ZEP2218 - Legendy Formule 1 – Kompletní příběh

no vin ka

legendy

100% neoficiální

formule 1 kompletní příběh

Ferrari Mc

la

n mercerde es r ed lotus

bull willia ms

100% UNOFFICIAL

ů od tvůrc

největší legendy f1:

schumacher • senna • hamilton • prost • verstappen • clark • stewart • moss • lauda • fangio • mansell • alonso + všichni další jezdci & týmy!

pilotů 50 top

Formule 1 všech dob

Seznamte se s nejtalentovanějšími a nejslavnějšími jezdci, kteří kdy usedli do kokpitu Formule 1

O

d chvíle, kdy Velkou cenou Velké Británie 1950 odstartovalo první Mistrovství světa Formule 1, do roku 2021, v němž si Max Verstappen vítězstvím v posledním kole závodu v Abú Zabí pojistil mistrovský titul, usedlo do kokpitu F1 celkem sedm set sedmdesát reprezentantů čtyřiceti různých zemí. Někteří se nikdy neprobojovali z kvalifikace, jiní mají na kontě přes tři

8

sta účastí v závodech. Sto jedenácti jezdcům se podařilo zvítězit alespoň v jedné Velké ceně, třicet čtyři získalo alespoň jeden mistrovský titul. Smíme však považovat statistiku za nejlepší způsob, jak oddělit nejlepší od průměrných? Lze vůbec srovnávat dnešní jezdce s průkopníky závodů F1, kdy byly sezony kratší, zato jednotlivé závody delší? Jak do tohoto výběru začlenit piloty, jejichž slibnou kariéru v dobách, kdy závodění obnášelo podstatně větší riziko, ukončila nehoda, nezřídka smrtelná? Na následujících stranách jsme se pokusili vyzdvihnout jezdce, kteří jsou podle nás opravdu nejlepší. V našem výběru naleznete několikanásobné mistry světa i piloty, kteří se slávy nedočkali.

Zmíníme jak závodníky s dlouholetou kariérou, tak ty, kteří žili rychle a zemřeli mladí. Poznejte padesát nejodvážnějších, nejrychlejších a nejúspěšnějších mužů, kteří kdy usedli za volant závodního vozu.

9

Zdroje fotografií: Getty, Alamy (Farina)

Legendy Formule 1

Vítězná jízda Juana Manuela Fangia ve voze Alfa Romeo ve Velké ceně Francie 1951

8

Alfa Romeo

Pohár konstruktérů: 0 Vítězné závody: 10

Alfa Romeo představuje v motoristických sportech známý pojem. V seriálu Formule 1 tato stáj závodila několikrát, naposledy se do něho vrátila v roce 2019 (po dlouhé pauze od roku 1985), tehdy se Sauber přejmenoval na Alfa Romeo Racing. Zdaleka nejúspěšnější sezony stáj zaznamenala v letech 1950 a 1951 – její jezdci Giuseppe Farina a Juan Manuel Fangio získali rok po sobě mistrovský titul.

Ve stejných sezonách by Alfa Romeo nesporně získala také Pohár konstruktérů, ten se však tehdy ještě neuděloval. Slavný model Alfa Romeo 158 vyhrál v roce 1950 všechny závody, o rok později si jeho pokročilejší verze 159 dojela pro čtyři vítězství z celkových sedmi Velkých cen. Od té doby se stáj Alfa Romeo bohužel k nejvyšším příčkám nikdy nepřiblížila.

