ZEP2343 Supermarine Spitfire

Velká kniha

VELKÝ PRŮ VODCE

160 STR AN

Supermarine

Spitfire KOMPLETNÍ ANATOMIE STÍHAČKY, KTERÁ SE STALA SYMBOLEM VÍTĚZSTVÍ RAF NAD NĚMECKOU LUFTWAFFE

Letové vlastnosti

Rekonstrukce originálu

Výroba a bojové nasazení

V kokpitu

Až se toto letadlo znovu dotkne pevné země, bude to na obležené Maltě. Spitfire Mk. V se 400l přídavnou nádrží pod trupem je v dubnu 1942 pomocí jeřábu nakládán na palubu letadlové lodě USS Wasp v doku krále Jiřího V. v Glasgow. Ráno 20. dubna dosáhla letadlová loď u pobřeží Alžírska určeného místa pro vzlet a skupina 47 spitfirů odstartovala v rychlém sledu k přeletu na 1 000 km vzdálený ostrov. Všechny kromě jednoho v pořádku dorazily. Dne 9. května z Wasp na Maltu odstartovalo dalších 47 spitfirů a díky těmto posilám se podařilo ničivé útoky na ostrov odrazit.

26

Zhruba v polovině války začaly spitfiry létat s bombovými závěsníky pod křídly: pro dvě letecké pumy o hmotnosti 113 kg, nebo pod trupem pro jednu o hmotnosti 226 kg.

Když si Spojenci postupně zajistili po zbytek války leteckou nadvládu nad bojištěm, spitfiry operovaly stále častěji v úloze stíhacích bombardérů. V té době došlo také k zajímavému vývoji, který vedl ke změně malého počtu stíhaček na letadla s plováky. Ta měla působit ze základny zřízené v souostroví Dodekanésy společně s ponorkou určenou k jejich podpoře. Letadla dostala za úkol napadat dopravní letouny Osy přepravující důležité zásoby posádkám na ostatních ostrovech v oblasti. Nápad se však nakonec nerealizoval, i když na jeho základě vznikla další neobvyklá modifikace.

Spitfiry verzí Mk. XII a Mk. XIV poháněné větším a výkonnějším motorem Griffon byly určeny pro vybojování letecké převahy.

Tento agregát také poháněl verzi Mk. XIX, konečnou variantu spitfiru využívanou pro dálkový průzkum. Zmíněná verze přinesla obrovský skok ve výkonu oproti předchozím variantám a nad cílem dokázala operovat až ve výšce 13 700 m. Tak vysoká operační hladina poskytla verzi Mk. XIX dostatečné bezpečí dokonce i před nepřátelskými proudovými stíhačkami. Poslední odvozenina spitfiru – Seafire Mk. 47 – opustila výrobní hangár v South Marstonu v lednu 1949. Tím došlo k ukončení jedenáctiletého výrobního procesu, při kterém vzniklo necelých 22 000 letadel. Po válce byly spitfiry široce exportovány a sloužily ve 27 zemích.

Jejich bojová kariéra neskončila v roce 1945.

Během prvního arabsko-izraelského konfliktu v roce 1948 jej provozovaly obě strany a o dva roky později nasadilo Královské námořnictvo letadlovou loď Theseus s jednou perutí seafirů v Koreji.

Po mnoho let veřejnost nevěděla o tajných letech spitfirů v průběhu studené války. Spitfiry RAF verze XIX fotografovaly v letech 1951 a 1952 přístavy a další objekty v Čínské lidové republice. Je také téměř jisté, že průzkumné jednotky RAF umístěné v Německu prováděly podobné lety nad východní Evropou. RAF nebylo jediné, kdo využíval spitfiry k podobným účelům.

V říjnu 1948 převzalo Švédské královské letectvo 50 Spitfirů Mk. XIX a mnoho lidí

Spitfire Mk. IX upravený jako stíhací bombardér se dvěma 113kg bombami.

Pět spitfirů bylo přepracováno na hydroplány pro vojenské operace, které se nakonec neuskutečnily.

Plováky navrhl Arthur Shirvall, který se jimi zabýval již před válkou pro slavný závod o Schneiderův pohár.

27

Anatomie stíhačky Tato část pojednává zejména o verzi Spitfire Mk. IX, jak je zobrazena na tomto řezu a na mnoha dalších fotografiích.

