Issuu

Vě V ěttrrn ětr né é mlý lýny ny

Václav A. Černý Základy gruzínštiny

Kniha vychází ve spolupráci s Velvyslanectvím Gruzie v České republice.

Gruzínština není tak těžká!

Tedy, mám-li být upřímný, lehký jazyk to není. Správně vyslovovat všechny hlásky — to chce určitý cvik, tvarosloví je tak bohaté, že se ani všechny tvary nedají spočítat, a přitom jsou prostředky, kterých se užívá, pro nás neobvyklé a na první pohled velice složité. Také ve skladbě je spousta věcí, které jsou pro nás, mluvčí evropského jazyka, těžko pochopitelné — a přičteme-li k tomu nesmírné bohatství gruzínštiny, mohli bychom se snadno polekat. Na druhé straně to však zase tak zlé není. Gruzíni nemají hlavy o nic větší než my a jejich děti se svému rodnému jazyku naučí stejně rychle jako naše. Rozdíl tedy zřejmě není v tom kolik, ale jak? V tom všem je totiž finta a jakmile na ni přijdeme, všechny složitosti gruzínštiny se nám najednou stanou jasnými a řekneme si: vida, tak on je to jazyk jako každý druhý, jen se na něj musí jít jinak. Nuže, a to je právě cílem téhle učebnice: ukázat, jak je na to třeba jít. A protože ji budou používat především ti, kdo jedou do Gruzie a chtějí se aspoň trochu domluvit, přečíst si nápisy na obchodech a titulky v novinách, sem 13

tam se na něco zeptat a na jednoduché věci odpovědět, musíme jim vyjít vstříc a volit témata a materiál lekcí tak, aby jim byl co nejužitečnější. Musíme být skromní — omezený rozsah této učebnice nám ani víc nedovoluje. Kdo však jejích dvacet lekcí svědomitě prostuduje, získá spolehlivý základ a bude si umět poradit se slovníkem i s nějakou gramatikou, zkrátka bude se moci pustit do dalšího studia. Takže, abych to shrnul, autor i redakce si slibují, že těchto dvacet lekcí bude užitečnou základní pomůckou a především podnětem k dalšímu, důkladnějšímu studiu.

ახალი ცოცხი კარგად გვის Nové koště dobře mete

1. lekce

Když se do něčeho pouštíme, máme spoustu elánu a dokážeme zvládnout spoustu věcí. V této lekci se pokusíme překonat potíže s výslovností. 1. Písmo Gruzínské písmo se sice v ničem nepodobá latince ani azbuce, jednou věcí se však oběma vyrovná a možná je dokonce předčí: vyjadřuje totiž přesně všechny gruzínské hlásky, takže každé slovo se píše tak, jak se vyslovuje a vyslovuje se tak, jak se píše. Protože má gruzínština 33 hlásek, má také písmo 33 písmen. To je sice dost, ale zato stačí, naučíme-li se jim jednou: gruzínské písmo totiž nerozlišuje velká a malá písmena a mezi jejich tis kací a psací podobou je jen zcela nepatrný rozdíl. V původním vydání této učebnice byly všechny texty vytištěné pomocí transliterace, kdy písmena gruzínské abecedy byla nahrazena českými znaky. Bylo to zejména z technických důvodů — žádná tiskárna tehdy neměla dost znaků pro vysázení textu. Doba ovšem po17

kročila, proto vám nyní mohu nabídnout učebnici plně převedenou do gruzínské abecedy. Doporučuji věnovat čas tréninku gruzínského písma, opravdu vás žádné záludnosti nečekají a sami uvidíte, že za chvíli už budete mchedruli (jak se ona abeceda nazývá) plynule číst a psát. 2. Výslovnost ა—A ბ—B გ—G დ—D ე—E ვ—V ზ—Z

