Silverius 2018/03

Silverius 3/2018

Soudní lékařka Andrea Vlčková: „Patologie ve filmech je fikce.“

Univerzita staví největší budovu ve své historii, vyjde na 700 milionů.

Jan Javůrek je zvířatům nejblíž. Žije totiž přímo v zoologické zahradě.

UJEP

1

Silverius 3/2018 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Bezkontaktní adresa: Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce

Obsah „Temná místnost s jedinou mrtvolou přikrytou prostěradlem je fikce z filmů,“ říká soudní lékařka.

Zdeněk Radvanovský, hlava Silveria

Kristián Šujan, redaktor

4

Primářka Oddělení soudního lékařství a toxikologie Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem Andrea Vlčková nás provede okamžiky po smrti člověka.

Jana Kasaničová, jazykový korektor, editor

22

Josef Růžička, grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 274 web: www.ujep.cz

Titulní fotografie Lidé, zvířata, rostliny vznikají a zase zanikají. Všechno mezi tím už záleží na nich samotných. Lidé chtějí svůj život prožít co možná nejlépe! Tématem nového Silveria je ŽIVOT ve všech jeho šťastných i smutných barvách.

Na titulní stranu jsme vybrali fotografii od Mgr. Richarda Honnera z firmy PRONATAL Spa s. r. o., Karlovy Vary.

Jde o blastocystu ve stádiu B5, tzn. při opouštění vrstvy zóny pellucidu, aby se mohla uhnízdit v děloze. Tady to všechnno začíná...

2

Silverius

18

Udělejte svůj život zajímavějším

a ponořte se do světa knih.

10

Jaký je osud stromů v krajském Ústí nad

Labem?

Život v zoo pohledem chovatele slonů

Slovo rektora Vážené kolegyně, vážení kolegové, milé studentky, milí studenti, tématem tohoto Silveria je to nejcennější, co každý z nás má... ŽIVOT. Pravdou je, že na vzácnost života často zapomínáme a bereme ho jako samozřejmost. Někdy si také života dostatečně nevážíme, což se ale s kratší či delší časovou prodlevou může ukázat jako nerozumné. Je třeba si vážit každé etapy našeho ŽIVOTA. Co ŽIVOT studenta univerzity? Především je velkou změnou od životní etapy středoškolské, kde převažuje tzv. „vodění za ručičku“.

Rozvrh je pevně dán, což zajišťuje, že každodenně chodíme relativně ve stejný čas do školy a zpět, většinou domů, k rodičům. Ti by pak měli dohlédnout, zda jako studenti plníme své povinnosti, domácí úkoly, učíme se na testy nebo zkoušení, máme vše do školy připraveno apod. ŽIVOT studenta na univerzitě znamená, více či méně, skok do vody, přičemž někdo z dálky křičí (a měl by to být náš vnitřní hlas): „Teď plav!“ Je to z jedné strany paráda... rozvrh si najednou můžeme uspořádat sami, docházka je někde povinná, jinde ji nevyžadují vůbec. Z druhé strany ale tlačí tíha povinností a potřeby výsledků... a chybí univerzální návod na úspěch. Jsme postaveni před obtížný úkol: být samostatní.

Se samostatností přichází něco, čeho nebylo dříve tolik třeba. Mluvím o osobní odpovědnosti. Osobně odpovídáme za svá rozhodnutí, např. na část roku za studiem vycestovat do zahraničí, najít si při studiu brigádu, zapojit se do vědeckých či uměleckých projektů, a tím se realizovat a rozvíjet... připravit se dobře na svou budoucnost, anebo také nechodit do školy vůbec, aniž bychom měli strach, že někdo zavolá rodiče do školy či si na rodičovském sdružení učitel bude stěžovat. ŽIVOT akademika má také svá specifika. Občas se v osobním životě setkávám s názorem: „Jo, ty učíš na univerzitě, tak to máte pohodu ještě větší než ostatní učitelé. Kolik dní máte prázdniny a kolik hodin v týdnu učíš?“ Dříve jsem vždy reagoval podrážděně, dnes vím své. ŽIVOT akademika je totiž také velmi zrádný. Nabízí možnost volnosti, méně hodin přímé výuky, než mají učitelé v regionálním školství, nebo často i volnější zkoušková období. Ovšem

Dále:

Váš první krok k syndromu vyhoření Po návratu z ciziny založili kavárnu Univerzita staví největší budovu ve své historii Křížem krážem studentským životem Kam za námi

14 16 26 32 39

opět je zde nedílnou součástí těchto benefitů o to větší míra osobní odpovědnosti, jak tento čas využiji. Akademický pracovník není jen učitelem, neuskutečňuje jen vzdělávací činnost a s tím vše související, ale, samozřejmě, není-li v kategorii lektora, pak je jeho povinností realizovat tvůrčí činnost a naplňovat z pozice zaměstnance univerzity třetí roli. Je tedy opět naším rozhodnutím, zda budeme v pátek sekat trávu na chatě, anebo měřit v laboratoři, dokumentovat památky v terénu, realizovat dotazníková šetření, provádět rešerši svého tématu z prací v Q1 časopisech atd.

Rozhodnutí o způsobu ŽIVOTA studenta nebo akademického pracovníka je na každém z nás, ale nezapomínejme, že taktéž každý z nás za něj neseme vlastní odpovědnost. U obou životů jsou chvíle, kdy vše běží, jak si představujeme, a naopak také takové, kdy má člověk pocit, že nemůže dál. Hodně v těchto chvílích záleží na nás samotných, jak se zachováme. S mnoha těžkými chvílemi nám může pomoci i naše okolí. ŽIVOT naší univerzity se skládá z životů nás všech, studentů i akademiků. Společně můžeme nabývat/předávat vědomosti, společně můžeme růst, společně můžeme překonávat těžká období a pomáhat si... a hlavně tuto naši univerzitní etapu ŽIVOTA můžeme proměnit na šťastné období. Šťastný a úspěšný ŽIVOT vysokoškolský Vám všem přeje Váš rektor Martin Balej.

4

Silverius

text: Kristián Šujan

foto: Josef Růžička

„Temná místnost s jedinou mrtvolou přikrytou prostěradlem je fikce z filmů, takhle to na pitvě nechodí,“ říká soudní lékařka Andrea Vlčková.

UJEP

5

„Na pitevně se za ty roky pitevní technika, tedy rozříznout tělo a vyndat orgány, nezměnila,“ říká soudní lékařka

Vcházím do přízemí budovy C v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem. Vítá mě sympatická primářka Oddělení soudního lékařství a toxikologie Andrea Vlčková, která mnohdy bývá jedním z posledních průvodců člověka na cestě životem. Procházíme s fotografem hygienickou smyčkou, bereme si ochranný oděv a vydáváme se dlouhou vykachlíčkovanou chodbou k obřím lednicím.

V přilehlých pitevních sálech tahle stále usměvavá dáma spolu se svým týmem zjišťují příčinu úmrtí lidí z celého Ústeckého kraje.

Co pro Vás znamená život?

Tuhle otázku jsem nečekala. Opravdu. Víte, koukám se na život z té druhé strany. Tedy na období po smrti člověka, kdy tělo už je pouze schránka s orgány.

Jako soudní lékařku Vás ale volají i k případům náhlých úmrtí či vražd, kdy je potřeba zjistit, co se dělo ještě během života dotyčného.

Tím se dostáváte k mé profesi, protože někdo si plete soudního lékaře a patologa.

Jaký je tedy mezi tím rozdíl?

Jsou to dva naprosto odlišné obory, byť jak patologie, tak i soudní lékařství mají v hledáčku zájmu více či méně zemřelé. Patologie se obecně zabývá chorobnými pochody a změnami v lidském těle, zkoumá poškozené tkáně a jednotlivé orgány, hodnotí jejich vztah k příznakům nemoci. Podstatnou část práce stráví patolog nad mikroskopem. Naproti tomu soudní lékař tolik času u mikroskopu netráví. Kromě pitvání a mikroskopické diagnostiky, laboratorní 6

Silverius

diagnostiky a toxikologie musí soudní lékař ovládat rovněž medicínsko-právní problematiku a problematiku trestně-právní. Hlavní činností oboru soudního lékařství je rozbor příčiny smrti na základě provedené pitvy a pomocných laboratorních vyšetření. U nás na „soudním“ provádíme dva druhy pitev, a to pitvy zdravotní a pitvy soudní.

Soudní pitva je nařízená policií, je to tak?

Ano, v případě náhlého, neočekávaného nebo násilného úmrtí včetně sebevraždy, dopravní nehody, pracovního či náhodného úrazu či podezřelých okolností na místě úmrtí. Pokud pozůstalí nesouhlasí s průběhem zdravotní péče nebo mají pocit, že léčení mělo probíhat jiným způsobem, tak podávají trestní oznámení na lékaře, nemocnici nebo neznámého pachatele. To se bohužel právě na základě sledování televize děje dnes velmi často.

Důležité zmínit, že oba typy pitev děláme ve stejném rozsahu. Neexistuje, že bychom něco ošidili. Podle aktuální legislativy se povinné patologicko-anatomické i povinné

zdravotní pitvy provádějí bez souhlasu zemřelého.

Je někdy obtížné dobrat se k příčinám úmrtí?

Je vždy nezbytné provést kompletní histologické vyšetření orgánů, toxikologické analýzy, a to vše přece jen nějakou dobu trvá, podle náročnosti případu i několik týdnů. Čím delší interval uplynul mezi úmrtím a pitvou, o to je složitější a zdlouhavější určit příčinu smrti. Občas máme i pacienta, který dokonce nezemřel ani v tomto století, a stanovit příčinu smrti je v takovém případě nemožné. Podstatou takové pitvy je pak alespoň určit pohlaví, věk zemřelého, tělesnou výšku, stáří kosterních ostatků a vyloučit hrubé násilí.

Svým způsobem je to zajímavé zpestření naší každodenní práce – očistit ostatky od rostlinných kořínků a poskládat správně kostru a pak se pustit do zkoumání kostí a snažit se vytěžit maximum informací z minima materiálu.

To určitě obnáší i práci v terénu...

Ano, liší se to případ od případu. Pokud například dojde k násilnému úmrtí nebo policie potřebuje přímo na místě činu konzultaci, tak někdo z nás musí být v dosahu vlastně 24 hodin denně po celý týden. Úmrtí starého člověka doma v bytě,

Jak se vůbec tak sympatická a stále usměvavá dáma dostane k podobnému řemeslu?

Na vysoké škole jsem původně chtěla dělat plastickou chirurgii a tohle je hned obor vedle, samozřejmě v uvozovkách. Navíc zahrnuje poměrně široký okruh práce a směšuje spousty dalších zdravotnických oborů.

Televizními seriály jste se inspirovat nenechala?

To rozhodně ne, pochybné kriminálky, kde všechno výborně vyřeší, tenkrát ještě nebyly. A představa, že budu někde na obvodě předepisovat léky, to bylo pro mě nepředstavitelné. Leckdo si ovšem práci soudního lékaře představuje podobně jako v televizních seriálech.

Je to fikce. Sterilně čistá pitevna s jednou jedinou mrtvolou přikrytou prostěradlem, temná místnost, nikde nevyjmutý orgán... aniž by kdokoli oním prostěradlem pohnul, proběhne pitva... a ještě než lékař skončí práci, má k dispozici kompletní všemožné laboratorní výsledky. Realita se pochopitelně liší. Náš pacient nebývá v té výstavní televizní kondici, anamnestických údajů máme k dispozici minimum, někdy dokonce vůbec žádné. Na tohle se v TV koukat skutečně nemůžu.

A používají v TV alespoň podobné pomůcky?

Ať se to týká českého nebo amerického seriálu, všude mají stejné nesmysly. Žádné techniky ani pomůcky neprezentují, není co sledovat. Na pitevně se za ty roky pitevní technika, tedy rozříznout tělo a vyndat orgány, nezměnila. Nástroje jako skalpel, pinzeta, nůžky či ruční pila zůstávají. Spíše se rozšiřuje paleta pomocných vyšetření, rentgen, CT zemřelých a další.

Říkáte rozříznout a vyndat orgány. Jaké další zákroky během pitvy probíhají?

Orgány jsou odpitvány, tedy rozříznuty ev. rozstřiženy. Vše prohlížíme a zjišťujeme chorobné či úrazové změny. Orgány vracíme zpátky do těla. Na základě nálezu stanovíme příčinu smrti buď rovnou, anebo následuje paleta vyšetření jako toxikologické a mikroskopické vyšetření orgánů a podobně. Vždy záleží na povaze případu.

Někdy určení příčiny smrti trvá i několik týdnů.

Kdo všechno u pitvy asistuje?

U pitvy asistuje pitevní sanitář, eventuálně na našem oddělení pitevní laborant.

Připraví tělo k pitvě, vyndá pod dohledem lékaře orgány a potom „pomáhá“, pokud je potřeba nějaká preparace mimo základní pitevní rozsah. Pitvu provádí lékař. Pomocný personál, po zhodnocení nálezu lékařem, zašije orgány zpátky do

UJEP

7

rozhovor

nalezená mrtvola v lese… lokace jsou pak skutečně různé.

Andrea Vlčková Primářka Andrea Vlčková po skončení studia na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy nastoupila na Ústav soudního lékařství a toxikologie v Praze, v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem působí od roku 2004, od roku 2012 vykonává funkci primáře oddělení. V roce 2003 byla jmenována znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Má ráda přírodu, čtení, rekreačně sportuje. Oddělení soudního lékařství a toxikologie ústecké nemocnice je jediným pracovištěm pro celý Ústecký kraj a kromě kompletní soudně-lékařské služby (pitvy) poskytuje taktéž nepřetržitý provoz toxikologické laboratoře na úseku klinickém a forenzním. Toxikologická laboratoř provádí průkaz a stanovení alkoholu, metanolu, etylenglykolu, toluenu, opiátů, amfetaminů, kannabinoidů, benzodiazepinů, karboxyhemoglobinu a léků.

těla a tělo upraví tak, aby si ho mohla převzít pohřební služba.

a době smrti jsou pro policii nesmírně důležité a potřebuje je co nejdříve.

