Genesis – Kompletní příběh

&

o ovéh k c o r í let ovstv r t s i m

Kompletní příběh Exkluzivní rozhovory

Gabriel, Collins, Rutherford, Banks i Hackett!

The Lamb Lies Down on Broadway Zákulisí vzniku mistrovského díla

40 největších hitů Genesis Jak je vybrali samotní fanoušci

100%

n e o f i c i á l n í

Šestého října 1972 vydali Genesis své čtvrté studiové album Foxtrot, jehož vrcholem se stala nejslavnější progrocková suita všech dob Supper’s Ready. Steve Hackett, Mike Rutherford, Tony Banks, Phil Collins a Peter Gabriel zavzpomínali, jak se tato futuristická progrocková klasika rodila Napsal: Chris Roberts

V

e dvacátých letech minulého století se zrodil společenský tanec foxtrot, charakteristický dlouhými, plynulými a vláčnými pohyby. Stejnojmenné album skupiny Genesis v její nejklasičtější sestavě nabídlo vlastně totéž – dlouhý, vláčný a plynulý pohyb, ale ještě mnohem víc. Od vydání Foxtrotu sice uplynulo padesát let, čas však albu neubral dramatický náboj, neztratilo ani nic ze své ambiciózní originality. „Šlo nám o to, vytvořit něco jako film pro uši, “ popsal desku kytarista Steve Hackett. „Album dokonce vystoupalo až na dvanáctý místo v hitparádě, “ přisadil si klávesista Tony Banks. „Další týden se sice propadlo tak na sedmadvacátý, ale stejně šlo o první okamžik, kdy jsme vážně zabodovali. Právě Foxtrot podle mě způsobil ten průlom. Poprvé jsme se cítili fakt významní.“ Silným a nápaditým skladbám dominuje třiadvacetiminutová sedmidílná suita Supper’s Ready, která zaplnila téměř celou druhou stranu desky. Patří k mezníkům progresivního rocku.

V krátkých surrealistických sekvencích, prostoupených působivými neoklasickými replikami a rekapitulacemi, se poklidný tok hudby střídá s chvějivými staccaty, přízemní realismus zase s velkolepými sny. Z nebes se snáší oheň, do kterého Peter Gabriel zpívá o bitvách

dobra a zla, o lásce a válce, hasičích, farmářích, květinách a o žábě, která byla princem (ale také vejcem a ptákem), o čísle 666 a o Novém Jeruzalémě. Roger Taylor ze skupiny Queen skladbu označil za „krásnou, vlídnou, trýznivou a epickou současně“.

Večeře se podává ve školní jídelně

Supper’s Ready nepochybně představuje hlavní chod, Foxtrot však nabízí mnohem pestřejší degustační menu.

Není bez zajímavosti, že koncepčnímu albu nepředcházel žádný ucelený záměr. Kapela tehdy hledala producenta, který by dokázal zachytit její živý zvuk v plné síle. Po delším hledání nakonec tuto pozici získal David Hitchcock, jehož práce s podobně zaměřenou skupinou Caravan na albu In the Land of Grey and Pink (1971) na členy Genesis udělala dojem. Dalším členem týmu se pak stal technik John Burns.

Steve Hackett v roce 2012 vzpomínal na živé provedení Foxtrotu jako na zatěžkávací zkoušku. „Neměli jsme moc volna, na koncertech jsme si to tvrdě odmakali. Při nahrávání předchozího elpíčka Nursery Cryme jsme si na vše vyhradili čas. Psali a nahrávali jsme společně, což nás stmelovalo. Tentokrát se ale všechno řešilo za pochodu. Vzpomínám si, jak jsem z Itálie cestoval leta-

Tony Banks

Sam Chivers/Magictorch

„Byl to první okamžik, kdy jsme vážně zabodovali. Právě Foxtrot podle mě přinesl přelom.

Poprvé jsme se cítili fakt významní“

15

Pulsující žár V roce 2015 vyšla luxusní vinylová reedice čtyř Gabrielových alb, která zásadně ovlivnila tvář obrozeného britského progresivního rocku.