7

Cooper car company

POHÁRY konstruktérů: 2 Vítězné závody: 16

Revoluční vlastnosti modelu Cooper-Climax T51 byly spíše dílem náhody než výsledkem promyšleného konstruktérského plánu. Charles Cooper za spolupráce se svým synem Johnem původně přesunul motor do zadní části stroje, aby se k němu lépe dostal, nikoliv proto, aby zlepšil rozložení váhy vozu a tím i jeho ovladatelnost. Obojí se přesto podařilo a vůz T51 s Jackem Brabhamem za volantem získal v letech 1959 a 1960 Poháry konstruktérů i mistrovské tituly. V roce 1959 šampionát probíhal velmi vyrovnaně, Pohár konstruktérů však stáj získala s velkým náskokem – stroj Cooper zvítězil v pěti z osmi závodů šampionátu (a také ve třech z pěti, které se do celkového hodnocení nepočítaly). V roce 1960 se Brabham blýskl šňůrou pěti po sobě jdoucích vítězství ve Velkých cenách, s přehledem proto dosáhl na titul světového šampiona. Jeho týmový kolega Bruce McLaren přidal šestou vítěznou jízdu (z celkových devíti závodů), stáj si tedy suverénně odvezla druhý Pohár konstruktérů. Podle celkového počtu bodů se Cooper nachází až na šestnáctém místě, my však soudíme, že vzhledem k zásadnímu přínosu motoristickému sportu zasluhuje mnohem lepší hodnocení. Vliv této stáje na vývoj a konstrukci vozů snad ani nelze dostatečně vyzdvihnout.

100

Stirling Moss v kokpitu vozu Cooper-Climax T51 ve Velké ceně Holandska 1960

Top 10 týmů Formule 1

6

Slavný Jim Clark za volantem ikonického Lotusu 25 na cestě k vítězství ve Velké ceně Holandska 1963

POHÁRY konstruktérů: 9 Vítězné závody: 114

Úspěchy týmu Williams si nejčastěji spojujeme s osobností Nigela Mansella. Zřejmě k tomu přispěla skutečnost, že vizionářský model jeho závodního vozu FW14B z roku 1992 svého času zcela opanoval závodní pole. Skvělý konstruktér Adrian Newey vytěžil z nového, počítačem řízeného zavěšení maximum. Dokázal snížit světlost vozu (tedy jeho výšku nad povrchem vozovky) způsobem, který starší technologie neumožnily, což bezprecedentně zdokonalilo aerodynamické přednosti stroje. Mansell zvítězil v devíti závodech z šestnácti, čtrnáctkrát získal pole position, osmkrát se mu podařilo zajet nejrychlejší kolo. Vůz FW14B přitom byl v zásadě jen výsledkem evoluce modelu FW07 z roku 1979, který týmu pomohl získat dva Poháry konstruktérů (1980 a 1981) a Alanu Jonesovi titul mistra světa za rok 1980.

FW07 pro změnu do značné míry vycházel z Lotusu, který býval jeho největším soupeřem – překonal ho díky přemístění kokpitu a aerodynamických bočních krajů monopostu (tedy i bodu největšího aerodynamického přítlaku) více vpřed. Titul mistra světa za Williams získali dále Keke Rosberg (1982), Nelson Piquet (1987), Alain Prost (1993), Damon Hill (1996) a Jacques Villeneuve (1997). Williams si připsal na konto sto třicet tři nejrychlejších kol, sto dvacet osm pole positions a tři tisíce pět set osmdesát čtyři bodů. Do první pětice nejlepších týmů proto nepochybně právem patří.

POHÁRY konstruktérů: 7 Vítězné závody: 79

Lotus 25 sestavený Colinem Chapmanem v roce 1962 přinesl opravdovou revoluci. Chapman již v úvodním návrhu narušil zažité pořádky a obvyklý trubkový rám nahradil strukturou ve tvaru vany s uzavřenými hliníkovými profily napojenými na vnitřní upínací hlavy a s palivovými nádržemi po stranách. Tak nadešla éra monokoků pilotovaných téměř vleže.

Výsledkem se stal nejlépe ovladatelný vůz své doby, tento pokrok však obnášel určitá rizika.

Lotus 25 byl sice rychlý, ale zároveň křehký, řada pilotů proto zaplatila za dravou jízdu smrtí nebo zmrzačením. V roce 1967 se Lotus stal první stájí, která představila přítlačná křídla křídla.

