Ottovy Čechy. Obraz země v letech 1883–1908

OTTOVY ČECHY Obraz země v letech 1883–1908

Alegorický frontispis Karla Liebschera, který uváděl celý cyklus i jeho jednotlivé sešity. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. Čechy. Díl I., Šumava. V Praze: J. Otto, [1883]. VKOL, sign. III 74.985/ 1.

Úvodem Druhá polovina 19. století byla v českém prostředí pozoruhodnou dobou. Společnost obývající české země žila v podmínkách neustálých třenic a politických bojů českého a německého živlu, současně ale prožívala nebývalý ekonomický a společenský rozkvět. Průmyslová revoluce byla završena a masivní industrializace udělala z Čech a Moravy výkonnou hospodářskou základnu habsburského soustátí. Ruku v ruce s ekonomickým růstem probíhal také rozvoj společenského života. Emancipující se český národ postupně vytvořil poměrně širokou vrstvu politických i kulturních elit. Mezi nimi si pevné místo velmi rychle vydobyli i významní nakladatelé a z nich je na prvním místě nutno jmenovat Jana Ottu (1841–1916).

Rodák z Přibyslavi se do české historie zapsal především monumentálním, dodnes používaným Ottovým slovníkem naučným, jeho ohromné nakladatelské úsilí ale přineslo i celou řadu jiných, neméně pozoruhodných prací. Jednou z nich jsou Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých, které prostřednictvím popisů renomovaných autorů a také pomocí řady vyobrazení přinášejí jedinečné svědectví o podobě země na přelomu 19. a 20. století. Čechy vycházely v sešitech, do dnešní doby se ale uchovaly zpravidla v podobě patnácti svazků rozdělených podle jednotlivých regionů země. Nalezneme v nich více než 4 000 vyobrazení měst, obcí, historických i přírodních památek, ale také některých

lidových tradic, stejně jako poetické průvodní texty sepsané významnými autory konce 19. a začátku 20. století. Rozsáhlý soubor je přístupný i pro současného čtenáře, neboť většina tehdy opěvovaných míst patří k dodnes hojně navštěvovaným cílům a dobová procházka po těchto lokalitách má nepopiratelný půvab.

Pojďme se tedy vydat poznávat krajinu Čech tak, jak vypadala přibližně před sto lety. Zemi, která se od doby, kdy ji pro Jana Ottu zpracovali přední čeští spisovatelé a umělci, v mnohém proměnila. O to zajímavější náš historický výlet bude.

Zámek Orlík ztvárněný Antonínem Levým. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. a Borovský, František Adolf, ed. Čechy. Díl II., Vltava. V Praze: J. Otto, [1884]. VKOL, sign. III 74.985/ 2.

Jan Otto Jan Otto se narodil 8. listopadu 1844 v Přibyslavi.

V Praze se vyučil kupcem, načež v 21 letech získal zaměstnání v tiskárně u bratří Grégrů, kde prošel řadou profesí od manuálního pracovníka přes účetního a disponenta. Jakmile se v roce 1871 osamostatnil, všechny poznatky a zkušenosti zúročil v tiskárně na Václavském náměstí v Praze. Tu převzal po svém tchánovi J. H. Pospíšilovi, brzy ji rozšířil o nakladatelství a v roce 1874 zřídil rovněž knihkupectví, které vedl až do roku 1884.

Závod se postupně rozšiřoval, nejprve v roce 1879 do Jungmannovy třídy a o čtyři roky později do domu číslo 34 na Karlově náměstí. Otto začal podnikat ve velkém stylu. Svou velkoryse pojatou nakladatelskou činností, orientovanou především na českou tematiku, se jeho nakladatelství brzy vyšvihlo mezi přední domácí subjekty, které produkovaly největší díla umělecká i vědecká, kde vycházely oblíbené edice i časopisy. V roce 1899 prodal knihtiskárnu nové české grafické společnosti Unii, jejímž se současně stal členem a prvním předsedou, a ponechal si pouze nakladatelství v Praze. Zároveň zřídil jeho filiálku s knihkupectvím ve Vídni.

Otto byl bezesporu nejvýznamnějším nakladatelem své doby. Jeho produkce byla charakteristická svým širokým zaměřením, díky kterému dokázal oslovit nejširší lidové vrstvy, stejně jako učence a intelektuály. Rozsah jeho nakladatelské činnosti byl ohromný.

