Schloss Trautenfels, Dobývání Vrcholu!

Schloss Trautenfels

Návštěvní doba

13. dubna až 31. října 2019 04. dubna až 31. října 2020 27. března až 31. října 2021 Denně 10:00 až 17:00 hod.

Schloss Trautenfels, Universalmuseum Joanneum Trautenfels 1, 8951 Stainach-Pürgg T +43-3682/22233-0, F + 43-3682/22233-44 trautenfels@museum-joanneum.at, www.schloss-trautenfels.at

Česky

Gipfelstürmen!

Dobývání vrcholu!

Přání stát na vrcholu hory je tak staré jako lidstvo samo – mohlo by se zdát! Ale není tomu tak. Ve skutečnosti je horolezectví staré teprve asi 150 let. Jako masový sport se etablovalo v posledních 60 až 70 letech.

Od té doby kráčí rozvoj této fascinující motorické a psychické vášně kupředu. Tam, kde před rokem 1950 ještě žádný člověk nestanul – na vrcholcích nejvyšší hory světa, existuje dnes na mnohých místech téměř konfekční vysokohorská turistika. Přesto ještě dnes existují místa na „střeše světa“, která toho zůstala ušetřena. Tam si člověk může splnit sen nadšení z jednoho z nejvyhledávanějších vrcholů v tom prapůvodním smyslu alpinismu.

Tato výstava představuje a ukazuje nejdůležitější historii těch občanů a občanek Štýrska, kteří měli na zpřístupnění a zlézání nejvyšších hor velmi aktivní podíl.

Erzherzog Johann und die hohen Gipfel der Alpen Arcivévoda Johann a vysoké vrcholky Alp V dobách arcivévody Johanna byl horský svět Štýrska ještě z větší části divočinou. Do vyšších oblastí se prodrali jen lovci, dřevorubci a hledači minerálů. Horolezectví a dosahování vrcholů z čistě sportovní motivace vzniklo jako aktivita ve volném čase osvícených a zámožných šlechticů nebo vyšší měšťanské vrstvy až kolem roku 1800. Také pojem „turisté“ má původ v této době, protože poprvé větší počet lidí začal cestovat z čistě osobního zájmu a za účelem vzdělávání.

Tak byla většina vrcholů čtyřtisícovek v Alpách mezi lety 1850 a 1870 zdolána. Vůdčí přitom byli angličtí cestovatelé, kteří si mezi domorodci příslušných údolí hledali zkušené průvodce. Ve východních Alpách to byl rakouský arcivévoda Johann, který jako první turista zlezl mnoho hor.

Ohlížeje se zpět, napsal: „Začátkem našeho 19. století byly naše hory zcela neznámé; neexistoval jediný turista; já jsem byl první, který z rakouského Schneebergu pozoroval štýrské Alpy, otočil se a nejprve prozkoumal ty u Neubergu, pak opakovaně vyšší aflenzské a weixelbodnerské hřebeny (poprvé v roce 1804), a tak postupně jsem

poznával Alpy od Admontu, ty mezi řekami Enže a Mura (Enns a Mur), od Aussee, Hallstattu, a nakonec Tyrolska.“ (Jagd-Zeitung, 1858, Str. 664) I Johann nechával náročnější túry připravovat známými a zkušenými průvodci. Mnohdy, jako v případě hor Ortler, Großvenediger nebo Hohe Wildstelle, nebyl při výstupu na vrchol vůbec osobně přítomen, avšak výstup na horu objednal a poskytl finanční podporu. Tím se stal rozhodujícím podporovatelem horské turistiky a objevitelem východních Alp. Ve stejné době nechal průzkumné „expedice“ zachytit svými komorními malíři na plátno olejem a štětcem. Vznikly první dokumenty o prozkoumaných oblastech, které umožnily pozdější zpřístupnění.

Nationaler Wettlauf an den höchsten Bergen der Welt Národní závod na nejvyšších horách světa V době vyhraněného nacionalismu v Evropě na začátku 20. století se i horolezectví stalo pojivem pro národní image. Tak se i nejvyšší hory světa staly projekčními plochami národního závodu. Angličané chtěli bezpodmínečně jako první vystoupat na jimi vypátraný Mount Everest, Italové se soustředili na K2, zatímco Němci chtěli dobýt vrcholové vítězství na Nanga Parbat. Pro národně socialistickou propagandu by úspěšné zlezení bylo nanejvýš vítané: „Dobytí vrcholu se očekává ke slávě Německa.“ (Eric Roberts, Willo Welzenbach, 1981, Str. 245) Ovšem do roku 1939 nemohl být žádný ze 14 osmitisícových vrcholů zdolán. Druhá světová válka pak nadlouho přerušila ambice horolezců Evropy. Když se politická situace pomalu normalizovala a evropské státy se zotavily z válečného zmatku, začali se lidé opět věnovat osmitisícovkám. A tak byla v roce 1950 zdolána Annapurnou I (8.091 metrů) první osmitisícovka francouzskou skupinou horolezců jištěných lanem. V roce 1953 konečně stanuli na nejvyšším bodě Země, Mount Everestu ve výšce 8.848 metrů Edmund Hillary a Tenzing Norgay.

