Skip to main content

zemedelskaskola_2_89

Page 1

zemědělská 2

8 9. R O Č N Í K ŘÍJEN 2026

zemědělství JEDE

agricult

škola

PÔDOHOSPODÁRSKA


# Michal Petřík

editor

Ještě před pár lety se mohlo zdát, že zemědělství stojí trochu stranou zájmu. Dnes je ale vidět, že se o něm mluví čím dál víc. A nejen mezi lidmi, kteří v něm pracují celý život. Do popředí se dostávají moderní technologie, precizní hospodaření, péče o krajinu, kvalitní potraviny i nové možnosti, které tento obor nabízí. Zemědělství jede. Na polích pracují stroje, které by ještě před několika lety působily jako ze sci-fi filmu. Drony pomáhají sledovat stav porostů, data usnadňují rozhodování a nové postupy mění způsob, jakým se hospodaří. Zároveň ale stále platí, že bez zkušeností, šikovných rukou a vztahu k půdě se žádná technologie neobejde. Toto spojení tradice s novými nápady dělá ze zemědělství obor, který má budoucnost. A možná právě proto si k němu nachází cestu stále více mladých lidí. Zjišťují, že zemědělství dávno není jen o traktoru a práci od rána do večera. Nabízí široké možnosti uplatnění, od chovu zvířat a pěstování plodin přes práci s moderní technikou až po ochranu přírody, výzkum nebo podnikání. Každý si může najít vlastní směr. Velkou roli v tom hrají také zemědělské školy. Právě tam se potkává teorie s praxí a kde studenti poznávají, co všechno dnešní obor obnáší. Ať už při práci na školním hospodářství, v dílnách, laboratořích nebo přímo v terénu. Takže jestli někdo ještě pochybuje, zda má zemědělství mladým lidem co nabídnout, možná je čas se pořádně rozhlédnout. Protože zemědělství vážně jede. A je na každém, jestli se k tomu přidá.

(02)


říjen 2026

04

06 PŘÍBĚH

ANGLIČTINA

Odlehčená a nenáročná minutka na rozjezd. Zajímavé informace, které z vás udělají malou, ale opravdu malou chodící encyklopedii.

Vybrali jste si obor spjatý s přírodou? Tak to jste tady správně! Stejně jako Štěpánka, jejíž si můžete přečíst.

Zemědělské jede a stejně tak jede i zemědělské školství. A to už po dlouho dobu V říjnovém čísle si proto o něm něco přečtete v angličtině.

FAKTA

14

CESTOVÁNÍ Jedeme na další výlet! Tentokráte na místo, které je hodně spojené s tím, co nám chybí nejvíce...

22

AKTIVITY ŠKOL Aktivity, soutěže a akce škol jsou kořením vzdělávání. V tomto čísle se podíváme hned do několika škol.

>2/89 vydává Ústav zemědělské ekonomiky a informací, Mánesova 1453/75 120 00, Praha 2 editor Michal Petřík e-mail petrik.michal@uzei.cz telefon +420 222 000 381

(03)

12

20 KALENDÁŘ

Podzim to je jedna akce za druhou. Ty nejzajímavější najdete v našem kalendáři.

28 ZEMĚDĚJSTVÍ

Nové informace pro odborníky na svých místech a především na místech vzdělávacích a vědeckých.


46

!FAKTA

LES VÁS NAUČÍ, ALE NOVÉ DÍLNY TAKÉ

VÍCE ČESKÝCH RYB NA ŠKOLNÍCH TALÍŘÍCH České ryby by se mohly častěji objevovat ve školních jídelnách. Pomoci má pestřejší nabídka výrobků i lepší využití všech částí rybího těla. Právě o tom jednali 23. října zástupci Ministerstva zemědělství, zpracovatelů ryb, Státní veterinární správy a dalších odborných institucí u kulatého stolu. Ryby jsou zdrojem kvalitních bílkovin a dalších důležitých živin, přesto se na jídelníčcích dětí nesetkávají vždy s velkým nadšením. Překážkou bývají kosti, náročnější příprava nebo omezený výběr produktů vhodných pro velké školní kuchyně. Řešením mohou být například rybí výrobky bez kostí, jednodušší recepty, ochutnávky nebo videonávody pro kuchaře. Možnost změny nabízí také nová pravidla školního stravování, která platí od září 2025 a podporují pestřejší jídelníček i kvalitní potraviny. Ve školních jídelnách se v Česku denně stravují přibližně dva miliony dětí ve věku od dvou do devatenácti let. Právě ve školním věku si přitom vytvářejí stravovací návyky, které si mohou nést do dospělosti. Větší zastoupení ryb z domácích chovů by tak mohlo prospět nejen jejich jídelníčku, ale také českému rybářství. Jednání se zaměřilo i na to, jak využít části ryb, které se běžně na talíř nedostanou. Vnitřnosti, hlavy, kosti nebo šupiny mohou po vhodném zpracování posloužit například k výrobě krmiv, hnojiv, rybího oleje, kolagenu nebo bioplynu. Z vedlejších produktů tak mohou vznikat cenné suroviny pro zemědělství, potravinářství i další odvětví. Cílem je omezit množství odpadu, snížit náklady na jeho likvidaci a získat z každé ryby co největší užitek. Propojení rybářství, potravinářství a zemědělství tak ukazuje, že i zdánlivě nepotřebná část suroviny může najít smysluplné využití.

