Neříkej to mámě by Vetrne mlyny

SOUČASNÁ ČESKÁ HRA

Neříkej to mámě Na motivy vlastní knihy Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala Svatava Antošová

Vychází s laskavou podporou statutárního města Brna.

© Svatava Antošová, 2011 © Centrum pro kulturu a společnost, o. s., 2011 © Větrné mlýny (www.vetrnemlyny.cz), 2011 ISBN 978-80-7443-035-0 ISSN 1803-7100 Svolení k divadelnímu provozování a k jakémukoliv veřejnému užití této hry udílí autorka.

Postavy J — Jolanta D — Dýmka T — Tobík M — Mengele MM — Mengeleho máma MN1 — Mother Number 1 (Dýmky máma) MA — Marina B — Broskvička Scéna — návrh: Dominuje postel (letiště), na ní leží zapojený přenosný CD přehrávač, vpravo dvě klasické hospodské lavice a podlouhlý stůl, vlevo na zemi dva spacáky, vzadu dveře s nápisem WC a okno. Scéna zůstane stejná po celé představení.

1. Zkouška Mengele (otec), Mengeleho máma (dcera), Jolanta (matka), Dýmka. Všichni v divokých kostýmech, jen Dýmka civilně u přenosného přehrávače. Mengeleho máma se pokouší Mengelemu připnout obrovský umělý penis, Jolanta si prohlíží velkou prsatou barbínu. M MM M MM M MM M MM J M MM D

Nedělej kozy, mámo. A dyť seš blbej. Už to máš? Ježíš! Kam patří zas tohle? Ukaž. Je to všude samá přezka a samej popruh. Pořádně to utáhni. Teda, než si tohle člověk připne, tak ho snad přejde chuť. Seš hotovson, Mengoš? Mámě to dneska ňák nejde. Hele, já dělám, co můžu. (k Jolantě) Tohle je fakt pokaždý. Ta se to snad nikdy nenaučí. 7

Tohle mi někam zastrč, ať nevypadám jak idiot. MM Tak vypadáš dycky. D Vám to teda trvá. MM Vyhul! J Dobrá, sjedem to. M Uprav si mašličku, mámo. D Pouštím hudbu. Industriál — ostře, nahlas. Mengeleho máma jde do pokleku a začíná provádět felaci umělého penisu. Úd ale z Mengeleho spadne. J (k Dýmce) Stop, stop! Vypni to. Mengošovi zase spadlo péro. MM To nemá cenu. Já nehraju. M Sem ti, kurva, řikal, abys to pořádně utáhla. D Vy snad dneska vůbec nezačnete. M (chytí úd vztekle do ruky) Kašlem na to! Přeskočíme to. Vemem to až od toho világoše. Mámo, budu tě mlátit timhle. (Zamává umělým údem) MM Si navymejšlíš! J Dobrá, felaci vynecháme, ta vám de. (K Mengeleho mámě) Vy se to do příště naučte pořádně připínat. Už mě to s váma nebaví. MM Vyhul! J Pojedem. Od toho: Tu máš! Tu máš! Dýmkajs, nezapomeň na ceduli. Hudba — industriál. Dýmka zvedne ceduli s nápisem: FIVE YEARS LATER.

Mengele-otec Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera Jolanta-matka Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera Mengele-otec Máma-dcera M MM J MM M MM J MM M MM J

Tu máš! Tu máš! Au! To bolí! Au! Nebij mě. Kdes byla celou noc, ty couro? Nikde. Tak ty mi to nepovíš? Kdes byla, ty couro? Nikde, tatínku! Tak kde, ty couro? U kamarádky… Lžeš! Naposled se tě ptám, kdes byla? S Davidem… Dáte si kakao? Mamííí, mamííí! Proč nemáš prsíčka? Protože je maminka měla ošklivý, holčičko… (pláče) Moje maminka! Moje maminka! Nebreč! Když budeš hodná, koupím ti novou. Mamííí, mamííí! Že to není pravda? Stop, mámo! Tohle neřikáš. Jak to, že ne? Ste se do toho ňák moc vžila. Vyhul! Joly má pravdu. Tak co teda řikám? Řikáte: A jakou, tatínku? A on odpovídá: Umělou. A půjdeme ji vybrat spolu. Ste to zas přepsali, co? Souhlasila si s tím. Nekecej. Se mě nikdy neptáte. Tak můžem? 9

