Hvězdy první republiky (druhé doplněné vydání)

HVĚZDY

PRVNÍ REPUBLIKY 50 ikon prvorepublikového i protektorátního filmu

Plachta & PeĹĄek

Mandlovรก

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

ADINA MANDLOVÁ

Milence střídala častěji než filmové role…

Adina Mandlová

Dračice 20

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

ADINA MANDLOVÁ

T

atínek Adiny Mandlové – nadaný pianista, který se z nouze stal úředníkem – se do své novorozené dcerky přímo zamiloval. Vymyslel neobvyklé jméno Adina, které do té doby existovalo jen v Donizettiho opeře Nápoj lásky, a nehorázně ji rozmazloval. Přesvědčoval ji, že je víc než ostatní, takže děvčátko mělo pocit, že je nadřazené i vlastní matce, která jí musela vykat, zatímco Adinka rodičům a sourozencům blahosklonně tykala. Jenže když bylo Adině sedm a půl roku, otec náhle zemřel. Od té doby trpěla utkvělým pocitem, že jí svět, a především muži v něm hodně dluží, a byla rozhodnutá si to vzít zpět – stůj co stůj.

Měla byste jít k filmu…

Vyrůstala v Mladé Boleslavi s maminkou, která se ze všech sil snažila bojovat s náhlou bídou, do které rodina po otcově smrti upadla. Pak si ale maminku namluvil stavitel Vodička, který svou novou rodinu patřičně rozmazloval. Adina jej ale nenáviděla, zejména proto, že nahradil jejího milovaného tatínka, navíc to podle ní byl prosťáček. Ke své nevlastní dceři byl Vodička každopádně velmi shovívavý. I když ta pro něj neměla jediné dobré slovo, on jí její výstřelky oplácel dobrem. Zaplatil jí studium na luxusním pařížském lyceu, ve francouzské metropoli pak Adina chodila i na přednášky na Sorbonně. Přivydělávala si jako modelka a po večerech navštěvovala bistra pařížské bohémy. Ve škole ale příliš dlouho nevydržela, po jednom mravnostním deliktu ji z univerzity nekompromisně vyloučili. Hříšnice se vrátila do rodného městečka, kde rok vydržela pracovat jako sekretářka v otčímově kanceláři, ale už tehdy si plánovala mnohem větší budoucnost. Na tenise jí jistá paní Kronbauerová řekla: „Vy byste měla být v Praze a zkusit štěstí u filmu. Jsem si jistá, že jste velmi fotogenická. Jestli máte nějaké dobré fotky, pošlete je manželovi a on se za vás někde přimluví.“

Mondéna Tak Adina skutečně získala svou první malou filmovou roličku v nenáročné komedii Děvčátko, neříkej ne. Byla v ní pouze jednou ze sboristek, filmaři si jí přesto všimli. Hlavně se však seznámila s Hugo Haasem, se kterým se potkala na večírku v Lucernabaru. Slavný herec, scenárista a režisér se stal jejím milencem i učitelem herectví. Obsadil ji do svých komedií a z mladé dívenky, která před pár týdny 21

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

LADISLAV PEŠEK

Ve študáckých komediích Martina Friče Ladislav Pešek exceloval v rolích nenapravitelných průšvihářů a zábavných raubířů. Herec prý do scénáře dopsal některé lumpárny, které prováděl během svých skutečných studentských let…

Milovaná Jiřina Ladislav Pešek byl sice oblíbenou filmovou i divadelní hvězdou, ale o jeho soukromí se toho příliš neví. Hlídal si je opravdu pečlivě, veřejnosti ukazoval především svou hereckou tvář. Dokázal podrobně rozebírat práci na té které divadelní roli nebo převyprávět veselou historku z natáčení, ale o soukromí mluvil minimálně. Přesto se šuškalo, že jeho velká láska není o nic méně populární než on: oblíbená a talentovaná herečka Jiřina Štěpničková. Pešek ve svých pamětech vzpomíná, jak jako mladá posluchačka konzervatoře debutovala v Národním divadle v postavě Hildy ve Staviteli Solnessovi: „Na krásné dívce byla nejvýraznější její radost ze hry.“ Šestnáctiletá herečka milovala sport, jezdila v kánoi, lyžovala, hrála tenis a byla dokonce fotbalovou brankářkou.

Lálu její nespoutaná energie a dech beroucí chuť do života neuvěřitelně přitahovaly.