Kolik mrtvých vám vlastně měsíčně projde rukama?

Pracovala jste například na úmrtí babičky, kterou devětadevadesáti ranami ubodal v Dubí na Teplicku její vlastní vnuk. Jak náročné jsou z profesního hlediska podobné případy?

Šíleně narostla administrativa, metodický pokyn jednoho ministerstva například neladí s druhým, takže dost se to tluče.

Už se proto na pitevnu zas tolik nedostanu jako dříve, nicméně jsou dny, klidně i o víkendu, pokud je to třeba, kdy zde strávím řadu hodin.

Kdy se tedy mrtvé tělo dostane k vám na oddělení?

Pokud není jistá příčina smrti, tak podle zákona o zdravotních službách by měla být lékařem, který provede prohlídku těla a konstatuje smrt, doporučena pitva. To znamená, že pohřební služba pak přiveze tělo zemřelého k nám na oddělení, zde je tělo uloženo do lednice a následně, podle množství práce, je pitva v nejbližším možném termínu provedena.

Co na místě činu jako soudní lékařka v násilných kauzách zjišťujete?

Pokud je to vražda, policie nejprve provede své neodkladné úkony. Pak nastoupí soudní znalec. Prvotní informace o povaze zranění, případném možném nástroji

Časově jsou rozhodně delší. V tomto případě se musela přesně popsat každá z bodných ran, jak byla hluboká, který orgán zasáhla, zjistit, zda pachatel použil třeba jen jednu zbraň, dovodit případný možný pohyb útočníka a oběti.

A co psychika. Pečujete nějak o svou duševní hygienu?

Je to svobodné rozhodnutí každého lékaře, zda se vydá na dráhu vědeckého pracovníka, anebo se pustí do mnohdy kruté reality. Každý lékař má vlastní vnitřní nastavení, někdo pracuje na zahrádce, jiný zase víc cestuje nebo čte. Já mám zahrádku malou, na cestování málo času, za to ale velkou knihovnu.

Jaké jsou vůbec nejčastější příčiny úmrtí v Ústeckém kraji?

Chorobné změny jsou v souladu se zdravotním stavem populace. Vedou choroby srdce a cév. Nejčastější příčinou smrti je tedy srdeční selhání, infarkt. Celorepublikově

Chodba v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem vedoucí na pitevní sály i k chladicím boxům se zemřelými 8

Silverius

jsou statistiky podobné. Časté jsou také dopravní nehody, úrazy vlakem nebo sebevraždy oběšením.

Zvykla jste si už na ten zápach během pitvy?

Ročně provedeme na našem oddělení zhruba tisícovku pitev, takže na zápach si člověk zvykne. Čichové buňky se po chvíli otupí. Ani mi nepřijde, že by tu byl nějaký smrad. Charakter zápachu se mění s dobou od smrti s tím, jaké posmrtné procesy probíhají. Přiznám se, že více než ten zápach mi vadí hmyz. To znamená, že s odstupem od smrti, např. když se tělo podaří najít po dlouhé době, jestliže žije dotyčný sám a dlouho nikomu neschází, se na posmrtných změnách podílejí různé druhy hmyzu, takže je v ostatcích přítomný hmyz nebo červi. Hůře se poté hledá příčina smrti, protože i orgány jsou značně modifikované, podléhají posmrtným pochodům a někdy už ani zachované být nemusí.

Ale to už se zase dostáváme ke kosterním nálezům, o kterých již byla řeč. Pokud se ale ještě vrátím k vaší otázce, zcela jistě jsou povolání, kde je zápach mnohem horší a člověk v takovém prostředí musí strávit celou pracovní dobu. My odpitváme a další část dne obvykle trávíme v pracovně nad dalšími úkony ke každému případu či u mikroskopu. Prostě taková normální práce, tedy aspoň pro nás.

Pocházíte ze Slaného. Proč právě práce v Ústí?

rozhovor

Ve Slaném stále bydlím a denně do Ústí dojíždím. Po škole jsem začínala v Praze ve Všeobecné nemocnici na „Karláku“. Po osmi letech mě to tam přestalo bavit a šla jsem sem. Tady je menší pracoviště, ale hezčí a mnohem lepší pracovní kolektiv.

Dobrý kolektiv a dobré pracovní zázemí dělá hodně.

Není nic horšího, než když chodíte do práce, kam se vám strašně nechce, a je vám nepříjemné už jenom ráno projít dveřmi, natož tam pak ještě strávit oněch osm hodin den co den. Pro mě strašná představa.

UJEP

9

text: Tereza Sajdlová

foto: archiv autorky

Osudy stromů v Ústí nad Labem Mnohdy ani nevypadají jako živé organismy, ale přesto jimi jsou. Dokonce s nimi máme hodně společného. Komunikují mezi sebou, navzájem se o sebe starají, cítí bolest a někdy jsou i velice soutěživé. Kdo by si myslel, že jde o postavy ze sci-fi filmů, vlastně se ani tak nesplete. Stromy jsou totiž takové science fiction, jelikož představují pro nás i vědce v mnoha ohledech velký otazník.

A otazník vám nejspíš vyvstane i v několika případech spojených se stromy v Ústí nad Labem.

Prachovky v Hrnčířské ulici V ulici, která se nachází hned u Mírového náměstí, se můžete setkat s výsadbou

dřevin v řadě za sebou. Zaměřuji se na tyto stromy záměrně proto, že na obyvatele Ústí nad Labem může výsadba působit, že její funkce je primárně estetická. Ovšem, jak uvedla městská dendroložka Jitka Nováková, tyto stromy nemají pouze estetickou funkci: „Jejich funkce je především hygienická, zachytí spoustu prachu, vytváří

stín a příjemné mikroklima, zvyšují vlhkost vzduchu. A to všechno i přesto, že je týráme.“ Ano, týráme. Může to znít jako přehnané označení, ale opravdu je tomu tak. Stromy mají omezený prostor pro růst kořenů, málo živin, vody, často jsou oběťmi vandalismu a v neposlední řadě na ně močí psi. Takovou daň snášejí i desítky let, než budou pokáceny a nahrazeny jinými sazenicemi. V podstatě jsou to hrdinové, protože za všechno, co obyvatelům přinášejí, platí obrovskou daň po celý svůj život, který pro ně končí předčasnou smrtí.

Zahuštěné výsadby

report

V 60.–80. letech minulého století se v Ústí nad Labem stavělo jedno sídliště za druhým. Město tím utrpělo nemalou ztrátu zeleně. Pro obyvatele sídlišť se však našla alternativa, jak alespoň některé prostory vyplnit chybějící zelení, aby se zlepšily jejich životní podmínky. „Já vždy říkám, že lepší je méně zeleně a kvalitní, než mít spoustu dřevin s velkými problémy,“ říká dendroložka. S tím souvisí i zvláštní fenomén ústeckých sídlišť – zahuštěné výsadby. „Jejich princip je takový: výsadbu tvoří několik skupin dřevin – dřeviny rychlerostoucí (tzv. vata), dále podrosty těchto dřevin a pak dřeviny kosterní. Rychlerostoucí dřeviny zaplnily prostor a zároveň ochránily v prvních fázích růstu před úpalem choulostivější dřeviny kosterní. Podrost tvořily hustě vysázené keře, které sloužily k zaplnění prostoru. Poté, co kosterní dřeviny povyrostly, měla se tzv. vata odstranit.

Jenže tahle fáze nikdy nenastala,“ dodává Nováková. To je důvod, proč na většině sídlišť dnes najdeme nehezké keře poškozené radikálním řezem. Ostatní rychle rostoucí dřeviny jsou díky špatné neodborné péči na konci své životnosti a postupně odumírají.

Tyto výsadby nevypadají hezky a neplní ani svou prvotní funkci, kvůli které vůbec byly zavedeny.

Stromy jsou velkými bojovníky. V lese soutěží mezi sebou, když se derou nahoru ke světlu, a ve městech probíhá boj neviditelný 10 Silverius

Tuhý kořínek v Revoluční ulici Stromy jsou velkými bojovníky. V lese soutěží mezi sebou, když se derou nahoru ke světlu, a ve městech probíhá boj neviditelný. Kořeny stromů jsou důležité asi jako pevné základy domu. Jsou několikanásobně větší, než je koruna stromu, a tudíž potřebují stromy velký prostor zejména v zemi, a pokud ho nemají, bojují o každý milimetr místa. „Před nedávnem se vyvrátilo několik stromů v ulici Revoluční. Tyto stromy tam rostou cca 20 let. Dlouho se přemýšlelo, když se začaly vyvracet, co s nimi… pokácet nebo narovnat? Nakonec se rozhodlo, že se odkopou, zjistí se, co způsobilo tento stav, a když to půjde, zkusí se narovnat. A co jsme zjistili? Při výsadbě firma neodstranila textilii z balu stromu, podotýkám, že ta textilie nebyla z rozložitelného materiálu. Takže stromy rostly celou dobu v prostoru o velikosti čtvrt metru krychlového. Pro mne zázrak,“ diví se dendroložka. Zázrak to ve své podstatě opravdu je, ale nejedná se o ojedinělý případ. Stromy vydrží v neuspokojivých podmínkách desítky let. Pro nás je to dlouhá doba, ale pro stromy jen zlomek života. Přesto nás stále překvapuje, kolik toho dokáží snést. Špatná péče Možná vám může připadat, pokud jste Ústí navštívili, že tu dřeviny chybí. Překvapivě je tomu naopak. Hodně „samorostů“, které se vysemení, kde to uznají za vhodné, ničí louky, mokřady, remízky a pastviny. Tím se narušuje přirozená biodiverzita. Nehledě na to, že se o tyto samorosty mnohdy nikdo nestará, takže jsou ve finále k ničemu a jen zabírají místo jiným přirozeným formám krajiny. Proč jsou ale záměrně vysázené stromy v bídném stavu také? Na otázku našla odpověď opět naše městská dendroložka: „Město Ústí nad Labem se potýká s kvalitou zeleně a s její údržbou. Péče o zeleň probíhala po dlouhá léta pouze v udržovací formě a zaměřovala se především na sekání trávy, plošný řez keřů na jednotnou výšku a omezený řez stromů.

Dosadby dřevin byly často nahodilé (i když většinou dobře myšlené, typicky občany u obytných domů).“ Obyvatelé se podílejí

jak na výsadbě, tak na péči o dřeviny, která se na nich často negativně podepisuje. „Dalším problémem je, že nemáme sjednocený systém péče o dřeviny pro celé město. Velkým problémem je také nedostatečná profesionalita firem, které o zeleň pečují. Údržba zeleně je živnost volná, takže ji může vykonávat každý bez omezení a odborných znalostí. Bohužel bez základních znalostí fyziologie růstu a obranných mechanismů dřevin nelze péči o ně s úspěchem provádět. Tuto neutěšenou situaci se snažíme v našem městě změnit. Je nutné domluvit s jednotlivými správci zeleně podstatu jiného trendu údržby zeleně, než na jaký jsou

zvyklí, naučit firmy, jak správně o dřeviny pečovat, a v neposlední řadě vysvětlit občanům, proč to chceme dělat jinak, že nechceme zeleň ničit, ale že naše kroky naopak vedou ke zkvalitnění péče o dřeviny,“ dodává Jitka Nováková.

Stromy jsou jedny z nejdéle žijících organismů. Dospělosti mnohdy dosahují až po dovršení sta let a další stovky let mohou žít, pokud k tomu budou mít vhodné podmínky. Na výsledky si tedy budeme muset ještě počkat. Nezbývá nám tedy nic jiného, než se chovat k zeleni ohleduplněji a práci okolo ní konzultovat s někým povolaným.

Například s paní dendroložkou, která svému oboru rozumí a ráda vám poradí.

UJEP

11

text: Alina Tsiuleneva

foto: archiv Zoo Ústí nad Labem

Jan Javůrek je zvířatům nejblíž. Žije totiž přímo v ústecké zoo Na místě původní ptačí rezervace, kterou vybudoval významný ústecký podnikatel pan Heinrich Lumpe, se postupně vytvořila jedna z největších zoologických zahrad na severu Čech - Zoologická zahrada Ústí nad Labem. V současné době je zde díky práci 30 ošetřovatelů chováno na 1 500 zvířat ve více než 200 taxonech. S vývojem v oblasti výzkumu se tak daří prodlužovat život zvířat a zvyšovat komfort při jejich chovu.

report

Život v péči člověka se samozřejmě liší od života ve volné přírodě. V zoologických zahradách je potřeba přiblížit podmínky těm přirozeným. Práce začíná už při budování expozice. Zde hraje roli např. velikost, terén a úhel svahu, orientace na danou světovou stranu, existence či absence vnitřní ubikace, povrch výběhu, horizontální patra atd. Vždy je nutné upravit prostředí danému druhu. Dále záleží na způsobu chovu, příjmu potravy a dostupnosti sexuálního partnera. V neposlední řadě je také

důležité podnebné pásmo, průměrné teploty a další klimatické vlivy, které je možné regulovat v uzavřených pavilonech.