Hermann Buhl z Tyrolska byl zapsán jako prvolezec 8.125 metrů vysoké hory Nanga Parbat v roce 1953 jakožto součást německé expedice v historii alpinismu. V roce 1953 byla také založena Rakouská společnost Himalaya (ÖHG) a pod vedením Fritze Moravce byla v roce 1956 uskutečněna úspěšná expedice k 8.034 metrů vysokému vrcholu Gasherbrum II v Karakorumu.

Senzačním úspěchem Herberta Tichého a Seppa Jöchlera na Cho Oyu s 8.201 metry v Himalájích v roce 1954 si malá země Rakousko již potřetí zapsala prvovýstup na osmitisícovku!

Již v roce 1954 byla naplánována expedice ÖHG na Gasherbrum I s 8.080 metry (zvaná též Hidden Peak). Avšak povolení ke zlezení šlo na americkou expedici. A tak si skupina nakonec v roce 1958 dala za cíl 7.397 metrů vysoký a velmi obtížný Haramosh. Při této expedici, která vedla námořní cestou do Pákistánu, byli poprvé přítomni dva štýrští občané: Franz Mandl z Grazu a Rudolf Ebner z Leobenu.

Der Traum von hohen Bergen Sen o vysokých horách Inspirováni zprávami, knihami a přednáškami s diapozitivy prvolezců na osmitisícovkách – ze všech především Hermannem Buhlem – se v 60. letech chtěli i mladí štýrští horolezci – skoro ostýchavě – pokusit taky o nějakou „vysokou horu“.

Především studenti z Leobenu a Grazu začali organizovat delší cesty. Vybaveni malým rozpočtem, avšak s dostatkem času a velkým nadšením jeli vlastními auty pozemní cestou převážně do Afghánistánu a Pákistánu. Přitom byl příjezd a cesta zpět snad dokonce větším dobrodružstvím, než pokusy o zdolání hory a úspěchy na šesti a sedmitisícovkách.

V té době bylo ještě mnoho vrcholků Hindúkuše a Karakorumu nezdoláno.

Informace o horách byly k dispozici zřídka, výška vrcholů zčásti uvedena v některých mapách chybně. A tak mohly být řadu let zapisovány prvovýstupy štýrskými expedicemi a vytvářela se síť alpinistů a také vědců, kteří si vyměňovali informace o těchto horách a vytvářeli si tím základ pro nové cíle a ideje.

Exploration 1970 Wissenschaft auf hohen Gipfeln Explorace 1970 Věda na vysokých vrcholcích Expedice v 50. letech měly velmi často i vědecké nároky. Vedle vrcholových alpinistů cestovali do vzdálených zemí také geologové, etnologové, biologové a specialisti geodézie. V roce 1970 startovala expedice z Grazu, která byla touto tradicí vázána. Cíl: měření a kartografická evidence území kolem Koh-e Keshnikhan v nanejvýš odlehlém koridoru Wakhan na severovýchodě Afghánistánu.

Tehdy mělo mnoho univerzit po celém světě velký zájem na průzkumu nejodlehlejších hor.

Im Thronraum der Götter V místě trůnu bohů Mezi úspěšnými štýrskými vysokohorskými lezci se především vypracoval jeden z nejvýznamnějších vedoucích expedic: Hanns Schell z Grazu. V období od roku 1964 do 1989 zorganizoval mnoho důležitých expedic k nejvyšším horám světa.

Poté, co již úspěšně poprvé zdolal několik šesti a sedmitisícovek, začal na začátku 70. let s plánováním první štýrské expedice k osmitisícovce v Pákistánu.

Sestavil družstvo, naplánoval logistiku a zorganizoval povolení pro Gasherbrum I (Hidden Peak) s 8.080 metry. Vrchol dosáhl společně s Robertem Schauerem a Herbertem Zeffererem dne 11. srpna 1975 jako první štýrská skupina spojená lany.

Byl to teprve 3. výstup vůbec!

