zemědělská 09 8 0. R O Č N Í K K VĚTEN 2018
bez vody TO NEMÁ ŘÍZ
agricult
škola
PÔDOHOSPODÁRSKA
# Michal Petřík
editor
Prostředí, v němž žijeme, je stále více ovlivňováno všudypřítomností informací. Čím více informací je nám dostupných, tím obtížněji se v nich orientujeme. A do toho se nám rozšířil takový zlozvyk – dezinformace. Žijeme v době postfaktické, to znamená, že na spolehlivé a osvědčené informační zdroje útočí protichůdná fakta pochybného původu a kvality. Každý se může díky internetu, bez ohledu na jeho odborné znalosti, stát poslem své pravdy. Názor odborníků pak již nemá mnoho šancí. Co může způsobit neschopnost většiny správně vyhodnotit informace, mohli na vlastní kůži poznat zemědělci v Česku na přelomu dubna a května, kdy celou zemi pokryl tzv. sírový sediment ze smrků a borovic. Díky dezinformacím měli všichni jasno, za žlutou pokrývku mohou zlí zemědělci a jejich řepka. Proběhlá žlutá vlna, která si s sebou přinesla i záplavu pestrobarevných nesmyslů, je důkazem, že šíření fake news se může zaměřit na kohokoliv. Přes všechna negativa s řepkou spojená, tak zemědělci za žlutá auta a parapety nemohli. Na vysvětlení, co je opravdovou příčinou, však již bylo pozdě. Odborné informace proti dezinformacím na sociálních sítích neměly šanci. Emoce zvítězily, přesně v duchu doby postfaktické. Pravdu má ten, kdo má nejvíce lajků. Proto nezůstávejme na povrchu a mějme motivaci přemýšlet, ať se pouhá emoce nemůže stát informací. Protože dříve nebo později se to obrátí proti každému z nás, tak jako se to nyní stalo zemědělcům.
(02)
květen 2018
04
06 PŘÍBĚH
ANGLIČTINA
Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd. Zajímavé informace, které z vás udělají malou, ale opravdu malou chodící encyklopedii.
Historie českého zemědělství má na sobě rudou kaňku, kterou je nutné si připomínat i po sedmdesáti letech.
Chcete se domluvit na farmách po celém světě? Tak nepřeskakujte tuto rubriku.
FAKTA
14
CESTOVÁNÍ Jak se farmaří za hranicemi Česka? To je nejlepší zjistit na vlastní kůži. Naše rubrika vás v tomto čísle zavede do Holandska.
20
AKTIVITY ŠKOL Aktivity škol jsou kořením vzdělávaní. Dubnové číslo si proto ochutíme například akcemi, které zažili žáci ze školy ve Frýdlantu nebo Žatci.
12 .
>9/80 vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 e-mail petrik.michal@uzei.cz telefon +420 222 000 381 spolupracuje s Agroništitútem Nitra, štátný podnik, Akademická 4, 949 01 Nitra, e-mail zuzana.horvathova@ agroinstitut.sk telefon +421 377 721 802 design Ginger & Fred
(03)
18 KALENDÁŘ
Nepropásněte ani jednu zásadní událost v zemědělských oborech. Díky našemu kalendáři budete mít program na (skoro) každý den konce školního roku.
26 ZEMĚDĚJSTVÍ
Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.
34
!FAKTA
TAKY PTÁKY VZALA VODA
KULIČKY PLNÉ ZDRAVÍ Ředkvičky jsou malé, ale šikovné. Každému z nás nechutná nějaký druh zeleniny, ale ředkvička je určitě výjimkou. A to je dobře. Ředkvičky totiž obsahují spoustu vitamínů – A, B1, B3, B6 C, D a E. Jsou bohaté na vlákninu i minerální látky, jako je sodík, mangan, železo, hořčík, vápník nebo draslík. Vápník je příznivý pro stavbu kostí a chrupavek, zatímco draslík pozitivně působí na činnost srdečního svalu. Vitamín A (beta karoten) je zase dobrý pro oči. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět. Jejich odborný rodový název zní Raphanus, což znamená „rychle se objevovat“. Ředkvičky skutečně rostou velmi rychle, asi 25 dnů. Pokud někomu nevoněla kapusta z březnového čísla, tak může jásat. V Česku se totiž v roce 2017 sklidilo 6 266 tun ředkviček, třikrát více než kapusty ☺. text redakce | foto archiv
(04)
Nevhodný způsob péče o zemědělskou krajinu znamená nejen úbytek vody, ale i ptactva. Dříve běžné ptačí druhy jsou v české krajině čím dál vzácnější. Platí to zejména o ptácích zemědělské krajiny, kterých proti roku 1982 ubylo téměř 34 % a pokles pokračoval i minulý rok, jak vyplývá ze zprávy České společnosti ornitologické. Ptákům chybí nejen pestrost polních plodin, ale také remízky, polní cesty, travnaté pásy a vlhčí místa. Pouštíme si na pole poušť, a to se samozřejmě nelíbí ani ptákům.
!FAKTA
VÍTE, ŽE… nejvýkonnější traktory mají téměř 700 koní? Konkrétně takový New Holland T9.700 nebo Case IH Steiger/Quadratrac 620. Oba pracují s motorem o výkonu 692 koní. Tyto extra silné traktory jsou téměř výhradně využívány pro náročné polní práce, při nichž se musí vypořádat s taháním těžkých kombinovaných nebo širokozáběrových strojů pro zpracování půdy.
FARMÁŘI VS. OSTATNÍ
COOLTURA Na začátku května vyšla u příležitosti 20. výročí založení Asociace soukromého zemědělství ČR kniha „Selská historie pokračuje“. Publikace na 372 stranách přináší příběhy selských rodin, které zahrnují jak ohlédnutí za historií a obdobím kolektivizace, tak dobu těsně po revoluci až do současnosti. Reportáže vznikaly po dobu šesti let. Svou selskou historii i současnost vyprávěla autorce Šárce Gorgoňové ta nejstarší generace, která zažila hrůzy minulého režimu a už pomalu přestávala věřit, že se něco změní. Také generace jejich synů a dcer, která byla nucena zvolit si jinou životní cestu a pak dostala velkou šanci v podobě svobodné éry a rozletu se všemi pozitivy a negativy, s mnohdy prázdnýma rukama, ale s ohromnou odvahou, odhodláním a vírou, že to je ta správná cesta. V knize nalezneme i příběhy třetí generace, která nesvobodu zažila jen prvních pár let svého života nebo vůbec a pro kterou bylo vyrůstat na „vlastním“ stejně tak přirozené, jako teď v rodinném hospodaření samostatně pokračovat. Kniha je věnovaná všem, díky jejichž odhodlání, úsilí a nezlomné víře jsou sedláci opět plnohodnotnou a nenahraditelnou součástí českého venkova.
(05)
V uplynulých týdnech byla konaní duelů farmářů s ostatními odložena pro nezpůsobilý terén. Hřiště však nebylo podmáčené, ale naopak vyprahlé. Zemědělci se tak naplno věnují boji se suchem, lesníci pak s kůrovcem. Musí, neboť pokud se doteď dělalo něco špatně, musí se to nyní změnit. Byla by totiž velká škoda pokazit si takový pěkný výsledek. Hrozí zde riziko kontumace zápasu. A to i pro ostatní. I oni budou muset udělat vše pro to, aby se z našich polí nestala poušť. Je tedy potřeba táhnout za jeden provaz, který snad brzo bude opět mokrý.