Stejně jako fakt, že ho dokázala rozesmát. Kolikrát i přímo během představení, takže 164

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

LADISLAV PEŠEK

za „odbourávání“ na scéně oba vedení Zlaté kapličky platili tučné pokuty. Rádi se spolu smáli, rádi vyráželi za sportem, rádi donekonečna probírali nejrůznější metody a způsoby herecké práce. Jenže jim nebylo dopřáno, aby spolu strávili život.

Žena v černém Na oblíbeného komika před divadlem večer co večer čekával dav oddaných fanynek. Bylo to běžné, znali to všichni slavní herci té doby. Jenže jedna z Peškových příznivkyň byla trochu jiná… Nenechala si ujít žádné z jeho představení. Vždy seděla na stejném místě v krajní lóži Stavovského divadla, celá v černém, se závojem přes obličej. Večer co večer své milované hvězdě posílala květiny a porcelánové figurky připomínající postavu, kterou právě dohrál. Mladý herec z ní začal mít strach.

Cestou domů se schovával mezi stánky trhovců, jež stály před Stavovským divadlem, a ke dveřím se doslova plížil. Ale jednou ho jeho podivná ctitelka spatřila a z malé

Narodil se: 4. 10. 1906 – Brno (Rakousko-Uhersko) Zemřel: 13. 7. 1986 – Plzeň (Československo) Rodné jméno: Ladislav Pech Milenka: herečka Jiřina Štěpničková Manželky: byl ženatý dvakrát, ale totožnost jeho žen zůstala utajena První natáčení: komedie Loupežník (r. J. Kodíček, 1931) Proslavil se: v roli septimána Ády Čuřila – Škola základ života (r. M. Frič, 1938) a roli septimána Vojtěcha Kulíka – Cesta do hlubin študákovy duše (r. M. Frič, 1939) Zajímavost: Film nejprve zcela odmítal, nejdůležitější pro něj bylo divadlo – Karel Hugo Hilar jej angažoval do Národního divadla v Praze už v roce 1929. Působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1976. Na zdejší scéně vytvořil na 300 rolí.

Závěr kariéry: V televizi točil ještě krátce před svou smrtí. Na plátně byl naposledy k vidění ve slovenském povídkovém snímku O sláve a tráve (r. P. Solan, 1984).

Nejslavnější filmy 1933 1937 1938 1938 1939 1941 1955 1958 1962 1977

Okénko Armádní dvojčata Škola základ života Cech panen kutnohorských Cesta do hlubin študákovy duše Hotel Modrá hvězda Obušku, z pytle ven!

Kasaři Transport z ráje Adéla ještě nevečeřela

165

Mužem jejího srdce byl dlouho básník a dramatik Tristan Tzara

Nataša Gollová Prokletí zvané láska

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

NATAŠA GOLLOVÁ

J

e to velký paradox osudu: Nataša Gollová, která v posledních letech života prakticky dennodenně vysedávala v restauraci U Šumavy, kde jí chutnalo především pivo, do kterého jí zlomyslní štamgasti přilévali rum, v mládi alkohol nenáviděla. Lidi na něm závislé považovala za slabochy a sama se opilosti vyhýbala. A aby těch paradoxů nebylo málo, mezi její velké životní lásky patřil kolega, který s alkoholismem měl už v době jejich soužití velký problém. A navíc si nebyl jistý svojí sexuální orientací. František Vnouček.

Bratislavská romance Nataša se s Františkem seznámila krátce po svém debutu na filmovém plátně, tedy v roce 1932, kdy si zahrála jednu ze studentek ve Fričově komedii Kantor Ideál. Na velkou kariéru to sice ještě nevypadalo, ale na velkou lásku ano. Potkali se v době, kdy on měl stálé angažmá v českém souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě a ona zde hostovala. Daleko od domova vzplanuli láskou a po čase se už jako pár vrátili zpět do Prahy. Zakotvili v Městském divadle na Královských Vinohradech. Vnouček tu hrál především chlapecké milovníky, Nataša zase křehké dívky, které jejímu naturelu příliš nevyhovovaly. Přesto zazářila jako Ofélie či Emilka v Našem městečku.

František ve svém herectví využíval především zastřený, mírně afektovaný hlas. Díky němu dostal i první práci ve filmu – byť šlo pouze o komentář k dokumentu Tajemství Macochy z roku 1933. Skutečnou filmovou roli si však zkusil až v roce 1938, kdy hrál legionáře Miloše ve válečném dramatu Zborov.

Zlatovlasá kráska Nataša začínala jako tanečnice, sklidila velký úspěch i na baletní soutěži v Paříži, kde se do ní zamiloval francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara. Jenže Natašu lákalo divadlo natolik, že dala Seině i své lásce sbohem.