1 3 2

72

59 56

4

57 6

9

7

8

4

54

55 58

5

40

12

36

41

37

53 52

38

64

63

42

35

14

16

66 43

50

44

22 20 33

65

51

39 34

15

61

62

10 13

71

60

49

48

32

45

47

46 23

21 17

18

31

19 28

24

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19

66

ravý konec křídla P Poziční světlo Pravé křidélko Kulomety Browning (7,7 mm) Ústí zbraní (zalepené) Schránky nábojů kulometu (350 nábojů na hlaveň) Táhlo ovládání křidélka Vahadlo ovládání Dělená klapka pravého křídla Lanka ovládání křidélka Schránka nábojů kanonu (120 nábojů) Pravý kanon Hispano ráže 20 mm Bubnový přívod munice Hlaveň kanonu Čtyřlistá vrtule Rotol s konstantní rychlostí Kryt hlavně kanonu Kužel vrtule Mechanismus úhlu náběhu vrtule Opancéřovaný unašeč

152

143

149 142

153

159

139

154 158

35 36 37 38 39

117

144

147

151

115

116

146

27

25

20 Nádrž chladicí kapaliny 21 Víčko pro plnění kapaliny 22 Vodou chlazený motor Rolls-Royce Merlin 61 V12 23 Výfukové svody 24 Přední uchycení motoru 25 Spodní kryt motoru 26 Olejová nádrž pod krytem (25,5 l) 27 Prodloužení vstupu vzduchu karburátoru 28 Výztuha motorového lože 29 Hlavní část motorového lože 30 Olejový filtr 31 Dvoustupňové turbodmychadlo 32 Spoj motorového lože 33 Tlumič 34 Příslušenství motoru

30

150

26

15

29

145

148

ezichladič M Vstup vzduchu pro kompresor Nádržka hydraulické kapaliny Filtr systému hydrauliky 157 Opancéřovaná protipožární přepážka palivové nádrže 40 Uzávěr plnění paliva 41 Vrchní hlavní palivová nádrž (218 l) 42 Zadní část přístrojové desky 43 Držák kompasu 44 Spoj podélníku a palivové nádrže 45 Spodní hlavní palivová nádrž (168 l) 46 Trubka pedálu směrovky 47 Svislá přepážka palivové nádrže

155

141

140

156

48 Ventil ovládání paliva 49 Schránka na mapy 50 Kolo ovládání vyvážení 51 Ovládání přípusti a nastavení vrtule 52 Madlo ovládací páky (kniplu) 53 Ovládání rádia 54 Neprůstřelné čelní sklo 55 Odrazný zaměřovač 56 Zpětné zrcátko pilota