Vydával edice, časopisy, almanachy, atlasy, cestopisy a průvodce, beletrii i poezii, kalendáře, odborné práce, seznamy a katalogy, slovníky, sebrané spisy, učebnice i umělecká a výpravná díla. Čechy patřily mezi pilíře jeho vydavatelství. Těmi dalšími byly časopis Zlatá Praha, kterým se chtěl poklonit Praze jako symbolu Čech, Ottův naučný slovník, největší česká všeobecná encyklopedie, dodnes u nás nepřekonaná, a Světová knihovna, vydávaná s cílem představit kulturní dary celého světa.

Jan Otto byl velmi činný také ve veřejném životě. Byl mimo jiné členem Sokola, Umělecké besedy nebo výboru pro stavbu Národního divadla. V roce 1912 byl jmenován císařským radou a doživotním členem panské sněmovny. Na rodném Přibyslavsku podporoval osvětové a vzdělávací organizace, mimo to pracoval deset let jako starosta grémia knihtiskařů i jako vedoucí Spolku českých knihkupců a nakladatelů. Poté co v květnu roku 1916 zemřel, bylo jeho tělo uloženo mezi další velikány na Slavínském hřbitově na Vyšehradě.

Portrét Jana Otty. Zdroj: Otto, Jan, ed. Seznam knih, časopisů, hudebnin a děl uměleckých, kteréž vlastním nákladem vydal J. Otto 1871–1911. Praha: J. Otto, 1911. VKOL, sign. 147.180.

Titulní list prvního svazku edice Čechy. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. Čechy. Díl I., Šumava. V Praze: J. Otto, [1883]. VKOL, sign. III 74.985/ 1.

Čechy Souborné, monumentální a reprezentativní dílo Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých tvořilo patnáct svazků velkého formátu s více než čtyřmi tisíci vyobrazeními, které vznikly pod vedením F. A. Šuberta, F. A. Borového nebo A. Jiráska a které popisují zemi a lid dle jednotlivých krajů.

Cílem edice vydávané více než dvacet let bylo podat obraz české vlasti a jejích přírodních i lidových krás očima nadšeného cestovatele, učence i básníka.

Redakce neměla v úmyslu představovat Čechy jako Království české, autoři nepřistupovali k zadání s vědeckým zápalem, chtěli čtenáře zaujmout prostřednictvím putování po kraji, líčením přírodních poměrů, méně již obyvatel či stavebně-historických památek. Průvodní texty se nezabývají etnografickými poměry a tíživou politickou současností, nesou se ve vlasteneckém, poetickém duchu a přitom je zcela nepodstatné, zda v daném zeměpisném území žije více Čechů či Němců.

redaktorem se v průběhu vydávání stal Alois Jirásek, přispívali také Eliška Krásnohorská, Adolf Heyduk, Jakub Arbes a další. Z celé plejády malířů se pak o estetické vyznění díla nejvíce zasloužili bratři Liebscherové, mezi autory ale najdeme také Mikoláše Alše.

Jednotlivé svazky vycházely postupně v sešitovém vydání. Sešitů vyšlo v letech 1883–1908 celkem 253, první díl byl věnovaný Šumavě, druhý mapoval tok Vltavy a takto bylo postupně zpracováno celé území Čech. Otto uvažoval o podobném cyklu také pro Moravu, v roce 1914 již dokonce sestavil redakci, Velká válka ale nakonec projekt pochovala.

O textové pasáže se postarali přední autoři, úvodní báseň k cyklu napsal Jaroslav Vrchlický, hlavním

Pohled na horu Říp z východní strany. Zdroj: Borovský, František Adolf, ed. a Šubert, František Adolf, ed. Čechy. Díl IV., Polabí.

V Praze: J. Otto, [1888] VKOL, sign. III 74.985/ 4.

Plešné jezero. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. Čechy. Díl I., Šumava. V Praze: J. Otto, [1883]. VKOL, sign. III 74.985/ 1.

Chata na Králickém Sněžníku. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. a Borovský, František Adolf, ed. Čechy. Díl V., Hory Orlické, Stěny. V Praze: J. Otto, [1889]. VKOL, sign. III 74.985/ 5.

Pohled na hrad Zvíkov. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. a Borovský, František Adolf, ed. Čechy. Díl II., Vltava. V Praze: J. Otto, [1884]. VKOL, sign. III 74.985/ 2.

Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře. Zdroj: Borovský, František Adolf, ed. a Šubert, František Adolf, ed. Čechy. Díl IV., Polabí. V Praze: J. Otto, [1888]. VKOL, sign. III 74.985/ 4.