MM J

Až si dám cigáro. Tohle nemá cenu. Takhle to nikdy nenazkoušíme. Tvoje máma se dycky zasekne na tom samym. MM No asi je tam něco špatně! J Vy neumíte říct: A jakou, tatínku?, nebo co? MM Hele, nedělej ze mě pitomce! Prostě mi to nejde do huby, no. M Dej mi páva. (Zašlukuje) Sjedem to eště jednou od toho: Moje maminka! Se připrav. D Ste banda psychoušů, fakt. (A pustí industriál) M Vypni to, kurva! D Si to chtěl sjet, ne? M Ale hudba je až potom! Nejdřív repliky! Ty nemáš scénář, nebo co? J Stop! Takhle se nedá dělat. Tvoje máma to zas celý rozhodila. MM Tssss! Tak já můžu za to, že vona pustila hudbu! M Nech toho, mámo. Nedáme vedle pivsona? J S váma to v životě nedokončíme. V životě ne! M Hajl! (Se vztyčeným umělým údem v pravé ruce pomalu odchází) MM Počkej… To se ani nepřevlíknem? M Výčepní je zvyklej. D Teda to je dvojka! Mengele a jeho máma odejdou. 10

2. Oidipák Jolanta, Dýmka. Jolanta se převléká, Dýmka pustí na přenosném přehrávači rádio, dá si nohy na stůl a otevře noviny. Zpěv Hany Zagorové — Ty, kdo máš trápení. D J D J D J D J D J D J D J D

Dneska hezky hrajou! No jó, copak naše Hanička… Má oidipák. Kdo? Mengele. To má každej nácek. Tady píšou, že ta Brožová už má prej zase jinýho… Hm. Četlas to? Je tady vyfocenej. Docela sexy. Mám to celý obráceně… Teda mně by se líbil! … jak to patří? Je někomu podobnej. Jo takhle. Ale komu? (Otočí list) A fakt je nácek? 11

J D J D J D J D J D J D J D J D J D J D J D J D J D J D J 12

Sedíš mi na push upce. Promiň. Má to v sobě. Jé, hele, tady píšou, že předtím žil s Čejkovou… Mengele? Ten tý Brožový. I když — někdy se v něm nevyznám. Chodí s někým? Nikdy nevim, kdy to hraje a kdy ne. To chození? Zapneš mi to, sim tě? Počkej, máš to zamotaný. Ne, to náckovství. To je v prdeli. Co? Odkdy ji zase nosíš? De to? Asi máš urvanej háček. Tak pusť! (Zahodí push upku) Kde jsem… Jo, tady. Myslim, že s nikym ani chodit nemůže… Jééé! Tak si představ, že Habera jí je zase nevěrnej… … je zablokovanej. Von s mámou i píchá, ne? Habera? Mengele! (Chvíle) Prej mu ta Stočesová vlezla do postele sama. To musela bejt vožralá. Mně bylo docela na blití. Z čeho? Hele, vyhoď už tu Zagorku.