příběh
ČLOVĚK NIKDY NEVĚDĚL, CO BUDE ZÍTRA text a foto archiv post bellum
/ příběhy 20. století
23. února 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o JZD ( Jednotná zemědělská družstva). Začala násilná kolektivizace, jež znamenala, až na malé výjimky, likvidaci veškerého soukromého zemědělství v Československu. Cílem komunistů bylo ovládnout venkov a zemědělský sektor, kde neměli takovou podporu jako v jiných částech společnosti a ekonomiky, a získat tak kontrolu nad výrobou a distribucí potravin. Kolektivizace zemědělství byla delší proces, který lze rozdělit na několik etap, v průběhu kterých se neustále stupňoval tlak na její úspěšné dokončení. Od dubna 1949 započala masivní kampaň vyzývající zemědělce k zakládání JZD, jež se však nesetkala s takovým ohlasem, jak by si její tvůrci představovali, a tak zemědělci začali být ke vstupu do družstev nuceni různými nevybíravými metodami, včetně násilí. Zhoršení již tak vyhrocené situace nastalo po 3. červnu 1952, kdy bylo vydáno usnesení strany a vlády o dalším rozvoji JZD a vesnice se stala cílem masové kampaně, která měla přivézt lidi do družstev. Významnou překážkou v ovládnutí venkova a jeho „socializace“ byla ekonomicky soběstačná vrstva středních a bohatých sedláků, kteří měli nadmíru pevný vztah k půdě, již v mnoha případech jejich rodiny obdělávaly po několik staletí. Tito lidé si většinou vůči komunistické propagandě uchovávali určitý odstup a v očích komunistů byl každý z nich považován za potenciálního nepřítele
(06)
PŘÍBĚH socialismu. Dobovou propagandou byli označováni jako vesničtí boháči či kulaci a byli veřejně prohlášeni za nepřátele a škůdce nového společenského a ekonomického zřízení. „Vesničtí boháči“ byli vyháněni ze svých statků, vystěhováváni z vesnic, okresů a krajů a přesidlováni na druhý konec republiky, hlavně do pohraničí. Součástí represe bylo také posílání „kulaků“ do pracovních táborů a na mimořádná, časově neomezená vojenská cvičení do tzv. vojenských technických jednotek. Násilná kolektivizace nenávratným a barbarským způsobem rozvrátila dosavadní společenské a hospodářské vazby na venkově a těžce poškodila zemědělství jako odvětví národního hospodářství. Ještě počátkem druhé poloviny padesátých let minulého století byla úroveň zemědělské produkce hluboko pod úrovní, na jaké se nacházela před druhou světovou válkou. Již několik let sbírá organizace Post Bellum příběhy zemědělců, na které by se nemělo zapomenout. Jedním z nich je příběh paní Anny Čepelové. Úpravný statek na vršku u Rychnova nad Kněžnou, obklopený sady a polnostmi, vypadá idylicky. O to více překvapí posluchače příběh jeho staré obyvatelky a jejího syna. Anna Čepelová, dívčím jménem Veverková, se narodila ve Slemeně 25. dubna 1924. Její tatínek Václav pocházel z rodu bratranců Veverkových, kteří vynalezli ruchadlo. Anna Čepelová vzpomíná, že její děda stál modelem sochaři Josefu Strachovskému pro pomník slavných bratranců-vynálezců, který stojí v Pardubicích. Dědeček pracoval dlouhá léta na jedlinském statku hraběte Kolowrata jako deputátník (šafář) a z odbytného při pozemkové reformě zakoupil hospodářství na Rychnovské Lhotce. Otci pamětnice připadlo po dědických vyrovnáních toto hospodářství značně zadlužené. A tady začíná příběh úporné práce, velkých obětí a boje s nepřízní komunistického režimu. Malá Anna musela spolu s ostatními sourozenci tvrdě pracovat na poli, ale přitom stačila absolvovat s výborným prospěchem Švehlovu lidovou školu hospodářskou – speciální studium pro dívky. D O B A VÁ LE Č N Á
Za války dolehly na zemědělce povinné dodávky produktů pro Němce. Je však třeba říci, že
(08)
okupantům šlo především o to, aby bylo zajištěno dostatečné zásobování, a nesnažili se nějak přetvářet fungující systém zemědělského hospodaření, natož hospodáře likvidovat. „Zajímavé bylo, že přišli Němci na špejchar, tam jsme museli mít obilí, kolik nás bylo, na zásoby, a říkali – to musíte mít. Pak jsme jeden rok měli špatnější brambory, přišel Němec do sklepa – a on uměl česky – a říkal: ‚Pane Čepela, můžete dát třicet metráků, když tady máte patnáct?‘ Tak tu dodávku odepsal. Za těch Němců to hospodaření dost podporovali.“ Dodávky se upravovaly tak, aby rodině zbylo pro vlastní spotřebu a na setbu pro další sklizeň. O S U D OV É P O R C I N K U LE
Opočenské porcinkule je pouť dobře známá široko daleko. Pro mladou Annu se stala šťastným zásahem osudu. „Byla jsem v Opočně na porcinkulích s kamarádkou, to byla jeho neteř, stavily jsme se u jeho maminky. Od té doby mi psal a pak jsme se v mých dvaceti vzali.“ Věnem dostala od otce statek. Ženich Josef Čepela měl rovněž hospodářství, které však prodal, aby přispěl k likvidaci dluhu, jenž na nevěstině statku spočíval. Dluh byl ještě umenšen rodiči nevěsty, kteří za tím účelem také prodali svoje hospodářství. Kromě toho se ženich ukázal jako zdatný a zodpovědný hospodář, takže zdánlivě nic nestálo v cestě úspěšnému rozvoji. Po skončení války se na československém území nacházely desetitisíce německých zajatců. Ti pracovali především v zemědělství a hornictví. Stávalo se, že němečtí zajatci nebo sudetští Němci určení k odsunu byli dáni jako výpomoc sedlákům. „Byli tady dva hoši z Německa, ale jen pár dní, pak je zase museli vzít do Pardubic [do vězení, pozn. aut.]. A z Pardubic šli na dva roky do Ruska. Pak nám psali. Jeden měl velký hotel a druhý hospodářství... Po deseti letech – teď už to můžu říct – jsem si vzpomněla a napsala. Obratem přišla odpověď, že tam můžeme přijet. Ale nejeli jsme, protože to za komunistů nešlo.“ V roce 1946 přibyla do rodiny Čepelových dcerka a za další dva roky syn, po otci Josef. KO LE K T I V I Z AC E A B O J P R O T I „ K U L A K Ů M “
Po roce 1948 v Československu začala v důsledku socialistické zemědělské politiky vznikat jednotná zemědělská družstva ( JZD) za účelem vytvoření co největších orných ploch. Vzorem pro to se měly
PŘÍBĚH stát sovětské kolchozy. Řada rolníků byla nucena vzdát se svého majetku pod různými formami nátlaku. Ani v Jedlině nemohli zůstat stranou. Padlo rozhodnutí založit JZD, kam měli přijít menší rolníci, kteří by společně s podstatnou podporou státu dokázali, že kolektivní hospodaření je mnohem efektivnější než samostatné. O velké hospodáře neměli zájem, vůči nim uplatňovali zákeřnou a hanebnou taktiku: ukládali jim dodávky ve výši často přesahující možnosti jejich hospodářství, přičemž neplnění bylo považováno za čin ohrožující republiku. „Dennodenně chodil esenbák, jak se pracuje a co se udělalo. To bylo hrozný... Za to mohl prokurátor, Hudek se jmenoval. Ten už je po smrti.“ Z okresního národního výboru posílali také kontroly z továren – prosté dělníky, nebo dokonce milicionáře. Řada z nich se však v této roli necítila dobře. „To byla nějaká paní Volfová z továrny, chodila tam po Slemeně a říkala: ‚Oni to nechápou, ale já to nemůžu dělat, já vidím, že ti lidé dělají, a já to ani nemůžu říct na okrese...‘“ Zdánlivě bohulibé bylo posílání „pomocníků“ z továren, kteří však byli spíše na obtíž. „Z Vamberka přišli asi čtyři lidi, že nám jdou pomoct mlátit. My jsme je nepotřebovali, my jsme si mlátili sami. Seděli tady a zase pro ně přijeli...“ Za tuto „práci“ jim ovšem náležela odměna, kterou si neopomenuli od hospodáře vybrat. Jedné takové skupině nezvaných pomocníků řekla Anna Čepelová něco pěkně od plic. „Oni to udali, a tak jsem byla volaná na esenbárnu a měla jsem z toho soud. Hudek říkal – trest peněžitý nebo i zavření. Tak to šlo na Hradec a krajský soud v Hradci řekl, že to není nebezpečné vůči státu, a tak jen pět set korun pokuty.“ Došlo také na křivá obvinění: „Měli jsme svini a ta měla sedm prasátek. A ze Slemena přišli a říkali: ‚Jé, oni tady mají prasátka, a nejsou hlášená!‘ A přišli na kontrolu a říkali: ‚Tak, nemáte hlášená prasátka.‘ A já říkám: ‚Mám, všechno je to v pořádku.‘ A říkám manželovi: ‚Pepo, vem motorku a jeďte do Slemena, ať se ten esenbák podívá, že to je v pořádku.‘ Přijeli pod kopec, a on [příslušník SNB – pozn. aut.] říká: ‚Tak, jedem dál.‘ A jel dál a už ho zavřeli, už ho nepustili. A pak sem přišli dva, mlynář a nějakej Dostálek. Sedli si ke stolu, ať si sednu proti nim, abych mluvila pravdu. A já povídám: ‚Aby moje pravda nebyla lží a vaše lež pravdou‘, a zůstala jsem, kde jsem
(09)
chtěla. A ten mlynář říkal: ‚Podepište to!‘ Já povídám: ‚Nepodepíšu...‘“ Zatím finanční odbor místního národního výboru zabavil motocykl a hospodáře zadrželi. Ztráta motocyklu byla tíživá, protože se jednalo o důležitý prostředek pro styk s okolím. Bez něj bylo hospodářství prakticky odříznuto od světa. TRAKTOR
„A s traktorem bylo... já jsem řekla, že můžou dělat, ale maminka na ně křičí: ‚Za Hitlera jsme se měli lepší, ten nám nechal aspoň nažrat, ale vy všechno seberete!‘ A prokurátor říkal, že to nebylo [tak závažné – pozn. aut.], že už je to stará paní. A pak zase traktor, vždycky přišli ze strojní stanice pro traktor a my ho taky nechtěli dát. Maminka říkala: ‚Já si před něj lehnu, a když tak mě zajeďte.‘“ Nakonec byl traktor „vykoupen“. Samozřejmě výkupní cena byla směšná, „prodeji“ museli asistovat funkcionáři z okresu a hlavně příslušníci SNB. Stejný osud postihl i další stroje. Všechno následně převzala STS (Strojní a traktorová stanice) a dávala stroje k dispozici zemědělským družstvům, která tak mohla dokazovat výhody kolektivního hospodaření. SOUD
Jako nepřátelé lidu byli soukromě hospodařící manželé Čepelovi pod bedlivým dohledem. Povinné dodávky byly nastaveny tak, že je bylo téměř nemožné splnit i za příznivých podmínek, natožpak při zhoršených okolnostech. A tak se hromadila obvinění, často neoprávněná, či dokonce zcela falešná, až věc vyvrcholila soudem. Lidový soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 12. října 1953 uložil manželům vysoké peněžité tresty, a dokonce několikaměsíční odnětí svobody s odkladem na zkušební dobu dvou let. V Y S T Ě H O VÁ N Í
Dlouhodobé šikanování nakonec donutilo manžele Čepelovy k rezignaci a postoupení celého hospodářství státnímu statku. Rok a půl ještě zůstali na Lhotce, ovšem již jako zaměstnanci státního statku. K oficiálnímu převzetí hospodářství došlo teprve v roce 1961, a to finančním odborem okresního národního výboru v Rychnově. Celá rodina včetně rodičů obou manželů měla být tedy vystěhována
PŘÍBĚH z hospodářství, které jim v té době úředně náleželo. Nad tím se v té době ovšem nikdo nepozastavoval. Mezitím však došlo k průtahům. Hospodářství bylo z důvodu dlouhodobé zoufalé nouze majitelů již v takovém stavu, že pro případné zájemce nebylo atraktivní. „To už sem poslali nějakého Moraváka, nevím teď, jak se jmenoval, a už si přivezl uhlí. My jsme říkali: ‚Vždyť my tady ještě jsme!‘ On říkal: ‚Já nechci, aby někoho kvůli mně vystěhovali. Jestli chcete, tak si to uhlí kupte.‘ Tak jsme to od něj koupili a on se stísnil u bratra na Jedlině. Ale pak sebrali všechen dobytek, všechno pryč, do Karolína.“ Tam by ovšem manželé byli přiřazeni na rostlinnou výrobu, kde by výdělky byly opravdu bídné. Proto považovali za štěstí, když potkali jistého Ing. Duška, který jim pomohl k práci u dobytka v Rohoznici.