(04)

Studenti Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu mají k dispozici nové odborné dílny. Pavilon za 46 milionů korun vybudoval Liberecký kraj přímo v areálu školy, aby zlepšil podmínky pro praktickou výuku lesnických a dřevozpracujících oborů. Žáci oborů Lesní mechanizátor a Zpracovatel dřeva se zde učí pracovat s motorovými pilami, křovinořezy i další technikou. Získávají dovednosti od péče o lesní porosty přes těžbu dřeva až po jeho zpracování. Nové prostory jsou vybavené moderními stroji a umožní škole přijímat více žáků. Praktická výuka, která dříve probíhala převážně v nedalekých Hejnicích, se tak přesouvá do hlavního areálu školy. Modernizace má pokračovat také rozvojem zázemí pro zemědělské a chovatelské obory. Cílem je soustředit výuku na jedno místo a nabídnout studentům kvalitní přípravu na budoucí povolání.

text redakce | foto archiv


!FAKTA

VÍTE, ŽE… studenti Vyšší odborné školy a Střední školy veterinární, zemědělské a zdravotnické v Třebíči se dočkají moderního pavilonu praktické výuky. Vzniknou v něm veterinární ambulance, operační sál, pitevna i učebna výroby potravin. Pro zemědělské obory bude připravena cvičná dojírna, stáje s výběhy a zookoutek. Nové prostory propojí teorii s každodenní prací se zvířaty a pomohou studentům získat zkušenosti pro budoucí povolání. Kraj Vysočina plánuje zahájit stavbu v roce 2027.

COOLTURA

ZAJÍMAWÉWÉWÉ

Jak se za posledních sto let proměnila zemědělská knihovna a její sídlo? To přibližuje výstava Sto let pod jednou střechou – Příběh knihovny a Domu zemědělské osvěty, kterou připravila Knihovna Antonína Švehly u příležitosti 100. výročí svého založení. Výstava vás provede historií knihovny od jejích počátků až po současnost. Přiblíží její vznik, proměny i význam pro odborné vzdělávání, zemědělství a šíření znalostí. Pozornost věnuje také samotnému Domu zemědělské osvěty v Praze, který je s příběhem knihovny úzce spjat. Prostřednictvím dobových fotografií a historických materiálů můžete nahlédnout do minulosti instituce, která už celé století uchovává a zpřístupňuje odborné informace. Výstava nabízí zajímavý pohled nejen na historii knihovny, ale také na proměny zemědělství a vzdělávání. Výstavu můžete navštívit do 30. října 2026 ve studovně Knihovny Antonína Švehly na adrese Slezská 100/7, Praha 2, a to od pondělí do čtvrtka do 17 hodin. Vstup je zdarma. Zastavte se a objevte příběh místa, které už sto let propojuje knihy, odborné znalosti a lidi se zájmem o zemědělství.

Na webu www.lokalove.cz najdete příběhy lidí, kteří svou práci dělají s respektem k přírodě, krajině i tradičním řemeslům. Projekt představuje jejich hospodářství, výrobky i způsoby produkce a ukazuje, kde lze jednotlivé produkty koupit. Nejde přitom pouze o jídlo samotné, ale také o příběhy, zkušenosti a hodnoty, které za ním stojí. Lokálové chtějí upozorňovat na význam místní produkce pro krajinu, životní prostředí i regionální ekonomiku. Když nakupujeme od místních producentů, můžeme podpořit konkrétní lidi a jejich práci, posilovat místní ekonomiku a lépe poznat, odkud naše potraviny pocházejí. Důležitá je také sezónnost, kvalita surovin a šetrnější přístup k přírodním zdrojům. Projekt navíc propojuje samotné producenty a pomáhá jim zviditelnit jejich práci. Vzniká tak komunita lidí, kteří sdílejí zkušenosti, navazují spolupráci a hledají cesty, jak dostat kvalitní české potraviny k více zákazníkům.Pro studenty zemědělských škol může být web zajímavou inspirací. Ukazuje totiž, že zemědělství nekončí sklizní nebo chovem zvířat. Důležitá je také kvalita výsledného produktu, jeho zpracování, propagace a vztah se zákazníkem. Za každou potravinou může být příběh člověka, který se rozhodl hospodařit a podnikat po svém. Chcete poznat české farmáře a výrobce blíž? Navštivte www.lokalove.cz a objevte, co všechno se skrývá za dobrým jídlem.

V ÍC E Z P R ÁV Z E Z E M Ě D Ě L S K ÝC H O B O R Ů N A J D E T E N A P O R TÁ LU W W W. AG R O N AV IG AT O R .C Z

(05)


příběh

JDU SI ZA SVÝM SNEM

text michal petřík | foto archiv štěpánky

B AV Í VÁ S P O B Y T V P Ř Í R O D Ě ? M ÁT E K L A D N Ý V Z TA H K E Z V Í Ř AT Ů M ? Z A JÍ M ÁT E S E O Ž I VO T N Í P R O S T Ř E DÍ ? L Á K Á VÁ S M O D E R N Í T E C H N I K A A P R AC U J E T E R Á DI S N OV Ý M I T E C H N O LO G I E M I ? D Ů VO D Ů, P R O Č S I V Y B R AT Z E M Ě D Ě L S K Ý O B O R J E C E L Á Ř A DA . P Ř I N Á Š Í M E P R O T O N OV Ý S E R I Á L R O Z H OVO R Ů S E Ž Á K Y S T Ř E D N ÍC H Z E M Ě D Ě L S K ÝC H Š KO L , K T E Ř Í S E S N Á M P O D Ě L Í N E J E N O T O, P R O Č S I V Y B R A L I S V Ů J O B O R , A LE TA K É O S P O U S T U DA L Š ÍC H I N F O R M AC Í Z E Ž I VO TA N A „ Z E M Ě D Ě L C E “. V T O M T O Č Í S LE S E V Y DÁVÁ M E Z A Š T Ě PÁ N KO U, S T U D E N T KO U S O U A S O Š H O R Š OV S K Ý T Ý N , O B O R U AG R O P O D N I K Á N Í . P R O Č S I S V Y B R A L A P R ÁV Ě T E N T O O B O R ?

