské sezóny. Na rozdíl od letních hub je čas růstu kačenky i dalších druhů jarních hub omezený. houba má volný klobouk přirůstající jen k vrcholu třeně. Je 2 až 6 cm široký a 4 až 6 (výjimečně 8 až 10) cm vysoký a má nepravidelně kuželovitý nebo zvoncovitý tvar. V mládí je klobouk obvykle laločnatě zprohýbaný, později podélně paprsčitě zvrásněný, žlutooranžový, okrový, žlutohnědý až světle
Charakteristika
Český název
kačenka česká
v ědecký název
Verpa bohemica
Jedlost
jedlá (lahodná jemná chuť)
s ezóna růstu
jaro
v elikost klobouku
4 až 6 cm
nahnědlý, někdy také šedavý. V dospělosti se vrcholy žeber na klobouku zbarvují do tmavě hnědé, celkově klobouk tmavne a ztrácí na objemu.
Třeň je křehký, válcovitý, rovný nebo mírně prohnutý, bílý či bělavý, krémový, někdy až naoranžovělý, jemně zrnitě vločkatý, se střídavě světlejšími a tmavšími plochami, uvnitř částečně dutý. Dužnina je tenká, voskovitá, křehká, s výraznou aromatickou vůní.
Zvrásněný klobouk
Klobouk obvykle laločnatě zprohýbaný, později podélně paprsčitě zvrásněný, žlutooranžový, okrový, žlutohnědý až světle nahnědlý
Třeň
Křehký, válcovitý, rovný nebo mírně prohnutý třeň bývá uvnitř částečně dutý
NA VšEch foTogRAfiích:
Místa růstu
Kačenka česká roste ráda na místech, kam se houbaři většinou naopak vydávají neradi. Vyhledává staré zarostlé sady s růžokvětými stromy a roste rovněž pod trnkami, jasany a osikami. Tyto porosty se většinou nacházejí na okrajích lesů nebo se vyskytují samostatně mezi poli.
Muchomůrka zelená
Muchomůrka zelená, která je podle odhadů zodpovědná za devadesát procent všech úmrtí způsobených otravou houbami, nese svůj název zcela oprávněně. Ve srovnání se svými výrazně červenými nebo skvrnitými jedovatými příbuznými vypadá tato houba vcelku nenápadně, ale prozradit ji může zejména její výrazný kalich na bázi třeně, kterému
se říká příznačně kalich smrti. Patří do rodu Amanita (muchomůrka) a jde o mykorhizní druh, jenž roste v malých skupinkách pod stromy ve smíšených lesích, parcích a zahradách po celém světě. V Česku se vyskytuje nejhojněji v teplejších oblastech od nížin po podhůří, především v listnatých lesích pod duby, buky a habry.
Třeň
Třeň má volný bílý prsten a na bázi výraznou pochvu
Klobouk
Muchomůrka zelená má bílý až nazelenale světle hnědý, vyklenutý klobouk
Charakteristika
Český název muchomůrka zelená v ědecký název Amanita phalloides s ezóna růstu léto až podzim v elikost klobouku průměr klobouku až 15 cm
NA VšEcH foTogrAfiícH: Jako vajíčko
V mládí připomínají plodnice vajíčka a mohou být čistě bílé, čímž se podobají jedlým žampionům (pečárkám). Muchomůrka zelená má husté bílé lupeny a bílý až bledě hnědý třeň. Dospělého člověka dokáže usmrtit již konzumace poloviny plodnice. Příznaky otravy zahrnují žloutenku, průjem, zvracení, křeče, kóma a smrt v důsledku selhání jater a ledvin. Vlákna Jemná vlákna směrem ke středu klobouku mu během dozrávání propůjčují žíhaný (paprsčitý) vzhled
Pavučinec plyšový
Pavučinec plyšový se vyskytuje v Evropě, naštěstí je poměrně vzácný. roste v malých skupinách v jehličnatých lesích. Po požití uvolňuje toxin, jenž vyvolává nevolnost a příznaky podobné chřipce, následně devastuje játra a ledviny. Částečný závoj této houby tvoří
jemná síť radiálních vláken, která se táhne od třeně k okraji klobouku a připomíná pavučinu. V Česku roste velmi vzácně a jen v nejteplejších oblastech (např. v Polabí nebo na jižní Moravě) především v listnatých lesích pod duby a buky na kyselých půdách.
Zbarvení
Tato houba je rezavě hnědá, skořicová až oranžová
Třeň
Spodní polovina
třeně je mírně kyjovitá a směrem k oběma koncům (k bázi i ke klobouku) se zužuje
Klobouk
Uprostřed klobouku se nachází velmi výrazný středový hrbol
Lupeny
Lupeny jsou řídké a tlusté
Charakteristika
Český název pavučinec plyšový v ědecký název
Cortinarius orellanus s ezóna růstu léto až zima v elikost klobouku průměr klobouku až 8 cm
NA VšEcH foTogrAfiícH:
Rezavě hnědá
Klobouk je rezavě načervenale hnědý až oranžový a může být plstnatý nebo šupinatý. Lupeny mají stejnou barvu a bývají různě dlouhé (vystřídané kratšími lupínky). Třeně mají dřevnatý vzhled a jsou stejně zbarvené, avšak někdy s tmavšími skvrnami, nebo světlejší. Uvádí se, že tato mykorhizní houba voní po ředkvi.