kde žili rodiče jeho ženy. V roce 1983 zemřel manžel pamětnice, Josef Čepela. Obě děti zdědily po rodičích pracovitost a svědomitost, takže se dobře uplatnily. Syn Josef pracoval koncem osmdesátých let na krajské správě statistického ústavu pro zemědělství jako vedoucí analytického odboru. „Ono to vlastně bylo pořád, nikdy jste nevěděl, co bude příští den,“ odpovídá Anna Čepelová na dotaz, kdy jim bylo nejhůř. Ale pak líčí příhodu, kdy vyplatili pomocníky při sklizni a manžel se rozhodl použít nějaké zbylé peníze na zakoupení věcí potřebných pro hospodářství. „A já mu říkám, počkej, počkej, budeme bez peněz. A přišly Vánoce. Manžel říkal: ‚Udělej chlupaté knedlíky.‘ Já říkám: ‚Já nemám ani mouku!‘ Děti se tedy přiživily u našich. To byla asi nejhorší doba.“ P O L I S T O PA D U 1 9 8 9
DA L Š Í O S U DY R O DI N Y
S příchodem nové doby se syn Josef rozhodl pro návrat k práci v zemědělství. Přestože byl v té době již zástupcem krajského ředitele na statistickém úřadu, vzdal se této vysoké funkce a odešel do zemědělského družstva v Bukovině jako vedoucí mechanizace, stavebnictví a přidružené výroby. Současně začal podnikat kroky k navrácení rodinného statku. Po dlouhých bojích s úřady bylo konečně hospodářství dne 1. října 1991 navráceno, ovšem ve zbědovaném stavu. Synu Josefovi se podařilo vysoudit určitou finanční kompenzaci, takže mohl obytné stavení uvést do takového stavu, že se tam mohl nastěhovat i s matkou. Dnešní podoba statku svědčí o obrovském množství práce, která do něj byla vložena. Kromě Anny Čepelové se synem v něm má krásný domov i rodina jedné z jejích vnuček.
Po vystěhování ze Lhotky vystřídala rodina několik pracovišť. Na některých byly podmínky slušné, jinde byli vystaveni šikaně a křivým obviněním. V roce 1977 se syn oženil a usadil se v Pileticích,
Další příběhy zemědělců najdete zaznamenané ve sbírce Paměťi národa. www.pametnaroda.cz
S T Y K Y S N E P Ř ÁT E L S KO U C I Z I N O U
Ještě jeden vroubek měli „kulaci“ ze Lhotky: otcova sestřenice Helena z Pardubic odešla do Německa a odtud do Ameriky. Když navštívila rodinu v Pardubicích, jeli se za ní Čepelovi podívat. To však nebylo jednoduché: „Vypůjčili jsme si motorku a druhý den už přišel esenbák: ‚Čí je motorka?‘ Kopecký říkal: ‚Moje.‘ ‚Byl jste v Pardubicích?‘ – že ne... Když přijela z Ameriky na návštěvu, tak ji hlídali.“ Cejch styku s kapitalistickou cizinou se samozřejmě přenesl i na syna. Naštěstí se mu podařilo dostat na vysokou školu zemědělskou, kterou úspěšně absolvoval. Na škole si také odsloužil jeden rok základní vojenské služby na vojenské katedře a potom byl zařazen k bojovému útvaru, jak bylo v té době běžné.
(10)
Praha / Plzeň / Olomouc Hradec Králové / Třebíč 10 km, 5 km nebo 1 km
ZA VŠECHNY, ALI KTEŘÍ TO NEVZD
Připojte se a pomozte nám zachránit vzpomínky pamětníků 20. století! www.behpropametnaroda.cz
Petr Pudil
Jan Dobrovský
AJ: The term marketing has a variety of meanings. To some
MARKETING text doc. phdr. jaroslav voráček , csc., provozně eknomická fakulta čzu v praze
shoppers it means purchasing groceries and other household needs. From the point of view of farmers it means selling their commodities. From the perspective of the handler of a commodity it means storing the commodity, transforming the product into a form that consumers want, shipping it to retail outlets, and promoting its sale. All these activities are part of the marketing process. Agricultural marketing is a large and important discipline in agricultural economics. One of the important definitions of marketing is that “it is the performance of business activities that direct the flow of goods and services from producer to consumers or final users“. In agricultural marketing, the point of production (the farm) is the basic source of supply. The marketing process begins at that point and continues until a consumer buys the product at the retail counter or until it is purchased as a raw material for another production phase. However, marketing also includes input supply firms that serve the farms. Thus, marketing consists of those efforts that effect transfer of ownership and that create time, place and form utility to commodities. Time utility is added to commodities by storage. Place satisfaction is added to commodities through transportation services. Finally, form utility is added to a commodity through the processing function. By the creation of these utilities marketers are productive and add value to raw agricultural commodities that consumers want. Because consumption is the purpose and end result of production and marketing activities, it is necessary for marketers to focus their activities toward satisfying consumer wants and needs. It is difficult to successfully market something that consumers do not desire, even with massive promotional endeavours. The existence of marketing is a direct result of specialization of production in our economy. Initially, most families were self-sufficient, or nearly so. They produced most of the products they needed on their small acreages. They ground their own flour and baked their own bread, spun their fibres, butchered their meat, then cured and stored it for later use. As time passed, people discovered that their different resource endownments and talents allowed them to produce some things better than others. Along with this realization came increasing demands for various goods and services as population grew and society became more affluent. Increased demands made specialization profitable. As the individual farmer specialized, a surplus was produced that could be exchanged for goods and services that no longer were produced or provided on the farm. It is beneficial to the producer to specialize in the production of the good that person can produce more cheaply and then exchange the surplus output for the surplus output of other producers. In this way, producers and society as a whole benefit because more commodities are available at lower costs. Processors transform raw agricultural products into different final products. Almost all agricultural products are processed to some degree between production and consumption.
(12)
In the early days, money was not used as a medium of exchange. Exchanging goods for other goods – barter – served society well. For example, a farmer could exchange a sack of potatoes for a wheelbarrow of coal. As people specialized and produced fewer products, it became more difficult to meet with other producers and bartering became too costly. Therefore, increased specialization brought about money in order to simplify the exchange process. Marketing is a direct result of specialization and trade. A market consists of buyers and sellers with facilities to communicate with each other. Markets may be local, regional, national, or international. The only requirement is that the forces of demand and supply determine market prices via communication between buyers and sellers.
CZ: Termín marketing má řadu významů. Pro některé
kupující to znamená nákup smíšeného (potravinářského) zboží a jiných potřeb pro domácnost. Z hlediska farmářů to znamená prodej jejich komodit. Z pohledu zprostředkovatele prodeje komodit to znamená skladování komodity, přetváření produktu do formy, kterou požadují spotřebitelé, dopravu do maloobchodního odbytiště a propagaci prodeje. Všechny tyto činnosti jsou součástí procesu marketingu. Zemědělský marketing je velká a významná disciplína v zemědělské ekonomice. Jednou z důležitých definic marketingu je, že „je to vykonávání podnikatelských činností, které řídí tok zboží a služeb od výrobce ke spotřebitelům nebo konečným uživatelům“. V zemědělském marketingu je bod produkce (farma) základním zdrojem nabídky. V tomto bodu proces marketingu začíná a pokračuje, dokud spotřebitel ten produkt nekoupí na maloobchodním pultu nebo dokud není zakoupen jako surovina pro jinou (další) produkční fázi. Ovšem marketing také zahrnuje vstupy dodavatelských firem, které farmám slouží. Takže marketing zahrnuje taková úsilí, která uskutečňují převod vlastnictví a která vytvářejí komoditám užitnou hodnotu času, místa a formy. Užitná hodnota času je komoditám přidávána skladováním. Užitná hodnota místa je přidávána komoditám dopravními službami. Konečně užitná hodnota formy je dodávána komoditě funkcí zpracování. Vytvářením těchto užitných funkcí jsou účastníci marketingu produktivní a přidávají hodnotu surovým zemědělským komoditám, které spotřebitelé žádají. Protože spotřeba je účelem a konečným výsledkem produkce a marketingových činností, je třeba, aby účastníci marketingu zaměřili své úsilí na uspokojování
aj
spotřebitelských požadavků a potřeb. Je obtížné úspěšně stržit (prodat) něco, co spotřebitelé nepožadují, (a to) ani s mohutným reklamním úsilím. Existence marketingu je v naší ekonomice přímým výsledkem specializace výroby. Původně většina rodin byla soběstačná, nebo téměř (tak). Produkovali na svých malých výměrách většinu výrobků, které potřebovali. Mleli vlastní mouku a pekli si vlastní chléb, tkali svá vlákna, bourali své maso a pak ho konzervovali pro pozdější užití. Jak šel čas, lidé objevili, že jejich schopnosti a nadání využívat zdroje jim umožnily vyrábět některé věci lépe než jiní. Spolu s uskutečňováním toho přišly rostoucí požadavky na různé zboží a služby, rostla populace a společnost se stala blahobytnější. Zvýšené požadavky udělaly specializaci výnosnou. Jak se jednotlivý farmář specializoval, byl produkován přebytek, který mohl být směněn za zboží a služby, které už se dále na farmě neprodukovaly nebo neposkytovaly. Pro výrobce je užitečné, když se specializuje na zboží, které (člověk) může vyrobit levněji a potom směnit přebytečnou produkci za přebytek jiných výrobců. Takto mají užitek výrobci i společnost jako celek, protože je k dispozici více komodit za nižší náklady. Zpracovatelé přetvářejí surové zemědělské výrobky na různé koncové produkty. Téměř všechny zemědělské produkty jsou do určité míry zpracovávány mezi produkcí a spotřebou. V dřívějších dobách se peníze jako prostředek směny nepoužívaly. Směna zboží za jiné zboží – barter – dobře sloužila společnosti. Například farmář mohl směnit pytel brambor za kolečko uhlí. Jak se lidé specializovali a produkovali méně výrobků, stalo se obtížnějším setkávat se s jinými výrobci a bartering se stal příliš nákladným. Zvýšená specializace proto přinesla peníze, aby se zjednodušil proces směny. Marketing je přímý výsledek specializace a obchodu. Trh se skládá z kupujících a prodávajících s vybavením pro komunikaci mezi sebou. Trhy mohou být místní, regionální, národní nebo mezinárodní. Jediným požadavkem je, aby síly poptávky a nabídky určovaly tržní ceny prostřednictvím komunikace mezi kupujícími a prodávajícími.