Vybrala jsem si ho, protože miluji práci se zvířaty. Původně byla ve výběru veterina, ale vzhledem k tomu, že bych nedokázala uspat ani křečka, tak z toho sešlo a objevila jsem obor Agropodnikání. J E V E T V É M O KO L Í Z Á J E M O A B S O LV E N T Y T V É H O O B O R U ?

V mém okolí je o takové absolventy velký zájem, to musím uznat. Jen já mám nejspíš smůlu, protože mě nevzali na brigádu do podniku nikam, a to jen kvůli opožděným autoškolám. Ale opravdu tu takové lidi berou „všema deseti“.

(06)


C O T Ě N E J V ÍC E B AV Í V E Š KO LE ?

o krávy a podobně.

Nejvíce mě baví praxe, protože mohu být v kontaktu se zvířaty, kvůli kterým jsem na tuto školu a obor šla. Samozřejmě se najdou i předměty ve škole, které mě baví, jako je např. pěstování rostlin, chov zvířat.

UŽ VÍŠ, ČEMU PŘESNĚ BY SES CHTĚL A P O A B S O LVOVÁ N Í S T U DI A V Ě N OVAT ?

J S I R Á DA , Ž E T E O R I I P R O Ž I J E Š DÍ K Y P R A K T IC K É V Ý U C E N A V L A S T N Í K Ů Ž I ? P Ř I P R AV U J E T Ě Š KO LN Í P R A X E D O S TAT E Č N Ě N A R E Á LN O U P R ÁC I P O Š KO LE ?

Jsem za to velmi ráda. Jsem toho názoru, že kdyby takové školy neměly praxe u zvířat, nebylo by to ono. Studenti by se toho moc nenaučili, protože se toho učíme hodně hlavně praxí. Je to obrovská průprava do života, to rozhodně. Myslím si, že kdybychom se z praxe nic nenaučili, tak potom po škole bychom měli velké problémy s péčí

Mým velkým snem je stát se zootechničkou. Samozřejmě počítám s tím, že mi hned nikdo nenabídne takovou pozici, protože všude shánějí někoho s praxí, ale byla bych za to ráda. Práce kolem krav mě baví, naplňuje mě a těší, tak bych u nich ráda zůstala. N A C O S E N E J V ÍC E T Ě Š Í Š V R Á M C I B U D O U C Í H O U P L AT N Ě N Í ? N A P R ÁC I V E N K U, D O B R Ý KO LE K T I V, P R ÁC I S M O D E R N Í M I T E C H N O LO G I E M I ?

Nejvíce se těším asi na to, že se přiučím spoustě nových věcem a také poznám mnoho nových lidí. Doufám, že tedy „chytím“ nějaký dobrý kolektiv :)

(08)


Z Í S K A L A J S I N A Š KO LE N Ě JA K É E R T I F I K ÁT Y, K T E R É V B U D O U C N U U P L AT N Í Š P Ř I S V É M P O VO L Á N Í ?

Žádný certifikát jsem nedostala, pouze ústní pochvaly od učitelů, ale to se asi nepočítá, že? :D P Ř E M Ý Š LE L A J S I O V L A S T N Í M P O D N I K Á N Í ? C O B Y P Ř Í PA D N Ě H R Á LO R O L I V T O M T O R O Z H O D O VÁ N Í ?

Přemýšlela jsem o tom, dokonce několikrát, ale pokaždé mi hlavou proběhla myšlenka, že to musí být hrozně náročné, vést vlastní podnik. Taky mi to vymluvil fakt, že jako agronomka bych netrávila tolik času mezi zvířaty. Z E M Ě D Ě L S T V Í J E N Á R O Č N Á P R ÁC E , K T E R Á M Á A LE S P O U S T U P O Z I T I V, P O K T E R ÝC H S I S T Ý S K A JÍ Z A M Ě S T N A N C I V JI N ÝC H O B O R E C H . M N O H O Z E M Ě D Ě LC Ů Z M I Ň U J E H L AV N Ě P O B Y T V E N K U V P Ř Í R O D Ě . N A PA DÁ T Ě J E Š T Ě N Ě C O DA L Š Í H O ?

K R A JI N A A P Ů DA Č E L Í Ř A D Ě T L A K Ů, M E Z I K T E R É PAT Ř Í Z N E Č I Š T Ě N Í Z E Z E M Ě D Ě L S T V Í , Z A S TAVOVÁ N Í P Ů DY, N Í Z K Á R O Z M A N I T O S T P LO DI N , E R O Z E P Ů DY A E X T R É M N Í S U C H A S P O J E N Á S E Z M Ě N O U K L I M AT U. M Y S L Í Š , Ž E J E M E Z I Z E M Ě D Ě L C I Z N ÁT V Ě T Š Í P Ř Í K LO N K U D R Ž I T E LN É M U H O S P O DA Ř E N Í ?