Vstupní brána do hradu Loket. Zdroj: Bernau, Bedřich a Jirásek, Alois. Čechy.

Díl X., Krušné hory a Poohří. V Praze: J. Otto, 1896. VKOL, sign. III 74.985/ 10.

Koncepce projektu Název: Ottovy Čechy. Obraz země v letech 1883–1908.

Předmět projektu: Představení patnáctisvazkové řady Čechy. Společnou prací spisovatelův a umělců českých z nakladatelství J. Otty, která prostřednictvím textů a vyobrazení přibližuje podobu Čech na přelomu 19. a 20. století.

Koncepce knihy a výstavy: Projekt chce představit ve své době rozšířený, dnes už ovšem nepříliš známý cyklus Čechy, který velkorysým způsobem přibližuje města, obce a historické i přírodní památky v podobě před více než sto lety. Součástí projektu bude představení osoby samotného nakladatele Jana Otty (1841–1916), jeho stěžejních prací, nejvíce prostoru ovšem bude věnováno prezentaci jednotlivých regionů na půdorysu patnácti svazků edice. Vedle zhodnocení textových pasáží přinese výstava i připravovaná publikace především reprodukce jednotlivých vyobrazení. S ohledem na rozsah cyklu, který obsahuje více než 4 000 dřevorytů a autotypií budou pro výstavu vybírány z dnešního pohledu nejatraktivnější a nejznámější místa. Stejnou strukturu bude mít také doprovodná publikace, u níž se předpokládá větší rozsah a tím větší zastoupení jednotlivých vyobrazení. Vzhledem k značnému počtu předloh ale také v tomto případě proběhne výběr a do publikace budou opět zařazeny ty nejvýznamnější lokality, případně kuriozity nebo dnes již zmizelá místa.

Autorský tým: Petra Kubíčková, Lubomír Novotný, Miloš Korhoň.

Termín vydání knihy: Listopad 2020.

Termín výstavy: Listopad a prosinec 2020.

Místo konání výstavy: Vědecká knihovna v Olomouci, Galerie Biblio, Bezručova 2.

Další informace: Vědecká knihovna v Olomouci, oddělení správy fondu a historických fondů, e-mail: hf@vkol, tel.: +420-585 205 985.

Nad výstavou a publikací převzal záštitu hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk.

Vodopád v Ardšpašských skalách. Zdroj: Čechy. Díl V., Hory Orlické, Stěny. V Praze: J. Otto, [1889]. VKOL, sign. III 74.985/ 5.

Jindřichův Hradec. Zdroj: Šubert, František Adolf, ed. a Borovský, František Adolf, ed. Čechy. Díl VI., V jihovýchodních Čechách. V Praze: J. Otto, [1890]. VKOL, sign. III 74.985/ 6.

Vědecká knihovna v Olomouci Vědecká knihovna v Olomouci je krajskou knihovnou Olomouckého kraje a podle počtu uchovávaných dokumentů třetí největší knihovnou v Česku. Její počátky sahají do roku 1566, od roku 1807 disponuje právem povinného výtisku a v současné době zpřístupňuje kompletní knižní a časopiseckou produkci z území celé republiky.

Součástí fondu jsou i cizojazyčné knihy a periodika v Německé a Anglo-americké knihovně, stejně jako rozsáhlá sbírka norem, patentů, zvukových CD a dalších multimédií. Samostatnou skupinu tvoří historické fondy s unikátními rukopisy, prvotisky, starými tisky a mapami.

Knihovna poskytuje knihovní a informační služby nejen odborné a univerzitní obci, ale i široké veřejnosti.

Vedle absenčních výpůjček a výpůjček do studoven fungují také meziknihovní výpůjční služby, které umožňují získat potřebné tituly i z jiných knihoven.

Součástí služeb je zajištění přístupu k elektronickým informačním zdrojům, mezi nimiž lze nalézt databáze odborných článků i archiv denního tisku. Na internetu lze také prohlížet neustále doplňované digitální knihovny s naskenovanými fondy. Pro veřejnost jsou pořádány pravidelné výstavy, přednášky, promítání, autorská čtení a další akce.

Publikační činnost knihovny byla v letech 2016 a 2017 oceněna Cenou Olomouckého kraje za přínos v oblasti kultury.

Vědecká knihovna v Olomouci je příspěvkovou organizací zřízenou a financovanou Olomouckým krajem.