Na tento úspěch chtěli navázat: Hned v tomto roce zorganizoval Schell expedici k 8.125 metrů vysoké hoře Nanga Parbat, která měla být zdolána na nové trase přes 4.500 metrů vysokou jihozápadní stranu nebo „Rupal Flank“. I tato expedice dosáhla dne 11. srpna 1976, přesně rok po Gasherbrumu I velkolepého úspěchu! Vrcholu dosáhli přitom všichni štýrští účastníci expedice: Hilmar Sturm, Siegfried Gimpel, jakož i Hanns Schell a Robert Schauer. Po tomto úspěchu se mohli Schell a Schauer zúčastnit první Rakouské expedice na Mount Everest v roce 1978, která byla připravena a vedená Tyrolákem Wolfgangem Nairzem.

Erste Österreichische Mount- Everest-Expedition 1978 Profil der bis dahin erfolgsreichsten Gruppe První rakouská expedice na Mount Everest 1978 Profil až dosud nejúspěšnější skupiny

25 let poté, co byl zdolán nejvyšší vrchol světa, chtěli i rakouští horolezci tohoto toužebného cíle poprvé dosáhnout. Rakouská expedice na Mount Everest 1978, která se uskutečnila pod patronací Rakouského alpského spolku, byla plánována a vedena innsbruckým Wolfgangem Nairzem. Ve srovnání s dosavadními zahraničními vyjížďkami do hor a malými štýrskými expedicemi v 60. a 70. letech byla velkým podnikem ve stylu až dosud skládaných národních expedic. Zatímco tyto dříve měly jasný cíl, s minimálně jedním účastníkem se postavit na vrchol, aby se slavil úspěch, Wolfgang Nairz sestavil účastníky v malých, jedním lanem spojených skupinách, které vždy mají dostat možnost vrchol zdolat.

Velmi ambiciózní cíl, přesto bylo 13 účastníků expedice potencionálními čekateli na dosažení „třetího pólu“ – jak je vrchol Mount Everestu s 8.848 metry také nazýván.

Koncept byl úspěšný, a tak mohlo celkem devět účastníků expedice vrchol Mount Everestu zdolat. Robert Schauer z Grazu se svým partnerem

na laně Ang Phu z Nepálu, jakož i oba innsbručtí občané Wolfgang Nairz a kameraman Horst Bergmann byli dne 3. května 1978 prvními Rakušany na nejvyšším bodě Země.

Jen o pět dní později dodali Reinhold Messner z jižních Tyrol a jeho dlouholetý partner na laně Peter Habeler z Tyrolska jako první lidé vůbec důkaz, že vystoupání do takových výšek je možné i bez umělého kyslíku.

S vorarlberským horským lékařem Oswaldem Ölzem, který dosáhl vrcholu s Reinhardem Karlem několik dní poté, se mohl podívat z nejvyššího bodu Země i první Němec.

Nakonec dne 14. května 1978 zaokrouhlil Tyrolák Franz Oppurg historii úspěchu, když stoupal z nejvyššího tábora sám na 8.500 metrů vysoký vrchol, poté co se jeho partner Josl Knoll z Innsbrucku musel kvůli vadnému kyslíkovému přístroji vrátit.

Tak zůstali někteří zklamaní účastníci přes mimořádný úspěch bez radosti z vrcholu. S útěchou, že všichni mohli bez újmy horu zase opustit, nastoupili cestu domů.

Účastníci expedice: Tyrolsko: Wolfgang Nairz, Josl Knoll, Horst Bergmann, Heli Hagner, Raimund Margreiter, Peter Habeler Vorarlbersko: Oswald Ölz Jižní Tyrolsko: Reinhold Messner Štýrsko: Hanns Schell, Robert Schauer Německo: Reinhard Karl Nepál: Ang Phu Německo : Reinhard Karl (vrchol) Nepál: Ang Phu (vrchol) další účastníci: Werner Kopacka (novinář z Kronen Zeitung) Eric Jones (Film-Team) Leo Dickinson (Film-Team) Dawa Nuru Sherpa (nosič do vysokohorského tábora)

Neue Herausforderungen an den Bergen der Welt Nové výzvy na horák světa Na konci 70. let začala nová éra: Vrcholky osmitisícovek byly již mnohokrát dosaženy, Everest Reinholdem Messnerem a Peterem Habelerem bez kyslíkových lahví a na etablovaných „normálních cestách“ začal o 20 let později „vysokohorský turismus“. Agentury organizovaly expedice, nabízely zřízení vysokohorských táborů a materiálovou logistiku a byly rezervovány jako paušální nabídka. Účast na komerčně vedených expedicích se rozvinula do poskytování spotřebitelských služeb.