Zvířata v zoologických zahradách mají mnohem více volného času a méně stresových podnětů. Zvíře musí mít během dne tolik podnětů, aby nedošlo k tomu, že trpí nudou. V opačném případě přichází tzv. stereotypy, které se mohou u zvířat projevovat patologickými pohyby nebo dokonce sebepoškozováním. Příkladem

stereotypního pohybu u šelem je přecházení z jedné strany klece ke druhé. „Je důležité tyto pohyby odbourat, protože jsou nežádoucí pro psychiku zvířete,“ říká vrchní ošetřovatel slonů Jan Javůrek žijící přímo v areálu zoologické zahrady. Funkci ošetřovatele vykonává již 20 let. Spolu s kolegy před 6 lety spustili projekt, který se zaměřuje na tzv. enrichment neboli obohacování životního prostředí. Enrichment vytváří živočichům určité problémy či podněty, které musí zvíře vyřešit. Například uzavření či uschování potravy, které je zvíře nuceno nalézt či získat. „Ve volné přírodě musí také ujít nějakou vzdálenost, aby se najedlo, musí si ulomit větev. Není to o tom jen vyklopit bednu s jídlem,“ vysvětluje Jan Javůrek. Tento program má velmi

Zvířata v zoologických zahradách mají mnohem více volného času a méně stresových podnětů 12 Silverius

dobré výsledky a je nedílnou praxí v chovu zvířat ve všech zoologických zahradách.

Díky klidnějším podmínkám v zoologických zahradách se zvířata dožívají vyššího věku. Je to způsobeno hlavně absencí predátorů a přírodních kalamit, ale i díky odborné veterinární péči. Mezi seniory Zoologické zahrady Ústí nad Labem patří např. aligátor severoamerický, který přišel do zoo v roce 1974 ve stáří cca 3 let.

Dále také nosorožčí samice Zamba, která letos oslaví 48. narozeniny a v současnosti je nejstarším nosorožcem ve střední Evropě. Stále jsou ale druhy, které jsou v zajetí obtížně chovatelné a nemohou se rozmnožit.

Je to především týmová práce. Dobrý zoolog dokáže sestavit skupinu odborníků a zajistit správné podmínky pro rozmnožování. Jan Javůrek prozradil, že hlavně krmivářství se vyvinulo dopředu: ,,Když jsem do Ústí nad Labem nastoupil, tak zde byla zvířata, která nikdo nikdy nerozmnožil. Dnes tyto druhy odchovávají mláďata a stačilo třeba jen změnit krmnou dávku.“ Zoo pořádá množství edukačních programů, které se většinou zaměřují na ochranářské kampaně EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) či na některý z palčivých problémů při ochraně ohrožených druhů. Tímto způsobem seznamuje veřejnost s environmentálními problémy a nabízí i možnosti jejich řešení.

Vrchní ošetřovatel slonů Jan Javůrek vykonává svou funkci již 20 let

UJEP

13

text: Jiří Škoda, proděkan PF UJEP

foto: Pixabay

společnost

Váš první krok k syndromu vyhoření Možná jste se s podobným typem učitelky už setkali. Věčně napružená, nepříjemná, písemkami trestající každý hluk ve třídě a vřeštící v nervózní fistuli při každém náznaku neposlušnosti svých žáků. Ne, „pančelka“ není blázen, ona je jen vyhořelá. Syndrom vyhoření, který je známý také pod anglickým názvem „burnout“, má ale daleko pestřejší spektrum příznaků. Proto hovoříme o celém syndromu, tedy celé charakteristické skupině příznaků, která se projevuje ve fyzické i psychické oblasti.

Jak jsme již řekli, prvotní nadšení pro pomáhající profesi je spolehlivou jízdenkou do stanice burnout. Syndrom vyhoření ale vzniká pozvolna a trvá celé dlouhé roky, než se naplno rozvine do své devastující

Nejvíce jsou tímto syndromem ohroženi ti, kteří pracují s lidmi a poskytují jim nějakou formu pomoci. Označujeme je také jako pracovníky tzv. pomáhajících profesí. Patří mezi ně zejména zdravotníci (na nich ostatně také americký psycholog Herbert Freudenberger v roce 1974 syndrom vyhoření poprvé popsal), pracovníci v sociálních službách, policisté, hasiči a v neposlední řadě učitelé. On totiž syndrom vyhoření velmi úzce souvisí se stresem. A učitelská profese, věřte či ne, patří mezi nejvíce stresující povolání na světě. V některých výzkumech jsou učitelé v míře prožívaného stresu řazeni hned za to nejvíce stresující povolání – dispečery letového provozu.

Proč jsou to zrovna pracovníci pomáhající profese, kteří jsou syndromem vyhoření nejvíce ohroženi? Ekonomicky řečeno proto, že zde nastává velká nerovnováha mezi příjmem a výdajem. Budete se možná divit, ale každý správný burnout začíná velkým nadšením, chutí do práce a radostí z práce. Novopečená paní učitelka, obvykle naplněná vznosnými ideály o učitelství jako poslání, investuje ohromné množství energie a času do toho, aby pro své žáky nachystala zajímavé vyučovací hodiny, chodí s žáky na výlety, věnuje se jim i ve svém volném čase, vede kroužky, školní knihovnu, organizuje různé soutěže a podobně. Reakcí zpovykaných pubescentů, žijících jen pro své smartphony a selfíčka na Facebooku, vůči bohulibému snažení paní učitelky však obvykle bývá jen lhostejnost a okázale najevo dávaný nezájem. Ejhle, hned tu máme nerovnováhu mezi investovanou energií a nadějným očekáváním na jedné straně a vlažnou nebo žádnou odezvou na straně druhé. On i v učitelské profesi platí třetí Newtonův zákon (akce a reakce), ale 14 Silverius

ta správná reakce někdy na sebe nechá proklatě dlouho čekat. Většina z oněch žáků si teprve po mnoha letech na paní učitelku vzpomene – obvykle tehdy, když nezvládají své vlastní dítě – uvědomí si, jak tehdy byli hloupí, a snahu paní učitelky ocení. Ta je však v té době už většinou na antidepresivech, případně na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, protože učitel vlastně nikdy bezprostředně nevidí výsledek své vlastní práce s žáky.

krásy. Jeho vývojová stadia popsala americká psycholožka Christine Maslach.

Nemusejí následovat jedno po druhém, ale mohou se i různě prolínat. Prvotní nadšení hraničící s workoholismem postupně uvadá a pozvolna přechází v emocionální vyčerpání. To je ta fáze, když už se vám do práce nechce, kdy učitelé v červnu začnou zaplavovat Facebook radostnými výkřiky, kolik dnů ještě zbývá (rozuměj do konce školního roku) a koncem srpna

hrůzyplnými výkřiky, kolik dnů ještě zbývá (rozuměj do začátku školního roku).

V průběhu školního roku jim postupně začnou vadit dozory o přestávkách, dozory v jídelně, pan ředitel tělocvikář, zástupkyně národkářka, kolegyně po menopauze, pak i kolegyně před menopauzou, a nakonec i žáci všeho věku a pohlaví. Přichází druhá fáze nazvaná jako depersonalizace, odosob-

kolegyně v „sekáči“, než to, co bude příští hodinu děti učit. Žáci už nejsou „chytrá Adélka“ a „snaživý Honzík“, ale „ty hajzlové z 8.A“. Depersonalizace vede k tomu, že učitel začne svoji třídu vnímat ne jako soubor unikátních individualit, ale jako amorfní beztvarou hmotu, která je (s postupujícím burnoutem) hloupá... nevzdělavatelná... nevychovatelná... zvířata. A dostáváme se

vyhořelého člověka nenahrává ani idylickým rodinným vztahům, to snad nemusím dodávat.

nění nebo možná úplně nejlépe odlidštění.

Nejvýrazněji je tato fáze patrná u lékařů.

Všimněte si, že pana Nováka, který čte rád básně a hezky maluje, nenazve lékař jinak než „ten osteoblastom z osmičky“. Vnímá tedy pacienta jako diagnózu, ne jako člověka se svým příběhem, se svými zálibami atd. Ve školním prostředí má depersonalizace mnoho různých podob. Projevuje se třeba totálním nezájmem o žáky, kdy paní učitelku víc zajímá to, co si koupila

k finální fázi, která v konfrontaci prvotních ideálů a reálného výsledku mnohaleté práce přináší pocit vlastního selhání, totálního neúspěchu a krachu. V této fázi může dojít i k psychickému zhroucení s nutností psychiatrické léčby nebo třeba k plnému rozvoji závislosti na alkoholu. Možná byste se divili, kolik z vašich učitelů sáhne tu a tam po sklence (či láhvi) něčeho ostřejšího, aby alkoholem vykompenzovali stres, který prožívají v práci. Že psychické rozpoložení

den překvapí něčím novým a nečekaným.

A pokud se k tomu ještě nebudete brát příliš vážně a budete si umět udělat legraci i z vážných věcí kolem sebe, a to podtrhuji, včetně sebe samotného, pak to s vámi bude mít syndrom vyhoření těžké.

Povídáním o syndromu vyhoření však nikoho ani v nejmenším nechci odradit od učitelské profese, protože to je povolání krásné a dobrodružné, ve kterém se rozhodně nebudete nudit a kde vás každý

UJEP

15

Po návratu z ciziny založili kavárnu text: Eliška Vrbíčková foto: archiv PaPe

Spolumajitelé Kavárny PaPe v Masarykově ulici v Ústí nad Labem Pavel Vávrovec (42) a Petr Titěra (28) „Jsme kavárenští povaleči,“ říkají spolumajitelé Pavel Vávrovec (42) a Petr Titěra (28), kteří si otevřeli kavárnu. O názvu nemuseli dlouho přemýšlet, vzali počáteční slabiky svých křestních jmen a PaPe Cafe bylo na světě. Nachází se nedaleko centra v Masarykově ulici v Ústí nad Labem.

Kavárna je v provozu necelé dva roky a za tu dobu si získala mnoho spokojených zákazníků, kteří si chválí především skvělé prostředí a příjemnou obsluhu. Majitelé si v první řadě zakládají na kvalitní chuti kávy.

PaPe Cafe se od ostatních kaváren liší tím, že kromě stálé nabídky jsou zde pořádány i nejrůznější společenská setkání, jako jsou například brunche či zahradní party s grilováním. Můžete zde posedět a vychutnat si kávu na všechny způsoby společně

zpátky k tradici 16 Silverius

s občerstvením, které připravují přímo zakladatelé kavárny. Mnozí zákazníci zde využívají možnost uspořádání oslavy narozenin a pracovních i soukromých večírků.

Předtím, než si otevřeli svou kavárnu, strávili čtvrt roku v USA. Zde přičichli ke kavárenskému způsobu života a po návratu měli jasno, že si chtějí takové místo otevřít.

Jejich inspirací byla záliba v kávě.

Jedním z nově zrealizovaných nápadů je otevření kavárenského stánku. Ten bude v provozu na pláži celé léto. Společně s kávou se zde budou nabízet i nejrůznější pokrmy. „Kvůli menšímu provozu, který je během léta, jsme se rozhodli, že si otevřeme stánek u jezera Milada. Díky této možnosti může být přes celé léto kavárna na pláži a pro nás to bude nová zkušenost,“ uvádí spolumajitelé.

Pracovní nasazení mají oba obrovské.

Přesto to jeden z nich nemá kvůli svému zdravotnímu handicapu jednoduché. Pavel totiž trpí vrozenou vadou dolních i horních končetin. „Musím říci, že mě to dost omezuje v práci a bohužel se to postupně i zhoršuje,“ přiznává Pavel. Přesto se nenechává svým omezením ovládat a práci v kavárně se věnuje na 100 %.

studenti

Na kolejích to žije, zájem o ně ale klesá text: Kristián Šujan foto: UJEP

Ekonomicky nejobtížnějším obdobím roku pro vysokoškolské koleje jsou dle ředitele Tomáše Krause letní prázdniny Zájem o ubytování na vysokoškolských kolejích ústecké univerzity klesl za posledních 5 let téměř o pětinu. Významná část studentů dává přednost dojíždění nebo společnému bydlení v nájemních bytech ve městě.

Jak je zřejmé ze statistik ubytovaných, ne pro každého je kolej v areálu na Klíši v Ústí nad Labem jasná volba. Mnozí studenti kromě bydlení v nájemních bytech, kterých je v Ústí nad Labem dostatek a jsou relativně velmi levné, stále bydlí u rodičů a do školy dojíždí. „Co se týče aktuálního počtu přihlášek studentů k ubytování, máme jich v tuto chvíli zhruba 620, což je prakticky stejný počet jako ve stejném období loňského roku. Zimní semestr ale ještě nezačal a studenti si své bydlení často zařizují na poslední chvíli, takže počet přihlášek se určitě ještě zvýší,“ řekl koncem srpna ředitel Správy kolejí a menz UJEP Tomáš Kraus.

roku jsou podle něj letní prázdniny, kdy na kolejích zůstává jen minimum studentů. Volnou ubytovací i stravovací kapacitu je proto nutné alespoň částečně zaplnit a minimalizovat tak ekonomické ztráty. „Již třetím rokem se staráme o stravování účastníků dětského příměstského tábora in-line bruslení a v letošním roce naše stravovací služby poprvé využili i účastníci příměstského tábora pořádaného Pedagogickou fakultou UJEP. Významnou tradiční srpnovou akcí v rámci ústecké univerzity je letní kurz pro německé zájemce o český jazyk, kulturu a dějiny, kterým na našich VŠ kolejích poskytujeme střechu nad hlavou spolu s celodenním stravováním.

V červenci jsme se starali o účastníky

Ústecké veterán rallye a na přelomu července a srpna zase o malé sportovce z tradičního letního basketbalového Sluneta Campu.

A k tomu samozřejmě mnoho dalších menších akcí a spousta individálních hostů, kterým námi poskytovaný typ levného krátkodobého ubytování vyhovuje“ zmiňuje šéf kolejí a menz Kraus.