89 90

88

114 Opláštění klapek na odtokové hraně 92 91 115 Zadní nosník křídla 86 116 Zvedák klapky chladiče 94 84 117 Vedení lanka křidélka 93 118 Přívod vzduchu pro ohřívání zbraní 100 95 119 Hydraulický zvedák klapek 102 101 120 Zvedák synchronizace klapek 96 106 107 121 Dělená klapka levého křídla 99 103 97 122 Vahadlo ovládání křidélka 105 123 Táhlo ovládání křidélka 108 98 124 Konstrukce levého křidélka 104 125 Konstrukce konce křídla 79 Konstrukce zadního rámu 126 Levé poziční světlo trupu 127 Konstrukce mřížky žebra křídla 80 Pláty potažení trupu 128 Přední nosník 81 Kyslíková láhev 129 Kulomety Browning (7,7 mm) 82 Odpalovač signálních raket Vzduchové láhve tlakového 130 Schránky nábojů kulometu systému 83 Anténa IFF (350 nábojů na hlaveň) Hlavní podélník trupu 84 Pravý stabilizátor 131 Trubky pro výšleh kulometů Volitelná nádrž pro dálkové 85 Pravá výškovka 132 Ústí zbraní (zalepené) lety (132 l) 86 Přední nosník SOP 133 Žebra nosníku náběžné hrany Kolejnice posuvného překrytu (prodloužení rámu trupu) 134 Pancéřová ochrana schránek kabiny 87 Konstrukce žeber SOP nábojů Regulátor napětí 88 Kabel antény HF 135 Schránka nábojů kanonu Zadní zasklení kabiny 89 Odlehčovací ploška směrovky (120 nábojů) Výbava IFF rádia 90 Konstrukce směrovky 136 Levý kanon Hispano Stožár HF antény ráže 20 mm 91 Zadní část Kabelový přívod antény 137 Bubnový přívod munice 92 Vyvažovací plocha směrovky Rádiový přijímač/vysílač 138 Upevnění kanonu ke křídlu 93 Zvedák mechanismu vyvážení Přístupový poklop schránky 139 Hlaveň kanonu 94 Zadní poziční světlo rádia 140 Ústí hlavně kanonu vnějšího 95 Vyvažovací plocha výškovky Vrchní identifikační světlo křídla C – zaslepené 96 Levá konstrukce výškovky – 141 Pružina zákluzu potažená 142 Vnitřní mřížka žeber náběžné 97 Odlehčovací plocha výškovky hrany 98 Kabel antény IFF 99 Konstrukce žeber stabilizátoru 143 Prostor pro zatažení hlavního podvozku 124 100 Ovládací závěs výškovky 144 Olejový chladič 101 Táhlo ovládání směrovky 145 Chladič okruhu chlazení 102 Spojení nosníku ocasních 146 Zvedák hlavního podvozku ploch a rámu trupu 147 Vedení zdvihu podvozku 103 Dvojitý rám trupu 148 Spojovací uzel křídla a trupu 104 Nezatažitelné a samostavitelné 127 149 Olejové trubičky k chladiči ostruhové kolo 150 Čep nohy hlavního podvozku 105 Vzpěra ostruhového kola 125 151 Kamera fotokulometu 106 Páka ovládání směrovky 152 Otvor pro kameru 107 Spojovací rám ocasních ploch 153 Odhoditelná nádrž 108 Tlumič odpružení ostruhového 126 (136, 205 nebo 409 l) kola 154 Tlumič hlavního podvozku 109 Baterie 110 Vedení ovládání ocasních ploch 155 Momentové vedení podvozku 156 Levé kolo hlavního podvozku 111 Spodní podélník trupu 157 Kryt kola hlavního podvozku 112 Přechod kořene křídla a trupu 158 Pravé kolo hlavního podvozku 113 Pozemní zásuvka pro rádio 159 Pravý kryt podvozku a elektrický systém 85

83 74

78

75

82

80 79

71

81

109

77 73 70

110

76

69

67

68

111

68 69

67

112

70 71 72 73 74 75 76 77

113

114

118 119

121

138

120

137

78

136

135 134

123 129

122

133 130

131 132 131

129

128

132

57 58 59 60 61 62 63 64 65 66

ám překrytu kabiny R Boční panely překrytu Posuvná část překrytu kabiny Podpěrka hlavy Pancéřový kryt pilotovy hlavy Upínací pásy Pilotní sedačka Panel bočního vstupu Pancéřování zad Rám sedačky

87

67

1

2

3

4

5

74

6

7

1 Levé křídlo zbavené většiny potahu na spodní

straně čeká na renovaci. Vidět je vnitřní struktura včetně žeber.

2 K hotové náběžné hraně skříňové konstrukce ve tvaru D se právě připojují vnější žebra – zde pravé křídlo.

3 Pohled na spodní stranu křídla nyní se všemi žebry na místě před potažením – zde levé křídlo.

4 Zde se nýtují pláty ze slitiny hliníku horní části potahu pravého křídla.

5 Pohled na pravé křídlo zespodu před potažením.

Vidět je struktura prostoru pro podvozek.

6 Po hotovém potažení spodní strany pravého křídla je nyní vidět plášť, klapky (vlevo nahoře), umístění šachet zbraní a podvozku.

7 Po potažení vrchní strany pravého křídla je ještě potřeba namontovat kryty schránek zbraní a munice.

Každé křídlo je připojeno k trupu sedmi čepy v předním nosníku. Tyto čepy procházejí horní a dolní pásnicí nosníku a připojují je k příhradovým průběžným nosníkům na rámu č. 5 trupu. Další čep upevňuje zadní nosník.

Metoda konstrukce výztuže hlavních nosníků křídla je neobvyklá. Každý je tvořen z pěti koncentrických hranolů čtvercového průřezu vyrobených z hliníkové slitiny plechu o tloušťce 11 SWG (4 mm) a jedním kotvicím bodem. Tyto hranoly jsou vyrobeny s vysokou přesností, která zajišťuje těsný kontakt.