თ—T ი—I ქ—K ლ—L მ—M ნ—N ო—O

პ — P‘ ჟ—Ž რ—R ს—S ტ — T‘ უ—U ფ—P

კ — K‘ ღ—Ğ ყ—Q შ—Š ჩ—Č ც—C ძ — DZ

წ — C‘ ჭ — Č‘ ხ—X ჯ — DŽ ჰ—H

Stejně jako v češtině se vyslovují tyto hlásky: ა, ე, ი, ო, უ ბ, გ, დ, ვ, ზ, ლ, მ, ნ, რ, ს, ჩ, ც, ჟ, შ Hlásky ფ, ქ, თ jsou aspirované, to znamená, že se vyslovují s přídechem asi jako v němčině; vyslovujme tedy ph, kh, th — nebo, při troše důrazu, jako pch, kch, tch. Poněkud méně obvyklá jsou ხ, ძ, ჯ, jejich výslovnost však také nedělá Čechům potíže. Vyslovují se totiž takto: 18

ხ jako hodně drsné české ch, ძ jako znělý protějšek u c, ჯ jako dž ve slovech džbán nebo džungle. Přece jenom se ještě musím vrátit k hlásce ხ; nebude velkou chybou, budeme-li ji vyslovovat stejně jako české ch, musíme však dbát na to, abychom ji výrazně odlišili od aspirace po hláskách ფ, ქ, თ. V některých případech by totiž mohlo dojít k záměně. Proto dbejme na to, abychom ve výslovnosti vždy odlišili hlásku თ od skupiny თხ, např. ve slovech ხუთი (vysl. chuthi) „pět“ a ოთხი (vysl. otchi) „čtyři“. Rovněž gruzínská hláska ჰ se vyslovuje odlišně jak od českého h, tak od aspirace; gruzínské h je neznělé a připomíná tak německé, anglické nebo maďarské h. Tato hláska však je v gruzínštině velice řídká, mnozí Gruzíni ji nevyslovuji vůbec — a je pravděpodobné, že se s ním v naší učebnici ani nesetkáme, leda snad při přepisu českých jmen nebo ve slově ჰაერი „vzduch“. Hláska psaná ღ je znělým protějškem hlásky ხ a zní přibližně jako francouzské ráčkované r. Jinak je to hláska velice blízká svou výslovností našemu českému h, aspoň Gruzíni ji tak slyší, a proto píší např. პრაღა podle české výslovnosti jména Praha a podobně. (Tak píší ovšem podle výslovnosti; přepisují-li podle psaného textu, užívají svého písmene ჰ; tak např. jméno spisovatele Haška píší ჰაშეკი). Až potud nic těžkého. Nyní přijde několik hlásek, jejichž výslovnost je třeba cvičit — o to důkladněji, že jsou v gruzínštině dosti časté. Jsou to hlásky: პ, ტ, კ, წ, ჭ 19

Jde o hlásky glotalizované, to jest vyslovované s bezprostředně následujícím glotálním (tj. hrdelním) závěrem, což se zvukově projeví jakýmsi kratičkým heknutím, podobným rázu, jaký my Češi vyslovujeme na počátku slov, začínajících samohláskou. V češtině ani v jiných evropských jazycích podobné hlásky nejsou, přesto však je v proudu řeči často vyslovujeme, aniž bychom si toho byli vědomi. To nám právě umožní naučit se správně výslovnosti gruzínských hlásek, aniž bychom se vzdálili od toho, co dobře známe. Vezměme si například dvě podobné dvojice českých slov: na časy (např. blýská se na časy) a „nač asi?“ (Nač asi to potřebuje?) Vyslovíme li obě skupiny rychle po sobě, povšimneme si, že ačkoli jde o stejné sledy hlásek, přece je vyslovujeme odlišně a dovedeme je sluchem od sebe rozeznat (aspoň my Češi z Čech, Moraváci někdy takový rozdíl nedělají). V čem je rozdíl? Především jsme hlásku č v druhém případě vyslovili kratčeji, pouze tou zásobou vzduchu, kterou máme v ústech, a bezprostředně potom jsme vyslovili ráz (který ovšem patří k následujícímu slovu). V písmu vyjadřujeme my tento rozdíl různým dělením slov a mezerou mezi nimi; Gruzín, který by neuměl česky a zapisoval pouze to, co slyší, by napsal různá písmena: ჩ ve skupině „na časy“ (psal by patrně ნაჩასი), ჭ ve skupině „nač asi?“ (psal by totiž ნაჭასი). Tak jsme se na českém příkladu naučili vyslovovat gruzínskou hlásku ჭ; takových dvojic si můžeme udělat kolik chceme, např. „nebrečelo“ 20