Koleje o svou pozici v ubytovacím byznysu musí bojovat. Od loňského roku proto své služby nabízejí i na webovém ubytovacím serveru Booking.com. „Celoročně také spolupracujeme s ústeckými sportovními kluby a naše ubytovací služby pro své zaměstnance a hosty využívají i některé firmy z Ústí nad Labem a okolí,“ zmiňuje Kraus.

Ekonomicky nejobtížnějším obdobím UJEP

17

text: Lída Dubinská

foto: archiv knihovny

Jak prožíváme dny, tak žijeme celé životy Titulek našeho článku jsme si vypůjčili od spisovatelsky Annie Dillard. Skvěle se k tomuto vydání Silveria a jeho tématu hodí. Život každého z nás je jiný, složený ze spousty drobností i dílčích rozsáhlejších aktů, které ve finále tvoří naši komplexní existenci. Protože jsme knihovna, místo informací a soustředění, zkusíme vás tímto drobným pojednáním přivést k zamyšlení.

knihovna

Zažíváme to občas všichni. Mnoha dny jenom proletíme. Ráno ve spěchu rozespale vstáváme, sotva se nasnídáme, letíme vstříc světu. Při studiu/práci/čemkoli se cítíme všemožně, jenom ne radostně. Úkoly před sebou hrneme, někdy zdárně, jindy méně zdárně, zkrátka zažíváme takový ten šedivý den. Odbýváme se jídlem, nedopřejeme si pohyb, na kreativní chvilku není pomyšlení a když se sejdeme s přáteli, pro tíhu povinností to prostě „není ono”. Jasně, můžeme si říct, že na jednom dnu nezáleží. Všechny přece nejsou takové. Ale připomíná nám to, jak často odžíváme „dnešky” s vidinou, že ten opravdický život začne někdy v budoucnu.

že ten skutečný a úplně reálný život se odehrává neustále. Ne jenom při sobotách anebo o prázdninách, ale převážně v těch chvílích, kdy jedeme MHD, stojíme ve frontě nebo zažíváme školní hodinu.

To jsou ty momenty, z nichž se skládá většina našich životů. A tak nám nezbývá, než s nimi naložit, jak nejlépe umíme.

Za knihovnu vám nechceme nijak radit… jenom doporučujeme možnosti zajímavých knih, které si u nás můžete vypůjčit.

Výběrem některé z níže uvedených totiž svůj život můžete udělat zajímavější. Minimálně v čase jejich četby. A už to za to stojí!

semestru... o víkendu...

M. SINCLAIR, J. SEYDEL: VŠÍMAVOST – CESTA KE ZKLIDNĚNÍ MYSLI PRO TY, CO NESTÍHAJÍ

Jako bychom se pořád připravovali na něco lepšího, než je teď. A tak si připomeňme,

Mindfulness, tedy všímavost, je technika mysli, která vám pomůže pracovat poctivě,

Po letním o dovolené.

být úspěšnější a sebevědomější. Jak na to?

Tahle kniha napoví.

P. VOSOBA: DOKONALÝ ŽIVOT – BÝT PRŮMĚRNÝ NENÍ NORMÁLNÍ Dokonalý život je tak trochu jiná beletrie, v níž se najdou především muži. Přináší ostré dialogy a děj, jež nutí k zamyšlení nad vlastním životem.

L. BUDÍKOVÁ, M. NEVOLOVÁ: HACKNĚTE SVŮJ ŽIVOT POMOCÍ TECHNOLOGIÍ Technologie jsou všude, někdy škodí, mohou ale hodně pomáhat. Díky této české knize objevíte triky, pomocí nichž se stanete efektivnější, uvědomělejší a radostnější.

Všichni jsme se už vrátili z dovolených.

Co zkusit žít tak, abychom dovolenou co nejméně potřebovali?

Výběrem některé z těchto knih můžete svůj život udělat zajímavějším

18 Silverius

univerzita má čerstvou profesorku, děkanku filozofické fakulty Děkanka naší filozofické fakulty Michaela Hrubá byla jmenována profesorkou. Dne 25. června 2018 převzala profesorský dekret od ministra školství Ing. Roberta Plagy, Ph.D., ve Velké aule Karolina. Profesorský titul je nejvyšší akademická hodnost. Je udělována významným osobnostem, jež ve vědecké a tvůrčí práci dosáhly v jednotlivých oborech významných výsledků v mezinárodním kontextu. Michaela Hrubá se stala profesorkou v oboru České a československé dějiny.

Na přelomu června a července získalo vysokoškolský titul 1 173 absolventů UJEP. Největší a zároveň nejslavnostnější aktivita univerzitního akademického roku je současně i organizačně rozsáhlá. „Mezi promujícími absolventy budou letos poprvé také absolventi inženýrského oboru Energetika – teplárenství, který uskutečňuje fakulta strojního inženýrství,“ dodala prorektorka pro studium Alena Chvátalová.

Prodej budovy hoření zastupitelé v ústí neschválili, diskuse nebyla korektní Zastupitelé města Ústí nad Labem dne 20. 6. 2018 neschválili usnesení o odkupu majetku UJEP. Jednání podle rektora Martina Baleje neslo prvky politického boje a zazněla řada nepravd. „Areál Hoření je majetek, který univerzita již nepotřebuje a je pro ni zbytným. Dlouhodobým cílem UJEP je soustředit veškeré své aktivity do Kampusu UJEP,“ vysvětluje rektor.

Současně dovává, že univerzita není ve finanční tísni, jak se mohlo zdát z některých vystoupení zastupitelů. „Na rezervních fondech máme 358 mil. korun. Prodávat zbytný majetek je ale logická snaha řádného hospodáře, abychom mohli získané prostředky reinvestovat do dalšího rozvoje univerzity,“ zdůrazňuje rektor Martin Balej.

Finanční prostředky z prodeje objektu Hoření by ústecké univerzitě ale pomohly zejména v souvislosti s připravovanou žádostí do nového programu MŠMT na rekonstrukci kolejí, kde bude nutná její vysoká spoluúčast ve výši 40 %. Cílem vedení UJEP je posunout také vysokoškolské koleje do 21. století.

TRADIČNÍ FSE fest 2018 se hlásí o slovo, čeká nás pokáč i slam poetry show Tradičně se na začátku nového akademického roku rozezní na zahradě fakulty sociálně ekonomické hudební tóny a smích. Je tu FSE FEST. V letošním roce se můžete těšit na vystoupení POKÁČe, skupiny Gambrz Reprs, a novinkou letošního festivalu bude mluvené slovo ve formě Slam Poetry Show.

Pokřtíme také nové studenty prvních ročníků. Celou akci bude moderovat mistr České republiky ve Slam Poetry Filip Koryta alias Dr. Filipitch... Je na co se těšit, tak přijďte 3. října na zahradu naší FSE.

UJEP

19

ve zkratce

Odpromovalo téměř 1 200 absolventů ústecké univerzity

ve zkratce

Tradice letní jazykové školy pokračuje, letos účastníci navštívili nový bor

Tradiční setkání letitých i nových účastníků letní jazykové školy pořádané Ústavem slovansko-germánských studií proběhlo v druhé polovině srpna. Asi 35 zájemců o náš jazyk z Německa si tu v učebních hodinách nebo na různých akcích v podobě výletů, přednášek, samostudia, osvojuje český jazyk. Vedoucími jsou pracovníci z Ústavu slovansko-germánských studií na filozofické fakultě naší univerzity. Doc. Kaiserová, jako hlavní organizátor, připravuje již po mnoho let se svými spolupracovníky program řadu měsíců předem. Výsledkem je spokojenost účastníků a stálý zájem o tuto formu studia a poznávání naší země. „Jednou z akcí byl polodenní výlet do hlavní naší sklářské oblasti – Nového Boru. Zde se, mimo jiného, účastníci kurzu seznámili v místním muzeu (viz foto), s historií sklářské výroby v Lužických horách a okolí N. Boru. V prezentační budově firmy Egermann pak i s exkluzivními výrobky této firmy.

Večer následovala přednáška na téma sklářství v Česku od počátků do současnosti. Večer zakončila zajímavá diskuse k tématu,“ informuje Ivan Farský z katedry geografie UJEP.

rektor Balej. 2 mil. korun měsíčně umožní UJEP podpořit 67 mladých doktorandů částkou 2 500 Kč za měsíc, a to i zpětně od začátku roku 2018. Jejich stipendium tak bude měsíčně činit 13 750 Kč, což je více, než pobírají doktorandi např. v Brně či Olomouci. Další díl „dodatečné“ dotace pro rok 2018 si rozdělí fakulta strojního inženýrství a fakulta zdravotnických studií. Částka 1,2 mil. korun bude použita na dovybavení a provozování Centra virtuálních prototypů a aditivních technologií na fakultě strojního inženýrství. Centrum, v ČR jedinečné, bude využíváno jak studenty univerzity, tak žáky středních škol z Ústeckého kraje. Částka 0,8 mil. korun byla poskytnuta fakultě zdravotnických studií. Finanční podporu použije FZS na zkvalitnění profesní přípravy budoucích absolventů, a to zejména zapojením zvýšeného počtu lékařského a zdravotnického personálu (odborníků z praxe) do vzdělávání sester. V současné době se na realizaci teoretické i praktické výuky podílí 44 lékařů KZ, a. s., včetně přednostů klinik Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, a 100 mentorek odborné praxe. Tito pracovníci tak výrazně zvyšují kvalitu výuky i odborné praxe studentů.

Podnikání je o realizaci snů. Ústecký festival startupů Festup se blíží Technologické vychytávky, gastronomické dobroty, příběhy úspěchu i selhání začínajících podnikatelů anebo třeba rychlé rande na získání pracovní stáže ve startupu. To nabídne již třetí mezinárodní festival startupů Festup, který pod záštitou rektora univerzity Martina Baleje pořádá na Pedagogické fakultě UJEP Inovační centrum Ústeckého kraje.

Třetí ročník festivalu přivede 23. října 2018 do Ústí nad Labem úspěšné začínající i již zkušené firmy z celé republiky i zahraničí.

Ty v interaktivní podobě předvedou nejen své produkty a služby, ale podělí se i o své úspěchy a neúspěchy v přednáškové sekci Success &

ŽÁDOSTI O DALŠÍ 4 MILIONY OD KRAJE SCHVÁLENY, POMOHOU HLAVNĚ DOKTORANDŮM Zastupitelstvo Ústeckého kraje včera schválilo finanční podporu třem dodatečným žádostem Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pro rok 2018. Další 4 miliony budou rozděleny mezi doktorandy, centrum fakulty strojního inženýrství a fakultu zdravotnických studií. Ústecký kraj dotaci UJEP ve výši dalších 4 mil. korun odsouhlasil v rámci rozdělování přebytku hospodaření za rok 2017.

Konkrétně budou navýšené finance nejvyšší měrou směřovat do podpory mladých doktorandů, a to ve výši 2 mil. korun. Výše doktorandského stipendia je v současné době aktuálním tématem akademické veřejnosti. „Často je stipendium tak nízké, že demotivuje mladé začínající vědce v zahájení akademické dráhy,“ vysvětluje 20 Silverius

Fuckup Stories. „Chceme ukázat především studentům na vysokých a středních školách, ale i širší veřejnosti, že podnikání je především o realizaci vlastních snů a nápadů, svobodě, ale i odvaze. Věříme, že

Na studenty a zájemce o podnikání čeká například generátor nápadů, který pomůže rozvinout stávající a vytvořit nové nápady na podnikání. Ten, kdo již podnikatelský záměr má, si ho může prověřit v soutěži byznys nápadů. Vyhrát přitom může iPhone 6s od hlavního partnera festivalu České spořitelny. A protože se na festivalu bude prezentovat i mnoho startupů z oblasti gastronomie, nebude chybět dobré jídlo a pití.

Festival vyvrcholí večer v 19.00 h ústeckým dnem D s názvem Startup Go Grill. Jako již tradičně nabídne veřejné prezentace začínajících firem a projektů z podnikatelského inkubátoru Inovačního centra Ústeckého kraje před odbornou porotou a možnými investory.

Tentokrát přibude i nová otevřená kategorie pro začínající firmy z celého regionu.

Registrovat se na večerní Grill, workshopy či rychlé startupové rande se můžete zdarma na webu www.festup.cz. Pro návštěvníky, kteří se nechtějí účastnit workshopů, je festival zdarma a bez registrace.

GEOGRAF Z UJEP se stal VÍTĚZEM SOUTĚŽE CZECHTOURISMU O NEJLEPŠÍ STUDENTSKOU PRÁCI Již 7. rokem vyhlašuje agentura CzechTourism cenu o nejlepší studentskou práci v cestovním ruchu. Letos 1. místo obsadil absolvent magisterského studia katedry geografie Přírodovědecké fakulty UJEP, Mgr. Miroslav Duda, který soutěžil s prací „Geografické předpoklady pro návrh dálkové turistické trasy přes území Českého středohoří“. Miroslav Duda není v soutěžích žádný nováček, již před lety vybojoval 1. místo za svou bakalářskou práci v celostátní soutěži České geografické společnosti. Náš geograf ke své aktuálně vítězné závěrečné magisterské práci říká: „Jednoduše řečeno, navrhnul jsem dálkové turistické trasy vedoucí přes České středohoří tak, aby jejich návštěvníci poznali to nejlepší, co místní krajina nabízí. Unikátnost mé práce ale spočívá v použití vědecké metody při plánování takové trasy, kdy jsem současně zohledňoval objektivní i subjektivní faktory hodnocení turistických atraktivit.“ Studium na Přírodovědecké fakultě UJEP považuje Mirek Duda za stěžejní proto, aby v práci využité inovace a metody mohl vůbec

ve zkratce

úspěšné příběhy, rady zkušených a možnost si vše osahat mladé lidi mohou nastartovat. My jim pak v našich programech můžeme pomoci s praktickou stránkou podnikání,“ vysvětluje Tereza Váňová, event manažerka Inovačního centra Ústeckého kraje (ICUK).

použít. „Důležitým faktorem pro mě bylo, když jsem se během studia seznámil se softwarem ArcGIS. Právě ten jsem při zpracování diplomové práce využíval. Určitý vliv na mě měly i odborné předměty týkající se cestovního ruchu a krajiny. A samozřejmě svůj velký přínos měly i rady a připomínky vedoucího práce, dr. Jana D. Bláhy, za což mu tímto děkuji,“ rekapituluje Mgr. Duda. Aktuálně čerstvý vítěz a čerstvý magistr je také šťastným novomanželem. Své manželce taktéž velice děkuje za podporu při psaní práce.