Prestižní spoluhráči, nové technologie, koketerie s world music, ale především neotřelé hudební nápady zajistily vizionářskému zpěvákovi uměleckou nesmrtelnost Napsal: Daryl Easlea

V

letech 1977–1982 vydal Peter Gabriel čtyři alba, která stvrdila jeho postavení mezi vůdčími osobnostmi britské rockové scény a nasměrovala ho na cestu k celosvětové slávě. Ústředním motivem jeho tvorby se přitom stala svoboda. S každým dalším elpíčkem dokázal o poznání důrazněji setřást nálepku frontmana Genesis a obstát jako samostatný umělec. Podařilo se mu však ještě mnohem víc. Jeho sólová alba přispěla k vymanění progresivního rocku ze „snobské“ škatulky, do níž se dostal v sedmdesátých letech, a předznamenala jeho další vývoj.

sebejistota. Na tom prvním ho řemeslu učil Bob Ezrin, na druhém produkčně spolupracoval s Robertem Frippem. Třetí a čtvrté už se pak odehrávalo víceméně v jeho vlastní režii, i když oficiálně se o produkci postarali Steve Lillywhite a David Lord.

Překvapivé rozhodnutí Po posledním vystoupení s Genesis v květnu 1975 Gabriel dostál svému

Když Peter přizval do studia Roberta Frippa, ocenil jsem to.

Dokonale tu naši bandu hudebních rebelů doplnil.

Bob Ezrin o vzniku prvního alba Třetím sólovým opusem z roku 1980 pak Gabriel vytvořil úspěšný vzor, který obstál do dnešních dní.

Na studiových nahrávkách mu asistovali nejlepší soudobí muzikanti, atmosféra přitom přála hudebním experimentům. Alba skvěle dokumentují, jak rostla zpěvákova

předsevzetí a stáhl se do ústraní, aby se věnoval rodině. Nějakou dobu se hudbou zabýval jen okrajově, v polovině roku 1976 však dozrál čas k návratu na bojiště. Nejprve se pustil do hledání vhodného producenta. Uvažoval o osobnosti mimo malý britský rybník, která nahléd-

Zleva doprava: Phil Aaberg, Tony Levin a Gabriel se v New Yorku v únoru 1977 připravují na nadcházející americké turné

Larry Fast

Peter Gabriel Ltd.

Vnitřní přebal alba, kterému dali fanoušci přezdívku Car, zachytil Gabriela na sedadle vozu značky Lancia v poněkud mimozemské stylizaci

65

Cesta za vlastním já: Peter Gabriel chystá návrat Než se Peter Gabriel po odchodu z Genesis pustil do nahrávání sólového alba, stihl toho celkem dost. Pěstoval zelí, žil rodinným životem, budoval si sebevědomí hudebníka a skladatele. Ponořte se do příběhu jeho velkých prázdnin Napsal: Daryl Easlea

S

odstupem času se doba mezi odchodem Petera Gabriela z Genesis a vydáním jeho prvního sólového alba nezdá nijak dlouhá.

Naposledy se skupinou vystoupil ve Francii 22. května 1975, jeho sólový debut spatřil světlo světa 25. února 1977. Tehdy však oněch dvacet měsíců připomínalo věčnost. Gabrie­ lovo emotivní veřejné prohlášení ze srpna 1975, čtyři měsíce po posledním společném koncertu s Genesis, mohlo vzbudit podezření, že ho hudební svět nikdy více nespatří.

Rozhodně ne v té podobě, na kterou si jeho fanoušci zvykli. Možná by vše proběhlo o poznání méně dramaticky, kdyby se do věci nevložil britský rockový tisk a jeho neutuchající hlad po senzačních zprávách. Na úvodní straně magazínu Melody Maker se 16. srpna 1975 objevil titulek Odchází Gabriel z Genesis? Týž časopis uveřejnil čtrnáct dní nato umělcovu humorně laděnou zpověď Proč jsem odešel…, v níž Gabriel vtipně shrnul své vyhlídky do budoucna.