Ta se původně připevňovala přímo k závěsu kol pomocí štíhlých podpěr. Přistoupilo se též k dalšímu vylepšení šasi, motor se na jednom konci upevnil ke skořepině, na druhém zase k závěsu a převodové skříni. Od té doby se stejným způsobem staví prakticky všechny vozy Formule 1. Kromě sedmi Pohárů konstruktérů získal tým Lotusu šest titulů mistra světa, a to zásluhou Jima Clarka (dva), Grahama Hilla, Jochena Rindta, Emersona Fittipaldiho a Marii Andrettiho.

Zdroj fotografií: Getty

5

Williams

LoTus

Vozu Williams FW14B, který opanoval sezonu 1992, odletují od kol jiskry

101

Legendy Formule 1

SENNA Národnost Brazilská Týmy Toleman (1984) Lotus (1985–1987) McLaren (1988–1993) Williams (1994)

ÚSPĚCHY Tituly 3 (1988, 1990, 1991) Počet závodů 161 Počet vítězství v závodech 41 Stupně vítězů 80 Pole position 65

48

Ayrton Senna

Talent od boha

Ayrton Senna, kterého řada fanoušků považuje za nejlepšího pilota F1 všech dob, nastavil v nejrychlejším sportu nové standardy

Formule 1

Velké týmy F1 o začínajícího Brazilce nijak zvlášť nestály, Senna se tedy spokojil s prakticky neznámou stájí TolemanHart. Jednalo se o menší tým s omezenými ambicemi.

Možnost, že by se jeho závodníci přiblížili vítězným pozicím se zdála naprosto mizivá, velcí hráči v něm proto neviděli důstojnou konkurenci. Sennův úvodní závod se příhodně odehrál v Brazílii, bohužel ho musel po osmi kolech přerušit.

Ovšem při svém druhém pokusu v Jižní Africe skončil šestý a získal první body.

První dokončená velká cena představovala pro Sennu vystřízlivění. Ve Formuli 3 a Formuli Ford si zvykl na kratší závody, dvě hodiny strávené v kokpitu na rozpáleném okruhu Kyalami v jihoafrické provincii Transvaal se ukázaly jako fyzicky i psychicky vyčerpávající. Senna se tedy stačil představit světu F1, ale teprve ve svém šestém závodě a za zcela jiných podmínek prokázal, že do něho skutečně patří.

Ve Velké ceně Monaka vyzval k souboji hvězdy, jakými byli Alain Prost, Keke Rosberg, Niki Lauda nebo Nigel Mansell, tedy samí bývalí nebo budoucí šampioni. Senna startoval ze třináctého místa a když se postupně probojovával do vedení, předvedl schopnost, která se stala jeho poznávacím znamením.

Dokázal si skvěle poradit s jízdou na vlhkém povrchu, předjel druhého Laudu a fenomenální rychlostí se blížil k vedoucímu Prostovi. V jednatřicátém kole – chvíli předtím, než by ho stačil

předstihnout – byl však kvůli dešti závod předčasně ukončen.

Umístění na stupních vítězů nicméně i tak jasně ukázalo, že to se závodnickými ambicemi myslí vážně.

Rozhodnutí zastavit závod a nechat vítězství Prostovi představovalo první okamžik, kdy se kariéra těchto dvou výjimečných jezdců střetla. Zdaleka to nebylo naposledy.

Přestup do Lotusu

Stáj Toleman sice dala Sennovi šanci závodit v F1, od začátku však bylo jasné, že ctižádostivý mladík míří výš. Příhodné řešení nabízel Lotus. V roce 1985 se Senna nacházel ve skvělé formě, získal čtyři pole positions v prvních šesti závodech.

Dokázal je však proměnit pouze v jediné vítězství – po další triumfální jízdě v dešti, tentokrát v Portugalsku. Ve zbývajících závodech sezony si vysloužil další tři pole positions, bohužel však musel sedmkrát odstoupit a v celkovém bodování skončil čtvrtý. Titul šampiona si tentokrát bez nesnází odnesl Prost.