U kořene křídla jsou nosníkové trámy složeny z pěti vrstev, ale jak se zatížení nosníků postupně snižuje směrem k okraji křídla,

16

22

Zbrusu nová náběžná hrana křídla před potažením. Vidět je vyztužení pomocí žeber.

20

24

24

20

potah náběžné hrany dural L3

nákres pravé strany 22

14

20

10

18

22

Materiál ALCLAD L38 nebo D.T.D 390 s číslem SWG v kroužku

Tloušťka plátů potahu křídla v jednotce SWG, jak je uvedeno v AP1565.

75

12 10 14 9

13

8

15

16

11 6

27

26

7

17

28

19

29 32 31

5

4

18 21 30

3

20 25

33

2

34

35

36

24

22

1

23 40 37 38

39

Přístrojová deska Spitfiru Mk. II v. č. P7350 patřící MBoB.

Přístrojová deska 1 Trojitý ukazatel brzd (tlak v systému,

indikátor levé/pravé brzdy) 2 Spouštěče magnet 3 Vyvážení výškovky 4 Palubní hodiny 5 Ukazatel polohy podvozku (nahoře/dole) 6 Stopky 7 Regulátor kyslíku (nepoužívá se) 8 Spínač pozičních světel 9 Ovladač klapek 10 Ukazatel přetížení (G-metr) 11 Spouštěč reflexního zaměřovače (nepoužívá se) 12 Ovládací panel rádia Marconi AD120 (moderní)

96

13 Varovná signalizace generátoru, startéru

a tlaku paliva 14 Voltmetr 15 Ampérmetr 16 Přepínač selhání generátoru 17 Otáčkoměr 18 Ukazatel tlaku oleje 19 Ukazatel zvýšení výkonu 20 Ukazatel teploty oleje 21 Ukazatel teploty v chladiči 22 Výbušný spouštěč (nepoužívá se) 23 Palivoměr 24 Tlačítkový spínač ukazatele stavu spodní

nádrže 25 Odpojovač motoru 26 Rychloměr

27 Umělý horizont 28 Variometr (ukazatel stoupání/klesání) 29 Rukojeť kniplu s tlačítky ovládání rádia,

zbraní a brzd 30 Směrový gyroskop 31 Výškoměr 32 Zatáčkoměr 33 Ovladač tlumení světel v kabině 34 Ovladač tlumení světla kompasu 35 Tlačítko spouštění motoru 36 Tlačítko zvýšení výkonu 37 Kompas 38 Ovladač/odpojovač paliva 39 Pumpa sytiče paliva 40 Vytrhávací kroužek vypnutí motoru

Kruhová rukojeť kniplu v kokpitu Mk. IX v. č. MK356 včetně tlačítkového spouštěče zbraní (šipka).

Pravá strana palubní kabiny Mk. XVI v. č. TE311 s ukázkou madla ovládání překrytu kabiny (červená/žlutá), ovladače gyroskopického zaměřovače, ovladače podvozku s odejmutým krytem, nouzovou láhví stlačeného vzduchu pro spuštění podvozku s červeným madlem, pod ní je pumpa odmrazení čelního skla, ovladač a nádrž a dole vpředu je červené madlo ve tvaru D pro odhoz přídavných nádrží.

Pravá zadní část kokpitu Mk. IX v. č. MK356 s aretačními tyčemi v uložené poloze.

Ovladač fotokulometu umístěný v přední části levé strany kokpitu Mk. XVI v. č. TE311.

Ovladač přípusti paliva a nastavení úhlu náběhu vrtule umístěný v přední části levé strany kokpitu Mk. XVI TE311.

Pravá strana pilotní kabiny Mk. IX s ovládáním podvozku uprostřed. Předmět označený jako „Danger“ je ovládací jednotka Identifikace přítel-nepřítel (IFF) Jednotka byla vybavena malou roznětkou ke zničení kódů k odpovědím pro případ, kdy by měla padnout do rukou nepřítele. Plaketa „Danger“ je nyní na letadlech umístěna pouze pro autentičnost, jednotka IFF ani roznětka se v letadlech MBoB nenachází.

97