D J D J D J D J D J

D J D J D J D

Když mu ho blafčila. Stočesová?! Máma! Dyť byl umělej. Tady píšou, že Stropnický má milenku… Nepíchá s ní. Tady to píšou… Mengele s mámou. Na to nemá. Jé, hele, tak ta Bílá se prej nakonec vdávat nebude… (stranou) Kdyby sis radši zašukala! (Vytrhne Dýmce noviny a zalistuje v nich) Jsem hotová. De se. Co to vynechat? Ze kdy je ten plátek, sim tě? Myslim tu scénu. Bílá je dávno vdaná, ne? (Zahodí noviny) Kterou scénu? Tu od toho: Moje maminka! … Třeba něco blbýho prožila. Bílá? (Bere do ruky klíče) A vypni už tu Zagorku, kolikrát ti to mám řikat. (otráveně) Mengeleho máma… (Dýmka se pomalu zvedá a vypíná rádio) Hele, Mother Number 2, soráč, ale ty mě vážně vůbec neposloucháš…

Odejdou. Střih.

3. Výstřel Mother Number 1, Tobík. MN1 T MN1 T MN1 T MN1 T MN1

T MN1 T MN1 T MN1 T 14

Co když jsi fízl? Nebo provokatér? Nnnejsem. Zmetek, co mě napráská nebo okrade? Ppproč bbbych ttto ddělal? Abys měl na fet. Nnneﬀ fetuju. Nelži. Ttttak chchchcete ttto, nnnebo nnnne? Počkej, tady ne. Je sem odevšad vidět. Poď kousek stranou. (Prohlíží si ho) Ty se mě bojíš? Nnne, jjjá… Nnnemůžu zzza ttto. De to operovat. Cccco?! O-pe-ro-vat! Dneska de všechno operovat. Jjjá vvvím… Dobrá. Tak kde to máš? Tttady…

MN1 T MN1 T MN1 T MN1 T MN1

T MN1 T MN1 T MN1 T MN1 T MN1 T MN1 T

Ukaž! Oooo kkkká. (Tobík jí podá malý revolver) Děláš si ze mě legraci?! Co to je? Bbbbrowning. Za tohle ti mám dát všechny ty prachy? Vvvvyděláte nnna tttom. Jjjje v aaakci. Bbbbrowningy ššššly hhhodně dddolu. Myslela jsem, že přineseš něco pořádnýho. Ttttenhle vvvvám bbbude sssstačit. No, uvidíme… (Přiloží si revolver ke spánku) Nedovedeš si představit, jak blízkost smrti vzrušuje… Anebo dovedeš? Co? Vvvvy jjjste bbblázen. Ne, to ne… Mám jen suicidální sklony, víš? Cccco mmmáte? Občas se chci zabít. No, to je toho! Nemusíš bejt hned tak vyděšenej. Dddejte ttto pppryč oood tttý hhhlavy! Proč? Máš strach? (Ozve se prázdné cvaknutí) Tak už? Cccco uuuž? Už sem mrtvá? Nnnejste. Škoda. (Ruka s revolverem jí klesne) Chceš mi prodat krám, co nestřílí?! Sssstřílí. Tak proč nejsem mrtvá? Nnnneumíte ttto. 15

MN1

Tak druhej pokus, jo? (Přiloží revolver znovu ke spánku) Až to zmáčknu, tak… v kabelce je fotka a na zadní straně jméno a adresa… Uděláš to pro mě? T Řřřřek jjjsem: dddejte ttto… MN1 … pppryč oood tttý hhhlavy! Jo, to jsi řek, ale máš to marný. Mother Number 1 zavře oči, Tobík přiskočí a snaží se jí revolver vytrhnout. Perou se. T Ddddávejte ppppozor…! (Výstřel) MN1 (zděšeně odskočí) Co to bylo?! T Cccco aaasi! (Kontroluje bubínek revolveru) MN1 To… já? T Nnněkdo sssem jjjde. Mmmmusíme pppryč. Rrrychle! MN1 Počkej! Kam utíkáš? (Natáhne za ním ruku s penězi) Chci ho koupit! Feťák pitomej… Odejde. Střih.