(13)
DO HOLANDSKA ZA TULIPÁNY I PAMÁTKAMI text a foto ing. hana honsová , ph.d.
fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, čzu v praze
∞CESTOVÁNÍ Tulipány patří k typickým jarním květinám. Spolu s narciskami, modřenci a dalšími rostlinnými druhy lahodí oku na záhonech i v trávnících. Tulipány hýří mnoha barvami a existuje jich množství různých druhů odlišujících se raností, velikostí rostlin, barvou, tvarem květů i dalšími znaky. Pokud chceme, aby naše zahrada na jaře zářila pestrými květy tulipánů, je potřeba jejich cibulky vysázet už na podzim. Jejich pěstování je velmi nenáročné. Existují různé způsoby, jak rostliny zasadit. Někdo si místo pro každou cibuli přesně naplánuje, zatímco jiný upřednostňuje náhodně umístěné tulipány. Při výběru cibulí tulipánů je potřeba dbát na to, aby byly v první řadě kvalitní. Platí pravidlo čím větší cibule, tím větší květ. Cibulky tulipánů se dají sázet během celého podzimu, až do prvních mrazíků. Pro obohacení sortimentu mohou posloužit tulipány z Holandska. Nizozemsko je největším světovým producentem tulipánových cibulí, které se v této zemi pěstují na ploše kolem deseti tisíc hektarů. Každoročně holandští pěstitelé vyprodukují asi 4,2 miliardy tulipánových cibulek. Přibližně polovina z nich se z Holandska vyváží. Druhá polovina zůstává v Nizozemsku, hlavně kvůli řezaným květinám pro zimní období. Komerčně se v Holandsku pěstuje téměř dva tisíce různých kultivarů. Každoročně se vyšlechtí zhruba stovka nových odrůd tulipánů.
druhů barev tam na jaře stále rostou. V jedenáctém století Seljukové, kteří tam v té době žili, vzali s sebou tulipány do Turecka. Tulipán od té doby patří k turecké kultuře. Nizozemští obchodníci v polovině šestnáctého století přivezli do své vlasti tulipány z Konstantinopolu. Tulipán se tehdy stal novou holandskou květinou. Botanikům se podařilo získat tulipánové cibulky a do roku 1560 kvetly první rostliny v Antverpách a Mechelenu. Na začátku sedmnáctého století se tulipány v Nizozemí staly ještě oblíbenějšími. Květiny s plamenovitými efekty byly obzvláště populární. Takové květy lidem připomínaly mramor, který byl v té době také velmi žádoucí, stejně jako mramorovaný vzor. Pomalá reprodukce cibulí tulipánů znamenala, že se nabídka příliš nezvyšovala, ale rostla poptávka. To vedlo k spekulacím, kdy každý kupující platil vyšší částky než předchozí. Začala tulipánová mánie. Mezi lety 1634 a 1637 se za některé tulipány platily astronomické sumy.
P O C H Á Z E JÍ Z A S I E
Tulipány původně pocházejí ze střední Asie a Turecka. V šestnáctém století byly poprvé tulipány přivezeny z Turecka do Holandska a velice rychle se díky své kráse staly populárními. V současnosti k sobě nesporně patří Holandsko a tulipány. Tyto jarní květiny představují charakteristickou ikonu Nizozemska po celém světě. Centrem tulipánů se stal holandský Keukenhof ležící nedaleko Amsterodamu. Příchozí se mohou kochat miliony tulipánů neuvěřitelných tvarů a barev, které kvetou v rozlehlém parku. Více než sto tisíc tulipánů lze obdivovat v pavilonu Willem-Alexander. V Keukenhofu mohou návštěvníci načerpat množství informací nejen o tulipánech. K zajímavostem patří historická tulipánová zahrada stejně jako výstavy o historii tulipánů nebo o tulipánové mánii v sedmnáctém století. Pochopitelně v zahradě nechybí ani množství moderních kultivarů tulipánů. D LO U H Á H I S T O R I E
Tulipány byly původně nalezeny v horské oblasti Tian Shan na severozápadním Himálaji. Desítky různých typů všech
Romantiku navozovala také řeka vytvořená z modřenců.
(16)
∞CESTOVÁNÍ Skutečný důvod vzniku plamenovitého tulipánu byl objeven až v roce 1931. Tulipán s jednotnou barvou květu napadl virus přenášený mšicemi. To způsobilo změnu pravidelného zbarvení na nepravidelné, připomínající plamen. Č E R N Ý T U L I PÁ N N E E X I S T U J E
Kniha Alexandra Dumase Černý tulipán vyšla v roce 1850. Vznikl tak mýtus. Vypráví příběh o soutěži, ve které byla velká finanční odměna nabízena tomu, kdo vyšlechtí černý tulipán. Černá barva ale v přírodě neexistuje; jedná se o intenzivní červenou nebo fialovou. Od konce devatenáctého století byly vyšlechtěny různé kultivary tulipánů, které měly téměř černé květy. Z nich je "Královna noci" stále populární, přičemž se stále pěstuje asi na šedesáti hektarech. K modernějším tmavým kultivarům patří "Ronaldo" (30 ha) a "Blackjack" (10 ha). Tyto tulipány mohou příchozí obdivovat v Keukenhofu. O T E V Ř E N O DVA M Ě S ÍC E
Světoznámé výstaviště v Keukenhofu se každoročně téměř na dva měsíce otevírá pro veřejnost, zhruba od poloviny března do půlky května. V letošním roce do areálu plného květin začali proudit návštěvníci z celého světa 22. března. Letos své brány toto proslulé výstaviště otevřelo už po šedesáté deváté. Každoročně tuto mezinárodní květinovou výstavu navštíví přibližně jeden milion návštěvníků. Keukenhof tak znatelně přispívá k rozvoji cestovního ruchu v Nizozemí. Stovky pěstitelů dodávají do parku cibulky jarních květin, především tulipánů, k výsadbě. Každoročně se výstava zaměřuje na jiné téma. Letos se jednalo o Romanci mezi květinami (Romance in Flowers). Koneckonců, romantika a květiny jsou neoddělitelně spojeny. Zřejmě nejkrásnější jarní park na světě s mořem květin vyvolával příchozím romantickou jarní náladu. Původní historický park byl navržen v románského období roku 1857, jako okrasná zahrada pro zdejší hrad Keukenhof. Od roku 1950 kvetly miliony tulipánů v zahradě kolem rybníka se starými buky s nádhernými výhledy. Park od svého vzniku mohlo obdivovat už množství generací. Jak už bylo uvedeno, letošní květinová výstava se zaměřovala na romantiku. V roce 2018 se v Keukenhofu nádherná tulipánová mozaika skládala z asi padesáti tisíc cibulek. Romantickou atmosféru umocňovala klasická hudba v parku mezi květinami. Kromě toho mohli příchozí mimo jiné obdivovat i romantickou květinovou výstavu v pavilonu Oranje Nassau. Inspirativní dekorace z orchidejí a anthurií poutaly pozornost v pavilonu Beatrix Paviljoen.
V Holandsku se vyrábějí typické sýry V areálu výstaviště se kromě výstavních pavilonů nacházejí i další objekty. Jedná se například o historický větrný mlýn. Příchozí mají možnost vystoupat nahoru a z vysoké budovy mlýnu pozorovat okolí. Kromě zahrad mohou z ptačí perspektivy obdivovat i přilehlá pole s pestrobarevným sortimentem zářících květů tulipánů. S K A N Z E N S V Ě T R N Ý M I M LÝ N Y
Množství rozmanitých starých větrných mlýnů mohou příchozí obdivovat ve skanzenu Zaanse Schans ležícím kousek od Amsterodamu, kde je k vidění zrestaurovaná historická vesnice. Skanzen tvoří obytné a hospodářské stavby typické pro oblasti severního Holandska. Vesnička dokumentuje historii jedné z nejstarších průmyslových oblastí Evropy. S rekonstrukcí vesnice Zaanse Schans, která se nachází na břehu řeky Zaan poblíž města Zaanstad se započalo po roce 1945. Tato osada příchozím poskytuje jedinečnou představu o tom, jak zdejší vesnice vypadaly v 17. a 18. století. Ve skanzenu můžete spatřit soubor typických zelenobílých dřevěných domů a mlýnů s původními dílnami na výrobu pro Holandsko typických dřeváků a sýrů. Dále se zde nacházejí specializované historické obchůdky a pekárna. Z dalších průmyslových staveb mohou příchozí obdivovat mlýn na lisování oleje nebo mlýn na tření barev. Návštěvníci se ve skanzenu také mohou seznámit s výrobou typických holandských sýrů. K dispozici mají i ochutnávku nepřeberného množství druhů. Každý si pak může vybrat a koupit, co mu nejvíce chutná. Z bohatého sortimentu místních sýrů lze vybírat také v obchodech v Amsterodamu a v dalších lokalitách.
(17)
5-6 18
kalendář text redakce
31. 5. KLIMATICKÉ ZMĚNY: MALÉ I VELKÉ BITVY
Závěrečná část cyklu přednášek Voda a půda jako společenské dilema. Cyklus přednášek o významu půdy a vody v krajině je určen pro každého, kdo se zajímá o zemědělství, venkov a krajinu. Přednáší prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně a Daniel Pitek, soukromý zemědělec. Přednášky se konají v multifunkčním sále v přízemí a jsou zdarma. Registrace na www.nzm.cz NZM Praha
2. 6. ORLICKÝ SEKÁČ 2018
Tradiční soutěž sekáčů v kosení louky tentokrát jako mezinárodní mistrovství republiky. Nebeská Rybná
2. 6. JÁ MÁM KONĚ 2018
14. ročník Krajského dne koně Libereckého kraje Tyršův park, Lomnice nad Popelkou
(18)
2. – 3. 6. PRADĚDEČKŮV TRAKTOR
Přijďte si prohlédnout historické zemědělské stroje od těch nejstarších parních po traktory, které možná ještě pamatujete na polích, v akci! Těšit se můžete na komentované předvádění historických traktorů a dalších zemědělských strojů. Mezi největší lákadla budou v letošním roce patřit parní válec Škoda, nově získaný svahový traktor Zetor 3017 a představení unikátního Zetoru 26. Kromě historických traktorů, stabilních motorů a parních strojů bude k vidění i moderní technika firmy John Deere, kaskadérská show, doprovodný program pro děti i dospělé, soutěže a ukázky řemesel. Muzeum zemědělské techniky, Čáslav
KALENDÁŘ
8. 6.
19. – 20. 6.
