ZEP2406 - Německé stíhačky druhé světové války

Encyklopedie

vojenství

německé

stíhačky druhé světové války

velká encyklopedie

Messerschmitty focke-wulfy dorniery junkersy heinkely bachem

JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY

Messerschmitt Bf 109 E-3 Stroj patřící k letce 7./Jagdgeschwader 53 „Pik As“ (Pikové eso), sídlící po skončení polského tažení na základně Wiesbaden-Erbenheim. Pilotoval jej nadporučík Wolf-Dietrich Wilcke, velitel letky 7./JG 53

dobře, zejména v roli takticky neome­

Od srpna Luftwaffe přebírala

zovaného volného stíhání, v jehož

Bf 109 E-7, který mohl nést pod trupem

rámci piloti mohli nejlépe využít vyni-

odhazovatelnou nádrž pro zvýšení

kající vlastnosti střemhlavého letu

doletu. Její závěsník mohl pojmout také

a stoupavosti stíhačky. Jakmile se však

250kg pumu a v této konfiguraci se

změnila taktika a Bf 109 E musel hrát

messerschmitty začaly během bitvy

roli blízkého doprovodu bombardérů,

o Británii používat jako takzvané stí-

začaly ztráty narůstat.

hací bombardéry (Jagdbomber – Jabo).

Poznatky z prvních bojů konstruk-

Specializovaným letounům Jabo řady E

téři zapracovali do verze Bf 109 E-4,

začali Němci dávat označení B (napří-

která se objevila u prvosledových jed-

klad Bf 109 E-1/B).

notek v polovině roku 1940. V křídlech

Malý počet „Emilů“ byl zkonstruo­

měla tato varianta namontované kano-

ván také pro průzkumnou roli, kdy byla

ny MG FF/M s vylepšeným podávacím

do zadní části trupu přidána kamera

mechanismem, a také dodatečnou

na úkor křídelních kanonů (Bf 109 E-5)

pancéřovou ochranu a nový zpevněný

nebo se zachovanými křídelními kano-

povrch karoserie.

ny (Bf 109 E-6).

Messerschmitt Bf 109 E-3 Černé pruhy a položené písmeno V na tomto Bf 109 E-3 označovaly letoun podplukovníka Carla Schumachera, velitele eskadry Jagdgeschwader 1 se základnou v Jeveru na jaře 1940

24

Messerschmitt Bf 109 E-3 Vzletová hmotnost: 2 607 kg Délka: 8,8 m Rozpětí: 9,9 m Výška: 2,6 m Motor: kapalinou chlazený pístový dvanáctiválec DB 601Aa (876 kW) Rychlost: 552 km/h Dolet: 660 km Dostup: 10 500 m Osádka: 1 muž Výzbroj: 2× 20mm kanon MG FF, 2× 7,92mm kulomet MG 17

JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY

Messerschmitt Bf 109 E-4 Kapitán Herbert Ihlefeld létal na tomto Bf 109 E-4, když v květnu 1941 sloužil jako velitel skupiny I.(J)/Lehrgeschwader 2 na základně Molaoi v Řecku. Ihlefeld nastoupil k jednotce v roce 1938 a velel jí od srpna 1940 do května 1942, kdy byla přeznačena na I./JG 77

Messerschmitt Bf 109 E-4B Tento stroj pilotoval na jaře 1942 poručík Steindl, zástupce velitele eskadry JG 54 Grünherz, bojující tehdy v leningradské oblasti

Messerschmitt Bf 109 E-4 Vzletová hmotnost: 2 505 kg Délka: 8,8 m Rozpětí: 9,9 m Výška: 2,3 m Motor: kapalinou chlazený pístový dvanáctiválec DB 601N (894 kW) Rychlost: 570 km/h Dolet: 700 km Dostup: 10 500 m Osádka: 1 muž Výzbroj: 2× 20mm kanon MG FF, 2× 7,92mm kulomet MG 17

Čtyřčlenný roj Bf 109 E z I./JG 3 v září 1940 nad průlivem La Manche. Gruppe v té době sídlila v Pas-de-Calais

25

JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY

Bitva o Británii Už v červnu 1940, kdy ještě probíhala

li Messerschmitty Bf 110. Narazili na

operovat čím dál blíže k bombardérům,

bitva o Francii, začala Luftwaffe podni-

překvapivě silný odpor. Ani zerstörery

jejichž osádky si stěžovaly na nedosta-

kat malé útoky na méně významné cíle

totiž nestačily na britské jednomoto-

tečnou ochranu. Jagdflieger tím při-

na jihovýchodním pobřeží Spojeného

rové stíhačky a čím dál častěji musely

cházeli o výhodu výšky a překvapení

království. Tyto nálety trvaly asi osm

na obloze vytvořit kruhovou formaci,

a jejich ztráty dále rostly. Svou roli hrál

týdnů a způsobily jen malé škody; jejich

kdy každý letoun svými zbraněmi kryl

i fakt, že Němci, kteří v boji vyskočili

účelem bylo poskytnout osádkám Luft-

další „stodesítku“ před sebou. Svěřené

na padáku, skončili v zajateckém tábo-

waffe operační a navigační zkušenosti,

bombardéry však tito piloti ochránit

ře, zatímco Britové a jejich spojenci se

aby byly připraveny na hlavní letecký

nemohli a Luftflotte 5 utrpěla velmi

často ještě téhož dne hlásili na základ-

útok, který začal 10. července.