ZDEŇKA KOLSKÁ z přírodovědecké fakulty JE LAUREÁTKOU CENY HEJTMANA Zastupitelé Ústeckého kraje (ÚK) rozhodli na svém červnovém zasedání o udělení Cen hejtmana ÚK za rok 2017. Jednou z oceněných je také doc. Zdeňka Kolská z Ústeckého materiálového centra Přírodovědecké fakulty UJEP. Doc. Kolská získala Cenu hejtmana ÚK za vědu a výzkum v roce 2017. Na ústecké univerzitě působí už 27. rokem.

Dlouhodobě se zabývá výzkumem v oboru fyzikální chemie a nanotechnologie. Její vědecká činnost je poslední roky spojena především s vývojem nanomateriálů pro využití v elektronice a v oblasti tkáňového inženýrství.

V roce 2015 obdržela doc. Kolská, jako členka projektového týmu zabývajícího se vývojem nových speciálních materiálů s upraveným povrchem pro pěstování lidských buněk, prestižní cenu předsedy Grantové agentury České republiky. V prosinci roku 2015 získala také Cenu rektora UJEP za vědeckou a výzkumnou činnost.

UJEP

21

„My jsme ti, kteří dětem mohou pomoci, ale musí to být hlavně v nich,“ říká primář Patrik Hitka. text: Anna Dolejší 22 Silverius

foto: Anna Dolejší

Čím se klinika zabývá?

Je jedním z tzv. perinatologických center v České republice, která poskytují vysoce specializovanou péči o těhotnou ženu a plod, kolem porodu, péči o rodičku po porodu a o novorozence, jak fyziologického, tak patologického nebo nedonošeného. Spektrum péče o novorozence je velmi široké. Jednak jsou to předčasně narozené děti s komplikacemi souvisejícími s nezralostí, jednak jsou to patologie (u donošených i nedonošených) jako třeba vrozené vývojové vady, genetické syndromy, problémy spojené s adaptací novorozence apod.

Jak přibližně vypadá váš pracovní den?

První, co vždy udělám, je, že si jdu projít minimálně JIRP (Jednotka intenzivní a resuscitační péče). Prokonzultuji současný stav na klinice s lékařem, který sloužil přes noc, a v 7.30 h je „hlášení”. Tam si všichni řekneme, co se stalo z noci včerejšího dne do rána. Pak probíhají vizity.

V průběhu dopoledne píši propouštěcí zprávy a ordinuji vyšetření. Do toho spadají i provozní, úřednické a organizační činnosti. Do 13:20 h, kdy proběhne odpolední „hlášení”, se snažím vše stihnout. Následně se opět zabývám administrativou. Domů se dostanu, když skončí pracovní doba nebo kolem 18. až 19. hodiny.

Kolik dětí se u vás ročně léčí?

Jednotkou intenzivní a resuscitační péče projde asi 300–400 dětí za rok. Novorozenců s porodní váhou pod 1 500 g, což je nejrizikovější kategorie nedonošených dětí, ošetřujeme zhruba 100 až 120 ročně.

Jaké jsou nejčastější komplikace?

Kdybych měl mluvit o nedonošených dětech, tak téměř všechny mají problém s adaptací dýchání. Poté to jsou rozhodně adnátní infekce (infekce plodu i novorozencem získané infekce v průběhu porodu projevující se v prvních dnech po porodu).

Další komplikací jsou adaptační poruchy trávicího systému. Donošené děti mají většinou opožděnou poporodní adaptaci, protože se jim nedařilo v děloze. Dále jsou to vrozené infekce a vývojové vady.

Jaké nejmenší miminko se u nás zachránilo?

Byla to holčička s porodní váhou 360 g, nyní je jí asi 6 let.

Jaký máte názor na porody doma?

Mám dvě děti, nedokážu si to představit. Asi je to hlavně proto, že vím, co se u porodu může stát. Byť vše probíhá dokonale, tak stačí pár posledních vteřin, které se nepovedou, a všechno může být špatně. Ale pokud se někdo pro porod doma rozhodne, já proti tomu nic nemám. Nicméně si myslím, že to není šťastná volba.

Jak vnímáte vývoj v neonatologii?

Když jsem nastoupil před necelými 20 lety do neonatologie jako takové, v té době se hodně dětí intubovalo (zavede se kanyla do průdušnice). To se za ty roky změnilo.

Teď je na dýchacím přístroji málokteré dítě. Většinu to zvládneme přístrojem CPAP umožňujícím přetlak v dýchacích cestách na konci výdechu (vytvoření mírného přetlaku v dýchacích cestách brání kolapsu plic a usnadňuje dýchání). Potom se výrazně posunula hranice vnímání nedonošenosti. Když jsem na toto pracoviště nastoupil, všichni byli hodně nervózní i z porodu v 34. týdnu. A teď jde takto nezralé dítě často z porodního sálu k matce.

Jako poslední nemohu nezmínit úmrtnost. Ta byla v řádu 25 až 30 % u dětí pod 1 000 g. Teď jsme na 15 %. Vím, že na první pohled se to zdá jednoduché. Ale dosáhnout takových výsledků není vůbec snadné.

Patrik Hitka MUDr. Patrik Hitka, Ph.D., začínal jako sekundární lékař. Od roku 2013 pracoval jako zástupce primáře a od 1. června 2018 se stal přednostou Neonatologické kliniky Fakulty zdravotnických studií UJEP a Krajské zdravotní, Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Je mu 44 let a pochází od Trnavy na Slovensku. V 90. letech nastoupil na 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval. Poté pracoval na pediatrii a neonatologii, kde získal atestaci 1. stupně z pediatrie, a mezitím současně postgraduálně studoval (fyziologie a patofyziologie člověka). V roce 2004 dosáhl titul Ph.D. a v témže roce se přesunul do Ústí nad Labem, kde žije s manželkou a dvěma dětmi.

rozhovor

Od 1. června 2018 se k současným deseti klinickým pracovištím v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem přidala další, a to neonatologická klinika. Přednostou této kliniky se stal MUDr. Patrik Hitka, Ph.D. Má za sebou bohaté zkušenosti a do své práce dává vše. Kromě vedení kliniky, jak odborně, tak provozně, je jeho činností i zpracovávání a vyhodnocování indikátorů kvality poskytované péče pro Českou neonatologickou společnost, které mohou mít vztah ke kvalitě poskytované neonatologické péče v porodnicích.

UJEP

23

text: Kristián Šujan (doktorand katedry bohemistiky PF UJEP)

Moje malá holčička 1.

Tyhle šaty se budou líbit. Krátké, pestrobarevné a přesně dokreslující její dokonalou postavu. Hluboký výstřih také jistě nebude na škodu. Přeci jen se před týdnem rozešla s tím divným klukem z vedlejší ulice, tak nemá důvod skrývat svou krásu před světem plným zájmu o ni. Naopak. Chce se předvádět. Jako vždycky. Nebyla holka pro jednoho. Kdo by se taky chtěl v dvaadvaceti letech vázat.

2. „Pojď si sednout víc dopředu,” říká jí kamarádka. Neodporuje, aspoň na ni půjde víc vidět. Koncert začíná za půl hodiny a přední lavičky jsou v letním kině stále ještě volné. Plátěné baleríny ji trochu tlačí. Stejně si je brzo sundá, až bude tancovat. Prochází kolem party mladíků z místního fotbalového klubu a schválně si prohazuje dlouhé blonďaté vlasy. Koketně ze strany na stranu. Svalnatý obránce pokyvuje hlavou a věnuje jí letmý úsměv plný naděje. „To byl on?” ptá se kamarádka, když usedají na rozpálenou lavičku. „Dobrej tak akorát v posteli,” odpovídá a vzápětí se obě zasmějí.

povídka

3.

Ty boky ho fascinovaly. Možná je v jeho mysli dotvářel do dokonalosti i alkohol, který mu proudil už minimálně půldruhou hodinu žilami. Rozvod pro něj je náročný, ale už je to přeci jen půl roku. Proč si nepovyrazit s nějakým novým objevem? Čerstvým masem, které druhý den odhodí. Ty staré prostitutky, za něž v posledních dnech utratil výši měsíčního nájmu, ho už nudí. „Dobrá, dobrá,” shoduje se na hodnocení její postavy s kolegou z práce, který stejně jako on oslavil minulý týden padesáté narozeniny. Bere do ruky mobil a z dálky půvabného anděla fotí. Následně si snímek v telefonu přibližuje. „Hele, fakt dobrá.” Jde objednat další pivo.

4.

Zbroušené lavičky nezanechávají na jejích chodidlech sebemenší punc historie. Žádná tříska, jen jemný prach zachycující

24 Silverius

se v ližinách kůže. Ráda tancuje. A ty neukojené pohledy ji povyšují nad všechny ostatní.

5.

Lidé zformovaní do davu před pódiem připomínají roboty ovládané programátory z jeviště. S masou příznivců si kytarista se zpěvákem dělají, co chtějí. „Ruce nahoru. Potlesk. A teď opakujte po mně.” Ona se přidává a dopíjí pátý kelímek s hořkým tonikem. Přítomnost ginu nevnímá. „Dáš si ještě?” ptá se jí padesátník a objímá Natálii zezadu kolem pasu. Zná ho sotva hodinu, ale nevadí jí to. Může si přece dělat, co chce. Nikomu se nemusí zpovídat. Už je velká holka. „Jasně, čekám tady,” neváhá Natálie.

6.

Mužský agresivní chtíč vrcholí. Bolest ji svírá silně, chroptí a přitom ze sebe nevydává ani hlásku. Extáze převzala vládu nad jejím tělem. Připadá si jako paralyzovaná. „Dělej, seš na řadě,” řve jeden z mužů a připravuje si telefon.

Druhý si uvolňuje skobu u pásku. „Tak pojď, ty čubko. Pořádně se hejbej.” Ostré cáry trhající se látky se jí zatím vrývají pod prsa. Silné dlaně ji chytají za krk a prohýbají dozadu…

7.

Bouchání do dveří. Blanka s Petrem se probouzí v identickém okamžiku bez známky údivu. Na budíku zeleně září číslice 2:58. „Zase si zapomněla klíče,” pronese Petr a trčící nohou šmátrá po podlaze. Pantofle mu zapadly pod postel. „Já tam jdu,” odpovídá Blanka na otázku, kterou nikdo nepoložil…

8.

Nikdy na to nezapomněla, přestože už od té doby uplynulo pět let. Dlouhých pět let plných přetvářky a zakořeněné nenávisti. „Natálie nad tím určitě jen mávla rukou, byl to další zářez do její sbírky. Vždyť za tu dobu musela vystřídat půlku města!”

Vnitřní monology neuměla Blanka ovládat. Trvalo jí, než sama v sobě svého šéfa zavraždila. Vzpomínky, emoce, lásku… přestože všechno zabila, vyměnila práci, vymazala číslo i fotky v telefonu… stále v ní něco hnilo! Něco, co každým dnem, když ji viděla odcházet spokojeně do školy nebo když ji před domem vyzvedávala sportovní auta, lačně hladovělo a toužilo se nakrmit. Pomsta.

9.

Hotel vypadal jako z arabské pohádky. Mramorové stěny, vyžehlené ručníky na toaletě, navonění číšníci a… drahé lahve alkoholu. „Firemní večírek by měl být v hospodě nebo v restauraci, nemusíme tu přeci spát,” říká Blanka své dceři a zavdává si další doušek chlazeného šampaňského. Nenápadně přitom sleduje ředitele nedaleko od ní. „Přestaň a bav se! Aspoň nemusíš utrácet za taxíka a třeba si tu někoho najdeš,” naklání se k ní Natálie a přiťukává orosenou sklenkou. Jako brigádnici, která za měsíc končí, jí podobná akce přijde jako životní příležitost. Nové kontakty a hlavně závan dospělosti bez závazků. „No jo, ale každá coura se tady motá kolem Richarda. A to mi vadí.” Zase ten hlas. Natálie na ni hází pohled, který v tu dobu neuměla rozkódovat.

dovnitř?” pokračuje a nabízí starší ženě služební odznak. Neurony v Blančině mozku začínají rychlostí závodní motorky vnímat noční realitu.

13. „Petře!” vykřikne Blanka. Nový přítel promptně přichází na scénu. „Moje holčička,” vzlykne matka a rty se jí nevědomky zakřivují do mrazivého, potěšeného úšklebku. Nikdo to naštěstí nepostřehl. Petrovo objetí přichází v zápětí. Tělo znásilněné Natálie našli v příkopu pod benzinkou. „Teď už mi lásku nikdy nezničí.” A zase ten stejný vnitřní hlas. Nyní ale spokojený a nakrmený.

10.

Další bláznivý retro song už nezvládne. Navíc ten obtloustlý manažer z obchodního se na ni neustále lepí. Kde je Richard?

Domluvili se přece, že odejdou společně a ona přespí u něj.

Vždyť má i vstupní kartu, na to zapomněl? Číslo 404, velký apartmán na konci chodby s výhledem do zahrady.