ZEMĚDĚLSKÝ DEN
NAŠE POLE 2018
Národní zemědělské muzeum proto ve spolupráci se Zemědělským svazem ČR v rámci projektu Zemědělství žije! připravilo na 8. červen speciální program, který provede návštěvníky jednotlivými zemědělskými obory a představí zemědělství a jeho podoby v dobách minulých i v aktuální současnosti.
Celostátní přehlídka polních pokusů odrůd zemědělských plodin, ochrany a výživy rostlin a výstava zemědělské techniky. Pořadatelem výstavy Naše pole 2018 je vydavatelství Profi Press s.r.o. Kompletní program je dostupný na www.nasepole.cz Nabočany u Chrudimi
NZM Praha
14. 6.
16. 6.
POLNÍ DEN „MENDELAGRO“ 2018
GASTRONOMICKÝ FESTIVAL HABRY 2018
Polní den pořádaný Agronomickou fakultou Mendlovy univerzity v Brně. Jedná se o přehlídku polních pokusů a během akce si zájemci mohou prohlédnout desítky polních pokusů s různým zaměřením v mnoha plodinách a také sortiment ovocných druhů pěstovaných na ŠZP Žabčice.
Již 4. ročník oblíbeného festivalu, jehož cílem je prezentace regionální kuchyně. Gastronomický festival, který umožňuje zájemcům setkání s regionálními farmáři a výrobci, přispívá mimo jiné k lepšímu seznámení spotřebitelů s kvalitními produkty místních výrobců a podporuje zkrácení cest regionálních potravin od zemědělce ke konečnému spotřebiteli.
Žabčice, Polní pokusná stanice Mendelovy univerzity v Brně
Žižkovo náměstí, Habry
(19)
15. – 16. 6. EKOFESTIVAL GREENFEST
Tradiční akce proběhne letos již pošesté. Těšit se můžete na praktické přednášky, dílny či ukázky řemesel. Lidové sady Liberec
19. – 20. 6. PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC
Již tradičně patří druhá červnová sobota v Praze muzeím a galeriím. Letošní Pražská muzejní noc nabídne desítky muzeí, galerií a kulturních institucí, zajímavý program a jedinečnou atmosféru. A Národní zemědělské muzeum nebude samozřejmě chybět. Kromě volného vstupu do všech expozic a na výstavy jsme pro návštěvníky připravili doprovodný program: promítání archivních filmů se zemědělskou tématikou, koncert kapely Naked Professors a gastronomické speciality na muzejním dvoře. NZM Praha
OSLAVA DNE ZEMĚ NA ŽATECKÉ ZEMĚDĚLSKÉ ŠKOLE text a foto mgr. zdeněk baťha , obchodní akademie a střední odborná škola zemědělská a ekologická žatec
K
aždoročně se 22. duben v kalendáři slaví jako Den Země. Tento den chce připomenout význam ekologie a upozornit lidi na negativní dopady ničení životního prostředí. Na naší škole si připomínáme Den Země každoročně a v tomto roce jsme jej oslavili v rámci pátečního dopoledne dne 20. dubna 2018. Na celkové přípravě této akce se podíleli za pomoci jednotlivých vyučujících všichni žáci školy. Celkem bylo připraveno sedm stanovišť a ke shlédnutí bylo též nachystáno pět dalších aktivit. V rámci stanovišť byla například ukázka zvířátek v našem školním zookoutku a jejich poznávání, technologie výroby piva, poznávání hub, včelařství, myslivost, poznávání ovoce a ovocných stromů a ekologické stanoviště zaměřené na obnovitelné zdroje.
(20)
∆ AKTIVITY ŠKOL
V rámci dalších aktivit mohly děti shlédnout ukázku výcviku záchranářských psů pod vedením Ing. Heleny Šabatové s týmem záchranářů. Hřebčín Tasov ukazoval parkurové ježdění, Lukáš Klíma předváděl psí spřežení Siberian Husky a učni školy pomáhali malým návštěvníkům s poznáváním jednotlivých druhů nářadí. Vše bylo ještě doplněno ukázkou zapůjčené zemědělské techniky a mechanizace z firmy Agrima Staňkovice. Z oslav Dne Země si děti na památku odnesly dřevěné medaile, které pro ně
připravili učni oboru Elektromechanik, diplomy a sladké odměny. Akce se zdařila, školu navštívilo celkem 602 dětí z mateřských škol a prvního stupně základních škol. Opět jsme si tímto dnem připomněli význam naší přírody, její krásu a zejména nutnost jejího zachování i pro příští generace. Závěrem bychom chtěli též poděkovat městu Žatec za finanční podporu, díky které jsme mohli udělit dětem zmiňované diplomy, potěšit je sladkou odměnou a připravit jednotlivá stanoviště.
(21)
VÍTÁNÍ JARA STŘEDNÍ ŠKOLOU V LOMNICI NAD POPELKOU
∆škol
text a foto ing. miroslava rajmová , sš lomnice nad popelkou
I po letošní zimě jsme se ve čtvrtek 8. března 2018 setkali na zámku v Lomnici nad Popelkou, abychom přivolali blížící se jaro. Uskutečnila se zde již tradiční odborná soutěž pořádaná místní střední školou „BARVY JARA A VELIKONOC“. Ta je určena žákům se speciálními vzdělávacími potřebami učebních oborů kategorie E. Záštitu nad touto akcí převzal starosta města Lomnice nad Popelkou pan Josef Šimek. Letošní ročník byl z pohledu historie již šestý. Jeho uspořádání předcházela tak jako vždy celá řada přípravných prací a nespočet hodin strávených nad rámec běžných pracovních povinností. Naším cílem bylo uspořádat soutěž tak, aby „vše klaplo“. Aby se návštěvníci cítili dobře a žáci aby měli pro svou práci odpovídající podmínky a i přes případnou
(22)
nervozitu předvedli to, co skutečně umí. I přesto, že je soutěž určena žákům střeních škol, je třeba brát v potaz i to, že zde svým způsobem soutěží i učitelé odborného výcviku, kteří své svěřence na tuto i jiné obdobné soutěže připravují. Pro konání soutěže jsme stejně jako vloni vybrali termín 8. března, tedy den mezinárodně uznávaného svátku Mezinárodní den žen (MDŽ), stanoveného Organizací spojených národů na počest výročí stávky newyorských švadlen v roce 1908. Soutěž jsme uspořádali jako veřejnou. Návštěvníci tak měli možnost sledovat v průběhu dopoledne odborné dovednosti soutěžících ze všech zúčastněných škol (SŠ profesní přípravy Hradec Králové; SŠ hospodářská a lesnická Frýdlant, SOŠ Liberec, SŠ a ZŠ Nové Město nad Metují, SOŠ a SOU Městec Králové;
∆ AKTIVITY ŠKOL SOŠ a SOU Třešť; SŠ, ZŠ a MŠ pro sluchově postižené Praha; OU Chroustovice a SŠ Lomnice nad Popelkou). Ve třech kategoriích soutěžil rekordní počet 23 žáků. Před zraky diváků vznikaly v kategorii cukrářské i kuchařské velmi zajímavé exponáty. Soutěžící pekaři své „záviny“ přivezli předem připravené a na místě je už „pouze“ prezentovali. Práci soutěžících v průběhu celé akce pozorně sledovala tříčlenná odborná porota, pro kterou hlavními hodnotícími kritérii byla: čistota, profesionálnost provedení, chuť, dodržování bezpečnostních a hygienických zásad, vzhled, originalita a celkový dojem. Po ukončení soutěže porota získané výsledky pečlivě zpracovala a rozhodla následovně: K AT E G O R I E C U K R Á Ř S K É D O V E D N O S T I
1. místo: Michaela Vodičková, Odborné učiliště, Chroustovice 2. místo: Eliška Holá, Odborné učiliště, Chroustovice 3. místo: Jitka Jelínková, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Třešť K AT E G O R I E K U C H A Ř S K É D O V E D N O S T I :
1. místo: Anita Štanglová, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Třešť 2. místo: Bohuslav Zeman, Střední odborná škola, Liberec 3. místo: Daniela Turnovská Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Městec Králové
„Zájezd do Lomnice“, žákyně prvního ročníku Cestovního ruchu Nikola Patková a Štěpánka Vávrová si připravili prezentaci na velikonoční téma. S ukázkou přípravy hořící kávy vystoupila Martina Machová z třetího ročníku učebního oboru Kuchař-číšník. Příjemnou atmosféru svým zpěvem doplnila paní učitelka Martina Prousková. V České republice nejsme jedinou školou, která potravinářské a gastronomické soutěže pořádá. Naše žáky pro různé typy soutěží průběžně připravujeme a o tom, že „to děláme dobře“, svědčí dosahované úspěchy. V nedávné době 1. místo na Cukrářských slavnostech v Mladé Boleslavi získala se svými zdobenými mufinami cukrářka Monika Kučerová. Na 2. místě se umístila na soutěži „Gastro Labe“ v Děčíně Nikola Lískovcová. A v čem vidíme smysl těchto soutěží? Poměřit svoje síly s ostatními školami, získat nové poznatky a zkušenosti, zjistit čím a jak se prezentují ostatní školy apod., ale hlavně motivovat žáky k účasti, v konkurenčním prostředí obstát a pokusit se být co nejlepší. Touto cestou chceme zároveň poděkovat Asociaci vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru za příspěvek na ceny pro soutěžící, kteří byli mile překvapeni, a ocenění si velmi váží. Naše poděkování patří i všem těm, kteří se jakýmkoli způsobem na přípravě a realizaci podíleli. Závěrem lze už jen konstatovat, že letošní soutěž se opravdu vydařila a splnila naše očekávání. Byl to krásný den plný zážitků a dojmů.