a „nebreč, Elo“, „pečivo“ a „peč, Ivo!“ a tak podobně. Podobně se můžeme naučit vyslovovat პ, a sice např. na dvojici „chlupatý“ a „chlup a ty“, nebo კ, např. na dvojici „kočku“ a „k očku“, nebo „kalí kovy“ a „k Alíkovi“. Jakmile je nám jasný princip, dovedeme bez obtíží vyslovit i წ („mocipán“, „moc i pán“, nebo trochu volněji: „nocovat“, „moc ovádů“), ტ („plot okolo zahrady“) a všechny gruzínské glotalizované hlásky. Při běžném přepisu gruzínských jmen přepisujeme ovšem glotalizované i aspirované hlásky stejně, musíme si však uvědomit, že se obojí liší od odpovídajících českých hlásek přibližně stejně, přičemž pokaždé v jiném smyslu. Žádný problém v tom však není, hlásky vyslovujeme konec konců stejně snadno, stačí jen trochu pozornosti a cviku. Zanedbat ten rozdíl však v žádném případě nemůžeme, protože by se snadno mohlo stát, že by nám Gruzín špatně rozuměl. Tak je třeba přesně rozlišovat: ქ a კ ve slovech ქუდი „čepice“ a კუდი „ocas“ ც a წ ve slovech ცელი „kosa“ a წელი „rok“ თ a ტ ve slovech თუთა „moruše” a ტუტა „louh“, ჩ a ჭ ve slovech ჩირი „sušené ovoce” a ჭირი „bolest, žal“ Nyní, když jsme zvládli dvaatřicet gruzínských hlásek, podíváme se na třiatřicátou, kterou sami Gruzíni považují za obtížnou a určitě vás budou z její výslovnosti zkoušet 21

podobně, jako my často zkoušíme cizince z výslovnosti hlásky ř. Za tuto obtížnou souhlásku platí v gruzínštině ყ. Je to velární glotalizovaná hláska typu k. Vyslovuje se hodně vzadu podobně jako např arabské q, navíc je doprovázeno glotálním rázem jako gruzínské hlásky პ, ტ, კ, წ, ჭ, které jsme se už naučili vyslovovat a dovedeme si tedy představit, v čem glotalizace spočívá. Zvukový projev gruzínské hlásky ყ je dosti podobný jako kdybychom se snažili i s glotalizací vyslovit hlásku ხ (tedy chrčivé ch s bezprostředně následujícím rázem, tedy něco, jako kdybychom chraplavě řekli „blecha“ a proti tomu „blech a štěnic“). Tento popis je však značně zjednodušený, ve skutečnosti zní hláska ყ jako velmi krátké zachrchlání (ovšem glotalizované) Ostatně sami Gruzíni tuto hlásku nevyslovují všichni stejně, mnozí se omezí na velmi výrazný ráz, podobný, jen o hodně výraznější, jako ten který zní v češtině mezi dvěma „o“ ve slově „doopravdy“. Můžeme se tedy i my prozatím — než totiž před námi tuto hlásku Gruzín vysloví — s takovým zjednodušením spokojit. 3. Přízvuk a intonace Byla-li potíž s výslovností některých hlásek, nemusíme si za to dělat nejmenší starost s přízvukem a s intonací. Přízvuk je přibližně stejný jako v češtině (tedy rozhodně se nepodobá přízvuku ruskému!), gruzínská věta má sice poněkud jinou melodii, ale Čech neudělá chybu — 22

a bude mu dobře rozumět — bude-li gruzínská slova a věty vyslovovat s takovým přízvukem a s takovou intonací, jak je z češtiny zvyklý.