Výtah je rychlý a přitom nepřirozeně němý. Neměla ráda tyhle stísněné prostory. Hororové ticho vládne i na patře. Není divu, pokoje s rozšířenými stěnami nepropouští téměř žádný zvuk.

Přikládá čipový obdélníček ke dveřím, jež v místě kliky zablikají zeleným světýlkem. Vchází dovnitř.

11.

Svíjející se mladé tělo ležící břichem na posteli, na kterém urputně dovádí její tajný milenec. Několik měsíců slibného vztahu je vmžiku pryč. „Ježiš, jo… ještě, ještě!” dožaduje se sedmnáctiletý hlas. Stála tam asi šest sedm sekund, než místnost opustila. Na prázdné chodbě zvracející se ženu nikdo neslyší.

12.

Rány v pravidelných intervalech pokračují. Hoří, nebo co?

Schází schody dolů do předsíně a otevírá dveře, za kterými čeká známou, sebejistou a tak nenáviděnou tvář. Místo jedné dívčí postavy za nimi stojí tři mužské. „Dobrý den, paní Válová,” pronáší policista s uklidňující, chirurgickou intonací, v přesně padnoucí uniformě. „Ano, to jsem já,” odpovídá Blanka a tělem jí prochází hřejivý pocit zvědavosti. „Můžeme

UJEP

25

text: Kristián Šujan

Univerzita staví největší budovu ve své historii, vyjde na 700 milionů Přednáškové sály, specializované laboratoře, ale i parkoviště pro 230 aut. Univerzita v Ústí nad Labem od konce června začala stavět svou největší a nejdražší budovu v historii, Centrum přírodovědných a technických oborů (CPTO). Postaví ji společně Metrostav a firma Klement za více než 700 milionů korun.

V budově CPTO bude sídlit přírodovědecká fakulta a částečně též fakulta životního prostředí. Využívat ji tak bude více než 1 400 studentů, 120 akademiků a 65 tech-nických pracovníků. „Specifickým požadavkem na projekt bylo například osm speciálních výzkumných laboratoří polytechnických oborů nebo také 230 parkovacích míst,“ připomněla mluvčí univerzity Jana Kasaničová.

Za stavbou stojí tým architektů pod vedením Petra Pelčáka, profesora Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně. Půjde o vícepodlažní budovu do tvaru písmene L s delším podélným křídlem. CPTO vyroste na místě zbourané porodnice. Jedna z největších prvorepublikových budov v Ústí šla k zemi v roce 2013.

město

Přestože investici nového CPTO ministerstvo školství schválilo, původní odhady mluvily o ceně něco málo přes půl miliardy korun. „V době práce na projektové dokumentaci se však situace na trhu pozemního stavitelství významně změnila a rozdíl rozpočtové ceny projektanta a následných nabídkových cen potenciálních dodavatelů stavby byl markantní,“ popsal kvestor ústecké univerzity Leoš Nergl.

První zadávací řízení na dodavatele stavby tak musela univerzita zrušit. „Nabídku totiž podal pouze jeden účastník s cenou, která možnosti naší univerzity převyšovala,“ doplnil kvestor. Ani při opakovaném zadávacím řízení nedopadly výsledky soutěže lépe. „Univerzita obdržela tři nabídky, z nichž nejnižší cena činila 700 milionů, 26 Silverius

foto: Josef Růžička

tedy o 150 milionů nad částku, kterou univerzita disponovala,“ uvedla Jana Kasaničová. Rektor se tak obrátil jak na ministerstvo, tak na univerzitní senát. Obě instituce nakonec navýšení financování schválily, a stavba tak dostala zelenou. Akademický senát UJEP rozhodl o navýšení spoluúčasti univerzity o 27 milionů, ministerstvo školství poslalo 150 milionů.

Po výběru ekonomicky nejvýhodnějších dodavatelů se tak mohlo začít stavět.

Hotovo a zkolaudováno má být do konce roku 2019. „Dále připravujeme projekty

na výstavbu fakulty zdravotnických studií přímo v areálu Masarykovy nemocnice, na přístavbu fakulty strojního inženýrství v kampusu a na rekonstrukci Domu umění,“ doplnil rektor univerzity Martin Balej.

V připravované budově CPTO bude situována Přírodovědecká fakulta UJEP a částečně Fakulta životního prostředí UJEP, která bude využívat specializované laboratoře a jejich vybavení. Vysoce specializované přístroje budou využívat především studenti doktorského studia a akademičtí pracovníci pro svoji vědeckou a tvůrčí činnost,

případně studenti ostatních fakult pro své závěrečné práce.

Na výstavbu CPTO jsou navázány další dílčí projekty jako zajišťění přístrojového vybavení do CPTO v předpokládané ceně cca 216 mil. Kč či projekt Univerzita bez bariér, jenž mimo jiné zajistí bezbariérový přístup k CPTO ze všech stran Kampusu UJEP.

1. Bagr se zakousává do pozemku před budovou rektorátu. 2. Rektor Martin Balej, náměstkyně MŠMT Zuzana Matušková, oblastní ředitel Metrostav, a. s., pro Ústecký kraj Roman Vildner, generální ředitel Klement, a. s., Vlastimil Kaňovský. 3. Vizualizace stavby CPTO, vítězný architektonický návrh prof. Petra Pelčáka z Brna UJEP

27

text: Hana Malinská, katedra biologie PřF UJEP

foto: archiv autorky

věda na UJEP

Život ve skle Co člověka napadne jako odpověď na otázku: Kdo nebo co žije za sklem? Rybičky. Zvířata v ZOO! Ale kytky??? To asi napadne málokoho. Přitom mnoho pokojových rostlin (třeba orchideje) takto strávilo poměrně dlouhou dobu, než se staly okrasou našich domovů. Takto pěstovaným rostlinám se říká „in vitro“ kultury. „In vitro“ znamená „ve skle“ nebo také ve zkumavce, což vlastně přesně popisuje, oč jde. Rostlina takto pěstovaná žije bez půdy, bez přístupu okolního vzduchu a slunečního světla, tedy v naprosto sterilním prostředí, které ji chrání před patogeny a vnějšími vlivy.

Zpočátku se tohoto způsobu kultivace využívalo především pro rychlé množení rostlin. Obvykle je možné rostlinu rozdělit na několik částí a z každé z nich vypěstovat celou novou rostlinu, která bude po všech stránkách totožná s tou původní, tzv. klon. To může být velmi výhodné v případě již zmíněného množení některých vzácných nebo ekonomicky významných odrůd. Velmi podstatnou roli zde hraje možnost tzv. „ozdravování odrůd“. V dnešní době působí virové, bakteriální a houbové choroby ohromné ztráty na výnosech plodin. V extrémním případě může dojít dokonce k napadení většiny rostlin pěstované odrůdy. Technikami „in

vitro“, někdy také nazývané jako „explantátové kultury“ je možné tyto odrůdy ozdravit, rychle namnožit a poskytnout zemědělcům. „Explantát“ nemusí být celá rostlina, stačí pouze její část. List, kořen, část prašníku, … to vše se dá kultivovat. Používáme k tomu živná média, která v podstatě nahrazují půdu. Jsou v něm potřebné živiny (roztoky chemických látek) a navíc látka (obvykle agar), která ze zmíněného roztoku vytvoří konzistenci podobnou želé, to aby médium co nejvíce připomínalo běžné podmínky.

Explantát vlastně ani nemusí rostlinu připomínat. Stačí jen několik buněk, v podstatě stačí pouze jediná. Je to dáno schopností totipotence buňky, tedy teoretickou možností vytvořit za vhodných podmínek jakoukoli část rostliny. Takovéto nediferencované buňky je možné vytvořit a kultivovat po velmi dlouhou dobu. Téměř donekonečna. Jen vyměňujete spotřebovanou živnou půdu za čerstvou.

S jednotlivými buňkami se pochopitelně pracuje mnohem snáze, než s celou rostlinou, proto se využívají často ve výzkumu, kupříkladu pro vkládání genů do genomu rostlin. Díky ohromné schopnosti regenerace je pak po vhodné hormonální stimulaci možné získat celou geneticky upravenou rostlinu.

Původně byly tyto metody jen součástí rostlinné fyziologie, postupem času se staly základním prostředkem různých odvětví, obecně bychom je mohli nazvat rostlinnými biotechnologiemi. Jejich produkty nás dennodenně obklopují, aniž bychom to vůbec zaznamenali, přitom potravinářským průmyslem počínaje, kosmetickým, energetický průmyslem konče všechny jsou závislé na rostlinné produkci. Současným trendem je tzv. „molekulární farmaření“, tedy produkce různých látek v rostlinách. Obvykle jsou to látky, které nejsou pro rostlinu přirozené, a geny pro jejich produkci do nich musejí být vneseny. Jedná se především o různé protilátky a vakcíny, ale i mnoho dalších látek využívaných ve farmacii.

Před dvěma lety jsme na katedře biologie začínali se dvěma zkumavkami, které jsem si přivezla z Brna, a maličkou kultivační skříní, kterou sestrojil kolega. Média jsem míchala ze starých chemikálií v zaprášených sklenicích, které jsem vyhrabala ve skladu.

Dnes jsou na PřF na toto téma dva specializované kurzy, kde se studenti seznámí se základními technikami manipulace „in vitro“,

In vitro kultura bramboru 28 Silverius

vše si prakticky vyzkouší, aby byli schopni odpovědět na stále se zvyšující poptávku po pracovnících těchto odvětví.

Také zde evidujeme již dvě úspěšně obhájené bakalářské práce, spolupracujeme s několika výzkumnými institucemi * a také pracujeme na vlastních vědeckých záměrech. Co nevidět bude dostavěný fytotron, specializovaný prostor pro řízenou kultivaci rostlin.

Barbora Severová studuje dvouobor chemie-biologie. Pracuje již rok s kalusovou kulturou v rámci přípravy své bakalářské práce.

B: „Věnuji se určení životaschopnosti buněk tabáku pomocí fluorescenčního mikroskopu, protože chci v budoucnu prozkoumat možnost využití dendrimerů jako vektorů pro vkládání genetické informace do rostlinné buňky. Není to vůbec jednoduché, kvůli rostlinné buněčné stěně, ale práce je zajímavá a daří se mi.“ *Děkuji Dr. Kovaříkovi z LME BFÚ Brno, Ing. Horáčkové z VÚB Havlíčkův Brod a Ing. Svobodovi z ChI Žatec za poskytnutý materiál a cenné rady.

Kalus tabáku

Obarvené buňky kalusu pod fluorescenčním mikroskopem UJEP

29

Kam za sportem v Ústí nad Labem?

30 Silverius

08. 09. – Ústí n. L. : Třebíč

17. 09. – Ústí n. L. : VHK Vsetín

10. 09. – Litoměřice : Ústí n. L.

18. 09. – Ústí n. L. : Frýdek Místek

15. 09. – Poruba : Ústí n. L.

22. 09. – Benátky n. J. : Ústí n. L.

15. 09. – 1. SK Prostějov : FK Ústí n. L.

06. 10. – FK Pardubice : FK Ústí n. L.

21. 09. – 1. SC Znojmo FK : FK Ústí n. L.

19. 10. – FK Ústí n. L. : FC MAS Táborsko

28. 09. – FK Ústí n. L. : MFK Vítkovice

28. 10. – FK Varnsdorf : FK Ústí n. L.

30. 09. – USK Praha : Sluneta Ústí

20. 10. – ČEZ Basketball Nymburk : Sluneta

03. 10. – BK Opava : Sluneta Ústí

27. 10. – NH Ostrava : Sluneta Ústí

14. 10. – Sluneta Ústí : GEOSAN Kolín

31. 10. – Sluneta Ústí : Královští Sokoli

Na návštěvě u kolegů na katedře geografie v Tiraně text: Ivan Farský foto: Ivan Farský

Samotnou katedru geografie tvoří 15 stálých vyučujících a v prvním ročníku pak asi 150 studentů, jejichž počet se během

studia poněkud snižuje. Dlužno dodat, že si studenti musí své studium platit. Proto si řada z nich musí na něj vydělávat. Drahé jsou i učební pomůcky, a tak není divu, že fakultní studovny jsou stále plné, což platí i o místní knihovně. Obsahově se studium prakticky neliší od našich studijních plánů.

Učebních hodin je v týdnu kolem 25 a rozvrh je koncipován tak, že se učí od osmé do patnácté hodiny. V pátek mají všechny skupiny minimálně 6 hodin a není výjimkou vyučování do 16 hodin.

Trochu nezvyklé je, že budova je hlídaná uniformovanou ochrankou, a tak se musí každý připravit, že může být dotázán, kam a ke komu jde. Se studenty se dá běžně domluvit anglicky, ale součástí fakulty je i katedra cizích jazyků, takže ke slovu

přijde i 6 dalších jazyků. Rozšířená je i italština, protože Albánie má s Itálií velmi dobré a mnohočetné vztahy. Fakulta připravuje hlavně budoucí učitele. Chloubou katedry geografie je nová učebna GIS, pořízená z prostředků programu ERASMUS. Jinak je další vybavení o poznání horší, než u nás, hlavně audiotechnikou v učebnách.

V Albánii je vzdělání přičítán velký význam, školy jsou postupně dovybavovány a jsou do nich investovány nemalé prostředky. Je dobré, že existuje možnost různých výměn studentů i pracovníků.