K AT E G O R I E P E K A Ř S K É D O V E D N O S T I
1. místo: Dominik Truneček Střední škola a Základní škola Nové Město nad Metují 2. místo: Diana Danielová, Střední škola profesní přípravy Hradec Králové 3. místo: Patricie Karsová, Střední škola, Lomnice nad Popelkou Zároveň se soutěží probíhala na lomnickém zámku i prezentační výstavka školy. Návštěvníci si mohli prohlédnout předem vyrobené a vystavené dorty našich cukrářů. Potěšením pro všechny příchozí byla i kavárna, v níž konzumací lahodných zákusků, výrobků studené kuchyně a nápojů uspokojili další ze svých smyslů. Jarní atmosféru vytvořila dekorace, kterou vyrobili při zájmové činnosti žáci ubytovaní v domově mládeže. Celou soutěží přítomné provázely naše žákyně třetího ročníku studijního oboru Cestovní ruch Marie Smolíková a Nela Knapová. Čekání na vyhodnocení výsledků si soutěžící i jejich doprovod zpříjemnili sledováním programu připraveného žáky školy. Moderátorky pozvaly přítomné na
(23)
∆ AKTIVITY ŠKOL
ZEMĚDĚLSKÁ OLYMPIÁDA ŽÁKŮ text a foto mgr. milan drechsler, předseda organizačního výboru, střední škola hospodářská a lesnická , frýdlant
Ve dnech 18.–19.4.2018 uspořádala Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant 13. ročník Zemědělské olympiády žáků středních škol. Tato akce proběhla ve spolupráci s Libereckým krajem, Regionální agrární radou a Okresní agrární komorou, za podpory firem a osob nejen z Frýdlantska. Potěšila nás účast družstev ze škol, které k nám tradičně jezdí: SOŠ Frýdek-Místek, ČZA, SŠ Humpolec (pracoviště Humpolec a Světlá nad Sázavou), Gymnázium a Střední odborná škola Podbořany, SOŠ a SOU Horky nad Jizerou a SPŠ a SOU Pelhřimov. Zároveň jsme měli radost z počtu 30 soutěžících (z toho i tří dívek).
S O U T Ě Ž I LO S E V N Á S LE D U JÍC ÍC H DI S C I P L Í N ÁC H :
∆ Jízda zručnosti kolovým traktorem s přívěsem
∆ Poznávací test plodin, plemen zvířat ∆ ∆ ∆ ∆ ∆
a materiálů Práce s manipulátorem Písemný test znalostí Výměna a vyvážení pneumatiky Vykování skoby Sedlácký víceboj (ruční dojení, převoz pytlů kolečkem, odhad hmotnosti)
Celé dvoudenní zápolení probíhalo za hezkého počasí a bez problémů. Soutěžící se vypořádali i s omezeními, která si vyžádala stavba COV v naší škole.
(24)
∆ AKTIVITY ŠKOL Při plnění disciplín se potkávali žáci, kteří se připravují pro práci v zemědělství a zkušenosti si vyměňovali pedagogové z různých míst republiky. Při středečním zahájení akce pozdravili přítomné zástupci zřizovatele, zaměstnavatelů a sponzorů. Ve čtvrtek probíhala
také výstava domácích zvířat za velkého zájmu mateřských a základních škol. Velmi si vážíme velké „zemědělské“ podpory – Farma Zeman, ZOD Brniště, FKP Frýdlant a dalších. Díky této podpoře a také dalších sponzorů (všem děkujeme) získali vítězové hodnotné ceny.
V Ý S LE D K Y D R U Ž S T E V:
1. SOŠ Frýdek-Místek 2. SŠHL Frýdlant „A“ 3. SŠHL Frýdlant „B“
V Ý S LE D K Y J E D N O T L I VC Ů :
1. Daniel Přibyla, SOŠ Frýdek-Místek 2. Lukáš Baloga, SŠHL Frýdlant 3. Ondřej Krhut, SOŠ Frýdek-Místek
(25)
(25)
ČESKÝ CUKROVAR V BULHARSKU text bc. tereza lančová , ústav zemědělské ekonomiky
a informací
1868 – 1928, fond nm - náprstkova muzea
foto jubilejní ročenka čsl. kolonie v bulharsku asijských, afrických a amerických kultur
C
ukrovarnický průmysl měl zásadní význam pro vývoj zemědělství. Významně ovlivnil řadu průmyslových odvětví jako například strojírenství, stavebnictví, chemii a podobně. Někteří, když hovoří o významu cukru v éře minulé, používají i tak silná slova jako je „bílé zlato“. Neoddiskutovatelným faktem je, že naše země v minulosti patřily mezi největší globální producenty cukru. O významu tohoto průmyslu v historii českých zemí zkrátka není pochyb. Cílem tohoto příspěvku však není vyprávět historii českého cukrovarnického průmyslu. Nýbrž seznámit čtenáře s poněkud opomíjenou, nebo spíše pozapomenutou, nicméně velice zajímavou historií konkrétního českého podniku v zahraničí. Chci vyprávět příběh českého cukrovaru a kolonie v Gorné Orjachovici v Bulharsku. Č E Š I V B U LH A R S K U ?
Migrace v 19. století probíhaly především z důvodů sociálně-ekonomických. Právě tyto důvody zavedly některé Čechy na území dnešního Bulharska ještě před jeho osamostatněním. V porovnání s ostatními zeměmi Balkánu, měla česká migrace
(26)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ do Bulharska poněkud jiný sociální charakter. Jednalo se především o řemeslníky, státní úředníky, inteligenci, techniky, kvalifikované dělníky a obchodníky. Češi zanechali skutečně výraznou stopu v bulharské vědě, kultuře a politice, ale také v oblasti průmyslu a obchodu. C U K R OVA R N IC T V Í V B U LH A R S K U
Po pádu osmanské nadvlády (1878), a po sjednocení Bulharska (1885), v zemi nastává období ekonomického rozvoje. Bulharsko je v této době otevřenou a velmi atraktivní destinací pro ekonomické zájmy západní a střední Evropy. Také čeští podnikatelé si všimli jeho ekonomického potenciálu. Na konci 19. století se projevil zájem o výstavbu cukrovarů v Bulharsku, a to zejména ze strany českých a belgických podnikatelů. Cukrovarnický průmysl je extrémně kapitálově a technologicky náročný, je specificky propojen s globálními trhy. Toto odvětví je složité, má zvláštní požadavky na vybavení a suroviny, na kvalifikované zaměstnance. Pěstování cukrové řepy je riskantní kvůli přírodním a klimatickým vlivům. Nicméně ani tyto faktory nesnížily zájem investorů. V Srbsku, Bulharsku a v Rumunsku byly přírodní podmínky, v nichž bylo možné vyprodukovat dostatek surovin. Dále zde byl dostatek pracovní síly a dopravní infrastruktura. To platilo zejména pro Bulharsko. Cukrovarnický průmysl se zde však ve svých počátcích musel vypořádat s několika zásadními problémy. Bylo třeba nejen vybudovat a vybavit provozy, ale zejména prosadit a zavést mezi místními zemědělci pěstování cukrové řepy. Cukr se v tehdejším Bulharsku takřka nepoužíval. Bylo to drahé zboží, které se dováželo ze zahraničí. I jeho spotřeba byla minimální. Průměr na osobu za rok se v tomto období pohyboval kolem 2,5 kg. Zatímco spotřeba ve Francii a Německu se pohybovala ve zcela jiných číslech, 15–16 kg. První cukrovar v zemi byl postaven belgickým investorem v Sofii ještě před koncem 19. století. Závod po několik let čelil vážným problémům při zajišťování suroviny, protože oblast nebyla vhodná pro pěstování cukrové řepy. Nakonec byl v roce 1925 uzavřen. Díky vhodným podmínkám, avšak také kvůli uplatňování politiky státních investičních pobídek pro zahraniční investory, byly mezi roky 1911–1914 v Bulharsku postaveny čtyři nové cukrovary (v Ruse, Gorné Orjachovici, Kamenu a v Plovdivu).
ale zejména díky ekonomické aktivitě obyvatel se Gorna Orjachovica formovala jako významné obchodní a komerční centrum severního Bulharska již v období před jeho osamostatněním. Při výběru vhodné oblasti pro realizaci podnikatelského záměru byla sledována celá řada faktorů. Za nejdůležitější však můžeme označit vhodné přírodní podmínky pro pěstování cukrové řepy, dostatek pracovní síly a vybudovaná silniční a železniční síť. Gornoorjachovický kraj se dle předběžného průzkumu jevil jako ideální lokalita. C U K R O VA R
Existence českého cukrovaru v Gorné Orjachovici je spojena se jménem Ing. Rudolfa Pícky (1881–1952). Ten byl nejen autorem podnikatelského plánu, ale také jeho úspěšným realizátorem a dlouholetým ředitelem podniku. Pícka se narodil 28. 7. 1881 v Golčově Jeníkově, kde absolvoval reálnou školu a dále pokračoval ve studiu chemie na pražském učení polytechnickém. Jeho kariéra v cukrovarnickém průmyslu začala na Moravě a pokračovala v Rumunsku a v Srbsku. Do Prahy se Ing. Pícka vrátil již s konkrétně formulovanými návrhy. Ty představil vedení a investičním specialistům několika bankovních ústavů. Nejprve se setkal s nepochopením. Projekt byl nakonec přijat v Pražské Kreditní bance, která uvolnila finanční prostředky na realizaci projektu. V roce 1911 byl podle Píckova návrhu postaven cukrovar v Čupriji (Srbsko). Nedlouho poté se mu podařilo získat další finance pro projekt bulharského cukrovaru u Pražské Úvěrní banky. Dne 24. srpna 1912 získala koncesi „Bulharsko-česká akciová společnost pro cukrovarnický průmysl“. Tento den je považován za počátek dnes již více než stoleté historie cukrovaru. Ještě téhož roku byla zahájena výstavba. Pozemky pro stavbu podniku byly zakoupeny ještě před registrací společnosti. Parcely se nacházely zhruba 2 km od města Gorna Orjachovica a 1,5 km od vlakové zastávky. Výstavbou závodu byla pověřena česká firma Matěje Blechy ( jeden ze zakladatelů a akcionářů). Byla vybudována větev trati z nádraží do areálu závodu. Strojní zařízení a kovové konstrukce byly dodány pražskými firmami1. V průběhu výstavby propukly balkánské války (první 1912 a druhá 1913) a v zemi byla vyhlášena mobilizace. Některé suroviny se staly buď zcela, nebo velice špatně dostupné. Problematická byla i železniční doprava, která byla po nějaký čas zcela blokována pro armádní účely. Po propuknutí války se vesnice vylidnily. V této vypjaté situaci se
G O R N A O R JAC H O V IC A?
Je to město v severní části Bulharska, které se nachází zhruba 10 km od Veliko Tărnova. Díky své centrální poloze,
1
Daněk a spol., První česko-moravská továrna na stroje, František Křižík, Kolben a spol. a další.
(27)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ
Letecký snímek areálu cukrovaru: 1. Cukrovar - hlavní hala, 2. Hlavní vstup do arálu, 3. Národní dům, 4. Obecná škola, 5. Administrativní kancelář, 6. Budovy pro ubytování zaměstnanců
Obecná škola
(28)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ
Panorama vedení cukrovaru rozhodlo, že na stavbu je třeba přivést lidi z Čech. Ačkoliv nastaly další závažné problémy, jako blokace dodávek stavebního materiálu a zařízení. Stavba podniku pokračovala, avšak jiným tempem. V situaci, kdy bylo téměř vše již dokončeno, město a celý region zasáhlo silné zemětřesení (15. 6. 1913). Jeho destruktivní síla zničila více než polovinu budov ve městě, zahynulo 16 osob. Pro nově postavené budovy cukrovaru byly následky katastrofy tragické. Podstatná část instalovaného zařízení byla zasypána. Vedení podniku začalo následky pohromy ihned řešit, byly získány další finance od Pražské úvěrní banky. První řepná kampaň2 probíhala od prosince 1913 do března dalšího roku. Přes všechny komplikace a obtíže byly její výsledky velmi dobré. Po atentátu v Sarajevu začala první světová válka. Mobilizace se v tomto případě týkala i lidí z Čech. Fungování cukrovaru v tomto období neohrožoval pouze nedostatek pracovních sil, ale také nedostatek uhlí, které bylo využíváno výhradně pro vojenské potřeby. Proto akciová společnost koupila v roce 1914 kamenouhelný důl (Boruštica). Prozíravost této investice se velmi osvědčila zejména během následujících let.
První desetiletí fungování cukrovaru bylo poznamenáno problémy válečných událostí na Balkáně a v celé Evropě. Avšak, navzdory nepříznivým okolnostem se cukrovar úspěšně etabloval do průmyslové mapy Bulharska. V následných letech bylo založeno několik dalších podniků. Výzkumná semenářská stanice a pěstírna řepného semene na statku Enedže u Šumenu (zal. 1917), lihovar (zal. 1922), továrna na potaš (zal. 1922), továrna na výrobu umělých hnojiv (zal. 1925), dále keramické závody a továrna bulharské akciové společnosti Orbis na výrobu cukrovinek. Předvídavost a racionalita podnikání Ing. Pícky směřovala podnik k co největší soběstačnosti a nezávislosti. Pozoruhodná je i strategie dokonalého využití a zužitkování všeho, co vzniklo během zpracování cukrové řepy. Dnes bychom hovořili o bezodpadovém hospodaření. Mezi lety 1925 a 1944 provázely vážné ekonomické obtíže všechny evropské producenty cukru. Příčinou byla světová ekonomická krize, která vyvrcholila v roce 1929, ale i další specifické problémy cukrovarnického odvětví. Konkurence na globálním trhu byla nerovnoměrná. Reakcí mnoha evropských zemí byla protekcionalistická politika (vysoká cla na dovoz, dotování cen apod.), která ovšem ve
2
Řepná kampaň je období sklizně a zpracování cukrové řepy, jelikož se poměrně rychle kazí, je třeba ji sklidit a zpracovat co nejrychleji. Cukrovar je tak v provozu pouze po určitou část roku.
(29)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ výsledku spoluzapříčinila vznik rezerv cukru v zemi. Cukrovary tak byly nuceny několikrát zareagovat tím, že na rok pozastavily svou činnost. Nicméně, díky tomu, že v rámci cukrovaru byla provozována široká škála průmyslových odvětví, byla zajištěna jeho dlouhodobá udržitelnost a odolnost v krizových obdobích. Na rozdíl od dalších zahraničních investorů v cukrovarnickém průmyslu, Bulharsko-česká akciová společnost odolala proměnlivostem a otřesům způsobeným jak přírodně klimatickými, tak sociálně-ekonomickými podmínkami, ale i postupující hrozbě po nástupu Hitlera k moci v Německu, a následné německé okupaci Československa. Inženýr Pícka řídil podnik od jeho založení až do roku 1934. Okolnosti jeho odchodu jsou poněkud tajemné. Některé prameny hovoří o „zaslouženém odpočinku“, jiné indikují souvislost s hospodařením podniku. Přesně řečeno o potížích týkajících se daňových odvodů. Materiály dostupné v archivu České národní banky dokládají problémy s daněmi a s účetnictvím, s kterými se podnik potýkal dlouhodobě. Funkce ředitele byla obsazena Ing. Dr. Jaroslavem Tučkem. A R E Á L C U K R O VA R U
Areál cukrovaru se nacházel asi 2 km za městem
Secí stroje
(30)
u silnice, která spojovala města Gorna a Dolna Orjachovica. Část pozemků byla zakoupena od města a část od soukromých vlastníků. Byla to volná, nezastavěná plocha, která se využívala na pastvu dobytka. Pomyslným srdcem celého komplexu byla grandiózní hala cukrovaru umístěná ve středu pozemku. K ní, díky rozšiřování podnikatelských aktivit, postupem času přibývaly další podniky a menší stavby související s výrobou. Mnohem zajímavější je to, že v rámci cukrovaru existoval komplexní sociální program baťovského stylu. Cukrovar tak nebyl jen továrnou. Důraz, který byl kladen na sociální podmínky zaměstnanců, formoval celkový vzhled komplexu. Obytné a administrativní stavby byly umístěny v přední části podél silnice. Celý areál podniku byl oplocen, oddělen od okolí. KO LO N I E
Jako o kolonii se hovořilo jednak o skupině zaměstnanců cukrovaru, kteří přišli z Čech. Kolonií byly také nazývány budovy pro ubytování zaměstnanců. V rámci továrny existoval rozsáhlý sociální program, který zajišťoval ubytování a celkový provoz domácností zaměstnanců podniku. Zpočátku byly v kolonii postaveny dřevěné chaty, ty byly později nahrazeny zděnými
ΩZEMĚDĚJSTVÍ stavbami. Kolonie v tomto období již spíše odpovídala modernímu residenčnímu komplexu v evropském stylu, který splňoval všechny požadavky na zásobování vodou, kanalizaci, elektřinu a topení. Dále zde byly administrativní budovy, kantýna, škola pro děti a Národní dům. V cípu pozemku byla postavena vila ředitele Ing. Pícky. Tato vila, stejně jako některé další stavby, měly (falešné) roubení a dekorativní prvky, které byly reminiscencí lidové architektury Československa. Pozoruhodné je i to, že tu byl založen park, kde byly vysazeny rostliny dovezené z Čech. Dnes se tu můžeme projít vzrostlou lipovou alejí. Rozmístění budov viz. fotografie s legendou. Oblast, kde stály domy pro zaměstnance a další budovy nevýrobního charakteru, byla zalesňována a zvelebována. Mezi domy byly vysazeny stromy a záhonky s květinami. Pozemky byly využívány i zemědělsky. Jihozápadním směrem za parkem u vily ředitele a za keramičkou byly osazeny vinice a sad. Tato oblast byla jednak využívána pro šlechtění a experimenty s pěstováním cukrové řepy, dále byla využívána zaměstnanci, kteří zde mohli pěstovat zeleninu a chovat domácí zvířata. Cukrovar, jeho pobočné závody s kolonií pro zaměstnance, s parkem a zelení, se správními budovami atd. tak budil dojem menšího, samostatného města. Dá se říci, že tak vlastně i fungoval.
Ž I VO T V KO LO N I I
Areál cukrovaru v sobě spojoval dvě, dá se říci antagonistické zóny. Obytnou a průmyslovou. Pro obyvatele kolonie byl tento areál i domovem. Trávili tu tedy i volný čas. Proto zde byly organizovány i různorodé aktivity. Důležitou roli v životě kolonie hrála spolková činnost a zejména Sokol, který byl od svého založení v roce 1921 organizátorem a hnací silou kulturně-vzdělávacího a sportovního života v kolonii, a v továrně jako celku. Tak zvaný Národní dům fungoval jako kulturní a komunitní centrum. Velký sál s jevištěm a galerií byl využíván jednak pro potřeby školy, probíhaly zde hodiny tělocviku, konala se tu představení školního divadla a orchestru. Dále se zde konaly taneční zábavy, různorodé společenské akce a oslavy. Populární byla divadelní představení dobrovolníků a kino. Těchto akcí se účastnili jak lidé z kolonie a továrny, tak lidé z Gorné Orajchovice. KO N E C ?
Podnik byl v Bulharsku znárodněn v roce 1947. Cukrovar svou činnost nepřerušil, funguje dodnes pod názvem Zaharni zavodi. V roce 2012 oslavil stoleté výročí od svého založení. Po celou svou existenci patřil a patří mezi největší potravinářské firmy v Bulharsku. V současnosti se řadí mezi přední výrobce cukru, cukrovinek a etanolu v zemi.
L I D É V KO LO N I I
Počet osob žijících v kolonii se v průběhu let měnil. Žilo zde až 380 osob. Toto číslo postupem času klesalo. Nejednalo se pouze o jednotlivce, často zde žily celé rodiny. Obyvatelé kolonie od počátku nebyli jen Češi, ti však nejdřív jasně převažovali. V kolonii žily i další národnosti, například Bulhaři, nebo Rusové. Z dostupných dat je zřejmá klesající tendence počtu českých obyvatel kolonie. Důvodů je několik. Cukrovar postupně zapracovával místní zaměstnance. V období konjunktury museli být v prvé řadě přijímáni Bulhaři. K dalšímu výraznějšímu početnímu oslabení Čechů došlo po vyhlášení mobilizace, v době krize a za druhé světové války. V těchto obdobích byla výroba omezována a nastal spíše nadbytek zaměstnanců. Česká kolonie se postupně rozpouštěla v toku ekonomickopolitických událostí až ke svému úplnému zániku.