těžké ztráty. O další hromadný nálet

ně. RAF také začalo navádět obratné

V úvodních fázích bitvy Luftwaffe

za denního světla se již nepokusila

spitfiry, aby se pustily do doprovodu,

sondovala britskou obranu útoky na

a nadále útočila jen v menších počtech

zatímco dobře vyzbrojené hurricany

pobřežní cíle, včetně radarových sta-

a během noci.

houfně likvidovaly bombardéry.

nic, ale zejména na lodě v Lamanšském

Útoky na letiště skupiny 11. skupiny

Kdyby Luftwaffe vydržela s útoky

průlivu. Němci chtěli Královské letec-

Stíhacího velitelství RAF (oblast jiho-

na letiště RAF, mohla v bitvě o Británii

tvo vylákat do otevřené bitvy a pak jej

východní Anglie) měly mnohem fatál-

zvítězit. Doplatila však na časté střídání

zničit. Už v této fázi se uplatnil radar,

nější následky, když se Němci zaměřili

cílů. Vedení nacistického režimu rozzu-

který umožnil RAF vhodně manévro-

zejména na řídící letiště jednotlivých

řil britský nálet na Berlín a jako odvetu

vat a na německé útoky odpovídat ade-

podřízených sektorů. To přineslo

nařídilo udeřit na Londýn. Britská met-

kvátní silou. Během těchto úvodních

ovoce, například když byl bombardo-

ropole tím sice utrpěla značné škody,

střetů se obě strany mnoho naučily,

ván Biggin Hill, což daný sektor vážně

ale Stíhací velitelství RAF dostalo čas se

zejména jak je důležitá specializovaná

ochromilo. Radar však stále umožňoval

vzpamatovat. Dne 15. září pak zasadilo

letecká i námořní záchranná služba

RAF být ve správný čas na správném

Němcům nad Londýnem tak tvrdou

pro sestřelené letce, kterou Luftwaffe

místě a poměr ztrát hrál vytrvale

ránu, že musel Hermann Göring přiznat

zřídila ještě před začátkem těžkých

do karet obráncům. Messerschmitty

neúspěch. O dva dny později Adolf Hit-

bojů. Ukázaly se nedostatky letounů

Bf 109 se mohly nad Anglií zdržet vždy

ler odložil na neurčito plány na invazi

Boulton Paul Defiant a poprvé i střem-

jen velmi krátce, než ukazatel stavu

do Británie, a přestože bitva ještě něko-

hlavých Junkersů Ju 87 Stuka. Oba typy

paliva pilota upozornil, že je čas vrátit

lik týdnů dohořívala, Luftwaffe utrpěla

zaostávaly během střetnutí s rychlými

se na základnu. Kromě toho musely

první strategickou porážku.

a dobře manévrujícími stíhačkami, které nyní sloužily na obou stranách fronty. Defianty neměly dopředu střílející výzbroj a Messerschmitty Bf 109 je lehce sestřelovaly. Ze stuky zase nedostatečná rychlost činila snadnou kořist pro britské hurricany a spitfiry.

Střídání cílů V další fázi bitvy na začátku srpna zahájila Luftwaffe totální ofenzivu proti letištím RAF, řídicím střediskům a britskému leteckému průmyslu. Tehdy se také Luftflotte 5 (5. letecká armáda), startující ze základen v Norsku, vrhla na východní Anglii a Skotsko. Cíl ležel mimo dolet jednomotorových Bf 109, a tak Němci jako doprovod nasadi34

Messerschmitty Bf 109 E od Gruppe IV./JG 51 na základně ve Francii během bitvy o Británii