4. Mothers & Fathers Dýmka, Jolanta. Nesou si pizzu a láhev vína, prozpěvují si. D

J D J D

(otírá dva talíře, rozbaluje pizzu a na každý talíř dává půlku) Hele, Mother Number 2, víš, že se mojí biologický mother vůbec v ničem nepodobáš? To bylo pořád samý „co čumíš, šmejde?“, „lehni, debile!“ nebo „drž hubu, krávo!“, ale co sem s tebou, tak sem znovu našla svoje to… eldéčko. (otevírá láhev) Cos našla? No… jako lidskou důstojnost. Aha! (Vytáhne špunt, sáhne pro dvě sklenice, rozlije do nich víno) A když sem to svoje eldéčko našla, tak sem zase normální člověk, né? (Obě si sednou a pustí se do jídla a pití) Můžu mít chlapa, můžu zhubnout, protože beztak sem se přejídala jen proto, že sem se bála, že žádnýho neseženu, teda spíš moje mother se bála, a můžu si 17

J D J D J D J D J D J D

J D

ho udržet, můžu mít třeba někdy i dítě a můžu zkusit úplně jinou výchovu než ten věčnej boj, co se mnou vedla mother. Kdys o to přišla? (mlčí, jí, krčí rameny) Když jsi spadla do drog? Nevim… Ale asi nééé, to muselo bejt dřív. Tak vzpomínej. Nejspíš to bylo v tý době, co od nás odešel father… Kterej father? Father Zero. Prostě biofotřík… Měla jsi s ním něco? Hele, Mother Number 2… (Zakucká se) Tak měla? No jó, jednou sem ho vyblafčila, jenže pak to odhalila Mother Number 1 a děsně řádila a von, frajer, vzal kramle, za kopečky, k Němcům, a všichni o něm řikali, že odešel do emigrace, kudly do kundy!, vůbec nevěděli, co se u nás doma dělo, měli nás za protirežimní family, ale my sme nebyli žádná protirežimní family, my sme se báli takoví bejt, Father Zero mě akorát zneužíval, to bylo celý… Jez, vystydne ti to. (s plnou pusou) … a když zdrh, tak s sebou vodnes moje to… eldéčko… a já se bez eldéčka nemohla vzepřít bio-

J D J D J D J D J D J D J

máti… (žvýká sousto, polyká) … nikdy nezapomenu, jak měla doma ňákýho kořena, s kterým si to celou noc rozdávala, a jak se v tom hnusným, panelákovým bytě nes její orgasmickej hlas, kterej křičel „miluju anál!, miluju anál!“, a jak sem nevěděla, co to je, a když sem pak už věděla, co to je, tak sem to taky křičela svým orgasmickým hlasem a po každým chlapovi sem to pak chtěla, každej mě musel mrdat do prdele, dokud mi z roztrhanejch střev nestříkala krev, to sou ty rodičovský vzory, říkal mi psychouš, to sou ty nevědomý rodičovský vzory… Ty už nebudeš? Ne. Dojedu to. (vypije víno a dolije si nové) Jaks to měla s rodičema ty? (s plnou pusou) Těma olivama ňák šetřej. Ty o tom nechceš mluvit? To už je dávno. Si jako nic nepamatuješ, nebo co? Nevim. Nedívám se zpátky. Nic tam neni. Jak nic tam neni? Prostě neni. Minulost neni. Tak mi aspoň řekni, jaký byli. Jako všichni. Hodná mother a tyranskej father. 19

J D

J D J D J D J D J D J D J D J D J 20

Počkej, to neni jako všichni. Já přece nemám hodnou mother. A plno mejch kámošek taky ne. Možná jo. Jenom si na to eště nepřišla. To mi chceš jako říct, že když na mě řve Mother Number 1 „co čumíš, šmejde?“, „lehni, debile!“ nebo „drž hubu, krávo!“, tak že je to hodná mother? Neuvěřitelný, co? No to teda jo! (Odmlka) Hele, tebe taky chtěla mít mother pořád u sebe a pro sebe? Taky. Ale to asi chtěj všechny, ne? Jo, to jo. Jaks to řešila? Jako ty. Utíkala jsem od ní. A uteklas? Ne. Ne? Nebylo kam. Jak nebylo kam? Ať jsem se hnula kamkoliv, všude byla se mnou. To jako fyzicky? To jako metafyzicky! To je na mě moc složitý. (Odmlka) Hele, a jak to bylo… pak? Pak… jsem se přestala cítit osaměle. Cože?! Když byla předtím všude s tebou, tak ses cítila osaměle? Přesně tak. A když umřela, tak už ne? Tak už ne.