Současně však nacházely svůj základ paralelně i nové, extrémní vývoje v pravém špičkovém alpinismu.

Zatímco v 50. letech byly organizovány ještě nákladné expedice, aby bylo možno vystoupat na osmitisícový vrchol, od 70. let se vyvíjí elita horolezců, která ročně provádí velké a technicky náročné výstupy. „Kdyby tehdy někdo tvrdil, že jeden a týž člověk bude stát někdy na všech osmitisícovkách, byl by považován za utopistu“, napsal, ohlížeje se zpět, známý vedoucí expedice Fritz Moravec z Rakouské společnosti Himalaya.

Avšak nejen shromažďování všech osmitisícovek je měřitelná laťka, také „Seven Summits“, nejvyšší vrcholky kontinentu, se povznesly ke zřejmému cíli. Také se vyvíjejí různé styly:

základním rozhodnutím je až dodnes použití umělého kyslíku. Další vývoj je otázka, kterou cestou se člověk na vysokou horu vydá: na „normálních trasách“, které jsou stále více zařízeny fixními lany, začíná závod o nejlepší časy. Mimo tyto „turistické cesty pro nemotory“ se člověk pokouší najít technicky nanejvýš obtížné a mnohdy i objektivně nebezpečné nové cesty a tyto otevřít.

Zřejmý cíl „elity“ je současně výstup na osmitisícovky v zimě. Až dodnes byly zdolány v zimě všechny osmitisícovky, kromě K2 s 8.611 metry, za nejnepříznivějších podmínek a ve vysokých mrazech. Jen několika málo lidem se podařil takový záměr a mnozí přitom dokonce ztratili svůj život.

Zvláštní výzva, která je často spojena s otázkou o smyslu lidského konání.

Flash-Expedition In 21 Tagen auf das Dach der Welt Flash-Expedice Za 21 dní na střechu světa V roce 2018 byli Reinhold a Philipp Pucher z Trofaiachu mezi prvními „turistickými alpinisty“, kteří se zúčastnili „Flash-Expedice“ na Mount Everest. Tyrolský horský vůdce a vedoucí cestovní agentury Lukas Furtenbach vyvinul tento formát a nabízí ho pro solventní, fyziologicky dobře připravené lidi, nemající mnoho času.

Základní ideou je připravit tělo dlouho před odjezdem do velké výšky. K tomu se člověk aklimatizuje již doma ve speciálním stanu, který simuluje malou saturaci vzduchu ve výškách.

Na hoře samotné tedy člověk musí strávit méně času v základním táboře a nebezpečí onemocnění podmíněné výškou nebo šílenství v horském táboře je redukováno.

Při prvním nejlepším počasí může být teoreticky zahájen první pokus o vrchol, za předpokladu, že celý výstup bude zřízen s pevnými lany a vysokohorskými tábory. Reinhold a Philipp Pucher mohli již 21 dní po jejich odjezdu z Rakouska dosáhnout vrcholu Mount Everestu.

Na tuto forma horolezectví často poukazovali kritici, kteří se domnívali, že to s tradiční „expedicí“ již nemá nic společného. Skutečně se nejvyšší hory světa jako vyhledávané alpinistické

cílové objekty v posledních 25 letech značně změnily. Vyvstává otázka, zda „expedice“ v užším smyslu je na těchto horách ještě vůbec možná.

Podíváme-li se do minulosti, tak i vrcholky Alp se dostaly na přelomu století do hledáčku alpinisticky komerčních „využití“. Proto je jen logické, že se to i nyní stalo ve větší míře v Himalájích. Ve spojení s razantním vývojem techniky dneška je mnohé více možné. Ovšem člověk může s komplexní, roky rozvíjenou alpinistickou zkušeností tyto své cíle na „střeše světa“ zvolit odlišně od většiny turistů.

Texty ke speciální expozici Dobývání vrcholu! Štýrské expedice na střechu světa Schloss Trautenfels Universalmuseum Joanneum 13.04.-31.10.2019 04.04.-31.10.2020 27.03.-31.10.2021 Kurátor: Robert Schauer ve spolupráci s: Matthias Aberer Úprava: Michi Pletz - VONNEBENAN

Ve spolupráci s: Schell Collection Graz Texty: Schloss Trautenfels Překlad: Y´plus Grafika, koncept a design: Lichtwitz – Kancelář pro vizuální komunikaci Layout: Michi Pletz - VONNEBENAN