Také v další sezoně se Prost držel ve vedení, diváky však mnohem víc zajímal souboj dvou Brazilců –Senny a Piqueta o druhou pozici. Podobně jako v roce 1985, kdy si osmkrát vybojoval start z pole position (včetně trojice prvních závodů v sezoně), se Sennovi podařilo jen dvakrát zvítězit. V celkovém bodování skončil zase čtvrtý, o čtrnáct bodů za svým krajanem.

Zatímco Prost si dojel pro druhý titul v řadě.

Ve třetí a poslední sezoně u Lotusu Senna v celkovém hodnocení postoupil na třetí místo. Předstihli ho jen tehdy nepřemožitelní jezdci Williamsu Piquet a Mansell. Titul šampiona připadl Piquetovi, Senna následně dospěl k závěru, že v zájmu kariérního posunu musí znovu přestoupit.

Léta slávy

V sezoně 1987 na sebe strhli pozornost Mansell a Piquet, následující rok již patřil dvěma jiným jezdcům. Čerství týmoví kolegové ze stáje McLaren Senna a Prost zvítězili v patnácti z šestnácti závodů, celkově skončili na prvním a druhém místě.

Prost musel zmobilizovat všechny své jezdecké schopnosti, aby se Sennou udržel krok. Brazilský kolega ho předstihl v kvalifikaci (v onom roce získal neuvěřitelných třináct pole positions, zatímco Prost pouze dvě), v závodech však štěstí více přálo francouzskému pilotovi. Prost vyhrál tři ze čtyř úvodních závodů, a pak také tři před rozhodujícím posledním, čímž vybičoval Sennu k nadlidským výkonům.

Situaci krásně shrnul šéf týmu Ron Dennis: „Bylo pro ně daleko náročnější porazit jeden druhého než zbytek

Zdroj fotografií: Getty

A

yrton da Silva se pro motoristický sport narodil. Ve čtyřech letech už jezdil v motokáře, v devíti se posadil za volant Jeepu, se závodnickou kariérou začal ve třinácti. I když od začátku neochvějně směřoval k vysněnému cíli, neuzavíral se však ani alternativním možnostem. Při své inteligenci dobře věděl, že se musí na střední škole pilně učit, aby se pak ve volném čase mohl věnovat závodním jízdám.

Začátky v motokárách, ve sportu, který neovlivňuje politika ani peníze, mu dopřály naprostou svobodu a čistou radost z rychlosti, jakou později nepoznal. Trajektorie jeho kariéry však již nezadržitelně mířila vzhůru. V roce 1981 vyhrál britský šampionát Formule Ford 1600, dva roky nato získal titul v britské sérii Formule 3. Tou dobou už používal jméno své matky za svobodna. Příjmení da Silva bylo v jeho vlasti tak běžné, že se potřeboval odlišit. Stal se z něho tedy Senna.

Jeho rodiče sice doufali, že se zapojí do vedení rodinné firmy, mladý Ayrton však měl zcela jiné záměry.

49

Legendy Formule 1

závodů top Formule 1 10 všech dob

Seriál F1 v průběhu let nabídl fanouškům přes tisíc závodů ve čtyřiatřiceti zemích. Vybrat deset těch opravdu nejlepších proto nebylo právě snadné…

V

ýběr nejzdařilejších Velkých cen zůstává ze své podstaty nesmírně subjektivní, zároveň se velmi obtížně určují jednotlivá kritéria. Jak stanovit, které závody vynikají nad obvyklý průměr? Máme volit nejdramatičtější, nejpřekvapivější, nejpodivnější, nejoblíbenější nebo nejintenzivnější událost?

Vybrané Velké ceny většinou přinesly souhrn všech výše uvedených charakteristik. Závody plné nečekaných zvratů, mrazivých výjevů a rychlých akcí totiž zůstávají v naší paměti nejdéle, zatímco na klání jako z učebnice rychle zapomeneme.