ზრდილობას ბაზარზე ვერ იყიდი Zdvořilost nekoupíš na bazaru

2. lekce

V této lekci si probereme základní pozdravy a nejjednodušší otázky, které může našinec v Gruzii klást, jakož i odpovědi na ně. 4. Pozdravy Při setkání se Gruzíni zdraví slovem გამარჯობა (vykají-li, pak გამარჯობათ), které odpovídá našemu „dobrý den“, „nazdar“ nebo „ahoj“. Slovo samo znamená „vítězství“. Odpovídá se na tento pozdrav გაგიმარჯოს (při vykání გაგიმარჯოთ), což doslova znamená „ať zvítězíš“, popřípadě „ať zvítězíte“. Další pozdravy: ნახვამდის — nashledanou მშვიდობით — sbohem კარგად იყავით — mějte se dobře, buďte zdráv (při loučení) ღამე მშვიდობისა — dobrou noc სალამი — ahoj Šlápneme-li někomu na nohu, řekneme ბოდიში „pardon“, chceme-li někoho znenadání oslovit, omluvíme se předem 25

slovem უკაცრავად „promiňte“. Prosíme-li o něco, říkáme გთხოვთ „prosím vás o to“. Stejným slůvkem გთხოვთ odpovídáme na vyslovené přání nebo zdvořile vyzýváme např. ke vstupu. Přeslechneme-li se, zeptáme se რა ბრძანეთ? nebo ბატონო?, kteréžto obraty v tomto užití rovněž odpovídají českému „prosím?“. Zdvořilostní fráze se naučte říkat docela mechanicky, abyste na ně nemuseli myslet. Získáte tím čas promyslet si další větu a vaše řeč bude působit dojmem plynulosti. 5. Oslovení Dále je třeba umět správně oslovovat. Gruzíni se podobně jako my oslovují navzájem „pane, paní”. Naproti tomu se v běžném styku nikdy nepoužívá oslovení jménem po otci, jak je to obvyklé v ruštině. Podobně jako v češtině oslovujeme ovšem pátým pádem. A protože jeho tvoření je velice jednoduché, začneme jím své seznamování s gruzínským skloňováním. 6. Oslovovací pád Pátý pád (vokativ) se tvoří takto: Od podstatných a přídavných jmen končících na -ი odsuneme toto -ი a nahradíme je koncovkou -ო, tedy: první pád ბატონი — pán ბიჭი — chlapec 26

მასწავლებელი — učitel მეგობარი — kamarád ბატონი პროფესორი — pan profesor pátý pád ბატონო — pane! ბიჭო — chlapče! მასწავლებელო — učiteli მეგობარო — kamaráde ბატონო პროფესორო — pane profesore Všechna ostatní podstatná jména (tj. všechna, která končí v prvním pádě jinou hláskou než — ი) se v pátém pádě nijak nemění: მოქალაქე „občan“ მოქალაქე „občane!, občanko!“; გოგო „dívka“ გოგო „dívko!“; მამა „otec“ მამა „otče!“; დედა „matka“ დედა „matko!“. Teď, když umíme tvořit pátý pád, můžeme se vrátit k oslovování. Představme si takovouto situaci: Potkáme na ulici neznámého pána a chceme ho oslovit. Řekneme zdvořile: უკაცრავად, ბატონო „promiňte, pane“. Bude-li to paní nebo slečna, řekneme ovšem ქალბატონო. Bude-li to nějaký náš nově nabytý gruzínský známý, řekneme raději: უკაცრავად, მეგობარო „promiň, kamaráde“. Oslovení მოქალაქე „občane, občanko“ raději používat nebudeme; je sice zdvořilé, ale zní trochu chladně: tak vás nejspíš osloví strážník, budete-li přecházet na červenou, nebo soused v autobusu, kterému jste stoupli na nohu. 27

Potom se nám ten člověk představí a dozvíme se, že se jmenuje třeba Givi Nebieridze nebo Marine Čchart‘išvili. Od té chvíle ho budeme oslovovat ბატონო გივი (tedy „pane“ a křestní jméno) nebo ქალბატონო მარინე „paní“, popř. „slečno“ Marine. A po nějaké době, když si začnete tykat, můžete ono ბატონო a ქალბატონო při oslovování vynechat.