Rozhodně ano. Zemědělci se snaží šetrněji hnojit, používají pásové traktory aby méně ničili půdu. Sejí různé plodiny, ať už širokořádkové nebo pícniny, které stmelí půdu.

DÍ K Y M O C Z A R O Z H OVO R A P Ř E JI H O D N Ě Š T Ě S T Í V DA L Š Í M P LN Ě N Í S N Ů :)

Napadá mě ještě třeba práce s těmi zvířaty. Ve fabrice celý den sedíte a jen montujete dílky a mezi zvířaty máte každý den nové zážitky a stále jste v pohybu.

(09)


aj

in a modern and efficient way. Important schools were established in towns such as Tábor, Chrudim, and Přerov, later also in the Vysočina region, where farming formed the backbone of life.

FARMING SCHOOLS EVOLVED text red

The development of Czech secondary education reflects not only cultural change but also the economic needs of the nation. Alongside traditional grammar schools, which prepared elites for university study, a new form of schooling began to emerge in the 19th century – institutions focused on practical fields. Among these, agricultural or farming schools played a key role in the modernization of the countryside. For centuries, education was accessible only to a narrow segment of society. Farmers and peasants relied on experience passed down orally, and young people learned to manage farms mainly from their parents. Only in the 19th century, during an age of scientific and technical progress, did it become clear that systematic education was essential for the competitiveness of Czech agriculture. The Thun reform of 1849 laid the foundation for a unified school system, and soon after, the first agricultural schools appeared. Their task was to connect theoretical knowledge with hands-on training and prepare young farmers able to apply new methods in crop cultivation and livestock breeding. The earliest farming schools were often founded through the initiative of enlightened landowners, agricultural associations, or cooperatives aiming to raise productivity in rural areas. The curriculum included not only agriculture and natural sciences but also bookkeeping and basics of law, so graduates could run their farms

(12)

During the First Czechoslovak Republic, agricultural schools secured a stable place within the education system. They were seen as a means of uplifting rural society and democratizing access to knowledge – education was no longer the privilege of cities alone. Many schools operated training farms, orchards, and gardens, where students learned directly through practice. The Second World War and the following decades brought disruption. Agricultural schools were subordinated to ideological goals, and after 1948 they became part of a centralized system designed to train workers for collective farms. Even so, they remained vital, providing professional education to thousands of young people across the country. After 1989, Czech education underwent profound changes. Farming schools were transformed into modern agricultural and agro-technical secondary schools, often combining agriculture with ecology, technical training, or tourism. In addition to traditional teaching of animal husbandry and crop production, new subjects appeared – mechanization, environmental protection, and agrotourism. Today, these schools represent an important bridge between tradition and modernity. They preserve the heritage of agricultural education that arose in the 19th century, while responding to the challenges of sustainable farming and rural development. They demonstrate that even in the digital age, working with the land remains a fundamental part of Czech culture and education.


ABERTAMSKÉ RAŠELINIŠTĚ SE OBNOVUJE text | foto hana honsová


∞CESTOVÁNÍ

A

bertamské (Perninské) rašeliniště leží mezi krušnohorskými Abertamy a Perninkem v Karlovarském kraji. Dlouhá léta patřilo toto místo těžařům. Od roku 2015 je vyhlášeno evropsky významnou lokalitou v soustavě Natura 2000 a chráněnou přírodní památkou. Rašeliniště jsou unikátním ostrůvkem severské přírody ve střední Evropě. Potoky pramenící v živých rašeliništích ani za největšího sucha nevysychají. Vstup do rašeliniště je ale velmi nebezpečný nejen kvůli poškození přírody, ale také kvůli riziku uvíznutí nebo utonutí. Původní německý název rašeliniště byl Bähringer Haad neboli Perninské vřesoviště. Vzniklo

(16)

před dvanácti tisíci lety a rozprostírá se na ploše kolem sta hektarů. V průběhu 18. a 19. století docházelo k lokální těžbě takzvaným borkováním, kdy se z rašeliny vyrýpávaly bloky, které se sušily a využívaly na palivo. Rašeliník tak mohl samovolně regenerovat. D E VA S T U JÍC Í T Ě Ž B A

Devastující byla až průmyslová velkoplošná těžba v 50. letech 20. století. Tímto způsobem se zničily tři čtvrtiny plochy rašeliniště, protože muselo být odvodňováno pro snadnější přístup těžké techniky. Rašelina se takto těžila nešetrným frézováním a využita byla pro lázeňství a zahradničení.


∞CESTOVÁNÍ

V nové době těžba rašeliny na rašeliništi probíhala v letech 1956 až 2000. Tato činnost byla často prováděna nešetrným frézováním, což znemožňovalo přirozenou regeneraci. V důsledku nešetrné těžby se z původního rašeliniště zachovalo pouze asi dvacet procent původní rozlohy. V této době se těžilo zhruba devět tisíc tun rašeliny ročně a od roku 1995 to bylo až 45 tisíc tun ročně. To rašeliniště velmi poškodilo a vznikla z něj spíše měsíční krajina, protože těžba probíhala až na dno do sedmi metrů hloubky, kde rašelina neměla prostor pro regeneraci. Těžilo se hodně nešetrně, frézy se zakusovaly i do sedmimetrové hloubky, až na podloží. Rašelina mizela a stohektarová oblast se měnila před očima. Podle odhadů odvezla nákladní auta z místa 600 až 900 tisíc metrů krychlových rašeliny. Průmyslové dobývání surovin skončilo v roce