Přejeme kolegům úspěch a těšíme se, pokud k nám v budoucnu přijedou i oni na návštěvu.

projekt

Na základě dohody mezi ministerstvy naší a albánské republiky proběhla v Tiraně koncem května návštěva pracovníků naší katedry na katedře geografie Fakulty historie a filologie. Fakulta sídlí nedaleko centra města a je součástí celého komplexu kampusu. Ten není nijak uzavřen a prostupuje občanskou zástavbu, je protínán veřejnou dopravní sítí i dvěma autobusovými linkami. Součástí je řada obchodů, různých provozoven, směnáren, hotelů a velmi levných menz a dalších stravovacích možností. Je tu i soukromá americká univerzita (ekonomická studia), jsou tu parky a hřiště pro studenty i občany žijící v okolí. Koleje tvoří třípodlažní budovy obklopené zelení nebo i bazénky s fontánami.

UJEP

31

text: Radek Rákos

foto: archiv autora

Křížem krážem studentským životem Studium na vysoké škole je zásadní volba nenávratně měnící osobnost každého jedince. Přináší s sebou mnohá úskalí a povinnosti, které k úspěšnému studiu neodmyslitelně patří. Nikdo netvrdí, že je to snadná cesta, ovšem zaručeně je to cesta, na kterou budete vzpomínat do konce svého života.

Prvním krokem je samotná volba fakulty a vám blízkého oboru. Univerzita nabízí širokou škálu možností, kde je možné se realizovat. I vám se ale může stát, že nakonec v rámci nerozvážnosti vyberete obor, či dokonce, jak tomu bylo i v mém případě, fakultu, jež vám příliš nesedne. Ani to ovšem není žádná tragédie. Já osobně jsem volný čas využil k pečlivé volbě jiné fakulty, a jelikož jsem byl studentem UJEP, mohl jsem si dovolit absolvovat nějaké předměty z nově vybraného oboru a při přijetí v následujícím roce si jednotlivé předměty nechat uznat. Pro mě osobně byl tento roční odklad spíše společenským i studijním rozletem než holým neštěstím.

Samotné studium je sice nezbytnou součástí vysokoškolského života, ale tím pravým kořením jsou mimoškolní aktivity a volný čas. A právě z toho důvodu jsem šel bydlet na kolej. To abych byl v centru všeho dění. A udělal jsem dobře! Věděl jsem, že spolubydlení v klasickém pronájmu vyjde ve finále levněji. To, co ale byty nemohou nabídnout na rozdíl od kolejí, je ta atmosféra, ta soudržnost a nově nabitá přátelství, kolejní obchod hned v přízemí kolejí, skvělá dostupnost jak ke škole, tak ke konaným vysokoškolským akcím, chodbovky s kytarovými večery, studentská klubovna Cajk a široké spektrum hospod, kde se studenti sdružují. No čistě jednoduše neměnil bych ani za zlaté prase.

To, co každý rok nově příchozím prvákům závidím, jsou ty samotné začátky. Sám si moc dobře vybavuji pocity, které mnou prostupovaly, když jsem seděl poprvé v aule, první vysokoškolské akce, kolejní život a příběhy od starších ročníků. Atmosféra, kterou jsem prožíval, je slovy téměř nepopsatelná.

Z toho všeho se může zdát, že krom zábavy a studia zde není co dělat, ale to není v žádném případě pravda. Pokud pomineme samotné angažování na fakultách v rámci studoven, akademického senátu či jiných prospěšných činností, je zde

studenti 32 Silverius

celá řada studentských organizací, kde se mohou aktivní studenti nejen zapojit do samé tvorby a dění studentského života, ale díky tomu i nasbírat řadu zkušeností, které uplatní v následující životní etapě.

Existuje zde již výše zmiňovaný klub Cajk, Studentská unie UJEP, ESN a Kolejní rada.

Já osobně jsem prošel a doposud ve značné většině působím ve všech zmíněných, krom studentské organizace ESN. Za sebe tedy mohu jen doporučit, neboť každá z nich mi do života přinesla řadu zkušeností, které ve své podstatě využívám doposud.

Mou první zkušeností byla Studentská unie specializující se především na společenské hudební akce. V rámci ní jsem se naučil organizovat koncerty a dotáhl jsem to až na vedoucího administrativní sekce, kde jsem měl na starosti finance celé organizace. V Kolejní radě jsem, jakožto volený zástupce studentů bydlících na koleji, značně rozvinul své diplomatické schopnosti. V současnosti jsem již ve třetím období předsedou. V neposlední řadě jsem již z výše jmenovaných nově nabitých zkušeností čerpal i v působení ve studentské klubovně Cajk, jež je takovým zázemím všech studentů UJEP. Život nám každým dnem nabízí spoustu možností. Nikdo nemá patent na pravdu, aby mohl tvrdit, která z těch všech cest je nejlepší. Každý z nás se den co den potýká s řadou voleb, které výrazně ovlivňují život. Ve své podstatě neexistuje volba, která by ten váš nezměnila. Proto vybírejte pečlivě a s rozvahou tak, abyste nikdy té volby nemuseli litovat. Vysoká škola a s ní spojený vysokoškolský život je v každém případě volbou, která vám přinese tolik zážitků, na které budete vzpomínat po zbytek vašich dnů.

text: Ing. Petr Kačírek

foto: archiv autora

Stárnutí

V populaci České republiky je celá situace umocněna její věkovou strukturou. V této souvislosti je potřeba zmínit pojem demografická dividenda, což je situace výhodného složení věkové struktury z hlediska poměru osob v produktivním věku a věku závislosti (děti, důchodci), kdy je relativně hodně produktivních osob a málo závislých, což je velmi výhodné zejména pro průběžně financované systémy, u nás pak zejména první pilíř důchodového systému.

Období vrcholu demografické dividendy je však již za námi, početně velmi silné generace narozených v posledních letech druhé světové války a těsně po ní již přešly z produktivního do důchodového věku. Stále ale mají obrovskou výhodu v podobě vůbec početně nejsilnějších generací tzv. „Husákových dětí“ na vrcholu produktivity.

Ani „Husákovy děti“ nebudou věčně v produktivním věku a za přibližně dvacet let začnou odcházet do důchodu, ocitnou se ovšem ve velmi nelichotivé situaci z hlediska vztahu průběžně financovaného důchodového systému a situace ve věkovém složení populace. Zkrátka nebudou mít za sebou ve věku produktivity ani vzdáleně početně podobné generace, přijde čas nikoliv na čerpání dividendy, ale na splácení úroků. Vše bude umocněno tím, že se staří a velmi staří lidé budou dožívat stále vyššího věku. A co tedy s tím, je to problém nebo výzva? V zásadě existují dvě možnosti, jak k této problematice konstruktivně přistoupit. Jednak přijímat takzvaná adaptační opatření a snažit se přizpůsobit stávající sociální systémy populačnímu vývoji, a za druhé pokusit se o ovlivnění populačního vývoje

prostřednictvím populační politiky, což může být velmi účinné, ale také zpravidla velmi nákladné. Jako ideální se v této souvislosti a v současné ekonomické situaci České republiky jeví kombinace obou přístupů. Přístup v podobě „ono to nějak dopadne“ by mohl do budoucna zadělat na pořádný problém v podobě rizika snížení životní úrovně důchodců.

Na úrovni regionálních samospráv je ve vztahu k demografickému stárnutí populace klíčová oblast poskytování zdravotní péče. Již samotný nárůst počtu starých a velmi starých osob vyžaduje zvýšené výdaje do systému, neboť právě nejstarší občané čerpají z hlediska nákladů na jednu osobu nejvíce prostředků. Nicméně je zde podstatný i další faktor, kterým je otázka vývoje morbidity, zda dojde k její expanzi, nebo kompresi, tedy, zda přidaná léta

lidského života jen prodlouží dobu strávenou na nemocničním lůžku, či zda to budou léta aktivního života ve stáří. V této souvislosti mohou být velmi nápomocné aktivity místních samospráv ve vytváření přívětivého prostředí pro seniory v jednotlivých obcích. Spektrum možných pozitivních přístupů je zde velmi široké.

Může se jednat o přizvání seniorů k rozhodování místní samosprávy při plánování výdajů rozpočtu a načerpání jejich zkušeností nejen roky nabytých, ale i těch, které přináší stáří a vytváří z pohledu každodenního života mnohdy obtížně překonatelné překážky. Podpora volnočasových aktivit v podobě zájmových skupin, kulturních a jiných kroužků, oprava kulturního centra a vybudování bezbarierového přístupu, městská doprava s vozidly pro komfortnější dopravu osob s omezenou schopností pohybu, opravené chodníky a jejich bezbariérovost, to všechno a ještě mnoho dalšího je možno udělat.

A co říci závěrem? Stárnutí populace by mělo být chápáno především jako výzva, jejímž cílem je snaha vytvořit příjemné prostředí pro život našich seniorů, nikoliv jako nepřekonatelný problém.

UJEP

33

společnost

Otázka demografického stárnutí je v současné době tou nejdiskutovanější oblastí populačního vývoje ve vyspělých zemích. Nejedná se však o žádnou novinku, vždyť nástup tohoto procesu započal již před necelými 200 lety. Tehdy začala takzvaná demografická revoluce, jejíž podstatou je přeměna extenzivních forem reprodukce lidských populací na formy intenzivní, neboli tehdy velmi vysoká úroveň porodnosti a úmrtnosti začala výrazně klesat. Jedním ze zásadních důsledků takovéhoto vývoje byla akcelerace procesu demografického stárnutí, které je dvojího typu. Rozlišujeme absolutní a relativní stárnutí. Příčinou absolutního stárnutí je snižování intenzity úmrtnosti a prodlužování délky lidského života, které se projevuje v růstu hodnoty ukazatele naděje dožití při narození. Relativní stárnutí je pak zapříčiněno klesající porodností a poklesem počtu narozených dětí.

Výlety za neobyčejnými lidskými příběhy

cesta s UJEP Míst spjatých s neobyčejnými lidskými životy je v Ústeckém kraji velkém množství.

Vydejme se na výlet po stopě alespoň některých z nich…

Veselý život Giacoma Casanovy (1725–1798) Bezesporu jednou z nejslavnějších osobností, spjatou s Ústeckým krajem, je Gian Giacomo Girolamo Casanova de Seingalt, jehož jméno se stalo synonymem neodolatelného svůdníka. Tím bezesporu byl. Je 34 Silverius

známý jako velký milovník žen, nicméně z některých materiálů můžeme soudit, že zkušenost měl i s láskou mužů. K životu plnému dobrodružství ho předurčovaly už nezkrotné geny. Sám ve svých Pamětech sleduje životopis svého rodu až k roku 1428, kdy don Giacomo Casanova unesl donnu Annu Palafoxovou v den, kdy složila klášterní slib. Ani další Casanovovi předkové nevedli klidný život a zdá se, že právě unášení vnadných žen si oblíbili jako rodinné hobby předávané z otce na syna. Také matka slavného Casanovy byla

svým svůdníkem unesena; opustil kvůli ní herečku Fragolettu, kvůli níž se prve sám stal tanečníkem a hercem. Šestnáctiletá Zanetta porodila za devět měsíců po únosu a svatbě syna – Casanovu, jehož příběh dobyl dějiny a svět.

Mladý Giacomo byl známý už v Benátkách. Za svůj život prošel všemožnými povoláními, miloval mnoho žen a obratně využíval přízně těch bohatších z nich.

Byl vojákem, houslistou, snad i špiónem.

Nějaký čas strávil ve vězení, odkud se mu

text: Pavla Růžičková

podařilo uprchnout. Nakonec se dostal do Duchcova, když v moudrém ale už životem znaveném světoběžníkovi našel zalíbení hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna a učinil ho na Duchcově bibliotékářem.

Proslulý milovník se tu stáhl do ústraní a věnoval se literatuře. Právě tady vznikly jeho slavné Paměti i román Icosameron, který mnozí odborníci považují za jedno z vůbec prvních utopických děl. Partnera s pochopením pro duchaplné diskuze našel také v princi Charlesovi de Ligne, který pobýval v nedalekých Teplicích. Tento šlechtic se po Casanovově smrti stal jeho prvním životopiscem. Známé je jeho vyjádření, které dokonale vyjadřuje charisma vyhlášeného milovníka: „Byl to velice krásný muž, kdyby nebyl ošklivý.“ TIP: Kde dožil Casanova? Duchcovský zámek Prohlídka interiérů duchcovského zámku je rozmanitá a pro všechny milovníky historie a umění je hotovým pohlazením na duši. První okruh provede návštěvníky Valdštejnským sálem, Vojenskou zbrojnicí, Loveckým salónkem, Biliárovým sálem, Benátským pokojem, Pařížským salónkem i místnostmi vyhrazenými zámeckému služebnictvu – pokoji malíře, hraběcího sluhy a správce. Nejvíce však

fota: exteriér Marta Pavlíková, další Kateřina Neumannová a Josef Růžička

učarují sály, v nichž se pohyboval samotný Casanova, který se sem odebral na konci svého života. Když se dnes procházíte Casanovovými pokoji, je to jako by k vám jeho duch stále promlouval. Casanova nebyl jen promiskuitní svůdník, byl to vzdělaný muž, spisovatel, diplomat a filozof. Rozuměl umění a miloval dobrou kuchyni. Na Duchcově s tím ovšem moc nepochodil, prý zde po chodbách rozzlobeně honil kuchaře, který zkazil makaróny. Aby milovník ukojil své gurmánské choutky, nechával si z ciziny dovážet vybrané pochutiny, třeba olivy, speciální zákusky a tisíce čokolád. Ostatně kakao je dodnes považováno za vyhlášené afrodiziakum.

Expozice přibližující Casanovův život na duchcovském zámku je jediná svého druhu na světě; ani v jeho rodných Benátkách podobnou výstavu nenajdete. Zdejší pokoje jsou zařízené tak, jak skutečně vypadaly v době svůdníkova života. Je tu jeho ložnice, ukázka rukopisu i křeslo, v němž čtvrtého června roku 1798 zemřel.