კითხვა კითხვით იერუსალიმს მივლენო Vyptáváním se dá dojít do Jeruzaléma

3. lekce

První otázka, kterou člověk zpravidla klade po příjezdu někam, kde ještě nebyl, zní: „Kde je…?“ Věnujeme tuto lekci podobným otázkám a odpovědím na ně. 7. Kde je? სად არის…? — kde je…? აი აქ არის… — tady je… გასასვლელი — východ (odněkud) შესასვლელი — vchod რესტორანი — restaurace ტუალეტი — toaleta მებარგული — nosič ხიდი — most 8. Přivlastňovací pád Abychom však mohli tímto způsobem pokračovat, musíme se naučit opět něco z mluvnice. Nutně totiž potřebujeme znát dvě věci: jak se tvoří množné číslo a jak se tvoří 31

přivlastňovací pád. Začneme přivlastňovacím pádem. U velké většiny podstatných a přídavných jmen, která mají v prvním pádě koncovku -ი, platí o tvoření přivlastňovacího pádu toto jednoduché pravidlo: koncovka -ი se odtrhne a nahradí se koncovkou -ის. U jmen, která mají v prvním pádě jinou koncovku, připojujeme v přivlastňovacím pádě často kocovku -ს. Slova, o nichž platí tato pravidla, nebudeme ve slovníčku nijak označovat. Je však mnoho podstatných i přídavných jmen, pro něž tato jednoduchá pravidla nestačí. Než bychom si zatěžovali hlavu jinými pravidly, budeme se u takových slov radši učit přivlastňovacímu pádu zároveň se základním. Bude-li tedy ve slovníčku psáno: ბატონი — pán ქალბატონი — paní სასტუმრო — hotel víme, že přivlastňovací pád těchto slov zní ბატონის, მეგობრის, სასტუმროს. Najdeme-Ii však ve slovníčku: რესტორანი, -რნის — restaurace მამა, -მის — otec ფანჯარა, -ჯრის — okno budeme vědět, že na prvním místě je tvar základního pádu a po něm následuje zakončení přivlastňovacího pádu počínaje poslední hláskou od začátku slova, která se nemění. 32

9. Množné číslo Známe-li přivlastňovací pád jednotného čísla, můžeme tvořit i množné číslo: tvoří se tak, že odtrhneme koncovku přivlastňovacího pádu -ის nebo -ს a přidáme koncovku -ები. Tak podstatné jméno ბატონი má přivlastňovací pád ბატონის; odtrhneme -ის a získáme kmen ბატონ-; k němu přidáme -ები a dostaneme ბატონები „pánové“. Podobně სასტუმრო má přivlastňovací pád სასტუმროს; po odtržení -ს získáme kmen სასტუმრო-, k němuž přidáme -ები. სასტუმროები „hotely“. A zcela obdobně také მამა „otec“ a ფანჯარა „okno“ — přivlastňovací pády jsou მამის a ფანჯრის, po odtržení koncovky -ის získáme kmeny მამ- a ფანჯრ-, k nimž přidáme -ები a máme množná čísla მამები „otcové“ a ფანჯრები „okna“. Jen podstatná jména končící v základním pádě jednotného čísla na -ე jsou výjimkou; u nich se totiž tvoří množné číslo přímo od základního pádu jednotného čísla, takže se nám objeví vedle sebe dvě -ეე-: მოსწავლე „žák“ — მოსწავლეები „žáci“, კუთხე „roh, kout“ — კუთხეები „rohy, kouty“. Přivlastňovací pád množného čísla se už tvoří docela pravidelně a není výjimek. Ono -ი v příponě množného čísla -ები je totiž koncovkou prvního pádu; Odtrhneme-li je a dáme-Ii místo něho pravidelnou koncovku druhého pádu -ის, máme druhý pád množného čísla: ბატონები — pánové — ბატონების სასტუმროები — hotely — სასტუმროების 33