D J D J D

J D J D J D J D J D J D J

Počkej, počkej, to mi musíš vysvětlit. Nedokážu ti to vysvětlit. Prostě to tak bylo. A co father? Nic. Byli pořád spolu a chtěli bejt pořád se mnou. Ale já tam byla cizí. Kudly do… To je ale psycho! Co si s tím dělala? Takys hledala Mother Number 2? Taky. A našlas ji? Jo, dokonce několikrát. Několikrát?! Jo. A? Nic. Byl tu problém. Jakej zase? Vždycky to skončilo v posteli. Cože?! Jak? V posteli?… No to nemá chybu! Tys chrápala s mothers? Nemůžu za to. Sem už taková. A spíš taky se svejma… daughters? (strojený smích) Ne. Daughters sou tabu.

Střih.

5. Mrtvola Mengeleho máma, Mengele, Mother Number 1. Mengele se potácí s mámou z hospody, v uších sluchátka, umělý penis připnutý, byť povislý, na něm růžovou mašličku, podpírá mámu. MM M MM M MM M MM M MM MN1 MM MN1 22

Hele… (škyt) … hele… (škyt) … hele… slyšels to? (zpívá Rammsteiny, do rytmu přiráží) Du… du hast… du hast mich… Zmlkni! (Vytrhne mu sluchátka z uší) Někdo tu… (škyt) … střílel. Ale mámo, nikdo tu neni. Támhle! Kde? Nic nevidim. Někdo tam je. Du… du hast… du hast mich… Vylez! (Škyt) Já tě vidim. Co ste zač? Buzny? To ty si tu… (škyt) … střílela? Nemám čím.

MM MN1 MM M MM M MN1 MM MN1 MM M MM MN1 MM MN1 MM MN1 MM M MM M MN1 MM M

Před chvílí padnul… (škyt) … výstřel, dám na to krk. (Škyt) A šlo to vocaď. Něco se vám zdálo. Máte ji oba jak z praku. (škyt) Bouchni mě! (Škyt) Do zad. Dělej! (udeří ji pěstí do zad) Dobrý? (nemůže popadnout dech) Skoro… nedejchám. Ty seš fakt… úplně blbej! Sorry, mámo. Šťastná rodinka, co? Něco se ti nelíbí? Naopak. Vždycky mě potěší, když vidím, že to někomu klape. (k Mengelemu) Co to kecá? Nevim. Odvádí pozornost. (K MN1, zostra) Kde ji máš? Koho? Mrtvolu. Jakou mrtvolu? Střílelo se tady. S kým ti to neklapalo? S každým. Vydalo by to na hromadu mrtvol. Blbost. Jeden výstřel, jedna mrtvola. Tak kde je? Třeba je mrtvá ona, mámo. A s kym se tu potom bavíme? S jejím duchem. Tvůj kluk je blízko. Hele, tak ožralá zas nejsem. Třeba to myslí obrazně. 23