Dvojí život Karla Maye (1842–1912) Karla Maye známe jako váženého spisovatele, duchovního otce náčelníka indiánů Vinnetoua, Old Shatterhanda a dalších chrabrých hrdinů. Především postava Old

Shatterhanda samotnému spisovateli velmi učarovala, připsal mu mnoho dalších příběhů a ve svých knihách ho vyslal kromě Divokého západu i na Balkán či Blízký východ. Dokonce se snažil své okolí přesvědčit, že on sám je Old Shatterhandem, že procestoval celý svět a zažil všechna ta úžasná dobrodružství. Vydával plakáty a pohledy se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly po tisících.

Pravda o jeho životě nemohla být vzdálenější. Karel May žil v nedalekém Sasku a až do doby, než se stal skutečně mezinárodně uznávaným spisovatelem, nepoznal jinou krajinu než právě rodné Sasko a severní Čechy. Narodil se jako páté dítě v chudé rodině na německé straně Krušných hor, jako dítě trpěl křivicí a poruchou zraku. Byl však nadaným žákem a dotáhl to až do učitelského semináře. Jeho učitelská kariéra však skončila neslavně, když byl odsouzen za krádež hodinek svého spolubydlícího a dostal doživotní zákaz vykonávat učitelské povolání. Po propuštění z vězení zůstal bez práce a bez peněz, následovalo nervové zhroucení a další přestupky. A další vězení.

Následně se opět duševně zhroutil, dnes by věda jeho stav popsala jako disociativní poruchu osobnosti. Tu v restauraci ukradl pět biliárových koulí, jinde zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Nebo

Expozice přibližující Casanovův život na duchcovském zámku je jediná svého druhu na světě

UJEP

35

cesta s UJEP

odvedl z ohrady koně a vedl jej do sousední vesnice…

cestu mimo Sasko a Česko se přitom vydal až v roce 1899 do Orientu.

Ústecko poznal již v roce 1869, kdy byl ve Valkeřicích nedaleko Zubrnic zadržen rakouskými četníky, protože byl na něj opět v Sasku vydán zatykač pro drobné krádeže a podvody. Po návratu z vězení mu přátelé našli první stálé zaměstnání v Ústí nad Labem, kde pracoval pro časopis „Schacht und Hütte“. Současně začal sepisovat své sny o dalekých cestách, povídky posílal do různých časopisů. Skutečnou inspirací pro romantické kulisy jeho příběhů, ať už se odehrávaly kdekoliv na světě, byly Krušné hory, Česko-Saské Švýcarsko a kaňon řeky Labe v Českém středohoří. Jeho talentu si povšiml nakladatel Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. May se odstěhoval do Drážďan a ve své tvorbě plně popustil uzdu fantazii. Již jako uznávaný autor si koupil dům v Radebeulu, nazval ho „Villa Shatterhand“ a začal jej plnit artefakty ze svých fiktivních cest. Na první doloženou

Do Ústí nad Labem se vrátil ještě v letech 1897–98, když během několika týdnů napsal román Vánoce. Ubytován byl v dnešním penzionu Srdíčko v Brné a sbírat inspiraci se vydával do nedaleké malebné Průčelské rokle. Ústí nad Labem je dnes jediné město v Česku, které má ulici Karla Maye, a ve městě se nachází dvě jeho pamětní desky: v Brné na penzionu Srdíčko a v Revoluční ulici na domě, kde žil přítel Karla Maye, knihkupec Franz Krüger.

TIP: Po stopách Vinnetoua: Průčelská rokle Malebná Průčelská rokle na pravém břehu Labe nedaleko Ústí nad Labem leží mezi obcí Brná a Němčí. Skalnatá rokle je porostlá zajímavým rostlinným příkrovem a vytvořil se v ní přírodní kaskádový vodopád. Průčelský potok, který roklí protéká, pramení u obce Němčí v nadmořské výšce

620 m a ústí do Labe v Brné. Na 3. kilometru překonává výškový rozdíl 480 m a tvoří malebné kaskády. Průčelský vodopád je vidět jen, když je dost vody, a to dosahuje výšky 6 m. „Výří vodopád” patří nejen mezi nejvyšší vodopády Českého středohoří, ale je také jedním z nejvyšších vodopádů České republiky. Přesto je prakticky neznámý.

Jednak proto, že má velmi málo vody, ale hlavně asi proto, že jeho horní (větší) část je téměř nepřístupná. Celkově je vodopád 48 metrů vysoký a má sklon téměř 50°.

Nejlépe ho je vidět z okolních skal, když na stromech není listí. Roklí prochází také naučná stezka „Pod vysokým Ostrým“ a je přístupná po zelené turistické značce z Brné nad Labem k Němčí nebo po naučné stezce od Brné nad Labem přes Vysoký Ostrý a Novou Ves ke Střekovu.

Divoký život Vencla z Pokratic (1796–1879) Povodní ves na pláních nad Litoměřicemi proslavil lupič Václav Babinský, který se

Penzion Srdíčko přímo vyzývá k návštěvě, tak najděte volné místo v diáři a určitě se sem vydejte 36 Silverius

Uprostřed paneláků, přímo na otočce autobusů, se na místě bývalé návsi krčí empírová kaplička se zvonicí

zde narodil schwarzenberskému zahradníkovi Janu Václavu Babinskému z Brné na Ústecku a Anně Kateřině Herrmannové z Nové Vsi nad Střekovem. Václava poslali na litoměřické gymnázium, zřejmě ale nebyl právě studijní typ a školy brzy zanechal. Učil se pak u otce zahradničení.

Jako devatenáctiletý mladík nastoupil vojenskou službu u dělostřelců. Po osmi letech vojančení se rozhodl dezertovat i s plukovní pokladnou. Vojenskému soudu se vyhnul úspěšným předstíráním šílenství, což mu přineslo hospitalizaci na psychiatrii a řádné propuštění z armády.

Pak se nějaký čas jen bezcílně toulal, až se v sedmadvaceti spolčil s podobnými kumpány a dal se na dráhu zločinu. Byl spíše zlodějíček, podvodník a příležitostný lupič, než romantický „strašný lesů pán“ Máchovského typu, jak by rádi mnozí uvěřili. Nebýt brakové literatury 19. století ovlivněné Schillerovými Loupežníky, nikdo by dnes Vencu z Pokratic, jak byl též Babinský nazýván, za legendu asi ani nepovažoval.

Představa o loupežníkovi, který na úkor bohatých pomáhal chudým, je bohužel pouhou smyšlenkou. Babinský bral bohatým i chudým bez rozdílu. Přepadal statky na samotách, obíral pocestné a šermoval při tom dvěma bambitkami. Potuloval se hlavně kolem Litoměřic, Terezína, Teplic, Děčína, Varnsdorfu, České Lípy, později s družkou Apolenou Hoffmanovou také

kolem Mnichova Hradiště, Sobotky, Mladé Boleslavi, Brandýsa nad Labem, Mělníka i bližšího okolí Prahy. Kradl, loupil, jednou poškodil vůz, jednou kousl rychtáře do ruky, když mu přišel na zfalšované doklady, neboť Babinský se vydával také za Josefa Schmidta, Franze Malého a Antona Müllera. Mluvil česky a německy. Ač byl asi vůdčí postavou band, které kolem sebe soustřeďoval, držel se vždy v pozadí, svou pravou identitu skálopevně tajil a nechával jiné, aby se za něj vydávali. To byla živná půda pro legendy. Nikdo neznal Babinského tvář a zároveň se zdálo, že působí současně na různých místech země.

Byl opakovaně zatýkán, vyslýchán a držen ve vazbě. Vše pokaždé popřel, nikdo mu nic nedokázal a z vězení dovedl vždy směle zmizet vylámáním mříží a skoky z velkých výšek. Po vraždě pláteníka utekl do Polska, kde se i oženil. A nebýt toho, že ho to táhlo zpět domů, asi by ho nikdy nechytili.

Možná ho zradili kumpáni, možná milenka Apolena, možná si jen nedal pozor. Každopádně byl definitivně zatčen v roce 1840. Žalován byl z dvanácti zločinů, ale nakonec byl pro nedostatek důkazů odsouzen jen za polovinu z nich. V době vynesení rozsudku bylo Babinskému 44 let, a dvacetiletý žalář na Špilberku se tak měl rovnat trestu smrti. Jeho milenka Apolena stižená tuberou zemřela ve vězení už 15 dní od

rozsudku. Babinský ovšem přežil a přijal druhou životní výzvu. Nic jiného mu koneckonců ani nezbývalo, ze Špilberku úniku není. Stal se zbožným člověkem, ve vězení působil jako svědomitý ošetřovatel nemocných a jako zkušený muž byl i dobrým rádcem a přítelem. Vězeňský kaplan se nad ním rozplýval a vymohl mu nejedno privilegium. Napravený hříšník zemřel v roce 1879 v klášteře v Řepích u Prahy, kde byl zaměstnaný jako zahradník.

TIP: Co zbylo z Pokratic lotra Babinského Dnes z původní obce, kde v roce 1890 žilo 861 obyvatel ve 174 domech, zbylo jen pár vzpomínek. V dolní části obce stojí sídliště Družba ze 70. let 20. století. Uprostřed paneláků, přímo na otočce autobusů, se na místě bývalé návsi krčí empírová kaplička se zvonicí. A v areálu zdejší základní školy se pak dochovala dřevěná roubená chalupa. V minulosti nedaleko odtud stávala kovárna, která byla údajným rodištěm nejslavnějšího českého lupiče. Samotný Babinský nemá ve městě ani pamětní desku, od roku 2015 je na rohu ulic Jabloňová a Květinová instalována jeho dřevěná socha.

UJEP

37

text: Anna Škopková

foto: archiv UJEP

t a m u o k z e d u b e s V CPTO a t o v i ž a t kvali non testatum

V Centru přírodovědných a technických oborů, jehož výstavba byla v Kampusu UJEP slavnostně zahájena v červnu, vznikne mimo jiné specializovaná laboratoř pro výzkum kvality života.

spekulace, že pro jednu fakultu (PřF UJEP), je nová budova příliš velký luxus.

Vedení UJEP se na podpoře projektu dohodlo se zástupci vlády, kteří na univerzitu nedávno zavítali během oficiální návštěvy kraje a kteří poté, co na vlastní oči viděli životní podmínky v některých částech města Ústí nad Labem, nadšeně konstatovali, že náš region je pro výzkum tohoto druhu ideální.

Metodicky se vyjde z progresivního směru tzv. naturalistické sociologie, která se v kraji již leckde praktikuje, ovšem zatím jen neodborně, takzvaně „nadivoko“.

Východiskem projektu bude patentovaný (patentové řízení dosud běží) výzkum snů: dobrovolníci budou sledovat televizní pořady s důrazem na politickou tématiku a pokaždé, když propadnou pocitu, že se jim to snad zdá, je vědečtí asistenti silně štípnou do paže v oblasti tricepsu.

Přesahem do sociologických oborů se tak dveře CPTO otevřou i FSE UJEP, což je od univerzity geniální tah. Utne tím

38 Silverius

Východiskem bude UJEPem patentovaný výzkum snů.

Cílem projektu, podporovaného z fondů Evropské unie, je, aby čím dál více občanů (zejména) v našem regionu přestalo u televize usínat a začalo si uvědomovat, že to všechno není (zlý) sen.

Podle matematického modelu, sestaveného týmem nadějných mladých vědců univerzity severu, by posléze u většinové populace mělo dojít k masivnímu nárůstu zájmu o politické dění, což teoreticky dlouhodobě povede ke zvýšení kvality života (nejen) v Ústeckém kraji.

Kam za námi?

19. 9.

LETNÍ ŠKOLA HUMANITNÍCH STUDIÍ KPF 19.–21. 9.

Pořádá katedra politologie a filozofie, určeno pro budoucí studenty 1. roč. Společenských věd, Politologie a Filozofie i stávající studenty

1. 10.

PODZIMNÍ POZNÁVÁNÍ DŘEVIN 1.–5. 10.

Výstava, exkurze a soutěže v Botanickém parku UJEP v Jateční ulici v Ústí n. L.

3. 10.

19. 9.

BĚH O POHÁR REKTORA Běžecký závod z rodiny RUNCZECH v rámci ústeckého 1/2Maratonu

25. 9.

BĚH KAMPUSEM od 16:00 h Netradiční běh tradičně v ústeckém kampusu. Více informací na behkampusem.cz

FSEFEST 2018 od 17:00 h Oblíbený festival fakulty sociálně ekonomické v Moskevské ulici v Ústí n. L. Vstup zdarma

18. 10.

VELKÝ KNIŽNÍ ČTVRTEK 9:00–15:00 h Prodej a propagace publikací FF UJEP, ve foyeru budov FF a Univerzitního knihkupectví

23. 10.

FESTUP – MEZINÁRODNÍ STARTUP FESTIVAL 14:00–22:00 h Festival o všech a pro všechny s dobrými nápady. Pedagogická fakulta UJEP

25. 10.

INTERNATIONAL CONFERENCE OF SPORT, HEALTH AND PHYSICAL EDUCATION 25.–26. 10.

KTVS PF UJEP pořádá odbornou mezinárodní konferenci.

Pedagogická fakulta UJEP

10. 12.

VÁNOČNÍ KONCERT SBORU CHOREA ACADEMICA Hudební zážitek pod taktovkou KHV PF UJEP, kostel Libochovany

12. 12.

PŘEDÁVÁNÍ CEN REKTORA 17. ročník předávání Cen rektora akademickým pracovníkům a studentům za mimořádné aktivity a výsledky, Červená aula Multifunkčního informačního a vzdělávacího centra UJEP

18. 12.

RYBOVKA NA SCHODECH Studenti a akademičtí pracovníci UJEP si společně zazpívají na schodech v budově PF UJEP

kalendář akcí