148 Stran metalového šílenStví
legendární alBa
Pozadí vzniku klasických desek
V hLaVní rOLi Ozzy
V roce 1979 dostal Ozzy Osbourne padáka z Black Sabbath. Byl na tom bledě a jeho budoucnost nevypadala právě růžově. Tehdy však potkal talentovaného kytaristu Randyho Rhoadse, s nímž natočil alba Blizzard of Ozz a Diary of a Madman, která zachránila jeho kariéru
Napsal: Paul Elliott
Léto 1979 bylo právě v plném proudu a teploměry v Hollywoodu ukazovaly něco kolem 27 stupňů, avšak do jednoho z pokojů v hotelu Le Parc v ulici North West Knoll Drive nezasvítil přes zatažené závěsy už několik týdnů jediný sluneční paprsek. Klimatizace i plynový krb běžely na plné obrátky, místnost páchla cigaretovým kouřem, alkoholem a zkaženým jídlem. Všude se povalovaly prázdné plechovky od piva a lahve od alkoholu, zmačkané oblečení, přeplněné popelníky a krabice od pizzy. Uprostřed toho chaosu seděl Ozzy Osbourne. Sám a ve tmě, opilý, omámený marihuanou, nadopovaný kokainem a odříznutý od zbytku světa. Deset let byl zpěvákem Black Sabbath, jedné z největších rockových kapel na světě, ale 27. dubna 1979 ho Black Sabbath v Los Angeles, kde právě pobývali, vyprovodili ze svého středu s odůvodněním, že je opilec a feťák. „Nebyl jsem o nic víc v prdeli než ostatní,“ tvrdil Ozzy o několik desetiletí později, „byla to hovadina.“ Rozhodnutí však padlo a třicetiletý Osbourne měl za to, že je jeho osud zpečetěn. Do Le Parc jej poslal manažer Black Sabbath Don Arden, jinak nechvalně proslulý pedant přezdívaný „Al Capone pop music“. Ponížený zpěvák utápějící se v depresích se zde skrýval před světem a ostny své bolesti otupoval jediným způsobem, který znal: alkoholem, kokainem, trávou nebo řadou známostí na jednu noc. Otevíral dveře jen drogovým dealerům, poslíčkům s donáškou alkoholu a pizzy nebo několika groupies, kterým se ho podařilo vypátrat a kontaktovat. „Zůstal jsem v tom pokoji a kurevsky jsem se zřídil,“ vyprávěl. „Myslel jsem na to, že jsme s Black Sabbath udělali díru do světa, ale teď je konec. Řekl jsem si, že si
naposledy užiju chlast a drogy, ojedu co nejvíc děvek a pak se vrátím domů. Ale žádnou jsem stejně neojel, protože jsem byl neskutečně nasranej. A pak za mnou jednoho dne přišla Sharon.“ Sharon Arden, dcera manažera Black Sabbath Dona Ardena, pracovala pro otcovu firmu v jedné z jejích losangeleských kanceláři. Bylo jí sedmadvacet a většinu svého dospělého života strávila v blízkosti rockových kapel. Osbournea potkala poprvé, když jí bylo pouhých osmnáct let. Stejně jako její otec měla i Sharon nekompromisní a pragmatický přístup k podnikání. Když však navštívila Ozzyho v Le Parc, byla šokována jeho vzhledem i nepořádkem, ve které žil. „Vypadal hrozně,“ vzpomínala, „několik týdnů se neholil. Měl oblečení zakydaný jídlem a strašně smrděl. Bylo dost smutný vidět někoho v tak neutěšeným stavu.“ Ten den řekla Ozzymu něco, co mu změnilo život a zachránilo ho před ním samotným: „Poslouchej, až se všecko urovná, budu ti dělat manažerku.“ Ozzy ze sebe dokázal vypravit jen jediné slovo: „Mně?“
Vzkříšení Ozzyho Osbournea bylo jedním z nejnepravděpodobnějších comebacků v rockové historii – a také jedním z nejpozoruhodnějších. Ozzy si dokázal vybudovat nový život i kariéru. Pomohli mu s tím zejména Sharon Arden, jeho manažerka (od roku 1980) a později také manželka (od roku 1982), a Randy Rhoads, mladý kytarista, který zazářil na dvou albech, jež odstartovala zpěvákovu sólovou kariéru: Blizzard of Ozz (1980) a Diary of a Madman (1981). Zatímco Ozzyho vztah se Sharon vydržel, jeho spolupráce s Rhoadsem byla až příliš krátká. Skončila tragickou leteckou nehodou, při které kytarista zahynul. Stalo se tak pouhých pět měsíců po vydání desky Diary of a Madman „Randy byl úžasnej muzikant,“ vyprávěl Ozzy, „a byl to taky ten nejmilejší
a nejzábavnější člověk, jakýho si kdo dokáže představit. Měli jsme se hodně rádi. Den, kdy zemřel, byl tím nejtragičtějším dnem mýho života.“
Ozzyho nový gang
S Randym Rhoadsem se Osbourne poprvé setkal jen pár týdnů po svém rozhovoru se Sharon Arden v Le Parc. Na její pokyn začal totiž zpěvák pořádat v Los Angeles konkurzy na muzikanty, mezi nimiž byl například i Gary Moore, který nedávno opustil Thin Lizzy. „Nakonec to neklaplo,“ nechal se slyšet Ozzy, „Gary byl vždycky strašně nevyzpytatelnej.“ Mezi mnoha losangeleskými kytaristy, kteří se konkurzu zúčastnili, byl Rhoads jediným kandidátem, jenž na Osbournea skutečně zapůsobil, přestože byl zpěvák na první pohled očividně zklamaný jeho vzhledem. Ozzy prý ležel na gauči ve zkušebně pod vlivem drog, po očku sledoval Rhoadse a myslel si: „Co to, kurva, je?“ Při vzpomínce na nevysokou postavu a jemné rysy mladého kytaristy později tvrdil: „Vypadal jako holka! Měřil asi 127 cenťáků a vážil zhruba 45 kilo.“ Když však Rhoads zapojil kytaru a začal hrát, nemohl zpěvák uvěřit svým uším. „Říkal jsem si, že ten týpek buď hraje na nějakej neuvěřitelně špičkovej nástroj, nebo je to fakt třída!“
Rhoads a Ozzy snad nemohli být odlišnější. O osm let mladší Randy měl klasické hudební vzdělání a stále bydlel u své matky, mluvil tiše a téměř nepil alkohol. Přesto však Osbourne tvrdil: „Prostě jsme si sedli. Bylo to jako ve filmu The Odd Couple [1968]. Randy skoro nechlastal, pil jen takovej divnej drink, kterýmu říkal Golden Cadillac [koktejl z Galliana, bílého crème de cacao a smetany] a už po pár skleničkách byl pokaždý celej rozjařenej. Ovšem co se týče muziky, sedli jsme si úplně neskutečně. Black Sabbath vždycky vymysleli riffy a já k tomu měl zpívat. Randy byl první kytarista, kterej mi dost pomohl, namísto aby jen prohlásil: ‚Zazpívej tohle.‘ Byl to opravdu trpělivej člověk.“
Rhoads zůstával oficiálně členem losangeleské rockové kapely Quiet Riot, takže se jeho první zkoušky s Ozzym konaly tajně za
sbohem Poslední
Psal se 5. červenec 2025, když čtyři původní členové Black Sabbath ve svém domovském městě se svou kapelou odehráli úplně poslední koncert. Už žádné další návraty, žádná další turné, žádné další „závěrečné“ koncerty. Co si tehdy Ozzy, Tony, Geezer a Bill mysleli o své neuvěřitelné společné kariéře?
Napsal: Dave Everley
Nejlepší z Nejlepších
Při příležitosti uvedení Ozzyho Osbournea do Rokenrolové síně slávy v říjnu 2024
jsme požádali největší hvězdy metalové a rockové scény, aby nám představily své nejoblíbenější skladby z dílny Prince temnoty
Ptali se: Paul Brannigan, Chris Chantler, Perran Helyes, Stephen Hill, Rich Hobson, Paul Travers