MN1 MM MN1 M MM MN1 MM M MN1

M MM MN1 M MN1 M MM MN1 M MM MN1 MM MN1 24

Bravo! (Zatleská Mengelemu) Tak moment. Bavíme se s jejím duchem, ale jen obrazně, jo? (rozesměje se) Bavíte se doopravdy, ale s někým, kdo si jako duch připadá. Už to ﬁxuješ, mámo? Děte oba do hajzlu. Může duch chlastat? (A zamává láhví vodky) Duch může všechno. Tak si dej. Jestli seš duch, bude vidět, jak ti to protejká útrobama. Ty seš úplnej mimoň, mámo. (pořádně se napije) Dík, potřebovala jsem to. (Podá láhev Mengelemu, který po ní natahuje ruku) S tímhle chodíš pořád? (Chytí ho za umělý penis a zalomcuje s ním) Jen když hraju divadlo. Nech mýho kluka na pokoji! Vážně? A koho s tím monstrem hraješ? Jejího fotra. (A ukáže na mámu) (vyprskne) To musí bejt náročný. Pro ni, hehe. Tak dost! Že pozdravuju Freuda! Vyřídím. Když si pila, nic sem neviděla, takže to vyklop. Do koho se zavrtala ta kulka? Do nikoho. Chceš tim říct, že ses jako netreﬁla? Tak nějak.

M MN1 MM M MM

M MM MN1 M MM

M MN1

M MM MN1 MM MN1 M MN1 M

Slyšíš? Už to z ní leze. Brrr! Dej mi loka. Tohle místo je na vraždu jak dělaný. Mám po celým těle husinu! (vrátí mámě láhev) Prohlídnu to tam za ní, co řikáš? (k Mengeleho mámě) Nic nenajde. Stůj! Co je? (šeptem k Mengelemu) Nenechávej mě s ní samotnou! Jestli střílela, tak má tu bambitku nejspíš pořád u sebe. Fixuju to. Musíme ji prošacovat a sebrat jí to. Jinak nás sejme. Tak co bude? Mladej se tmy bojí? (stále šeptem) Obejdu ji a chytím za ruce, ty ji prolustruješ. Opatrně. Nesmí nic tušit. (K MN1, sladce) Cvakni si eště. Za chvíli nebude. (Podává jí láhev) (k MN1) Půjdem to prohlídnout spolu? Vám snad hrabe oběma. Tak na ty vaše mrtvoly! (Zvedne láhev k ústům) Au! Co to děláš?! Dobrý, mámo. Začni. (šacuje ji) Nesahej na mě! Bacha, ať se ti nevysmekne. Myslela jsem si hned, že jste buzny… Dělej, dlouho ji neudržím. Přestaň mi to rvát do prdele, kurva! Tak se neházejte. Rvete si to tam sama. 25

MM M MM M MM M MM MN1 MM M MM MN1 M MM

M MN1

Střih. 26

Nic. Je čistá. Jak to? Podivej se pořádně. Pusť ji. Nic u sebe nemá. Jen tohle. (A zamává balíčkem bankovek) Ona má love?! Ona má hodně love. Už nemá. Ne, ne, ne, ne. Už je máme my. Vy ste zloději! Normální, sprostý zloději! Zavolám na vás poldy. To bych nedělala. Já bych to taky nedělal. To by pak mohla přijít řeč na to střílení… Tak mi to vraťte! Jsou to moje poslední prachy. Naše teď taky, hehe. Ale nejsme takový svině, jak vypadáme. Tady… (uloupne dvě bankovky a hodí je MN1 k nohám) … na taxík… (odchází) Máma je férová holka, co? Dej mi pokoj… (praští ho do umělého údu) … nebo ti ho urazím! (Zvedá bankovky) (jen hlas) Tak poď, kde seš? Mě neštvi! Se na tebe vykašlu a prochlastám to sama… Du… du hast… du hast mich… (Opět přiráží do rytmu a odchází za mámou) Tak nevím, jestli bych to takhle chtěla… (Odmlka) Ne, takhle bych to určitě nechtěla.

6. Kurt Marina, Jolanta, obě ve spodním prádle rozhozené na posteli, Marina slastně pokuřuje. MA J MA J MA J

MA J MA J MA J MA J

Chceš jointa? Chci. (Potáhne, zavře oči) Víš, co vidim? Ne. (Svléká se) Tebe. Mě? A co dělám? Jsi nahá a leskneš se jako aztécká bohyně… a zapadající slunce na tobě tančí milostný tanec… (Otevře oči, vidí polonahou Marinu) Ty vole! Budeme čekat na Kurta? Budeme. Můžeme se zatím líbat. Můžeme. Neni to nic proti ničemu. Neni. (Chce Marinu líbat, ta ale uhne) Líbání je nuda. Tak co navrhuješ? 27

MA J MA J MA J MA J MA J MA J MA J MA J MA J MA J

MA J MA J MA 28

Přeskočit ho. Kam spěcháš? Dej mi sem ruku. (Dá si Jolantinu ruku mezi nohy) Co blbneš?! Neblbnu. To přece nemůžeme. (vášnivě) Ve dvou jsme to eště nikdy nedělaly… A taky dělat nebudeme. Proč? Máme pravidlo. Porušíme ho. Ne. Tak ne. Jasně. Promiň. Byla to hloupost. Já vim. Pustím porníčko. Žádný dobrý nemáš. Tak co budem dělat? (žadoní) Řekni eště jednou to o tý bohyni. Zapomněla jsem to. S tebou nic neni. Než přijde Kurt… (vytáhne zpod polštáře tyrkysové dildo) … můžeme si hrát s tímhle. To je fakt! To by se nemusel zlobit, že ne? Nemusel. Nejdřív ty, nebo já? Je oboustranný. Bezva!

J MA J

MA J MA

J MA J MA J MA J MA J MA J MA J

Ale jen jako. Co jen jako?! Dyť je to umělý, tak to je JEN JAKO, ne? Ne tak docela. Víš co? Radši ho necháme, kde bylo. (Schová dildo zpátky pod polštář) Jak to myslíš?! Čekáme na Kurta. Tsss! No jó, tak teda čekáme! (Vyskočí z postele, začne nervózně chodit sem a tam) Já se z tebe zblázním. Hele, můžu ti něco říct? Můžeš. Ale že už nejsi s Kurtem mi došlo. (stranou) Ty vole! Tak ona to ví. Co se mezi váma stalo? Nic, jen… Víš, nešlo to. Sem asi spíš na ženský. Já spíš taky. Ale to přece neznamená… Znamená. Odcházím od něj. Myslíš, že bych se mohla nastěhovat k tobě? Počkej, počkej, počkej… To má bejt ňáká performance, nebo co? Žádná performance. Tak mohla, nebo ne? (mlčí) Hm, takže nemohla… Hele, já… O co ti vlastně de? O nic. Jen si s tebou rozumím víc než s ním. No a? Kurt přece neni proti. (Odmlka) Nebo je? Něco se změnilo? 29

MA J MA J MA J MA J

MA J

MA J MA J MA J Martina odejde.

Ro-ze-šla jsem se s nim. Chá-peš? Jo, snažim se. Už mě to nebaví. Chci žít aspoň chvíli s někým normálním. A to mám bejt jako já? No, jo… (Odmlka) Nebo ty myslíš, že ne? Normální, normální… Odmala mi řikali, že nejsem normální. (přitulí se k Jolantě) Fakt nechceš, abych byla s tebou? Potřebuju trochu času. Už jsem odvykla s někým žít. (Stranou) Teď asi řekne, že to chápe. Když to ale neřekne, tak si to spolu rozdáme. Bez Kurta jsme to fakt eště nedělaly. Jo, to chápu. (stranou) Škoda, nic nebude. (K Marině) To jsem ráda. Tak se obleč, proberem to jindy. (obléká se) Ty, Joly, a nejela bys třeba na hory? Na hory? Co tam? No, lyžovat. Co to do tebe vjelo? Ale né, takhle to neni… Nic tim nemyslim, fakt. Víš co? Necháme to otevřený, jo? Ale teď už vypadni.