მამები — otcové — მამების ფანჯრები — okna — ფანჯრების Podstatné jméno v přivlastňovacím pádě vždycky stojí před slovem (nebo skupinou slov), které určuje. Říkáme proto: ავტობუსის გაჩერება — zástávka autobusu ავტობუსი — autobus ბილეთების სალარო — jízdenková pokladna ბილეთი — lístek, jízdenka თბილისის მეტრო — tbiliské metro Přivlastňovacímu pádu v češtině obyčejně říkáme druhý pád; v gruzínštině se ho užívá velice často, především proto, že nahrazuje přivlastňovací a velmi často také vztahová přídavná jména. Proto se gruzínsky říká také: 10. სად არის…? — Kde je…? აი აქ არის… — Tady je… თბილისის უნივერსიტეტი — tbiliská universita ფეხსაცმლის მაღაზია — obchod obuvi ტანსაცმლის განყოფილება — oddělení oděvů რუსთაველის გამზირი — Rustaveliho třída მარჯანიშვილის თეატრი — Mardžanišviliho divadlo 34

თოჯინების თეატრი — loutkové divadlo მთავრობის სასახლე — vládní palác ხელოვნების მუზეუმი — muzeum umění (მაღაზია obchod, krám; ფეხსაცმელი, -მლის obuv; განყოფილება oddělení; ტანსაცმელი oděv; შოთა რუსთაველი slavný gruzínský básník z přelomu 12. a 13. stol.; გამზირი třída (tj. hlavní ulice); კოტე მარჯანიშვილი významný gruzínský divadelní režisér; თეატრი divadlo; თოჯინა, -ნის loutka; მთავრობა, -ბის vláda; სასახლე, -ლის palác; ხელოვნება, -ბის umění) A protože chceme být stále zdvořilí, zapamatujeme si ještě slovíčka მითხარით — řekněte mi გმადლობთ — děkuji vám მაჩვენეთ — ukažte mi არაფრის — není zač მაპატიეთ, რომ გაწუხებთ — promiňte, že vás obtěžuji 11. Krátké rozhovory si už přeložíte sami: 1. A: მაპატიეთ, ბატონო, რომ გაწუხებთ. B: გთხოვთ, ბატონო. 35

A: მითხარით, თუ შეიძლება, სად არის თავისუფლების მოედანი? B: რა ბრძანეთ? თავისუფლების მოედანი? აი აგერ არის. A: გმადლობთ. B: არაფრის. 2. A: უკაცრავად, ქალბატონო, სად არის სუვენირების განყოფილება? B: აი, აქ არის სუვენირების განყოფილება. A: გმადლობთ. B: არაფრის. Abychom mohli dále obměňovat, a hlavně, abychom si systematicky rozšiřovali slovní zásobu, bude nyní za každou lekcí následovat vždy deset slov — či vlastně, jak uvidíte, skupin slov, seřazených jednak podle témat, jednak podle vzájemných vztahů. Můžete jich používat při nacvičování vět jednoduchým zaměňováním za slova užitá ve vzorech a kromě toho vám poslouží jako tematický slovníček. 12. Železnice železnice — რკინიგზა, -ზის nádraží — სადგური vlak — მატარებელი, -ბლის 36

vagón — ვაგონი nástupiště — ბაქანი kolej — ლიანდაგი průvodčí — გამცილებელი, -ბლის pokladna — სალარო jízdní řád — მატარებლის განრიგი čekárna — მოსაცდელი ოთახი parní lokomotiva — ორთქლმავალი, -ვლის elektrická ~ — ელმავალი, -ვლის jídelní vůz — ვაგონი რესტორანი, -რნის 13. Město město — ქალაქი ulice — ქუჩა, -ჩის třída — გამზირი náměstí — მოედანი, -დნის chodník — ტროტუარი dlažba — ქვაფენილი přechod — გადასასვლელი budova — შენობა, -ბის nároží — კუთხე, -ხის křižovatka — გზაჯვარედინი park, sad — პარკი, ბაღი čtvrť — უბანი,-ბნის předměstí — გარეუბანი,-ბნის střed (města) — (ქალაქის) ცენტრი