36

Pionýr slepých uliček Opustit kapelu ve chvíli, kdy se jí otevírala cesta k fenomenálnímu úspěchu, se zdálo nepochopitelné. „Chtěl jsem z hudebního byznysu úplně vypadnout, “ svěřil se Gabriel v roce 2011 časopisu Rolling Stone. „Připadal jsem si jako nepatrný ozubený kolo v příšerné mašinérii.

Plánovali nám program i na dva roky dopředu, to mě ubíjelo.“ Ve svém tehdejším květnatém prohlášení Gabriel shrnul dosavadní kariéru a nastínil plány pro nejbližší budoucnost i pro zbytek profesního života. Jako obzvlášť pikantní důvod, proč odchází, sotva se dopracoval k úspěchu, zmínil „utajovanou vášeň pro pěstování zeleniny“. Nešlo o žádný eufemismus pro drogovou závislost.

Gabriel se skutečně přiznal, že si užívá práci na zahrádce. Zvlášť mu prý přirostl k srdci záhon se zelím na jeho venkovském sídle nedaleko Bathu na jihozápadě Anglie.

„Pokud mě v hudbě vůbec čeká nějaká budoucnost, bude různorodá, “ oznámil dále hudebník. „Stále více umělců boří škatulky, což je jen dobře. Proč by se kuře nemohlo rozhodnout mezi klecovým chovem a volným výběhem?“ Pokud bychom se přidrželi drůbeží metafory, v nadcházejících osmnácti měsících se Gabriel v roli kuřete nejen směle vydal do světa, dokonce si vykračoval silnicí po středové čáře. V onom neukotveném období se dopustil série zajímavých potrhlostí.

Spolupracoval s výstředním básníkem Martinem Hallem, podílel se na popovém singlu legendárního britského komika Charlieho Drakea, zkusil nahrát coververzi skladby od samotných Beatles.

Došlo i na pověstné zeleninové záhony, psychoterapii nebo krátké hudební setkání se zbytkem Genesis. Návštěva koncertů Bruce Springsteena a Sex Pistols už byla jen takovou třešničkou na dortu.

Pokud se chcete posunout dál nebo získat něco víc, musíte se smířit se ztrátou toho, co už máte, a nechat věcem volný průběh.

Evening Standard/Getty Images

Peter Gabriel

Návrat do New Yorku – Peter Gabriel v roce 1976 medituje v Central Parku 37

Za výjimečnými nahrávkami skupiny Genesis se skrývá příběh přátelství, rozchodů a tvůrčího vzepětí i troška toho kokainu. Kytarista Mike Rutherford se v roce 2013, před vydáním své autobiografie The Living Years, svěřil se svým životním příběhem Napsal: Mark Blake

Vlastní cestou D

ne 18. dubna 1972 Genesis koncertovali ve slavném římském podniku The Piper Club. Přítomný televizní štáb natočil se skupinou v zákulisí rozhovor, ke kterému pak přidal záběry z vystoupení před nadšeným italským publikem.

Všichni vypadali až neskutečně mladě, s čímž nic neudělal ani masivní knír Stevea Hacketta nebo dickensovské kotlety Phila Collinse.

Peter Gabriel s trojúhelníkem vyholeným ve vlasech působil až chlapecky, totéž platilo pro zádumčivého Tonyho Bankse ve střízlivém svetru.

A pak zde byl Mike Rutherford.

Otec a syn V dubnu 1972 bylo Michaelu Johnu Cleoteovi Crawfordovi Rutherfordovi jednadvacet. „No jo, takový jsem byl, “ vzpomínal po letech. „Dlouhý vlasy, dvoukrká kytara, chlápek, co se jen tak poflakuje s Collinsem a Banksem. Můj táta v jednadvaceti potápěl Bismarck...“ Mike Rutherford, který se v roce 2013 nechal zlákat k rozhovoru v kanceláři v londýnském Kensingtonu, už se zdál na hony vzdálený tomu jednadvacetiletému mladíkovi z klubu Piper. Dlouhé vlasy byly pryč, kdysi chlapeckou tvář překryl vous, který si začal pěstovat od alba Wind and Wuthering (1976). Často a rád se smál, zároveň z něho vyzařoval vnitřní klid a noblesa.