JEDNOMÍSTNÉ STÍHAČKY

Bitva o Británii

Bakewell

Velitelství stíhací skupiny

Horncastle

Nottingham

Britské letiště

Sheringham Cromer

Boston

Derby

Sektor RAF

J

King’s Lynn

K

Hranice stíhacích skupin

Stamford

Leicester

Hranice sektorů RAF

Norwich

Great Yarmouth

Peterborough

Stanice radaru Chain Home Stanice radaru Chain Home Low

G

Coventry

Dosah radaru Chain Home

Warwick

Dosah radaru Chain Home Low

Thetford

Ely

F

Bedford

Koncentrace protiletadlového dělostřelectva

Southwold

Bury St Edmunds

Cambridge

Balonová přehrada

Aldeburgh

Ipswich

Bletchley

Felixstowe

Luton

Velitelství Pozorovacího sboru Přístav

Z

Oxford

Velitelství letecké armády Velitelství leteckého sboru

Swindon

Německé letiště

VII

Skegness

Hucknall

L

Britské sektorové letiště

Y

Lincoln

E

Hertford

Chelmsford

Brentwood

Londýn

Maidenhead Reading

Letecký sbor

Dartford

Y

Hranice operačních pásem leteckých armád

Andover

A

Salisbury

Hranice operačních pásem leteckých sborů

Southend-on-Sea

Canterbury

Sevenoaks

Guildford

B

Ashford

C

Horsham

Winchester

Chatham

D

Calais

Newhaven Southampton

Dorchester Sidmouth

Ypres

Hastings

Saint-Omer

Boulogne

Eastbourne

Bognor Regis

Ryde

Bournemouth

Dunkerk

Dover Folkestone

Dolet německých stíhaček Německé nálety

Ostende

Deal

Lille

Shanklin

II

Étaples

Portland

Saint-Pol

Berck

M

a

L

a

n

c

Arras

e

h

Abbeville

Le Tréport

Albert Amiens

Péronne

Dieppe Fécamp Montdidier

Cherbourg Le Havre

Bolbec Beauvais

Rouen

Normanské ostrovy

Carentan

I

Deauville

Bayeux Caen

Saint-Lô

Lisieux

Meaux

Évreux Saint-Germain-en-Laye

Granville Saint-Malo Guingamp

Saint-Brieuc

IV

Laigle

Flers

Dreux

V

VIII

Dol Dinan Fougères

Vitre

Paříž

Versailles

Vire

Avranches

Senlis

Louviers

S

Chartres

Étampes

Alençon Mayenne Châteaudun

0

25km

35

Kapitola 3.

Těžké stíhačky V polovině 30. let Luftwaffe začala provozovat letoun z kategorie těžkých stíhaček, když zavedla Messerschmitt Bf 110 Zerstörer. Ačkoli se tato koncepce ukázala jako nedostačující k boji s nepřátelskými jednomístnými stroji, německé letectvo se nikdy svých dvoumotorových stíhaček nevzdalo a nasadilo je v mnoha rolích. Do konce války říšský průmysl vyrobil řadu vysoce účinných nočních stíhacích adaptací zejména letounů Bf 110 a Junkers Ju 88 Tato kapitola se věnuje následujícím typům: • Messerschmitt Bf 110

• Focke-Wulf Ta 154

• Focke-Wulf Fw 187 Falke

• Heinkel He 219 Uhu

• Dornier Do 17

• Arado Ar 240

• Dornier Do 215

• Messerschmitt Me 210

• Dornier Do 217

• Messerschmitt Me 410

• Junkers Ju 88

Messerschmitty Bf 110 D-3 patřící ke Zerstörergeschwader 76 (ZG 76) s příděmi pomalovanými žraločími tlamami stojí na letišti v Řecku někdy v roce 1941

67

PROUDOVÉ A RAKETOVÉ STÍHAČKY

Messerschmitt Me 262 A-1a Tento stroj sloužil u 11./JG 7, která měla v dubnu 1945 základnu v Praze. Letoun nakonec ukořistili Spojenci u Lechfeldu a nyní je uchováván v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu

Ocas Řídicí plochy zahrnovaly výškovky potažené látkou, které byly u později vyráběných letounů nahrazeny pevnějšími kovovými potahy. Stíhačka silné kormidlo potřebovala pro udržení směrové stability

Křídla Původně měl Me 262 mít motory zabudované v křídlech, ale pokročilé agregáty se do nich nevešly, takže je konstruktéři nakonec zavěsili pod křídla

130

Motory Pohon zajišťovala dvojice axiálních proudových Junkersů Jumo 004B-1, které trpěly nízkou spolehlivostí a omezenou životností. Mohlo za to jak spojenecké bombardování narušující německý průmysl, tak nedostatek některých materiálů potřebných k výrobě lopatek turbín

PROUDOVÉ A RAKETOVÉ STÍHAČKY

Pilot Do kabiny „Žluté 7“ usedal Heinz Arnold, který před přechodem na proudový letoun zaznamenal 42 vítězství na stíhačkách s pístovým motorem. Než byl v dubnu 1945 prohlášen za nezvěstného, zaznamenal během pouhých tří týdnů sedm sestřelů na proudových letounech

Zbraně Standardní pevnou výzbroj tvořily čtyři 30mm kanony Rheinmetall Borsig MK 108A-3, přičemž palebný průměr každé z horních zbraní činil 100 nábojů a u spodní dvojice 80 nábojů.

U některých verzí se také pod křídla montovaly rakety R4M

Taktika Hlavní výhodu Me 262 představovala jeho vysoká rychlost. Piloti tedy mohli nepřátelský bombardér napadnout a bleskově zase zmizet. Naopak v klasickém manévrovém souboji Schwalbe kvůli velkému poloměru zatáčky jasně zaostávala a stíhači se mu snažili vyhýbat

131