Velký úspěch na stříbrném plátně přišel u ní i u jejího milého v tutéž dobu – v roce 1939. Zatímco Vnouček si zahrál oblíbeného profesora Voříška ve Fričově studentské komedii Cesta do hlubin študákovy duše, Gollová prorazila díky roli energické dívky v letní veselohře režiséra Miroslava Cikána Příklady táhnou.

Podivný milostný život Oproti všem dobovým zvyklostem začala Gollová s Vnoučkem žít. Však také profesor Hodáč, Natašin otec, něco takového nerad viděl. Pro dívku z dobré rodiny 189

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

VLASTA BURIAN

Přednosta stanice (1941) – jeden z nejoblíbenějších filmů nejpopulárnějšího českého komika své doby Vlasty Buriana. Veselé příhody černého pasažéra Ťopky pobavily už několik generací. Jedná se o zřejmě nejlepší film Jana Svitáka

Sponzoroval národní cyklistické mužstvo. Jezdil luxusními vozy a často si zval velkou společnost. Na zahradě každodenně vyvěšoval vlajku s vlastním erbem.

Nina a Emilka Celá léta mu po boku věrně stála manželka Nina. Původně se jmenovala Františka Červenková a v době, kdy si Burian o slávě ještě mohl jen nechat zdát, se s kamarádkami vsadila, že s tím hercem, co se jim tak líbil v kabaretu, stráví noc. Přišla si pro podpis a pozvala ho na víno. U jedné skleničky nezůstalo… Po půl roce stála těhotná Františka s Vlastou před oltářem. To už si však říkala Nina, jak jí přezdíval její miláček.

Jenže mladým manželům nebylo dopřáno radovat se z vlastního dítěte. Nina krátce po svatbě potratila a už nikdy se jí nepodařilo otěhotnět. Přesto s manželem vychovávala jeho nemanželskou dceru Emilku. Narodila se, když mu bylo necelých jedenadvacet.

Její matka byla šantánová tanečnice Anči Pírková, jejíž kariéra skončila ve třicátých 286

HVĚZDY PRVNÍ REPUBLIKY

VLASTA BURIAN

letech, kdy přibrala tak, že už nedokázala zhubnout. O dcerušku neprojevovala zvláštní zájem, i když se s ní čas od času vídala. Ale jinak byla celkem spokojená, že holčička od svých osmi let trávila většinu času v přepychovém pokojíku v tátově vile.

Dívenka s otcem často cestovala a toužila po herecké dráze. To jí však vymluvil.

Zkrátka – Burianovi vedli spokojený rodinný život. Nina byla pro Vlastu nepostradatelná. Doprovázela ho opravdu všude a pokud večer nebyla v divadle, komik odmítal hrát. Kolikrát se kvůli její nepřítomnosti zdržel začátek představení. Když Nina byla nemocná, zavedl Vlasta na jeviště mikrofon a manželka celé představení sledovala z postele alespoň po telefonu.

Narodil se: 9. 4. 1891 – Liberec (Rakousko–Uhersko) Zemřel: 31. 1. 1962 – Praha (Československo) Celé jméno: Josef Vlastimil Burian Manželka: Nina Červenková Milenka: tanečnice Anna Emílie Pírková Původní povolání: obchodní příručí První natáčení: němá komedie Tu ten kámen (r. K. Anton, 1923) Zajímavost: Největší prvorepubliková a protektorátní hvězda. Hrál i v dobách nejtužších represí. Ve své luxusní vile pořádal večírky, které navštěvovali i nacističtí pohlaváři. Zdravil zdviženou pravicí.

S režimem zkrátka dokázal vyjít, ale díky tomu dokázal i pomoct řadě perzekvovaných lidí.

Konec kariéry: Po válce byl odsouzen za kolaboraci s německými okupanty. Několik měsíců byl vězněn, byl mu zabaven veškerý majetek a udělen pětiletý zákaz vystupování. Pak natočil ještě pár filmů a hrál

v Městském divadle v Kladně, v karlínském divadle, objížděl republiku se svým estrádním pořadem. Poslední filmovou rolí je účetní Dušek na stavbě v satirickém povídkovém filmu Zaostřit, prosím! (r. M. Frič, 1956)

Nejslavnější filmy 1930 C. a k. polní maršálek (česká i německá verze)

1931 To neznáte Hadimršku

(česká i německá verze)

1932 Lelíček ve službách Sherlocka 1932 1937 1938 1939 1940 1941 1942 1954

Holmesa Anton Špelec, ostrostřelec Tři vejce do skla Ducháček to zařídí U pokladny stál…

Katakomby Přednosta stanice Zlaté dno Byl jednou jeden král...

287