2000. Území bylo sice technicky rekultivováno, ale vodní režim na 66 hektarech nejpoškozenější plochy obnovily až Lesy České republiky. Státní podnik má pozemky ve své správě a v roce 2018 se pustil do obnovy rašeliniště. O B N OVA R A Š E L I N I Š T Ě

V současné době Abertamské rašeliniště prochází největší revitalizací v Krušnohoří. Od roku 2006 byly vysazeny rašelinné kleče a pomalu se obnovuje zavodněním, vznikem tůní a několika valů. Od roku 2018 začala úplná obnova rašeliniště, kdy se budovaly hráze pro zadržování srážek, přepážky v odvodňovacích kanálech, staré tůně byly pročištěny a vzniklo i několik nových. Pro oživení rašeliniště byla klíčová vysoká hladina vody. Proto se v původních odvodňovacích kanálech vybudovalo 390 různých přehrážek a dva kamenné

(17)


∞CESTOVÁNÍ

vzdouvací objekty, vyhloubilo se i osm tůní. Kvůli zpomalení odtoku vody se zahrnuly tříkilometrové meliorační příkopy a po celé ploše vznikla kaskáda 24 nízkých rašelinových poldrů zpomalujících povrchový odtok srážek. Došlo i na úpravy vegetace, odstranily se náletové dřeviny a vysadily rašelinné kleče, takže území má otevřený a přírodní ráz. V Z ÁC N É R O S T L I N Y I M O T Ý L I

V současnosti příchozí v rašeliništi mohou vidět růst klikvu bahenní, kyhanku sivolistou, všivec mokřadní, rosnatku okrouhlolistou, ostřici chudokvětou nebo plavuň pučivou. Ve vzduchu poletuje mnoho i vzácných druhů motýlů, zejména vymírající žluťásek borůvkový. Z ptáků je patrný výskyt

vzácného tetřívka obecného nebo kulíška nejmenšího. Hojně tady žije zmije obecná, skokan hnědý, čolek horský a ještěrka obecná. Proměna místa pomohla řadě ohrožených druhů rostlin i živočichů. Kromě výše zmíněných mezi ně patří například vzácná ostřice chudokvětá. Daří se i houbám a živočichům. Místo je také domovem ohrožených druhů hub, třeba holubinky rašelinné nebo rozděrky vzplývavé. Rašeliniště je biotopem zmije obecné a ještěrky živorodé. Lokalitu vyhledává i zajímavé ptactvo, jeřáb popelavý, skřivan lesní, linduška luční, bekasina otavní a již zmíněný vzácný tetřívek obecný. N AU Č N Á S T E Z K A

Částí rašeliniště vede naučná stezka po

(18)


∞CESTOVÁNÍ povalovém chodníku s pozorovací věží a molem nad vodní hladinou. Stezka od parkoviště je bezbariérová a je svou délkou kolem 300 metrů pohodlná i pro malé děti. Oblast je v současnosti veřejně přístupná, přes mokřiny vede až k molu s pozorovatelnou nový dřevěný povalový chodník. Dominantu tvoří rašeliništní jezírko, kolem kterého se dá dojít k věžičce. Zatím jsou na místě vidět stopy po provedených pracích, různé přehrážky a valy, ale brzy zarostou místní vegetací. Příchozí si mohou přečíst informační tabule.

4. Individuální odpovědnost návštěvníků: Zůstávání na vyznačených cestách: Chůze mimo naučné stezky poškodí vzácné rostliny a může vést k narušení struktury rašeliniště. Ohleduplné chování: Minimalizace hluku a rušení klidu v těchto citlivých lokalitách. Vzdělávání: Šíření povědomí o významu a zranitelnosti těchto ekosystémů.

C Í LE R E V I TA L I Z AC E

Cílem revitalizace rašeliniště je především jeho obnova a ochrana přírody. Konkrétně se projekt zaměřuje na obnovu rašeliniště a zvýšení jeho biologické hodnoty, zvýšení retence srážkových vod, což pomáhá udržovat vlhkost v krajině, zpomalení odtoku povrchových vod, aby se zabránilo vysychání území i ochrana biodiverzity, včetně zachování důležitých životních prostorů pro ohrožené druhy (například tetřívka obecného). K dosažení těchto cílů byla využita soustava vzdouvacích přehrádek, zemních valů a zřízena nová tůň, aby se rašeliniště znovu zavodnilo. Zároveň je projekt navržen tak, aby byla lokalita přístupná veřejnosti prostřednictvím naučné stezky a povalového chodníku. KO M P LE X N Í P R O C E S

Ochrana rašelinišť je komplexní proces, který se zaměřuje především na ochranu celého biotopu. Mezi hlavní metody a způsoby ochrany patří: 1. Revitalizace a obnovování vodního režimu: Jedním z nejdůležitějších kroků je zastavení odvodňování. Staré odvodňovací kanály se zpravidla uzavírají pomocí dřevěných přehrádek a drnu, což pomáhá zvýšit hladinu spodní vody a nastartovat přirozený růst rašeliny. 2. Ochrana biotopu jako celku: Snaha o zachování původních podmínek, které umožňují existenci specifických rostlinných i živočišných druhů. 3. Omezení lidské činnosti: Důležité je zabránit nelegální těžbě rašeliny, nadměrné exploataci území pro zemědělství (pastviny, luka) nebo nevhodnému využívání lesních porostů.