40

K nejpamátnějším se řadí události, při nichž někteří jezdci vystoupají na vrchol, zatímco jiní se propadnou úplně na dno. Pak jsou zde momenty, kdy si vzbouřené živly vybraly krutou daň na životech, a samozřejmě nervy drásající souboje, děsivé havárie, odvážné předjížděcí manévry, návštěvy v boxech, penalizace, střídání pořadí a restartů s červenou vlajkou... Zkrátka legendární Velké ceny, na které fanoušci F1 čas od času rádi zavzpomínají. V mnohých předvedl určitý jezdec svůj životní výkon, nebo se rozhodlo o vítězi celého šampionátu. Při výběru navíc hrozí nebezpečí,

že upřednostníme nedávné závody, protože si je zkrátka lépe pamatujeme, nebo souboje, v nichž se lépe vedlo našim oblíbeným jezdcům nebo týmům, případně se jely v naší oblíbené sezoně nebo na oblíbeném okruhu.

Ze všech těchto okolností plyne, že při výběru nejlepší desítky závodů nemůže nikdy nastat mezi příznivci motorového sportu shoda. Na druhou stranu, nespočívá právě v popsané různorodosti skutečné kouzlo Formule 1? Není zde nouze o napětí, překvapení, a samozřejmě ani o kontroverze…

2014, Velká cena Maďarska, Hungaroring

Prudká bouře následovaná rychlým vysycháním trati vedla k početným haváriím, častému vyjíždění zpomalovacího vozu, nekonečnému kolotoči výměny pneumatik a několikanásobné změně pořadí. Zpočátku se ujal vedení Nico Rosberg, zatímco jeho týmový kolega a soupeř o titul Lewis Hamilton po hrozivé kvalifikaci,

v níž jeho Mercedes zachvátily plameny, startoval z boxové uličky. Daniel Ricciardo měl šťastný den, neboť si dokonale naplánoval zastávky v boxech na dobu, kdy tratí projížděl safety car, proto se několikrát ocitl v čele.

Jakmile se blížila závěrečná kola, zaútočil naplno. Proletěl kolem Hamiltona (který

9

neposlechl týmové rozkazy, nepustil před sebe Rosberga a díky tomuto diskutovanému incidentu se z posledního místa dostal na druhé) i momentálně vedoucího Fernanda Alonsa. Oba soupeře totiž po třiceti kolech brzdily opotřebované pneumatiky, Ricciardo si tedy s přehledem dojel pro vítězství.

Trojitý souboj o titul

1986, Velká cena Austrálie, Adelaide

O mistrovském titulu za rok 1986 se rozhodlo v Austrálii během posledního závodu sezony.

Utkali se o něj nelítostní soupeři Nigel Mansell, Alain Prost a Nelson Piquet.

Mansell vyjížděl z pole position, ale nedařilo se mu – na konci prvního kola se propadl na čtvrté místo. Brazilského kolegu Piqueta měl přitom přímo před sebou. Po několika následujících kolech se do vedení dostal Keke Rosberg.

Odstartoval svoji poslední jízdu v F1, kterou bohužel v šedesátém třetím kole ukončila děravá pneumatika, takže musel odstoupit. Po vyřazení

Rosberga se Mansell posunul na třetí místo, což by mu stačilo na celkové vítězství. V dalším kole však také jeho pneumatika explodovala a naděje vzala za své.

Tým Williamsu se snažil předejít podobnému vývoji u Piqueta a raději ho povolal do boxů na výměnu pneumatik. Když se na trať vrátil, měl proti nově vedoucímu Prostovi patnáctisekundovou ztrátu. Piquet sice předvedl skvělou jízdu, podařilo se mu stáhnout ztrátu na pouhé čtyři sekundy, nicméně ani to nestačilo.

Prost si tehdy dojel pro druhý ze svých čtyř titulů.

Zdroj fotografií: Getty

10

Klání zapeklitější než obávaná trať

41