Patrie z parku
(31)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ
PROJEKT „ZVÝŠENÍ ODBORNÝCH KOMPETENCÍ UČITELŮ V PROFILOVÝCH ZEMĚDĚLSKÝCH PŘEDMĚTECH“ – SEMINÁŘ KE VKLÁDÁNÍ INOVOVANÝCH OBSAHŮ text a foto phdr. aleš hradečný, hlavní manažer projektu
Pro připomenutí současnému čtenáři V roce 2010 se Asociace vzdělávacích zařízení pro rozvoj venkovského prostoru stala příjemcem dotace z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, konkrétně v oblasti podpory Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení. Získané finanční prostředky z ESF měly přispět k provedení potřebných změn ve výuce odborných zemědělských předmětů. 1. března 2011 byl projekt zahájen a ukončen byl 28. února roku 2014. Základním cílem projektu bylo komplexně přepracovat metodiky výuky odborných předmětů na středních zemědělských školách nebo středních školách, vyučujících agropodnikání či příbuzné obory tak, aby vyhovovaly potřebám současné praxe. Tedy tak, aby cílová skupina učitelů odborných zemědělských předmětů získala otevřený, snadno přístupný a modifikovatelný metodický materiál, podporující moderní metody výuky odborných předmětů a jejich realizaci v praxi. Důležitou součástí této práce bylo převedení vytvořených metodik do systému pro správu dokumentů "DokuWiki", díky kterému dostaly interaktivní multimediální podobu. Jednotlivé metodické listy jsou zde, obdobně jako
ve Wikipedii, doplněny přílohami v podobě dokumentů, audio a video nahrávek, případně dalších multimediálních formátů. Jednotlivé dokumenty a kapitoly jsou navzájem propojeny pomocí odkazů. Tato aplikace slouží zejména k vyhledávání a třídění obsahu podle klíčových slov, případně umožní snadné kopírování a export dat do jiných kancelářských nebo autorských nástrojů (Asociace má pro tento účel zaregistrovánu vlastní doménu). A P L I K AC E D O K U W I K I
Největším přínosem a zároveň také základním předpokladem udržitelnosti projektu mělo být to, že i v době po jeho skončení mohou být do zmíněné multimediální aplikace „DokuWiki“ průběžně zapracovávány novinky a tak zajišťována aktuálnost jejího obsahu. Na začátku roku 2016 byly dotazníkovým šetřením zjišťovány informace o využívání nově vytvořených modulů ve školách Asociace. Vyplynulo z něj, že s tištěnými metodikami pracuje 22 % dotázaných pedagogů, 28 % jich používá aplikaci DokuWiki a 50 % využívá obou podob. Dále jsme se dozvěděli, že 66 % dotázaných používá nové metodiky k přípravě na výuku a 64 % s nimi pracuje v průběhu vyučovací hodiny pro zvýšení názornosti.
(32)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ
Současně jsme také zjišťovali zájem o další spolupráci na průběžné aktualizaci DokuWiki. V roce 2017 se k ní přihlásilo 11 zájemců z řad pedagogů, dalších 22 o svém zapojení do této formy účasti na aktualizaci uvažovalo. Pro tuto skupinu zájemců jsme připravili 27. března 2018 metodický seminář k vkládání inovovaných obsahů do aplikace DokuWiki. Konal se v prostorách Ústavu zemědělské ekonomiky a informací a díky vstřícnému přístupu jeho pracovníků (ředitele odboru Ing. V. Karpíška, Ing. P. Mejsnarové a L. Nushartové). Seminář lektorsky vedl Ing. Svatopluk Vagner, autor konkrétní podoby aplikace DokuWiki. V úvodu účastníkům
připomněl systém vnitřního uspořádání aplikace, detailně popsal postup vkládání připraveného inovovaného obsahu a vše vždy konkrétně předvedl v reálné situaci. Účastníci semináře si vyzkoušeli, jak správně postupovat při práci s aplikací, v bohaté diskusi si ujasnili potřebná pravidla a metodické zásady. Předseda Asociace Mgr. Otakar Březina ocenil zájem přítomných účastníků o tuto spolupráci a společně s PhDr. Alešem Hradečným je vyzval k tomu, aby v řadách odborných pedagogů získávali další zájemce a přispívali tak ke sdílení aktuálních poznatků v rámci jejich odbornosti.
(33)
ΩZEMĚDĚJSTVÍ
Pozvánka na MEZINÁRODNÍ KONFERENCI CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ ICOLLE 2018 text a foto ing. martina urbánková , institut celoživotního vzdělávání mendelovy univerzity v brně
Institut celoživotního vzdělávání MENDELU srdečně zve všechny zájemce na 10. ročník mezinárodní vědecké konference ICOLLE 2018, která proběhne ve dnech 18. – 19. 9. 2018 v Kongresovém centru MENDELU ve Křtinách. Hlavním tématem konference bude „Celoživotní vzdělávání v podmínkách 21. století“. Cílem jubilejního 10. ročníku konference ICOLLE 2018 je zhodnotit aktuální trendy celoživotního vzdělávání z pohledu empirického výzkumu i praktických zkušeností a diskutovat nad možnostmi jejich dalšího rozvoje. Na mezinárodní vědecké konferenci ICOLLE 2018 bude pozornost věnována především: ΩΩ otázkám vzdělávání prostředí středních a vysokých škol, ΩΩ hodnocení vzdělávání ze strany absolventů a zaměstnavatelů,
(34)
ΩΩ trendy v dalším vzdělávání, ΩΩ vzdělávání seniorů. Konference ICOLLE 2018 je určena vysokoškolským pedagogům, vědeckým pracovníkům, učitelům středních škol, doktoradům i širší odborné veřejnosti. Jako přednášející vystoupí přední domácí i zahraniční odborníci zabývající se danou problematikou. Výstupem konference bude recenzovaný sborník příspěvků, z vybraných příspěvků bude následně připravena monografie. Přihlášení na konferenci je možné už nyní a potrvá do 4. 7. 2018. Další podrobnosti o mezinárodní vědecké konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2018, včetně registrace, naleznete na www.icolle.cz.
MEZINÁRODNÍ KONFERENCE
ICOLLE 2018
10. ročník
18.–19. 9. 2018 KONGRESOVÉ CENTRUM MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ, KŘTINY Vážené kolegyně, vážení kolegové,
dovolte nám, abychom Vás pozvali na mezinárodní konferenci ICOLLE 2018, která se koná ve dnech 18. 9. – 19. 9. 2018 v Kongresovém centru Mendelovy univerzity ve Křtinách. Cílem jubilejního 10. ročníku mezinárodní konference ICOLLE 2018 je zhodnotit aktuální trendy celoživotního vzdělávání z pohledu empirického výzkumu i praktických zkušeností a diskutovat nad možnostmi jejich dalšího rozvoje. Na konferenci bude věnována pozornost zejména otázkám vzdělávání v prostředí středních a vysokých škol, jejího hodnocení ze strany absolventů a zaměstnavatelů a trendům dalšího vzdělávání včetně vzdělávání seniorů. Konference je určena vysokoškolským pedagogům, vědeckým pracovníkům, učitelům středních škol, ale i doktorandům a širší odborné veřejnosti zabývající se předmětnou problematikou. Jednacími jazyky
2018
konference jsou čeština, slovenština a angličtina. Výstupem konference bude recenzovaný sborník příspěvků. Z vybraných příspěvků bude vydána monografie. Účastníci konference mají dále možnost nabídnout rozšířený příspěvek k publikování do recenzovaného časopisu Lifelong Learning – celoživotní vzdělávání.
Hlavní téma konference „Celoživotní vzdělávání v podmínkách 21. století“ Odborné sekce 1. Sekundární vzdělávání 2. Terciární vzdělávání 3. Další vzdělávání 4. Seniorské vzdělávání
Důležité termíny
Přihlášení (s aktivní účastí): 4. 7. 2018 Vložení souboru s příspěvkem: 4. 7. 2018 Aktivní účast je možná formou ústní prezentace nebo formou posteru.
Konferenční poplatek
Konferenční poplatek byl stanoven ve výši 1 900,- Kč (vč. DPH) a zahrnuje pronájem konferenčních prostor, občerstvení, stravování a doprovodný program konference. Konference je spolufinacována v rámci řešení projektu OP VVV Konkurenceschopný absolvent Mendelovy univerzity v Brně (CZ.02.2.69/0.0/0.0/16_015/0002365).
Registrace a další informace o konferenci
Přihlášení na mezinárodní konferenci ICOLLE 2018 je možné provést prostřednictvím registračního formuláře, který je k dispozici na internetové adrese www.icolle.cz Na Vaši účast se těší doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc. ředitelka vysokoškolského ústavu Mendelova univerzita v Brně Mgr. et Mgr. Michal Šimáně, Ph.D. předseda organizačního výboru
J M É N E M M I N I S T E R S T VA Z E M Ě D Ě L S T V Í Č R , Ú S TAV U Z E M Ě D Ě L S K É E KO N O M I K Y A I N F O R M AC Í A N E Ž Z A Z VO N Í S I VÁ S D O VO LU J E M E P O Z VAT N A S E M I N Á Ř
"MARKETING ZEMĚDĚLSKÉ ŠKOLY" II. Seminář navazuje na již proběhlé semináře, které se věnovaly představení příručky, strategie a úvodnímu sladění not. Na tomto semináři bude kladen důraz na odbornou část obsahu. O B S A H 2 . S E MIN Á Ř E : 1. Informace o průběhu a výstupech: strategie a pilotní projekty. 2. Představení a předání vytištěné verze příručky. 3. Odborná marketingová část obsahu: o o o o
Strategické řízení rozvoje a marketingu školy Brand školy a jeho budování Zpětné vazby z pohledu strategie propagace zemědělských škol Plánování kampaně a marketing školy řízený podle cílů
O R G A NI Z AČ NÍ IN F O R M AC E :
• Účast zdarma. • Určen řediteli/ředitelce školy a osobě pověřené náborem. Počet míst za školu není omezen. • Káva, čaj a drobné občerstvení zajištěno. • Seminářem provedou: Mgr. Karel Komínek, Ing. Mgr. Petr Soukeník Vyberte si termín a místo:
• •
19. 6. 2018 od 9:30–14:00 – Praha, Knihovna Antonína Švehly, Slezská 100/7, Praha 25. 6. 2018 od 9:30–14:00 – Brno, Mendelova univerzita, Provozně ekonomická fakulta, Zemědělská 1665/1, Brno
☞ Přihlaste se do 10. 6. 2018
zde
V případě jakýchkoliv nejasností či dotazů nás kontaktujte na telefonním čísle +420 733 778 256 či mailové adrese kosikova@nezzazvoni.cz.
redakční rada
Mgr. Otakar Březina, Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Ludmila Gočálová, Ministerstvo zemědělství ČR | Ing. Petr Hienl, Místní akční skupina Krajina srdce | PhDr. Aleš Hradečný, Praha | Ing. Zorka Husová, Národní ústav pro vzdělávání Praha | Ing. Alena Krajíčková, Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D., Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno | Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)