(19)


kalendář 11 26

5. - 7. 11.

VZDĚLÁNÍ A ŘEMESLO 2026

Přemýšlíš, kam po základní nebo střední škole? Přehlídka Vzdělání a řemeslo, která se uskuteční 5.–7. listopadu 2026 na Výstavišti v Českých Budějovicích, nabídne inspiraci i konkrétní odpovědi. Na jednom místě představí střední školy, učiliště, vysoké školy i regionální zaměstnavatele. Seznámíš se s nabídkou studijních a učebních oborů, můžeš se zeptat přímo studentů, absolventů i učitelů a zjistit, jaké možnosti praxe nebo pracovního uplatnění jednotlivé školy nabízejí. Maturanty zaujme také prezentace vysokých škol, mezi nimi Jihočeské univerzity a České zemědělské univerzity v Praze. Vstup na akci je zdarma.

text redakce

Výstaviště České Budějovice

13. - 14. 11. DEN OTEVŘENÝCH DVĚŘÍ

Školou provedou přímo její žáci a ukáží vám odborné dílny, autoservis, domov mládeže i školní statek... Česká zemědělská akademie v Humpolci

(20)

4. - 5. 11. XXVIII. ROSTLINOLÉKAŘSKÉ DNY 2026

Jak může umělá inteligence pomáhat při ochraně rostlin? Jak využít drony při aplikaci přípravků nebo digitální nástroje při sledování škůdců? I na tyto otázky nabídnou odpovědi XXVIII. Rostlinolékařské dny, které se uskuteční 4. a 5. listopadu 2026 v Domě techniky v Pardubicích. Letošním tématem je ochrana rostlin v precizním zemědělství. Program představí moderní technologie, automatizaci monitoringu škůdců, biologickou ochranu i nové poznatky ze zahraničního výzkumu. Druhý den bude možné vybrat si mezi odbornými přednáškami a praktickou exkurzí do zemědělského družstva v Živanicích, kde návštěvníci uvidí technologie a postupy přímo v provozu. Akce je určena nejen odborníkům z praxe, ale také studentům a absolventům zemědělských škol, kteří chtějí poznat současné směřování oboru. Studenti mají navíc zvýhodněné vstupné. Více informací a přihlášky najdete na www.rostlinolekari.cz. Dům techniky Pardubice


Příští číslo vychází 20.11. Mgr. Otakar Březina, Česká zemědělská akademie v Humpolci | Ing. Ludmila Gočálová, Ministerstvo zemědělství ČR | Ing. Petr Hienl, Místní akční skupina Krajina srdce | PhDr. Aleš Hradečný, Praha | Ing. Zorka Husová, Národní ústav pro vzdělávání Praha | Ing. Alena Krajíčková, Praha | Ing. Emil Kříž, Ph.D., Institut vzdělávání a poradenství ČZU Praha | doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., Institut celoživotního vzdělávání MENDELU Brno | Ing. Václav Stránský, Ministerstvo zemědělství ČR | Evidenční číslo MK ČR E 2826 ISSN 1803-8271 (Online)

(21)


(22)


∆ AKTIVITY ŠKOL

KRAJSKÁ SOUTĚŽ V ORBĚ VE ZNOJMĚ PO DVAADVACÁTÉ text | foto střední odborná škola znojmo, dvořákova

Dne 1. října 2026 pořádala Střední odborná škola Znojmo, Dvořákova, příspěvková organizace, 22. ročník Krajské soutěže žáků středních škol v orbě. Konala se na pozemcích Agropodniku Mašovice, který tuto aktivitu svým zázemím dlouhodobě podporuje. Setkali se zde a soutěžili žáci ze zemědělských škol Jihomoravského kraje, Zlínského kraje, kraje Vysočina a také z Dolního Rakouska. Mezi 31 soutěžícími ze 13 škol bylo také 7 děvčat, které se mezi chlapci rozhodně neztratily. Oralo se jednostrannými dvouradličnými pluhy a byla hodnocena tato kritéria: rozorávka, hloubka orby, zahlubování a vyhlubování pluhu, přímočarost poslední brázdy a celkový vzhled zorané parcely. O hodnocení výkonů se postarala šestičlenná komise rozhodčích, která byla sestavena z odborníků z praxe a vyučujících ze zúčastněných škol. V kategorii chlapců zvítězil Sebastian Zöchling z rakouského Obersiebenbrunnu. Zástupce naší pořadatelské školy Matěj Čimera skončil pátý a Dominik Bíbr sedmý. V kategorii dívek jsme zaznamenali velký úspěch, protože naše žákyně Jana Sovová zvítězila. Záštitu nad soutěží převzali hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich, předseda představenstva Agrární komory Znojmo Milan Ptáček a starosta města Znojma František Koudela. Velké poděkování patří firmám a organizacím, které soutěž podpořily a také zapojeným zaměstnancům školy, kteří se podíleli na přípravě a průběhu soutěže samotné.

