Největší umělci
Gustav Klimt A. N. Hodge
6
G U S TAV K L I M T
Ú VO D
ÚVOD G
ustav Klimt (1862–1918) zaujímá v dějinách umění
mluveného, ani psaného slova, zvláště mám-li říct
jedinečnou pozici. Narodil se na sklonku devatenáctého
něco o sobě nebo o své práci. I když mám napsat
století ve Vídni a jeho raná tvorba odrážela akademickou
obyčejný dopis, naplní mě strach a chvění, jako
tradici tohoto města. Zanedlouho však jeho obrazy získaly
by na mě přicházela mořská nemoc; proto se lidé
podobu, jaká dosud neměla ve světě obdoby: Klimt
musejí obejít bez mého uměleckého či literárního
vystavěl svou tvorbu na symbolismu a vytvářel exotické,
autoportrétu. A netřeba toho litovat. Kdo se
smyslné obrazy žen, jejichž nadpozemský výraz připomínal
o mně chce něco dozvědět – jako o umělci, což je
umění starověkých civilizací. Postupem času rozvinul
na mě to jediné pozoruhodné –, měl by se pozorně
propracovanou techniku dekorování děl zlatými a stříbrnými
dívat na mé obrazy a pokusit se v nich spatřit, kdo
plátky. Často je zdobil také ornamenty a vzory, které čerpal
jsem a co chci dělat.“ *
7
z nejrůznějších zdrojů – mimo jiné i z byzantských mozaik a egyptských nástěnných maleb. Ačkoli se Klimtovy obrazy stávaly stále složitějšími
Klimtův pracovitý a přímočarý přístup k tvorbě potvrzují i fotografie. Zachycují nenápadného, podsaditého, vousatého
a tajemnějšími, on sám vedl poměrně prostý život. Jako
muže oblečeného v dlouhém rouchu a sandálech. Víme
introvert si cenil soukromí a žil skromně, obklopen
také, že miloval rutinu: každé ráno snídal na stejném místě
převážně svou rodinou. Roku 1897 se nezáměrně ocitl
(v kavárně Tivoli ve vídeňském Schönbrunnu) a jen zřídka
v centru pozornosti jako vůdce Vídeňské secese. Toto
kamkoli cestoval, natož do zahraničí. Nikdy se neoženil, ale
radikální uskupení uznávalo hodnotu všech uměleckých
udržoval vztahy se ženami, které byly zároveň často jeho
oborů a zároveň volalo po osvobození umění ze svazujících
modelkami, a zplodil několik nemanželských dětí. Jeho
omezení konzervativní Vídně konce století.
milostné avantýry probíhaly diskrétně a zdá se, že nikdy
Umělec toužil žít poklidným životem a byl mužem
nezpůsobily větší pozdvižení. Rovněž víme, že své obrazy
skoupým na slovo – kromě několika pohlednic téměř nic
při slovních útocích vášnivě bránil a trval na tom, aby za ně
nenapsal. Malému množství písemných dokumentů, jež po
dostal odměnu, již považoval za zaslouženou.
sobě zanechal, se dostalo podrobného zkoumání a analýz,
Může se zdát překvapivé, možná dokonce paradoxní,
což s sebou nese nebezpečí, že si badatelé mohou běžnou
že se Gustav Klimt navzdory svému prostému životu
poznámku snadno vyložit jinak, než byla zamýšlena.
stal nejvýznamnějším umělcem vídeňského fin de siècle
V jednom ze svých vzácných vyjádření hovoří Klimt
(francouzsky „konec století“, označení pro epochu přelomu
přímočaře o tom, že svůj osobní život odděluje od umění,
19. a 20. století, pozn. red.) a jeho vliv přetrvává dodnes.
a zároveň naznačuje, že mnohá vodítka lze nalézt právě
Tato kniha zkoumá dílo této fascinující a záhadné osobnosti
v jeho obrazech:
secese a pokouší se rozplést mnohé protiklady, jež leží v srdci jeho složitých, vizionářských obrazů.
„Není na mně nic zvláštního. Jsem malíř, který maluje den za dnem, od rána do večera. Postavy a krajiny, méně často portréty. Nemám dar ani
Lesní stráň v Unterach u Attersee (Waldabhang bei Unterach am Attersee), 1916. Gustav Klimt vytvořil mnoho krajinomaleb přímo pod širým nebem na klidných březích jezera Attersee během prázdnin, které zde trávil se svou společnicí Emilií Flöge
* z nedatovaného prohlášení, Vídeňská městská knihovna
K l i m tov y k r a j i n o m a l by
podobných výjevů sítě holých kmenů vyrůstajících z koberce listí. Klimta tyto „prázdné“ lesy přitahovaly. Během svých letních pobytů u Attersee se každý den okolo šesté hodiny ranní procházel lesním porostem a všímal si jemných rozdílů mezi jednotlivými druhy stromů (například u jedlí, borovic, bříz a buků) a pak je pečlivě zaznamenával ve svých obrazech lesů. Ačkoli jsou tyto poetické krajiny založené na opakování a rytmickém uspořádání prvků, zároveň zprostředkovávají mimořádně silnou melancholickou atmosféru. V obraze Bukový les (Buchenwald, 1903) vidíme řady stříbřitých buků a zemi plnou oranžového listí: nejsou zde žádné postavy ani tvorové, takže vizuální rytmus výjevu nic nenarušuje – jde o tichý a meditativní svět. Mnohé z Klimtových klidných krajin připomínají japonské umění. Malíř si vybudoval vlastní sbírku orientálního umění, která zahrnovala japonské dřevořezy, několik čínských maleb a různé předměty, například masky nó, kimona nebo porcelán. Ve své vlastní tvorbě občas přebíral úzký vertikální formát z japonských tisků, zatímco z japonské malby převzal k naznačení vzdálenosti metodu překrývání, při níž objekty v popředí částečně zakrývají ty vzdálenější. Také způsob, jakým pracoval s úrovní horizontu a jak jej vyvažoval s ostatními prvky, patří k technikám, které si osvojil studiem orientálního umění. Krajinomalby Klimtovi poskytovaly únik z běžného života ve Vídni, kde jej svazovaly závazky vůči svým mecenášům i umělcům, s nimiž se stýkal. Malování přírodních scenérií mu poskytovalo svobodu a stejně tak i skutečnost, že se mohl vzdát okázalosti svých známějších zlatých a ornamentálních obrazů. Klimt miloval přírodu a vše, co se s ní pojí, takže pro něj skýtala velký zdroj inspirace i jeho vlastní zahrada plná stromů a keřů. Tento kout přírody mu zároveň pomáhal zahánět splín v obdobích, kdy nebyl se svou prací zcela spokojen. Venkovská zahrada (Bauerngarten, 1905–1906) představuje čtvercový obraz zaplněný květinami a keři
Venkovská zahrada se slunečnicemi (Bauerngarten mit Sonnenblumen), 1907. Ačkoli zde Klimt zobrazil slunečnice, nejsou tím, co na tomto obraze převažuje. Zdá se, že malíře spíše zajímala celková kompozice než jednotlivé části výjevu
65