Prvotním podnětem k sepsání autobiografie The Living Years 104

se stala smrt jeho otce, kapitána Královského námořnictva Williama Rutherforda, v říjnu 1986. Genesis tehdy obráželi svět s koncertní šňůrou k albu Invisible Touch, Mike proto letěl z Chicaga do Anglie na jeho pohřeb a pak rovnou zpátky, aby se mohl ke spoluhráčům připojit ještě před vystoupením v losangeleské hale Forum. Na žádné větší truchlení nebyl čas.

Po smrti své matky v roce 1992 si Rutherford odvezl tři kufry z otcovy pozůstalosti, ale otevřel je teprve v novém tisíciletí – v době, kdy se zdálo, že Genesis i Rutherfordova kapela Mike + The Mechanics už jsou definitivní minulostí. „Původně jsem ani nechtěl, “ přiznal, „ale ten den mi zrovna nešlo psaní, tak jsem do nich nakoukl.“ V prvním zavazadle našel dvě knihy svého dědečka Nathaniela Rutherforda o životě vojenského

Námořní kapitán William Rutherford ožil ve vzpomínkové knize svého syna Mikea (dole)

Měl jsem s tátou trochu problematickej vztah, ale Genesis vždycky podporoval. Později s mámo občas zašli na nějaký náš koncert.

Chtěl nás pochopit.

lékaře. Další dva kufry skrývaly nejrůznější dokumenty z otcova života, včetně nepublikovaných memoárů. „Našel jsem u toho odmítavej dopis. Psalo se v něm: ‚Moc se omlouváme, pane Rutherforde, v dnešní době není po knihách o námořní historii poptávka…‘ Najednou jsem našel novej cíl. Chtěl jsem dostat alespoň část tátova rukopisu do tisku, tak jsem ji vložil do svý autobiografie.“

Je to rebel Další motivační roli sehrála rozdílnost životních osudů otce a syna. „Jen koukněte, jak jsme vypadali zamlada, “ vysvětlil Rutherfod. „Byli jsme si strašně podobní. Stejně jsme vypadali v přípravce i ve fotbalovým týmu. Tím ale veškerá podobnost končí. Jejich generaci semlela válka, za nás přišli Beatles, Rolling Stones a džínsová móda. Chtěli jsme se lišit a já to viděl v přímým přenosu.“ Cesta ke Genesis pro Mikea Rutherforda začala v létě 1964, když nastoupil jako žák do soukromé školy Charterhouse v Surrey nedaleko Londýna.

Seznámil se zde s kytaristou Anthonym Phillipsem a prošel dvěma školními skupinami (The Anon a The Climax), i když mu ředitel školy zakázal hrát na „rebelskou“ elektrickou kytaru.

Jeho kniha The Living Years podrobně vylíčila atmosféru anglického soukromého školství, ve kterém se populární hudba považovala za něco podvratného. „Snažil jsem se to vysvětlit dětem, “ svěřil se s úsměvem. „Prý to chápou, ale podle mě nemají šanci. Nedovedete si představit to vzrušení, když jsme slyšeli novou desku Beatles! Po Seržantu Pepřovi v roce 1967 hudební svět připomínal prázdný plátno. Mohli jste namalovat cokoliv, nastala úplná umělecká svoboda.“ V té době začala Rutherfordova decentní osobní rebelie proti přísným školním stanovám. Nechal si narůst dlouhé vlasy, kouřil cigarety a proháněl se po okolí na motocyklu, i když to řád přísně zakazoval. Také jezdil na koncerty kapel jako The Nice nebo Cream

Fulham, 14. prosince 2013.

Mike Rutherford nadšeně zapózoval se svou starou dvoukrkou kytarou pro fotografa magazínu Prog

Kevin Nixon

Koncem sedmdesátých let mi museli vzít nosní přepážku. Šňupali jsme kokain, abychom vydrželi všechno to cestování.

105