(23)


∆ AKTIVITY ŠKOL

STO LET ŠKOLY, KTERÁ SPOJUJE GENERACE text | foto vyšší odborná škola a střední odborná škola , B řeznice

Ve dnech 2. a 3. října 2026 naše škola ožila mimořádnou událostí. Připomněli jsme si 100 let od otevření školní budovy a při této příležitosti jsme otevřeli dveře absolventům, bývalým zaměstnancům, partnerům školy, rodičům, dětem i široké veřejnosti. Byly to dva dny plné setkávání, vzpomínek, radosti a někdy i dojetí. Do školy se po mnoha letech vraceli absolventi, kteří usedali do zdejších lavic před desítkami let. Přicházeli se svými bývalými spolužáky, ale také se svými dětmi a

rodinami, aby jim ukázali místo, které významně ovlivnilo jejich život. Návštěvníci měli možnost projít nejen samotnou školní budovu, ale také další části našeho areálu, internát, školní pozemky, stodolu a seznámit se s technikou využívanou při praxích. Připraven byl doprovodný program i občerstvení a na organizaci celé akce se podíleli zaměstnanci školy společně s našimi žáky a studenty. Právě jejich přístup byl jednou z věcí, které

(24)


∆ AKTIVITY ŠKOL

návštěvníci velmi oceňovali. Absolventka, která navštěvovala školu v letech 1978 až 1982, dokonce organizaci celé akce ocenila „Řádem skvělé logistiky“. Ve své reakci vyzdvihla připravenost celé akce, občerstvení i ochotu, vstřícnost a zdvořilost žáků a studentů a všech, kteří návštěvníky školou provázeli. Její slova zároveň připomněla něco velmi důležitého. Škola není jen budova, učebny a vybavení. Jsou to především lidé, vztahy a vzpomínky, které si absolventi odnášejí do dalšího života. Některé z nich zůstávají živé i po více než čtyřiceti letech. Velkou radost nám udělala také reakce absolventky z roku 2008, která na oslavy přišla se svými syny. Ocenila srdečnou atmosféru a především skutečnost, že se během jednoho odpoledne podařilo na jednom místě propojit několik generací. Potěšilo nás, že program zaujal nejen bývalé a současné studenty, ale také malé děti. Její závěrečná slova velmi dobře vystihují to, o co jsme se během výročí snažili. Poděkovala za možnost ukázat svým dětem, „jak skvělá je NAŠE škola“. A právě slovo NAŠE považuji za jedno z nejkrásnějších ocenění celých oslav. Stoleté výročí totiž nebylo pouze pohledem do minulosti. Bylo setkáním minulosti se současností a zároveň připomínkou toho, že příběh školy pokračuje. Generace se mění, mění se podoba výuky, technologie i prostředí kolem nás, ale význam dobré školy zůstává. Má předávat znalosti a dovednosti, ale také vytvářet vztahy a vzpomínky, ke kterým se její absolventi rádi vracejí. Děkujeme všem, kteří oslavili 100. výročí otevření školní budovy společně s námi. Děkujeme absolventům, bývalým zaměstnancům, hostům, partnerům školy, rodičům, veřejnosti i všem, kteří se na přípravě oslav podíleli. Rád bych poděkoval všem zaměstnancům školy, žákům a studentům, kteří věnovali přípravám i samotnému průběhu oslav svůj čas a pracovní nasazení. Jejich ochota, vstřícnost a vystupování byly tou nejlepší vizitkou naší školy. Sto let školní budovy je významným mezníkem. Ještě důležitější však je, že i po sto letech je škola místem, ke kterému se její absolventi hlásí, kam se rádi vracejí a o kterém stále říkají: „To je naše škola.“ A za to jsme opravdu rádi.

(25)


SKALNIČKY U FAUSTA ANEB KOUSEK SKÁLY UPROSTŘED HLAVNÍHO MĚSTA text | foto phdr. simona haraštová

Na Karlově náměstí v magickém domě doktora Fausta se každý rok na jaře rozžehne světýlko v podobě jedinečné výstavy. Jde o pravidelnou expozici skalek a skalniček, která vždy odhalí něco nového vedle stálých exponátů. Konkrétně se jedná o místo mezi Faustovým domem a kostelem sv. Jana na Skalce. Výstava ale není zadarmo, poněvadž o neodolatelnou zahrádku trvalek, letniček, dvouletek a dalších rostlinek se poctivě starají členové klubu pražských skalničkářů a tato zahrádka se jim pak odmění svou barevnou a svěží krásou a malebností.

Letos jarní výstava proběhla jako tradičně ve dvou bězích – v březnu a v květnu. Návštěvníci mohli obdivovat sněženky, narcisy, krokusy, primule, lomikámeny a další skvosty. Pro mnohé zahrádkáře a skalničkáře, kteří sem zabrousí během procházky Prahou, to může znamenat cenný podnět pro chuť něco na zahrádce dělat a snad i změnit nebo zlepšit. Součástí výstavy bývá i prodej rostlin a poradenství. Ti, co tento rok přišli, se dočkali řady zajímavých překvapení a novinek. A odešli s dobrým pocitem a spokojení. „V letošním roce nejvíce zaujaly Rhodohypoxis baurii a Lewisia cotyledon vyšlechtěné v Lelekovicích do zářivých pastelových barev. Dále návštěvníky velmi zaujaly a byly obdivovány

(28)


ΩZEMĚDĚJSTVÍ

orchidejové a masožravé rostliny, i když to nejsou klasické skalničky. Na pultech v naší prodejně byl široký výběr skalniček i ze zemí střední Asie, Číny, Alp a jiných vzdálených zemí, které vypěstovali členové našeho klubu a zájem byl opravdu veliký,“ uvedla Irena Sokolová, jednatelka Klubu skalničkářů. ZAHRÁDKA NA KAMENECH VE ZKRATCE Když se rozhodneme vybudovat skalničku, není to jen tak. A jak vlastně začít? Ačkoliv se samy nabízejí vysokohorské a horské rostliny, není to vždy pravidlem. Při budování skalky máme neomezené možnosti a nápadům se meze nekladou. „Přežívá názor, že skalničky jsou pouze vysokohorské rostliny, což není úplně jednoznačné. Třeba Aster alpinus (hvězdnice alpská) roste v Českém Středohoří, Pulsatilla pratensis subsp bohemika (koniklec luční) roste v okolí Prahy, Dianthus

lumitzeri (hvozdík) se objevuje v oblasti Pavlovských vrchů nebo Dianthus gradianopolitanus roste v Českém krasu,“ vysvětluje Irena Sokolová. Když chceme založit skalku, můžeme vytvořit suchou zídku v kombinaci s rybníčkem nebo jezírkem nebo zvolíme tzv. zapuštěnou zahradu. Někdy je vhodná i jakási skalka v kamenném korytě. Co je nedůležitější, je mít plán. Musíme mít vizi, jak má skalka vypadat a co chceme vysadit za rostliny. V prvé řadě je třeba zvolit správné místo a promyslet vzhled skalky. Zajímavé jsou dva pojmy související se skalničkařením. Jednak je to princip zlatého řezu, podle něhož „se má poměr malé části k větší, jako se má poměr větší části k celku, což odpovídá přibližně poměru jedné třetiny ku dvěma třetinám,“ uvádí Hans Martin Schmidt v knize Skalky a skalničky. Druhým pravidlem podle Schmidta je optická rovnováha, tj. „umístíme-li na jedné straně

(29)


ΩZEMĚDĚJSTVÍ velký kamenný blok nebo balvan, a naopak na protější straně 2-3 kameny menší, dosáhnete rovnoměrného rozdělení hmot. Jednotlivé kameny pokládejte pouze sporadicky, spíše je umísťujte v malých skupinách po dvou, třech, pěti nebo sedmi a v rozličné velikosti.“ Důležitou úlohu při budování skalniček hrají kameny, kdy se můžeme vyřádit. Existují různé druhy hornin a nejrůznější možnosti kombinování rostlin s nerosty. Snad nejvhodnější a nejčastější bývá vápenec, ačkoliv silikátové horniny a další horniny mohou též dobře posloužit. Pokud jsme si vše dobře naplánovali, následují přípravné práce, které zahrnují odstraňování plevele, odvodnění spolu s přípravou zeminy. Nesmí samozřejmě chybět vhodné nářadí a kvalitní rostliny a můžeme se začít slastně hrabat v zemi!

JAK TO BYLO S DOKTOREM FAUSTEM? S Faustovým domem se pojí legenda o chudém

(30)

studentovi, který se zde jeden čas ubytoval dlouho po tom, co tu pobýval i doktor Faust, kterého si odnesl čert. Student totiž neměl kam jít, měl kapsu prázdnou a hladový žaludek. A proto když procházel okolo, neopovrhl tímto domem a začal zde bydlet. Každý den našel v hladké lesklé misce z černého mramoru stříbrný tolar a jeho život se v tu ránu zlepšil o 100 %. Začal si žít nad poměry, hodoval, bohatě se šatil a užíval života plnými doušky. Pomalu mu stříbro začalo být málo a chtěl si vyčarovat zlato. To se mu ale vymstilo a jednou jej kamarádi již nenašli. Zůstala po něm jen díra ve stropě, pár krvavých skvrn a stopy po smrtelném zápasu. Zahrádka byla tehdy velice zanedbaná – ne jako dnes! „Chmurná byla také zahrada za domem i po jeho boku, směrem k cestě zrovna proti klášteru Na Slovanech. Nikdo ji nehleděl. Neměla záhonů, neměla políček s kvítím nebo zeleninou. I stezky v ní zmizely. Zarostly trávou. Všude jen tráva, bujná, vysoká tráva, že v ní tonuly kmeny starých javorů, lip i ovocných stromů, jejichž kmeny i haluze zarostly lišejníky a mechem,“ vypráví Alois Jirásek v knize Staré pověsti české. A co bude příští rok u místa, kde odnesl doktora Fausta podle legendy ďábel do pekel? Již nyní pilně probíhají přípravy. „Výstavu na rok 2027 jsme začali připravovat již během letošní květnové výstavy. Nyní již začínáme dělat první úpravy v areálu výstaviště, pokud jde o vystavované rostliny, tak největší výzvou pro aranžéry je sortiment exponátů dodaných našimi členy a k tomu vytvořit podmínky (slunce, stín, polostín), které potřebují a současně z nich sestavit zajímavé expozice pro návštěvníky. Důležité pro nás je, aby se výstava návštěvníkům líbila a rádi se k nám vraceli,“ uzavírá Irena Sokolová. Faustův dům po staletí lákal hledače tajemství, avšak nejcennějším pokladem, který v něm každý rok na jaře můžete objevit, nejsou staré rukopisy, nýbrž úchvatná miniaturní království vysokohorské květeny. Klub skalničkářů, který se o zahrádku ve Faustově domě stará, by rád rozšířil svoji členskou základnu a její členové by byli rádi za jakoukoliv propagaci své činnosti. Za vše mluví nejen zahrádka v magickém domě v rohu Dobytčího trhu, ale i webové stránky šikovného spolku nadšenců pro skalky a skalničky.


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook